NFFORPG - Kirigakure no Sato

Zara Hideaki
Tým E

Všichni jeho studenti se postupně dostavili na mýtinku. Někteří trochu obratněji než jiní, ale to v tu chvíli nebylo vůbec podstatné, jelikož hlavní téma byl jednoznačně ten druhý tým. Zarovo srdce teprve zpomalovalo, stále v sobě měl adrenalin. Riu byla první, kdo se zeptal na otázku, na kterou muž neměl odpověď. Chvíli na ní jen hleděl. "To je něco, co bychom správně neměli vůbec zjišťovat..." Věděl, že se má vrátit do vesnice. Bylo tam bezpečněji a hlavně by se mohl poptat, jestli někdo neví něco o aktivitě týmů z cizích zemí na jejich území. To všechno Zara věděl, ale i tak měl nutkání ten druhý tým najít a zjistit o něm něco sám.
Všichni jeho studenti byli v pořádku, nikdo nebyl zraněn. "Porozhlédneme se po okolí a zkusíme najít něco, co by nám napovědělo, o koho se to vlastně jedná." rozhodl v rozporu se svojí předchozí větou. "Chci ale, abyste byli všichni obezřetní a za žádnou cenu se nerozdělovali. Půjdeme všichni spolu, vzdálit se můžete maximálně na pět metrů od někoho z ostatních!" zdůraznil. "V případě, že nic nenajdeme, vracíme se do vesnice..." pohlédl na své studenty, jestli jsou nachystáni, nebo potřebují chvíli přestávku.

DŮLEŽITÉ!

V okolí jsou dvě hmotné indície
1. jedna z nich je na místě odkud vypadl tlouštík Minori a jedná se o jeho váček s vybavením
2. o něco dál po cestě, kudy běžel, mu vypadl svitek, ze kterého vyvolal veliké kladivo na boj s dívkami. Na obou z nich je něco jiného, co jim napoví odkud skupina byla.

poté by jim mohly napovědět informace, které jim druhý tým sdělil, složení jejich týmu nebo to, že neměli čelenky. Nechci po vás, abyste hned všechno odhalili (protože to ani není možné), jen by bylo dobré shrnout si fakta, ze kterých se dá později něco vyvodit všechno může mít nějaký význam, tak na nic nezapomeňte stejně tak nemusíte najít obě indície, nemusíte najít ani jednu - to je jen na vás.

Kaiju Hisayo
Team F
Farma kousek od Kirigakure
Sensei mě okřikl, ale já nic neodpověděl. Chvíli na to jsme došli na farmu a sensie odešel pro farmáře. Chvíli sem tam stál s Isamem, spíš on stál a Isamu tam seděl. Když sensei přišel i s farmářem, kterého představil jako Ishida, tak jim farmář řekl co mají na práci. 'Spravit plot? To snad nemyslí vážně? To jsem jako opravář?' pomyslí si Kaiju. Když ale odešel jeho kolega pracovat, černovlásek se raději též pustil do práce. Došel ke stejnému místu jako byl Isamu, ale dal se na druhou stranu. Hned první kůl byl špatný a tak se Hisayo vydal do kůlny pro nějaký nářadí. Vzdal si kladivo a pár kůlů sebou a vrátil se k plotu. Nejdřív se ten kůl snažil vrátit na své místo, ale když do něj udeřil kladivem, tak se onen kůl rozpadl. Proto ho vyndal a dal tam nový. Ten špatný kůl nechal na zemi a vzal si sebou jen kladivo a ty dobré kůly. Dalších 5 kůlů bylo v pořádku a plot taky. Bohužel další kůl byl rozlomen na půl a kus plotu též chyběl. Kaiju chvíli přemýšlel a pak se vydal do kůlny.

Tako Jahiro
Tým A
Hostinec Samekiba
Tako poslouchal své kolegy a usmíval se. Jak Ryuu, tak Tenshi byli skromní, až ho to trochu zaskočilo. To měl opravdu jako jediný přesný cíl, kterého chtěl dosáhnout? Né, že by mu to nějak vadilo, ale trochu se mu zdalo, že si ani jeden z nich nevěří. A chtěl je nějak podpořit.
"Nejsme u žádného výslechu, Sensei."
Usmál se a pokračoval.
"Jen jsem chtěl, abychom se lépe znali, když už spolu mame snášet to dobrý i zlý. Ták, tady to máme.."
Servíka a dovezla táci s rybma specialitama, různýma omáčkama a s velkou mísou rýže, takže si každý mohl naložit co chtěl.
"No..nuebudu vás zdržovat a pusťte se do toho. Byl bych docela rád, kdybyste mi, jako tým ještě dlouho vydrželi."
Pravil s úsměvem a chopil se hůlek.
"Itadakimasu!"

Isamu Kenji
Tým F
Farma

Jak se Isamu rozhlížel, vrátil se Tarashi. Vedle něj šel muž, který se představil jako Ishida. Byl to majitel farmy. Jak jim zadal úkol, Isamu se zamyslel. Takže plot? No, mohla by to být zajímavá zkušenost. Přece jen, jsme geninové, kteří mají... Je tohle vlastně mise? Asi ano, je to na naší úrovni. Isamu se zvedl a strčil minci do kapsy. Hodil okem na Kaijua, jako signál, že by měli jít. Achjo, snad už na mě není Kaiju naštvanej. Nechci, abychom se hádali. To škodí týmu... Chlapec šel, až se zastavil u kůlu. Výběh byl vcelku velký, ale to mu bylo jedno. Dřepl si a zkoumal strukturu plotu. Aby se ujistil, že je pevný, trochu do každého kůlu strčil. Když už byl asi u pátého, zjistil, že kůl nedrží a je trochu ztrouchnivělý. Tohle asi bude chtít vyměnit. Udělám to nejlépe rovnou, abych si prohlédl tu kůlnu a nezapomněl na to. Došel směrem ke kůlně. Byla celkem malá, ale bylo tu, co potřeboval. Po chvíli objevil několik kůlů. Jeden vytáhl a pak se rozhlížel po něčem, čím by ho zatloukl. Byl trochu zahloubaný, a tak si nevšiml, že na zemi jsou hrábě, které tam položil, když vytahoval kůl. PRÁSK! Isamu se trochu vyděsil, ale pak hrábě uklidil zpět na své místo. Bože, ty si idiot, trochu přemýšlej, Isamu! Potom už objevil palici a spolu s kůlem ji odnesl k plotu. Vytáhl ztrouchnivělý kůl. Místo něj pár ranami zatloukl nový. Takže to je jen jeden z několika možných dalších. Opřel palici o plot, kdyby ji on nebo kolega potřebovali. Odfrkl si a zkoumal plot dál.

Tarashi – sensei týmu F
Farma neďaleko Kirigakure

Po pár minútach sa Tarashi vracal s mužom ktorí, mohol mať okolo štyridsiatky.
„Isamu, Kaju toto je Ishida vlástni tuto farmu a povie vám čo treba“ riekol Tarashi a nechal slovo Ishidovi
„Tak decka máme tu celkom dosť práce a potreboval by som pomôcť opraviť plot, ktorí je tamto“ Začal rozprávať Ishido a ukazal na veľký výbeh.
„Treba ho celý obísť a skontrolovať či je v celku a či pevne drží. A potom by ste mi mohli trochu pomôcť zo strechou ale to až potom keď dorobíte plot.“ Ishida rozprával a sem tam si napravil slamení klobúk čo mal na hlave
„Naradie najdete v kôlni ktorá je tamto“ dodal a ukázal na menšiu drevenú šopku vedľa hlavného domu
„Nejaké otázky?“ spýtal sa nakoniec

Satsuki Min, tým D

Dívala se Yurimu do očí. Po jeho odpovědi měla chuť mu jednu vrazit, ale neudělala to. Přeci se musela naučit trošičku ovládat. Avšak Yuri ji lezl krkem, radši by nabodla na něco. Zhluboka se nadechla a mírně usmála.
"Vás se pokusili zabít, nás ne. My jsme jim jen zničili hnízda." pravila šeptem k němu. Obešla ho a rozešla se k chatce majitele sadu.
"Měla jsem tě tam nechat umříti..." zamumlá si pouze pro sebe, tudíž to nikdo jiný nemohl slyšet. Jde pomalým, ale za to rázným krokem, aby ji mohli dohonit. Takhle naštvaná byla, když se vrátili z oné neúspěšné mise. Nechápala, jak někdo takový jako je on mohl existovat. Já bych ti měla děkovat? Ty by ses mi měl klanět k nohám a líbat prsty za záchranu... Povzdechla si a pohodila hlavou. Jestli u toho dle týmu dojde jednou ke spolupráci, ona ten den bude milá na všechny.

Ake Hoku
Yohei
No, aspoň mě bude mít za tupý vemeno, pomyslel si Ake, aby trochu zmírnil trapný pocit, který v něm vřel. No a taky na tom musel najít něco pozitivního, nebo další pozitivní věc, kterou by si zpříjemnil plavbu by byl hromadný masakr všech členů posádky... Což vlastně nebyl tak špatný nápad, ale zatím se potřeboval dostat přes moře, zatím se musel držet zpátky... Řekla by vůbec tahle smrdutá opice něco z toho, kdyby věděla, s kým mluví?
Po asi vteřinové pauze věnoval Ake kapitánovi ošklivý úsměv a vyrazil k veslům, kde se usadil a čekal až ostatní členové posádky udají tempo. Hlavně, pomyslel si, budu muset odpadnout brzo, právě teď moje role je zhýčkaného pitomce a ti nejsou zvyklí na fyzickou činnost.

Sora Mizuki
Tým E

Sora nijak nezasáhla, když se neznámý tým rozhodl zmizet.
Prostě všechno sledovala z koruny stromu, a když se vypařili, vrátila šíp i s lukem zpátky na své místo.
Jakmile je sensei svolal, hbitě seskočila ze stromu a přidala se ke skupince. Všimla si, že nyní má konečně možnost představit se té druhé člence…. Jakže se to jmenovala?
Uvědomila si, že na tom nezáleží a že se jí ta dívka stejně nejspíš představí sama. Přišla tedy k ní a pokusila se o úsměv. „Čau, jsem Sora Mizuki, nová členka týmu E.“
Doufala, že si u ní nepokazila hned první dojem, jelikož spřátelení nikdy nebyla její silná stránka.
Riu se mezitím zeptala na otázku, co trápila i ji – Co ti čtyři byli zač?
Setkali se s týmem E někdy, když u nich ještě nebyla? Měli spolu nevyřízené účty? Pomsta?
V očích Sor zářili divoké jiskřičky říkajíc, že je připravena na dobrodružství. Vzhledem k tomu, že si stále vyčítala svoji neúčast v boji, umínila si, že udělá všechno, aby svému týmu byla něčím prospěšná.
Příval jejích myšlenek přetrhl kluk, který právě vypadl z křoví rovnou na mýtinu. Uvědomila si, že to byl ten samý kluk, který utíkal před tou hnědovlasou holkou… Tudíž pravděpodobně další člen týmu E. A jako obvykle, jeho jméno si už nepamatovala.
Sor se na nic víc než tupé zírání nevzmohla a ani jí nedošlo, že by se měla představit.

Isamu Kenji
Tým F
Cesta na farmu

Isamu dopověděl o Ying a Yang a počkal, co řekne Tarashi. To je pravda. Nikdy jsem o tom vlastně takhle nepřemýšlel. Pak zareagoval na to, co řekl Kaiju. Jak na něj trochu vyjel, Isamu se lekl. "Víš... Svého dědečka jsem poprvé potkal před asi 2 lety. Byla to pro mě trochu rána, nevěděl jsem, že vůbec někoho dalšího mám. Někdy vám o tom povím víc. Takže jsem neměl ani sestru, ani sourozence. Neříkám, že jsem to měl horší, ale nemusel jsi na mě vyjet." Pak se ho Tarashi zastal, ale bylo mu Kajiua trochu líto. Mezitím dorazili na farmu. Když sensei odešel, tak nevěděl, co měl říct. Pozoroval pole a prohlížel si budovu. Byla to malá farmička. Podíval se na Kajiua a pak si tedy sedl, začal si přehazovat mincí a čekal, než se budou moct pustit do práce.

Kitsune Saya
Tým B
Cvičiště

Celou cestu z bytu na trénink kráčela vedle Yuujira v poklidném tichu, aniž by měla nutkavou potřebu na cokoliv se ho ohledně týmu vyptávat. Pokud chce o nich něco zjistit, bude nejlepší přesvědčit se na vlastní oči, kdo budou jejími novými týmovými partnery a kdyby chtěla zjistit něco bližšího o svém senseiovi, rozhodně věděla, koho se přeptat. A přímo Yuujiro to rozhodně nebyl.
V okamžik, kdy došli na místo, se zahleděla na dvojici geninů, kteří jí svými tvářemi nepřišli nijak povědomí. Jak by také mohli. Byli podobně staří jako ona, takže jejich přítomnost někde poblíž čtvrti, v níž Saya žila, byla více než nepravděpodobná. Na druhou stranu by však možná znala někoho z jejich rodiny. To by zase tak překvapující vskutku nebylo. Tedy alespoň ne pro ni.
"Aha, takže kluk a holka," hlesla Saya spíše jen sama pro sebe těsně předtím, než se jali oba představovat. Ani jejich jména jí nebyla povědomá, což ovšem nebylo vůbec na škodu. Vlastně to po ni bylo vyhovující.
"Jsem Kitsune Saya," odpověděla jim vzápětí, jakmile na ní došla řada, a pohledem bezděky sjela k rezavé prskající kouli.
"Kočka..." utrousila hlasem, který dával zjevně najevo její chladný vztah vůči chlupatým, mňoukavým věcem s ocasem. Ostatně stejný vztah měla Saya ke všem zvířatům. Jako dítě se k žádným nepřiblížila na menší, než několikametrovou vzdálenost, takže nedostala prostor utvořit si vůči nim vřelejší city. Působily na ni podobně jako kterýkoliv volně ležící kámen.
V okamžik, kdy se hovor stočil k bývalému členovi týmu, kterého Saya nahradila, stočila modrovláska pohled k senseiovi stejně jako zbývající dva. Neznala ho, ani ji nezajímal důvod nebo místo, kvůli kterému odešel či kam. Zajímala ji však Yuujirova reakce na takový dotaz.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Kasumi Hisoka
Tým E

Přišlo mu divné, že se ta divná holka co se za ním vydala ještě neukázala. Nemohl si být úplně jistý jestli zmizela, proto se pomalu, ale opatrně vydal nazpátek aby zjistil co se vlastně stalo.
Na to jakou chvíli utíkal uběhl celkem veliký kus, takže s jeho pomalým, ale ostražitým tempem mu to trvalo dvakrát déle, než nakonec došel k ostatním.
Jak se tak prodíral křovím zaslechl známé hlasy.
Vypadá to, že už jsou asi pryč, ale člověk si nikdy nemůže být jistý.. Přece jenom není na škodu být na pozoru...
Už se chystal poodkrýt křoví, ale jeho plány na tiché zjevení mu překazil pták, který se Kasumiho lekl a odletěl.
Každá akce má svojí reakci, že?
Kasumi se ho lekl též a místo toho aby vklidu prošel křovím vypadl z něj jak kdyby ho pronásledovala nějaká příšera. Už před sebou neměl listí, ale celý svůj tým.
Cítil se poněkud trapně, protože tohle vůbec neplánoval. Vypadal jako kdyby mu na záda sáhla smrt.
Blbej pták.. "Snad jste nečekali dlouho.. Trošku jsem se zdržel.." řekl s rukou drbající se na hlavě.

Mikayo Yuki
Sensei týmu A
Východní cvičiště
Mikayo se cítila trapně, protože nemohla svůj tým pozvat na jídlo, což pro ni byla ostuda. Yuki a takhle chudá? Sice byla z vedlejší větve, ale něco mít mohla…
Děti se zatím začaly představovat a povídat si s prasátkem. Tako o sobě řekl opravdu hodně informací. Modrovlásku velmi zaujala jeho praxe v nemocnici. Chlapec byl pravděpodobně velmi dobrý v ovládání chakry. Tenshi byla skromná jako vždy – z nejlepšího lukostřelce změnila na jounina. Ryuu měl na druhou stranu opravdu zajímavý sen. To v něm dřímala taková skromnost?
Povzdychla si a přejela své žáky pohledem. „Já sem Yuki Mikayo. Byla sem už v hodně týmech, ale to je snad jasný. Je mi devatenáct. Mám ráda zimu a nesnášim vedro.“ Pokrčila rameny. „Co chcete vědět dál?“ Nebavilo ji o sobě moc mluvit, takže nevěděla, co říct. Přesto jim nechtěla kazit zábavu.

Tarashi – sensei týmu F
Cesta na farmu
Tarashi si vypočul Isamuho a potom Kaiju obaja malí svoje problémy a obaja si mysleli že ich sú práve najhoršie. Isamu sa trochu pokusil povedať o Ying a Yang. Tarashi sa usmial
„Môže to byť aj takto podané ale Ying a Yang nie je len energia ona je všade. Ide o tom že v zlých veciach čo sa nám dejú je vždy niečo dobré ale treba to nájsť. A zase v tých dobrých veciach si treba dávať pozor na tu malú zlu vec ktorá sa u nás usadí a začne kvitnúť .“ Začal rozprávať Tarashi
„Každý tomu rozumie inak a pokiaľ to splní svoj účel tak je to dobre. A Kaiju nikto nevie presne ako sa cítiš alebo či ti rozumie, to ani ti nevieš o Isamum aké má on starosti a možno sú väčšie ako tvoje a možno sú to zanedbateľné oproti tvoji. Len on vyjadril súcit a vcítil sa do tvojich a nemusel si mu to takto oplatiť. Týmto jednaním si nenájdeš priateľov“ Dohovoril Tarashi a zastavil sa u jednej farmy.
Farma nebola moc veľká bolo tam pár budov ako stajňa pre zvieratá senní a domček kde býval farmár s rodinou no viacej tam bolo výbehov a polí.
„Tak sme tu trochu sa porozhliadnite ja zájdem za farmárom “ povedal Tarashi a vydal sa smerom k domčeku

Riu Hinamure – tým E

Celé to malo rýchli spád a Riu len tak tak stíhala všetko sledovať. Riu zbadala ako Kasumiho a už sa chystala ísť za ním a pomôcť mu ale v tom nepriateľ to skončil a stiahli sa. Hneť na to sensei pískol a zvolal nás na mítinu kde sa objavila aj Riu. Maki a Sensei už tam boli.
Riu počkala na ostatných a potom pozrela na senseia ako by dúfala že im vysvetlí čo to malo byť. Obyčajní banditi by si len tak nedovolili na ninjov. Jedine ninja by ich mohol napadnúť a buď to boli shinoby s Konohagakure alebo nukeiny
„Čo boli zač?“ spýtala sa Riu senseia otázku na ktorú chcel vedieť odpoveď asi každý

Anaka Kisho (a Morio)
Tým B
Cvičiště

Kisho s Riri na místě nestáli dlouho, když se objevil sensei. S kýmsi po boku. Jenže to nebyl Kenjiro jak by se dalo očekávat, ale jakási dívčina s dlouhými modrými culíky. Kisho se zatvářil nejprve překvapeně a potom trochu podezřívavě. "Jestli je tohle Kenjiro tak se přes noc hodně změnil." prohodil směrem k Riri. Jenže potom ho nálada na vtipkování poněkud přešla, protože sensei jim s naprostým klidem oznámil, že Kenjiro z týmu odešel. Úsečnost Yuujirových slov Kisha poněkud zarazila. Vyznělo to trochu jako kdyby takovéhle události byly úplně normální - jeden den je tým takový, druhý zase makový.
Kromě toho chlapci vrtal hlavou důvod Kenjirova odchodu. Jistě, včera to pořádně zpackali a sensei je vážně vyděsil, ale... copak kvůli tomuhle člověk odejde z týmu?! To jsem byl až tak nesnesitelnej? vyplivnul Kishův vnitřní generátor vtípků a bonmotů, který se snad nikdy nezastavil. Ale kvůli Riri si tuhle myšlenku nechal raději pro sebe. On sám si ke Kishovi nestihl vypěstovat žádný vztah, ale dívka s ním byla v týmu ještě předtím než zelenovlásek přišel, takže si nebyl jist jestli ji to náhodou nesebralo.
Jemu osobně vyhlídka dvou dívek v týmu, jak mu Riri šibalsky naznačila, nebyla proti srsti. Ačkoliv ho napadlo, že to možná někdy bude nesnesitelné. Vždyť holky jsou přeci jen stvoření z jiné planety... Ale musí se uznat, že na to, že jsou mimozemšťani jsou roztomilé. Kishovi došlo, že se do svých myšlenek zřejmě příliš zamotává a teď se očekává, že i on něco vyblekotá a tak se také představil. "Já jsem Anaka Kisho. Těší mě, že vás poznávám." Zářivě se na modrovlásku usmál, vykal jí čistě pro efekt. "A tahle neposedná zrzavá obluda je Morio, můj parťák." Ukázal na kocoura, který se mu krčil u nohy a dosti nevraživě na příchozí prskal.
Yuujiro chtěl zřejmě tuhle záležitost odbýt co nejrychleji, ale jeho vysvětlení jim stejně nestačilo. Riri se odvážila zeptala, ale i Kisho byl zvědavý. Kenjirovo náhlé vypaření se bylo přinejmenším zvláštní.

Riri Arui
Tým B
Místo srazu

Riri pozdravila příchozího Kisha i s kocourem. Hněvivá nálada ji opustila, cítila se v pohodě, tedy do chvíle než přišel Matsumoto sensei a řekl jim, že je Kenjiro opustil.
„Cože to sem tu už z původního týmu fakt sama!!“ pomyslela si Riri a trochu se nevědomky zamračila, ale uvědomila si to a tak se usmála na novou kolegini a mávla na ní se slovy: „Ahoj já sem Riri z rodiny Arui. Takže tet tu budem dvě holky.“ hned po svém dovětku dloubla lehounce loktem do Kisha s šibalským úsměvem na tváři.

Po představování a vítání s novou kamarádkou se Riri otočila na Senseie Yuujira a optala se ho na Kenjira. Přeci jen jí kamarád scházel, uvědomovala si však, že to musí jít stranou a tet je potřeba se soustředit na misi, protože byla uvnitř zvědavá co si pro ně Matsumoto přichystal. Přes to se však rozhodla zeptat.

Taketori
Tým C,
Kancelária Mizukage

Chvíľu som čakal, no nakoniec mi dvere predsa len otvoril muž. Takže to predsa len nebola Mizukage.. bola to škoda. Hovorilo sa, že je to celkom kus a ako mladý chalan som mal o také veci pochopiteľne záujem. No môj úsmev, ktorý som mužovi opätoval, sa tým nijak nezmenšil a ani neubral na úprimnosti. Bol som celkom veselá kopa. Vstúpil som dovnútra a zvedavo som sa rozhliadol po okolí, takže som príliš nezaregistroval to, čo mi chcel Deri zdeliť. Všimol som si znova až lístok, ktorý mi podával. Zobral som ho do rúk a pozorne som si ho prezrel. Naozaj sa musel môj sensei volať tak divne? Schoval som si lístok do vreca a v tichosti som prikývol. Nevydal som ani hlásku. Ešte kým som ale z kancelárie odišiel, posledný krát som sa otočil k Derimu a posunkovou rečou som mu naznačil, že "vidím čo rozpráva". No bol to trocha krepý popis no bolo to to najkratšie a najúspornejšie, čo ma v danú chvíľu napadlo. S trocha zamysleným pohľadom som sa radšej otočil späť k dverám, ktoré som za sebou zavrel a následne som sa stratil v uliciach Kirigakure no sato. Na čase nájsť senseia.. aj keď som sa asi mohol spýtať, kde sa to cvičisko nachádza. Nemal som jediného tucha.

Deri Hamushi
Kancelář mizukage
Díky celkem nečekanému příchodu Takeashiho si udělal Deri revizi osobních složek nových přírůstků do řad shinobi a kunoichi Kirigakure, takže byl na příchod posledního hocha tento den již připravený.
„Dále!“ vyzval klepajícího nejprve ke vstupu, ale když se nic nedělo, zatvářil se nejprve nechápavě, načež mu to došlo.
Dveře proto dotyčnému sám otevřel, a když za nimi skutečně spatřil Taketoriho, obdařil ho zářivým úsměvem.
„Pojďte dál,“ sdělil chlapci znakovou řečí, načež se vrátil za stůl. Deri se možná nezdál, nicméně první dojem byla jedna z nejsilnějších zbraní shinobiho. Co byl tedy tenhle zelenovlásek ve skutečnosti zač?
„Už jsem se bál, že nepřijdete. Kde najdete svůj tým a senseie se dozvíte z papírku, který Vám hned dám,“ oznámil ještě Deri Taketorimu zpoza stolu, načež mu na papírek napsal Shingovo jméno a název cvičiště, kam poslal i jeho dva kolegy, co si už pro zařazení přišli dřív.
„Prosím. Hodně štěstí!“ podal zelenovlásek geninovi lísteček s informacemi, načež mu přesnými pohyby rukou popřál na rozloučenou zdar a povzbudivě se na něho usmál.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Taketori
Tým C,
Kancelária Mizukage

Dneska bol trocha .. zvláštny deň. Nemohol som uveriť, že zo mňa naozaj spravili shinobiho. Musel som ale uznať, že to bol trocha paradox. Aj keď som tomuto faktu nemohol uveriť, veril som že to zvládnem aj cez všetky prekážky, ktoré by sa mi postavili do cesty. Môj brácho to zvládol tiež no nie ? Nemohol by som sa na neho pozrieť, keby že ostanem pozadu príliš dlho. Býval som trocha mimo od celého centra dediny, no neponáhľal som sa. Stále som mal čas a prechádzku som si viac menej užíval. S úsmevom na perách a rukami vo vreckách som si pozorne prezeral okolie. No.. nemohol som povedať, že som vnímal tie krásne zvuky štebotavých vtáčikov.. ale o to viac som si užíval ten pohľad. Napríklad na taký obchod s nejakými maškrtami, ku ktorým som prišiel. Spomenul som si totiž, že som ešte neraňajkoval. Ako by to vyzeralo, keby že mi pri Mizukage začne škvŕkať v bruchu? To bolo to posledné čo som potreboval. Poukázal som obchodníkovi na rybu na špajdli a vybral som z peňaženky potrebnú sumu. Tak.. a teraz bol čas ísť. Bol som nervózny, kto by aj nebol. O našej vodkyni som čítal mnoho. Po ceste som sa obzeral viac, než by jednému mohlo prísť príjemné. Niekomu by to mohlo prísť tak, že som až moc paranoidný ale pravda bola niekde inde. Zahodil som drevenú paličku ktorá mi ostala po rybe do koša a vydal som sa smerom hore. Keď som prišiel k dverám, úprimne som si nebol istý, či mám zaklopať alebo nie. Brácho mi vysvetľoval, že je zaklopanie taká otázka a žiadosť k vstupu.. no ako niekto hluchý som to.. jednoducho nepoberal. Nevedel som si to predstaviť. Aj tak som však pár krát zaklopal za dvere.. a.. čo teraz? Otvoria sa? či ? Rozhliadol som sa po okolí a rozmýšľal som, či by som nemal vstúpiť sám od seba. Kto vie.

Ryuu Yuki
Tým A

Než se stihl z toho všeho vzpamatovat, už seděl za stolem a hltal slova ostatních.
Když se Tako představoval, tak se mu v hlavě zjevil obraz Taka držící pohár na kterém je napsáno "LEGENDÁRNÍ ŠERMÍŘ TAKO!".
Při této myšlence se začal smát, ale snažil se to nějak zamaskovat aby na sebe zbytečně nepřitáhl pozornost ostatních.
Své představy o tom jak si Tako plní svůj sen zahnal úspěšně.
Chystal se představit, ale Tenshi ho předběhla.
Byl celkem rád, že se nemusí představovat tak brzo.
Nemyslel si o sobě, že je nějak úžasný. Rozhodně neměl tak veliké plány jako Tako, ale taky nebyl tak skromný jako Tenshi.
"Uhm.. Takže asi jsem poslední.. Moje jméno je Ryuu Yuki jak už všichni asi víte. Co se týče mých snů.. No, není tak úžasný jako Takův, ale mým snem je aby se splnili sny ostatním." řekl skromně s andělským úsměvem na tváři.
"No, abych nezapomněl.. Miluji jídlo všeho druhu, protože zastávám teorii, že s plným žaludkem jdou věci lépe." olízl si horní ret při pomyšlení na to kolik věcí by mohl sníst.
Nevypadal na to, že by to byl nějaký extra jedlík, protože byl celkem hubený.
Za všechno vděčí svému rychlému metabolismu, který jeho tělo udržoval v tomhle stavu.

Tenshi Wakiya, tým A

Hleděla na sensei s očekáváním brzké mise. Bohužel, Mikayo přišla s jinou odpovědí, než chtěla slyšet, ale chápalo to. Tu poslední pokazili, ale byla to vinna Mizukage, neměla tam posílat někoho, kdo sotva dokončil akademii. Tenshi si povzdechla a sklopila hlavu. Pořád ji vrtala v hlavě ta z toho klanu jak viděla úplně všechno i v mlze...nějak Hyuněco se jmenovala. Ohledně platu sensei se na ni dívka povzbudivě pokusila usmát, finančně na to nebyla zrovna nejlépe. V myšlenkách se vrátila ještě k jejímu zápasu proti dívce z klanu Hyuuga. Byla tak rychle odhalena a to si celou dobu o sobě Tenshi myslela jak je tichounká a vcelku neviditelná se svojí výškou, ale asi realita byla jiná. Povzdechla se už se věnovala svému týmu. Tako měl výtečný nápad s představením. Přeci jejich představení začalo tím, že všichni v blízkém okolí viděli její kalhotky. Jen si na to vzpomněla, tak hned zrudla. Sklopila hlavu a radši se zaposlouchala do povídání Taka. Měl velice zajímavý cíl. Stát se legendárním šermířem nebylo asi nejlehčí. Dalšího slova se ujala ona a to velice energeticky.
" Nuže, jmenuji se Wakiya Tenshi, žádná Kawai-chan! Tohle je můj první a doufám, že jediný tým, neboť tady chápete mé, éto..jak bych to řekla, nedostatky? Asi tak nějak, jo, určitě! založila si ruce na prsou a veledůležitě přikývla. Můj sen není tak velkolepý jako Takův, prostě se chci stát jouninem. Nejsem nějak extra chytrá a nemyslím si, že i úžasný ninja, takže mně to prozatím stačí, pak se uvidí. Jinak nevím, co bych vám řekla. Usmála se na ně. Rozhlédla se po osazenstvu stolu a její pohled spočinul na prasátku.
"Nechtěl by Bunchan ke mně?

Tako, Bunchan

Tako se nad odpovědí Kawai-chan jen pousmál, ale nic k tomu nedodal. Podle jeho mínění potřebovala k dokonalosti jen trochu více sebedůvěry a v tom ji hodlal pomoct. Byla opravdu rozkošná. Tenshi se nakonec upal k Bunchanovy a Tako pohlédl na prasátko.
"Oink."
Pravil pašík a Tako jen pokrčil rameny.
"Bunchan říká, že si krásná, což se nejspíš dá přeložit jako souhlas."
Usmál se zářivě a Bunchan si přelezl k Tenshi do klína, kde se uvelebil.
"Oink oink!"
Kvíknul tiše.
"Jak, že si upravuju význam? Tak nějak si to řekl." Bránil se tako s výrazem, který nemohl popřít jeho vinu.

Tenshi

Usmála se ještě zářivěji, když k ní přešel Bunchan, i když při překladu maličko začervenala. Vrhla malinko káravý pohled na majitele prasátka, jakmile se začal obhajovat.
"Neříkej, že takový člověk jako Tako, lže!" podrbala prasátko na hlavě.
"Dělá to často? Jen povídej!" pobídla Bunchana s úsměvem na rtech, načež ho začala hladit po zádech a občas ho i podrbala na hlavě.

Tako, Bunchan

Bunchan se spokojeně zavrtěl, když přišlo drbání a nakonec zavrtěl hlavou.
"Oink, oink."
Pravil a bylo vidět, že se Tako zarazil a výraz hraného zhrozeni.
"Ehm..no..říká něco ve smyslu, že nikdy nelžu, ale že mám jen sklony...oblbovat lidi pravdou? No počkej...počkej...tohle jim nevykládej!"
Začal se Tako bránit v matné snaze a v obličeji se mu objevil nejistý výraz.

Tenshi

Sledovala Taka. Celkem se bavila jeho reakcí. Zajímalo ji, co mu asi řekl Bunchan doopravdy.
"Bunchane, stůj si za svým. Jen nám vše hezky pověz." Přišlo další drbání na hlavičce. Moc se bavilo menšími rozpaky kolegy.
"Takhle jsi ho už někdy viděl?" Povytáhla tázavě jedno obočí.

Tako, Bunchan

Bunchan se tvářil spokojeně a na Tenshinu otázku zavrtěl hlavou. Dokonce i Takovy ta situace přišla úsměvná. Vypadal nejistě, ale bral to s humorem.
"Hele, hele..Zase kladek by dva! To je nevěr takhle Bunchana zneužívat."
Zasmál se Tako defenzivně.

Tenshi

Zatvářila se jako úplný andílek a párkrát i zamrkala na Taka.
"Bunchane, že si jenom spolu povídáme?" Nadzvedla trochu prasátko, přičemž se k němu i sklonila, aby mu dala pusu na hlavičku.
"A já ho nezneužívám! Nevím, kdo tady přikrášluje pár věcí." Pokývala veledůležitě hlavou.

Awatabi Maki
Tým E
Rei na ni kývla a něco řekla. Maki naklonila přihlouplým způsobem hlavu na stranu a zeptala se zmateně ,, Co?'' nerozumněla své kolegyni ani slovo a Makiina otázka padla do větru, protože Rei už dávno někam zmizela. ,,Hej!'' zavolala ještě s trochou naděje do korun stromů, ale odpověď nepřišla. Maki nehodlala jenom tak čekat a tak vyrazila za běsnícím tlouštíkem, který doběhlnul až na palouček, kde byli další lidé, senseie a Kasumiho včetně. Ten se zřejmě snažil zdejchnout, ale cizí hnědovláska mu to zřejmě nehodlala dovolit. Maki nebyla hloupá..
jenom prostě neměla náladu na přemýšlení. Možná taky proto ignorovala skutečnost, že by měla zůstat někde za keřem a pozorovat vývoj situace, jako pravý a nefalšovaný shinobi. Maki si přidřepla, vytáhla luk, zamířila a už už chtěla vystřelit, když tu cizí plešatý muž dívku okřikl a ona se zastavila. Poté a jeho povel všichni, i on zmizeli.
Sensei zahvízdal a svolal je k sobě. ,,Aaachjooo" zavrčela Maki když vyrážela k senseiovi. Byla tam opravdu dost rychle, vzhledem k tomu, že byla prakticky nejblíž to nebylo tak podivné, ale stejně byla zklamaná. Co to bylo za lidi? Co chtěli? Mohla udělat víc? Hlavou se jí honila spousta otázek a přiměřeně k dnešním událostem měla i dost mizernou náladu.

Kaiyou Umi
Tým C

Na cestě
Kaiyou jen následoval svého senseie a kolegy. Šel pomalu a zdržoval se za nimi. Místo toho, aby poslouchal, pozoroval okolí a neustále si opakoval, jaká je to nuda a ptal se sám sebe, kdy už tam budou. Otázky na sny a Yin a Yang ignoroval. Na proslov Kaijua o tom, že ho nemůže Isamu chápat, zareagoval táhlým zívnutím. Tyhlety kecy ho opravdu nezajímaly. Chtěl přijít, udělat svou práci a vypadnout. Nepotřeboval poslouchat citové výlevy o tom, že někdo nemůže někoho chápat. Proto se sebral ze země nějakého brouka a začal si ho prohlížet - aspoň nějaká činnost, při které by nemusel poslouchat, co říkají.

Aka-test

My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-

Jahiro Tako
Tým A
Hostinec Samekiu
Tako se jen pousmál a protože byli v přítomnosti dvě krásné slečny, usmá se o to krásněji.
"Tak to já nejspís taky ne, už kvůli poslední misi, ale i tak dopadla úspěšně. Navíc, přividělávám si v nemocnici. Sice tam neplatí nijak světově, ale jsem tam hlavně kvůli praxi, takže vás dneska na jídlo zvu."
Pravil s úsměvem a pohladil Bunchana na svém klínu.
"Tobě jsem obědnal tvou oblíbenou pochoutku kamaráde."
Podrbal Bunchana na hlavě a prasátko radostně Oinknulo.
"Tak, ale k věci. Hrozně mě zajímá s kým jsem to vlastně zase v týmu."
Pohlédl s úsměvem na svůj tým a i tak začal mluvit první.
"Já, jak už jsem říkal, se jmenuji Tako Jahiro a jsem lékařskej ninja. Navíc k tomu jsem šermíř a rád bych se jednou stal legendou. Jedním z legendárních šermířů. No, on je to spíš jen sen, protože přes všechnu lékařskou praxi nemám moc času se svému snu věnovat. I tak bych chtěl být hrdinou země vody. No..dál jsem prošel už třemi týmy a velel jsem jedné misi. No..nevím co dál o sobě říct. Nechci znít, jako kdybych o sobě mluvil rád. To jen tak na seznámení. Jo..tohle je Bunchan. Vyléčil jsem mu zlomenou nožku při tréningu v jedné zapadlé vesnici severně od Kirigakure a od té doby jsme nejlepší kamarádi a moc si rozumíme. Představte si, že neznám nikoho s lepším čichem. Bunchan vám dokáže říct hned, jak kvalitně kde vaří a to to jen ucejtí. Ale dost o nás. Chtěl bych vás trochu poznat, když máme spolu čelit dobrému i zlému."
Chlapec se pousmál a obhlédnul svůj tým, aby zjistil, kdo se chopí slova jako první. Takovy opravdu záleželo na tom, aby je znal a vycházel s nimi v dobrém.

Mikayo Yuki
Sensei týmu A
Východní cvičiště
Tako vybral Samekibu a Mikayo velmi rychle došlo proč. Jakmile vstoupili, začal chlapec flirtovat s o trochu starší servírkou. Modrovláska jim na první pohled nevěnovala moc pozornosti, ale v duchu se přidala k Tenshi. V hrudi jí totiž bodnul osten žárlivosti. Ten kluk byl obyčejný proutník a dovoloval si ji nabalovat? Tse!
Napochodovala k prázdnému boxu, do kterého zaplula. Z nevraživosti ji vytrhla černovláska se svým dotazem. „Nevim… Nejsme teď moc oblíbený, když sme zdrhly,“ šeptla k ní, než se posadil i Ryuu.
Tako se mezitím konečně vykecal a přišel s oznámením ohledně jeho výběru hodů. Jouninka se lehce ošila a uhnula stranou. „Heh, na hody asi nemam. Víš, poslední dobou mě mizukage-sama nemá moc v lásce… Myslim, že mi snížila plat…“

Yuujiro Matsumoto
Sensei týmu B
Byt Yuujira > Cvičiště
Vyrazili. Yuujiro už od včerejšího večera věděl, že Kenjiro jeho trénink psychicky neustál a požádal o přeřazení. Místo něj mu poslali tuhle dívku. Původně mu samozřejmě nevadila, jenže se obával, že ho bude takhle provokovat každé ráno a on měl rád své soukromí. Trochu se bál, co se stane, až mu dojde trpělivost. Nechtěl mít na svědomí studenta. Za to by mu mizukage-sama asi nepoděkovala.
Zanedlouho uviděli cvičiště, na němž už čekaly dvě děti: zelenovlasý chlapec a černovlasá dívka.
„Čau!“ mávnul na ně dvěma prsty od čela. „Kenjiro nás opustil, takže místo něj vedu novou kolegyni.“

Kaiju Hisayo
Team F
Na cestě do osady
Když kolega pochopil, že je na něm řada, Kaiju sklopil hlavu. Ještě nikdy nikomu neřekl o tom, jaký na život. Teď když si uvědomil co vlastně řekl, usmyslel si, že ho kolegové odmítnou. Přeci si myslel, že každý má šťastnou a spokojenou rodinu. Proto ho poslouchal jen jedním uchem. Když se však zmínil, že Isamu Bělovláskovy rozumí, začal ho chlapec poslouchat. Avšak to nedal nijak najevo. 'Takže má jen dědečka? Takže je též bez rodičů. Ale jestli si myslí, že ví jak my je, tak se plete.' zamyslel se klučina. Pak do poslouchal Isama. Sensei jim položil nějakou otazku, ale Hisayo ji nerozuměl.
,,Vůbec nevím co to je, sensei." odpověděl chlapec s bílými vlasy. Ale u jeho kolegy to bylo jinak, on věděl co to je a dokonce i odpověděl. Proto jen poslouchal a nic neříkal. Když však domluvil, slova se ujal Kaiju.
,,Isamu, ty si myslíš, že víš jak my je? Že víš jaké to je vyrůstat bez rodičů, prarodičů a vyrůstat jen s mladší sestrou? Každý den se bát o to, aby jsi měl peníze za koupi jídla pro sebe a mladší sestru? O tom pochybuji. Tebe vychovával tvůj děda, který měl něco našetřeno a tak si se nemusel nikdy starat o peníze pro sebe a sourozence. Prostě nechápeš, čím sem si prošel." vysvětlil mu Kaiju. Pak opět sklopil oči k zemi a přemýšlel nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby měl rodiče. Přitom však poslouchal i Isama, kdyby náhodou něco chtěl říct.

Zara Hideaki
Tým E

"Stůj, Kamiko!" sykl plešatý muž. hnedovlasá dívka se zastavila. Chlapec, kterého chtěla pronásledovat mezitím zmizel někde v lese. "Ale Hoturo-sensei!" zakňourala. "Ticho, nehodí se, abychom se rozdělovali." Na dívce bylo vidět, že jeho názor nesdílí. Pomalu se vrátila zpět na místo a naštvaně si dala ruce v bok. Sensei neznámého týmu vyrazil klidným krokem k ležícímu tlouštíkovi. Prošel jen několik desítek centimetrů od Zary s černovlasým chlapcem a pokračoval. Když k Minorimu došel, zvedl jej ze země a vzal do náruče. "Mizíme." zavelel. Zara cukl hlavou.
"Mízíte?" neměl ponětí, co se děje. Vždyť tam byli sotva deset minut.
"Nebojte, mistře Zaro, ještě se uvidíme." odpověděl plešatý muž. Poté už jen kývl na své svěřence. Kamiko, Jiro i Hoturo s Minorim postupně zmizeli. Zara je chtěl nějak zastavit, ale jak? Všechny naráz? To nešlo. Pokusil se proto zadžet alespoň chlapce s mečem, proti kterému stál. Chytil jej za rukáv, jenže on se mu pohybem ruky vykroutil a stejně jako ostatní zmizel. Zara zůstal na mýtině sám. Ještě chvíli se zmateně rozhlížel, ale poté to vzdal. Strčil si dva prsty do pusy a zapískal. Doufal, že bude jeho tým poblíž. Chtěl je vidět pohromadě, aby se ujistil, že jsou v pořádku. "Tým E! Na mýtinu!" křikl do lesa.

Tenshi Wakiya, tým A

Zhluboka se nadechla, a pak vydechla. Potřebovala si trochu zklidnit tep, přeci nebyla zvyklá, aby si jí někdo takhle všímal a už vůbec oslovoval Kawai-chan. Jak se zabírala do svého uklidňování, ani nepostřehla, že sensei po nich hodila svitky. Ten její se od ní odrazil a spadl dolů, přičemž Tenshi slabounce vyjekla. Rychle se sehnula pro svitek a narovnala se. Mezitím co si svitek upevňovala k řemínku toulce, tvářila se jakoby ho chytla. Další slova sensei ji lahodila uším. Měli jít na jídlo. Ne že by měla hlad, ale jídlem nikdy neopovrhne. Tako nadhodil nějaký ten hostinec, Tenshi jen přikývla, neměla dost síly ještě odpovědět. Kdo ví, co by z ní vyšlo.

V restauraci to vypadalo dobře, až na tu servírku. Dívka si odfrkla a následovala radši sensei ke stolu. Asi maličko žárlila, což se jí vůbec nelíbilo. Usedla vedle sensei.
"Sensei, kdy půjdeme na nějakou misi?" zeptala se pomaličku s jiskřičkami v očích. Jakmile přišel Tako s dobrou jedlovou zprávu, usmála se a mlsně si oblízla rty.

Isamu Kenji
Tým F
Cesta

Tarashi je poslouchal, zdálo se, že pro ně má velké pochopení. Jakmile černovásek domluvil o jeho nočních zážitcích, řekl mu Tarashi, že tam i tyto sny patří. Isamu se zatvářil trochu nejistě, ale pak už věděl trochu, kam sensei míří. Isamu se zamyslel a pak řekl: "Myslím, že bych to vysvětlil takhle. Je to temnota a světlo. 2 druhy energií, které jedna bez druhé nemohou existovat, ale přitom jsou odlišné. Je to něco jako den a noc. Co se týče chakry, mám zkušenost pouze s Yinem, z čehož vycházejí neelementární techniky, jako je třeba lékařské ninjutsu nebo genjutsu. Yang je myslím energie, která vdechuje život. Isamu se specializoval právě na genjutsu, když nepoužíval jednodušší ninjutsu. Dědeček mu toto vysvětloval, tyto 2 energie musel pochopit, aby se právě Yin naučil používat. Později už jen Tarashimu tuto skutečnost přiblížil. Pořád však přemýšlel nad tím, jakou mají specializaci jeho kolegové.

Tarashi – sensei týmu F
Na ceste do osady

Isamu a Kajiu niečo povedali o svojich snoch Tarashi ich oboch vypočul a tváril sa že im rozumie
„Nebojte sa všetko bude dobre a Isamu možno to neberieš ako ríšu snov ale aj tie zlé tam patria. A určite to bude dobre. Hovorí ti niečo Jing a Jang?“ spýtal sa Tarashi
„Alebo niekomu s vás to niečo hovorí?“ dodal potom Tarashi a položil otázku všetkým ktorí s ním kráčali po ceste. Postupne sa vzďaľovali od bráni Kirigakure a veľká cesta sa zmenila na lesnú cestičku ktorá sa točila pomedzi stromy ako had.
Sem tam v diaľke mohol niekto zazrieť prebiehajúcu zver, od malého zajaca až po statného jeleňa. Vo vzduchu sa tiahlo štebotanie vtákov a každý mal príjemní pocit a nie jeden človek zabudol na každodenné starosti a vychutnával si všetku tu krásu prírody.