DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Se založenýma rukama hleděla na sensei a čekala na nějaké to kárání. Už si chystala různé verze jak za to může Ki, ale její výmluvnost musela stranou, neboť se ukázal nějaký roztomilý ptáček. Sensei jim vcelku mile řekla, že jí nudí a má něco důležitějšího na práci, než je budoucnost vesnice, a pak si prostě zmizela. Seskočila z vějíře a stejně zmateně, jako její kolegové, hleděla na ptáčka.
"Buď Kazekage má zvrácený smysl pro humor a baví se skvěle tím, že stále nám mění senseie, nebo vážně nevím, co..." pokrčila rameny. Pohlédla na ty dva, poté na ptáčka.
"Ptáčku, ehm...Chiko, jestli jsem zaslechla správně, veď nás! My tě budem rádi následovat, protože z toho dle labyrintu se hodlám dostat živá a co nejrychleji." pokývla zbytku a vydala se za ptáčkem, který přiletěl odněkud a také je tam zavede.
"No, můžeme přemýšlet, koho budeme mít tentokrát! Třeba nějakého krasavce..." zasnila se, [b]"co myslíš, Kami? Ki, co třeba někoho sadistického?" na dívku mrkla a na kluka se spiklenecky usmála. Tahle věc ji vždy velice těšila.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
‚Kuso, kuso, kuso! Nestihnu to včas!‘ nadávala dívka v duchu. Vystříkla krev a… na zem dopadl kus ruky. Hiro zvládl Hideovi useknout ruku dřív, než zasáhl Raiza, a tím zachránil život nejen trojici ze Sunagakure.
Jenže pak se všechno hrozně pokazilo. Najednou se černovlásek octl na zemi a bělovlasý šílenec se ho chystal zabít. „To ne!“ vykřikla Toshimi a rozběhla se. „Hiro!“ Věděla, že nedoběhne včas. A i kdyby doběhla, byla by schopna něco udělat? To mladík teď opravdu zemře? Jako kdyby se čas zpomalil a dívce se v hlavě začaly vybavovat vzpomínky.
„Myslím, že nás čekají velká dobrodružství.“
„Dejte tu na sebe pozor, zatímco tu nebudu, Toshi-chan, ano?“
„Nehodlám tě zklamat, Toshi-chan. A ty mi slib, že také přijdeš. Asi bych se cítil jako pitomec, kdybych dostal košem tak rychle.“
Celý svět se zastavil, když se ozval Raizo, který strhl Hideovu pozornost celou na sebe. Toshimi se otočila a následně byla nucena zacpat si uši a padnout na kolena, jako kdyby zemi zasáhl blesk, což se také nejspíš stalo.
Pár vteřin trvalo, než se dívka rozkoukala a pohled jí padl k místu, kde naposledy zahlédla jejich nepřítele. Ten ležel nehybně naprosto popálený.
Najednou nevěřila vlastním očím. Bylo po všem. Bylo opravdu po všem!
Z náhlé radosti ji probrala další rána, jak sebou blonďák švihl o zem. Rudovláska stiskla ruce v pěst a spěšně se postavila. Teď bylo na ní, aby co nejvíc zmírnila škody.
Shodila ze zad nádobu a co nejrychleji a také co nejopatrněji začala táhnout Hira k Raizovi. Mladík byl napůl při vědomí, což dívce vehnalo slzy do očí.
„Všechno bude v pohodě,“ ujistila ho rychle, aby ji hlas nezradil. Byla tak šťastná, že žil!
Další kámen ze srdce jí spadl, když zkontrolovala životní funkce i jouninovi. Oba tedy dýchali a Toshimi je mohla provizorně ošetřit, k čemuž spotřebovala všechny obvazy, které měla k dispozici.
A nakonec zbyla ta nejtěžší věc, doslova. Musela je dostat na ošetřovnu.
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Když jsme dokončili to co po nás sensei chtěla, tak jsem se na ní podívala, jestli je s tím spokojená a nebo jsme zase něco udělali špatně. Když si něco mumlala, tak jsem se na ní mlčky dívala. Po chvíli mou pozornost ptáček, který přiletěl za sensei. Chvíli jsem se na něj dívala a pak jsem se podívala na ty dva.
Když nám sensei řekla, že musí odejít, tak jsem si jen povzdychla. 'Ach jo, takže zase budeme mít nějakého nového senseie, tohle už mě fat nebaví, sotva si na někoho zvykneme, tak dostaneme někoho jiného,' řeknu si pro sebe lehce otráveně.
Když sensei zmizne, tak se podívám na Kiho, který řekl, že by jsme mohli přestat šaškovat a vyrazíme, tak jsem se zvedla ze země a pak jsem si dala na záda svůj vějíř a kývla jsem, že jsem připravená vyrazit. Jedním okem jsem pozorovala ptáčka, který vypadal celkem netrpělivě a lítat okolo nás.
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Dům
"Tahle zkouška měla otestovat vaši bdělost a připravenost reagovat. Je důležité umět vyčkávat i dlouhé hodiny, a když se něco pokazí, být schopen okamžitě reagovat na změnu. Neusnuli jste a povedlo se vám mě zahnat do kouta, což znamená, že jste cíl zkoušky splnili. A oproti minulé zkoušce jsme zde měli lepší prostředí." odpověděl rychle Kirazu na obě otázky a střídavě se díval na své žáky. Třeba nakonec nebudou úplně k ničemu.
"Ovšem než vás pustím ze svého domu, chtěl bych malé vysvětlení. Co měla znamenat ta Kuranosukeho šaškárna na balkóně, když rozkaz zněl neopouštět dům?" zeptal se maskovaný muž přísně.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Kaňon
"Eh?" překvapeně nadzvedl obočí Ki, když spatřil malého ptáčka, který se k nim blížil. Po krátké době, když se objasnilo co tady ten opeřenec dělá, a co má nyní následovat, se Ki střídavě podíval na obě svoje spolubojovnice. Pak opět pohlédl na ptáčka, který kolem nich začal kroužit. Trochu si ho prohlížel, a hlavně se snažil přerovnat si v hlavě, co se to teď vlastně stalo, a co dál.
"Tak teda... Asi přestanem šaškovat a půjdem, ne?" otáčil se Ki opět ke dvěma dívkám a čekal, jak budou na tuhle nečekanou změnu reagovat ony. Sám si totiž nebyl tak docela jistý, co dělat, když jim sensei uprostřed kaňonu ohlásí změnu plánu.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Dal do toho útoku všechno. Tvář se mladíkovi křivila urputnou zuřivostí. Skoro jako vytetovaný Kirin na jeho krku. Raizo nesměl padnout, jinak by to měli spočítané všichni.
Technika hladce uťala Hideovu ruku nad loktem a oba potřísnila krev.
Jenže bělovlasý maniak rozhodně nehodlal skončit. Přetočil se ve vzduchu a chodidly skopl Hira ze vzduchu. Mladík tvrdě dopadl, až si vyrazil dech a s Hideem na hrudi se svezl několik metrů prachem a kamením.
Tohle byla konečná. Udělal vše co bylo v jeho silách, aby ho zastavil. Hideo se teď nad ním tyčil jako shinigami a sliboval mu smrt. Věřil mu to. Stačilo jen, aby máchl zbývající paží a rozerval mu hrdlo.
Pud sebezáchovy nutil mladíka se ještě pohnout. Pořád měl volné nohy a znal chvat, kterým by nepřítele ze sebe dostal, ale jeho dolní končetiny se jen třásly. Spotřeboval drtivou většinu chakry, nezmohl se tak na vůbec nic. Kdysi slyšel, snad na škole, že když uživatel spotřebuje veškerou svou chakru, tak zemře. Možná už to měl spočítané jako sám Hideo. Rozhodně se tak cítil.
Pokusil se alespoň o vzdorovitý výraz, ale s tím jak byl potlučený musel vypadat spíše uboze.
Rána však z nějakého důvodu nedopadla. Zatmělo se mu před očima. Tíha na jeho hrudi a ramenou náhle polevila. Přísahal by, že v dálce slyšel úder hromu, ale to už asi ani nebylo skutečné. Všude už byla jen tma.
Po nějaké době, která trvala snad věčnost, otevřel oči. Všechno bylo rozmazané a obrysy nedávaly smysl. Vůbec netušil kde je, ale ticho bylo všudypřítomné. Byl mrtvý?
"Toshi..." Podařilo se mu říci dívčino jméno přes vyprahlá ústa.
Cítil, že tam někde je. Natáhl k ní třesoucí se zakrvácenou ruku, ale úplně ji minul.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď Mořská panna
Noc vystřídalo ráno a tak nastal čas vstávat.
„... Mhmm...“ zamručel ještě prakticky spící Daisuke, ležící o něco rozcapeněji a uvolněněji, než když usínal s Hizuki, tulící se k němu namísto jejího médi.
Chika však neměla žádné slitování a poté, co jim bez dovolení jen tak vnikla do pokoje, dvojici vzbudila, a to pro Daisukeho dost šokově.
„H... Huh...?“ zamžoural mladík očima, pootevřel je, nejprve jen na škvírku, a až tehdy, co jimi sklouzl za zelenovlásčiným hlasem, je ne otevřel, ale rovnou vytřeštil dokořán.
„Ch-Chiko-sensei!?“ vyhrkl přiškrceně Daisuke a okamžitě zrudl, když spatřil v jakém úboru je žena přišla vzbudit.
Chtěl se pohnout, ale nešlo to. Krátký pohled vedle něho však stačil, aby pochopil proč.
Nejen že se k němu Hizuki stále tulila jako předtím, ale těm dvěma se v noci ještě ke všemu nějak podařilo se překulit a zavrtět tak, že se Daisukeho paže ocitla pod dívčinou hlavou, takže to teď vážně vypadalo tak, jako by se k sobě před usnutím oba bůhví po čem přitulili naprosto úmyslně.
„H-Hizuki-chan!?“ zrudl Daisuke rázem o několik odstínů víc, akorát když se ve dveřích objevili i Shi a Tekuro, z nichž si ten první samozřejmě nemohl odpustit rýpavou poznámku.
„T-T-T-To není j-jak to vypadá! Vážně! Přísahám! H-Hizuki-chan se něco zdálo a-a asi si mě splestla se svým m-méďou a já nevěděl j-jestli ji vzbudit nebo ne a k-kromě toho jsem chtěl spát původně n-na zemi, ale Hizuki-chan říkala, že to je h-hloupost a j-já nevěděl co dělat a-a-a-,“ soukal ze sebe dokonale rudý Daisuke naprosto vyvedeně z míry, mávaje při tom vehementně volnou rukou ve vzduchu, zatímco se snažil tak nějak podvědomě druhou půlkou těla moc neházet, aby svou kolegyni nějak nezdvořile nevzbudil nebo ji nepraštil, při čemž se mu z toho všeho začínaly oči pomyslně měnit ve dvojici zmatených spirálek, zatímco se mu z hlavy začal zvedat kouř.
Feudální záležitosti
Když se Hideo vymrštil do vzduchu, čas se jakoby zpomalil. Letěl přes Toshimi, jejíž obrana byla soustředěna před ni, a nebezpečně rychle se blížil k Raizovi za jejími zády, připravený ohnat se po něm svou dlaní, která měla posloužit jako smrtonosné kopí.
Raizo vzhlédl a jejich pohledy se střetly. Krvelačný a děsivý, prahnoucí po smrti, s ledově klidný a chladným, jako ocelová čepel.
Toshimi se sice chtěla alespoň pokusit Hirotada podpořit, který se rovněž vrhl do akce, ale její technice nějakou tu chvíli trvalo, než se opět rozsypala na písek. Nemohla to stihnout.
Chakra kolem Hideovi dlaně zaplápolala, bělovláskovi se ve tváři roztáhl široký, vítězoslavný škleb a on bodl.
Útok dopadl a do vzduchu vystříkla krev, zatímco chakra, obklopující Hideovu dlaň zmizela.
„Huh...!?“
„To... bylo těsný...!“ stekla Raizovi po čele nepatrná kapka chladného potu, aniž by se jeho výraz jakkoliv změnil, zatímco kolem jeho tváře proletěla Hideova uťatá paže k zemi.
Hirotadův výpad muže sice ve dví nerozsekl, ale o paži ho připravil, a to vážně na poslední chvíli.
„Ty malej-!“ stočil se Hideův pohled k černovláskovi a jeho zorničky se zúžily do tenkých teček.
Ještě za letu provedl prudký přemet a vrhl se proti mladému ninjovi chodidly napřed, kterými ho zasáhl do obou paží a chakrou se k nim přichytil, načež i s ním pokračoval v letu, pryč od Raiza s Toshimi.
Když se oba zřítili k zemi, přišlápl Hideo Hirotadovi paže tvrdě k podlaze, po které se dvojice pár metrů svezla, a dřepící přímo nad ním soustředil chakru do své levačky.
„Teď tě zabiju jako psa, kluku!“ zasyčel na chlapce Hideo s pohledem třesoucím se vzteky. Z pahýlu po pravačce mu prýštila krev v pravidelných intervalech, ale to muže podle všeho nikterak netrápilo.
To, co se mu zračilo ve tváři, nebyla bolest, nýbrž hněv a neskutečná touha po krvi. Po krvi a životě toho ubohýho kluka, který se opovážil stavět se mu do cesty!
Hideova dlaň vzplála chakrou a on se napřáhl, aby vykonal svůj rozsudek.
„Ani hnout, Hideo!“ zastavil ho však Raizův hlas, který mu zaburácel za zády.
„Je konec! Vzdej to!“ zavolal na něho znovu Raizo, tyčící se za ním jako soudce a kat v jedné osobě, jehož zrak bělovlasého probodával, jako ledové ostří popravčího nagamaki.
„... Vzdát to? Děláš si srandu, že jo...!?“ natočil jeho směrem Hideo hlavu křečovitě a pobaven blonďákovým sebejistým prohlášením se ušklíbl.
„Ne Raizo, nevzdám to. Nejdřív vymaluju podlahu mozkem tohodle ubožáka a hned na to donutím tu holčičku se dívat, jak ti vyrvu srdce z těla-!“
„Na to zapomeň, Hideo!“ přerušil proud bělovláskových výhrůžek Raizo nesmlouvavě, následkem čehož sebou Hideo trhl.
„Jedinej, kdo tady umře, seš ty. Pokud se nevzdáš...“ propaloval ho blonďák dál pohledem, s hlasem pevným jako skála.
„Já? Já že umřu... když se nevzdám...?“ opakoval po něm konsternovaně Hideo.
„Nedělej si srandu...“ hlesl. Jeho napřažená ruka se roztřásla a on zaskřípal zuby.
„NEDĚLEJ SI ZE MĚ SAKRA SRANDU, RAIZO! CO BEZ TĚCH DVOU ASI TAK ZMŮŽEŠ! CO!?“ odrazil se od Hirotada Hideo prudce a vrhl se proti Raizovi jako šíp, vypálený z čisté nenávisti.
„Je po všem, Hideo! Vzdej se!“ vyzval zakrvaveného bělovláska Ryuuji nesmlouvavě, když muže dohnali na okraji skály. Bojiště, ve které se skrýš banditů proměnila, před pár minutami utichlo, feudální pán byl zachráněn a jediné, o co se zbývalo postarat, byl vůdce tlupy, který před trojicí uprchl až na samý vrchol plochého skaliska, v jehož útrobách si ještě dnes odpoledne se svými kumpány malovali svou zářnou budoucnost.
„Na to zapomeň šmejde!“ odfrkl si Hideo, držící se za krvácející paži.
Kouhei, stojící zhruba krok za Ryuujim, Hidea sledoval pohledem prostým všech emocí. Hra byla už téměř u konce a on byl zvědavý, jak dopadne.
„Tak na co čekáš!? Doraž ho ne!?“ postavil se vedle Ryuujiho Raizo netrpělivě, zatímco kolem ostří jeho katany problesklo několik jisker.
„Kampak se poděl tvůj soucit a slitování, Raizo?“ pousmál se pobaveně Kouhei.
„Zmlkni jo!? Tohle je něco jinýho! Ten chlap je magor a terorista! Je nebezpečný ho nechat žít!“ osopil se na černovlasého blonďák podrážděně. Celé to mohlo proběhnout úplně jinak, kdyby to nezvoral...!
„Raizo! Kouheii!“ napomenul oba Ryuuji, soustředící se nadále na Hidea.
„Jak jsem už řekl, Hideo... Tohle je konec, tak si nepřitěžuj a vzdej se!“ zamračil se na bělovláska, připravený konat.
Ticho na vrcholku hory přerušovalo jen kvílení písečné bouře, která se během bitvy uvnitř skrýše strhla, zatímco oba muži sváděli bitvu vůlí.
Bitvu, jejíž vítěz byl jasný.
„Na to ti kašlu šmejde! Chcípni! Hadan!“ zařval nakonec Hideo, pustil se poraněné paže a máchl proti Ryuujimu kunaiem, který vytáhl z rukávu a napustil ho chakrou. Tím proti němu vyslal řezný srpek utvořený z chakry, načež jen se šklebem čekal, až do vzduchu vystříkne shinobiho krev a on dostane šanci k útěku. Tu ale nedostal.
„Fuuton: Kazekiri no Jutsu!“ zvolal Ryuuji načež máchl pravačkou proti Hideově útoku, čímž proti němu vyslal vlastní nehmotnou čepel, vytvořenou z větrné chakry. Ta bělovláskovu techniku bez problémů rozmetla a pokračovala dál, přímo proti němu.
„Kh!?“ stihl Hideo jen vytřeštit zrak na blížící se neviditelnou čepel, načež šlápl instinktivně vzad ve snaze se jí vyhnout, jenže pod jeho botou už nebylo nic, než vzduch.
„Gaaaaaah!“ zařval vůdce banditů, když se do jeho těla větrná čepel zakousla a on se zřítil ze skály, blížící se k zemi stejně rychle, jako slábl jeho řev.
Trojice se k okraji skály rychle vrhla, aby se přesvědčila o osudu jejich nepřítele, ale kvůli masám písku ve vzduchu a zakřivení skály nebylo vidět nic, než několik krvavých stop na kameni.
„... Zdá se, že jsi pořád stejně měkký, Ryuuji,“ pronesl zamyšleně Kouhei, hledící dolů ze skály.
„Huh?“ ohlédl se po něm Raizo, nechápaje, co tím myslel.
„Mohl ho dostat už předtím, stejně jako ho mohl bez problémů zabít i teď, ale místo toho použil útok mnohem slabší...“ řekl Kouhei, aniž by se na někoho z těch dvou podíval.
Ryuuji mlčel.
„Co? Proč by to dělal? Takhle riskovat-.“
„Nebyl důvod plýtvat chakrou. Rozdíl v našich schopnostech byl dostatečně markantní. Šetřit síly a očekávat neočekávatelné bylo přednější, stejně jako bezpečí lorda Aozora. Nic víc, jasné? A teď už přestaňte řešit hlouposti a pojďte!“ napřímil se Ryuuji a zavelel, načež se prostě otočil a zamířil si to zpátky do skrýše, kde feudála zanechali.
„Yare yare... Pořád tak naivní idealista,“ pousmál se Kouhei, sledující odcházejího Ryuujiho, načež se rozešel za ním.
Jen Raizo zůstal na vrcholku skály stát o něco déle.
„Je to pravda?“
„Co má být pravda?“ otočil se na Raiza překvapeně Ryuuji, když se blonďák zařadil vedle jeho boku před bránou paláce. Feudál byl v bezpečí a jejich mise u konce, takže už jen zbývalo se vrátit.
„Nebojoval jsi s ním tak, abys ho zabil, co? Proč? Tahle mise byla vážně důležitá a riziko příliš velký na to hrát si na samaritány, ne?“ zamračil se na něho káravě Raizo a zastrčil si ruce do kapes.
Ryuuji ho chvilku mlčky sledoval, načež vrhl pohledem přes rameno, aby se přesvědčil, že Kouhei ještě nejde, a povzdechl si.
„Poslyš Raizo, a tobě vadila smrt těch dvou stráží proč?“ oplatil blonďákovi rusovlásek otázku otázkou.
„Co? No... Nevim. Prostě mi to přišlo v tu chvíli zbytečný...“ uhnul Raizo pohledem a zabručel nejistě.
„Tak vidíš,“ pokrčil rameny Ryuuji a zahleděl se před sebe, „mě to taky přišlo zbytečný... Každá smrt je zbytečná, když někdy stačí jen useknout ruku, ne?“ zazubil na svého parťáka Ryuuji.
„Huh?“ zamrkal Raizo zaskočeně a chvilku zůstal na Ryuujiho jen mlčky civět. Hned na to se ale poťouchle pousmál.
„Tohles právě fakticky řekl? Nemůžu uvěřit že takovej slušňák jako ty si právě udělal srandu z kryplení lidí.“
„Oi! Takhle sem to vůbec nemyslel! Hele zmlkni jo!? Myslím, že už jde Kouhei...!“
„No jasně, jasně,“ zasmál se Raizo a rovněž se zahleděl před sebe, do písečného moře, sahajícího až k horizontu.
„Občas stačí jen useknout ruku, huh...?“ pousmál se.
„Raiton: Kami Ikari no Jutsu!“ zvolal Raizo a máchl dlaní napřaženou vzhůru k zemi proti Hideovi, načež konferenční sál zalila oslňující záře.
Hideo, který se řítil proti blonďákovi, se stihl jen zahledět vzhůru, než ho jouninova technika zasáhla.
Hned po záři přišel ohlušující hrom a rána tříštícího se kamení, jak do sálu praštil blesk doslova zčistajasna, projel tělem bělovláska a pokračoval dál do země, ve které udělal solidní díru.
Hideo, jehož postup byl takto dokonale zastaven, zůstal stát nehybně na místě. Z jeho těla se kouřilo a jeho pohled byl naprosto prázdný. Takto zůstal asi dvě vteřiny, než se z jeho pootevřených úst vydralo tiché zasýpání a on neklesl na kolena a nezřítil se nehybně k zemi.
„Hah... hah... hah...“ oddechoval těžce Raizo s dlaní namířenou proti Hideovi. Trefil se. Zasáhl ho a skončil to...!
To uvědomění poslalo do kolen i jeho a on zatnul zuby, jak jeho tělem projela vlna bolesti, díky které div neomdlel.
„Ne-.. Nesnáším když... je ruka málo...“ zasténal, načež se mu zatmělo před očima a on sebou praštil na kamennou podlahu sálu stejně, jako Hideo.
Tekuro&Shi
Tým Beta&Nekomi
Loď Mořská panna
Shimu se nakonec usnout podařilo. Potřeboval být na chvilku sám, nebo alespoň s nikým nemluvit. Pomáhalo mu to k přemýšlení. Probudil se před svítáním, za což byl nesmírně vděčný. Přeci jen, co může být hezčí, než svítání na moři.
"Svět nás očekává." zašklebil se a konečně vstal. Ve ztuhlých nohou to zakřupalo a chvilku trvalo, než si svaly znovu zvykly na pohyb. Byl čas najít nějaké jídlo. Nepochyboval, že majordomus se opět předvede.
Tekuro měl poměrně odlišné probuzení. Po znepokojivých snech se mu začaly rýsovat solidní kruhy pod očima. Celé vstávání mu trvalo dlouho, několikrát při něm znovu usnul a když se konečně dostal k zrcadlu, zůstal znovu hledět na důvod včerejší hádky se Shiem.
*Dobře. Možná to byla chyba. Ale jednou nám to může zachránit život!* zauvažoval opět nad podstatou toho všeho. Ostatní to neuměli ocenit. Pořád v tom viděli něco, co v tom vůbec nebylo.
Opláchl si obličej a vyrazil do jídelny. Doufal, že tam najde něco k snídani, protože měl hlad jako vlk.
V jedné s chodeb se setkal se svým dvojčetem. Jejich pohledy se ale střetly jen na chvíli, protože jejich pozornost upoutaly hlasy vycházející z otevřených dveří.
Okamžitě byli u nich, každý opřený o jedno futro. Naskytla se jim poměrně bizarní scéna.
"Wau! Gratuluju! Konečně jste do toho bouchli?" zeptal se překvapivě první Shi, nikoliv Tekuro, což samotného Tekura zaskočilo. Chika je navíc při tom všem evidentně pozorovala a dobře se bavila. Oba dva nově příchozí navíc museli šilhat mezi jejím "oděvem" a dvojicí v posteli. Nemohli se rozhodnout, jestli budou za větší perverzáky, když budou sledovat jedno nebo druhé.
Ai Hayo
Team Alfa
Dům
Druhá zkouška
Ai stála na místě a koukala na onu kočku. Ta utekla a Ai se jemně pousmála. Ta kočka se proměnila v senseie, přesně jak Ai čekala. Sensei začal mluvit a tak ji vytrhl z myšlenek. Hayo se pousmála, protože sensei byl s výsledkem spokojen. První otázku položil Jaku a byla to otázka, kterou čekal, že někdo položí. Ovšem její úsměv rychle zmizel, když zase začal Yoshimitsu poštěkávat na Kura. Ai se podívala na podlahu a snažila se uklidnit. Už jí tyto poštěky mezi Yoshimitsuem a Kurem štvaly a měla jich plný zuby. 'Dneska je ještě řešit nebudu. Ale jestli se budou hádat i při příštím setkání, začnu to řešit. Takhle se v mě přítomnosti chovat nebudou.' řekla si dívka v duchu. Koukala na ty dva a snažila se uklidnit.
,,S čím přesněji jste spokojen v této zkoušce oproti minulé?" zeptala se Ai.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Dom
Skôr, než mi bol šíp opäť vrátený, mačka sa odrazu zmenila na senseia. Trochu som skrivil ústa. Luk som zložil. Jaku mi môj šíp vrátil.
,,Vďaka, ale povedal som, nech mi ho podá on," povedal som pomedzi zuby a vytrhol som mu šip z ruky. Zastrčil som si šíp späť do puzdra. Jaku už tú najhlavnejšiu otázku položil a v podstate už nič podstatné, čo by sme potrebovali vedieť už neostávalo. Luk som si tiež položil na chrbát. Potom som zrak hodil nepriamo na senseia a čakal na opoveď.
Geninovia na stráži domu
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Dom
Na slová Yoshimitsua nejako nereagoval a pozoroval mačku. Šlo to presne podľa toho ako čakal. Na pohľad Ai len mierne prikývol a nijako na sebe nedal poznať čo si myslí. Usadil sa mu na tvári malý úsmev keď sa mačka premenila na senseia. Potvrdilo sa mu to čo si celú dobu myslel že to bola len skúška od ich senseia. Nemal potrebu sa na nič pýtať aj tak mu to bolo v skutku jedno o čom bola táto skúška. Len dokázala že asi nikdy nebudú tvoriť jeden tým, boli v týme dva články ktoré tomu bránili. Vedel sám že práve jeden s týchto článkov je práve on, ale nehodlal ustúpiť pred nikým. Nebola to len jeho vina že sa nedokážu zhodnúť na veciach. Už vedel že jediná osoba ktorej plne verí je Ai, u Jakuho si nebol vôbec istý čo si o ňom má myslieť. Yoshimitsuom sa nehodlal už baviť pokiaľ to nebude skutočne nevyhnutné.
Tým Delta-sensei
Kaňon
Na Kyře bylo znát mírné překvapení z důvtipu jejích nových studentů, ale v mžiku se tento výraz vystřídal s klasickým arogantním výrazem, který si Kyra nosila jako masku a za kterým se tak ráda schovávala.
Pomalu se zvedla, vytáhla další cigaretu s levným zapalovačem a s rukou kryjící plamen před větrem ji zapálila. Pomalu vydechla našedlý kouř, zamračila se na ty tři a vykročila k nim. Cestou si něco tiše mlela, ale zaslechnout šlo jen něco jako "Haranti... Nuda..."
"Tak jo. Půjdete-Eeeh?!" Zarazila se, když jí k hlavě přilétl maličký, hnědo oranžový ptáček. "Chiko?" Zamumlala a zamračila se ještě víc. Ptáček jí přistál na rameni a hlasitě jí pípal do ucha. Děti nemohly slyšet nic než jen obyčejné pípání, ale Kyra vykulila oči jakoby ptáčkovi rozuměla a polekaně na něj pohlédla. Pak nad sebou ale zjevně získala opět kontrolu, nasála do plic velký doušek cigaretového kouře, kývla na ptáčka a otočila se na studenty.
Hele děcka, já teď musím pryč, nebudu vám říkat o co jde, ale je to důležitější než to s čím se tu právě nudíme. Pravidla co jsem zadala ale neporušíte!" Řekla přísně, načež ukázala na ptáčka, který v té chvíli už stačil vzlétnout z jejího ramene a divoce kroužil kolem celé skupinky. "Ho přitom budete následovat a tam kam vás zavede na vás už bude někdo čekat, kdo si vás zatím převezme." Vyhrkla spěšně a v mžiku byla technikou problesknutí pryč. Zůstal po ní jen malý obláček cigaretového kouře, který se rychle rozptyloval.
Hnědo oranžový ptáček zatím začal létat střídavě kolem jejich hlav a místem, kam se měli nejspíš vydat a netrpělivě pípal.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Chika Yoshitsune, Kaori
Sensei týmu Beta
Mořská panna
Chika se promenádovala po podpalubí a huňatý župan nasával vodu z jejích vlasů. Po každé takhle hezky strávené noci měla žena ráda společnou ranní koupel.
Během rozhovoru s Kaori se také dozvěděla o vybavení pokojů, které byly přiděleny jejím svěřencům. Právě mířila ke kajutě, v níž spali Hizuki s Daisukem a usmívala se jako malý ďáblík. Ještě před dveřmi si rozhalila výstřih županu a prohrábla si vlasy, načež vešla, napočítala do tří a zavřela za sebou. Ti dva se k sobě tulili!
„Ara, ara, Daisuke-kuuun!“ zašvitořila špatně hraným překvapením. „Takhle zneužít situace, kono heeentai!“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
‚Jde na mě,‘ stiskla ruce v pěst dívka a do žil se jí vlil adrenalin. Jenže když před sebou zformovala oba štíty, muž se najednou odrazil a přeskočil ji.
„To ne!“ vyvalila zděšeně oči. Proč nešel přes ni? Proč?! Copak tohle všechno bylo k ničemu?!
První se dal do pohybu Hiro, který se také ocitl ve vzduchu s roztočeným probleskávajícím kunaiem. Dívka nechala rozsypat jeden štít a pak ho zformovala pod černovláskem, aby se mohl případně odrazit. Čekajíce na nápor mladíkovy váhy vycenila zuby.
Hlídači
Jaku Tanoki
Tým Alfa
Dům
Jaku celou tu konverzaci poslouchat a čekal, než skončí, potom vstal ze země, zvedl šíp, který pořád byl na zemi, podal ho Yoshimitsovi, a potom řekl: "Čekal jsem, že ho nikdo nezvedne, takže tady ho máš." Pak se otočil na senseie. Jaku si pečlivě popřemýšlel, co má říct a co ne, ale měl jedinou otázku, která by nevypadala, že je arogantní, a nějakou, která dává smysl. A tak se nadech, a řekl: "Zeptám se hned, aby ostatní se mohli zeptat na něco jiného, o čem byla tahle zkouška?" a potom čekal na odpověď.
Taji Sakyu
tým Gama
Sirotčinec
Taji si měřil trojlístek před ním a z nosu mu vyvěrala pára jako z vulkánu.Černovlasý pulec,ten nejotravnější,na něj zkusil něco zakafrat,ale díky zaťatým pěstičkám a ustavičnému couvání to neznělo moc jistě."Tři menší hnidy sem,tři menší hnidy tam...to se ztratí."Zavrčel podrážděně rudoch a udělal krok směrem k chlapcům.
Stará střešní taška ,na kterou Taji šlápnul,se uvolnila a ujela mu pod botou.Taji hledající oporu zavrávoral dopředu a začal obohacovat okolí o nový repertoár nadávek.Jeden z chlapců hlasitě vypísknul a z obav,že z něj bude skutečně za chvíli sashimi,po vrávorajícím ninjovi mrštil poslední balónek.Taji instinktivně máchnul svým wakizashi a voda z kuchyně pokropila celou čtveřici."VY PONRAVY!!MRŇAVÍ SMRADI!!"Zaprskal Taji snažící se dostat smradlavou vodu z úst a očí."SÁM SEŠ POTRAVA TY PAJDALE HLOUPEJ!"Odpověděl mu černovlásek,jehož vlasy pokryvala směsice kuchyňského odpadu.Celé osazenstvo střechy prskalo,nadávalo a dštilo síru na vše co bylo v dosahu.
Jakmile si Taji dostatečně vyčistil oči od humusu popadnul trojici za límce a seskočil s ní ze střechy.Ostatní děti se poroučeli okamžitě do bezpečné vzdálenosti před puchem.Taji podle pachuti v ústem zjišťoval,že k jídlu byla ředkev...nesnášel ředkev."Kde je nějaké vědro s vodou..?"Zavrčel Taji do davu,mezitím co cítil jak mu rozbředlé cosi teče za límec.
Aki Saburou
Tým Gama
Oči se jí svráštily, když i poslední balónek, který trojice vyhodila minul svůj cíl. Jestli někdy budu chtít vlastní děti, tak mě někdo prosím zabijte. Pomyslela si plavovláska vynervovaně a nafoukla tváře při pohledu na situaci nahoře. Vypadalo to, že Taji dokázal dostat vše pod kontrolu, alespoň prozatím, takže by i ona měla udělat svojí část.
"Nebojte se děti! Vůbec nic se neděje, klidně si hrajte dál!" Zvolala zvesela a zazubila se. Ve skutečnosti se ale musela držet, aby nevyskočila tam nahoru a všechny tři je neprofackovala. Na tyhle vtípky neměla nejmenší náladu.
"Poslyš..." Začala dívka jemně, když se tiše připlížila k jednomu z dětí. "Můžeš mi něco říct o těch třech vtipálcích, co tu působí problémy?" Zeptala se klidně a usmála se, aby se dotyčný chlapec nebál promluvit. Jen počkejte vy smrádci! Pomyslela si a začala se v duchu ďábelsky smát.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hlídači
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Dům
Počítal s tím, že když teď ležel Ai u nohou, že se jej pokusí chytit, aby už nemohl dále utéct. Dívka ovšem nechala kočce volnost. Kirazu tedy vstal, odběhl doprostřed místnosti, a okolo čtyřnohého tvora se s pufnutím rozprostřel malý obláček. Muž otevřel jedno z oken, čímž nechal obláček unikat z pokoje. Pak se opět obrátil na své žáky.
"Měl bych vám říct, že s výsledkem této zkoušky jsem mnohem více spokojen, než s výsledkem u první zkoušky," prohlásil a přejel pohledem své žáky. Očekával od nich otázky, a už si v duchu formuloval odpověď na otázku, o níž počítal, že přijde nejdříve - o čem měla tahle zkouška vlastně být.
Tři výtržníci
Tým Gama
sirotčineč
"Chachá!" zašklebil se černovlásek škodolibě při bombardování plácku, zatímco šedovlásek mapoval situaci.
"dostali jsme je?" zajímal se zrzek, když mrštil poslední balónek po Aki ležící na zemi a nahlédnul za okraj střechy. Místo odpovědi od jednoho ze dvou přátel se mu však dostalo hrozivého zahřmění od Tajiho. Zrzek se zajíknutím ztuhnul a křečovitě se na rozlíceného chlapce otočil. Stejně tak i černovlásek s šedovláskem.
"T-To si nedovolíš!" vyhrknul na něj černovlásek v obraně a ucouvnul dozadu, svírajíc poslední balonek pevně za zády. Výraz toho kluka byl strašidelný, stejně jako jeho výhružka o sashimi. Kinosuke svraštil obočí a zamračeně opětoval Tajimu jeho zlostný pohled.
"Nic lepšího neumíš, opičko?! Jen si vyskakovat na menší?!" vykřikl na něj bojovně a sevřel obě ruce v pěst.
Ai Hayo
Team Alfa
Dům
Hlídka
Ai stála u dveří a pozorovala senseie. Ten se objevil pod Ai a dívka na ní jen koukala. ,,Ta kočka musí vědět, že je konec. Nemá kam utéct. Jen jestli se nechá chytit nebo bude dál utíkat." řekla si v duchu modrovláska. Slečna Hayo koukla na kočku, ležící pod ní a pousmála se.
,,Jestli je to fakt sensei, pokusí se o útěk. Jestli to není sensei, tak tu zůstane. Dám mu šanci na útěk a uvidíme." řekla si Ai v duchu. Začala se ohýbat, aby tu kočku chytnula a pak se najednou zastavila. Koukla na Kura a pousmála se na něj. Koukla opět na senseie a stále se nehýbala. ,,No tak uteč a potvrdíš mi moji předtuchu." snažila se ji pobídnout k útěku.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Bělovlasý si nakonec vybral Toshiminu stranu a podle zvážení situace tak Hiro zůstal stát, ale Hideův zdánlivý útok byl jen předstíraným manévrem.
Přeskočil písečné štíty zformované rudovlasou kunoichi a zaútočil na Raiza ze vzduchu.
Teď byla řada zase na mladíkovi. Upustil kunai, který do teď svíral v levé ruce. Byl omotaný zbytky ocelových lanek, což s nožem na konci tvořilo metr a půl dlouhou zářící zbraň. Tu Hiro roztočil nad hlavou a s nyní prodlouženým dosahem útoku vyskočil a ohnal se po nepříteli s úmyslem rozpůlit ho vejpůl.
Koneckonců různé délky útoků, různých zbraní, mistrovská kombinace Raitonu a oceli byly jedny z jeho cílů. Navíc v tom byl docela dobrý, což byl nejspíš jeden z důvodů proč byl vybrán ke Zlatým pískům.
Feudální záležitosti
„Vy dva ste vážně roztomilý! Už se těšim na vaše výrazy, až se budete vzájemně sledovat umírat!“ smál se Hideo hlasitě, zatímco se s rukama obalenýma chakrou a napřaženýma do stran hnal proti trojici.
Nějakou dobu nebylo úplně jasné, jak zaútočí, až dokud se jeho pohled nestočil k Hirotadovi a ve tváři se mu neroztáhl zlomyslný úšklebek. V tu chvíli se totiž vrhl proti Toshimi.
S pravačkou napřaženou za hlavou jako smrtonosné kopí připravené proklát nepřítele skrz naskrz se blížil a blížil, jako by dával dívce čas si připravit obranu, jen aby jí mohl opět proniknout.
Jenže když se dostal na dosah, nezaútočil. Odrazil se a přeskočil ji. Využil ji, aby Hirotada vyvedl z míry a zaútočil nakonec opět na Raiza, stojícího mezi nimi.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
„Gh!“ zaúpěla, když se jí do ramene zabodl prst, a přivřela jedno oko. Ačkoliv nešlo o ohrožující zranění, bolelo jako čert. Dívka střelila pohledem po muži a stiskla ruku v pěst. On olízl její krev! Ten chlap byl vážně děsivý, ale Toshimi se nehodlala nějak stahovat. „Na to, že ses přes nás ještě nedostal, ti to nějak kecá!“
Hiro se ujal pozice na druhé straně a bělovlasý se dal znovu do útoku. ‚On si snad ani nevšiml, že jsem si sama vybrala, kam mě trefí a že mě vůbec trefí,‘ zamračila se. Rozhodla se na tu domněnku vsadit.
Znovu stanula mezi nepřítelem a Raizem, připravena se přizpůsobit náhlé změně útoku. Znovu se soustředila na svůj písek a podle předchozí zkušenosti vypočítávala budoucí vzdálenost obou štítů tak, aby ji opět zasáhl do levého ramene. Jestli se tak stane, tasí rudovláska kunai a přeřízne mu šlachy na předloktí. Měla by to stihnout!
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Dom
Hliadka
Šíp letel smerom k mačke, no Kuranosuke ho odrazil. Zovrel som ruku v päsť. Čo si to dovoľuje? Chcel som tú mačku zneškodniť, teraz sa kľudne môže premeniť späť, oslepiť nás, zabiť nás, alebo utiecť oknom, alebo komínom. Sensei nesensei, našou hlavnou úlohou bolo zabezpečiť dom za každú cenu. Arogancia a sebaistota v jeho tvári ma zarážala. Myslel si, že sme vyhrali, ale ono to sotva začalo. Mohlo to skončiť, ak by som tú mačku prišpendlil, ale tomu samozrejme on zabránil. Navyše ešte položil svoju katanu bokom. Stále držiac v rukách luk som vzal ďalší šíp a opäť namieril na mačku.
,,Ty," mykol som hlavou k Kuranosukemu, ,,Zdvihni ten šíp a vráť mi ho do púzdra. Ale najprv... Zdvihni tú mačku, má nám čo vysvetľovať." premýšľal som, či nevystreliť znovu, ale ten darebák by môj pokus znova sabotoval. Ale informácie by sa nám mohli i tak hodiť, nech je to ktokoľvek.
Geninovia na stráži domu
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Dom
Bol veľmi rád keď sa dala na stráženie druhých dverí Ai, takže aspoň toto mu vyšlo tak ako plánoval. Zbytok svojho týmu ignoroval, aj tak nerobili nič čo by malo nejaký hlbší význam. Veľmi pomaly si dal z chrbta dole katanu a oprel ju vedľa seba, pozrel na mačku a potom na Ai, bolo vidieť že je unavená. No pokiaľ ostanú takto jemu to neprekážalo, práve naopak len mu to vyhovovalo. Už dávno mal premyslenú stratégiu, bolo mu jedno že v jeho pláne nikdy nefigurovali jeho týmový kolegovia, no samozrejme až na Ai. Tej jedinej veril že aj bez jediného slova pochopí čo zamýšľa spraviť ak by bolo treba. Nikdy nebol ten typ čo bez rozmyslu niečo robil. Všetko si dôsledne prešiel do najmenších detailov, a naplánoval tú najlepšiu stratégiu na rôzne situácie. Bol docela rád že o ňom nevie skoro nič ani sensei, len to hralo do jeho kariet.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Hirotadův protiútok se ukázal jako naprosto k ničemu. Když Hideova paže projela dvojicí písečných štítů jako nůž máslem, Hira polil studený pot.
Zasaženým nakonec byla místo Raiza Toshimi.
"Néé!" Zakřičel černovlasý mladík a po Hideovi se ohnal mečem, jenže jejich děsivý oponent už byl z dosahu a chystal se k dalšímu výpadu.
Hiro už se ho ani nesnažil jakkoliv dohánět. Soustředil chakru do nohou a místo toho přiskočil k Raizovi z opačné strany a obrátil se k němu zády. Měl to přímo před očima, Bělovlasý byl rychlejší než oni dva, takže to znamenalo, že si každý musí ohlídat svůj pomyslný půlkruh. Nebylo v jeho moci chránit oba dva. Neb kdo brání všechno, neubrání nic, jak říkal jeden z učitelů na akademii.
Jestli se Hideo rozhodne znovu projít Toshiminou stranou, nebude jí mít jak pomoci.
"Promiň Toshi." Omluvil se dívce v mysli a doufal, že se Hideo rozhodne projít kolem něho, protože pokud bude muset někdo padnout, aby ho zastavili, tak to bude raději on, než kdokoliv z těch dvou.
Hlídači
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Dům
Kirazu utíkal rychle a neúnavně. Taky musel, když se mu za zády hnala Ai, která ale únavou zpomalovala. Pak se ali objevil i Jaku. Na druhou stranu Ai brzy odpadla únavou, takže zase zbýval jediný člověk Bylo jasné, že si vybral skvělou dobu, a že jeho plán má úspěch. Jednou se také prohnal kolem Yoshimitsua - ten se ho také pokusil bezúspěšně lapit. Hra na honěnou ještě chvíli pokračovala, než opět vběhl do obývacího pokoje. Chtěl doběhnout na druhý konec, otočit se a vrátit se stejnými dveřmi - to mu ale nevyšlo, protože mu Kuranosuke zavřel dveře. Překvapil ho svist šípu - chtěl se rychle vyhnout, přičemž ale ve spěchu klopýtl a upadl směrem k Ai, která se mezitím opět zjevila a zablokovala mu i druhou cestu k úniku. Jak ležel na zemi pod Ai, rychle a překvapeně si uvědomoval jednu věc - byl v pasti.
Hizuki Shima
Tým Beta
Loď Mořská Panna
"Takže v přeneseném významu to čistě teoreticky maminčin recept je. I když ne mojí, ale jeho." zazubila se a buď jí nedošlo, že onen mistr to vařil podle receptu, ale sám maminkou nebyl, nebo to prostě neřešila. Chvilku pak seděla nezvykle klidně a pouze se okolo sebe rozhlížela. Když musela již po několikáté potlačit zívnutí, zeregistrovala, že sensei i s kapitánkou někam zmizely. Neptala se kam a pouze následovala zbytek jejich týmu do chodby.
"Daisuke-kun, na co myslíš?" optala se s očima nevinně vykulenýma, když koutkem oka zaznamenala mladíkovo zčervenání. Nevinnost to však byla již téměř perfektně hraná, protože ji čas strávený s zelenovláskou začínal poznamenávat.
Zastavila se těsně za loutkařem a div do něj nevrazila, když dorazili před dveře jejich kajuty.
"Dobrou noc a krásné sny." uculila se při rozloučení s Tekurem a Shi(em) a otočila se k již otevřeným dveřím do kajuty.
Už už se nadechovala ke slovům díků, ale zarazilo jí Daisukeho nedořečení věty."Co se děje?" Snažila se kolem něj nakouknout, co je uvnitř a co ho tak zarazilo. Nakonec se kolem něj musela protáhnout a taky vytřeštila oči a trochu zrudla. "Tak toto asi v plánu fakt nebylo..."
"Um... jestli ti to vadí, tak si klidně ustelu na zemi... Jak jsem už řekla vyspím se kdekoliv." pokrčila rameny a zkoumavě pohlédla na svého společníka. Pak ze svých věcí vyhrabala hygienické potřeby a vydala se směrem ke koupelně. "Ale nabídky být první v koupelně klidně využiju." zazubila se a zmizela za zavřenými dveřmi a docela jí zajímalo co se bude dít dál.
Ai Hayo
Team ALfa
dům
Geninové na stráži domu
Ai honila senseie, přeměněného v kočku. Honila ho na skrz celým domem. Ať se snažila sebevíc, nemohla ho chytnout. Běžela za ním do doby, než padla na zem únavou. Byla dost unavená a skoro se jí zavírali oči. Snažila se zvednout, ale moc ji to nešlo. Mysl nebyla moc unavená, ale její tělo bylo hodně. To už pomalu přestávalo poslouchat mysl. Jen tam tak ležela a oči se jí začali zavírat. I přes všechnu snahu se její očka zavřela a ona tam usnula. Začalo se jí zdát o svém teamu u černých písků. Nevěděla kolik uteklo času, ale sen byl dlouhý hodně. Nakonec se vzbudila a uviděla, že je stále venku tma. Vstala, ačkoliv její tělo bylo stále unavené, ale trochu si odpočinulo. Začala hledat senseie a nakonec ho našla, v obklopení svých kolegu v obývacím pokoji. Všimla si, že Kuro hlídá jedny dveře a tak začala Ai hlídala druhé. Všechny dveře byly hlídané a tak sensei neměl moc možností jak útéct. Dveřma to nešlo a ani Oknama. Sensei byl v pasti. Ai pozorovala senseie a snažila se odhadnout, co má sensei v plánu.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Nekomi
Mořská panna
"Jo tak to už nestíhám. Ale vám to jde vážně skvěle, na to dlouho nezapomenu a jednou to budu vyprávět dětem a vnoučatům." zakýval hlavou Tekuro, jakože chápe a zblajzl zbytek jídla, které měl na talíři.
Po večeři, když se kapitánka i sensei odebraly někam pryč, se oba dva Tekurové rozloučili se zbytkem týmu a vyrazili chodbami v lodi ke své kajutě.
To, že v ní našly palandu, vedlo k poměrně vyostřené hádce o to, kdo bude spát nahoře. Nakonec ji vyhrál Shi. Tekuro rezignovaně rozhodil rukama a odebral se do sprchy. Měl všeho toho cestování plné zuby a už se těšil na postel. Nepřidala tomu ani pořádná dávka jídla, kvůli které se mu teď chtělo spát.
A to byl možná důvod, proč si nevšiml, že jakmile se domyl a zabalil do ručníku, objevil se Shi přímo před ním. Víc než to, že se mu takhle nenápadně vplížil do koupelny, víc než všechny důvody, které ho k tomu mohly vést, ho vyděsil fakt, že při sprchování si přirozeně nebral své sluneční brýle.
"Tak pro...můžeš mi vysvětlit...já jenom doufám..." Shi nebyl schopen ani jedné souvislé věty. To, co viděl v Tekurových očích mu nahánělo strach. Už dlouho ho totiž zajímalo, proč tak náhlá změna stylu. Teď to pochopil.
"Poslouchej, tohle je vážně jedno velký nedorozumění!" snažil se všechno s rukama rozhozenýma do uklidňujícího gesta zachránit Tekuro, ale Shi nevypadal, že by ho zajímalo cokoliv, co řekne.
"Já jenom doufám, že to není nějaká podobná hovadina, jakou jsi použil na mě. Protože jakmile tohle Daisuke zjistí, tak ten hromosvod už nebudu já. Tentokrát si to celý slízneš ty, to ti garantuju." s těmito slovy se otočil na patě a vystřelil z pokoje i se všemi svými věcmi ven, na palubu lodě a z ní rovnou na příď.
*Idiot!* zamumlal si cestou. Nic ho za posledních pár měsíců nevytočilo víc. Možná za celý život ne. Posadil se na okraj lodi a pozoroval vlny. Svým způsobem ho to uklidňovalo. Moře už hodně dlouho neviděl.
Tekura ta hádka zbavila poslední energie. Vylezl nahoru na palandu a okamžitě usnul. Zdálo se mu o plamenech. O hodně plamenech, které škvařily jeho tělo, až z něj nezbylo nic. Nebylo divu, že se moc nevyspal.
Feudální záležitosti
Hirotadův výpad kunaiem Hidea sice škrábl na zápěstí, ale ruku mu z boje nevyřadil. Podobně efektivní byl i bod proti podpaží. Hideo byl evidentně zkušenější, rychlejší a chladnokrevnější než Kenchi. Jeho výpad proti Hirotadovi měl celou dobu posloužit jen tomu, aby si mladíka bělovlásek udržel od těla, což se mu také podařilo.
Před Hirotadovým mečem se stáhl natočením druhým bokem proti Raizovi, takže ho meč těsně minul, a on tak mohl s napřaženou, zářící dlaní pokračovat v útoku na jounina. Do cesty se mu ale postavila dvojice písečných štítů i s jejich majitelkou.
Hideo se zamračil, ale nezastavil.
Jeho dlaň prošla prvním štítem, druhým štítem, a pokračovala, přímo proti kunoichi.
Písek posledního štítu potřísnila krev, která vystříkla z Toshimina ramene ve chvíli, kdy se do něho zabodl první článek Hideova prostředníčku, ale dál se ruka nedostala. Bělovlásek totiž narazil tělem do prvního ze štítů, který tak zastavil postup jak jeho, tak jeho ruky.
„Tsch!“ odfrkl si podrážděně muž, vytrhl ruku z písku a rychle se vrhl doleva, dál od ozbrojeného Hirotada.
„Snad to nebolelo, holčičko?“ ušklíbl se Hideo a olízl si Toshiminu krev z prstu, načež se vrhl opět vpřed.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Místo pravačky teď na Raiza útočil levačkou. Toshimi proti ní okamžitě vyslala oba štíty, které se seřadily za sebou. O Hira se naštěstí nemusela bát, protože nevypadal, že by se nechal zasáhnout tak snadno.
U jejich senseie to ale bylo horší. Ten se nejspíš nemohl hnout. Rudovláska se zprudka odrazila a zastavila se teprve mezi blonďákem a pískem. Nechtěla riskovat, že by bělovlasý prorazil oba štíty. Ještě před odrazem si zapamatovala, kam nepřítelova ruka míří a nastavila se tak, aby případně zasáhl jen její pravé rameno. To už by ho snad mohlo zastavit!