DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Na její varováni nebyl brán zřetel a Ki do ní vrazil. Místností se rozhlehlo slabší vypísknutí.
"Dávej pozor! To snad nevidíš nebo co?" protočila oči v sloup. Rozhlédla se po místnosti, což ji bylo na dvě věci.
"Ki, prostě si zahrajeme na slepce, chytíme se za ramena a půjde se za prvním. Klidně půjdu první." Krůčkem po krůčku se přibližovala ke Kimu s rukama před sebou. Levačkou našla, koho potřebovala. Otočila se k němu zády.
"Nějaké námitky? Jestli jo, vyřídíme si to na světle, až budu mít písek a budu vidět." spojila si prsty a protáhla ruce. Chvíli vyčkala, než vytvoří vláček a vydala se poslepu hledat stěnu, po které se vydala.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Dívala jsem se na Tsubaki, která řekla, že Ki není gentelman a tak jsem se jen usmála a souhlasně jsem pokývala hlavou, vůbec jsem nechápala, jak jsem mohla něco takového vůbec říct.
Poté se můj pohled přesunu na Tsubaki, která se smutně dívala na svou tykev a musela se s ní rozloučit a tykev následně nechala rozpadnout a pak se vydala do tunelu. Poté co zmizela, tak jsem čekala, až Ki vleze dovnitř. K jeho kalhotům jsem už raději neřekla ani slovo, stejně by to nemělo cenu.
Chvíli poté co Ki zmizel v tunelu, jsem se do něj taky vydala. Skoro jsem se až plazila, protože jsem měla na zádech svůj vějíř, protože se mi ho nechtělo sundávat. „Ki, ty sis toho všiml, že jsme v díře,“ řeknu jako kdybych to teprve zjistila a usměju se, i když to nebylo vidět, protože byla tma. „Myslíte, že je tady někde východ,“ zeptám se, i když vím, že to oni nejspíše netuší.
Hizuki Shima
Tým Beta
Královský palác
Ve chvíli, kdy je nejvýše postavený člověk v celém širém okolí propustil, uvolnilo se Hizuki v ramenech napětí, o kterém do té chvíle neměla tušení. Přestože nic nedělala, ani týmu nijak nepomohla, ono setkání jí opravdu dostalo a tak prvních pár minut co vyšli z onoho sálu, kráčela klidně, tiše a zamyšleně. Důvodů k zamyšlení měla opravdu spoustu a jen těžko říct, zda to bylo něco závažného, či rozvíjení myšlenky o vráskách.
Ať už to bylo jakkoliv, zřejmě po nějaké době přišla k uspokojivému závěru a znovu začala zkoumat vše kolem sebe, asi jako nějaké nadšené štěně.
"Jůůů, jídlo. Mňam." Nadšení z ní jen sršelo a přiblížila se k Chice, jakoby snad měla sensei v plánu jim utéct.
Když začali ostatní chrlit návrhy co dál, mlčela. Nechala je mluvit bez jakéhokoliv skákání do řeči. Dokonce stočila pohled k zemi a pouze pozorně naslouchala. "Tvé nadšení z první mise je neskutečné, ale opravdu jim chceš přiznat, že vůbec nevíš, co dělat? Asi mi nic jiného nezbude, ale... myslím, že chápu všechno, jen mě nenapadá nic k tématu..." Když se na ní Daisuke s očekávání podíval, povedlo se jí hanbou trošku zrudnout, ale pokusila se to zakrýt bezradným zazubením se.
"K těm návrhům... Jestli zbude čas... nemohli bychom si na chvíli zaplavat? vyhrkla pak první věc, co jí napadla a již ze zvyku zvedla ruku a podrbala se nervózně na zátylku.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Kaňon, tunel
"Nějak to s chakrou dám. Neměj péči," odbyl Ki písečnici a opět pohlédl do díry. Jako první se do temné hlubiny pustila Tsubaki, která ovšem prvně rozpustila svou tykev s pískem. Když viděl, že se Tsu rozhodla stát se návnadou místo něj, nečekal a vlezl za ní. Sunul se po čtyřech temnou jámou, a snažil se přitom myslet na to, jestli je tohle poslední překážka na cestě za novým nebo novou sensei. Možná proto i přeslechl, co přesně Tsubaki říkala, když se dostala ven. Když se Ki dostal také do oné místnosti, opatrně vstal, a pokusil se pár kroky uvolnit prostor pro Kami. Před ním stojící Tsubaki si ovšem nevšiml, což mělo za následek to, že do ní vrazil, načež kvapně ucouvl, zapotácel se, spadl, a opět se mu zrušila přeměna, což na sebe dalo znát pufnutím.
"Už zase... Aspoň že je tu tma..." řekl si pro sebe. Normálně by mu to bylo trapné a cítil by se nervózně, ale je pravda, že zde, kde byl fakt, že se mu na cestě kaňonem svlékly kalhoty skryt alespoň v temnotách, mu opětovné odhalení jeho spodního prádla zas tak nevadilo.
"Takže... Jsme v díře, Tsu je bez tykve, já bez kalhot, a všichni bez světla. Co budeme dělat?" shrnul Ki situaci a položil jednu v téhle situaci poměrně vhodnou otázku a čekal co navrhnou ostatní.
Masao Nibori
Tým Delta
Kaňon
"Je tu tma jak pr*..." Řekl by zřejmě někdo, kdo by v tu chvíli stál se třemi geniny v jeskyni, do které nedopadalo ani trochu světla. Tam dole bylo výrazně chladněji než venku a všechny stěny byly hladké, jakoby ani nevznikly samovolně.
Nyní mohli na vlastní smysly zakusit jaké to je v kůži slepce, který se musí spoléhat na sluch a hmat. V kůži někoho, kdo pouhým mrknutím oka nepozná všechny nástrahy, monstra, všechnu havěť a nebezpečí, které se mohou skrývat těsně před jeho víčky.
Východ existoval ale jak ho najít? Jedinou možností bude ho ucítit.
Jak bude na tři malé děti, kteří si navzájem nevěří, působit tohle místo plné ničeho a zároveň všeho?
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Ai Hayo
Team Alfa
Kaňon
Divka si myslela, že dorazí i Kuro, ale ten se nakonec neukazal. 'Co se děje s Kurem? Kde sakra je?' řekla si v duchu. Rozhlížela se kolem a stále na nej čekala. Trochu se i lekla, když slyšela promluvit jejich senseie. Ai si vyslechla jejich úkol. 'Takže máme hledat černou látku? Z toho jedna je tady v kaňonu a další tři v Suně? Stejně musíme všichni do kaňonu.' proběhlo dívce v hlavě. Když se chystala rozběhnout do kaňonu, lučišník se ujal vedení a řekl každému, kam má jít. Ai se pousmála. Modrovláska se otočila na Jakua.
,,Tak jdi taky hledat ty indície do kaňonu. Já budu hledat ty další dvě indície a pak dál jednu černou látku i Kurovi, ať ji odnese senseovi. Jsme team a musíme držet pospolu." řekla Jakuovi. Rozeběhla se do kaňonu, nečekajíc na ostatní. Pár metrů za branou do kaňonu zahnula se severo-západ a zastavila se se po několika metrech. Vylezla na na stěnu a začala se rozhlížet.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Kaňon
Na miesto dorazil aj Jaku a objavila sa aj Ai. Po Kuranosukem ani chýru ani slychu, niežeby mi to vadilo. Sensei nám vysvetlil pravidlá ďalšej skúšky. Mierne som sa pousmial.
Takže tri v Sune a jeden tu? Pché, je jasné, že ja nájdem ako prvý ten kúsok, ktorý je skrytý v kaňone, hovoril som si v hlave a očkom som hádzal po ostatných dvoch.
,,Vy dvaja by ste mali hľadať v Sune. Je predsa jasné, že ja ako prvý nájdem to čo hľadáme už tu. A ak by ste sa pokúsili mi v tom zabrániť, pôjdem do Suny a vyzbieram aj tie ostatné, čim vy v skúške neuspejete," chvastal som sa pred ostatnými, no zároveň to bol aj taký menší experiment. Mal som oproti nim aj výhodu, teda neviem ako Ai, ona bola u Čiernych Pieskov, ale ja už som sa s bývalým tímom naučil chodiť po zvislých povrchoch. Plánoval som nájsť tú látku skôr než skončí tento deň. Po tom som už nestrácal ani chvíľu išiel som prehľadávať kaňon. Avšak som sa predtým ešte skryl za skalu a sledoval čo spravia tí dvaja.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Palác > Ulice města Yatsuhiro
„Tak nějak, Chika-sensei...“ usmál se roztržitě Daisuke, když opustili královské komnaty a zelenovláska si postěžovala na pleti škodící atmosféru.
„Un!“ přikývl poté na návrh někde posnídat s větším nadšením, než s jakým si myslel, že by mohl snídani ocenit. Faktem ale bylo, že včerejší večeře byla něco tak úžasného, že se na cokoliv co na té lodi vzniklo těšit prostě musel.
„Já bych se rád prošel po městě, případně si ho prohlédl z výšky kvůli terénu, a také bych si chtěl promluvit se zdejší gardou ohledně jejich bezpečnostních plánů, když budete souhlasit, Chika-sensei,“ přidal svou trošku do mlýna mladý loutkář hned po Tekurovi, načež pohlédl s očekáváním v očích na Hizuki, s čím přijde ona.
Tekuro&Shi
Tým Beta&Nekomi
Královský palác
Když audience skončila a oni se konečně ocitli venku, spadla z nich jakási tréma. Takový ten druh, který se neprojevuje viditelně, ale cítíte ji. Někde vzadu. Stojí za vámi, ruku na rameni a vy tušíte, že jakmile se špatně pohnete, řeknete něco špatného a nebo se jen špatně podíváte, zmizíte. Je to naprostá blbost, ale takový ten pocit je. Projevuje se právě v momentech, jako byla tahle návštěva.
"Jasný, mám hlad jak vlk!" pokýval hlavou nadšeně Shi. To byl další z projevů onoho nepříjemného pocitu ze setkání s králem.Vůbec se mu líbily všechny návrhy, které sensei nadhodila. Ale přeci jen měl jeden vlastní, který ale chtěl vyřídit sám. Nikoho k tomu nepotřeboval a všichni stejně budou mít své práce dost.
"Chci si potom skočit do města něco vyřídit, bude to problém?" otočil se na Chiku s jedinou otázkou, která ho v ten moment napadla.
Tekuro na tom byl podobně, jen bez vlastní iniciativy. Spíš přemýšlel, jak provést ochranu celé lodi, jich samých a především jejich sensei. Protože mít v řadách berserkera nebylo nic, co by si přál. Když nad tím tak přemýšlel, bylo super, že to odhalili tím způsobem, jakým se to stalo. Kdyby to bylo při ostré akci, pravděpodobně by všichni byli mrtví.
"Možná by stálo za to ve volném čase vyzpovídat správce doků. Ten přeci musí registrovat lodě, které sem připluli. Možná při tom na něco kápneme" snažil se alespoň o nějakou přínosnou poznámku. Shi se na něj jen bezradně otočil.
*To byl můj nápad!*
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Jen se smála svému vtípku a chybějícím kalhotám.
"Fór nefór, za chvíli ti bude chybět chakra a nový sensei tě uvidí polonahého." vyplázla na něj jazyk. Na Kami se šibalsky usmála a mrkla. Občas byla hold i zábavná sice s příměsí černého humoru ale zábavná. Vrátila se k ptáčkovi a k tunelu. Super, co přijde příště, schody do nebe? pomyslela si. Její pozornost zaujal menší nápis. Toho se měli jako zaleknout? Shodila na zem ze zad tykev, ke které si přidřepla.
"Sbohem krásko má, budeš vytvořena znovu, slibuji." objala tykev, načež ji nechala rozpadnout na písek. Narovnala se a najednou si připadala o dost lehčí. Párkrát zakroužila rameny a otočila se na ty dva.
"On a gentleman? Pff...jdu klidně první, mně to nevadí." otočila se na podpatku k tunelu. Klekla na kolena a vydala se vstříc svému osudu. Tunel se ji zrovna dvakrát nezamlouval, ale zpátky už jít nemohla. Putovala dále vstříc temnotě a něčeho na konci. Konečně se dostala do nějaké místnosti.
"Lidi, světla tu moc není, zkuste se mezi sebou nezabít, díky!" houkla k těm dvěma loudalům za ní. Vyškrábala se na nohy a udělala šest kroků od konce tunelu, aby udělala prostor.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Dále hledám, ale Tsubaki přestane hledat a jde za Kim, kterého chytne za ramena a pak ho nadkloní nad propast a stáhne ho zpět. Když se pak Kimu zruší kalhoty, tak vyprsknu smíchy a podívám se na Tsubaki. „To se ti zase něco povedlo,“ řeknu a podívám se na Tsubaki a následně opět taky začnu hledat znak, který hledáme.
Dále hledám a nakonec je naše hledání úspěšně zakončeno, když ho najde Tsubaki. ‘Super, že jsme to konečně našli, jsem zvědavá, co se bude dít teď,‘ pomyslím si a podívám se na ty dva. „Heh tunel, no co nás ještě čeká,“ řeknu a podívám se na díru v zemi a pak opět na ty dva. „Ale Ki, ty jsi přede gentelman,“ řeknu s úsměvem a podívám se na Tsubaki, jestli se mnou bude souhlasit.
Chika Yoshitsune, Nomaru Wakatsuki
Sensei týmu Beta
Královský plác
„Výborně,“ kývl Nomaru a propustil je.
„Wáááh!“ protáhla se Chika uvolněně, když konečně opustili královu komnatu a byli od ní v dostatečné vzdálenosti. „Konečně čerstvý vzduch. Být v jedné místnosti s autoritama je šíleně stresující. Ještě by se nám udělaly vrásky,“ odfrkla si a obrátila se na svůj tým.
„Teď navrhuju zasednout někam do parku a zblajznout tu úžasnou svačinku, kterou nám připravil Eichiro-san, snídaně je důležitá. Potom bychom mohli jít zkontrolovat místo, kde Mořský koráb přistane. Nějaké další návrhy, medvídci moji?“ usmívala se od ucha k uchu. Těšila e na jejich návrhy. Byli to hrozně šikovní a chytří medvídci!
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Západní kaňon
Kirazu stál v temnotě před kaňonem a čekal na žáky. Přišel Yoshimitsu a Jaku, poté se ještě objevila Ai. Kuranosuke nedorazil. Kirazu na něj nečekal a s příchodem čtvrté hodiny se dal do odříkávání zadání úkolu.
"Od dnešního východu slunce do zítřejšího západu slunce máte čas splnit tento úkol. Zde v kaňonu jsou skryty tři indície. Tyto indície vás zavedou do tří dalších odlišných míst ve městě. Na těch třech místech se skrývají tři útržky černé látky. Chci po vás, abyste tyto útržky našli a donesli je ke mně domů. Ovšem, jak jistě víte, jste, nebo mělo by vás tu být čtyři. A tři útržky pro čtyři lidi nestačí. Proto jsem pro jednoho z vás nechal jeden kousek s černou látkou přímo uvnitř kaňonu. Je jen na vás, jakým způsobem budete pátrat a komu se poštěstí nalézt útržek už zde v kaňonu." ukončil Kirazu stručný výklad toho, co měli jeho žáci dělat.
"Nějaké otázky?"
Ki Hayabusa
Tým Delta
Západní kaňon
Ki seděl, pozoroval ptáčka a houpal nohama nad jámou. Strašně se nudil a tak čekal, až jedna z jeho dvou spolubojovnic objeví, co hledala. Na chvilku se podíval do jámy. Zkoumal pohledem, jak je asi hluboká a široká, a jak asi vznikla. Když se dokopal k tomu, jak by se člověk, který by do té jámy spadl, mohl dostat ven, cosi nebo kdosi ho chytil za ramena a škubl s ním směrem do jámy. Okamžitě ho ale zachytil a stáhl ho zpátky. Tenhle šok byl každopádně dost silný, aby zrušil jeho přeměnu, a když se obláček rozplynul, zase byl před holkama bez kalhot, jen v tričku, botách, rukavicích a spodním prádle. Ki nemusel dlouho pátrat, kdo to způsobil - Tsubaki se za jeho zády hned ozvala, že má pomoct s hledáním.
"To jsou blbý fóry!" vykřikl, trochu rudý v obličeji, částečně ze studu a částečně ze vzteku, ale odporovat raději nehodlal. Jediné, co udělal bylo, že vstal, obnovil přeměnu, která opět zamaskovala chybějící část jeho oblečení, a jal se pomoct s hledáním. Štěstí se usmálo na Tsubaki. Ki se k ní s trochou neochoty přiblížil, až spatřil malý tunel. Pohlédl do něj, pak se podíval na spolubojovnice a nakonec opět do úzké temné díry ve skále.
"Dámy mají přednost!" řekl najednou Ki a uvolnil Tsubaki a Kami místo. Bylo mu jedno, která z nich to vezme. Role toho, kdo to jako jediný u každé pasti nějak schytá, se mu vážně přestávala líbit.
Masao Nibori
tým delta
Kaňon
Přes svist větru už nebylo nic slyšet. I jemné pípání Chika se vytratilo v dálce vichru. Slečny se jako obvykle bavily ztrapňováním svého "parťáka" a ten na protest odmítl přiložit ruku k dílu. Jaká to skvělá spolupráce začínajícího týmu...
Přes nezvyklé návrhy týkající se odpalování výbušnin nakonec našli odpověď na báseň. Znak připomínající ptáčka byl vyrytý na nenápadném místě na skále za uskupením dalších nesmyslně rozmístěných skalek a popadaných kamenů.
Když ale došli ke značce, konečně mohli vidět díru do skály, velkou akorát tak na to, aby skrz ni mohli prolézt po kolenou dovnitř. Tykev s pískem budou muset táhnout zasebou nebo se jí vzdát a později si vytvořit novou. Velikost tunelu se nemění ještě pěkných pár minut při mírném klesání. Dole najdou temnou místnost bez osvětlení.
Malinký, naškrábaný nápis u otvoru do tunelu: "Ty jenž přicházíš, vzdej se vší naděje."
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Hizuki Shima
Tým Beta
Palác
Z jeho očí nevyčetla vůbec nic. Tedy, ne že by normálně dokázala číst lidem z očí, ale říkala si, že by to mohlo být zajímavé. A protože nechtěla svými nemístnými dotazy dělat problémy, potřebovala se na něco soustředit. "No... teoreticky, kdyby došlo k nějaké výrazné změně, nebo dokonce ke lži, mělo by se to očích projevit a já tak zaznamenat změnu... Takže ani není úplně nutnost umět číst lidem z očí... Ale bylo by opravdu husté, kdybych to uměla..."
Díky svým myšlenkám, začala poslouchat královu odpověď až někdy kolem spojenectví. Zbytek si tedy vyslechla snad ještě více pozorně a zřejmě pochytila i význam sdělení. Dalších dotazů se rovněž neúčastnila protože obavy z toho, že ještě něco pokazí stále přetrvávaly a tak tam jen tak stála a pohledem těkala všude možně. Dlouhé ticho, nebo možná ne tak dlouhé, ale ticho pro ni vždycky bylo dlouhé.
Snažila se trpělivě vyčkávat, až jejich slyšení u krále skončí a až se dostanou ven. Na to, jak se celkem bála, měla pocit, že i jejich úkol chápe. Což brala jako veliký úspěch, nicméně o přípravě neměla ani ponětí, takže se rozhodla chvíli všechny sledovat jako stín a napodobit jejich počínání.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Rozhlížela se kolem a kolem a nic nemohla najít. Chtěla něco říct, ale všimla si ptáčka, který se rozhodl odletět na druhou stranu. Jen nevěřícně na něj hleděla, teď už byli ztracení. Zhluboka se na dechla, měla sto chutí do té propasti kopnout Kiho, avšak byla zastavena Kami. Přítelkyně měla úplně stejný nápad. Tsu se nebezpečně zablýskalo v očích.
"Možná by si zasloužil lekci." odpověděla stejně tiše. Došla jako myška za Kiho a dřepla si k němu. Chytla ho zprudka za ramena a lehce jím trhla k propasti, poté stáhla zpátky. Zvedla se začala se pořádně smát.
"Pojď pomoct!" stále se smála a opět se pustila do hledání. Po chvilce našla, to co hledala, ptáček!
"Lidi, zde!" hvízdnula na ně.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Jaku Tanoki
tým Alfa
Dům Jakua, Ulice Suny, Západní kaňon
Potom co se Jaku po druhé zkoušce vrátil domů, okamžitě šel do svého pokoje, aby šel spát. Potom, jak se probudil, šel se najíst, aby měl energii na trénink. Po snídani šel na svou zahradu a trénoval taijutsu, ale asi po dvou hodinách přestal, a šel zpátky do svého pokoje. Tam hledal jednu knížku, kterou kdysi měla jeho matka. Byla to náučná kniha, která se jmenovala Jak poznat genjutsu a jak se ho zbavit. Nějakou dobu si ji četl, asi do oběda, pak se najedl, uklidil po sobě a šel zase trénovat, ale tentokrát se svými meči. Trénoval až do noci, pak šel spát. Druhý den se šel projít, a přitom přemýšlel co se bude dít na třetí zkoušce. Po nějaké době se vrátil domů a podíval do své schránky, kde našel dopis od senseie.
"Kruci, já na to zapomněl! Určitě to udělali beze mně!" pomyslel jsi, když ho viděl. Pak si ho ale přečetl, a oddechl si.
"Takže zítra ve čtyři hodiny... heh, copak plánujete sensei?" pomyslel jsi, potom co ho přečetl. Proto se rozhodl strávit zbytek dne doma, přemýšlením, o čem ten tréning bude. Pak šel spát brzy, aby mohl se dostavit včas. Ve tři hodiny se probudil, a dal jsi nějakou snídani. Potom běžel k západnímu kaňonu, kde se dostavil okolo půl čtvrté a kde potom spatřil Yoshimitsua a senseie.
"Dobré ráno." řekl jim, a postavil se vedle Yoshimitsua. Potom se objevila Ai a zeptala se co bude na tuhle zkoušku. Jaku nic neřekl, ale věděl, že určitě to nebude nic lehkého.
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Domov
V tú noc nespal vôbec a do skorého rána presedel na svojej posteli. Hlavou mu behali myšlienky na všetko čo prežil od vtedy čo skončil akadémiu. Keď sa otvorili dvere na jeho izbe nemal potrebu kontrolovať kto ich otvoril aj tak vedel že to bude otec, keďže sestry aj mamka vždy klopú než otvoria dvere. Zostal sedieť na posteli aj keď počul kroky mieriace k jeho posteli. Vedel že už aj tak je v poriadnej šlamastike. Nijako sa nebránil keď bol vytiahnutý na nohy a donútený pozrieť sa otcovi do očí. Neľutoval ničoho čo urobil, že šiel za svojím snom. Na otázku otca kde bol minulú noc neodpovedal, vedel že by ho to len zbytočne ešte viac naštvalo. Nijak nereagoval na facky ktoré dostal, už bol zvyknutý a dokázal si zachovať chladnú tvár. Hneď ako otec odišiel zo slovami že má ísť pripraviť raňajky sa posadil späť na posteľ na malú chvíľu. Došiel sa prezliecť a zamieril do kuchyne urobiť to čo mu prikázal otec. U raňajok neprehovoril ani slovo aj keď sestry vyzvedali kde bol. Hneď potom ako umyl riad zamieril do svojej izby, nemal v ten deň náladu niekam ísť. Do večere zostal zavretý vo svojej izbe, aby nemusel byť v blízkosti otca. Rovnako u večere bol tichý ako myška. Šiel spať pomerne skoro na to ako bol zvyknutý, bol na jednej strane aj rád že celý deň po ňom otec nechcel nič. Zobudil sa skoro ráno a potom čo nachystal raňajky a dostal povolenie od svojho otca šiel si do svojej izby po katanu a ruksak, šiel sa zašiť na celý deň na svoje obľúbené miesto trénovať. Vrátil sa až neskoro v noci a šiel rovno spať. Nasledujúce ráno pri raňajkách mal zvláštny pocit, v ten deň zostal doma upratovať. Vzkaz od posla prebral a po prečítaní sa len nepatrne pousmial, vedel už teraz že sa nedostavý na miesto v čas ktorý určil sensei. Neriešil to že určite bude sensei naštvaný a potrestá ho, sensei ho nepoznal a tak mu prišlo jednoduché rozhodnúť sa od koho dostane trest, keďže otec až moc dobre vedel čím mu ublíži. Na príprave večere si dal záležať skutočne veľmi a snažil sa dostať povolenie od svojho otca opustiť dom aby mohol prísť včas, no ako predpokladal otec jeho prosbu nekompromisne zmietol zo stolu. Šiel do izby so sklonenou hlavou a posadil sa na posteľ, vedel až moc dobre že nezažmúti oči ani na chvíľu. Nechal po tváre stiec pár sĺz, trápili ho veľmi všetko čo sa dialo. Vytiahol denník ktorý patril jeho skutočným rodičom a začal si ho čítať. Keď hodiny ukázali že sú tri hodiny, nahodil svoj typický výraz tváre. Keďže vedel že ho otec príde skontrolovať či náhodou nezdhol.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
"Tebe se nepokusil třikrát zavraždit." Zabručel Hiro, když Toshimi rozebírala jejich vítězství.
"A k tomu za odměnu dostane správu nad rodinným majetkem. Až starej Feudál někdy natáhne bačkory, můžou hezky s princeznou vládnout spolu. Vsadím se, že budu první, komu se ten blonďatej prevít bude vysmívat." Dodal znechuceně. Když je Raizo oba objal, přeci jen se Hirovi objevil na tváři úsměv.
"Vidíš? V podstatě nikdy nic neřekne." Prohodil k Toshimi vesele, když Raizo bez jakéhokoliv moudra odešel na překontrolování stehů.
Bylo nad slunce jasné, že o nějaké stehy vůbec nešlo. Navíc se to docela hodilo.
Mladík se obrátil na rudovlasou parťačku, usmál se na ni, šťastný, že s ní může být sám a řekl. "Počkej tady Toshi, hned se vrátím."
Vrátil se po dvaceti minutách a v každé ruce nesl čirý drink s mátou ledem a limetkou.
"Po tom všem se prostě potřebuji napít." Vysvětlil a krčil přitom rameny.
"A moje předešlá ex-parťačka na mě neměla dobrý vliv." Dodal s šibalským úšklebkem a podal dívce drink. Kromě máty z něj byl cítit i rum.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Palác
„Iya, Wakatsuki-sama,“ zakroutil i Daisuke hlavou a mírně se uklonil na znamení díků za poskytnutou odpověď.
Králův popis jejich úkolu zněl vážně... snadně. Na jednu stranu přemýšlel, jestli tu byli vážně potřeba, na stranu druhou si uvědomoval, že tu hraje roli i politika, a té on nikdy moc nerozuměl.
Tak jako tak nehodlal nic ponechat náhodě. V sázce byla přeci čest jejich vesnice!
„Musím se projít po městě, seznámit se s terénem a promluvit si se strážci zákona, abychom se mohli na příjezd lodě ze Země moře adekvátně připravit...“ sklopil pohled hnědovlásek a ponořil se do vlastních myšlenek.
Feudální záležitosti
Raizo si oba vyslechl a s mírným úsměvem se i on otočil zády k pokoji a opřel se lokty o zábradlí, hledící na zapadající slunce.
„Teda, ta vaše sebereflexe je něco... Úplně si vybavuju tu svojí frustraci ve vašem věku. Fajn že už to mam za sebou,“ zazubil se na oba, načež si stoupl mezi ně, sehnul se k nim a s ovinutím paží kolem jejich ramen si je k sobě přitáhl.
„Řekl bych vám, abyste na sebe nebyli tak tvrdý... ale buďte,“ přejel pohledem z jednoho na druhého, načež se odmlčel.
„... Teď by to chtělo nějaký moudro, ale nic mě nenapadá...“ stekla mu pomyslná kapka po spánku a zacukalo mu v koutku úst.
„Každopádně, nic se nemá přehánět. Jsme Zlatý písky a jako takový to máme celkem jednoduchý. Ochránit co máme, a ideálně u toho neumřít. Každá mise, která tak skončí, je naše vítězství, a po vás chci, abyste NIKDY neprohráli, jasný?“ pustil dvojici, narovnal se a s rukama zastrčenýma do kapes se na ně povzbudivě usmál.
„Zítra se vracíme. Doprovodíme Aozora-sama s Negumi domu a hurá zpátky do Suny. Do tý doby máme volno... což mi připomíná, že se mam dneska zastavit na překontrolování stehů. Zatím~!“ oznámil jim, načež se „rozpomněl“ na nařízenou kontrolu, zářivě se zazubil a během okamžiku byl pryč.
Ai Hayo
Team Alfa
domov - Jižní cvičiště
Dívka během pár minut doběhla na ono cvičiště, kde bylo v tu dobu ještě prázdno. To ji vyhovovalo. Stoupla si před cvičné panáky. Začala trénovat hod se shurikenama. Tohle ji šlo vcelku dobře a tak nebyl důvod to dál trénovat. Nakonec přistoupila ke stromu a začala do něj mlátit pěstí. Potřebovala zvýšit sílu úderů a tohle byla pro ní jediná šance. Po několika hodinách, ji klouby začali bolet natolik, že si musela dát pauzu. Podívala se na ruce a ty měla celé od krve a sotva s nimi hýbala. Nebyla šance, že by si je ošetřila sama. Proto si sedla po strom a čekala, jestli ji náhodou nepřestanou bolet, aby mohla pokračovat v tréninku. To se nestalo a tak se při šeru rozešla domů. Doma ji ještě v předsíni chytla mamka a vyhubovala ji, že se celý den neukázala doma. Když ovšem spatřila její ruce, vyhubovala ji ještě jednou. Ai se ji snažila vysvětlit proč se tak nadřela, ale její máma neposlouchala. Ai bez večeře odešla do pokoje, kde si svlékla a lehla na postel a koukala na strop. 'Musím zesílit a ochránit ty pulce. Znám je jen chvíli, ale celkem sem si na ně i zvykla. Kdyby se ti dva pulčíci nehádali, byl by to dobrý team. Ale takhle se nemohu na nikoho spolehnout. Musím zesílit sama a ochránit je.' po těchto slovech modrovláska během 30 vteřin usnula. Druhá den ráno se probudila až na oběd. Koukla na ruce a zjistila, že ji někdo vyměnil obvazy. 'Díky, mami.' řekla si v duchu. Oblékla si věci a odešla dolů na oběd. V kuchyni se podívala na rodiče a sedla si na volnou židli. Mamka ji tam dala oběd. Hayo si sundala obvazy z ruky, aby se podívala na klouby. Ještě byly celé červené, ale už tolik neboleli, takže se mohla v klidu najíst. Po obědě opět zmizela pryč z domu na celé odpoledne. Opět si to namířila na jížní cvičiště. Zase přišla k onomu stromu a místo pěstí, trénovala kopy. Teď vydržela o něco déle než včera. S menšíma pauzama to vydržela 5 hodin, než zase padla na nohy. Tentokrát se ale nemohla skoro zvednout a tak musela čekat do noci, než se vůbec postavila. Když bylo okolo deseti večer, konečně se postavila a odešla domů. V předsíni se zase zhroutila, tentokrát kvůli nohám a do postele ji museli odtáhnout. V posteli se převlékla a poté usnula. další den skoro celý prospala a probudila se až odpoledne, ve 3 hodiny. Na stole již ležel dopis pro ní od senseie. Vzala si ho a přečetla.
,,To si ze mě dělá p**** ten v**. Takhle ráno? Zítra? To se můžu otočit a jít spát, nebo nespat vůbec." řekla Ai to co měla na srdci. Bez jídla se otočila a šla ven. Tentokrát nešla trénovat, ale šla jen na procházku. Dávala si odpočinek od trénování. Procházela se po vesnici cely zbytek dne. Večer kolem 8 hodiny šla domů se najíst. Po jídle odešla do pokoje, kde si vzala zbytek věcí a odešla na místo srazu. Byla tam velice brzy, skoro 6 hodin před časem určeného ke srazu. K bráně položila tažku a trénovala Taijutsu, aby se nějak zabavila. O 4 hodiny později si sedla k bráně a použila Burendo no Kage. Takže nebyla vidět a jen tam tak seděla, aniž by sebou hnula. Seděla tam dvě hodiny, dokud nebyl čas srazu.
,,Koukám, že chybí Kuro, nevíte někdo co s ním je?" řekla dívka z ničeho nic ze stínu brány. Poté si vzala věci a přišla blíž ke kolegům.
,,Co to bude za zkoušku, sensei?" zeptala se Ai. Stále měla obvázané klouby a lehce pokulhávala.
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Nad slovy Tsubaki jsem se usmávala a podívala jsem se na ní. „No asi na tom něco bude,“ řeknu jí a dívám se na propast. Nad jejími slovy jsem jen souhlasně zakývala hlavou, proč bychom to měli vyhazovat do povětří, když to musí jít i nějak jinak, proč by tady teda byla ta hádanka.
Následně se tady začnu dívat okolo a začnu hledat to, co hledá Tsubaki. Napadla mě jedna věc, ale raději jsem jí ani neřekla nahlas. ‘Co kdybychom tam hodili Kiho, aspoň by aspoň od něj byl klid a další sensei by nám už třeba neutekl, bez tak za to může on, že s námi nikdo dlouho nevydrží,‘ pomyslím si a dále hledám.
Následně jsem došla k Tsubaki. [b]„Hele nemůžeme ho tam dolů hodit, dneska mě celkem štve, co kdyby taky zkusil hledat, možná by jsme to našli i dříve a vypadli odtud,“ řeknu tak, aby to slyšela jen Tsubaki a následně dále hledám.
Tekuro&Shi
Tým Beta&Nekomi
Královský palác
Odpověď oba hnědovlásky uspokojila. Každý z nich jen lehce zavrtěl sklopenou hlavou na znamení, že nemají žádné další otázky. Všechno se zdálo být jasné. Nejhorší byly přesně tyhle chvíle. Nikdo se na nic neptal a bylo ticho. Neuvěřitelně se táhly, i když trvaly jen okamžik. A Tekura pořád škádlila ta otázka ohledně uniforem. Jeho obvyklý outfit byl totiž velice podobný.
Ale tohle přeci nemohl. Tohle bylo nevhodné. Ale možná by nebyl problém, kdyby si tu uniformu prostě koupil.
Někdo z armádního skladu přeci musel být na peníze, no ne?
Shi se jen s úšklebkem podíval na Daisukeho, který se snažil obhajovat naprosto logicky položenou otázku. Ta jeho přehnaná úcta k autoritám a morálním zásadám byla sice občas skvělá, ale ve většině situací otravná. Král měl naštěstí dost rozumu a vzal vše s nadhledem a hlavně zcela prakticky. Kdyby odjakživa nepodezíral autority, možná by pánovi na trůnu věřil každé slovo. Jenomže místo klidu se mu v hlavě vyrojila tisíc a jedna konspirační teorie. Ale nakonec by to třeba mohlo všechno proběhnou hladce. Budou na lodi hlídat, přinejhorším nakopou pár chlápků a pošlou je do místní vězeňské nemocnice. Toť vše.
*Co se může stát?* napadla ho najednou prokletá otázka a on si nemohl odplivnout na zem, aby kletbu zrušil.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Domov
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Kirazův dům, kaňon
Poté, co Kirazovi žáci opustili dům, se sám Kirazu co nejrychleji uchýlil ke spánku. Jistě, dovedl vydržet vzhůru a sledovat svůj cíl celou noc i déle, ale věděl dobře, že to není úplně nejlepší - už jen kvůli únavě a nedostatku energie po akci.
Uběhly dva dny a od Kiraza nepřišla žádná zpráva. Sám Kirazu nebyl k dohledání - doma byl jen, když šel spát, jinak oba dny trávil jinde. Až teprve třetí den rozeslal po poslovi svým studentům identický vzkaz.
Ten den šel spát dřív. Sám se probudil už velmi brzy ráno. Chvíli hleděl z okna svého velkého domu na ztemnělou ulici osvícenou jen světlem lamp, pak se sebral a vyrazil na místo setkání. Stanul tam o hodinu dříve, než byl domluvený čas a vyhlížel své svěřence.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Kaňon
"A proč by se to na nás mělo sesypat? Vždyť se to dá odbouchnout z dálky! Myslel jsem, že víš, jak se s tím pracuje, aby ti to nebouchlo mezi prsty," odpověděl Kami na její poznámku. Co měl znamenat pohled Tsubaki zpočátku nepochopil.
"Já to stejně udělat nemůžu... Vybavení jaksi nemám při sobě," řekl, až když mu docvaklo, že si Tsubaki žádné vyhazování do povětří nepřeje. Krátce na to se rozhodla hledat něco, co připomíná ptáčka. Ki její nadšení sice nesdílel, ale chtěl se odtud dostat. Rozhodl se tedy udělat alespoň to minimum, kterým by mohl pomoct - nepřekážet. Posadil se tedy na okraj jámy a sledoval ptáčka na druhé straně.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Ani si nevzpomínala, kdy naposledy byla tak šťastná ze sprchy. Potřebovala jí tak moc, že jí dokonce dala přednost před pořádným jídlem, které přišlo vzápětí a kterého spořádala tři porce. A třešničkou na dortu byl spánek. Ocenila i náhradní oblečení, totiž tílko a kraťasy, které jí vnutila její matka.
Od krásného návratu mezi umyté, najedené a odpočaté lidi uběhlo pár dní a nyní dívka seděla na posteli opřená o zeď, luštila sudoku a ujídala slané tyčinky s příchutí naporitanu.
Věděla, jak soud Katashiho s Kenchim a jejich muži proběhl, dokonce znala i rozsudek, ale potřebovala také chvíli myslet na něco jiného. A logické hry jí vždycky pomáhaly.
Vzhlédnout ji donutili až Raizo a jeho otázka.
První se měl k odpovědi Hiro. Toshimi odložila knížku se sudoku na prostěradlo, tužku si ve zvyku zastrčila za ucho a přešla na balkon, kde si opřela lokty o zábradlí a bradu o dlaně.
„Však naším úkolem taky žádný vítezství nebylo. Měli jsme chránit Aozora-sama a Negumi-sama. To, že jí zůstal Kenchi, je svým způsobem fajn. Naše prinezna je do něj fakt blázen.“ Mírný úsměv vystřídal smutný pohled na odcházející roniny. Byli svému vazalovi věrní, i když dělal chybu. Nevěděla jistě, jak to u takových vojáků chodí, přesto tušila, že tohle rozhodně není mírný trest. Jak pro ně, tak pro Katashiho. To on tohle způsobil a zodpovědnost ponese do konce života.
„Zlatý písky se mi vždycky zdály tak nedosažitelný. Něco, po čem jsem se ani nenatahovala. Přihlášku mi podala moje bývalá sensei. Říkala, že nechce mým talentem plýtvat v obyčejným týmu.
Říkám si, kam se ten talent poděl, když jsem nebyla schopná se hnout, zatímco Kenchi s Hirem bojovali. Proč jsem po tý potrhlý princezně na velbloudovi prostě neskočila, nesrazila ji ze sedla a nenaplácala jí.
Na tohle talent nestačí. Musím zesílit. Dostat ze sebe to nejlepší. A rozhodně se mi před tím nechce utíkat. Prostě budu dál dřít.“
Chika Yoshitsune, Nomaru Wakatsuki
Sensei týmu Beta
Královský plác
K Hizučině smůle byly Nomarovy oči vyrovnané a nečitelné, předpovídající schopnosti vojáků, které najal.
„V pořádku. Zcela chápu váš dotaz. Moji muži jsou v dobré formě, nicméně mají své práce dost a toto je událost naprosto mimořádná. Proto jsem požádal o pomoc Zemi větru, která je naším dlouholetým spojencem, takže jí mohu důvěřovat. Nic konkrétního nečekám, avšak může se stát, že informace o vzácném nákladu zkrátka unikne. Na druhou stranu je tu i možnost, že za celou dobu pobytu lodě u nás nebudete muset hnout ani brvou. Přátelství se Zemí moře je pro mě přesto velmi důležité, takže jsem ochoten zaplatit částku za najmutí vás, písečných shinobi, i kdyby se nemělo nic stát. Je ještě něco, co by vás zajímalo?“
Masao Nibori
Tým Delta
Hádanka
Na okraji propasti se linul prudší vítr než mezi blízkými kameny. Slunce stále pálilo a chiko jen stál na kameni nad vyrytou hádankou a zvědavě dohlížel na tři studenty, kteří si lámali hlavu nad postupem, který budou nuceni zvolit. Nejradši by už zase seděl na rameni svého přítele a nechal se tak nosit napříč krajinou. Aby se k tomu ale dostal, nejdřív musí tihle špunti dojít, kam bude potřeba.
Po chvíli si začal upravovat peří, rozčepířené z posledního letu. Linka jeho černých pírek byla tak rozházená, že se zubatě proplétala se zbytkem jeho oranžového peří.
Všichni tři vypadali jakoby nehlučně rozmlouvali, jak jim v hlavě vířily nápady a žádný z nich si nevěděl rady. To se ale změnilo, když jedno z děvčat promluvilo a sdělilo svůj nápad ostatním. Chiko to slyšel a jako na rozkaz vzlétl a pokojně odlétl na druhou střanu propasti, kde se usadil.
Jakoby tam už nebyl potřeba.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
"Nedělejme si žádné iluze..." Oponoval Hiro Toshimi. "Ti dva obrátili jen proto, že jejich plán díky nám ztroskotal."
Později stáli na malém balkónku a sledovali vojáky, teď již roniny, jak při západu slunce opouštějí sídlo.
"Nová vlna kriminálníků." Pomyslel si znechuceně. Odvrátil od nich pohled a pohlédl na Raiza.
Vypadal už mnohem lépe. A energie měl určitě také dost. Pohled na zářící sestřičku pár hodin zpět mluvil sám za sebe.
Blonďák se zeptal, jak se s Toshimi cítí. Nevěděl jak odpovědět. Měl by mít radost, že to zvládli a že jsou vůbec naživu. Pořád se ale cítil sklesle. Během tohoto dobrodružství se několikrát smrti vyhnul doslova jen o milimetry.
Přešel k zábradlí a s povzdechem se o něj opřel lokty. Proč bylo vždycky tak těžké mluvit o svých pocitech?
"Nevím proč, ale mám pocit že jsme všichni prohráli a jediní vítězové jsou tu Negumi s Kenchim."
Ai Hayo
Team Alfa
Dům > ulice > domov
Ai stála ve dveřích a čekala na nějaký další proslov, ale jediný, čeho se dočkala bylo vyhnání z domu. Dívka byla dost unavená a než ji došlo, co sensei řekl, byly ostatní už pryč.
,,Omlouvám se za zdržení a nashledanou, sensei." řekla Ai a vyběhla z domu. Na ulici se musela chytnou domu, aby nespadla únavou na zem. 'Tohle teda byla noc. Nejsem na tohle zvyklá.' řekla si v duchu modrovláska. Cestou se ji několikrát zavřeli oči a šla naslepo. Dělalo ji velké obtíže zůstat vzhůru a tak jakmile uviděla lavičku, sedla si na ní. Což byla chyba, protože hned na to usnula. I přes svoji velkou snahu neusnout, se ji to nepodařilo. Probudila se až ráno, když bylo slunce na obloze. Ai tipoval že je kolem deváté ráno a tak rychle pospíchala domů. Během chvíle tam doběhla a zastavila se u vchodových dveří. Tiše je otevřela a jako myška prošla do koupelny. To se jí i povedlo a tak si mohla dát teplou sprchu. Po teplé koupeli si vzala čisté prádlo a to špinavé hodila do pračky. Odešla do kuchyně na snídani a pak zase zmizela trénovat na jižní cvičiště.
Hizuki Shima
Tým Beta
Královský palác
"Yoshitsune? Znamenitá rodina? Opravdu i v Suně? Ne, že bych to zpochybňovala, ale u sensei jsem to jméno slyšela poprvé... Vypadáme spolehlivě? Asi myslí ty tři, třeba se mezi nimi ztratím..."
S pohledem stále upřeným do země se pokusila nějak zasunout až ze všechny a být tak co nejméně na očích. Když se pak ostatní narovnávali, zvedla se taky a nutila se stát klidně. "Páni, budeme ochraňovat loď před zlými lidmi, třeba piráty, to je super. Teda, pokud nebudou moc silní... ale zase Daisuke-kun, Tekuro-kun a Shi-kun jsou hodně silní a Chika-sensei taky. Oni to určitě zvládnou."
Když přišel prostor pro dotazy, raději zůstala mlčet. Snad ani ne proto, že jí žádné nenapadaly, ale vůbec nevěděla, co by tak mohlo být pro misi důležité. Přeci jenom před chvílí vylezla z akademie a tak se zařekla, že poprvé bude hlavně pozorovat, aby už příště věděla. A navíc, Shi-kun zřejmě moc dobře věděl, co dělá. Proto raději pouze poslouchala.
To, že by se formulace dotazu mohla považovat za zpochybňování krále, si uvědomila, až když se do toho všeho vložil loutkař. Také si uvědomila, že bylo zřejmě štěstí rozhodnout se zůstat mlčet, protože dvorními způsoby opravdu neoplývala. Obdivně tedy Daisukeho pozorovala a poté svůj pohled zaměřila na krále. "Obličej prý hodně prozradí... a oči, ty údajně nejvíc..."