Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Genesis sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Netrvalo dlho a sensei odisiel. Avsak ani Genesis nestracal cas, rany z predchadzajucich udalosti nanho doliehali stale viac a viac. Ako z neho uplne vyprchal adrenalin, tak pocitil vyraznu slabost v nohách a to az do tej miery, ze si musel sadnut a azcat zhlboka dychat. Nechcel vsak stracat cas. To by bol neskutocny trapas keby sa sensei vrati a on tu este furt bude sediet, neschopny nieco robit. Preto sa viac silou v**e ako silou udov zdvihol a odkracal do dediny. este stale sa tu nevyznal, ale najst obchodik kde by mu predali nejake veci na osetrenie nebol az taky problem. VYrazne mu pomohlo, ze miestny predavac bol priatelsky clovek a s radostou mu poradil co vlastne potrebuje. Ked s lahsim vreckom ale plnymi rukami vysiel von, zacal rozmyslat kam vlastne ma ist...Po tom ako ich prepustili dostal mensiu izbu ale musel ju chvilu hladat. Stale viac a viac to tu nemal rad, nic a nikoho tu nepoznal a to ho rozculovalo.
Nakoniec vsak nasiel cestu a ked sa konecne doplahocil do izby tak si hned sadol na postel a pustil sa do osetrovania. Bolelo ho cele telo a tak na tom zacal pracovat. Napustil si vanu a len sa do nej hodil a lezal. Nemal ani silu rozmyslat, potreboval proste vypnut a nabrat sily....A fungovalo to. tepla voda mu uvolnovala svaly a svalovica postupne odoznievala. ked z nej konecne vysiel tak bol sice ustaty, ale uz sa mohol hybat. Preto si vybral nejake jedlo a s nim v ruke kracal na cvicisko. Sensei tam este nebol, ale to mu vyhovovalo pretoze nemal naladu rozmyslat nad tréningom. to az teraz dostal konecne cas sa zamysliet
Saito Hashu
Meyia
"Výborně, tak teď sleduj, nebudu je posílat proti tobě, to by mohlo být nebezpečné." řekl a natočil se ta, aby mohl čepele posílat vedle Tenna.
"Předvedu ti trojici pokročilých užití a ty je pak zopakuješ, tak sleduj opravdu pozorně.
První technika vypadala jako obyčejná vertikální rána jen s tím, že sebou Saitova ruka těsně před koncem trhla, jako by Tenno sledoval obraz v televizi, která se seká. Když však čepel proletěla vedle Tenna a on ji konečně mohl vidět z profilu, spatřil, že to jsou vlastně dvě čepele, první, kterou Saito tak okatě vytvořil byla to jediné, co mohl z počátku Tenno vidět a kryla druhou, sotva 20 centimetrů dlouhou, kterou Saito vyslal, když pomocí Niatari přesunul svoji ruku o kousek zpět.
Druhou techniku opět Saito provedl zdánlivě jednoduchým vertikálním máchnutím a zepředu opět vypadala jako jednoduchá chakrová čepel, ale z profilu si Tenno mohl povšimnout, že jsou to vlastně dvě čepele. Saito v polovině seknutí vypustil první a prakticky okamžitě druhou, takže na první pohled vypadaly spojitě.
Třetí a poslední techniku o vteřinu později, když od pasu vyslal něco jako chakrové kopí. Ve skutečnosti jen vyslal čepel bodnutím, ale v praxi to vůbec nebylo jednoduché, jelikož čepel katany není rovná a i kdyby rovná byla, vyžadovalo by to neuvěřitelnou kontrolu, aby se hrot nehnul ani o milimetr, jenže Saito předvedl, že dokáže přesně zkopírovat zakřivení svého meče.
Síla prvních dvou technik byla jasná, skrývala se v úskocích a zradách, ale třetí technika byla založená čistě na své schopnosti probodnout většinu obran a navíc kdokoliv, kdo nebyl mistrem v ovládání své zbraně by onen sotva tři centimetry úzký paprsek chakry minul.
"Teď to zkus ty, ale nebuď zklamaný, když se ti druhá a třetí nepovede, trvalo mi to několik let, než jsem je odvládl."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Hotto Pakura
Mizerná práce
Hotto si svlékl svou košili a přidržel si ji na ráně aby zastavil krvácení. Když se podíval na to, co z látky zůstalo, povzdechl si. "No super, z bílé mám hned červenou."
Netrvalo dlouho a začal na něj zachráněný muž vytahovat nabídky a Hottovi připadal, jakoby se mu v očích vůbec před pár minutami nepromítala smrt.
"Práce? Podle toho co to bude a navíc nemůžu moc dlouho zůstávat tady," rozhlédl se kolem. "Nebo spíš nechci. Hledám někoho silného."
Zajímalo ho, co má muž na mysli, ale nevěřil, že by to bylo něco, za co by stálo se zdržet.
Kara Momochi
Tým Goku
Její tělo najednou strnulo. Chtěla se pohnout, ale nemohla. Ztratila kontrolu nad svým vlastním tělem. Věděla, že je za tím ten druhý smrad, který se skrýval opodál. Přesně jak předpokládala, tak jeho vlastní tělo teď musí být někde, kde bude mít dobrý výhled na místo dění. S klanem Yamanaka prozatím neměla moc za sebou, takže úplně netušila, jak se z toho dostat. Každá technika má však slabinu, na kterou nyní musela rychle přijít. Otenba, jak se nyní ukázalo taky poznal náhlou změnu majitele těla její páničky a tak vykoukl zpoza oblečení a zakousl se Kaře do ruky v oblastí zápěstí.
Její myslí se nyní hrnuly vzpomínky. Vzpomínala na staré dobré časy, kdy ještě byla s rodinou. Měla s nimi tehdy trávit mnohem více času, dokud ještě mohla.
Ne! Tohle pro ní nebyl konec. Její cesta teprve začala, takže nemůže skončit na takovémhle místě proti těmhle kageho ovečkám. V její hlavě to nyní překypovalo emocemi a vůlí pokračovat, kterými se snažila vytlačit protivníka ze své mysli.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Yamako Asaki a.k.a Brain Heriot
Tím Kahimi
Les
Než tí ninjovia stihli niečo urobiť, zrazu sa stratili v dyme. Mňa potom niekto schmatol a unášal ma. Spoznal som tú ženu, ktorá ma mala trénovať. Povedala, že nabudúce ma tam nechá.
,,Mal som to pod kontrolou! Teraz nás budú sledovať,... Prepáč, nezachytil som tvoje meno..." povedal som. Nebol som si istý, či meno vôbec povedala, alebo som ho odignoroval. Žena potom začala bežať nejak opatrne.
Pasti! pomyslel som si a okopíroval som všetky jej pohyby.
,,Mňa neoje*eš,'' povedal som s úškrnom a predbehol som ju.
Masamoto Tenno
Meyia
Ostřížím zrakem sledoval pohyby. Nebylo až tak těžké se za současných okolností vyhnout. Ale kdyby se to nepovedlo, nebude to příjemné. Máchl horizontálně katanou a přitom se odrazil dozadu. Od katany se oddělila chakrová čepel. Srazila se s tou senseiovou, zrušila ji a zanikla. Následně Tenno sekl vertikálně se stejným výsledkem jako napoprvé. Předpolední rána šla šikmo, takže se se třetí čepelí srazila v přesném kříži.
Tím se mohl přestat soustředit na útok a opět věnovat pozornost svému učiteli. Ten na něj právě posílal poslední čepel skrz zem.
"Já teda nevim, ale neoslabuje ta zem zbytečně útok?" prohodil, zatímco bral do ruky skuriken, napustil ho chakrou a vrhl ho jakožto protiútok. Sám byl zvědavý, co z toho vznikne.
Srážka zastavil a útok, chakrová čepel zmizela a poloviny skurikenu se zabodly do kořenů okolo.
"Jo, něco pokročilejšího už by bylo fajn. Až se mě příště někdo pokusí zabít, tak by bylo fajn mu trochu zatopit" což dávalo smysl opravdu jen obrazně, vzhledem k Tennovo vodnímu elementu.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Cesta
Kahimi se vrátila zrovna ve chvíli, kdy jim její student srdceryvně vyprávěl jaký mají hlad a jak jsou unavení. Bez okolků, než stačil muž cokoliv udělat, vhodila na místo kde stáli kouřovou bombu a čapla svého studenta. Odnesla ho pár metrů dál a nechala ho na větvi stromu.
"Příště je nechám aby ti dali nakládačku, teda pokud tě rovnou nezabijou." suše mu oznámila zatímco jim za zády zněly výkřiky mužů.
"Teď si pohni." nařídila mu a běžela směrem k pastem. Na rozdíl od něj věděla. kam má šlápnout aby se nespustily a tak jimi prošla bez úrazu.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Saito Hashu
Meyia
"Jsi připraven?" zeptal se a skoro ani nečekal na odpověď. Prakticky okamžitě máchl svojí katanou a vyslal proti Tennovi chakrové ostří šikmo od pravého ramene k levému boku. Na nic nečekal a zasypal Tenan dalšími čtyřmi. První šlo od Tennova levého kolena k jeho pravému boku, druhé vodorovně přes obě ramena, od pravého k levému, třetí od levého lokte k pravému koleni. Než vyslal čtvrtou čepel, zabodl katanu do země vedle sebe, chytil ji na revers a trhnutím vyslal čepel, takže připomínala žraločí ploutev deroucí se skrz zem přímo na Tenna.
"Tak tohle by byly základní techniky s chakrovou čepelí." pronesl zamyšleně a přemítal, jestli na nějakou nezapomněl.
"Můžeme přistoupit k těm pokročilejším?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Meyia
Byl potěšen chválou. Na to, že to udělal spontánně to vyšlo dokonale. Až na ten šťouchanec. Normálně nebyl nijak silný, všechno by bylo dobré. Jenomže Tenno se při něm nadechl a ono to z něj nějakým způsobem dostalo všechen vzduch.
"Jo, to by mělo být ještě jednodušší než doteď, protože tam jsem musel rozložit tu chakru do pěti čepelí na jedné ruce. Tady mám jednu" uvažoval nahlas, zatímco plnil katanu chakrou.
Potom opět zaujal bojový postoj a čekal na další informace. Ve všem tom soustředění totiž ztratil informaci co dál.
Saito Hashu
Meyia
Samotného Saita překvapilo jak dobře se s tím Tenno popral. Sice by asi bylo o něco účinnější, kdyby provedl otočku ze stejné strany a stejným směrem jako Saito, ale tohle bylo také velice dobré. Saito musel najednou zariskovat. Prudce se vytočil v bocích, zatímco jeho paty zůstávaly na místě, takže plynule přešel ze stoje do dřepu a otevřenou dlaní volné ruky odhodil Tenna od sebe. Nebyl to úder, prostě ho jen odšťouchl od sebe aby získal prostor. Ve stejnou chvíly cítil závan vzduchu těsně nad svojí hlavou, tomuhle se vyhnul opravdu jen o několik desetin centimetru.
"Výborně!" pochválil Saito svého svěřence a s úkrokem zpět se znovu postavil.
"Pokud se pamatuji, tak jsem tě již učil jak navést chakru do zbraně a následně ji vypustit, takže si to teď trochu natrénujeme a potom... potom tě naučím zase něco nového." řekl Saito a postavil se do střehu, zatímco ostří jeho katany se začalo mírně tetelit procházející chakrou.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Meyia
Sensei se jeho útoku "překvapivě" vyhnul. Kdyby na to měl čas, protočil by Tenno oči. Myslí mu najednou projela vlna teoretických předpokladů. Netušil, kde se vzalo, ale počítalo to se senseiovou výškou, délkou jeho katany a s tím, jakou rychlostí seká při jejich tréninku, pokud náhodou nepřitvrdí nebo nepoužije Niatari.
Proto se mírně snížil pro případ, že by Saito sekal z boku a vrhl se doprava. Otočkou se ocitl opět čelem k senseiovi a provedl sek na záda. Nebylo potřeba nějak tlumit ránu.
Ale přece jen byl připraven zastavil ránu. Nebo ji alespoň zpomalit.
.
.
.
Mizerná práce
„Šmejdskej ninja! Dobře mu tak!“ lamentoval muž, načež se sebral a šel zkontrolovat okolo ležící muže. Teď, když už nebyla situace tak vypjatá, šlo si všimnout, že velká většina z nich není mrtvá. Většinou byli jen nehezky poranění a tak se váleli na zemi a skuhrali.
„Oi! Chlapy! Zvedněte se ku*va! Máme práci, pamatujete!? Dělejte sakra!“ připomněl jim zachráněný muž, pomáhající jednomu z nich na nohy.
Banda o zhruba dvaceti mužích se začala pomalu sbírat ze země. Někteří, co na tom nebyli tak špatně, podpírali ty, co takové štěstí neměli. Pár se jich už nezvedlo, ti byli skutečně mrtví...
„Hele, kluku, seš fakt silnej! Co tu takovej bojovník jak ty dělá, úplně sám? Měl bych pro tebe návrh, co ty na to? Helfneš nám? Vodměna tě nemine!“ přistoupil k němu ten muž, co ho Hotto předtím zachránil, a s vagabundským úsměvem ho oslovil.
Ti, co se skrývají v údolí
Goku poslouchal a přikyvoval.
„Ten kluk je fakt sečtělej,“ říkal si v duchu, jak tam tak Genesis sypal své názory a myšlenky jednu za druhou.
„Nechceš klikovat? Jasný, to chápu... Asi bych si už fakt začal řikat že seš nějakej divnej, kdybys chtěl, hehe,“ uculil se Goku roztržitě a poškrábal se za krkem, když Genesis jeho nabídku odmítl a nechal se slyšet, proč by vlastně chtěl trénovat, a jak by si svůj trénink představoval.
„Co si vo mě ten kluk sakra myslí...?“ stekla muži po hlavě pomyslná kapka potu, když chlapec předním mimo jiné i vyjádřil svou, z mužova pohledu, poněkud přemrštěnou víru v jeho schopnosti.
„Eh... Oukej. Tak víš co? Ty rány bys neměl zanedbávat, jdi si to ošetřit, já si zajdu pro nějakou sváču, a sejdem se na tom paloučku a potrénujem co budeš chtít, ok?“ rozhodl nakonec muž, co budou dělat, a měl se k odchodu někam do vesnice, patrně do své ubikace, aby si tam vzal nějaké jídlo a pití.
Útěk z domova
Kara černovláskův návrh odmítla a zahodila tak poslední šanci, kterou měla, vyřešit to tu po dobrém.
„Pak mi nedáváš na výběr...“ sklopil mladý muž pohled trochu k zemi a pronesl chladně, načež se přikrčil. Jenže dál nic. Zůstal přikrčený u země a ani se nehnul.
A Kara mohla ihned poznat proč.
Její vědomí ztratilo vládu nad tělem a bylo něčím odstrčeno stranou. Z Kary byl teď vězeň ve vlastním těle.
„Suman, holka,“ zazněl dívce čísi hlas v hlavě omluvně.
Dívčino tělo se uvolnilo a nabralo znovu svou obyčejnou podobu, jak Kařina technika přestala účinkovat.
Kara se protáhla a párkrát se natočila do stran, při čemž si sama sebe prohlédla.
„Tohle sou ty světlejší chvilky naší práce,“ řekla černovláska nahlas a s lehce zarudlými tvářemi se na černovláska před sebou zazubila, když se chytla za prsa.
„Musíš se pořád chovat jako neskutečný prase?“ narovnal se černovlasý ANBU před Karou a opřel si čelo pod maskou o pravačku.
Genesis sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Pozorne pocuval senseia a zamyslel sa nad jeho odpovedami. Butako nechcel riesit, vedel, ze nema so zenami skusenosti, on len senseiovi hovoril, co by spravil on. Navyse, nevyzerala ze by bola nejaka mocna, ale sensei mal pravdu, anco si robit dalsich nepriatelov. Ovela doelzitejsi bol zvysok. Rovnako ako goku, aj genesis sa rozhliadol dookola aby si overil ze ich nikto nepocuva: ,,Na to enviem odpovedat, na to som v tejto dedine kratko. Ale zamyslime sa-beru kazdeho, kto ma schopnosti stat sa ninjom. V okoli uz padlo niekolko dedin. Cize bud sa dedina boji alebo naopak, chce ziskat uvolnenu poziciu a dostat sa medzi najsilnejsie dediny. Shiro je odtialto? To by potom aj naznacovalo, ze sa mu cesta ,,zoberieme hocico'' nepozdava. Alebo sa boji o svoju poziciu. Je jasne ze nam neveri a aj by som si myslel ze caka na prilezitost, ale dnes ju mal. NIc v zlom, ale to ze ste sa mu postavili ho nezastavilo, ved by tym vyriesil vsetko, zbavil by sa vsetkych cudzincov co ho stvu...'' Na svoje pomery sa solidne rozkecal, aj ked to skor boli jeho uvahy, ktore hovoril nahlas. Tak ako tolkokrat, tak ako si casto robil nepriatelov, ale teraz to bolo ine. Teraz nad tym vazne rozmyslal. ,,Noooo..kliky....na to moc nie som. Je pravda ze som unaveny po misii a mal by som si ist aspon osetrit rany, ale ked chceme ujst...nesmieme stracat cas. Myslim si, ze vy by ste to zvladli aj sam, dokial by sa za vami nepustila cela dedina. Ale ked mam ujst s vami, potrebujem zosilniet, cez vsetku bolest aj cez vsetko. Musim vam byt aspon trochu uzitocny a nie len pritaz. preto sa hrniem do tréningu. Moje schopnosti nestacili skoro ani na ti aby sme zvladli skupinku banditov a to neboli ninjovia. Proti shirovi a zvysku by som nemal najmensiu sancu...A to chcem zmenit'' Po tomto preslove skoro az zachripol, nebol zvyknuty hovorit tak dlho
[b]Yamako Asaki a.k.a Brain Heriot
Tím Kahimi
Cesta
Tí ľudia okamžite vedeli' že klamem. V mojej hlave sa výryli otázky, či im mám povedať pravdu, alebo nie.
,,S mojim senseiom... Cestujeme... Nie však do vašej dediny... Koniec našej cesty je až za ňou... Nechajte nás prejsť... Sme unavení... Hladní..." rozhodol som sa im povedať polopravdu a trochu im zahrať na city. Na ruvačky som fakt náladu nemal, naviac, ninjovia nevyzerali ako šunky
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Cesta
Kahimi pokračovala dál a položila první past v podobě napružených bambusových větví s uvázanými kunai. Stačilo jen buď zatáhnout, nebo přeseknout lanko Navinuté přes cestu. Takhle jich Kahimi pár rozmístila na různých místech, i tak, aby se spustily člověku i do zad a propojila je tak, že jakmile se porušilo jedno, ostatní se spouštěla sama různě po sobě. Nakonec vše zkontrolovala a pomalu se vydala zpět.
Muž
"Krajina Namura je mírumilovný kraj, zvláště pak vesnice Takawamura, kde se o její klid starají členové rodiny Ueda! Bandité zde nebyli už pár desítek let minimálně, řekni nám pravdu a možná se obejdeš bez zranění!" Značně naštvaný muž mu odpověděl na jeho výmluvu zcela jasně. Jeho družina na potvrzení jeho slov vytáhla meče a zaujala stejný bojovný postoj jako jejich velitel a čekala jen na rozkaz, zneškodnit posledního narušitele.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Kara Momochi
Tým Goku
Povzdychla si. Neočekávala, že by to pochopil, ani kdyby se snažil sebevíc. Tihle chlápci mají vymyté mozky z rozkazů. Nemusela ani odpovídat. Přeci jen si oba mysleli svoje a přesvědčovat toho druhého, že je její názor ten správný nemělo cenu.
Stála nyní mezi klony. Věděla, že její oponent klasické klony pravděpodobně rozpozná, takže si opřela sekyru koncem o zem a na místě kde jí držela o rameno. Měla tedy nyní volné ruce a tak mohla složit pečetě. Její vzhled se nyní začal znatelně měnit a nabírat místo lidské podobu spíše psí. Její nehty se prodloužily, zvětšily se špičáky a zůžily panenky. Její vlasy se zároveň jaksi zježily. Jelikož byli její soupeři z Konohy, tak museli moc dobře vědět, že touto technikou, kterou Kara použila bylo Shikyaku no Jutsu. Touto technikou se ale zároveň odhalila, takže nemělo cenu nadále udržovat klony, které nyní postupně vymizely.
"Nehodlám se vrátit."
Odpověděla a zaujmula bojový postoj. Nevěděla, jestli bude muset bojovat i Otenba, takže ho pro jistotu znovu schovala pod oblečení. S klidným výrazem nyní čekala na první výpad černovláska.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hotto Pakura
Mizerná práce
"Není vám nic?" Zeptal se Hotto a přitom si sáhl na bok, ze kterého ještě krvácel.
Nelíbilo se mu, že se muž mrtvole vysmívá, mohl tam ležet on sám, ale neřešil to. Chtěl, aby mu to přestalo krvácet, aby se postaral o toho neznámého muže a opět se vydal na cestu.
"Musím najít někoho silného, někoho kdo mi pomůže objevit mocné techniky mého klanu, které se nemám jak sám naučit. Když se mi to nepodaří, tak aspoň najdu někoho, kdo mi pomůže zesílit a techniky si už potom vytvořím sám. Vlastní."
Nevěděl kam se vydá a napadlo ho, že se za chvíli zeptá toho zachráněného muže. Možná mu pomůže.
.
.
.
Mizerná práce
Hotto využil své šanci, popadl tanto a vrhl se proti zaskočenému muži.
Čepel mladíkovi zbraně zajela chlapovi do břicha jako nůž do másla. Muž vyrskl krev a pevně Hotta sevřel, když společně padli k zemi. Jeho stisk byl pevný jako ten svěráku, ale po chvilce začal povolovat a povolovat, dokud jeho ruce neochably úplně a nesvezly se k zemi.
Bylo po boji, čehož si všiml i ten zachráněný chlapík, který to celé pozoroval zpoza stromu. Ten se teď konečně odhodlal vylézt a opatrně se došoural až k dvojici na zemi.
Prohlédl si muže, pro jistotu hned z několika úhlů, a když viděl, že je mrtvý, roztáhl se mu ve tváři vítězoslavný úsměv.
„HA! To máš za to ty šmejde! HAHA!“ vysmál se mrtvole muž škodolibě a párkrát do ní dokonce kopl, než pomohl Hottovi na nohy a sevřel mu vděčně pravarčku.
„Fakt díky kluku! Ten chlap byl bestie! Nebejt tebe tak by to dopadlo blbě!“ děkoval Hottovi muž.
Útěk z domova
Mladíka dívčina reakce trochu zarazila, což ale nebylo přes masku znát.
Přistihl se, že se možná nechal trochu ovlivnit svým kolegou, který nad vším moc přemýšlel, a vážně na chvilku zvažoval, že to celé třeba půjde vyřešit po dobrém, že to je jen nedorozumění nebo třeba nějaká hloupost.
Ale chladná reakce Kary ho vyvedla z omylu. Ta dívka byla nejspíš jen další nukenin, co chtěl prostě utéct a zradit.
„Opustila jsi vesnici bez dovolení. Jsi kunoichi z Konohy a jako taková máš jisté povinnosti! Nemůžeme tě nechat dělat si, co chceš. Neohrožuješ tím jen bezpečí své, ale i celé vesnice. Vrať se se mnou do vesnice a nedělej si to ještě horší, Inuzuka Karo,“ odpověděl jí stejně chladně černovlásek, pod svou maskou aktivoval Byakugan a připravil se k boji.
Tohle nejspíš nebude mít cenu, ale nebyl to jeho styl prostě jen bezmyšlenkovitě útočit.
Černovlásce dal poslední šanci.
Kara Momochi
Tým Goku
Les
Chvíli se nic nedělo.
Nemohla přesně určit, jestli vědí o její pozici a ani nemohla s jistotou říci, kde se nachází původce onoho pachu. Pořád se nemohla zbavit pocitu, že jí je ten pach povědomý. Náhle však pach zesílil a přímo před keřem se snesl kdosi k zemi. Výška průměrná, černé vlasy vykukovaly zpoza masky. Onen člověk poté zaujal bojový postoj, který Kara předtím už nezpočetněkrát viděla. Byl to typický postoj pro klan Hyuuga. Přesněji pro styl jemné pěsti. Věděla, že jí je ten pach povědomý, ale tohle nečekala.
"Štěně z klanu Hyuuga. Jaké to odvážné štěně předstoupit s výhružkou před vlka."
Odpověděla chladně a vystoupila z křoví držíc Otenbu za hřbet.
"Chci se na něco zeptat. Proč bych se měla vrátit?"
Uvažovala nahlas, ale spíš to byla otázka mířená na chlapce, kterého si nyní měřila od hlavy k patě pohledem.
Anbu? Naše schopnosti nejspíš nebudou na stejné úrovni. Musí být mnohem zkušenější a navíc je z klanu Hyuuga. Ti namyšlení smradi s bílýma očkama!
Věděla, že pokud budou bojovat na blízko, tak nejspíš onen Hyuuga vyhraje. Navíc tu byl ještě někdo další. Dosavadní postup byl fáze výhružky. Znamenalo to, že je připraven zaútočit a jelikož tu nebyl sám, jeho společnost nejspíš někde čeká na svou příležitost. Pokud tedy Kara vystoupila z křoví, dalo se předpokládat, že druhý člověk bude někde, kde bude mít dobrý výhled na mladou Inuzuku. Pokud by tedy počítala s tím, že je někde v okolí, tak z toho vyplývalo, že nejspíš bude moct útočit na dálku. Byly to jen teorie, ale nevypadalo to dobře.
Zatímco Kara přemýšlela, Otenba celou dobu pracně zkoušel zachytit pach druhé osoby, která by měla být poblíž.
"Podle tvé odpovědi se rozhodnu."
Kara poté složila pečeť a vytvořila pomocí techniky Bushin no jutsu hromadu klonů, kteří se rozestoupili kolem a promíchali. To by mělo alespoň trochu pomoct proti případnému útoku z dálky.
Pravá Kara nyní stála na místě a čekala na odpověď na svoji otázku.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hotto Pakura
Mizerná práce
"Ha, zakryl si tvář, teď mám šanci." Nebyl čas na nic čekat, v tuhle chvíli musel zasáhnout. Hned jak si muž přesunul ruce před obličej, Hotto vytáhl ze země své tanto jak nejrychleji dokázal a udělal výpad na nekryté břicho nepřítele. "AAaaa!" Zařval, zatnul svaly a ještě zrychlil.
Teď už musel zasáhnout! Jeho nepřítel byl přece jen nebezpečný vrah a s tím by asi Hotto nedokázal bojovat dlouho.
Srdce ¨mu bušilo stále rychleji. "Tutu, tutu, tutu!"
.
.
.
Mizerná práce
Muž se ďábelsky zazubil, když jeho meč Hotta škrábl, a s nově nabytým sebevědomím se vrhl proti chlapci, odhodlaný zasypat ho výpady a rozsekat na kousíčky.
Ten ale vyvolal podivnou, žhnoucí kouli, která se vrhla muži do tváře.
„Co to-!?“ zatvářil se chlap vyjeveně a začal brzdit, při čemž si překřížil paže před obličejem, aby si ho ochránil před koulí, které nestíhal uhnout.
Koule trefila jeho ruce a ty na předloktí zrudly a vytvořily se na nich puchýře.
„Aaah!“ zaječel chlap směsicí bolesti a překvapení a pohlédl na své ruce.
Útěk z domova
Kaře i jejímu psímu společníkovi informace, obsažená v závanu větru, kterou jim příroda poslala, naštěstí pro ně neunikla, a oba se měli na pozoru.
Jenže nikde nikdo... Byli ještě moc daleko, nebo naopak až moc blízko a jen si na chvilku přestali dávat pozor, aby je mladá Inuzuka neobjevila?
Kara i Otenba sešli z cesty do lesa, skryli se v křoví mezi stromy a vyčkávali.
Ještě o něco dál se začala půde zvedat a vlnit, značící počátek nového geografického celku, zatímco před dívkou se táhla víceméně rovná cesta.
Několik minut se nic nedělo... Ale poté pach zesílil!
Chvilku na to doskočil před křoví, ve kterém se dvojice skrývala, ninja s ANBU maskou na tváři, zpoza které byly vidět jen černé vlasy, a zaujal bojový postoj, typický pro styl Jemné Pěsti.
„Inuzuka Karo, vrať se se mnou do Konohy dobrovolně, a ani tobě, ani tvému psovi se nic nestane!“ prohlásil černovlásek výstražně, stojící asi 4 metry před nimi v typickém bojovém postoji Jemné Pěsti.
Majitel jednoho z pachů se konečně ukázal! Ale kde byl ten druhý?
Ti, co se skrývají v údolí
Goku protáhl obličej a poškrábal se za krkem.
„Nó... To by bylo takový trochu hrubý, ne? A kdo ví, jestli by to vůbec přijala,“ řekl sklesle.
„Shiro nemá outsidery jako sme my rád. Je mu fuk, jak to bylo. Neudělali ste, co chtěl, a to mu stačí k tomu, aby vás mohl seřvat nebo potrestat. Vůbec nevim, o co týhle vesnici jde, když nabírá i takovýhle přivandrovalce jako sme my do svejch řad...“ přejel Goku pohledem okolí, načež se zadíval znovu na Genesise.
„Jedno vim ale jistě, a to, že si takhle pohodovej život teda nepředstavuju. Musíme vymyslet, jak vocaď zdrhnout!“ prohlásil Goku důrazně, ale obezřetně a zatvářil se při tom spiklenecky.
„Hm? Chceš už zase trénovat? Ty seš do toho pohybu nějakej hrr, mladej. Tak co třeba... Můžem zajít tajdle kousek na takovej palouček. Když na mě chvilku počkáš, zajdu si pro něco na zub a pak můžeš dělat kliky se mnou na zádech, co ty na to?“ zazubil se na Genesise Goku.
Yamako Asaki a.k.a Brain Heriot
Tím Kahimi
Les
Zaútočili na mňa mužoví spoločníci.
Dop***le pomyslel som si.
,,Ja tadiaľ len prechádzam, nechcem žiadne potyčky, len potrebujem útočisko... a nechcem nikoho zabiť, ale keď budem, urobím to... nechcel som ťa poraniť, myslel som, že si jeden z banditov, ktorí na mňa nedávno zaútočili," zakričal som na muža. Tú časť s banditmi som si vymyslel, ale musel som sa dostať do dediny skôr než tá žena.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Cesta
Muž se naštvaně chytil za rameno a dal pokyn svým spolubojovníkům. Kdyby byl Brainu trochu učenlivý a víc cestoval, věděl by, že muži jsou z vesnice kam mířili, a dle jejich oblečení a znaku na nich by i zjistil, že jsou z rodiny která vesnici chrání a ve které se už po generace piluje bojový styl. Místo aby na něj šel zraněný muž sám, vyčkal dokud nebude mít oporu ve svých společnících. Zaujal postoj s katanou v ruce a naštvaně sykl když ho rameno zabolelo.
"Kdo jsi a co tady chceš?!"
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Yamako Asaki a.k.a Brain Heriot
Tím Kahimi
Les, Cesta do Dediny
Žena po mne hodila kunai, ale minula.
Pf, úbohý pokus, pomyslel som si, ale potom som si všimol, že to urobila naschvál, a trafila jednoho muža z ruvačky a zhodila to na mňa. Muž sa na mňa ihneď naštval. Bol to stereotypycký idiot s naštvaným výrazom.
,,Môžeme to vyriešiť rozumne," ruvačke som sa chcel vyhnúť, kedže žena získala náskok. Muž sa na mňa ale rozbehol. Bol omnoho vyšší než ja. Tesne predtým, než ma zavalil som sa vyhol a podložil som mu nohu. Zákon zotrvačnosti rýchlosti urobil svoje a muž sa potkol. Ešte som mu na chrbát prilepil papierovú výbušninu.
,,Pozdravuj v pekle, nech mi tam rezervujú miesto," zakričal som naňho, keď som dobehoval tú ženu. Potom som už len počul výbuch. Onedlho som zahliadol ženu.
,,Chýbal som ti?" zakričal som na ňu s úškrnom a hodil som tesne pred ňu kúrovú bombu. Potom som pokračoval v ceste.
Kahimi Hutetsuu
Tým Kahimi
Cesta
Kahimi se usmála a s kunaii v rukou ho zase dohnala. Mezitím už boj za nimi skončil a přeživší se vydali po jejich stopách.
Kahimi se zlehka zamračila, prudčeji se odrazila a hodila po Brainovi jeden z kunaiů. Cíleně minula a kunai prosvištěl směrem k jednomu muži, který je viděl a teď je následoval pod nimi a zabodl se mu do ramene.
Pokračovala dál a znovu získala náskok.
"Ale no ták! Házet kunaii na cizí lidi, to se přece nedělá Brainu!" Zasmála se a pokračovala.
"A já že co tam za mnou pořád děláš a ty házíš po lidech zbraně!" halekala už hlasitěji, čímž na Braina samozřejmě přitáhla pozornost mužů z předchozího souboje.
Žrouti všech žroutů, spojte se!
Jsem hrdou členkou Spolku Žroutů knih! Naše závislost na knížkách a jejich rychlé čtení je přímo legendární. Přesto se nemusíte obávat, že jste o nás ještě neslyšeli... Spolek založen 12.3.2009 Kdo fandí knížkám, ať se přidá! ^ω^
Co se týče hraní - je jednoduché poznat jestli mluvím o postavě nebo o sobě - já jsem Yami, postava Yamy
Kara Momochi
Tým Goku
Kinumichi
Pokračovala dál.
V hlavě jí mezitím přeskakovala spousta vzpomínek. Čím více však vzpomínala, tím víc jí to dodávalo chuť pokračovat. Nevěděla kam jde. Připadalo jí, že zkrátka nikam nepatří, ale přes to měla svůj cíl, ikdyž byl stále ještě dost zahalený mlhou. Cesta se zdála býti klidná, alespoň doposud.
Otenba najednou vystrčil čumák ven zpoza oblečení.
"Děje se něco?"
Oba ucítili příjemný závan větru, ale zničehonic strnuli na místě. Zachytili pach. Nebyl moc silný, ale šlo rozeznat dvě osoby.
Kara se prudce otočila a Otenba seskočil na zem.
Oba dva se nyní rozhlíželi, ale nikoho nespozorovali. To ale neznamenalo, že v jejich blízkosti nikdo není.
Nacházeli se na dost nebezpečné cestě, takže jakýkoliv cizý pach mohl znamenat nepřítele. Prozatím však nechtěla dělat unáhlené závěry.
Měla několik možností, jak si ověřit komu pach patřil, ale zároveň to mohlo znamenat problémy. Nebylo totiž příliš pravděpodobné, že by ji jen tak spozorovali, ale ignorovat je by byla hloupost. Každopádně uprostřed cesty byla příliš na očích, takže z cesty seběhla mezi stromy a ukryla se v křoví vyčkávajíc co se bude dít. Otenba jí samozřejmě následoval, tentokrát už ale po svých.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hotto Pakura
Mizerná práce
"Sakra," v duchu zaklel, když zjistil, že jeho tanto nebude chvíli použitelné. Teď na něj letěla vzduchem ostrá čepel odrážející sluneční světlo.
I se složenými prsty v pečeť se pokusil odskočit na levou stranu. Nestihl se ale úplně vyhnout a konec čepele ho sekl pár centimetrů do masa na pravém boku. Tím se ale nemohl zdržovat. Projela jím ostrá bolest a hned jak dopadl na zem, začal kolem něj vzduch mírně plápolat. Vyvolal žhnoucí kouli a poslal ji svému soupeři přímo na tvář. V duchu si opakoval "Shakuton: Yōgo netsuretsuna." Mezitím začala krev z jeho boku pomalu vytékat z rány.
Genesis Sabure
ti co sa skryvaju v udoli
Bol rad, ze sa Butako konecne zbavili. Ked dosli za roh, tak si Genesis neodpustil poznamku: ,,Ta je teda pekne otravna...co takto jej povedat na rovinu nech vam da pokoj?'' to uz mu ale zacal sensei vycitat ich spravanie: ,,Ja som si toho vedomy, ale ten chlap je mimo. NEhodlam zomierat len preto, aby on vyzeral ako hviezda. Snazili sme sa nikoho nezabijat, ale proste bolo to bud my alebo oni. Neboli sme natolko silni, aby sme ich dokazali porazit bez zabijania. A potom pride Shiro a este nam vycita, ze vlastne zijeme? Tak som vybuchol no...'' Avsak vedel ze trestu sa aj tak nevyhne a ani sa to nesnazil ukecavat, aj ked chvilu rozmyslal, ze mu pripomenie ze ho zachranil pred Butako. Bol vsak radsej ticho a jedine co k tomu povedal: ,,Hm, co tak nejakym tréningom?'' skusil naznacit
Yamako Asaki a.k.a Brain Heriot
Tým Kahimi
Cesta
Žena ma pred týmy ľuďmi ukryla a oni pokračovali ďalej. Ešte šťastie, na ruvačky som nemal čas a pritom som už bol aj mierne unavený. Potom sa opäť vydala dopredu.
Hej! pomyslel som si. Rozbehol som sa za ňou. Uvidel som ju, ako kuje nejaké pykle. Ja som ju však ešte predtým než stihla umiestniť pascu preskočil.
,,Nevydalo!" posmešne som pokrčil ramenami a pokračoval som v ceste. Už som sa pomaly začal unavovať.
.
.
.
Mizerná práce
Hotto se pokoušel zablokovat katanu svým tantem, což sice zabralo, ale jen díky tomu, že ho svým rychlým máchnutím k nohám zarazil do země.
„Gh!“ vycenil muž naštvaně zuby, když mu meč zavibroval v ruce od nárazu do tanta, namísto toho, aby se zakousl chlapci do nohy.
Muž se vymrštil vyšvihnutím nohou před sebe podrážkami zpátky na zem a ohnal se svou katanou po uprchlíkovi ze Suny podruhé, který už neměl na vykrytí tolik času, co předtím, jelikož jeho tanto zůstalo uvízlé v zemi a pokud by se ho Hotto pokusil včas vytáhnout, pravděpodobně by to nestihl.
Sek mu teď mířil na na pravý bok.
Ti, co se skrývají v údolí
„Přesně jak tady Genesis říká, Butako-san! Na takovýhle malý povstalce musí bejt člověk tvrdej, jinak mu přerostou přes hlavu!“ holedbal se na oko Goku, zatímco ho Genesis táhl pryč.
„Mooo~! Tak jindy nó...“ povzdechla si zklamaně Butaku, když ji tam nakonec přeci jen nechali samotnou.
„Díky chlapče, máš to u mě,“ oddechl si Goku za rohem jedné z budov, otřel si zpocené čelo, a nahlédl za roh, jestli Butako už odešla.
„Yare yare, vy dva ste fakt pěkný vzteklouni...“ zakroutil muž hlavou, když se otočil zpátky.
„Copak neumíte vodhadnout situaci, kruciš? Už ste si mohli všimnou, že je Shiro větší horkohlav než vy, a taky má větší šanci vás zabít, než vy jeho. Nechat se kvůli vlastní kušně zabít je fakt pitomost, tak si na ni dávejte bacha, než vám vykope hrob,“ poznamenal Goku trochu káravě s povzdechem nad nerozvážností těch dvou, načež se podrbal na bradě.
„Co teď s tebou? Musim tě nějak ‚potrestat‘...“ podíval se na Genesise zamyšleně.
Útěk z domova
Mladá uprchlice ze země Ohně mířila po Kinumichi dál a dál, za svým cílem, který ležel neznámo kde. Její nohy ji ale stejně jako jejího chlupatého společníka, schovaného teď pod jejími šaty, nesly dál a dál, nezáleže na tom, kam to bude.
Touha najít svého otce ji hnala vpřed, a jí evidentně nevadilo, že se jí může stát že bude muset projít celý svět, než ho najde... pokud vůbec.
Její odhodlání se nevzdat bylo ale rozhodně na místě, už jenom proto, že kdyby se zastavila, dohnali by ji.
„Fakt tomu nerozumim,“ povzdechl si smutně blonďák s jizvou na pravém obočí, když doskočil do podřepu na další větev jednoho stromu po cestě, kde se i zastavil.
„Čemu?“ optal se ho černovlásek, zaujat jeho stížností, když doskočil na větev kousek od něho, a rozhlédl se kolem, načež složil pečeť berana.
„Dyť víš, proč zdrhla,“ koukl se blonďák na černovláska a pokrčil rameny.
„Co kdybys přestal filozofovat a prostě se ji zeptal, až ji najdem, co ty na to?“ podíval se na něho s povytaženým obočím káravě černovlásek, načež krátce zavřel oči.
„Byakugan!“ pronesl, když oči opět otevřel, načež se mu kolem nich napjalo několik žilek a ony ožily novým životem.
Chvilku se nic nedělo, když tu sebou černovlásek trhl a pootevřel ústa.
„Myslím, že něco mám...!“ pronesl soustředěně.
„Fakt? Co?“ přeskočil k němu jeho parťák.
„Žádnej lupič nikde na dohled... Tohle je někdo na cestě. Je to dost daleko... ale vypadá to na jednoho pocestnýho s něčim velkym přes rameno...“ řekl mladý Hyuuga a deaktivoval své doujutsu.
„To nezní moc jako Inuzuka...“ ušklíbl se pochybovačně blonďák.
„Nejspíš ne... Pojď, budeme pokračovat... Myslím, že jsme blízko,“ sklopil černovlásek krátce pohled, načež kývl na svého parťáka, který se jen zatvářil značně otráveně, ale nakonec se oba dali zas do pohybu.
Narozdíl od nich Kara nepotřebovala žádné detailní informace. Někomu na útěku, kdo se měl na pozoru, kór na Kinumichi, mohl jako impul stačit i závan větru, nesoucí slabou, pachovou stopu kohosi za ní.