Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Miko
Země železa
Chlad se mu šířil po těle. Začal se třást. Snažil se to potlačit, ale moc to nešlo. Mráz se do něj zařezával jako ostré nože.
Zatnul zuby. Dýchat, chce to dýchat a ono to přejde. Nádech...výdech. A pořád dokola.
Snažil se, ale už ani jeho dech nebyl pravidelný a přišlo mu, že se třese i s jeho tělem. Končetiny už ani necítil. Šlo to všechno do háje, ale on se nezvedne. Rozhodně ne první!
Goku
Země Ohně, nedaleko Konohy
Když Michi vytáhl dýmovnici a odpálil ji, Goku se zarazil. Naslepo do kouře za nimi rozhodně naběhnout neplánoval.
Ach jo...Sayu...proč nesmím používat ninjutsu? Zakabonil se směrem ke své společnici, načež se dal do obíhání kouře z prava a doufal, že ho vítr brzo odfoukne.
„Šnečku šnečku vystrč růžky,“ říkal si přitom spíše tak nějak sám pro sebe a sledoval přitom kouř a své okolí, zda Michiho nebo Tenshi neuvidí.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Pokrčila nad Gokuho obviněním rameny. ,,To je možný." pronesla. Když však Goku začal litovat svého díla a rozběhnul se proti nim, nedokázala se nic jiného než smát. ,,A já že Michi je pošuk." uchechtla se na svého dlouhodobého společníka, což Michi pravděpodobně za tu dobu strávenou poznal i přes masku. Pak se dal do akce. Narozdíl od Michiho se však pohla jen o něco maličko, tak aby se mohla zkusit schovat v kouři. ,,Říkejme tomu provizorní taktika." přitáhla si ruce k tělu. Už párkrát se museli s Michim různě schovávat a dokázali si sdělit něco i beze slov.
Yasushi Maeda
Zdvihol pohľad od knižky, do ktorej bol začítaný a zahľadel sa na Kintara."Konečne." Ukázal mu na zem, na druhej strane podložky s niekoľkými taniermi toho najrôznorodejšieho jedla, od polievky, po pečené mäso. Usadil ho oproti sebe, z prava sedela Mamoko a miesto z ľavej strany zostalo voľné. Z miestnosti, v ktorej jedli, bola otvorená stena a dnu pofukoval príjemný vietor, ktorý sa hral so svetlom svietnikov. "Dobrú chuť" zvolali s Mamoko súčasne a pomocou paličiek si začali nakladať na tanieriky. Vynikajúca, teplá strava pôsobila blahodárne na jeho žalúdok čo sa odzrkadlilo na jeho spokojnom výraze v tvári. Mamoko sa na oboch usmievala a z času na čas odbehla do kuchyne."Dobre sa vyspi. Zajtra vyrážame. Mamoko ti ukáže, kde budeš spať."Zamrmlal unavene a opäť otvoril knížku. Skôr než stihol začať čítať, Mamoko sa vrátila a v ruke držala papierik. Podozieravo pozrela na Kintara a potom vložila papierik priamo do Yasushiho ruky. Ten zdvihol pohľad a prečítal si čo bolo na ňom napísané. "Ďakujem."usmial sa na Mamoko a papierik odložil do vrecka.
O . o<-->o . O
Saito Hashu
Země Železa
"On se fakt snaží!" pomyslel si udiveně Saito, když neslyšel ani jediné slovo od Mika, jen jeho pravidelný dech. Po chvilce si všiml, že mu čas od času uklouzne rytmus a musí se k němu vrátit. "Na to, že je to poprvé mu to jde, ale zatím jen dech..než ovládne celé tělo, bude mu to trvat dlouho, velice dlouho..." Pak raději Saito nechal toho přemýšlení a soustředil se na poslech Mikova dechu, soustředěný člověk dýchá zhluboka, jakmile by jeho dech přestal být rytmický a hluboký, znamenalo by to, že usnul a to bylo v těchto krajinách horší než otevřená zlomenina.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
"Takže Raiton hmmm," sucho pre seba skonštatoval sledujúc jej neustále trasúcesa telo. Počkal minútku, kým do seba dostane trošku jedla. Chcel ju trénovať v drsných podmienkach, no nie ju nechať vyhladovať.
"Za predpokladu, že dokážeš kontrolovať svoju chakru, sa dneska naučíš využívať element ukrytý v nej," pozrel na dno nádoby, ktorá mu pred malou chvíľou tak dobre poslúžila. Ľadová nádoba sa pomaly začal rozpadávať, až nabrala podobu malého pohárika naplneného vodou.
"Ako už iste vieš, chakra každého ninju obsahuje určitý element. Dokážeš ho využívať k tvoreniu techník. Dnes od teba očakávam, že dokážeš bez využitia techniky, len pomocou svojej chakry elektricky nabiť vodu v tomto pohári. Nemalo by to byť nič zložité. Môžeš začať," pristúpil k nej a podal jej pohárik.
Láska a mier!!!
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Drobná blondýnka sa snažila myslieť na niečo iné, vlastne snažila sa nemyslieť, aby si mohla konečne pospať, ale nedarilo sa jej to. Zrejme by sa mohla postaviť aj na hlavu, ale spánok by sa len uškrnul a zase by ju len obišiel.
Keď na ňu dopadla priam ľadová voda, najskôr len šokovane prudko zdvihla hlavu a nechápavo sa zadívala na muža. Po chvíli sa celá rozklepala. Nerozumela tomu, nevedela, čo spravila, že si toto zaslúžila. Šla spať, tak ako jej povedal, tak prečo ju trestal?
Bez slova, so sklonenou hlavou, aby ho ešte náhodou nerozzúrila ešte viac, prešla k ohňu, kde si sadla, aby sa zohriala a najedla.
"V-v-viem toho toľko, koľko vedia geniny. Mám základy." Začala rozprávať a zuby jej pri tom drkotali ako o závod. "V taijutsu nevynikám, ale nie som ani amatérka. Ninjutsu sa učím rýchlo a genjutsu neviem."
Odmlčala sa a vložila si do úst kúsok jedla, párkrát prežula a prehltla. To jej dalo čas na to, aby si premyslela svoje ďalšie slová.
"Okrem základných techník viem ešte Raigeki a to je všetko."
Miko
Země železa
Prý soustředit se na dech. Seděl tedy a dýchal. Nádech...výdech a znovu nádech...výdech.
Soustředit se ale jen na tohle bylo těžké. Ten blb Tenno se Saitoovým klonem byli dost blízko na to, aby je Miko se svým citlivým sluchem slyšel a cítil Tennovu chakru a jeho pokusy o zformování klonu. Velice ho to rozptylovalo od jeho soustředění na dýchání až se přistihl, že svou pozornost věnuje výhradně jim. To ho samozřejmě dopálilo a úplně rozhodilo.
"Ať držej sakra hubu!" Nadával ve své hlavě a ztratil koncentraci úplně.
Saito měl nejspíš pravdu, tohle mu fakt nešlo. Tak to ne! Není nic, co by neuměl, sám to řekl a kdyby zklamal, byl by za naprostého blba.
Znovu...nádech...výdech...
Do jeho těla se začal vkrádat chlad. Musí ale vydržet, nemůže se zvednout dříve než Saito. Maximálně stejně, ale rozhodně ne dříve než on.
Nádech...výdech...
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
Dobre vedel, že Cara nespí. Dám jej desať minút, prešlo mu hlavou. Ani nie za sedem stratil trpezlivosť. Cara stále nespala. Mohlo to byť tým, že proste nechcela, možno jej spánok rušili spomienky na včerajšie udalosti, možno proste potrebovala viac času. Hajina to však nezaujímalo. Aj tak ju neplánoval nechať spať dlho. Dobre vedel, že ak sa má niekedy Kouheiovi postaviť, bude musieť prejsť naozaj tvrdým tréningom. Musel ju zmeniť z bezbranného dievčatka na bezcitnú beštiu. To bola výzva aj pre neho.
Tentokrát sa chcel poistiť, aby ho Cara neodirgnorovala. Vytvoril si veľké ľadové vedro a naplnil ho vodou. Vďaka schopnosti ľadu snížil teplotu vody takmer na nulu. Potichu ku Care pristúpil a celý obsah vedra na ňu naraz vyprskol. Ak ju nepreberie toto, tak potom už nič.
"Najedz sa. Medzitým mi povedz o svojich schopnostiach. Chcem počuť o všetkom, čo dokážeš a čo nie, ale chcem to počuť veľmi stručne, jasné?"
Láska a mier!!!
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Nezdalo sa, že by na Caru jeho slová mali nejaký účinok. Dívala sa na neho takmer prázdnym pohľadom, akoby ju jeho slová ani nezasiahli, ale preleteli popri nej.
Blondýnka niekoľko krát zaklipkala očami, neprehovorila, ani len gestom nenaznačila, že zaregistrovala jeho slová.
Namiesto toho si pritiahla nohy bližšie k hrudi, položila hlavu na kolená a takto schúlená zatvorila oči, aby sa ponorila do sladkého zabudnutia. Ale spánok ju obchádzal a Cara si v mysli dookola premietala masaker, ktorého svedkom bola. Tešilo ju, že si stále dokáže vybaviť, ako útočníci vyzerali. Do najlepších detailov a mala pocit, že ich tváre z jej mysle nikdy nevymiznú.
Michi Uta
Zem Ohňa
Keď soche uletel nos a následne hlava tak sa trocha pousmial no cez masku to nebolo vidieť. Gokuho výrarz však bol na nezaplatenie až do chvýle keď sa po nich rozbehol. "Máme problém ..." Prehlásil polohlasne pričom z vrecka vytiahol plynovú bombu ktorú hodil na zem a okamžite sa rozbehol za najbližší strom. "Už mám len poslednú plynovú bombu ... mal by som sa naučiť ich používať tak aby som ich nemusel zháňať tak často." Silne sa udrel do hlavy po čom sa natočil aby videl čo sa vlastne stalo. Nevedel či sa Tenshi rozbehla niekam preč alebo len tak ostala stáť na mieste no jedno bolo isté. Goku začal brať vážne ich súboj a to nemohlo znamenať pre nich dvoch nič dobré. "Smaozrejme ... za zničenie majstrovského diela sa musí pikať." Prehlásil v tichosti. "Musím vymylsieť nejakú pascu ktorá by na Gokuho určite zabrala skôr než nás dostane do nejakej jeho šutrovej techniky."
Saito Hashu
Země Železa
Když po chvíli sezení Miko prolomil ticho, Saito si povzdechl a otevřel jedno oko, kterým se na něj zahleděl. "A to je ten problém... nauč se nedělat nic... a když to nedokážeš tak se pro začátek začni soustředit na dech, když ho budeš chvíli pozorovat, zjistíš, že je nepravidelný jak se snaží vyrovnávat hladinu kyslíku v krvi... ukázni se a soustřeď se na pravidelnost, to ti zlepší výdrž mnohonásobně, dech je základ! A teď ticho a dýchej." S tím se oko zavřelo a znovu nastal klid.
Saitův klon
"Jo tak nějak, teď dál: Ruce, prostě dvě hadice tak někde v 4/5. Pak odhadni zápěstí a lokty a pohyb pohyb pohyb, to tě na chvilku zabaví." přikývl klon a pokračoval v instruování jak na techniku. Nebylo to nic moc, ale každý musel postupně.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Země železa
"Hlavně si nech trenky! Nebo ti fakt umrzne, magore jeden."
Když do toho nyní Saito šel, musel Miko samozřejmě taky. Když to zvládne on, dokáže to taky. Navíc neexistovala možnost, že by se zvedl jako první. To by byla další prohra.
Se spoustou sprostého klení se též vysvlékl.
"Nejsem špatnej vůbec v ničem, hned ti to dokážu!"
Sedl si do sněhu a dal ruce stejně jako Saito. Dlouhou dobu bylo ticho, ale Miko ho přerušil.
"No, a co mám jako dělat?"
Masamoto Tenno
Vytvořit sloup mu nedělalo moc velké potíže. Dělal to přece už předtím. Ovšem pokus o to s ním pohnout dopadl špatně. Otočit ho nebyl problém, pokud to bylo pomalu. Rychle to nešlo.
A ohnout? To už vůbec. Výsledek byl takový, že se sloup složil do jednoho menšího a širšího.
"Třeba se mi podaří dělat nepředvídatelné klony, které mění svou formu." zkusil do své situace vnést trochu optimismu.
Nakonec, nebyl to až tak špatný nápad.
Rozpustil sloup, vytvořil ho znovu a začal se věnovat rychlosti otáčení. Jakmile trochu zrychlil, sloup se začal rozlévat.
Pak si vzpomněl. Tlak. To byl ten chybějící článek. S tím to šlo líp.
Nakonec to nebylo tak těžké.
"Takže takhle nějak?"
Saito Hashu
Země Železa
"Ho hó! Má to být výzva? Fajn, kdo se zvedne první prohrává co ty na to?" S tím zasunul katanu do pouzdra a odložil ji na useklý kmen. Pak k nim přidal i čelenku, rukavice, boty a horní polovinu oblečení. "Je tohle dost fér, nebo si mám sundat i kalhoty?" řekl zatímco si sedl do sněhu, složil ruce v klíně a dál neřekl ani slovo, jen poslouchal, jestli si Miko taky sedne.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Země Železa
"Arisu je můj nejmilovanější člověk na světě, jasně že se k ní chovám hezky, protože ji mám rád. Tebe mám rád asi jako toho blba, který si hraje s vodou tady kousek od nás.
Kecáš mi tu o meditacích a sebeovládání a podobných kravinách, ale sám se v týhle pos*aný zimě hejbeš aby ti neumrzly koule. Ukaž charakter, chytráku, a hoď p*del do sněhu jako první! Nebo se ti snad nechce?"
Saito Hashu
Země Železa
Nad tím co Miko řekl se jen uchechtl a zastavil se. "A to, že ti 'zmrzne pr*el a budeš mít mokrý hadry' jak ty říkáš, nepomůže si jen myslíš. Víš jak těžký to je sedět a soustředit se na něco když je ti zima, máš hlad a tak podobně? To je účel... to co tě učiní silnějším není to, že ti narostou svaly, nebo že budeš přemýšlet, musíš se naučit sebeovládání, disciplíně... v tomhle oboru jsi fakt hodně špatnej. Jestli s tebou ta Arisu fakt dokáže vydržet když se chováš takto, má můj nekonečný obdiv..." řekl a vrátil se zpět ke cvičení.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Země Železa
Pozvedl obočí. On to s tou meditací myslel asi vážně. Samozřejmě se ani nepohnul a zůstal opřený o strom.
Jasně, sem tam se posadil a přemýšlel nad různými věcmi, ale jen stěží se to dalo nazývat meditace.
"S takovýma blbostma na mě nechoď! Nemůžeš se zlepšit tím, že si dřepneš do sněhu a budeš několik hodin jen přemýšlet. Jediný co z toho budeš mít je zmrzlá p*del a mokrý hadry. A nachlazení..."
Saito Hashu
Země Železa
Saito se najednou zastavil uprostřed pohybu, tak náhle, že to vypadalo jako by někdo v daném místě jen zastavil čas. "Miko-kun, měl bys meditovat. Cvičení ducha je cvičení těla, ale ne naopak." pak najednou dokončil pohyb a pokračoval dál ve své sestavě.
Saitův klon
"Hmm ano, to je základ. Nejdříve vytvoříš humanoidní postavu z vody, pak tomu dotvaruješ rysy a nakonec to spojíš s henge no jutsu a dodáš tomu barvy a finální detaily." řekl klon. "Myslím že pro začátek by bylo dostačující, kdybys vytvořil jen takový sloup vody, vysoký a široký jako ty a pak s ním zkus pár věcí jako třeba ho otočit nebo ohnout."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
"Máš poslednú šancu zaspať z vlastnej vôle. Keď ťa začnem trénovať, tvoja jediná šanca na oddych bude, ak omdlieš od únavy alebo dokončíš v čas to, čo ti zadám. A ver mi, nebudeš to zvládať. A aby som sa poistil, že nebudeš odpadávať z vlastnej vôle, každé omdletie znamená trest. Chceš teda ešte jeden pokojný spánok alebo začať s tréningom hneď?" jeden by si pomyslel, že Hajin snáď svojím chladným prejavom ochladil aj okolitý vzduch. Z časti to bola aj pravda. Hajin neustále ochladzoval ľadové oštepy, aby ich oheň neroztopil. Čiže náhle ochladenie bolo spôsobené Hajinom, no nie jeho chladným vystupovaním.
Láska a mier!!!
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Stratená v vlastných, na malé dievčatko tak veľmi temných myšlienkach ani nevnímala, čo sa deje okolo nej a tak keď sa Hajin z ničoho nič objavil v ich tábore a prehovoril na ňu, viditeľne nadskočila.
Nevedela, či ju svojimi slovami chcel vystrašiť alebo iba varovať, ale Care sa v mysli objavil obrázok muža, ktorý vyvraždil jej tím. Čo ak je niekde nablízku? Čo ak...
Bez toho, aby o tom premýšľala, pohľadom preskenovala okolie, akoby očakávala, že niekde na tmavom mieste zbadá toho, čo zničil jej život. Ale boli tam len oni dvaja, nik iný, čo však nebol dôvod, prečo by sa Cara mala uvoľniť.
Predstava spánku bola na jednej strane lákavá, ale na druhej desivá. Bála sa toho, čo uvidí v snoch. Bála sa zatvoriť oči a nechať sa unášať do krajiny snov, lebo pre ňu by to bola určite krajina nočných môr.
"Kedy ma niečo naučíte?" opýtala sa namiesto toho, aby zatvorila oči a spala.
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
"Vyspi sa," objavil sa ako duch z opačnej strany, než odišiel. V rukách držal nazbierané drevo na ohnisko, no žiaden úlovok.
"V týchto lesoch je býva hojná popúlacia zvierat. No teraz to tu vyzerá pusto. Niečo muselo zvieratá vyplašiť. Len dúfaj, že sme to boli my," uviedol dôvod svojho neúspechu ešte predtým, než Cara stihla akokoľvek zareagovať.
"Hyouton: Kōri no buki (Element ľadu:Ľadové zbrane)," v oboch rukách sa mu začal pomaly formovať kus ľadu. Vyformoval sa do podoby asi metrového oštepu, s ostrým hrotom na oboch koncoch.
"Rýb je tu však stále mnoho," dokončil, keď mal na každom konci oštepu napichnutú jednu rybu a začal zakladať oheň.
Láska a mier!!!
Goku
Země Ohně, les nedaleko Konohy
Goku odštipoval kousek kamene po kousku a něco si při tom mumlal. Kdo ví, jestli ho jeho roztěkanost zachránila, nebo jestli o útoku věděl a vyhnul se mu úmyslně. Každopádně akorát ve chvíli, kdy po něm Michi skočil se svým mečem, sehnul se, aby upravil nějaký detail na noze sochy a Michi tak netrefil jeho, ale sochu, čímž jí urazil nos.
A to už se do akce dala i Tenshi.
„Co to děláš! Řekl sem, aby ses nehejbala!“ křikl po ní naštvaně Goku, zatím co na něho letěla s dýkami jako sokol na myš.
Goku se vrhl robinzonádou nalevo, čímž se vyhl útoku Tenshi. Jeho socha ale ne a tak jí Tenshi urazila hlavu.
„Né!“ vykřikl Goku a chytl se zoufale za hlavu, „moje potencionální mistrovské dílo! Jak jste mohli!“ bědoval, načež se napřímil a naštvaně zatnul pěsti. „Tak ale teď něco uvidíte!“ pokusil se zatvářit nebezpečně, ač mu to moc nešlo, a rozeběhl se proti těm dvěma.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
,,Kam jsem se to dostala? Chtěla jsem si jen vzpomenout na pár drobností, teď tu stojím v nějakém zapadlém lese a dělám model nějakému trhlému chlapíkovi..." povzdechla si. Pak dorazila Sayuki a snažila se je "motivovat". ,,No do háje." pronesla jenom, protočila oči a po očku se podívala na Michiho. ,,Dělá si ze mě srandu..." pronesla ještě, ale dávno už byla ve střehu, počkala až zaútočí Michi a pokusila se rychle navázat na jeho útok. Udělala dlouhý skok směrem ke Gokuovi, dýky mířící na jeho krk.
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Cara sa chrbtom opierala o kmeň stromu, oči mala pevne zatvorené, akoby sa snažila nevnímať nič. Po odchode muža, zaklonila hlavu a pomaly otvorila oči. Sklopila pohľad a zadívala sa na svoje ruky. Na svoje dlane, na ktorých ešte stále videla stopy krvi. Krv členov jej tímu bola na jej rukách a nech by robila čokoľvek, nech by sa snažila akokoľvek, nikdy ju nezmyje.
Trhane sa nadýchla. Už nemohla vystáť tú bolesť. Pred mužom sa snažila držať, zakryť svoje skutočné pocity, tváriť sa, že to zvláda. Bála sa, že ju nechá niekde na polceste a nevedela, čo by potom robila. Jedinou jej možnosťou bolo ísť s ním. Ale tá bolesť... Tak strašne ťažko sa to skrývalo.
Ako sa niečo také mohlo stať jej? V živote urobila veľa chýb, ale kto nie? Prečo sa s ňou život tak kruto zahral? Chcelo sa jej kričať,chcelo sa jej plakať, ale nedokázala zo seba vydať ani hlások.
Mala pocit, akoby stála na okraji priepasti. Stačil by jej malý krôčik a zrútila by sa dole. Ale našťastie ju stále niečo držalo. Ta červená stužka nenávisti, ktorá sa tiahla až k mužovi, ktorý zabil jej tím.
Cara párkrát potiahla nosom, skryla tvár do dlaní a niekoľkokrát sa zhlboka nadýchla a vydýchla. Postavila sa na nohy a odhodlane sa pustila do práce, ktorú dostala. Zobrala jeho plášť a podišla k jazierku, kde ho poriadne očistila. Prevesila ho cez konár a vrátila sa k jazierku.
Až vtedy si uvedomila, aká je celá špinavá, od krvi, od blata. Pri pohľade na svoj chabý odraz na hladine jazera, začala sa jej telom opäť šíriť panika a Cara sa rýchlosťou svetla umyla a oprala si oblečenie.
O niečo neskôr už sedela v čistom oblečení pod stromom s pohľadom upreným na meč, ktorý mala strážiť.
Masamoto Tenno
"Nic moc by se nezměnilo." usmál se Tenno. Nevěděl, na co by se měl ptát. Ale aby nebyl za blbce, začal aspoň něčím.
"No tak předpokládám, že musím vytvořit z vody něco, co bude vypadat jako já.
Takže se ptám, jak tomu něčemu dám mojí podobu?" na to že tu otázku neměl připravenou, řekl to decela pohotově. To by mělo zabrat, než vymyslí další.
Takhle technika ho mohla posunout o level výš, dovolit mu používat kombinace no zkrátka jí bral jako další příčku.
Miko
Země Železa
Uvědomil si, že tak moc umřít nechce. Určitě ne na tomto místě a tímto způsobem. Až přijde jeho konec, bude to ve velkolepé bitvě s velkolepým soupeřem. V bitvě, o které se bude po generace vyprávět.
Ztěžka se zvedl. Nejdříve na jedno koleno a následně na nohy.
Odhodil zbytky šipky, které svíral v ruce.
"Takhle chcípnout nechci." Řekl potichu a opřel se o nejbližší strom.
Saito začal znenadání trénovat šermířské sestavy. Některé Miko znal, jiné zase ne. Vytvořil si chakrový obraz. Dalo by se říci, že díky tomuto způsobu orientace dokázal Saitoa pozorovat.
Saito Hashu
Země Železa
"Paráda, jde ti to, jen ten konec byl trochu přehnaný." řekl a poskládal pár pečetí, takže vytvořil vedle sebe vodní klon. "On tě naučí, kdo by tě taky měl učit lépe že?" Saito se pak sklonil a nabral sníh do dlaní. Ten pak rozetřel a vodu otřepal z prstů. Nakonec pohlédl k obloze. "Něco se chystá. Nevím co, nevím kdy, ale bojím se, že v tom budeme mít roli. Skoro už cítím krev na svých prstech." I když si to jen myslel, jeho tvář mohla ostatním napovědět o čem přemýšlí. Najednou, jako uvolněná pružina, jeho ruka vystřelila a on vytasil. "Ale ať to bude jakkoliv, budeme tomu čelit připraveni. My všichni." Poté začal dokola opakovat několik sestav pohybů pro trénink šermu.
Saitův klon
"Pojď, půjdeme kousek stranou." řekl a poodešel k okraji mýtiny. "Tak povídej, zahrň mě otázkama než tě začnu sekýrovat za neschopnost!" zasmál se a čekal na co se bude Tenno ptát.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
Cara vyzerala naozaj zle. Keby to bola len fyzická únava, Hajina by to veľmi netrápilo. Tu šlo však o viac. Takmer celú noc šli po daždi, rozmočených a zablatených cestách a podľa toho aj vyzerali. Caru však ani na okamih nenapadlo umyť sa, čo bolo v jej veku naozaj neobyčajné. Hajin si už chvíľu myslel, že túžba po pomste prekonala depresiu, no to zrejme chcelo oveľa viac času. A inú osobu.
"Idem uloviť niečo k jedlu," nestrácal čas a zdvihol sa zo zeme.
"Tebe dám prvú úlohu," ikeď videl, že je na tom fyzicky zle, psychicky na tom bola ešte horšie, práca jej mohla len prospieť. Zhodil zo seba svoj plášť a ukázal na neho : "Poriadne ho vyčisti. A potom aj tvoje vlastné oblečenie. A postráž mi meč," o chvíľku zmizol v lese a už ho nebolo.
Láska a mier!!!
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Mlčky kráčala vedľa Hajina s pohľadom upretým na cestu pred sebou. Terén, ktorým šli bol náročný a Cara sa cítila čoraz viac unavenejšie. Nielen fyzicky, ale aj psychicky. Od okamihu, kedy sa jej zrútil celý svet, prešli hodiny a ona nemala čas si oddýchnuť, nájsť si čas na to, aby sa z toho všetkého spamätala. A tá cesta jej veľmi nepridávala, keďže ju oberala o fyzické sily. Ticho, ktoré medzi nimi panovalo, nebolo pre Caru najvhodnejšie, lebo jej myšlienky sa neustále uberali k tomu masakru. Premietala si to stále dookola a dookola a bolesť v jej srdci bola väčšia a väčšia, hoci by si človek mohol myslieť, že to už ani nie je možné.
Keď konečne zastali, drobná blondýnka sa rozhliadla naokolo. Mlčky prikývla a prešla k jednému zo stromov. Zviezla sa na zem, chrbtom sa oprela o kmeň. Pritiahla si kolená k hrudu a oprela si o ne čelo. Zhlboka sa nadýchla a vydýchla.