Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Odokemono Kumo
Někde
Odoke šel lesem a doufal, že narazí na nějakou cestu. Nějakou dobu byl klid, ale pak Haji prolomil ticho a zeptal se ho na to jak dlouho vlastně takhle žije, neměl moc důvodů mu něco vysvětlovat, ale bylo očividné, že se ho Haji bude nějakou dobu držet, tak jen povzdechl "no nevím jak dlouho jsme byli v limbu, ale jsou to už 2 roky, 5 měsíců a 14 dní kořisti, kterou chce někdo ulovit a ať si myslíš co chceš, tak takové věci co umím já, nikde jinde nejsou, proto mě furt někdo loví, buď se mě chce jen zbavit, ale většinou to je kvůli těm schopnostem" řekl Odoke a pak se zamyslel nad jeho návrhem "budu muset doplnit zásoby, takže to není špatný nápad, ale stejně budu muset vymyslet lepší ochranu, protože se ve městech nechci moc zdržovat" řekl a pak šel dál. Chvíli šli zase potichu, ale pak si řekl, že by se na oplátku mohl zeptat i on "no a proč ty nejsi někde doma" zeptal se.
Yamako Asaki
Zem Vody--->Dedina Naryo
Ten chlapík začal vyvádzať, až potom mu došlo, že som ich tam zabil. Chlapík sa pozbieral a odišiel preč, ale ešte predtým mi ukázal neslušné gesto.
Sakra, toto otravovanie ma nebaví, ale čo iné mám robiť? Niekoho takého už možno nestretnem, pomyslel som si otrávene. Rozbehol som sa za ním.
,,Pff, myslíš, že ma baví sa len tak flákať a okrádať ľudí? Nie, nebaví. A chcem, aby si mi k niečomu pomohol, chcem dosiahnúť svoj cieľ. Nebolo by to natrvalo, naučil by si ma pár dobrých techník a ja by som si išiel po svojej ceste a ty po svojej. Za ten čas by sme boli dobrý tím, nemyslíš? S tvojou nenápadnosťou, ako hovoríš, a s mojím smyslom pre zabíjanie by nám nikto nestál v ceste. Povedz, teba baví flákať sa po krčmách? Ak mi pomôžeš, splním každý tvoj rozkaz a spolu by sme to niekam dotiahli. No, čo ty na to teraz?" vysipal som mu svoj návrh a dúfal som, že sa mu to konečne bude zdať dobré.
Riku Morimoto
Země Vody - Vesnice Naryo
Jen nad klučinou pozvedl obočí a udělal ukázkový facepalm.
"A přesně o tom to je kluku... Proč bych ti měl věřit? Něco tě naučím a zabiješ mě, kdy poznám, že ti nehrábne a nezabiješ mě? Co?!"
Optal se a dal tomu značně přiblblý tón.
"Já se o sebe postarat umím a kdybys mě chtěl zabít jako ty os..."
Teprve teď mu došlo, co to ten fakan vlastně řekl.
"Co že jsi to řekl? Zabít jako ty ostatní?! To se mi jako opovažuješ říct, že jsi zabil lidi v hospodě, jenom proto, že se ti chtělo?!"
Tentokrát se pěkně dopálil a i když měl ještě opici na krku, postavil se na nohy a ukázal klukovi prostředníček.
"Víš co mi můžeš, s vrahy a takovými chudáky jako jsi ty, nechci mít nic společného... Možná jsem troska, která umí sotva chodit... Ale alespoň se umím chovat nenápadně. Nazdar smrade!"
Mávnul mu a začal se potácet druhou stranou uličky ven.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Saito Hashu
Meyia
Saito koukal na Tenna, jak neohrabaně zkouší šermovat s mečem. Bylo to tak trochu utrpení pro Saitovy oči, ale to bylo spíše způsobeno jeho profesní degenerací než-li tím, že by byl Tenno opravdu tak špatný. Saito se prostě jen nedokázal dívat, jak někdo neumí zacházet s katanou, začátečník nebo ne.
"Loket víc u těla, teď oblouk zápěstím... nehýbej tolik tím ramenem! Dobře a teď otoč tělo podél osy páteře, využij sílu boků!" Těmito a podobnými radami Saito neustále zasypával Tenna, ale se nenaučil příliš mnoho chyb, protože odstraňovat již zažité chyby je časově náročné a pracnější, než je člověka vůbec neučit.
Když se na něj Tenno po čtvrt hodině obrátil, Saito jen povytáhl obočí. "To už si myslíš, že jsi to zvládl?" zeptal se ho pochybovačně a také zaujal bojový postoj.
V tu chvíli se Saito na vteřinku zarazil, jak se mu rozšířili zorničky. ano, to by mohl být skvělý nápad, pomyslel si a na tváři se mu rozlil úsměv. "Začneme!"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Yamako Asaki
Zem Vody--->Dedina Naryo
Ten chlapík sa vzbudil. Začal hovoriť, že pomoc nepotrebuje, a že ho vôbec nepoznám, ani on mňa.
,,Máš pravdu. Priznajme si, v takomto stave, v akom si bol v tej krčme by si sa na veľa nezmohol, aj keď si zrejme nebezpečný. Mohol som ťa tam zabiť spolu s ostatnými, no ja potrebujem tvoju pomoc. Potrebujem sa stať silnejším a ty by si mi s tým mohol pomôcť. Na oplátku by som ťa mohol ochraňovať, keď ty budeš na mol niekde v krčme, mohol by som pre teba niečo ukradnúť, alebo by som za teba vyriešil nejaké tvoje nevyriadené účty. Čo ty na to?" spýtal som sa ho dúfajúc, že odpovie áno.
Riku Morimoto
Země Vody - Vesnice Naryo
Po nějaké době, co se začalo Rikovi zase vracet vidění za ním přišel nějaký divný kluk, který už na něj zíral v hospodě. Nechápal, co po něm chce a nevšímal si ho, dokud nepromluvil. Pak se na něj podíval, pořádně zaostřil a upřímně se zasmál.
"Ty voe... To je svět... Kdybych pomoc chtěl, řeknu si o ni... Tohle je má rutina."
Dostal ze sebe a pak se jakýmsi zvláštním plazivým způsobem opřel o zeď a sedl si, čili se zády opíral o zeď.
"A ty zase vypadáš hodně mladě a dvojitě... Ale to druhé asi není tvůj problém."
Blbě se zasmál svým vlastním kecům a prohrábl si vlasy.
"Každopádně mi dej jediný důvod, proč bych se s tebou měl bavit. Já neznám tebe, ty neznáš mě a tak mi to vyhovuje... Kapiš?
Přiblblým pohledem se podíval na klučinu a pak se začal orientovat, kde to vlastně je.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yamako Asaki
Zem Vody--->Dedina Naryo
Ten muž sa prebudil. Poobzeral sa po mojom masakry v tej krčme. Nevšímal si tej jeho spoločníčky, ba ani tú mrtvú obsluhu. Tackavo sa vybral vonku z krčmy. Ja som tam ďalej sedel. Chcel som sa vybrať za ním, ale najprv by som sa asi mal postarať o tú obsluhu. Zobral som mrtvú obsluhu na tie špinavé záchody. Strčil som ho do jednej kabíny. Potom som zašiel po to dievča. Pár minút som rozmýšľal, že čo s ňou. Bola ešte mladá, mala celý život pred sebou. Rozhodol som sa jej zaviazať oči, ruky, nohy a ústa obväzom, ktorý sa zvýšil. Potom som ju dotiahol do susednej kabíny na WC. Z hrude tej obsluhy som vybral kunaie a jeden som nechal pre to dievča.
,,Asi 5 metrov pred tebou je nôž. Ak ho chceš dostať, musíš sa k nemu doplaziť a otvoriť si kabínové dvere. Ak sa odtiaľ dostaneš, zmeň povolanie!" oznámil som jej a zabúchol som dvere do kabíny. Po obsluhe tam zostali fľaky po krvi. Rozbil som pár fliaš s červenou tekutinou, aby tie fľaky neboli nápadne. Potom som zobral hárok papiera a napísal naň "ZATVORENÉ". Už som chcel odísť, ale potom som si všimol mužových peňazí. Povedal som si, že obsluha ich už nebude potrebovať a vzal som si ich a potom som krčmu opustil a vydal som sa hľadať toho chlapíka. Netrvalo dlho a našiel som ho zvaleného v jednej uličke. Zašiel som za ním.
,,Vyzerá to, že potrebujete pomoc. Kto ste, vyzeráte nebezpečne a momentálne aj nechutne," začal som konverzáciu.
Riku Morimoto
Země Vody - Vesnice Naryo
Po několika hodinách Rikovo tělo dospělo k názoru, že je čas zase začít fungovat. I když během spánku vystřídal několik krkolomných poloh zůstal ležet hlavou na stole, což byl úspěch.
Pomaličku však začal přicházet k sobě a to se mu moc nelíbilo. Otřel si slinu u pusy a s pokřiveným obličejem začal mžourat před sebe.
"Ehmh... Chhm..."
Prvně z něj vycházely jen prapodivné skřeky a teprve po chvíli se zmohl na pár slov.
"Kde je... pití..."
Jak překvapivé, nestaral se o nic jiného než pití. No, ale jelikož to vypadalo, že si ho nikdo nevšímá, zvedl hlavu ze stolu a s opravdu velkou bolestí hlavy si protřel oči.
Začal koukat po místnosti a zjišťovat, že svou skvělou partnerku nějak prospal a čas určitě taky nepočkal. Všiml si i divného kluka, který na něj divně zíral.
"Nějaký problém?"
Optal se ho, ale odpověď ho vážně moc nezajímala. Pomalu se začínal zvedat, na stole nechal peníze, ani nevěděl, jestli je to dost, ale na to, aby je teď počítal, na to opravdu neměl. Vyšel zpoza stolu a potácivou chůzí, spíše jako zombie vylezl ven z lokálu na denní svit, který mu dělal velké problémy. Jednou rukou opírajíc se o domy na ulici se přesunul o pár desítek metrů dál, kde se sesypal do boční uličky a pokoušel se trošku vzpamatovat z opice.
"Sakra... Tohle pití už si fakt nedám... Asi se mi rozskočí hlava..."
Lamentoval, ale byla to asi stejná pravda, jako když dítě slíbí, že už si nikdy nedá nic sladkého.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Yamako Asaki
Zem Vody-dedina Naryo
Potĺkal som sa po okolí. Dlho som nič nejedol, so zbraňami to bolo tiež biedné. Peňazí som nemal veľa. Možno len na niečo malé. Náhle som uvidel nejakú malú krčmu, ktorá nevyzerala obzvlášť luxusne. Vošiel som tam a uvidel divnú scenériu. Nejaká žena istého typu obsluhovala, spolu s celou obsluhou jedného jediného muža. Obsluha vyzerala trochu žalostne a bojazlivo. Ten chlapík vyzeral, že toho už trochu vypil. Okamžite, tak aby ma nikto nevidel, som sa išiel skryť na WC, ale ihneď som to oľutoval, pretože tam bol príšerný smrad.
Sakra, čo teraz? pomyslel som si. Mohol by som ich všetkých zabiť, ako to mám vo zvyku, ale ten chlap vyzeral aj pod vplyvom alkoholu nebezpečne. Pozrel som sa z poza rohu na scenériu. Chlapík už spal a to dievča aj obsluha vyzerali, že sa im uľavilo. Vybral som kunaie. Hodil som ich do obsluhy, ktorá padla na zem mrtvá. To divča sa snažilo újsť, ale hodil som jej kunai do nohy.
,,Desinfekcia," povedal som jej a hodil som jej fľašku nejakého alkoholu.
,,Obväz," hodil som jej rolku obväzu, ktorú som mal pri sebe. Potom som sa pozrel na toho chlapíka. Vyzeral ako ninja, skúsený ninja a ja som práve potreboval tréning. Sadol som si ku stolu pred neho a čakal som, kedy sa vzbudí.
Čo mu poviem? Skúsim niečo ako: Tak čo, zapôsobil som?" Hej, to bude fajn, premýšľal som a čakal som.
Riku Morimoto
Země Vody - Vesnice Naryo
"Heeej! Tak kde je ta další runda?! Nemíním tady zestárnout."
Ozval se naštvaný a hluboký hlas Rika, který seděl v jednom z vesnických lokálu a nechával se oblbovat pravděpodobně nejsličnější zdejší lehkou děvou.
"Copak řekneš taťkovi, jsi jak kousek marcipánu jen si kousnout."
Plácl dívku přes zadek a už se díval, jestli mu zdejší obsluha nese další pití. Měli štěstí, už byl na cestě.
"Ani to nepokládej a hned přines další!"
Hodil do sebe panáky rýžového vína ještě před tím, než je chudák chlap stačil položit na stůl.
Pak si Rik přitáhl k sobě onu dívčinu a hladil ji na nohou.
"Copak mi řekneš ty jeden kvítku medový? Nechtěla by sis potom zajít někam do soukromí a trošku si spolu promluvit? Jakože víc tělesně."
Z Rika vypadávaly všemožné kraviny, především když byl pod parou a to byl tenhle týden již počtvrté. Nikdy se ve stejné vesnici dlouho nezdržoval, protože by tam vypil všechny zásoby pitiva.
I dívčina poznala, že má dost a chtěla se nenápadně vytratit, to jí ale Rik nedovolil a přitáhl si jí lehce k sobě.
"Ještě nechoooď, byla by tu bez tebe nuda. Koupím ti nějaké pití chceš?"
Objednal i dívčině, která si radši sedla a pitvořila se, na znamení, že jí zajímá, o čem Rik právě mluví.
"Celý svět je pěkně na houby... To ti povím... Kaichi? Nebo jak se to jmenuješ... Na houby!"
Naposledy mávnul rukou a poté ho alkohol přepral, hlavou praštil na stůl a začal lehce pochrupovat...
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Kurayami
Proběhl krátký a nepříliš příjemný rozhovor mezi Kaylem a Kaeshem. Jiro z něj odtušil, že Kaylo jej považuje za studenta Kaesha. Více jej překvapilo, že samotný Kaesho v to věřil také.
"Nikdy jsem mu neřekl, že budu jeho studentem..." přemýšlel Jiro.
Kaylo z něj nespustil oči, dokonce ani když mluvil s Kaeshem. Jirovi z toho muže začal pomalu běhat mráz po zádech, ale nedal na sobě nic znát. Po chvíli se pohnul vpřed a natáhl ruku na Jirovu masku. Jiro udělal úkrok stranou a vytáhl kunai, který nastavil před obličej. Byl mírně přikrčený a připravený kdykoli zaútočit, nebo se bránit. Žádné iniciativy však nebylo třeba. Kaesho Kayla pozastavil jehlou u krku.
Kaylo se však nechtěl vzdát. Začal se dohadovat s Kaeshem.
"Mé jméno ti nic neřekne a tak tě nemusí zajímat. Doprovázím Jira Kaesha. Pokud jej dobře znáš, měl bys vědět, že se neobklopuje kdejakou špínou."
Možná zněl vyzývavě a drsně, což umocnil hlas tříštěný přes hliněnou masku. Ve skutečnosti však v něm byla malá dušička. Toto prostředí se mu nelíbilo. Ten chlap se mu nelíbil. A co se mu nelíbilo nejvíce, byl fakt, že vůbec netuší, jestli dojde ke konfliktu se Zambim zde, nebo jdou jen pro informace.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Genesis Sabure
Pozorne si vypocul Daisukeho. Pochyboval o tom plane: ,,Nezda sa mi to. Jednak by sme riskovali, ze nestihneme pomoct a sensei bude sam proti Shirovi, tej zenskej a pravdepodobne aj banditom. Navyse je mozne, ze chcu odskusat aj vernost Gokua. Ten plan je zly. Mame malo informacii a prilis premenných. Ale s orlom mas pravdu. Je tu cely cas, ty ho sice nevidis ale on nas ano..'' dal ruku vedla seba a spravil par znakov rukou: ,,Vyslal som ho na prieskum. Musíme zistit rozmiestnenie sil, ich pocet,co robi Shiro a poziciu Gokua. Chvilku to bdue trvat, ale nie dlho.'' chvilu sli dalej a potom sa genesis pozrel hore. Orol kruzil nad miestom chvilu od cesty. ,,Zjavne nasiel ich tabor. Takze, musíme sa tam preplizit a nieco vyzistit. Bacha na hliadky. Musíme byt potichu. Pôjdeme touto cestou. Davaj pozor na cestu aby si stale videl na cestu, ja budem sledovat stopy. Hliadky musíme dostat potichu. Ideme'' dopovedal a dal rukou znamenie, ktore orol pochopil a zacal hladat hliadky
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Byl rád, že Genesis jeho teorii sdílel, protože by nebylo vhodné, kdyby se v daný okamžik oba zachovali jinak. Každopádně tu nastalo jakési dilema, které je potřeba rychle vyřešit. "Jenže, co když sensei fakt myslí, že se nám podaří uprchnout, pokusí se o to a my ho nebudeme následovat?" Řekl a při chůzi se na chvíli odmlčel, ale poté pokračoval. "Leda že bychom to zahráli jinak. Počkáme až sensei dá signál k útěku a jakmile začne utíkat, tak zůstaneme na místě. Počkáme jak zareagují Shiro s Butako. Pokud se pokusí zastavit senseie, tak se do toho vložíme, jelikož pochybuji, že by při nějakém představení riskovali své životy, aby zjistili loajalitu dvou geninů. To znamená, že pokud se pustí do senseie, tak budeme vědět, že se nejedná o zkoušku a vložíme se do toho také s tím, že využijeme momentu překvapení a pokusíme se vyřídit Shira." Řekl svůj narychlo vymyšlený nápad a pokračoval v chůzi. Nebral v potaz, že by Butako mohla být nějak moc nebezpečná, přeci jen nepotkal moc silnějších žen, které by byly schopné boje. "Teď mě tak napadá, ty máš spojení s tím svým orlem? Nemohl by nám nějak pomoct? Pokud uvidí něco divného, tak by tě mohl jakkoliv varovat."
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Len chladne zazeral na Shira a jeho reci mal na haku: ,,Niekto zomrie..ale budes to ty'' pomyslel si. Zacal ale uvazovat o celej situacii- preco ich rozdelili prave takto? Logicky, ako navnada by mohol sluzit niekto z nich a Shiro s Butako by mohli kontrolovat vsetkych. Jeho myslienky prerusil Daisuke ktory potichu zacal cosi hovorit. Genesis sa tvaril ze nic, ale pritom uvazoval dalej: ,,Presne to iste mi napadlo. Ta Butako bude mozno vacsi problem ako Shiro. Tak ci tak, nieco mi tu smrdi. Citim pascu. Nechcem byt paranoidny, ale..co ked je cela tato misia naplanovana na odskusanie nasej doveryhodnosti? Preco inak by nas takto rozdelili? Shiro si je isty ze nas dvoch zvladne sam a Butako neprehra so senseiom. preco by nam zakazovali zabit hocijakého banditu? A ako si Shiro moze byt isty, ze ho urcite prepadnu?'' obzrel sa okolo seba a videl, ze ich nikto nepocuva. Videl, ze Daisuke ma logicke uvazovanie a tak bol zvedavy, ako na to zareaguje
Jiro Kaesho
Kurayami
Jiro Kaesho se trochu podivil, když mladý Jiro vůbec nic neřekl. Myslel, že zrovna Jiro by mohl být trochu ukecaný. Každopádně mu to nevadilo, jelikož mu došlo, že je možná i výhodou když nemluví, dokud se o druhém člověku něco nedozví. "To ti může být jedno." Řekl Jiro a naznačil rukou, aby Kaylo trochu ustoupil od mladého Jira. "Hehe, koukám, že sis tedy našel dalšího následovníka. Copak ti nestačilo to, co se stalo minule?" Řekl Kaylo a škodolibě se usmíval. Jiro se jen lehce usmál. "Vůbec nevíš jak to dopadlo a stal ses jen obětí mého divadla, hlupáku." Oponoval Jiro, ale Kaylo ho skoro vůbec nevnímal. Pořád jen hleděl na mladého Jira. Znovu udělal pár kroků dopředu a pomalu chtěl sáhnout Jirovi na masku, jenže v tu chvíli už měl u krku jakousi dlouhou jehlu, kterou držel Jiro Kaesho. Byla dlouhá několik desítek centimetrů, takže se Jiro nemusel ani nijak hnout, aby mu ji píchl do krku. "Jak jsem řekl. Tenhle mladý student není pro tebe." Řekl Kaesho a jakmile se Kaylo zase stáhl, tak schoval jeho do kabátu. "Proč má masku?" Ptal se Kaylo dále, jakoby ho něco na tom chlapci fascinovalo. Jira už tohle však nebavilo a popadl další přívěsek z hrobu. "Přišli jsme si pro Zambiho, nedávno nás napadl a víš jak to mám s vaším vedením. Jakmile mě někdo napadne z vašich řad aniž bych se o tom dozvěděl, tak mám právo požadovat jeho smrt." Řekl Kaesho a lehce se pousmál. Kaylo však opět nereagoval. "Nejdříve chci, aby se mi tvůj student představil a řekl odkud je. Do hradu nepouštíme kdejakou špínu, takže chci vědět, co je zač." Dodal Kaylo a Jiro položil přívěsek na hrob, při čemž kývl na mladého Jira, aby promluvil.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Jiro Suzume
Tým Kaesho
Před hradem Kurayami
Kaeshovi se jeho maska líbila. Byl rád, že nesklidil posměch, ale ani ten by jej neodradil od nošení masky. Jiro mu také pověděl, že jednou masky nebude třeba. Pochopil. Naučí jej svou techníku! možná...
Po chvíli došli k místu, kam šli. Kaesho mu vysvětlil, že před nimi se tyčí hrad Kurayami. On osobně očekával veselejší prostředí, když už měli bát na hradě. Tady však to vypadalo, že snad samo slunce nemá dost sil rozehnat chmurné stíny všude kolem. K onu ponurému podnebí se přidalo i prostředí. Procházeli snad mezi hroby. Nejistě se rozhlížel kolem sebe, protože netušil, co zde může očekávat. Slyšel sice, co mu před vstupem Kaesho říkal, přesto však netušil, zda-li jdou s někým promluvit a získat informace, nebo se pomstít.
Kaesho, který vysvětloval tamní zvyky, ihned jeden porušil. Zjevně úmyslně, protože muž, který se před nimi objevil, tuto podobu Jira dobře znal.
Muž, kterého Kaesho označil jako Kaylo, pronesl pár nezávazných vět. Poté pohlédl na Jira.
Ten se naněj podíval. Do jeho rudých očí. Nevěděl, co si má myslet. Toto místo, ty divné zvyky a zvěsti,které vyslechl... Jediné, nač se zmohl, bylo, že se na toho muže zamračil. Nemělo to však kýžená efekt, protože měl na obličeji masku.
Raději se však rozhodl neříkat nic.
Kenzo
Tým Kenzo
Hora Kailas
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Ti, co se skrývají v údolí
Daisuke Yuurinshi
Celé tohle představení se mu přestávalo líbit. Shiro furt dával najevo, že nesměj utéct, jakoby s tím počítal a jen si v hlavě chtěl ujasnit, že je dostatečně varoval, takže ho pak nebude mrzet, že je zabije, pokud se pokusí o útěk. Zároveň si všiml jakéhosi pohledu Shira po Butako, který přišel ve chvíli, kdy je varoval před hloupostí útěku. Daie už od začátku dost zaráželo, proč na takovou misi vzali zrovna osobu, jako je Butako. Nic z toho tady nedávalo smysl. Proč tak velká žena, jako je Butako, s námi šla na takovou misi? Proč raději nedal Gokua s jedním z nás a Butako s tím druhým, aby úplně zamezil útěku? Přemýšlel Daisuke a jakmile se s Genesisem rozešli po straně, tak mu tichým hlasem začal říkat své myšlenky. "Něco tu nehraje. Proč je žena jako Butako na takové misi? A proč nás dva nerozdělil a nepřidělil k nám Gokua a Butako? Nebo proč jako návnadu nepoužil právě Butako? Něco mi tu nehraje a nevím, co se stane, ale musíme si rozmyslet, zda je vhodné se teď pokoušet o útěk, když nás právě teď nejvíce podezřívají. Nebude vhodnější splnit misi bez pokusu o útěk a pokusit se o něj později až nám budou více věřit a přestanou nás tolik hlídat?" Koutkem oka sledoval Genesisovu reakci.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
.
.
.
Ti, co se skrývají v údolí
„Dávej si na ty svý svěřence bacha, Goku,“ pronesl Shiro, aniž by se na muže, jdoucího za svými zády, otočil, „někdo kdo má takhle drzý kecy by se mohl pokusit zdrhnout a já bych ho musel nešťastnou náhodou během zadržování zabít...!“ dořekl tónem, kterým mluví někdo, kdo se na toho druhého dívá z vrchu, a kráčel si to dál.
Goku si jen neslyšitelně povzdechl, a následoval muže dál.
Po nějaké době došli konečně do údolí, ve kterém se měli odehrávat přepady, a Shiro je zastavil.
„Vemu to po hlavní cestě a vy se rozdělíte do dvojic. Goku s Butako a vy dva. Rozptýlíte se po okolí a všechny bandity, na který narazíte, pořádně vyděsíte, jasný? Budou mě chtít přepadnout, ale pak budou chtít zdrhnout, takže jim v tom zabráníte. A žádný zabíjení...!““ řekl jim, jaký bude plán, a pak se na ně dodatečně zamračil. „Samozřejmě, útěk je marný. Patříte vesnici a budete jí sloužit jak nejlíp dovedete...!“ zpražil je pohledem Shiro, načež se významně podíval po Butako, a poté si to už jen zamířil po hlavní cestě dál.
„Tak jdeme na to, Goku-kun?“ usmála se na Gokua rozjařeně žena, a chytla se ho za paži. Muž na to zareagoval jen tikem v koutku oka a úst, načež vrhl po dvojici mladíků skleslý pohled ála „zachraňte mě!“ a pak už toho víc nestihl, jelikož ho Butako odtáhl kamsi pryč a Genesis s Daisukem osyřeli.
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Hora Kailas
Karasu se podařilo vyhnout útoku, ale tvor zaútočil znovu. Naitaki mezitím seskočil z tvora a též se připravoval na obranu. Tvor opět zaútočil rukama, ale tentokrát s úmyslem Karasu rozmačkat. Naštěstí v tu chvíli zasáhla boží ruka, tedy aspoň to tak vypadalo a tvorovi na zádech něco vybuchlo. Jeho záda se rozstrhla a sníh se začal přebarvovat do rudé barvy a začal nasávat krev, která byla všude kolem. Karasu kousek ustoupila, ale i tak na ní něco málo dopadlo. Byla za to celkem naštvaná, ale zároveň byla ráda, že není rozmačkaná. Tvor se najednou rozplynul v obláček dýmu a Karasu došlo, že tu není něco v pořádku. Něco takového už někdy viděla, ale teď si přesně nepamatovala kde. Naitaki najednou začal řvát, že musí rychle pryč, ale Karasu nechápala proč. Nakonec se bezhlavě rozzeběhla za Naitakim, ale po cestě se stále rozhlížela.
"Co se děje?"
Zakřičela na Naitakiho, který utíkal před ní.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Jiro Kaesho
Cesta do Kurayami
Líbilo se mu, jak mladý Jiro kličkoval v odpovědi ohledně techniky, bylo mu hned jasné, že chce mít také své tajemství, jako má právě Kaesho. Pak ho však překvapilo něco neskutečné. Jiro si sám vytvořil masku, aby také schoval svou tvář. Hrozně se mu zalíbilo to, že se ani nemusí snažit a mladý Jiro od něj pochytává úplně sám takové věci a tím ho učí, aniž by si to sám mladý Jiro uvědomil. "Je to dobré." Řekl Kaesho a dál procházeli mezi skalami. "Jednou se naučíš něco, co ti zaručí, že nebudeš muset masku nikdy použít." Řekl Jiro slovy, které zněly tak přesvědčivě, že mohlo mladému Jirovi dojít, že Kaesho moc dobře ví o čem mluví a zřejmě má v hlav i nějakou techniku, která mu to zaručí. Jenže to už se vystřídalo prostředí - místo skal zde byly vysoké stromy a u země byla hustá mlha. "Blížíme se k hradu Kurayami."
Byla tu ponurá atmosféra a poměrně i chladno. Samotné podnebí zde bylo, jakoby zde umřelo mnoho lidí, jakoby právě procházeli nějakým pohřebištěm. Bylo tomu tak, protože všude kolem byly hroby, které byly označené kamennými kříži. Na každém kříži byl položený jakýsi přívěsek. "Rodina Kaido má ve zvyku, že každý dostává v deseti letech přívěsek, na kterém je nějaký znak, který vystihuje jeho povahu. Jakmile zemřou, tak je jejich přívěsek položený na náhrobní kámen." Jiro se zastavil u jednoho z hrobů. Pomalu sáhl po přívěsku. "Říká se, že jakmile se někdo pokusí sebrat přívěsek, tak se hned objeví někdo z blízkých toho zemřelého." Jiro popadl přívěsek, na kterém byl znak hrdosti a ihned ho v ruce zlomil. V ten okamžik mlha zmizela a před nimi stál:
Jeho oči byly lehce načervenalé, což moc nesedělo k jeho bledé pleti. Na rukou měl mnoho jakýchsi náramků, na kterých vždy byl kus nějakého hadru. Na jeho krku visel černý provázek, na které visel dřevěný znak, který znamenal "Podlost". "Heh, Jiro Kaesho? Osobně?" Vypadlo z něj, což mohlo dát mladému Jirovi informaci o tom, že ho zde asi znají pod touhle podobou. "Myslím, že je ti jasné, proč jsme sem dnes přišli, Kaylo." Řekl Jiro tiše a lehce se usmál. Kaylo však neodpovídal a přešel trochu blíže. Byl od nich jen asi dva metry daleko a jeho oči přejely na mladého Jira. "A to je kdo? Tvůj nový žák?" Zeptal se Kaylo a sledoval mladého Jira se zájmem v očích.
Má FF:
První příběhy I.
První příběhy II.
Masamoto Tenno
Meyia
Tennovi se ulevilo, že už nemusí krýt další ránu. Měl pocit, že by mu jednoduše zarazila zápěstí dál do ruky. Takže tady éra drápů končí. Sledoval senseiovi pohyby a bylo mu jasné, že na jeho chyby opět nebude stačit ani rolička toaletního papíru.
Chytl katanu a napřed si zkusil šerm. Pokud by dokázal v boji na blízko vybičovat své tělo a reflexy na maximum a uhýbat ranám nepřítele jen za použití pohybů bez potřeby krýt katanou, zdálo se mu to efektivnější. A jednak to bylo taky proto, že ty kryty mu moc nešly. Často se mu stávalo, že to buď zpevnil, kdy měl, ale působilo to neohrabaně, nebo naopak to bylo ladnější, ale nezpevněné.
Přibližně čtvrt hodinky to ještě zkoušel, než se mu to zdálo přijatelné, a potom to nechal senseie zhodnotit a zaujmul bojový postoj tak, jak to viděl dělat senseie (když měl náladu a obtěžoval se s tím).
"Takže můžem?"
Naitaki Kensei
hora Kailas
Když lístek bouchl tak se godzila skácela.
Karasu naštěstí uskočila včas a tak ji výbuch neohrozil.
Godzila ležela na sněhu v louži krvi ,která pomalu ale jistě obarvovala
sníh na kterém Naitaki s Karasu stáli.
Zdá se , že je po všem.
Ve vzduchu byl cítit smrad ze spálených chlupů.
Naitaki by se ještě přesvědčil a propíchl godzilu ,ale když se podíval
na tak krásnou katanu ,kterou pořád svíral v ruce , tak ho ta myšlenka hned přešla.
Udělal krok ,aby prozkoumal co to bylo zač když tu náhle tělo zmizelo v obláčku kouře.To snad né.
Chvíli vyjeveně koukal a přebíral si v hlavě co se právě stalo.
Bylo to summonerské zvíře. Takže to znamená ,že je tady i summoner.
Naitaki se rychle ohlídl po skalách v naději ,že někoho spatří ,ale znovu nikoho neviděl.
Rychle .. musíme pryč .. nejsme v bezpečí ... musíme to oznámit ostatním.
Naitaki se rozběhl směrem odkud přišli.
Doufám ,že už tam někdo bude. V horším případě se budeme muset bránit !
Sakra .. nehodlám prozradit nikomu ,že jsem shinobi. Aspoň né tak brzy.
Hora Kailas
Tým Kenzo
Gritex byl neúnavný ve snaze rozmáznout Karasu na kaši. Ikdyž se jeho útoku vyhla, pokračoval k ní stále dál. Jen na chvíli jej zabrzdil druhý protivník, který z něj ale rychle uskočil.
Gritex udělal jeden rychlý krok kupředu a chystal se chytit a posléze rozmáčknout Karasu v tlapách, když náhle lístek na jeho zádech vybuchl. Síla exploze jím trhla kupředu, až spadl na zem o metr dál, div nespadl právě na Karasu.
Na zemi se zmítal v bolestech. Nyní to již nebyl silný soupeř. Síla výbuchu mu roztrhla záda, ve kterých nyní zela díra. Oběma se tak naskytl pohled na oholenou páteř se zbytky potrhaných vlásečnic. Okolní sníh kolem Gritexe lačně nasával krev, která z tvora lila proudem. Koláč krve se rychle zvětšoval a Gritex úpěl nesnesitelnou bolestí. Ještě chvíli se převaloval na místě a poté "PUF" a zmizel v obláčku dýmu. Jediné, co po něm zbylo, byl koláč krve ve sněhové pokrývce.
"Porazili ho! A celkem snadno." konstatoval fakt Ys, který souboj zdáli sledoval.
"Hmm, možná nebudou tak slabí. Spojím se s ním a zeptám se ho, co s nimi, vydrž chvilku." Ay se stáhla od hledí a zavřela oči. Počala se soustředit a v takovém stavu koncentrování setrvala několik vteřin. Po minutě opět otevřela oči.
"Máme nové rozkazy. Máme je přivézt."
Ys se usmál. To moc často nedělal. Usmál se, protože věděl, že se konečně začne dít něco zajímavého.
"Po dobrém, nebo po zlém?" obrátil se na Ay s otázkou.
"Mě je to fuk. Pojďme si zkrátka pro ně..."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Hora Kailas
Naitaki vyskočil obrovi, nebo co to na ně v tuhle chvíli útočilo na záda a zakřičel na Karasu ať odskočí co nejdál. Tvor v tomto okamžiku zaútočil na Karasu zleva a zároveň i z hora. Karasu neváhala ani vteřinu a co možná největší rychlostí odskočila dozádu doufajíc, že se jí tvor neublíží. Pořád přemýšlela jak by mohli záhadného tvora porazit.
"Je pěkně odolný. Co s ním uděláme?"
Zakřičela ještě, když odskakovala.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Karasu na něj použila nějakou techniku čím se jen podtrvdil
již jasný fakt o tom ,že je shinobi. Godzila ani teď se nemínila
nikam uhnout.Jehly se zapíchly na něj ze všech stran. Zdálo se ,že jí to ještě víc naštvalo.Začala se svým uútokem na Karasu.
Naitaki uviděl příležitost a pohotově skočil godzile na záda. Levou rukou se zachytil o jeho rameno a zhoupnul se jako na laně. Pohotovostně přiložil pravou ruku na prostředek jeho zad a přilepil tam výbušný lístek.
Nešlo to tak lehce jak očekával jelikož měl v ruce ještě katanu ,ale když jí mistrovsky držel jen pár prstama tak měl šanci přilepit lístek. Našel si místo kam ,jak předpokládal, to monstrum svýma neohebnými končetinami nedošáhne.
Odskoč od něj co nejdál
Zakřičel na Karasu a sám se odrazil levou rukou jak jen daleko to šlo.
Kenzo
Tým Kenzo
Hora Kailas
Gritexovi se nepodařilo zasáhnout ani jednoho ze soupeřů. A mělo být hůř. Karasu na něj vychrstla hromadu jehliček. První sprška dopadla na jeho tvrdou kůži a nepříjemně zaštípala na zádech a hrudníku. S řevem si rukou zaclonil obličej, aby ho jehličky neporanily v obličeji. když se sprška zastavila, druhou rukou strhl zapíchané jehličky z ruky.
Rozeběhl se ke Karasu, ke které to nyní měl velmi blízko. Stačil jeden krok a byl před ní. Natáhl pracku a snažil se jí zamáznout do země. Útok to byl silný, leč primitivní. Útočil rukou shora dolů. Klasická ukázka hrubé síly. Aby to však neměla Karasu tak lehké, připravil si do zálohy i druhou ruku, kterou útočil ihned poté zleva doprava.
Jednoduchý útok do všech směrů. Pokud soupeř Gritexe podcení, může to mít smrtelné následky.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Hora Kailas
Monstrum se ani nepohlo. Kunaie mu probodly nohy, ale obr je naštěstí stihl vytáhnout a odhodit. Naneštěstí pro něj je odhodil moc blízko a tudíž ho výbuch popálil. Vypadal naštvaně a dal to na sobě znát tím, že se rozzeběhl proti Karasu a Naitakimu jako nějaký naštvaný beran. Naitaki se mezitím připravoval k útoku, ale zatím nic neudělal. Karasu rychle složila pár pečetí.
"Ninpou: Kiteinu Shawaa!"
Zakřičela a na obra z jejích úst vylítlo obrovské množství malých chakrových jehliček které na obra letěli obloukem, aby zasáhla co nejvíc možných míst.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Naitaki Kensei
Hora Kailas
Karasu též odskočila a pohotově po něm hodila kunaie s výbušnýma lístkama.
Zdálo se ,že ta godzila není moc pohyblivá. Ani jak se zdálo neměla žádnej mozek. Obyčejnej bojovej stroj. Zdálo se mu ,že mu vadí popáleniny.
Naitaki si z batohu rychle vytáhl jeden ze dvou výbušných lístků. Vstihl to jen tak tak. Godzila so rozběha jako beran s nataženýma rukama. Teď by bylo nejlepší začít bombardovat jeho obličej ohnivýma technikama ,ale nechtěl se prozradit tak brzo. Čekal na správnou chvíli kdy má začít se svým utokem.
Kenzo
Tým Kenzo
Hora Kailas
Gritexův hod ledem přišel vniveč. Oba se útoku vyhnuli. Přišel tak o moment překvapení. Chlapec i dívka uskočili a vrhli po něm kunaie s výbušnými lístky. Gritex se nijak zvlášť dlouho nerozhodoval, udělal vše, co musel. Nechal si oba kunaie zapíchnout do stehen. Jakmile se zabodly, vyrval je z nohou a hodil s nimi o zem kus od sebe. Lístky vybuchly a následná vlna exploze odhodila Gritexe na bok. Půlku těla měl ohořelou od výbuchu a pravou paži měl nepříjemně popálenou.
Ačkoli se to nezdálo možné, Gritex zařval ještě silněji, než předtím. Byl v agónii. Jeho paže příšerně bolela tak, že úplně zapomněl na bodné rány na stehnech. Ty mu však neublížily tolik, vzhledem k jeho husté srsti a hroší kůži.
Gritex se zvedl na nohy a stále řvoucí se rozeběhl hlavou napřed na dvojici dětí jako beran. Když byl kousek od nich, roztáhl své mohutné tlapy, aby tak zvýšil dosah útoku.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Karasu Leiko
Tým Kenzo
Hora Kailas
Karasu byla stále ještě trochu červená z předchozí situace. Vypadalo to, že už je všechno v pořádku, ale opak byl pravdou. Zničehonic se opět začala třást země, ale tentokrát to byla silnější. Ze země se najednou vynořilo obrovské monstrum. Karasu jen valila oči. Monstrum začalo bušit do země, čímž uvolnila několik kusů ledu. Najednou jeden kus ledu vzalo a hodilo po Naitakim a Karasu. Naitaki zakřičel ať odskočí a sám uskočil na pravou stranu. Teď už neměla čas přemýšlet a tak honem odskočila na opačnou stranu než Naitaki. Noha jí však při odskoku trochu sklouzla a tak spíš než odskok to byl pád. Karasu dopadla na bok a chvíli ležela na zemi. Našťěstí se brzy vzpamatovala a vztala.
Tohle si přehnal!
Řekla chladně a z zadního pouzdra vytáhla 2 kunaie s výbušnými lístky které hodila stvoření směrem na nohy zhruba do výšky stehen.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게