NFFORPG - Kirigakure no Sato




V dnešní situaci se ale práce oininů nemůže omezovat pouze na lov dezertérů. Narušovat stabilitu jiných vesnic, sabotovat nepřátelské operace, infiltrovat základny a sídla... To vše a mnoho dalšího mají oininové na práci.
Rychle, nenápadně, a bez slitování. Přesně tak musí tito muži a ženy svou práci vykonávat. Pro dobro vesnice a Země vody!
V jejich čele stojí Ai, silná šermířka a sestra mizukage. Někteří spekulují, zda je skutečně tak schopná, či zda si své místo zasloužila svým příbuzenstvím. Tak či onak, kázeň si udržet umí a své sestře je naprosto oddaná. A nebo to při nejmenším velice dobře hraje.
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Jaden

Hodnost: ANBU
Věk: 29
Výška: 179 cm
Váha: 71 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 93
B-rank: 168
A-rank: 68
S-rank: 9
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: ichi

Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 154 cm
Váha: 41 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 120
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake

Hodnost: ANBU
Věk: 39
Výška: 183 cm
Váha: 69 kg
Krevní skupina: A+
Zkušenostní body: 750
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
- Frakce oininů: Mezi členy oininů je Fumihiro znám jako nelítostný muž, i na poměry oininů.
Hráč: Vikitori

Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 163 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 343
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 41
C-rank: 48
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Bl4ckGh0st

Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 159 cm
Váha: 57 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 330
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 44
C-rank: 52
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: ichi
Hodnost: ANBU
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body: 750
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 101
C-rank: 127
B-rank: 244
A-rank: 156
S-rank: 28
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: stan.com

Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 165 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 415
Profil postavy
Takův meč:

Takův prasečí společník:

Splněné mise:
1 C-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 43
C-rank: 54
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Na pozici velitele ohrozil úspěch mise a bezpečí týmu nevyčkáním příchodu posil. Mise ale naštěstí nakonec oslavila úspěch, díky čemuž došlo k zastavení ilegální, těžební operace pod vedením neznámého ninji.
Veřejnosti neznámé věci:
Bude doplněno.


.
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.
Hráč: Stranx

Hodnost: Jounin
Věk: 29
Výška: 168 cm
Váha: 60 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 73
C-rank: 91
B-rank: 162
A-rank: 57
S-rank: 7
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: Kitabatake

Hodnost: Jounin
Věk: 44
Výška: 183 cm
Váha: 65 kg
Krevní skupina: 0-
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 118
C-rank: 144
B-rank: 278
A-rank: 41
S-rank: 37
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Shadowbendy
Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 163 cm
Váha: 50 kg
Krevní skupina: A+
Zkušenostní body: 60
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Shiraishi

Hodnost: Genin
Věk: 11
Výška: 139 cm
Váha: 33 kg
Krevní skupina: B negativní
Zkušenostní body: 158
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 4
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Rin6633

Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 145 cm
Váha: 37 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 130
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 3
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Lungster
Hodnost: Genin
Věk: 11
Výška: 155 cm
Váha: 45 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 60
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Hráč: theFilda4

Hodnost: Jounin
Věk: 25
Výška: 163 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 500
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 63
C-rank: 78
B-rank: 108
A-rank: 28
S-rank: 3
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Leon. S. Uchiha

Hodnost: Genin
Věk: 12
Výška: 159 cm
Váha: 52 kg
Krevní skupina: A
Zkušenostní body: 310
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Noemyska

Hodnost: Genin
Věk: 13
Výška: 160,3 cm
Váha: 36,4 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 277
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Bohužel neúspěšná mise, jejímž cílem bylo zabránit Konoze ve zničení sokolovny na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Kitabatake

Hodnost: Genin
Věk: 16
Výška: 169 cm
Váha: 51 kg
Krevní skupina: 0
Zkušenostní body: 322
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 40
C-rank: 50
B-rank: 2
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráč: Sadista

Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 130 cm
Váha: 35 kg
Krevní skupina: AB negativní
Zkušenostní body: 249
Profil postavy
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 35
C-rank: 28
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Hráč: stan.com
Hodnost:
Věk:
Výška: cm
Váha: kg
Krevní skupina:
Zkušenostní body:
[url=]Profil postavy[/url]
Splněné mise:
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank:
C-rank:
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
Veřejnosti neznámé věci:
Hráčka: Ichi

Hodnost: Genin
Věk: 14
Výška: 150 cm
Váha: 40 kg
Krevní skupina: AB
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 18
C-rank: 7
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Hráč: Jaden

Hodnost: Genin
Věk: 15
Výška: 160 cm
Váha: 55 kg
Krevní skupina: B
Zkušenostní body: 350
Profil postavy
Splněné mise:
1 B-rank
Další splněné mise:
E-rank:
D-rank: 32
C-rank: 29
B-rank:
A-rank:
S-rank:
Veřejně známé věci:
- Úspěšné odražení záškodníků z Konohy a zabránění zničení skladu na zámořském území.
Veřejnosti neznámé věci:
- Expert na hospodské rvačky.
Zmražené postavy:
Aktuality, sdělení:
12.6.2012 - Tak jsme nahodili krapet novější design, podobný tomu v Konoze, snad se vám bude líbit

Edit: Jo a mniši si musí na svoje karty ještě chvíli počkat, musíme je vymyslet xD
13.6.2012 - Přijímání životopisů k Oininům bylo pozastaveno (abychom to s tou elitou nepřeháněli ) a byly zavedeny Klasické týmy, takže kdo by chtěl nasazovat krk za Kirigakure, má k tomu možnost v Klasických týmech
Dále jsem přidal pár Zajímavých míst, konkrétně cvičišť. Tréningu zdar!
2.10.2012 - Lidi bude fajn, když přestanete zapomínat na uvádění místa momentálního výskytu vaší postavy. Když vás chce někdo najít, nemůže toho bez toho dosáhnout. Díky
16.10.2012 - Tenkoku no Senkyo: Vysvätení mnísi Patrajzovi do PM pošlú koľko misií majú za sebou. Najskôr mi napíšte a ja vám pošlem aké tipy misií sú a koľko si ich asi rozdelíte
9.12.2012 - Rozepsal jsem podrobněji klany Kirigakure, tak se na to mrkněte
16.3.2013 - Vzhledem k téměř nulovému zájmu o frakci Tengoku no Senkyo jsem ji stáhl z hratelných frakcí a od teď bude jen prostou NPC záležitostí.
12.4.2013 - Vrátili jsme se znovu k bodům, i když s menšími změnami
9.9.2013 – Byly vytvořeny karty i pro Klasické Týmy, a do nich doplněny odkazy na profily postav v databázi postav na Herním Webu ^^
13.10.2013 – Do místnosti jsme doplnili možnost něčeho jako všeobecných a předpřipravených misí. Vše co o nich potřebujete vědět se dočtete výš, pod Hidem „Mise“
5.11.2013 - U klanů byla doplněna možnost plnění tzv. ,,Klanových misí." Více se dočtete výše, v hidu ,,Klany", na konci spoileru každého klanu
18.2.2014 - Do karet postav byla doplněna jejich aktuální váha, výška, věk, a krevní skupina
5.2.2015 - U Oininů byla otevřena dvě jedno volné místo,
takže kdo máte zájem, posílejte své živoťáky
Pokud se chcete k Oininům přidat s nějakou svou stávající postavou z Klasických týmů, i to je možné. V takovém případě mi napište PM a domluvíme se
21.2.2015 - Místa u oininů byla rozdána, takže mají lovci nukeninů ze Skryté Mlžné zase na chvilku plno.
4.3.2015 - Netrvalo dlouho a u oininů je opět jedno místo volné... chjo T_T
Nicméně jupí pro potencionální zájemce
27.4.2015 - U oininů opět plno.
9.6.2015 - Přepracováno Youhei a přejmenována některá místa v Kiri (všiml sem si až teď, že to sou strašný anglicismy xD)
2.9.2015 - Kolonka „Úspěchy, výjimečné výkony" byla nahrazena dvojicí nových kolonek, a to sice „Veřejně známé věci" a „Veřejnosti neznámé věci".
Smyslem této změny je umožnit postavám proslavit se nebo se jakoliv jinak dostat do povědomí veřejnosti.
„Veřejně známé věci" jsou, jak název napovídá xD, známé všem, tudíž potká-li se někdy vaše postava například s někým, kdo má v této kolonce napsáno, že zachránil vesnici před útokem nukenina, ví o něm tento fakt i vaše postava (také nemusí, pokud je to ignorant xD).
„Veřejnosti neznámé věci" jsou pro změnu věci, které o vaší postavě veřejnost neví. Toto se týká především oininů nebo Youhei, kteří plní mise se skrytou identitou, o jejichž skutcích vědí jen někteří, povolaní lidé.
15.11.2015 - Zmražené postavy přesunuty z týmů na konec záhlaví místnosti pod kolonku „Zmražené postavy“.
Také se uvolnilo jedno místo u oininů
2.2.2016 - V Youhei je k mání jedno volné místo
26.2.2016 - Jelikož nejsou senseiové, co by se mohli ujmout nových týmů, musím s lítostí oznámit, že je u Klasických týmů poslední volné místo, a stejně tak u Youhei, což znamená, že jakmile budou tato místa obsazena, nábor do Kiri bude uzavřen
7.3.2016 - Našel se jeden nový sensei a tak se stav krapet změnil. Volná místa u Klasických týmu jsou teď dvě, u Oininů žádné a u Youhei pořád jedno
30.3.2016 - Tak už máme jen dvě místa, jedno v Youhei, jedno u Klasiků.
3.5.2016 - Přibylo nám pár volných míst u Klasiků
3.5.2018
- Založena kolonka „Významné osobnosti místnosti“
- Počty misí aktualizovány (nakonec asi tolik konzultací potřeba nebude, vymyslel sem to jinak
)
1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD
- Frakce Youhei byla pro nezájem odstraněna a ponechána pouze jako NPC záležitost kvůli ději, stejně jako bývalá frakce Tengoku no Senkyo.
- Technika Kirigakure no Sato není již k dispozici od začátku hry novým postavám z této místnosti. Postavy stávající, které vznikly před touto změnou, dostanou možnost si namísto ní vybrat jinou techniku úrovně D-rank

- Oininové rovněž přišli o techniku do začátku Sokubaku no Jutsu.
- Klasické týmy byly přejmenovány na Standardní jednotky.
- Kekkei genkai klanu Endo bylo pozměněno. Nyní se jedná o formu kekkei genkai youtonu/živlu tání. Více se dozvíte na herním webu na stránce klanu

- Rovněž došlo k úpravám popisků všech klanových technik klanů Kirigakure no Sato, ke kterým přibylo i několik nových

- Byl zaveden krapet jinačí systém misí. Čas od času vašim postavám doplníme do seznamu několik misí jen tak, aniž byste je měli odehrané, s tím, že půjde o jakési „fillerové mise“ a to, co odehrajete, bude „kánon“ vašeho týmu xD
Pro tuto změnu jsme se rozhodli proto, že se nám zdálo nesmyslné, aby měla postava na úrovni např. pokročilého chuunina na kontě kolem pěti misí, neboť se jich prakticky víc ani reálně odehrát nedá, než dosáhne postava výše zmíněné úrovně. Takže pro dobro logiky jich tu a tam dostanete několik k dobru, abysme se počty přiblížili reálnějším číslům ála narutopedie a databooky o postavách z anime/mangy

Zatím máte všichni odpovídající kolonky prázdné, ale to se změní hned, jak na toto téma hodíte řeč se svým senseiem, který se nám posléze ozve a my vám profil vaší postavy aktualizujeme

5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
/- Pozdě večer..
Zaslechl jak se někdo blíží k jeho dveřím.
*Klep* *Klep*
Ozvaly se dveře. Pokoj nevydal ani hlásek. Pouze svíčka, která se ohýbala ve větru plnila pokoj všemožnými stíny.
*Klep* *Klep*
Dveře promluvili znovu. V malé posteli, kde spal Kasumi, který byl právě vyrušen ze snů se převalil na bok ke dveřím.
*Klep* *Klep*
Tentokrát dveře nepromlouvaly poklidným hlasem, ale přímo do pokoje křičely. Z postele se vynořila postava, která seděla no konci a pozorovala dveře.
Škvírkou mezi prahem a dveřmi projel zabalená obálka. Osoby na konci dveří pomaličku odcházely. Stará postel vykřikla bolestí, když se vydal ke dveřím. V tichu, která tvořila noc, byl slyšet každý jeho krok. Popadl dopis do ruky a došel k svíčce, která pomalu umírala. Dopis uzavírala pečeť se znakem Mizukage.
.. Nový Sensei: Miyu Hirasawa...
.. Místo setkání: Jižní cvičiště...
.. Čas: 5:00 ...
Jakmile dočetl poslední slova chytil papír za vršek a přiložil ho nad svíčku.
Ta ho z posledních sil zapálila a pak uhasla ve vosku. Papír, který vzplanul opravdu rychle výrazně osvětlil celou místnost.
Vzápětí se celá místnost ponořila do tmy. Ve vzduchu byl cítit spálená vůně. Po tom všem se odebral do postele, aby mohl pokračovat tam, kde ve své říši skončil.
/- Druhý den, brzo ráno..
Z postele ho vytáhla zima, která se neúprosně dostávala skrze stěny pokoje. Udělal si jídlo ze sáčku - nic extra, ale člověka to nasytí.
Byl totiž zastánce teorie, která tvrdí: "S plným žaludkem jde všechno lépe." Po posledních úpravách bylo slyšet zaklapnutí zámku od domu. Poklidným krokem se vydal ke cvičišti.
Okolo nohou mu protékala hustá mlha, která s tokem času řídla. Zpovzdálí si všiml, že už tam na něho čekají. Byl si stoprocentně jistý, že to jsou oni, protože lidé, kteří mají rádi spánek by takhle brzo na nohou nebyli. Nezdálo se že by si ho všimli. Zkontroloval si čas. Přesně pět hodin.
Nechtěl zapůsobit špatně a ani se nechtěl zpozdit o minutu. Proto se za nimi bleskurychle přesunul za menší výpomoc od čakry. Zůstal po něm akorát rozmazaný obraz jeho postavy, který se stejně rychle rozplynul. Když se objevil u nové členky týmu doufal jen v to, že nikoho tímto nevyděsil.
"Kasumi Hisoka.. Uživatel genjutsu.. Doufám, že nemeškám Miyu Sensei." ve tvářích se trošku začervenal, protože neměl v plánu jí oslovit jejím jménem.
Nevěděl co má říct dál, protože mu tyhle první rozhovory s cizími lidmi nikdy moc nešli. Nečekal, že jejich nová Sensei bude tak roztomilí.
Nevěděl co má dělat a slova mu nějak nechtěla skočit na jazyk, takže tam pouze stál s očima upřenýma na Miyu.
Doufal, že se nějak neprovinil, protože si to nechtěl pokazit hned první den.
"Corpses are good. They don't babble. Only they can understand my feelings." — Sumire Muroto (菫室戸, すみれ むろと)
It is better being an optimist and being wrong, than being a pessimist and being right.
Yuri Gateba
Tím D
Západné Cvičisko
Uvidel som výbuch, no vzápätí ma niečo udrelo do chrbta. Bol to klon.
Do r**i, zabudol som, že je to senzibilka, pomyslel som si. Klon mi urobil rez do drevenej nohy a potom ma vysmial.
,,Aspoň mám lepšie hlášky," odvetil som, no klon tam už nebol. Snažil som sa postaviť, no spadol som. Kop do chrbta bol silný. Nakoniec sa mi podarilo postaviť. Obzeral som sa, či neuvidím klon, ale nevidel som ani na krok. No v tom som počul Ieyasov hlas. Smeroval som za ním a už som videl obrysy jeho a Satsuki.
,,Poctím vás svojou prítomnosťou," povedal som, keď som k nim došiel. Potom som sa pozrel na Satsuki.
,,Není zač," povedal som jej.
Seiichi Oshitari
Tým C
Byt senseia
Trochu premýšľal a pozoroval senseia, popri tom ako hovoril a počúval aj ostatných z týmu. Nejako ani neuvažoval nad tým že by bolo zaujímavejšie trénovať ako rozhovor zo senseiom. Oboje by mu niečo dalo, niekedy nie je ani od veci vedieť niečo o ostatných ľuďoch, hlavne ak majú byť jeden tým. Veľmi pomaly pil čaj a úsmev sa mu rozšíril keď sensei spomenul tú pani ktorá vypadala ako ropucha. Neľutoval toho že jej vyplazil jazyk a bolo mu popravde jedno kto to bol. Nepatril k tým ľuďom ktorým by záležalo na tom čo si o ňom myslia iný. Možno by sa už mal prestať správať ako dieťa, ale na druhú stranu to nebolo nijako zvlášť divné že ešte sa nechce vzdať toho čo má. Zobral do rúk svoju katanu a privrel očí, nechal mysľou prúdiť myšlienky ako vlastenec k nej prišiel.
Fun Kotoshi
Tým C
Byt senseie
"Co? Pokec o nějaké sousedce? K čemu to jako bude?" Pomyslel si, chvíli se mračil a pak se otočil odpovědět na první otázku. "Čau, jsem Fun." Zazubil se, ale nedokázal z tváře úplně vymazat nechuť, kterou cítil, když začal zjišťovat kam se dnešní den ubírá.
"Nebylo by zajímavější trénovat, než rozebírat sousedky, se kterými stejně nechceme mít ani kapku společného? Děkuju za čaj, byl super, ale nejsem zvyklej celej den vysedávat u šálků a drbat ostatní lidi." Odsekl znuděně, ale věděl, že je jen jeden ze čtyř a jestli se budou chtít ostatní jenom flákat, nic s tím nenadělá.
Představoval si, že to půjde stejným směrem jako když se se senseiem setkal poprvé, ale to se asi pletl. Shingovi se asi tak často mění studenti, že už ani neví co s nimi.
Chvíli se zamyslel při pomyšlení na to jak zajímavý život musejí mít ninjové, kteří nepatří k žádné vesnici. Boj o život, lov zvěře pro přežití, cestování.
Ani nevěděl proč ho to zrovna teď napadlo a tak se znovu otočil na svůj nový tým a čekal co se bude dít.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Ieyasu Kitabatake, Satsuki Min
Tým D
západní cvičiště
Ieyasu Kitabatake
Nádech, výdech, nádech, výdech. Zvuky byly jedinou věcí, na kterou se teď Ieyasu soustředil. Medik se pokusil synchronizovat svůj dech s dýcháním Satsuki, aby ho každý zvuk navíc varoval před senseiiným útokem. Dokonce přestal vnímat bolest své nedávno napravené ruky. V pravačce třímal kunai a dlaň se mu pod obvazy a rukavicí neskutečně potila. V puse si převaloval jehlu ze strany na stranu a byl připraven ji kdykoliv vyplivnout směrem ke klonu.
Satsuki Min
Usmála se pro sebe, když z klučiny nic nevylezlo. Kdyby zvolil špatná slova, uškrtila by ho dřív, než by se klony Mii přiblížily k nim. V tu chvíli si připadala, jako by skrz ni projel blesk. Sensei se blížila a ona musela reagovat.
“Jeden na mě, druhý mezi nás vcelku rychle.“ pověděla svému kolegovi ve zbroji stručně a rychle. Měli jen malou chvíli na vytvoření plánu, opravdu malou. Šťovík se v duchu proklel, že neumí nějakou techniku, čím by mohla sejmout sensei. Blesk do ní udeřil podruhé. “Tvůj je můj, můj je bok…“ šeptla k němu. Nechtěla mít toho proti sobě, neboť by to bylo moc okaté. Obratně vyndala ještě jeden kunai a otočila se. Nejdřív hodila první, pak se skrčila a následoval druhý kunai. Z kapsy vyndala další na obranu. Doufala, že ji její kolega nesejme nebo o ní nezaškobrtne. Hned by ho poslala na onen svět.
Ieyasu Kitabatake
„Heh, možná jsi nepříjemná, ale hloupá ne. Opravdu si jsme ve svém jednání docela podobní…“ usmál se sám pro sebe medik a rozepnul přezku od kapsy na vestě. Vevnitř nahmatal dlouhý oválný předmět – svitek. Ruku z kapsy nevyndával a jenom čekal na správnou chvíli. Přitom dělal, že neví, která bije a čeká, že klon běží přímo na něj – tedy zepředu.
Satsuki se najednou skrčila a vrhla dva kunaie na klon běžící z boku. Ieyasu neváhal a vytáhl z pouzdra svitek, který jedním škubnutím rozvinul. Potom se začal otáčet tak, aby při pohybu viděl klon, na který útočila senzibilka. Jakmile se symbol svitku otočil na mizu bunshin na straně, zařval medinin: „Kai!“ Ze svitku se najednou vyhrnuly senbony.
Asi prvních šest senbonů vyšlehlo ze svitku na klon na straně. Ieyasu ale pokračoval v pohybu a rukama navedl zbylých třináct senbonů na klon, který běžel přímo na Satsuki. Že obsah předmětu vyprázdnil, poznal tehdy, když z pečetě vylétl kunai s navázaným flashbangem. Ten ale zatím neodpaloval.
Kaiju Hisayo
Team D
Zatím co stojí u oné mlhy a čeká, ho to přestává bavit. Přemýšlel zda jít domů a stavit se někdy jindy. Než však stačil odejít, někdo ho oslovil. Bělovlásek se díval kolem sebe a nikoho neviděl. Když v tom se v mlze udělala mezera, uviděl tam někoho. Byla to stříbrnovlasá žena, která byla mnohem vyšší jak on. Chvíli si ji prohlížel a pak se podíval na zem.
,,Vy jste Mia Sashikizu?" řekne klučina a zvedne hlavu.
,,Jestli ano, jste můj sensei." dořekne. Kouká ji do očí a čeká na její odpověď.
Mia Sashikizu
sensei týmu D
Mezitím co se Satsuki a Ieyasu snažili tvořit týmovou spolupráci,horkohlavý Yuri si to namířil rovnou do mlhy,čímž skočil klonům na špek.I když se mladík snažil zůstat nenápadný, nemělo to proti klonům žádný účinek,neboť Mlžná sršeň používala kombinaci tichého zabíjení a senzibilského jutsu,které ji dokáže určit zdroje čakry a i různé ninja nástroje se stopami čakry jako například výbušné lístky.Čili mezitím co se mladík plížil mlhou,Mia č.1 "kontra-stonožka"se mu dostala obloukem do zad.Dým po výbuchu se ani pořádně nerozlehl a Yuri byl už podruhé ten den na zemi.Tentokrát však uslyšel tiché zaskřípění jak čepel šavle vysekla dlouhý šrám do jeho dřevěné nohy.Klon po útoku opět zmizel,ale předtím ještě stihl válejícímu se Yurimu povědět."Tak ty si chceš hrát na predátora?Takový pulec?CHACHA!"
Mezitím co si Mia č.1 pohrávala s Yurim.Satsuki díky své technice mohla cítit jak zbylí dva kloni vyrazili do útoku.Nabrali úctyhodnou rychlost a jako komety letěli na dvojici studentů z dvou různých směrů.Jeden přímo na Satsuki mezitím co druhý mířil přímo mezi dva semknuté geniny.
Mia Sashikizu
Pravá Mia,která se pořád povalovala na kameni, si nad počínáním geninnů povzdechla.Její technika však najednou zachytila nový zdroj čakry což ji donutilo zpozornět.Standartním viděním uviděla jakéhosi pulce postávajícího opodál."Hej ty tam!"Zavolala na chlapce a pročistila prostor mezi nimi od mlhy."Copak tu pohledáváš?"
Isamu Kenji
Tým C
Shingův byt
Jakmile kolega vedle něj začal mluvit, otočil se na něj a empaticky ho sledoval. Pravděpodobně to musel mít těžší než já... Chápu ho, že o tom moc nechce mluvit, pomyslel si Isamu. Upil si čaje a nasál vůně, ale položil ho, když začal mluvit druhý kolega, a oklepal lžičku. Jakmile domluvil, podíval se do stolu a podrbal se za uchem. Moc nevěděl, co říct. Neznali se moc dlouho, ale jak měli potom být dobrý tým? Snad se to zlepší v praxi. Mohl bych se zeptat tohohle kluka vedle, pomyslel si a uvědomil si, že nezná jeho jméno, a tak se ho trochu potichu a nervózně zeptal: "Jak se... vlastně jmenuješ?" Potom jen poslouchal, co říká sensei. To mu trochu rozjasnilo pohled, jiskru pochopení. "Docela ano, osobně mě trochu vylekala, a tak bych docela rád věděl, kdo to je," odpověděl senseiovi.
Shingo Kira
Tým C
Shingův byt
Proběhlo další kolečko vyprávění. Stařec pozoroval chlapce beze slov, snad se jen jednou či dvakrát zahleděl do svého čaje. Když skončili, nastalo krátké ticho.
"Víte, jsem starší člověk, a žiji už docela dlouho sám. Nemám rád velkou společnost, ale někdy mě dokáže potěšit jeden či dva lidé, se kterými bych si mohl občas popovídat," řekl po chvilce Shingo a podíval se k oknu. Nebe se začalo zatahovat šedými mraky. Pak se napil čaje. Popřemýšlel krátce na to, kam by odvedl konverzaci.
"Možná byste chtěli vědět, kdo byla ta přerostlá ropucha, kterou jste potkali u dveří?" zeptal se stařík chlapců.
My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-
"Jsem doma!" Zavřel za sebou dveře a vydal se do kuchyně, kde ho přivítala máma s úsměvem.
Vzal si nějaké to jídlo z ledničky a šel si ho sníst na terasu.
Svitek s technikou si položil vedle sebe.
Už se nemůžu dočkat co v tom najdu. Určitě to bude něco úžasného.. pomyslel si, když se díval na svitek.
Po jídle a malé výpomoci v rodině, měl konečně čas pro sebe.
Bydleli na okraji vesnice, takže všude kolem něho byla příroda.
Jako malý kluk si tu hrával, takže znal každý koutek.
Zamířil proto na tiché místo, kde by ho nikdo neměl rušit.
Chtěl si svitek prohlédnout až na místě, ale byl příliš netrpělivý, proto si ho pročítal už při cestě.
Byl celkem zklamaný, protože čekal že tam najde něco opravu velikého, ale místo toho tam našel techniku, která popisovala jak vytvořit ostré ledové bodce kolem uživatele.
Sice to není úplně to co bych si přál, ale tak začínat se musí postupně.. Když dorazil na místo na nic nečekal a dal se do tréninku.
Zkoušel to jak mu svitek radil, ale žádné sebemenší známky úspěchu se neobjevovali.
Mnohokrát si to vyzkoušel, protože byl velmi trpělivý člověk, ale stále se mu to nedařilo.
Byl poměrně dost vyčerpaný, protože ho to stálo velké úsilí a však bez výsledku. Svlékl ze sebe oblečení.
Skočil si do řeky, která tekla nedaleko od něho. Z místa dopadu se do všech stran rozletěla voda.
Když vyplaval na hladinu spatřil opozdilé kapky, které si gravitace přitahovala k sobě.
Slunce barvilo nebe červenými barvami. Čas jít zase domů..
Domu došel už za tmy všichni až na otce se už chystali ke spánku.
Toho zahlédl na chodbě.
"Tak co jak šel trénink?" zeptal se ho. Odpovědi se nedočkal.
Ryuu měl špatnou náladu, protože se mu dnes vůbec nedařilo.
Otec z jeho pohledu usoudil, že bude lepší když si bude hledět svého a dále se ho na nic nevyptával.
Ryuu zalezl do postele a přemýšlel nad tím co dělal špatně až ho to nakonec zmohlo.
Sice na to nevypadal, ale byl takové raní ptáče.
Pro většinu lidí je to divné vstávat před 6 hodinou, ale on na to byl zvyklí.
Vždy mu stačilo málo spánku na to aby nabral všechnu potřebnou energii.
Na to jak brzo stával měl nezvykle dobrou náladu.
Bylo to tím, že se nesmírně těšil na trénink. Nemohl si dovolit ztrácet čas.
Měl ho opravdu málo a pokrok ještě neudělal žádný.
Než se vydal z domu na cestu zahlédl tátu, který vysedával venku.
Zvědavě se šel podívat co tam vlastně dělá, ale nic úžasného tam nenašel.
"Ááá.. vidím, že jsi už vzhůru. To se chystáš jít takhle brzy?" "Ano, mám toho hodně a času je málo."
S otcem prohodil pár slov ohledně té nové techniky, protože usoudil, že menší
pomoc by nebyla špatná.
Z domu odešel s hromadou užitečných informací, které mu říkali čemu se má vyvarovat a jaké jsou idealní podmínky, ale neřekl mu jak to má provést.
Bohužel na to musel přijít sám.
Na místo dorazil ani ne za půl hodiny.
Odložil si věci a vrhl se na to.
Dával si pozor aby nedělal chyby, které mu tak důsledně zdůrazňoval otec.
Při prvním pokusu ucítil jaké si malé chvění pod nohama.
Vyděsilo ho to a proto techniku přerušil.
Prozkoumával zemi aby zjistil odkud se to vlnění bere.
Bylo slabé, takže nečekal, že najde zdroj původu.
Když se podíval blíž uviděl malinké bodce ledu, které rostli ze země.
Že by konečně úspěch?.. ptal se sám sebe nevěříc.
Byl nadšený, že se mu to povedlo a proto se pustil do dalšího zkoušení.
Nechal se trošku unést a do další techniky vložil až přes přiliž čakry, takže vlnění bylo opravdu silné a bodce vysoké, ale nebyly vůbec ostré.
Musel najít správné množstvý a také musel zapracovat na rychlosti.
Zabralo mu to mnohem více času než by očekával.
Připadalo mu to jako kdyby uběhla teprve hodina, ale místo toho byl už celý den pryč.
Smutně se odebral směřem k domovu, protože věděl, že už má necelý den a musí toho ještě tolik stihnout.
Nebyl si uplně jistý či to dokáže, ale byl odhodlaný do toho dát všechno.
Další den tu byl o něco později, než ten předchozí, protože ho to opravdu vyčerpalo a potřeboval delší spánek.
Do oběda na tom byl furt stejně jako minule.
Dělal je příliš veliké a tupé nebo malé a ostré.
Stále tomu nemohl přijít na kloub.
"Tohle musíš zvládnou vždyť na tom není nic těžkého."
Poskládal pečetě a pomaličku vypouštěl nahromážděnou čakru.
Jenže z techniky ho vyrušilo prasknutí větve suchého stromu do kterého se opřel vítr svojí silou. Vyděšilo ho to proto zničeho nic vypustil rychle všechnu čakru.
Kolem něho se vytvořili bodce, které byly ostré a krásně pevné, ale jenom do půlky.
Přemýšlel čím by to mohlo být.
Že by tohle značilo to jak jsem se soustředil... sjel prstem po perfektní straně a zastavil se přibližně uprostřed. Odtud dolů to připomínalo slátaninu všech tvarů dohromady. ... a tohle, jak mě vyděsila ten blbej zvuk? Rozhodl se, že si to vyzkouší.
Poskládal pečetě jako předtím a nashromáždil čakru, také ji začal pomalu vypouště, ale teď postupně přidával na intenzitě.
Vlnění postupně zesilovalo až nakonec utichlo. Kolem něho v okruhu asi pěti metrů byly krásné půl metrové až metrové bodce, které dokonce projeli skrz na skrz stromem, který byl ani né dva metry za jeho zády.
"Jo! Mám to!.. Nemužu tomu uvěřit.. J-já jsem to fakt dokázal!" s úsměvem ve tváři a hřejivým pocitem úspěchu na duši se vydal domů.
U večeře sdělil všechny zážitky rodičům.
Byl mile překvapen, protože jak zjistil tak stejným způsobem se naučil tuhle techniku i jeho táta.
Také to byla úplná náhoda. Nebýt přírody, tak by tam asi stál ještě doteď a smutně zíral do svitku s myšlenkami co dělá špatně.
Hned po jídle si zalezl do postele a dal si dlouhý zasloužený odpočinek.
"Corpses are good. They don't babble. Only they can understand my feelings." — Sumire Muroto (菫室戸, すみれ むろと)
It is better being an optimist and being wrong, than being a pessimist and being right.
Satsuki Min, tým D
Připadala si jako v institutu pro choromyslné. Něco jim řekla, ale aby ji aspoň jeden odpověděl, tak to ne. Něco procedila skrz zaťaté zuby k těm dvěma. Dokonce Ieyasu měl odvahu se k ní přiblížit v tomto rozpoložení. Ozval se výbuch, pak i slova Yuriho. Stiskla pevněji kunai v ruce a přemáhala se, aby to po tom idiotovi nehodila.
"Satsuki..." opravila ho s temnějším podtónem. Mohl si představit jen zlomek toho, co by mu udělala, kdyby jí oslovil znova onou zkráceninou, "a jestli hodláš něco odbouchnout, skončíš stejně." dodala spěšně se stejnou dávkou nenávisti. Oni chtěli, aby je informovala o pozici Mii, ale že by ji poslechli? Zamrmlala do mlhy něco ve smyslu, že to jsou budžkničemové. S velkou pravděpodobností to mohl uslyšet Ieyasu, s hodně velkou pravděpodobností, neboť to byl účel, aby to slyšel.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Riri Arui
Tým B
Cvičiště
Riri byla potěšena, že její společník není zcela začátečník a má ponětí o boji s katanou. Její pohled zbystřil, když Kisho přešel plynule do útoku. Prvních pár útoků nechala iniciativu Kishovy, ale hned v druhém kroku se nenechala zatlačit dozadu a místo toho ustoupila dostrany, skrytá za rubovou stranou svého ostří z pohledu Kishovy čepele.
„Šerm není o tom si jen tak plácat meči a stoupat si do lepší pozice než oponent. Je to o tom tlačit oponenta, aby šermoval tam, kde je mu to nepříjemné. Když ho tam podržíš dost dlouho, udělá chybu. “ Přehrálo se v Ririně hlavě dědečkovo kázání.
Tak se Riri rozhodla poslechnout svého mistra. Udělala úkrok stranou s drobný přísunem do proti pohybu Kisha. Tentokrát však neútočila, nýbrž se kryla pevným ofenzivním krytem, kdy rubovou stranou své čepele blokovala čepel Kishovu a svou špicí ohrožovala jeho rameno.
Sora Mizuki
Tým E
Z přemýšlení ji vyrušil neznámý hlas. Sor sebou lehce trhla a střelila pohledem k vršku plotu. Přímo na něm stála rudovlasá žena v kimonu s milým úsměvem ve tváři. Sor na ni kývla a sledovala, jak se její sensei vysmála gravitaci do tváře a sestoupila z plotu na zem.
Sor si ženu prohlédla s lehce podezíravým pohledem. Působila až moc… mile. Nevypadala jako kunoichi, která by dokázala z protivníků nadělat sekanou během několika minut. Připadala jí spíš jako ten křehký, usměvavý typ, co se s každým spřátelí a boj je to poslední, co by ji zajímalo. Nedokázala si představit, že by rudovláska před ní zvládla na někoho zvednout hlas, nebo někomu vrazit.
Vzhled může klamat, napomenula se v duchu, ale ani to jí nezabránilo, aby svou novou sensei nezačala trochu podceňovat.
Zničehonic si uvědomila, že už nějakou dobu na ni jen mlčky civí a mohla by konečně něco říct.
„Ehm… Ano, jsem Sora. V týmu E jsem zatím úplný nováček, takže možná bude trochu trvat, než se sladím s ostatními, ale jsem učenlivá. Doufám, že spolu budeme vycházet.“ Vychrlila to ze sebe s lehce zrudlými tvářemi kvůli předchozímu, ne zrovna slušnému zírání. Tak tohle opravdu není nejlepší začátek, pomyslela si a tiše doufala, že se objeví někdo další z jejího týmu, aby se všechna pozornost sensei neupírala jen na ni.
Seiichi Oshitari
Tým C
Senseiov byt
Trochu sklamane si povzdychol keď ich senseiov povedal že mu podstate nič nepovedali. Hral sa s rukoväťou svojej katany a počúval čo hovorili ešte o sebe ostatný jeho týmoví kolegovia. Sám premýšľal nad tým ako môže byť život tak nespravodlivý voči ľuďom, keď počúval ich dvoch. Tak keď dorozprával aj druhý z týmu privrel očí a pousmial sa. "Tak ja mám milujúcu rodinu, ktorá by pre mňa urobila všetko na svete. Možno ako jedináčik som trochu rozmaznaní a občas zabúdam čo je správne. Tak na akadémii som bol triedny šašo, zabával som všetkých s mojom prístupom" usmial sa a pozrel na svoj čaj. "Tak toho čo mám rád a robím je mnoho, no ale jedinú vec ktorú skutočne nemusím je čítanie kníh. Som skôr ten typ čo sa rád učí za pochodu vecí" povie a pozrie na svojich kolegov. Nejako už neprišiel na nič iné čo by im o sebe chcel povedať.
Fun Kotoshi
Tým C
výslech
Třetí nývštěvník senseiova bytu už také domluvil. Bohužel to ale nebyl konec vyptáváni. Další senseiova otázka byla prakticky stejná. V momentě co Fun poslouchal znovu chlapce s dlouhými vlasy, nahnul se nad stůl, lokty opřel před sebe a mírně se zamračil směrem do šálku, ze kterého stále sálalo teplo. Tak vydržel, dokud nenastalo ticho, které si chvíli užíval, pak cinknul lžičkou o šálek a spustil sám. "Noo... O své rodině nic nevím. Neznám je a asi už nikdy nepoznám. Co si pamatuju, tak jsem v sirotčinci. Tohle vám bude muset stačit sensei." Otočil se na Shinga a vykouzlil značně falešný úsměv. Jakoby nic zvedl šálek a opatrně se z něj napil.
"Co jim budu říkat. Nikoho z nich neznám. Jednoho asi 50 hodin a ty dva ani ne 15 minut. To určitě. Moje minulost..." Problesklo Funovi hlavou. Byla jen jediná věc o kterou se nehodlal dělit s ostatními a to byla jedinečná informace o jeho rodičích a o tom jak se do sirotčince dostal.
"A co tam máš ty?" Zazubil se na posledního člena čajového dýchánku a přátelsky ho pěstí šťouchnul do ramene.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Isamu Kenji
Tým C
Shingův byt
Isamu seděl a civěl do stolu. Když začal mluvit druhý chlapec, trochu zapřemýšlel. Vidět na vesnici? Co tím myslí?..., pomyslel si Isamu, ale pak mu proběhlo hlavou: Aha, takže on je asi nějak slepý... Černovlasý chlapec z rodiny Kenji zvedl hlavu a sledoval kluka, jak mluví. Zaujalo ho to a jakmile řekl, že chce překonat limit vlastních očí, Isamu si pro sebe velmi potichu řekl: "Snad se ti to splní..." Oba dva potom koukali na posledního, nejmenšího chlapce, a poslouchali ho. Jsem zvědavej, jak dobrej je s tou katanou. Náš tým vypadá zatím docela nadějně... "Já... No, na akademii jsem moc přátel asi neměl a v důsledku jednoho incidentu svého dědečka znám sotva 4 roky... Žil jsem sám, trochu odděleně, nechci vás tím zatěžovat, ale abyste to jenom věděli... Nejsem ani extrémně hovorný, ale zase mě nebaví pořád mlčet, zkrátka mluvím tak, aby to stačilo, ale zase ne tolik. Mám docela rád čtení, občas si čtu i o taijutsu, které téměř neumím, zkrátka, i o tom, co neznám nebo neumím, si něco zjistím. Vlastně jsou dvě věci, co nemám rád, první je to, když kolem mě je hodně lidí, cítím se totiž... nesvůj, a druhá je nespravedlnost. Už jsem hodně mluvil," řekl a zase se uchýlil do oblak, když sklopil hlavu. Čekal na řeč dalšího kolegy.
Hirasawa Miyu
Tým E
jižní cvičiště
Všude po okolí bylo ještě přítmí a po cvičišti se v úrovní kotníků táhla studená mlha. Ručičky na všech správně nařízených hodinách ukázaly přesně pět ráno, když se pomalými, tichými krůčky ke cvičišti přiblížila mladá žena, jíž nezastavil ani vysoký plot. Namísto toho, aby ji přiměl zabočit nebo zůstat stát, pokračovala přes něj poklidným tempem až na vrchol, kde zůstala tiše stát a hledět dolů na vyčkávající dívku.
"Ty ji Sora, mám pravdu?" promluvila milým, zvonivým hlasem, načež stejným způsobem, jakým po zdi vyšla, z ní také sešla. Zastavila se až před černovláskou, ke které se vzápětí otočila čelem.
"Jsem Hirasawa Miyu. Těší mě tvá dochvilnost," představila se jí červenovláska s vlasy pečlivě sepnutými v jednoduchém drdolu, ve světle modrém kimonu a milým úsměvem na tváři.
Kitsune Saya
Tým B
cvičiště
Její opakované pokusy nesly stále stejný výsledek. Tři-čtyři kroky, které následovalo borcení nebo praskání kůry.
Saya seskočila zpátky na zem, přičemž si prohlédla následky, které její pokusy o chůzi na stromě zanechaly. Nebyl to nijak zvlášť hezký pohled. Kmen po jejích zásazích vypadal podobně jako tělo ženy, na které se vyřádil pořádně neurvalý host.
Modrovláska stočila pohled ke dvojici s meči, kteří se pokoušeli o přátelský souboj. Nebo to byl spíš jen společný trénink? Saya zůstala jejich počínání několik dlouhých vteřin mlčky pozorovat. Viděla už hojný počet střetů, při kterých byly použity i katany, ale žádný z nich nevypadal podobně tomu, co předváděli ti dva.
Saya odvrátila oči zpátky ke svému stromu. Tohle ji nemuselo nijak zvlášť zajímat. Se zbraněmi takového druhu neměla žádnou vlastní zkušenost a ani k nim nechovala jiný vztah, než lhostejný. Krátce sjela pohledem zpět k Yuujirovi, který se ještě pořád věnoval zocelování vlastního těla. Působivé, skutečně. Málokdo by patrně vynakládal takové úsilí, aby trénoval stejně pečlivě jako oni.
Stočila svou pozornost zpět ke svému úkolu a se sepnutím dlaní k sobě dlouze vydechla. Nadtřádat chakru, přesunout chakru, vypustit chakru... To vše zvládala dobře. Bylo to snadné, když člověk opravdu věděl, co má dělat. Pravá noha se přichytila bez nejmenšího problému ke kmenu a levá ji následovala. První krok, druhý krok, třetí už vyvolal opovážlivé zapraskání. Zmírnit přísun chakry, prostě jen regulovat množství chakry a nic víc. Nic složitějšího nebylo třeba.
Saya udělala další dva kroky ve snaze umírnit množství chakry ve svých chodidlech, ale při posledním kroku se jí noha probořila skrze kůru do kmenu. Modrovláska zavrávorala, načež dopadla tvrdě přímo na zadek. Namísto toho, aby jen ubralamnožství své chakry, přestala ji soustředit do chodidel všechnu. Tohle pro ni prostě byl skutečný problém.
Shingo Kira
Tým C
Shingův byt
Chlapci se o sobě rozpovídali, nebo lépe řečeno, řekli Shingovi zhruba to, co jim řekl, že by od nich rád slyšel. Nejvíce mluvil Isamu, černovlasý chlapec, který žil se svým dědečkem. Když se o něm zmínil, Shingo pocítil k tomu klukovi něco jako pocit pochopení, nebo lítosti. Před očima se mu mihl jakýsi zamlžený okamžik jeho vlastního mládí s jeho vlastním dědečkem. Byl to dobrý člověk. A taky...
Jeho úvahy byly přerušeny hlasitým výkřikem slepého chlapce. Shingo odtrhl svůj zamyšlený pohled od svého čaje a poněkud káravě se podíval na slepého, i když to nemusel vidět, nepoužíval-li tu svoji docela dobře vymyšlenou techniku. Odtrhl od něj zrak a zaposlouchal se do vyprávění jeho tří studentů. Když dohovořili, napil se svého čaje a podíval se po nich.
"Mám-li být upřímný, moc jste mi tedy neřekli. Chtěl bych slyšet například i o vašich životních osudech, co máte a nemáte rádi, a další takové podobné věci," řekl Shingo tiše.
My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-
Ieyasu Kitabatake
Tým D
západní cvičiště
„Ta Satsuki asi nebude zrovna nejmilejší člověk. Přitom vypadá tak neškodně… Ta mě radši pobodá nožem, než aby se mnou musela vést konverzaci. No, nejsem sice nejvýřečnější člověk, ale být se svými spolupracovníky za dobře se hodí. Stejně jako ve špitále. Pokud nejste na sále dobrý tým, pacient vám pravděpodobně exne,“ uvažoval dlouho ve svých myšlenkách medik. Levé zápěstí mu už nateklo do „plných rozměrů“. Teď jeho ruka vypadala v první třetině své délky spíše jako menší boule. Její hybnost byla také velice omezena, takže když chtěl Ieyasu skládat pečetě, musel si hodně pomáhat pravou rukou a přemáhat bolest.
Mladičký medinin, aspirující na post doktora, byl velice spokojen se svým počínáním ohledně mlhy. Alespoň jeden jeho plán vyšel bez větších potíží. „Na fyziku je prostě i chakra Mii-sensei krátká. Ta mlha se ale neztratí na dlouho. Měl bych si pospíšit,“ řekl si sám pro sebe a spokojeně se usmál pod maskou. Exploze jeho výbušných lístků efektivně odvanula mlhu v oblasti cca deseti metrů pryč. Ieyasu byl sice všelijaký, ale rozhodně ne hloupý. Ba naopak, inteligence se řadila mezi jeho hlavní přednosti – to už zjistil při své praxi jako medik-asistent v nemocnici Mlžné. Jeho otec vždy říkával, že by pouze stačilo, kdyby Ieyasu zlepšil svoje ovládání chakry na vyšší stupeň a mohl tak léčit pomocí Shousen no Jutsu mnohem efektivněji. Potom by už pro něj prý byly doktorské zkoušky naprostá hračka.
Jakmile mlha na pár sekund odskočila dál, začaly být geninovi jeho oči opět k užitku. Spatřil Satsuki a nemeškal. Okamžitě se odrazil od země a přiskočil k černovlasé dívce. Když dopadl na zem, otočil se na špičce chodidla a s lehkostí zaujal s kolegyní základní formaci z akademie „záda na záda“. Tím se chtěl vyvarovat překvapivému útoku zezadu. Ani se neohlížel, jelikož si byl jistý, že o něm Satsuki ví. Sáhl si do své lékařské brašny, kterou měl upevněnou na bedrech a po hmatu našel rovnou chirurgickou šicí jehlu. Ta sice byla většinou užívána k operacím, ale Ieyasu s ní měl naprosto jiné úmysly. Místo vkládání niti do očka onen ostrý předmět vzal a vložil do úst tak, aby ho byl schopen „vyplivnout“ na klon své sensei. „Mizu Bunshin drží pohromadě pouze tenká vrstva chakry. Jakmile tento obal poškodím i sebemenším ostrým předmětem, měl by se klon rozplynout. Chirurgická jehla v dutině ústní mi na rozdíl od senbonu navíc nebude působit potíže při mluvení a bude tak téměř neznatelná.“
Kolem jezera začal vát poměrně chladný vítr a rozfoukával dospívajícímu chlapci jeho rozcuchané neposedné pramínky vlasů do obličeje. Vždycky nesnášel spolupráci s neznámými lidmi. Teď ho ale pocit blízkosti kolegů naplňoval určitou jistotou. „Sat, hlaš mi, prosím, když se bude blížit,“ pravil pevným disciplinovaným hlasem a pravačkou se chopil kunaie.
Yuri Gateba
Tím D
Cvičisko
Ten nový bol stále opodiaľ, ale hovoril niečo o zmrazení. Potom som odtiaľ počul už iba výbuch. Hmla na pár sekúnd začala miznúť a ja som uvidel Miin klon, ktorý bol za hmlu zodpovedný. Hmla ale začal o pár chvíľ opäť stúpať. Nespúšťal som oči z polohy, kde bol klon. Klon sa potom zasmial. Ale ten smiech... bol trojnásobný. Spojili sa, tak ako my. Potom tu bolo to zacvaknutie mečov. Videl som jemné siluety tých mečov, akoby sa približovali. Ja som sa začal potichu a pomaly, nepočuteľne vzdiaľovať do bezpečnej vzdialenosti. Keď už som bol asi o päť metrov od klonov, bez akéhokoľvek hluku, vybral som tri kunaie.
Satsuki, za toto ma budeš nenávidieť, pomyslel som si. Nepočuteľne som na prostredný zaviazal výbušný lístok. Dával som si obrovský pozor, aby ma nebolo počuť. Potom som bleskovo hodil kunaie tam, kde som predtým videl siluety mečov. Našťastie, vtedy ako som počul Satsuki, jej hlas vychádzal z inej časti hmly, takže som sa nemusel báť, že by ju výbuch, alebo kunaie zasiahli. Kunaie leteli prirýchlo, naviac som celú akciu zorganizoval potichu a neviditeľne hlboko v hmle. Aj keby Mie stihli zareagovať na kunaie, na to tam bol ten lístok. Pečaťou som ho odpálil. Pred sebou som uvidel výbuch. Ak tam tie Mie stále boli, muselo ich to pri najmenšom zraniť. Vybral som svoj druhý nôž a čakal, kým dym z výbuchu zmizne.
,,Prepáč, neurobil som to len preto, aby som ťa naštval," zakričal som Satsuki.
Kaiju Hisayo
Mizukage kancelář > Cvičiště
Zatím co tu vteřinu čekal chlapec na vyzvání dále, mu hlavou proběhlo několik lidí, které by mohli být s ním v teamu. Jakmile otevřel, uviděl tam někoho jiného, než Mizukage. Byl to opět ten, co ho zařadil do teamu F. A opět item samy Chlap ho zařadil jiného teamu.
,,Dobrý den, tak jaký team je to tentokrát." zeptal se s nezaujatým pohledem. Načež mu jeho otázka byla zotpovězena. Poslechl si všechny instrukce a zamyslel se. 'Team D, který vede žena? Jen doufám že mi dá sílu. Sílu chránit sestřičku.' během toho se jeho výraz změnil z nezaujatosti na odhodlanost. Nakonec se rozešel pryč. U dveří se rozloučil a zmizel. 'Cvičiště? Ale jaké?' zamyslel se. Nakonec šel zkoumat všechny cvičiště. Když došel na jedno, rozhlížel se a hledal někoho, kdo by vypadal jako že by mohl trénovat.ale nikoho tam nenašel. Takhle postupně prohledal všechny možný cvičiště v Kirigakure až došel na oni poslední. Tam byla mlha a tak mu cvaklo, že by to mohlo být ono. Nechtěl je vyrušovat při tréninku a nakonec tam jen stál a čekal až skončí s tréninkem.
Mia Sashikizu
sensei týmu D
Mia č.1 "kontra-stonožka"
Hoch se na invalidu zvednul celkem rychle a zasypal klona dalšími výbušnými lístky,což neshledávala Mia č.1 jako oblíbenou kratochvíli a musela se stáhnout.Mezitím se Yuri v pořádku dostal ke své kolegyni.
Mia č.3 "kontra-zakuklenec"
"Tohle je co za hru?Odpal si svůj klon?"Pomyslela si Mia č.3 ,když ucítila jak leyasu chystá další dávku výbušnin a přitom kafrá nějaká zaříkadla.Klon si povzdechl o pár kroků se stáhl a nechal zakukleného mladíka najít zbytek mláďat.
Mia č.4 "kontra-šťovík"
Mezitím co se genini srocovali,poslední klon sedící v mlze vše pozoroval svou čakrou a vyčkával.Zvlášťní škleb věnovala pasáži,kdy Satsuki hubovala její kolegy za to ,že všude hází trhavinu.Pak se i Mia č.4 dala do pohybu.Satsuki mohla ucítit jak se kolem skupinky rychle pohybuje několik cílů,zatím si však udržovali vzdálenost."Takže mlíčňáci se konečně dali dohromady jo?"Ozvalo se z mlhy,která se po sledu výbuchů obnovila a nyní zase nebylo vidět na krok."Mno... to abychom to začali brát trochu vážněji hehe."Poslední větu doprovázel chichot klonů a cvakavý mechanický zvuk.To zarachotila mechanika vytažených šavlí a pročísla mléčnou mlhu.
Mia Sashikizu
Na kameni sedící stříbrnovláska sledovala cvičiště plné mlhy a celou situaci samozřejmě cítila pomocí svých technik."Mno..tak ukažte co ve vás je pulci.Ukažte mi, že nejste tak ztracené případy na které se tváříte a dojde vám,že bez pořádné spolupráce je z vás jenom potrava pro chaluhy."Zašeptala mlze a rozhodla se vyhledat pohodlnější polohu na pozorování.Její kloni mezitím dál kroužili kolem trojice a čeřili vody bitvy,jako predátor čekající na svojí kořist.
Deri Hamushi
Kancelář mizukage
Dnes se dveře do kanceláře mizukage pomalu nezavřely. Deri se skoro začínal obávat, aby nebylo toho šrumce na vůdkyni jejich vesnice příliš a ona ho nepřišla pokárat, že není ani schopný udržet si v kanceláři klid.
Zelenovlásek sebou proto mírně trhnul, když se ozvalo další zaklepání na dveře.
„Dále!“ vpustil nově příchozího duchapřítomně dál, když sám sebe ujistil, že o nic nejde, načež okamžitě zpozorněl. Kaijua totiž okamžitě poznal. Mladý genin tu totiž už jednou byl. Jeho tým se ale bohužel rozpadl, takže Deri okamžitě věděl, proč tu mladík je.
„Tým D, sensei Mia Sashikizu, Kaiju-san,“ usmál se na mladíka pomocník mizukage, když mu tiše sdělil, co potřeboval bělovlásek vědět. „Měl byste je najít na jednom z cvičišť. Hodně štěstí!“ dodal ještě, když si uvědomil, že to, co mu řekl, nestačí, nakláněje se při tom přes stůl, aby nemusel zvyšovat hlas.
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!
Tenshi Wakiya, tým A
Usmívala se pro sebe, když seděla na verandě a četla si svitek. Vedle ní ležel luk a toulec s šípy. Měla určité tušení, že její trénink bude na něco podobného, nebo spíše v to velice věřila. Vypískla radostí. Schumlala svitek a strčila ho za lem kratších legín. Byly velice pohodlné a praktické, také se byly super, neboť se nemohla opakovat kalhotková show. V obličeji zrudla jako zralé rajče. Zahnala onu myšlenku na první setkání s Takem a radši se zvedla. Věděla přesně, co má dělat, jen horší bylo provedení. Víc šípů naráz uměla střílet, ale aby šel jeden ve stínu druhého…to bylo horší provedení.
Stála naproti panáku ze slámy. V ruce třímala luk a dva šípy. Její taťka měl dobrý nápad s provizorní stěnou za panáky. Přeci občas šípy lítaly, kam chtěly. Zhluboka se nadechla. Natáhla tětivu, srovnala šípy pod sebe, zamířila a vystřelila. Vrchní šíp doletěl k terči, ovšem spodní se nenacházel v zorném poli dívky. Tenshi polil studený pot. Bolest žádná nepřicházela, tudíž mohla vyloučit probodnutou nohu. Pohlédla na zem. Šíp se zabodnul asi metr od ní. Konečně vydechla, ani se neuvědomovala, že zadržovala dech. Pustila se do dalších pokusů, dokud ji nezbyl v toulci poslední šíp. Ten vystřelila jen z naštvání. Zabodl se přesně do středu terče. Přehodila si luk na rameno a porozhlédla se po té pohromě. Polovina šípů skončila v panákovi, druhá byla různě rozmístěná na cestě ke slámě, teda až najeden, ten ležel mimo trasu letu. V určitých směrech byla neschopná, ale že až takhle, to netušila. Odfrkla si a vydala se posbírat šípy. Cestou slyšela mužský smích. Věděla, komu patří, moc dobře.
“Bych chtěla vidět tebe!“ štěkla na otce, načež vytrhla poslední šíp ze země. Zrovna v tuhle dobu si vzal volno. Konečně se na něj otočila, stále s naštvaným výrazem. Její oči spočinuly na bochánku, z kterého se ještě kouřilo. Byla pravda, že se ani nenasnídala, ale rozhodně jenom bochánkem si ji neudobří. Rozešla se k němu, načež vzala bochánek a zakousla se do něj se stejně naštvaným výrazem. Náhle už nevypadala jako bohyně pomsty, ba naopak. Medový bochánky milovala.
“Děvče mé, musíš se více soustředit, ne hned se vzdávat,“ umlčel svoji dceru zvednutou rukou, “ne vždy jdou věci tak, jak si přejeme.“ usmál se na ni laskavě. “A mamka chce vědět, jestli hodláš ještě dneska něco jíst, nebo plánuješ opět den bez jídla.“ Tenshi protočila oči. Dojedla bochánek, než promluvila.
“Já vím! A ano, hodlám si dát večeři, spokojení?“ povytáhla tázavě jedno obočí. Občas se k ní chovali jako k malému dítě, za což je občas proklínala. Byla už velká, aspoň věkově. Muž se jen usmál, podrbal svoji holčičku na hlavě, čím si vyžádal zamručení a odešel zpátky do domu. V tu chvíli si dívka začala mrmlat pod nosem o tom, jak ji pořád považují za dítě, že jí vůbec nechápou a další problémy dívek v jejích letech.
Postavila se naproti terčům a pustila se radši do práce. Měla na to pouhé dva dny. Vlastně už jen den a půl, jelikož se dáma uráčila vstát kolem desáté. Kdyby existovaly nějaké zkoušky ohledně marnění času, složila by je na výbornou a mohla by dokonce onen obor učit. Natáhla tětivu a zamířila. Potřebovala dostat do ruky výstřel jednoho šíp se zpožděním. S dvěma tětivami by asi nebyl problém, ale na jedné měla co dělat. Zhluboka se nadechla a znova zamířila na panáka. Po chvilce konečně pustila tětivu s tím, že ke konci ji maličko nechala zpomalit o prst, aby druhý šíp vyletěl později. Nápad nebyl úplně špatný, ale ani ne dobrý. Zbrzdit tětivu o vlastní prst celkem bolelo, avšak vydařilo se. Spodní šíp se zabodl k nohám panáka, což bylo nejblíže za poslední pokusy. Hrdě nadmula hruď a pustila se hned do dalšího pokusu, který skončil katastroficky. Vážně by se měla soustředit a nejednat unáhleně. Střílela a docházela pro šípy, dokud se na nebi neobjevily červánky. Při tréninku zapomněla na čas. Vlastně nedělala nic jiného, než střílela a občas se i šla napít. Došla si pro šípy, které naházela do toulce a luk si pověsila na rameno. Pohlédla na ruce. Byly maličko mozolnaté, ale především ji zaujal ukazováček, kterým se pokoušela zpomalit tětivu. Byl chudák celý rudý a od krve. Z pohledu na prst ji vyrušilo matčino svolání k večeři. Zvolala kladnou odpověď a vydala se rychle do domu.
Při jídle si ji otec dobíral, konečně měl možnost jí to oplatit. Tenshi jen protočila oči v sloup a snažila se ho ignorovat. Dělal, jako by on sám byl mistr ve střílení z luku a že dokázal se naučit onu techniku během prvního pokusu. Zabubnovala prsty volné ruky o stůl. Pomaličku ztrácela trpělivost. Nakonec rychle vstala od stolu, až málem židle spadla na zem.
“Počkej na zítřek! Uvidíš, jak jsem pokročila!“ [url= http://data.whicdn.com/images/116634680/large.gif] nafoukla tváře a nakvašeně odešla do pokoje. [/url]Nezapomněla prásknout pořádně dveřmi. Mu ukážu, kdo tady umí s lukem! Jen tak se nevzdám, tatínku, neboj… v hlavě jí vířily různé myšlenky, mezitímco se převlékala do pyžama. Už se těšila, jak se uvelebí do postele a nechá se vtáhnou do říše snů.
Následující den se probudila, i přes nastavený budík, kolem deváté hodiny ranní. Rozhlédla se kolem sebe. Protřela si ospalé oči, a konečně vstala. Udřela se na nohou asi pět sekund, pak opět žuchla do postele.
Na snídani přišla sice oblečená, ale vlasy ji trčely všude možně, ani čelenka jí nepomohla. Hodila do sebe pár kousků čehosi a vydala se rovnou ven. Zhluboka se nadechla. Čerstvý vzduch ji zcela probudil. Promnula si znovu oči a zahleděla se na oblohu. Dneska to cítila v kostech, dneska se jí podaří střelit dva šípy na stejné místo. Než vzala do ruky luk, rozběhala se a pořádně se protáhla. Necelou hodinu posilovala. Potřebovala nabrat nějakou tu svalovou hmotu. Sedla si na verandu, načež se na ni položila. Klidně by šla zase spát. Nikdo by to beztak nezjistil, mamka odešla s kamarádkami pomlouvat svoji rodinu a zjišťovat nejrůznější drby a taťka šel už do práce. Zahnala myšlenku a vyskočila na nohy. Popadla luk a toulec a vyrazila si na svoji značku, od které udělala pár kroků dál, aby si trochu ztížila střelbu.
První pokusy dopadly jako první pokusy předchozího dne. Šípy, které byly spodní, lítaly všude možně, až na jednu výjimku, u ní skončil šíp v panákovi. Při tomto pokusu se celá rozzářila. Nebyla úplně k ničemu. Srdce ji poskočilo radostí a vydala se posbírat šípy na další pokusy. Stylem vystřel vše a přines vše strávila asi tři hodiny, než si dala pauzu. Ukazovák nabíral červenějšího odstínu. Musela vymyslet jiný plán, jak přibrzdit tětivu. Avšak byla to Tenshi a Tenshi byla odjakživa líná přemýšlet nad nějakou věcí, když už se nějak naučila tu první.
Po pauze se pustila do další tříhodinové várky. S každou dvojicí šípů si byla jistější. Nelítaly jí všude možně, dokonce se i zabodávaly do panáka. Konečně dostala do těla ten správný rytmus. Byla na sebe poněkud hrdá. Těšila se, až tohle uvidí její taťka, bude valit oči, co se naučila! Zlomyslně se usmála a vrhla se do práce.
Z ukazováku ji občas spadla nějaká ta kapka krve, ale moc to neřešila. Plně se soustředila na svůj trénink. Začalo se už stmívat, v břiše ji kručelo, ona přesto pokračovala, dokud kdosi nezatleskal. Otočila se. Vřele se na ni usmíval otec.
“A vsadím se, že jsi celý den nejedla,“ řekl místo pozdravu, čímž si také vysloužil kyselý obličej. “Náhodou, měla jsem snídani!“ poukázala na tento nepatrný fakt. Sice nejedla od snídaně, ale trénink byl hlavní prioritou. Na výzvu od rodiče si šla posbírat šípy a vešla do domu. U večeře ji konečně pochválil. Nadmula se pýchou. Ne že by na pochvale nějak záleželo, avšak vždy jí vykouzlila úsměv na tváři. Úsměv zmizel, jakmile si mamka všimla krvácejícího prstu. V tu chvíli přišel příval výtek o tom, jak bude muset ubrus čistit a jestli nemůže na sebe dávat pozor, že je jako divoženka apod. Tenshi se zazubila, popřála dobré noci a odešla.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Seiichi Oshitari
Tým C
Byt Senseia
Na rozdiel od svojich dvoch tímových kolegov sám Seiichi netušil čo môže čakať a tak trochu premýšľal o tom čo všetkom. Na tvári sa mu usadil úsmev od ucha k uchu keď si všimol ženu čo sa podobala na žabu. Potichu sa aj zasmial a počúval pozvanie ich senseia do jeho bytu. Ako malé dieťa než vstúpil do jeho bytu vyplazil tej žene jazyk a začal sa trochu hlasnejšie smiať. Skúmal pohľadom jeho byť a nejako ani nemal potrebu sa nad tým čo v byte videl zamýšľať. Veď prečo by aj mal, každému sa páči niečo iné. Až prekvapivo poslušne došiel ku stolu a počkal než sa usadili jeho tímoví kolegovia ako prvý, nechcel sa s nimi dohadovať kto kde bude sedieť. Sám sa posadil na jedno z voľných miest a katanu z chrbta si dal dolu. Oprel si ju o stôl a sledoval prichádzajúceho senseia s úsmevom. Potichu poďakoval za čaj a potom len počúval odpovede svojich kolegov. Premýšľal nad svojou odpoveďou a ani sa nenazdal a došla rada aj na neho. „Aby som povedal pravdu tak, som nepremýšľal nad tým čoho by som chcel dosiahnuť v budúcnu. Tak u mňa asi prevláda boj s katanou, uprednostňujem ju pred všetkým ostatným“ priznal otvorene a na malú chvíľu zavrel oči. „Takže sa asi zvyšok ukáže časom“ pozrie na svoju katanu a po vytiahne ju so sayi, než ju zas nechá tak. „Inak neviem čo by som o sebe ešte mal povedať“ zamyslel sa ešte na chvíľku, ani netušil čo iné by povedal takže už radšej stíchol a pozrel na senseia.
Fun Kotoshi
Tým C
Byt jiné generace
Dob...Den..Jsem... Byl slyšet jakýsi pozdrav, který ale Fun nevyslechl celý, protože ho přerušilo hlasité zívnutí, kterému se nemohl ubránit, když se blížil k senseiovu bytu. Přeskočil pár schodů a skončil ve třetím patře, kde stáli dva kluci, které poznával z akademie, ale nikdy se s nimi nijak blíže neseznámil a ve dveřích známý sensei. Ten si Funa také všimnul a všechny je pozval dál. "Podle mýho vkusu to není, ale k jeho věku to rozhodně sedí." Pomyslel si, když přejel prsty po vyřezávané almaře. Všichni se posadili ve vedlejší místnosti a sensei se na chvíli stratil v dalších dveřích. "Jé, díky, voní to skvěle!" Vykřikl trochu nemístně, když mu byl přidělen šálek horké tekutiny. V tu chvíli si také uvědomil, že je celý byt nasycen vůní, kterou nikdy předtím necítil.
"Co to tu tak voní sensei?" Vyhrkl zamyšleně a rozhlížel se po místnosti, div si nezkrouti krk jako sova s nosem vystrčeným nahoru. "Sakra, přomiň, skočil jsem ti do řeči. Už mlčím!" Otočil se na dlouhovlasého chlapce, který se ze sebe pokoušel dostat svůj životní příběh.
"Už můžu já? Oukej. Já jsem na genjutsu úplně levej. Ninjutsu zvládám a taijutsu..." Koutek úst se mu výrazně pozvedl... "Zatím jste toho moc neviděl, ale brzo uvidíte. Co bych se chtěl naučit?" Otočil oči ke stropu jakoby v něm hledal odpověď i když tam viděl stenou tmu jako všude jinde. "Chci zdokonalit své taijutsu jako ještě nikdo předemnou a svou vlastní techniku tak, abych mohl vidět na celou vesnici. Ale to spíš půjde o množství mé chakry." Řekl nakonec stále zamyšlený. "Jo a ještě... Co chci dokázat. Asi překonání limitů lidských očí svým vlastním způsobem." Mírně se zamračil a tázavě se otočil na chlapce s nejkradšími vlasy dychtivý slyšet jeho příběh.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Sora Mizuki
Tým E
Domov – Jižní cvičiště
„Něco ti přišlo,“ oznámil dívce mužský hlas, zrovna když si šla nachystat večeři. Sora si nechápavě prohlédla svitek v dlani jejího otce, načež ho převzala s takovou opatrností, jakoby měl každou chvíli vybuchnout. Okamžitě ji zaplavil pocit nervozity. Udělala snad něco špatně? Vyhodili ji z týmu? Jasně, tehdy se svému týmu zrovna nepředvedla, když jediné co dělala, bylo sezení na stromě a hlídání okolí, ale stejně…. Kvůli tomu by ji přece nevyhodili, ne?
Rozevřela svitek a očima přelétla jeho obsah. Tým E… Nová sensei…Jižní cvičiště v pět ráno.
Černovláska zamračeně hleděla na dopis. V její tváři byl vypsaný jasný zmatek. Nevěděla, co se stalo s předchozím senseiem, ani jestli bude mít stejné parťáky. Bylo to sotva pár hodin od jejího seznámení s týmem E a najednou zničehonic má mít novou sensei?
Pročítala si svitek znovu a znovu, až ho nakonec srolovala a odložila na stůl. Ta nová sensei musí být ranní ptáče… Pět hodin ráno…
Snažila se v klidu sníst večeři a ignorovat ten nepříjemný pocit v břiše. Neměla ráda změny a vadilo jí, že se bude muset učit nové jméno, které si beztak nezapamatuje. Miyu Hirasawa…
Nepřipadalo jí povědomé.
Odsunula talíř s nedojezenou večeří a zamířila do svého pokoje. Ať už tahle situace byla jakkoli zmatená, nehodlala přijít pozdě.
Sor byla vždycky zodpovědná a dochvilná, takže nějaké zaspání u ní nepřipadalo v úvahu. Vstala brzy, oblékla se, hodila do sebe rychlou snídani, provedla ranní hygienu, popadla luk a toulec se šípy, načež vyrazila z domu ještě s půlhodinovým náskokem.
Přemýšlela, jestli jejich sestava bude kromě senseie stejná anebo jestli některé další přeřadili. Sor doufala v to první. Ani se nestihla představit všem předchozím členům a teď hrozilo, že by v týmu měla nějaké nové? Bez šance.
Vysoký plot ji upozornil, že je na místě. Žádnou známou tvář neviděla, tak se prostě opřela o plot a čekala. Koneckonců, měla ještě čas.
Satsuki Min, tým D
Nečekala, že útok vyjde, spíše se potřebovala jen vzdálit a nějak u toho zaměstnat sensei, aby zavolala nějak kluky. Ieyasu si myslel, že je vtipný a Yuri evidentně taky. Protočila oči v sloup a došla si pro jednonožku. Pro něj se mohlo zdát, jakoby se z ničeho nic objevila. Čapla ho za zápěstí a rychle odtáhla k druhému.
"Já vím, kde jsou klony, vy ne. Můžu vás informovat o změnách její polohy. Vy budete útočit, jeden ze strany druhý z vrchu. Dokud bude nějak na vodě, ten novej nemá šajnu, jak se chodí po vodě," mluvila rychle a ovšem nezapomněla si aspoň do jednoho rýpnout, přičemž následoval úšklebek,"budeme je likvidovat po jednom. Někdo námitky?" Vytáhla kunai, kdyby náhodou. Její plán byl pouze na půl plánem. Spíše se jim nabídla, že je bude informovat. Nehodlala bojovat a vlastně ani moc spolupracovat. Chtěla nechat na nich tvrdou práci.
"A přestaňte všechno odpalovat, pokud lístek nebude na klonu." procedila skrz zuby. Nehorázně jí s tím štvali. Taky by se jím nelíbilo, kdyby šli výbuchy odevšad.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Isamu Kenji
Tým C
Shingův byt
Vedle Isama se objevili najednou dva chlapci, cítil se trochu nesvůj, když začali mluvit a pak když je sensei pozval dovnitř. Oba byli docela zvláštní, jeden byl hnědovlasý a o něco vyšší než on a jeden rudovlasý, zřejmě mladší. No, uvidíme... Potom se ale vyděsil ženy, která vypadala jako žába. Naštěstí je sensei pustil dovnitř a "zachránil" je. Jakmile vkročil, porozhlédl se nenápadně kolem. Docela zajímavé prostředí... Knížky..., pomyslel si. Pak si až všiml senseie, když je vyzval, aby si sedli. Zatím chlapec nemohl nic usoudit. Isamu se cítil nesvůj v novém prostředí, a tak malými krůčky došel k židlím a jednu si povytáhl. Zkontroloval, zda to nikomu nevadí a sedl si. Jakmile se Shingo vrátil, obsadil volné místo a Isamu trochu sklopil hlavu. Černovlásek se, kdovíproč, ujmul slova jako první. "No... Ehm... Takže, nebudu tady říkat detaily, ale žiju s dědečkem, o rodiče jsem... přišel. Specializuji se na genjutsu, teda chtěl bych se tím i nadále zabývat, a potom bych se rád naučil i nějaké ninjutsu. S taijutsu nebo bojem se zbraněmi na tom nejsem zas tak dobře... Přál bych si v budoucnu ochraňovat Kirigakure a plnit pro ni mise, prostě pracovat pro vesnici. To by asi bylo...," řekl ke konci malinko zeslabeně a rozhlédl se. Pak sklopil oči ke stolu a poslouchal.
Shingo Kira
Tým C
U Shinga
Shingův domov představoval byt ve třetím patře obytného domu v Nagamachi. Než se shromážděným dostala odpověď, sledovala je jakási starší ženština s tváří připomínající přerostlou žábu. Dveře se otevřely. Stařík je přelétl pohledem. Slepého kluka znal, o Isamovi věděl, ale kdo byl ten třetí? A kam se ztratil ten, co tam u jejich souboje jen okouněl? Zbytečné komplikace.
"Pojďte dál," vyzval je Shingo. Žena s žabím obličejem na něj hodila nevraživý pohled. Shingo raději zavřel.
Jeho byt byl vybavený starým nábytkem. Jeden by si pomyslel, že je ten nábytek až moc starý i na něj. Co ovšem bylo zajímavé, byla poměrně slušně zásobená knihovna s minimálně tisícovkou knih, z nichž aspoň dobrou polovinu tvořily různé odborné knihy, které se týkaly zvířat. Štírů, pavouků, chobotnic, tygrů a dalších. Došel ke stolu s několika židlemi.
"Posaďte se," vyzval je. Pak šel do jiné místnosti, patrně kuchyně, což se dalo vyvodit z toho, že za chvíli ke stolu přinesl tác s čajovými šálky a cukřenkou. Položil je doprostřed stolu a sám se pak posadil na jedno volné místo.
"Prosím, vezměte si," řekl jim a sám si jeden šálek přisunul.
"Povězte mi něco o sobě. Co umíte, čeho byste chtěli dosáhnout, cokoli."
My Category: Kakuzu-= click to take @ NerdTests.com =-