DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď Mořská panna > Přístav Yatsuhiro > Palác
Nad královou znalostí zelenovlásčina jména se Daisuke pozastavil. Jestli se dobře pamatoval, její rodina pocházela odjinud. Nebylo králi divné, že se někdo takový vyskytl ve službách Suny? A když o tom teď tak přemýšlel... Nikdy Chiku nenapadlo vrátit se domů...?
Ze zamyšlení ho vytrhl Tekurův hlas. Nebo byl Shiho? Tím si teď nebyl tak úplně jistý.
Na tom ale nesešlo. Důležité bylo, že měl černovlásek své typické, svérázné, a přidrzlé poznámky a dotazy. To se u sta loutek nemohl zeptat slušněji!?
„Nechápejte mého kolegu špatně, Wakatsuki-sama, on nezpochybňuje vaše rozhodnutí,“ stál Daisuke se smířlivým výrazem okamžitě vedle Shiho, kterého předtím, než se ujal slova, dloubl loktem do boku.
„Jak sám řekl, jen nás zajímá, zda-li máte nějaké konkrétní podezření. Napadá vás, odkud by mohl potenciální útok přijít, a jakého rázu by mohl být?“ snažil se přeslušnělý hnědovlásek situaci nějak zachránit, i když to možná nebylo vůbec nutné.
Feudální záležitosti
„Kdo ví Hiro, kdo ví...“ řekl zamyšleně Raizo s pohledem stále upřeným vzhůru, když se mladík nechal slyšet, že by se nejspíš nic moc nezměnilo, kdyby tenkrát Raizův tým neuspěl, načež se na dvojici obrátil a s díky si od Toshimi převzal šálek čaje.
„Eh... to ste šikovný...“ stekla Raizovi po čele pomyslná kapka a mírně mu zacukalo v koutku oka, když se kunoichi tak hrdě pochlubila, jak Fuseho dostali.
„Jen klid, Toshimi. Nemyslím si, že to přežil, a o toho chlapa v turbanu bych si starosti nedělal,“ uklidnil Raizo dívku, načež opět zvážněl a zabodl pohled do šálku.
„Čeho se rodina Kobachi dopustila je vážný zločin. Nevím, jak moc budou hrát okolnosti roli... Tak či onak, vynést nad nimi soud přísluší Yomutemu-sama a i když se ten chlapík nezdá, má to v hlavě srovnané,“ pousmál se na dvojici Raizo.
„Dopustil jste se velezrady, lorde Kobachi. Vy a vaši muži, včetně vašeho syna, jste se pokusili zosnovat vraždu našeho pána a převrat, po kterém jste se chtěl chopit moci nad Zemí větru! Zasloužíte si smrt!“ promluvil mezitím tvrdě a zvučně velitel stráží lorda Aozora v menším, soukromém sále lorda Kobachiho, kde se několik stráží spolu s oběma feudálními lordy a jejich potomky shromáždilo, aby padl rozsudek nad celou touto kauzou.
„Přijímám zodpovědnost za své činy stejně jako jakýkoliv trest Yomute-sama navrhne, ale odmítám jakoukoliv vinu ze strany mých mužů a Kenchiho!“ odvětil rozhodně Katashi, sedící s obvazy přes hruď v kolečkovém křesle uprostřed sálu.
„Ale otče-!“ chtěl něco namítnout Kenchi, stojící o berlích vedle něho, jehož tělo bylo zahaleno fáčem podstatně víc.
„Moji muži se jen řídili mými rozkazy! Zmanipuloval jsem je, aby necouvli ani tehdy, co došlo na přímý střet s vašimi muži, Yomute-sama! A Kenchi je ještě mladý a lehce ovlivnitelný. Nechal se strhnout zrádným Hideem a vrhl se po hlavě do něčeho, čemu sám pořádně nerozumní. Nemohl si uvědomovat, že to, čemu se upsal, bylo špatné!“ přerušil Kenchiho Katashi rázně, aniž by na něho pohlédl, a chlapci rázem všechna další slova uvízla v krku.
Aozoru, sedící s ovázanou paží v křesle naproti strážemi hlídané dvojici, se jen tiše mračil a naslouchal. Negumi, stojící vedle něho, tak vyrovnaná nebyla. Držela se opěradla křesla a druhou rukou křečovitě svírala cíp svých šatů. Bála se. Strašně se bála, co za soud její otec vynese. Věřila v jeho moudrost a laskavost, ale co se stalo, nebylo něco, co šlo jen tak smést ze stolu. Děsila se, že nebude mít na výběr, než oba poslat na smrt...!
„Mrzí mě to, Aozoru... Ano, nesouhlasil jsem s tebou... ale upřímně si neuvědomuji, kdy jsem klesl tak hluboko, abych se přiklonil k takovýmto praktikám... Pro své počínání nemám ani vysvětlení, ani omluvu. Tak jako tak, na oboje je už pozdě. Prosím tě jen... ušetři mého syna a mé muže! Jsou nevinní!“ povolily Katashiho rysy lehce a on se zadíval svému starému příteli naléhavě do očí.
Aozoru mu jeho pohled oplácel, aniž by svým vlastním byť na okamžik uhnul či zakolísal, načež se zvedl a přistoupil k dvojici blíž.
Negumi ho celou dobu napjatě sledovala, div dýchat nezapomněla. Napětí a ticho v sále byly téměř hmatatelné.
„Vždy jsem tě respektoval a dbal tvých názorů, příteli. Tvé činy ale volají po odezvě, a ta musí přijít...“ zadíval se Aozoru Katashimu tvrdě do tváře.
„... Zbavují tě veškerého vlastnictví a odsuzuji k doživotnímu žaláři. Budeš mým vězněm, a tvůj věrný syn mým sluhou. Zprotiví-li se mi, popravím tě,“ pronesl Aozoru tvrdě a sklouzl pohledem ke Kenchimu, který na něho třeštil nevěřícně zrak.
„Dokud mi budeš sloužit jako správce majetku tvé rodiny, tvůj otec bude v bezpečí. Přijímáš?“ otázal se blonďatého mladíka Aozoru.
Ten, po krátkém pohledu k Negumi, vyhledal opět feudálovu tvář, zamračil se a padl k zemi.
„Mám-li vám sloužit až do smrti, abych odčinil co naše rodina udělala, ať se tak stane, můj pane...!“
Když to Aozoru slyšel, pohlédl opět na Katashiho, načež se obrátil a vykročil si to zpět ke křeslu, doprovázený Neguminým skelným pohledem, překypujícím potlačovanou radostí.
„Z tvých mužů jsou od teď ronini. Na výběr mají smrt a nebo vyhnanství. Na rozhodnutí mají tři dny,“ zakončil svůj verdikt Aozoru, když se usadil zpět do křesla. „Odveďte je.“
Když prošel poslední z Kobachiho mužů bránou sídla bývalého feudála, volící si tak život vyhnance, stál Raizo na balkónku pokoje, který jim byl přidělen a sledoval ho odcházet spolu se sluncem, které pomalu zacházelo za horizont.
„Tak co? Jak se cítíte?“ otočil se čelem k pokoji a opřel se zády ležérně o zábradlí. V pořádku ještě sice nebyl, ale ležák také ne, o čemž se předchozí den jako první přesvědčila jedna z Katashiho zdravotnic.
„Vaše první Ačko se pomalu ale jistě chýlí ke konci. A bude hůř. Pořád si myslíte, že máte na to dělat Zlatý písky?“ pousmál se na Hirotada s Toshimi tajemně a naklonil hlavu lehce do strany, s posledními paprsky dne za zády.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Nekomi
Přístav Yatsuchiro
Zřejmě nikoho v místnosti, kdo byl alespoň trochu obeznámen se členy týmu, nepřekvapilo, když se jako první otázek ujal jeden z Tekurů. Překvapivě to byl právě Shi.
"Se vší úctou, vaše veličenstvo, vaši lidé nevypadají zrovna neschopně. Myslím, že by celou záležitost zvládli levou zadní" nechal slova vyznět, než pokračoval dál. Začal možná teatrálněji, než bylo nutné, ale ničemu to nevadilo. Alespoň z jeho pohledu.
"Máme tedy očekávat někoho speciálního? Nebo jinak. Víte o někom, s kým bychom měli počítat?" vyřkl konečně nahlas hlavní myšlenku.
Tekura ta přímočarost bavila. A sám byl zvědav na reakci a odpověď. Možná to dělala jen ta nádherná uniforma a nebezpečně vyhlížející zbraně, ale královi lidé vážně nevypadali, že by to všechno nosili jen na okrasu. Bál se král někoho natolik, že je sem táhnul až ze Sunagakure?
*Smůla že mě napadá jen ta otázka, kde bych mohl sehnat takhle super oblečení!*
Stále se snažil vyplodit nějakou užitečnou a dobře znějící otázku, ale nic nepřicházelo. Shi tentokrát shrnul všechno a jemu nezbývalo, než mlčet a poslouchat. Poprvé si řekl, že by bylo možná dobře, kdyby už šel pryč. Aby tu byl zase jen on, jediný Tekuro.
Chika Yoshitsune, Nomaru Wakatsuki
Sensei týmu Beta
Mořská pana > Přístav Yatsushiro
„Hm…,“ pronesl král zamyšleně. „Yoshitsune. Vskutku znamenitá rodina. Jsem rád, že nám poslali někoho takového, a vaši žáci vypadají spolehlivě,“ dodal.
Chika se dál tvářila přátelsky, ale v duchu jí stekla kapka po čele. ‚Já vím. Jsou spolehlivější než já, hehe.‘
„Požádal jsem Sunagakure, aby vás poslala, neboť pozítří do našich vod zavítá loď s velmi cenným nákladem našeho velmi cenného přítele Země moře. Její posádka zde pobude dva dny, aby po dlouhé době mimo pevninu dočerpala zásoby a odpočala si. Během těchto dvou dní budete jejich plavidlo střežit jako oko v hlavě. Do té doby si můžete užívat veškeré pohostinnosti našeho souostroví. Až Mořský koráb přistane, vaším prvním úkolem bude domluvit se s jeho kapitánem. Nějaké další dotazy?“ vysvětlil a povolil mluvit i ostatním členům týmu.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Dom--->Ulica--->Domov
Mierne som sa pousmial keď nás sensei poslal domov. Takže to naozaj bol jeho dom. Jaku a Kuranosuke sa už tiež vybrali preč, no ja som ich predbehol a dom opustil ako prvý. Potom ma ale niečo napadlo. Obrátil som sa a uvidel Kuranosukeho ako on kráča po ulici. Ústa sa mi rozšírili do širokého, až psychopatického úsmevo. Vyliezol som na strechu jednej budovy pri senseiovom dome a nespúšťal som oči z Kura, ale dával som si obvzlášť pozor aby on a ani nikto iný nevidel mňa. Kráčal pomaly. Zložil som pečate a na streche sa zo mňa v obláčiku dymu stala mačka, na ktorú sa predtým premenil sensei. Zoskočil som zo strechy na strom a odtal na zem a zo zadu číhal na Kuranosukeho. Skrýval som sa v tieňoch po celý čas ako on išiel domov. Konečne došiel k domu do ktorého aj vošiel. Nastražil som uši aby som počul jeho kroky, no na to som bol príliš ďaleko a nechcel som ohroziť celú operáciu tým, že by som išiel bližšie. Počkal som pred domom ešte nejakú chvíľku aj som ho opatrne párkrát obišiel. Keď som už mal istotu, sám som sa vybral do svojho domu. Keď som už bol v bezpečnej vzdialenosti od jeho domu, tak som sa prestal skrývať v tieňoch. Pohyby mačiek som vedel ako tak napodobniť, mačky som síce nelovil nikdy, ale keď som bol mladší, študoval som si stavbu tela mačkovitých šeliem. Ak by ma videl nejaký človek, možno by si pomyslel, že mačka, v ktorej podobe som bol, je ranená. Bol som už pri svojom dome. Hľadal som vhodný vstup. Brat už spal a nechcel som ho budiť. Nenápadne som prišiel v tieňoch pred dvere a tam sa premenil naspäť. Na tvári som mal stále ten psychopatický úsmev, skombinovaný s tieňom zakrývajúcim mi polku tváre by to človeka určite vydesilo. Odomkol som a potichu som vošiel dnu. Zamkol som a išiel som do svojej izby. Tam som od únavy padol na postel, stále v tom istom oblečení a zaspal som.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Tsu dále spokojeně tlachala s Kami, dokud si nevšimla Kiho civějícího na ně, jen mu zamávala prstíky a opět se vrátila ke své původní činnosti.
"Třeba je jen odpuzuje Ki, my přece za to nemůžeme." zasmála se zlověstně s rukou před pusou. TYhle chvilky se jí zamlouvali čím dál více, dokonce v nich našla určité uspokojení. Další Kaminu poznámku přešla s úsměvem na rtech a pohledem na mužské části týmu, která se rozhodla zastavit. Dívka si vyslechla hádanku, načež kluka odstrčila a přečetla si ji znova, a znova, jen pro jistotu.
"Žádné vyhazování do povětří." zhluboka se nadechla a ukázala na poslední sloku.
"Stačí najít obrázek nebo rytinu nebo něco podobného, co připomíná jeho." ukázala na malého ptáčka. Pohlédla na Kiho pohledem, který sliboval muka, jestli něco vyhodí do povětří, poté se vydala hledat onen zmíněný obrázek ptáčka. Někde prostě musel být, někde, kdekoli.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
„Páni, tak to jste fakt dobrej,“ oznámila uznale Toshimi, odnesla Raizovu prázdnou misku zpátky na stůl a podala mu čaj.
Hiro začal polemizovat o pokračování situace. „Taky by mě zajímalo, jak to bude s Kobachim a Kenchim. Sice Aozora-sama zradili, ale pak nám sami od sebe řekli, kde najít chlápka, kterej na vás umístil tu pečeť. Nakonec jsme ho díky nim našli a donutili ho techniku zrušit,“ vysvětlila a potěšeně si vzpomněla na Fuseho zděšený výraz. „Vyhrožovali jsme mu kastrací, hihi.“
Teprve pak si vzpomněla, co ještě jejich sensei řekl. „Měla jsem zkontrolovat, jestli je Hideo fakt mrtvej? Totiž, ta vaše technika byla taková šlupka, že mě vůbec nenapadlo, že by to přežil. A taky jsem hlavně chtěla, abyste to přežili vy dva,“ zpotila se trochu. „Což mi připomíná, že ten zvrhlej pečetící ninja už je asi za horama.“
Hizuki Shima
Tým Beta
Přístav Yatsushiro
Když se na ní Chika zaměřila, okamžitě měla tendenci začít couvat. Což opravdu na molu moc dobrý nápad nebyl a bylo jen dílem štěstěny, že nespadla dolů do vody a jejím největším problémem skutečně zůstaly pouze mokré konečky a ne mokrá celá Hizuki.
Když pak vytáhla z tašky ručník, objevila se jí na čele pomyslná kapka. "Měla jsem za to, že si máme vzít pouze to nejnutnější... Opravdu se mezi to řadí i ručník?" Ve chvíli, kdy světlo světa spatřil ještě nějaký balzám, vykulila nechápavě a nevěřícně oči a projednou byla ticho, protože opravdu neměla co říct.
"K čemu ten balzám vůbec je?" zeptala se nakonec po dost dlouhé odmlce a nevědomky pročísla vlasy rukou a zkušebně si k vlasům přičichla, aby se o senseiných slovech přesvědčila.
Příchozích si také všimla až s mírným odstupem. "Páni, to budeme mít dokonce doprovod a nebo už stihl někdo něco provést? A nebyla jsem to já? A proč se představují?" Vůbec nic neřekla a pouze raději sledovala dění, aby na sebe nestrhávala pozornost, kdyby náhodou toto bylo opravdu protože něco provedla, nechtěla tomu přidávat.
"Audience u krále? Páni..." Najednou změnila celý postoj a s nadšeným údivem začala šeptat. "Shima Hizuki..." připojila se k všeobecnému představování a poté poslušně a bez jakéhokoliv remcání vyrazila za ostatními. Kvůli všeobecně panujícímu tichu ani ona nemluvila a raději svou pozornost obrátila ke svému okolí.
Zámek jí velice učaroval, což šlo poznat už od pohledu. Její výraz napovídal, že nikdy nic takového neviděla a když viděla tu zahradu, měla sto chutí se do ní rozběhnout a celou si jí proběhnout. "V tom skleníku jistě musí být spousta zajímavých neznámých rostlin... a všechno to tu vypadá tak... jinak..."
A když se dostali dovnitř, vypadala ještě více udiveně a zmateně. A ve chvíli, kdy spatřili krále, měla v hlavě opravdu prázdno, že do poklony klesla trošku později a hned kvůli toho vystrašeně kmitala očima všude možně.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
"To byl sarkasmus." Vysvětlil Toshimi pohotově, aniž by se na dívku podíval. Teď se soustředil hlavně na to, co mu Raizo říkal.
"No...vypadá to, že Aozoru-sama nemá tak nudný život, jak by se mohlo zdát. Dokonce se ho snaží zabít i rádoby přátelé, ale nemyslím si, že by to doma bylo horší, než deset let zpátky, kdyby jsi to tehdá podělal."
Odpověděl po chvilce zamyšlení. Suna se z následků revoluce a převratu vzpamatovávala dodnes a Hiro věděl, že Raizo v tom všem hrál svoji roli.
Navíc bylo fajn vědět, že s Toshimi pomohli Raizovi porazit jeho nemesis z minulosti a byli tak stejně cool jako Blonďákovi staří parťáci.
"Co se bude dít teď? Při téhle zradě zemřelo dost lidí..." Zeptal se. Tentokrát bez jakéhokoliv náznaku sarkasmu či čehokoliv provokativního.
Geninovia na stráži domu
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Dom
Veľmi ani nepremýšľal nad tým prečo odpovedal práve týmto štýlom, prišiel mu asi najvhodnejší. Pozeral sa na senseia upriamene a málinko sa pousmial keď ich sensei prepustil. Sám Kuro odišiel bez jediného slova, nemal za potrebu niečo povedať. Len veľmi pomaly šiel smerom kde býval a premýšľal ako najlepšie sa vyhnúť konfrontácii s otcom. Poznal ho až moc dobre a tak vedel že určite čaká pokým sa vráti domov. Snažil sa byť tichý ako myška ak by náhodou jeho otec zaspal pokým na neho čakal. Pre jeho šťastie sa to stalo a tak sa dostal do svojej izby. Odložil si katanu a zobral do rúk šíp čo patril Yoshimitsuovi. Vedel zo by mu ho mal vrátiť, no po pravde sa mu nechcelo už len preto že pre neho samotného cenný. Aj keď vedel že spolu asi nikdy nebudú vychádzať chcel mať niečo čo by mu pripomínalo že si ma stáť za sa vlastným názorom a tým nemusí len počúvať rozkazy. Šíp položil na nočný stolík a posadil sa na posteľ, oprel sa chrbtom o stenu a privrel oči. Neplánoval ísť spať ani tak niečo. Nechal si hlavou prejsť všetko čo zatiaľ zažil odvtedy čo je členom týmu.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď Mořská panna
Když se ti tři zdrželi dalších komentářů a popichování na téma „ráno v Daisukeho a Hizučině kajutě“, Daisukeho rysy se konečně zas uvolnily.
Hned na to mu ale stekla pomyslná kapka po čele, když se Chika jala nově příchozí Hizuki okamžitě vyčinit, že zanedbala péči o své vlasy, o které se jí vzápětí sama postarala.
Při tom pohledu si Daisuke vůbec nebyl jistý, jestli to Chika dělala proto, že si uvědomovala, jak je zevnějšek pro kunoichi důležitý, proto, že byla péče o zevnějšek svůj a ostatních její hobby, či proto, že kdysi snad pracovala jako podomní prodavačka kosmetických produktů.
Příchod dvojice ve stejnokroji ale donutil loutkáře se soustředit opět na jejich misi. Jak se ukázalo, Chika jim pár věcí jaksi zapomněla sdělit. Pár celkem důležitých věcí.
Daisuke se proto jen tak tak ovládl, aby nevyvalil oči, když se dozvěděl, že je čeká audience u krále. Krále!
„Nějak vám to vypadlo, Chika-sensei...! Mokushi Daisuke, těší mě,“ odvětil šeptem s menším tikem v oku a zdvořile se dvojici uklonil.
Během následující cesty do královského sídla Daisukeho nervozita pomaloučku vzrůstala. Kdyby tu byli jen oni, tak by to nebylo tak hrozné, i když by byl lehce na trní z toho, zda si Tekuro nedovolí o jeden žert víc, než by bylo zdrávo. Jenže teď tu byli Tekurové dva!
Když konečně stanuli před králem, Daisuke na sucho polkl. Elegantní a způsobné vystupování Chiky ho ale mile překvapilo a zároveň trochu uklidnilo. Alespoň o ni se nemusel strachovat...
Když je jejich sensei představila, uklonil se a zůstal mlčet. Velitelem tu byla Chika a tudíž loutkáři připadalo vhodné, aby veškerou komunikaci s králem vyřizovala ona, nebude-li někdo z nich vyloženě tázán, či nevyžádá-li si to vyloženě situace. S „králem“ v kontaktu ještě nikdy nebyl, takže se mohl jen domnívat, jak to tak může být správně. Bontonem na úrovni komunikace s feudálním pánem ale snad nic nezkazí.
Feudální záležitosti
„Aah~“ vydechl Raizo blaženě, když dojedl, a uvolněně se opřel o polštář za sebou, jenže Hirotado se začal zajímat o jeho a Hideovu společnou minulost a očekával odpovědi.
„Tak hele,“ povzdechl si Raizo, „Hideo nebyl žádnej muj kámoš, jasný?“ vrhl po černovláskovi káravým pohledem, „terorista to ale hádám byl už tehdy, co sem ho potkal poprvý. Bylo to několik let zpátky, když...“ zarazil se muž krátce, načež se pousmál a pokračoval.
„Když sme Kouhei, Ryuuji a já byli ještě tým. Tehdy Hideo a jeho banda nukeninů a lapků unesla Aozora-sama a požadovali za něj dost tučný výkupný. Já a mý parťáci sme měli za úkol ho dostat zpátky, aniž by se musela Země větru klanět a podřizovat někomu jako byl Hideo. Nic moc mise... Kdo ví jak by to tu vypadalo, kdyby sme to podělali,“ podrbal se Raizo rozpačitě za hlavou s menším tikem v oku, když si vzpomněl, jak málo k tomu tehdy chybělo.
„... Asi by byla lež, kdybych řekl, že mě nikdy nenapadlo, jestli to Hideo přežil nebo ne... Co mě ale tutově nenapadlo, bylo, že by to mohlo vést k takovýmuhle plánu pomsty a pokusu si znovu získat moc, peníze a blahobyt do konce života, na úkor celý země,“ opřel se Raizo hlavou o zeď a zahleděl se ke stropu.
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Nad slovy Tsubaki jsem se pousmála. „No to nevím Tsubaki a nebo po prvním dnu nebo první zkušenosti s námi už nechtějí být. My jsme takový likvidátor senseiů,“ řeknu a podívám se hlavně na Kiho a následně na něj nenápadně ukážu, aby to Kokumotsu viděla.
„Ani nevíš, jak by mě to mrzelo, kdyby se ta technika zrušila,“ dodám s úsměvem a jdu dále.
Jdu dále a dívám se na Kiho záda. Když se pak otočil, tak jsem se na něj roztomile usmála a zamávala jsem na něj. Po chvíli si všimnu, že Ki zastavil a tak jsem k němu došla a zastavila jsem se. Když tak začal číst hádanku, tak jsem poslouchala. „Hej, co to sakra zase je? První nám odejde sensei a teď ještě musíme řešit nějaké divné hádanky,“ řeknu a dívám se na oba dva.
„Hej myslíš, že je to dobrý nápad to vyhodit do vzduchu, no aby to na nás ještě všechno nespadlo,“ řeknu a podívám se na Tsubaki, co na to řekne ona.
Jaku Tanoki
Tým Alfa
dům Kiraza, ulice Sunagakure, dům Jakua
Potom, co sensei řekl, že máme odejít, Jaku řekl: "Hai!" a odešel z domu.
"Co asi bude další zkouška?" řekl jsi pro sebe, když šel domů po cestách Sunagakure. Zapřemýšlel se nad tím a proto přišel domů později, než minule přišel ke soše pátého Kazekage. Když přišel ke svému domu, zastavil se a popřemýšlel, jestli by neměl zlepšit stavy s nějakým členem týmu, mezitím co sensei bude připravovat třetí zkoušku. Pak přišel do své kuchyně, připravil si rámen před spaním, snědl ho a šel spát.
Tekuro&Shi
Tým Beta&Nekomi
Přístav Yatsushiro
Bylo to zvláštní, ale ani jeden už o scéně v pokoji svých dvou týmových kolegů neřekl ani slovo. Vypadalo to, že uznali svoji zásobu vtípků na tohle téma za vyčerpanou. Hodně tomu také pomohl příchod dvojice v černo-zelených uniformách.
"Zdravím. Tekuro, jméno mé. Povězte, ke které jednotce se musím hlásit, abych dostal takovou uniformu?" pustil se Tekuro do navazování kontaktů, překvapivě, s dámskou částí dvojice. Odpověď přišla z jiné strany a byla mnohem více šokující, než jakou by si představoval.
"Detail, který tak nějak všichni zapomněli zmínit" konstatoval jízlivě Shi. V životě se setkal jen s Kazekagem.
*Takže vlastně jen s druhou nejvýše postavenou osobou ve vesnici.*
Uvědomil si, že si na dnešní kousavou náladu bude muset dát větší pozor, jinak by mohli skončit v pěkném průšvihu.
Když dorazili na to úchvatné místo, ve kterém si oba připadali, že tam musí působit jako pěst na oko, byli předvedeni před krále. Před krále. Ani jednoho nikdy nenapadlo, že by se to mohlo někdy stát. Ani netušili, že králové existují. Měli povědomí o feudálních pánech, věděli o titulu kage a jak moc ho nikdy nechtějí získat a to bylo tak všechno.
Navíc ten král jim ani nepřipadal sympatický. Na rozdíl od toho "území". Měli za to, že je to pro jednoho člověka až příliš velké. Shi dokonce cestou Tekurovi navrhl, jestli by nebylo super to tu přepadnout, ovládnout a usadit se tu.
Jakmile došlo na samotnou audienci, oba mlčeli. Jen napodobili úklonu, ale dále se k tomu nevyjadřovali. Tahle mise se začínala rozjíždět. Na jednu stranu z toho byli nervózní, na druhou stranu ještě že tak. Prachpusté cestování už je oba nudilo k smrti.
Chika Yoshitsune, Kaori
Sensei týmu Beta
Mořská pana > Přístav Yatsushiro
Chika trpělivě počkala, než dorazí celý její tým, načež se její pohled zaměřil na Hizuki. Ihned k ní přiskočila a zatvářila se opravdu přísně. „Ty sis nevysušila vlásky! Mohla bys nastydnout!“ strachovala se, z tašky vytáhla ručník a začala dívce jemně vytírat konečky. A než se dívka nadála, měla na nich i léčivý balzám, který je ochraňoval, ačkoliv vypadal, jako kdyby na nich vůbec nebyl. Zelenovláska kunoichi ještě pročesala a spokojeně pokývala hlavou. „Ten balzám je bez zápachu. Speciální edice pro kunoichi!“ zazubila se hrdě a ukázala na flaštičku jako v reklamě. Stálo na ní „život kunoichi“.
„Vy jste tým Beta?“ ozvalo se za pěticí. Na molo vstoupili mladík a dívka ve slušivých uniformách, oba ozbrojeni katanami.
„Nomaru-sama vás očekává. Jsem plukovník Himura Yasu a toto je podplukovnice Yamauchi Natsuki,“ pokračoval rudovlásek. Dívka jen mlčky přikývla.
Chika nasadila potměšilý úsměv a teatrálně šeptla ke svému týmu. „Jo, už jsem vám říkala, že nás čeká audience u krále?“
Sídlem vládce Království korálů byl nádherný bílý zámek, který obklopovala zahrada s parkem, jimž dominoval skleník.
Díky doprovodu je u brány bez problému pustili a co nevidět procházeli malebnými chodbami zámku, dokud nedorazili do přijímací síně, jíž vévodil trůn, na němž seděl muž v pozdních letech – vládce Království korálů, Wakatsuki Nomaru.
Chika se způsobně uklonila a počkala, až tak učiní i její žáci. „Jsme poctěni, že jste byl schopen přijmout nás tak rychle. Mé jméno je Yoshitsune Chika a jsem velitelkou týmu Beta. Mými žáky jsou Mokushi Daisuke, Shima Hizuki, Ashikaru Tekuro a Shi.“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Toshimi se usadila na židli mezi postelemi a užívala si, jak jim její jídlo chutná. Jenže pak se ozval žaludek a dívka nejprve zbledla, načež zrudla. ‚Ale ne… Tak moc jsem se soustředila, aby jim to chutnalo, že jsem zapomněla na sebe!‘ zaúpěla v duchu a sehnula se pro svoji kabelu na zemi. S roztržitým výrazem vylovila rýžové suchary se sušeným masem a pustila se do nich.
„Kámohi?“ zopakovala s plnou pusou a polkla. „Nevím jak tobě, ale mě by nebylo úplně příjemný, kdybys toho bělovlasýho pošuka nazýval mým kámošem,“ zamrkala.
Nemyslela si, že by jim Raizo vysvětlení vyloženě dlužil. Přesto jí zvědavost nedala a minulost s Hideem ji prostě zajímala. Proto se otočila na blonďáka a doufala, že jim něco poví.
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Dům
Kirazu očekával vysvětlení. Díval se chladně na čtveřici žáků, a když se ozval Kuranosuke, zafixoval svůj ledový pohled na něm. Poslouchal jeho vysvětlení, a s tím, jak Kuro postupoval se svou řečí, se i Kirazův pohled stával čím dále zamračenější a chladnější. Chvilku miniaturu pozoroval, když napětí přerušila Ai. Kirazu sledoval, jak odchází. Slabé bouchnutí s ním ani nehnulo - tušil, že padla únavou, ale že to tu dívku muselo probudit. Čekal tedy, než vyleze, a když se tak stalo, otočil se zpět na skupinku Genninů.
"Další příkazy dostanete formou dopisů. A teď odejděte z mého domu," řekl jim Kirazu a přitom nespouštěl z žáků oči.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Západní kaňon
Ki šel vepředu za ptáčkem, a pozorně sledoval jeho let. Rozhovor dvou dívek vnímal jen trochu - když ale zaslechl, že si povídají o něm, o pastích a kalhotách, zarazil se, otočil na ně hlavou a podíval se po nich s přivřenýma očima. Pak se otočil, a o trochu opatrněji opět vyrazil za malým opeřencem. Po delší době cesty se ptáček snesl na kámen, na kterém byla napsána báseň. Ki se ke kameni sehnul, počkal, než dorazí Kami a Tsubaki a pro obě spolubojovnice přečetl hádanku nahlas. Pak chvilku zůstal na místě, díval se na kámen a přemýšlel, co to mohlo znamenat, ale nic ho nenapadlo.
"No, nevím jak vy, ale já na přiblblý hádanky nemám čas," řekl, zvedl se od kamene a rozhlédl se po okolí. Díra, zpáteční cesta a kameny, které jim blokovaly cestu. Vzhledem k tomu, že neměl náladu na vracení se zpět, zahleděl se hlavně na kameny okolo.
"Hele, můžem to třeba odbouchnout!" prohodil ke spolubojovnicím. Pak se k nim otočil, a doufal, že s ním aspoň jednou budou souhlasit.
Masao Nibori
Tým Delta
kaňon
Chiko byl po chvíli váhání svých svěřenců konečně následován. Bez váhání se vydal podél pěšiny a radostně prolétával mezi kusy vysokých balvanů, které stály všude kolem a lemovaly celou blízkou krajinu.
Slunce viselo stále vysoko nad jejich hlavami a vypalovalo jim z čel čirý pot přelývající se přes jejich tváře.
Po dvaceti minutách cesty se Chiko z nenadání zastavil, slétl na nejbližší uskupení kamenů a jen hloupě zíral na ostatní, dokud k něnu nedošli. Pak několikrát zaťukal na kámen pod sebou, aby je upozornil na na první pohled špatně viditelné písmo a dál jen stál na svých tenkých nožkách a zvědavě je pozoroval.
Hned za balvanem se prostírala hluboká propast, která byla na slezení příliš hluboká a na přeskočení příliš široká. Druhý břeh byl vzdálený několik desítek metrů. Okolí bylo zataraseno velkými skalami a několika členitými kamennými výběžky. Nebylo tudíž možné toto místo obejít. pod nohama je jen písek a kámen.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Kráčela vedle přítelkyně a usmívala se jako sluníčko. Měla moc dobrou náladu. Neuběhl ani den a nový sensei!
"Zcela s tebou souhlasím, Kami. Mohli bychom dostat někoho, kdo vydrží déle než den max dva. Ale co ty víš, co si na nás ještě vymyslí. Třeba Suna má nějakou továrnu na senseie, a když se jim nějaký nelíbí, pošlou týmu jiného..." pokrčila rameny nad svoji nereálnou hypotézou, i když někteří z vesnice, hlavně určitý klan, by byl toho schopný. Kráčela pískem a pozorovala ptáčka. Opravdu by chtěla jednoho domů. Určitě by se jí tam hodil. Jak byla odebrána do říše vzpomínek, málem nezaregistrovala Kami, která se zastavila. Tsu sotva pochytila, co dívka říkala.
"Jo, jasně. Třeba se mu zruší henge a objeví se, teda ztratí se kalhoty. To by nás opravdu mrzelo, že Kami?" spiklenecky se zazubila na zmíněnou. Sledovala slušnou chvíli Kiho, než se opět rozešla. Každou chvíli musely kalhoty zmizet, prostě musely. Ovšem mu to nepřála, zase tak zlomyslná nebyla, pouze chtěla se vyžít v tom pocitu, až mu řekne, že měla pravdu.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hizuki Shima
Tým 1
Loď Mořská panna > Přístav Yatsushiro
"Co si máme nechat na potom?" zeptala se nahlas zmateně, chvíli před tím, než zelenovlásčina slovu probrala a zjistila, co bylo pravděpodobně jejich významem. "D-Daisuke-kun má pravdu." přitakala rychle po loutkařově zahulákání s pohledem stále tvrdošíjně zabodnutým do matrace. To jí ovšem nevydrželo dlouho, protože se k popichování přidal ještě Tekuro.
"J-jak to myslíš, T-Tekuro-kun?" rychle vzhlédla a stočila pohled k jejich týmovému kolegovi, ale ten byl už pryč. "Eeeh? Co to?"
Jak tam tak zaraženě seděla, ani jí pomalu nedošlo, že už tam jsou zase pouze sami dva. Došlo jí to až když Daisuke promluvil a svět kolem ní se znovu dal do pohybu. Ze začátku se zmohla pouze na němé přikývnutí a až když se mladík zvedal a pokusil se o úsměv, se stále rudou tváří se zkusila znovu omluvit, těsně předtím než zmizí ven. "J-já, opravdu se omlouvám... vím, že je to moje vina..."
Poprvé za celé ráno jí pohled sklouzl k méďovi na zemi a došlo jí z jakého důvodu k tomu všemu vlastně došlo. "Uh... myslíš ty vůbec na něco?" Rychle se pustila do přípravy a tentokrát to byla ona, kdo využil možnosti studené sprchy.
Na molo dorazila poslední, chvíli po příchodu Daiskeho a konečky jejích vlasů byly stále trošku vlhké. Ovšem červená z její tváře vymizela a začala se znovu projevovat její nadměrná energie. Tedy alespoň do doby, než se připojila k ostatním a znovu na ní dopadlo ráno. "O-ohayou..." prudce pak zavrtěla hlavou a na tváři se jí znovu objevil úsměv. "Co máme dnes v plánu?" optala se, především aby odvedla pozornost a rozhlédla se po nich. "Doufám, že se to už neříkalo... to by byl trapas..."
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
"Pche! Zajíček usekl ruku jouninovi a zachránil den! Frajerka neví o co přichází..." Prohlásil Hiro a zadíval se za odcházející sestřičkou, kterou ve dveřích vystřídala Toshimi. Mladík se celý rozzářil, když dívku spatřil. Rudovlasá parťačka se mu okamžitě vrhla kolem krku a on jí pevně sevřel v náručí. Musel zatnout zuby a sevřít čelist, aby potlačil slzy v očích. Ještě před chvílí měl před očima smrt a věřil, že jeho cesta skončila.
"My to zvládli...my to zvládli...přežili jsme." Šeptal jí do ucha, ale spíše sobě, aby se o tom sám ujistil.
Poté si od dívky s vděčností převzal misku rýžové kaše a pustil se do ní. "Ho?" Zvedl s plnou pusou na chvíli od misky hlavu, když se jich dívka zeptala, jestli se zvládnou najíst sami.
Asi to mělo být roztomilé, ale raději by se najedl nohama, než aby ho někdo krmil. Něco tak ponižujícího by nikdy nedopustil.
Ani neměl čas vnímat na kousky nakrájeného uzeného tuňáka, vajíčka, natož nějakou cibulku. Vlastně mu bylo úplně jedno, co v té misce je, hlavně že to bylo k jídlu, protože momentálně by sežral snad i smradlavého velblouda.
Když dojedl, což bylo skoro hned po Raizovi, odložil misku stranou. V hlavě si rozebíral situaci. Pokus o vraždu Feudálního pána, jeho doprovodu a pokus o převrat v zemi. Kobachi byl zrádce nejvyššího kalibru. Mladík nemusel být expert na právo, aby věděl, že někdo takový si zaslouží nejvyšší trest. A přes to všechno se s tím mužem táhl na ošetřovnu. Něco mu říkalo, že Feudální pán nebude dost tvrdý na to, aby ze zrádce udělal exemplární příklad. V tom se jejich světy lišily. Shinobi měli povinnost své nukeniny neúprosně lovit.
"Asi nám dlužíš trochu vysvětlování, vzhledem k tomu, že tvoji dávní kámoši jsou teroristi." Prohodil mladík tiše po chvilce zamyšlení směrem k Raizovi.
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Většinu času jsem sledovala ptáčka, který nás měl vyvést pryč a občas jsem se podívala na Kiho a na Tsubaki. Byla jsem už celkem dost otrávená z toho, že nám vedení zase změnilo senseie. Když Tsubaki něco řekne, tak jsem se na ní podívala. „Jako popravdě, už mě to moc nebaví, pokaždé někoho dostaneme jen na chvíli, pomalu si začínám připadat jako někdo, koho nikdo nechce,“ řeknu zatím co se dívám na Tsubaki a povzdechnu si.
Následně jsem se podívala směrem před sebe, bylo pravdou, že se mi v tom kaňonu moc nelíbilo, protože bych se odtamtud dostávala asi do konce života.
„No Tsubaki, uvidíme, kdo to bude, ale konečně, by to mohl být někdo, normální a hlavně někdo, kdo se na nás po chvíli zase nevykašle, ale nějaký pěkný chlap by nebyl ke škodě,“ řeknu s úsměvem a podívám se na Kokumotsu. Poté co Ki, řekl, to co řekl, tak jsem se na něj zle podívala. Měla jsem choť mu vrazit, ale bude se hodit někdo, kdo půjde jako první a postará se o pasti.
Poté co se Ki rozešel, tak jsem se podívala na Tsubaki a natáhla jsem před ní ruku. „Počkej chvíli necháme mu trochu náskok, aby případně zneškodnil pasti, na které je odborník, ne,“ řeknu se zlým úsměvem zatím co se dívám na dívku.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď Mořská panna
„Ř-Říkám vám že-!“ namítal dál urputně Daisuke, stále celý rudý, jenže to už se ale probrala i Hizuki a po krátkém rozespalém mžourání okolo došlo i jí, co se stalo.
„T-To nic, H-Hizuki-chan! T-Ty za to přece nemůžeš!“ snažil se nervózní a podobně rudou plavovlásku Daisuke uklidnit. Díky Chice a oboum černovláskům se mu ale moc nedařilo uklidnit ani sebe samotného, natož pak Hizuki.
„C-CO SI JAKO MÁME NECHÁVAT NA POTOM!? NIC SE TU NEDĚLO, JE VÁM TO JASNÉ!?“ zahulákal na škodolibou trojici div se mu nezačalo rozpaky kouřit z uší. Když se dveře do jejich kajuty konečně zavřely, zůstaly oba dva sedět na matraci jako by byli vinni z úplně všeho, z čeho je jejich tým tak zákeřně nařkl, a ještě z mnoha dalších věcí.
„... P-Půjdu se trošku nadýchat čerstvého vzduchu, H-Hizuki-chan, takže se v klidu umyj a obleč, ano? Budu venku...“ pípl Daisuke, načež se lehce neohrabaně vysoukal z postele, pokusil se o něco jako úsměv, i když se mu to moc nepovedlo, a podobně křečovitě si to urychleně zamířil ven.
Když se poté objevil na molu, kde na něho už oba černovlásci i s Chikou čekali, kráčel k nim pomalu, nahrbeně, s rukama v kapsách a hlavou schovanou mezi rameny.
Tvářil se naprdle, s nepatrným ruměncem ve tvářích, jelikož očekával další provokativní pohledy a popichování.
„Ohayou...“ zabručel uraženě, když k trojici došel, jako by se k nim nechtěl znát.
Feudální záležitosti
„Asi nebyla na zajíčky, mladej,“ pousmál se Raizo, když zaslechl Hirotadův hlas a natočil hlavu jeho směrem.
„Rád bych tě utěšil, že příště dopadneš snad hůř ty, ale zaručit ti to nemůžu. To víš, chvilku zaváháš a všechnu nakládačku ti zas vyžeru já,“ zavtipkoval blonďák, zatímco se s jistou dávkou přemáhání začal zvedat, aby se mohl také posadit.
Když se ve dveřích objevila Toshimi a rovnou se vrhla černovláskovi okolo krku, Raizo se nepatrně pousmál a jednoduše dělal, že tam není.
„Sensei se už cejtil líp, ale přežije to,“ usmál se na dívku, když se na něho obrátila.
„A-Arigatou...“ hlesl, když mu Toshimi podala misku s okayu, s pohledem zabodnutým do obsahu mu stekla pomyslná kapka po čele.
„Na jednu stranu jsem jí za to vděčnej, na druhou sem rád, že mi to nepřinesla ještě v dřevěný misce...“ zacukalo jouninovi lehce v koutku úst.
„To je dobrý, Toshimi, zas tak zřízenej nejsem,“ usmál se na dívku lehce rozpačitě Raizo a vzal si od ní lžíci.
Jeho výraz se ovšem změnil, když se do rýžové kaše pustil.
„Huh...!?“ ztvrdly mu rysy ve tváři, když se rýže dotkla jeho jazyka. Netušil, jestli to bylo tím, na co byl obvykle zvyklý, a nebo tím jaký měl hlad, ale...
„To... to je fakt dobrý...!“ vytřeštil blonďák pohled na obsah misky, načež si začal cpát do pusy jednu lžíci za druhou, zcela pohlcený chutí jídla.
Ai Hayo
Team Alfa
Dům
Geninové na stráži domu
Na otázku Ai, odpověděl sensie jen pár slovy. Ai si povzdechla a koukla z nejbližšího okna. Stále byla tma a Ai se chtělo víc a víc spát. To mluvení senseie ji takhle v noci uspávalo. Vzdorovalo co to šlo, ale když cítila, že již déle neudrží oči otevřené, rozešla se ke dveřím.
,,Jestli mě omluvíte na moment, musím na záchod." řekla zdvořile dívka a odešla. Prošla dveřmi a po pár vteřinách se ji zavřeli oči dívka se bouchla o stěnu a následně se sesunula na zem. Ta rána ji ihned neprobudila, probudila se až po chvíli. Zvedla se a odešla do koupelny, tam si umyla obličej studenou vodou a odešla zpět. Byla opět celkem probraná a obličej stále lehce vlhký. Stoupla si do dveří a tam pozorovala ostatní a čekala na další rozkazy.
Tekuro&Shi
Tým Beta&Nekomi
Loď Mořská panna
Ti dva vypadali vážně roztomile. Oba dva nervózní, vůbec netušili, co mají říct a tak dávali oběma mladíkům možnost si ještě přisadit.
"Jako Hizuki, nikoho lepšího jsi si najít nemohla, to je teda pravda." řekl Tekuro v podstatě na rozloučenou, protože je sensei poslala si zabalit.
Odešli společně, pro celou společnost to muselo vypadat, že jsou v naprostém pořádku, ale jakmile se za nimi zabouchly dveře kajuty, Shi popadl Tekura oběma rukama za košili a přirazil ho ke zdi.
"Co to je zač? Co to máš s očima!? Kdes to vzal?!" syčel téměř nepříčetně, jak se snažil, aby nikdo jiný neslyšel, o čem se baví.
A tak Tekuro začal vyprávět. Neměl na výběr. Jeho dvojník vážně vypadal, že ho každou chvíli zabije. A měl by na to možná plné právo. Proto začal mluvit.
Neskrýval nic. Popsal, jakou náhodou se k technice dostal, jak si domýšlel zbytky a z experimentu se nakonec zrodil úspěch. Popsal svůj pohled na věc, výhody i nevýhody a jak plánuje nevýhody minimalizovat.
Shi mlčel. Přemýšlel. S kamenným výrazem na tváři si balil nejdůležitější věci a nakonec se zavřel do koupelny, odkud se dostal až za dobrou čtvrthodinu.
"Asi ti rozumím. Té myšlence. Sice s ní nesouhlasím a sám bych jí nepodnikl, ale rozumím principu" uzavřel nakonec bez dalších řečí Shi a nechal svůj protějšek, ať se také připraví.
Tahle reakce byla pro Tekura tak nečekaná, že ještě nějakou dobu zůstal překvapeně sedět na posteli, než se rozhoupal, což způsobilo, že Shi stál na molu o dobrých patnáct minut dříve. Seděl s nohama přes okraj a sledoval moře. Pod hladinou se sem tam mihotaly malé rybky. Občas nějakou z nich zaujaly jeho nohy, ale brzy ztratily zájem.
"Mám si to brát osobně?!" zasmál se svému vlastnímu vtipu. První příznak zoufalství.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Dveře se otevřely a do místnosti vešla Toshimi. V rukách nesla tác se dvěma miskami a sklenicemi vody, z nichž se linula příjemná vůně tuňáka, rýže a vajec.
Nejprve se tvářila neurčitě, ale když si všimla sedícího Hira, oči se jí rozzářily, ona položila jídlo na stůl, přiskočila k mladíkovi a objala ho. „Páni! Jsem tak ráda, že už jsi vzhůru! Ale měl bys ležet,“ jásala nejprve, načež se odtáhla a nasadila přísný výraz podkreslený starostí. „Co sensei?“ otočila se a její úsměv se rozšířil. Ze srdce jí spadl i druhý kámen. „Pane jo, vy jste nám dal,“ usmála se a hned se zase měla k tácu.
„Využila jsem, že v kuchyni nikdo nebyl, a udělala vám okayu. Je trochu hustší, ale odcizila jsem do něj kus uzenýho tuňáka, kterýho jsem nakrájela na malý kousky a na vrchu máte každý vajíčko. Už by mělo být dost ohřátý. Taky jsem našla jarní cibulku,“ spustila. „Zvládnete se najíst sami nebo chcete pomoct?“ vzala do rukou nakonec lžíce.
Chtěla jim pomoci, jak nejvíc mohla. Na rozdíl od nich neměla skoro žádné zranění, jen zanedbatelnou ránu na rameni zakrytou obvazem.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Kaňon
Ki se opět podíval na ptáčka, a pak už vyrazil. Ujal se místa v čele skupiny, a snažil se držet co nejblíž malého opeřence. Písečnice mezitím prohodila zmínku o tom, že Kazekage jim nějak často střídá senseie. S tím taky souhlasil - sensei, který jim vydrží déle než na dva tréninky by se hodil. Pak Tsubaki začala přemýšlet nad tím, jaká nebo jaký bude nový sensei.
"Někdo normální by se šikl. Spíš by mě zajímalo, jestli to nebude zas nějaká šílená ženská. Jedna nám svlíkala oblečení, ta druhá pěstovala kytky uprostřed pouště, tadlencta zase chtěla, ať tady šaškujem... Chvílema mám pocit, že všecky ženský jsou divný." prohlásil Ki, který v čele skupiny následoval ptáčka.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
"To bylo pěkně trapný." Prohlásil Hiro otráveně když se Raizo probral.
On sám hlášku o nebi použil před několika minutami bez viditelného účinku.
Seděl teď na posteli, svíral si sešitou ránu na boku a na Blonďáka se šklebil jak se snažil potlačit bolest snad celého těla. Ale samozřejmě mu spadl obrovský kámen ze srdce, když viděl že je jounin naživu a může komunikovat.
"Nesnáším, když se někdo probudí domlácenější než já a dělá mi do sestřiček..." Pokračoval naoko uraženě.
Trochu ho mrzelo, že tu nebyla Toshi, když se probudil. Moc rád by věděl, kde vlastně jsou a jak to celé dopadlo zatímco byli s Raizem mimo. Navíc ho znervózňoval fakt, že veškeré jejich vybavení bylo pryč.
Chika Yoshitsune, Kaori
Sensei týmu Beta
Mořská pana > Přístav Yatsushiro
Svůj tým naprosto milovala. Všichni měli tak roztomilé reakce! A Shi? Ten tomu všemu nasadil korunu.
„Teda Daisuke-kuuuun,“ povytahovala Chika významně obočí. „Každopádně si to budete muset nechat na potom,“ provokovala dál. „Jsme na místě. Loď tu bude nějakou dobu kotvit, takže máte čas se umýt, převléct a zabalit, pak se sejdeme na molu. Vemte si s sebou jen nejdůležitější věci, budeme v lodi po dobu mise bydlet.“ Před odchodem samozřejmě nezapomněla hodit potměšilým pohledem po Daisukem s Hizuki.
O půl hodiny později čekala zelenovláska oblečená v upnutých čínských šatech a volných kalhotách, s kabelou přes rameno. Eichiro jim zabalil drobnou, ale výživnou svačinu.
Geninovia na stráži domu
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Dom
Sám Kuro bol úplne pokojný a ani nejak sa nezamýšľal ako by vysvetlil to že opustil dom. Tváril sa že počúva aj keď bol mysľou úplne inde. No počul aj to čo povedal sensei že než ich prepustí chce vysvetlenie jeho správania. Pozrel na senseia a pousmial sa, zostal ešte ticho chvíľu než si ujasnil to čo chcel povedať. "Ja k tomu môžem povedať len, že to bolo moje rozhodnutie za ktorým si stojím" pozrel na Ai a potom na senseia. "Možno to niekto berie za aroganciu, že porušujem Váš rozkaz. Ste môj sensei, to nijako nespochybňujem" pozrel na Jakuho a následne na Yoshimitsua. "Bolo to nutné spraviť" stíchol na chvíľu, veľmi sa mi nechcelo dopovedať čo začal. No po chvíli sa rozhodlo že je to vlastne jedno. "Nebudem tu nejako obhajovať svoje rozhodnutie, urobil som to a na ničom inom nezáleží" povedal jednoducho a len sa pousmial. Nemalo cenu vysvetľovať prečo to urobil, už mu prišlo zbytočné niečo vysvetľovať keď aj tak to nezmení nič na tom.
Feudální záležitosti
Tma a ticho se řádnou chvíli nedaly odbýt. Pocit to příjemný vážně nebyl. Žádné známé tváře, ani hlasy, žádné světlo na konci tunelu... Umíral Raizo, nebo ne? Na jednu stranu byl za tu tmu rád. Znamenala totiž, že buďto neumíral, a nebo že bylo těch pár lidí, které ještě někde tam venku měl, stále naživu.
Ať už to ale bylo jakkoliv, ocenil by nějaké to světlo na konci tunelu, a nebo alespoň...
„... Slyšíte mě?“
Raizo zamžoural, když tma konečně ustoupila, a zaostřil na tvář jedné z pohledných zdravotnic paláce, která se nad ním skláněla.
„Takže jsem v nebi, huh...?“ pousmál se unaveně a ona slečna zrudla.
„Ne, jste naživu. Jako zbytek Vašeho týmu. A teď mlčte a ležte, v pořádku nejste ani zdaleka,“ sdělila mu na oko přísně, načež se mírně rozpačitě narovnala a odešla. Patrně měla dost práce jinde.
Raizo se za ní ještě chvilku díval, načež se odvrátil a rozhlédl se kolem.
Ležel v nějakém pokoji, který sloužil kdo ví jakému účelu. Působil dost nekonkrétně, takže to mohl být jak pokoj pro sluhy, tak nějaká komora. Tak či onak, teď byl prázdný a jediné, co se v něm nacházelo, byly dvě postele, stůl s několika léky, obvazy a injekcemi a několik stojanů s kapačkami, z nichž jedna vedla jouninovi do ruky.
Ošetřovna to nebyla, což nebylo ani tak divné. Ta byla přeci jen určena především těm urozenějším nebo důležitějším lidem.
„Hiro...? Toshimi...?“ zachroptěl Raizo do ticha a pokusil se znovu zaostřit na své okolí.
Hizuki Shima
Tým Beta
Loď Mořská panna
Příchod rána Hizuki zrovna ten den nějak nezaregistrovala.
Obvykle již pomalu za úsvitu čilá dívka stále zůstávala spát v uvolněném objetí a nezdálo se, že by měla v plánu se v nejbližší době vzbudit. Během noci asi zaregistrovala, že její méďa je nějaký velký, ale úplně ho nepustila a pouze se zavrtěním nějak změnila pozici.
Až příchod jejich sensei z ní vydoloval nějakou tu reakci. Trošku se zavrtěla, ale jinak zůstávala v područí morfeově, stále se nevědomky tulíc k Daisukemu.
Ubohý plyšák zůstal položen vedle jejího batůžku a knoflíkovýma očkama koukal na scénu před sebou. Ostatně jako již celou noc. Jen on by mohl všem povědět, jak se v této opravdu nečekané situaci ocitli. Velká škoda, že se ho nikdy nikdo na nic neptal. Třeba by jim to dokázal předpovědět, říct že Hizuki je opravdu tulící se typ a varovat je, ale ne... Oni ho nechají jen tak se povalovat na zemi. Kdyby nebyl plyšovým medvídkem, určitě by udělal výraz jasně říkající: "Já vás chtěl varovat."
To co svým příchodem nezvládla Chika, povedlo se dvoum naprosto identicky vypadajícím týmovým kolegům. S dalším zavrtěním se a zabručením něčeho naprosto neinteligentního, konečně pootevřela oči. Vzhledem k tomu, že celou noc spala na boku, patřil její první raní pohled loutkaři. Párkrát ještě ospale zmateně zamrkala, než se tak nějak kdoví proč ohleduplně odtáhla natolik, aby si mohl Daisuke uvolnit ruku. Nechtělo se jí opouštět ten příjemný zdroj tepla, který týmový kolega představoval, ale přece jenom po chvíli zvedla do sedu a rozespale mžourala kolem sebe.
"Co se stalo?" Optala se nikoho konkrétně a trošku zpomaleně se rozhlížela kolem sebe. Než jí objasnění situace doputovalo až do podvědomí, trvalo to poměrně dlouho. Ovšem okamžik, kdy to všechno zapadlo na místo šel odpozorovat naprosto jednoduše. V tu chvíli totiž opět nabrala svou včerejší večerní barvu, možná o pár odstínů tmavší a trošku přikrčeně se otočila vedle sebe.
"D-Daisuke-kun, j-já omlouvám se... to... ono... nevěděla jsem..." ztratila se ve své omluvě již po pár slovech a zabodla pohled do pokrývky. "Um... j-jsi v pořádku?" zeptala se následně velice tichým hlasem, když si uvědomila do jakých rozpaků ho uvedla.