DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Hizuki Shima
Tým Beta
Ulice města Yatsuhiro
"Špa? Ne, dobrý asi to nechci vědět..." Zazubila se při zelenovlásčině přeřeku také a vzápětí trošku strnula, když jí přivítal sensein rozzářený výraz. ´Jsem si docela jista, že myslela špatnost... určitě...´
"Opravdu? Jako ze školky? To mě nenapadlo a asi tak vypadat nechci... Černé?" Na chvíli se zarazila a nakoukla zpět do kabinky a nervózně se zašklebila. "Jistě, jenom... moment." Usmála se a zmizela Chice z dohledu. Když se vynořila, byla úplně rudá v obličeji a nesměle zvedla oči k velice nadšené zelenovlásce. "Není té látky nějak moc málo?
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Ať už to utrpení skončí, říkal si. Sudoku bylo všude! Stránky s číslicemi a tabulkami se válely všude po jeho pokoji. Na podlaze, na posteli, psacím stolku a dokonce okraje papírů nenápadně vykukovaly i z šuplíků se spodním prádlem!
Toshimi seděla na posteli vedle něj. Byla zakoukaná do sudoku a tužkou si nevědomky přejížděla po rtech. Vlasy měla sepjaté sponkou a celkově byla prostě strašně krásná. Chtěla luštit, tak luštili, co by pro ni neudělal? Problém byl v tom, že luštili už celé hodiny a ona si ho vůbec nevšímala!
Zrovna když se rozhodl, že ze všech papírů s touhle nudou udělá vlaštovky, začala Toshimi strašně ječet a on dostal šok.
Bylo to jako dostat řádnou facku. Otevřel oči a zvedl se na loktech.
Ležel v posteli s rudovláskou vedle sebe jak to mělo být, ale nebyl ve svém pokoji a postel také nebyla jeho. Navíc tam s nimi byl Raizo a to už bylo sakra podezřelé. Jestli tohle byl další sen, tak rozhodně nebyl o sudoku.
Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že je vzhůru a že Toshimi má evidentně výčitky svědomí kvůli včerejšímu pití.
"Ne, ne, byl to fajn večer." Snažil se ji uklidnit, ale měl pocit, že to moc nešlo.
Ztěžka vstal z postele. Kdy si sundal košili? Zakroutil hlavou a se zíváním se vydal do koupelny.
O pár minut později už stál v jejich pokoji načesaný a upravený jako vždycky. Jen na spánku se mu červenala malá jizva.
Osamu Ritsu
Tým Omega
jižná cvičiště
"Přesně na čas, Riso-chan. To je super," ukázal právě příchozí blondýnce zdvižený palec se širokým úsměvem od ucha k uchu. Jak se dalo očekávat, dorazila na trénink jako první. Teď ještě zbývalo počkat na ty dva, které má pohlídat Satsuki.
"Dneska se k nám dočasně připojí tým Gama. Satsuki-chan mě požádala, abych si je vzal pod křídla, než se vrátí zpátky do vesnice," oznámil s důležitým výrazem ve tváři, načež koutkem oka zaregistroval dalšího příchozího. Jakmile se mu chlapec představil, zakýval Ritsu dvakrát rázně hlavou a ukázal palcem sám na sebe.
"To jsem já. Osamu Ritsu, sensei týmu Omega," zakřenil se na hnědovláska jako sluníčko a pyšně vypnul hruď.
"Vítej do party!" plácl Tajiho kamarádsky přes rameno, až mladík poskočil dopředu.
"Tady tohle je Risa-chan."
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Toshimi probudil hlas jejich senseie. Sotva zamžourala, do hlavy ji uhodila bolest a ona se posadila. „Uh… Co se mi to stalo? A o čem to mluvíte? Roztomilý?“ povytáhla obočí, ale pak zavadila pohledem i Hira vedle ní o kompletně zrudla. „Hi-hi-hi-hirooo?!“ zaječela snad na celý palác, načež vyskočila z postele a navzdory hřebíkům v její hlavě raději začala hledat své oblečení. „M-moc se omlouvám! Nevěděla jsem, že se opiju ta rychle! Že jsem nic nevyvedla, že ne? Promiň, jestli jo!“ úpěla během balení. Ze včerejšího večera si absolutně nic nepamatovala.
Taji Sakyu
Tým Omega
Dům Tajiho a Kin-ulice Sunagure-Jižní cvičiště
"Hlaste se v šest hodin na Jižním cvičišti.....ptejte se po muži jménem O-sa-mu Ri-tsu senseiovi týmu omega."Zopakoval si pro sebe Taji,když procházel pomalu se probouzející vesnicí s toastem v jedné ruce a lahví vody v druhé.Tak to stálo ve vzkazu ,který dostal předchozího večera od sensei, ještě s vysvětlením ,že vyráží na nějakou misi mimo Sunu.Mladík si povzdechl při vzpomínce na jeho nyní bývalou sensei a čuchl si ke svému novému čistému oblečení.Po včerejší misi v sirotčinci ho odmítla Kin pustit do domu dokavaď ze sebe na dvorku nevydrhnul poslední zbytky odpadu a nevoněl jako apatyka."Mor aby spral ty pulce!"Ulevil si Taji a přidal do kroku,protože bylo za chvíli šest hodin.
Když dorazil na Jižní cvičiště zamířil přímo k opodál stojící dvojici.Jeden z nich byl jaksi podivně vypadající blonďatý maník a druhý byla vlastně dívka o něco starší než Taji a taktéž blonďatá.Taji nejdříve přejel pohledem hromady nářadí,než promluvil směrem k blonďákovi. "Taji Sakyu tým Gama,mám se hlásit...ehm senseiovi týmu Omega."
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Velitelství městské stráže
„Rozumím,“ přikývl Daisuke, sklopil pohled ke stolu a zvedl propletené dlaně, aby si o ně mohl opřít hlavu.
„Zní to jako rozumný plán,“ vzhlédl po krátké odmlce, „mohl bych vás poprosit o plánek města a o mapu rozmístění vaší jednotky, včetně tras pochůzek a časů střídání stráží? Také by se nám hodila mapa kanalizace,“ pohlédl na mladého plukovníka.
„Co se potencionálních rizik týče, napadají vás nějaké gangy nebo problémová individua, co by mohli dělat problémy? Co ten správce doků? Je důvěryhodný?“ přejel pohledem z Yasua na Natsuki a zpět.
Feudální záležitosti
„Vstávat, vy dva,“ začal Toshimi s Hirotadem ráno budit Raizův hlas.
„Ste sice fakt roztomilý, ale kdybych se na vás díval ještě trošku dýl, byl bych za úchyla. Vstávat. Hoďte se do gala, brzo budem vyrážet,“ poznamenal jounin, stojící vedle jejich postele s rukama založenýma v bok, načež si je zastrčil do kapes a odešel ke dveřím. Sám už byl oblečený a nachystaný k odchodu.
„Sejdem se u brány, oukej?“ mrkl na ně, načež odešel.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Nekomi
Přístav
"V tom případě jdu právě včas!" Shi si bez vyzvání přisedl, přičemž mu z tváře nezmizel jeho příjemný úsměv. Bylo důležité na toho muže udělat dojem.
"Pozdravuje vás pan Matsuda. V následujících dnech má dorazit jeden z jeho klientů se svou lodí. Chce ji zaparkovat zde v přístavu. A čím míň lidí a papírů okolo, tím lépe. Rozumíte?"
Mluvil tichým hlasem, takovým, který má většinou slyšet jen jedna osoba. Nebyl nukeninem dlouho, ale tohle už se stihl naučit.
Tón a dikce, kterou mluvil naznačovala, že by pan správce měl o panu Toshimim rozhodně vědět. I když o něm v životě neslyšel, muselo to vyznít tak, že spolu div nechodili na základní školu.
"Mám vám jen vzkázat, že čím méně papírů pro něj, tím více papírů pro vás."
Nechal správce, ať spolkne jídlo i informace. Zatím si ležérně prohlížel ulici venku a periferním viděním kontroloval, jestli se správce nepustí do nějakých hloupostí.
Tekuro mezitím seděl na lavičce a četl noviny. Občas překontroloval dění kolem restaurace. Zdánlivě cizí osoba, Shi maskovaný pomocí henge no jutsu, už zapředla rozhovor. Možná to byla hloupost, ale zkusit to mohli. Nejprve touhle cestou, potom to mohou vyzkoušet jinak.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Když ji kdo si chytil za rukáv, chtěla trhnout ruku, ale to už ji někdo za ní držel. Ztuhla, avšak jí došlo, kdo by to mohl být. Byla za to možná i vděčná. Kami nevypadala, spíše nezněla, že by se nějak bála. Tohle do vínku moc nedostala. Být na jejím místě asi by tam už nebyla.
"Ehm, víš, Kami, není tu vidět!" obořila se na ni. Náhle si dala volnou ruku přes pusu. Co když to teď půjde po ní? Polka na sucho. Musela se zachovat chladnou hlavu, ale v tomhle případě to nebylo možné. Kolem nich byl cvok, který se chystal sníst Kami.
"d-dej mu loket." pronesla do prázdnoty. Jestli byl za ní, mohla mu aspoň trošku ublížit nebo se ho zbavit. Za tohle jim někdo zaplatí, pokud se dostanou odsud živí. Jestli se odsud dostanou zdraví, tak senseie přerazí.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Ai Hayo
Team Alfa
Západní kaňon
Třetí zkouška
Na one skále Ai zjistila, kudy se má vydat. Ještě než se dala na cestu, snažila se přijít na význam tohoto testu. 'První zkouška byla o přežití, druhá o hlídací misi a třetí o hledání? Ne, v tom je něco mnohem víc. Ale co?' řekla si v duchu. Rozhlédla se znova a uviděla Jakua. Sledovala kam on sám jde a rozhodla se jít jiným směrem. Utíkala na cestu, která nebyla slepá. Po minutě, stanula na rozcestí, které se dělilo na dalších pět cest. Stála tam a a přemýšlela kam se vydá. 'Semknout tento team bude těžký. Hlavně mezi Kurem a Yoshimitsuem. Ti dva se snad nesnáší od přírody.' řekla si Hayo v duchu. Nakonec se vydala cestou v pravo.
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
„Já mám ráda různý plavky a jen málo mi jich nesedí. Jsem pro každou špa… každý druh!“ zazubila se. Když Hizuki vylezla, Chika se rozzářila.
„Ty zelené ti sluší, v těch růžových vypadáš, jak ve školce. Ty asi nejsou vhodné, že? Zkusíš si ještě ty černé?“ vrněla a poskakovala okolo dívky. „Ty budeš taková fešanda!“
Yasu Himura, Natsuki Yamauchi
Ulice města Yatsuhiro
Yasu kývnul. „Já a Natsuki budeme spolu s naší jednotkou hlídat viditelně. Na nás se bude potenciální zločinec zaměřovat a podle nás bude vymýšlet svůj plán. Vy shinobi budete hlídat ze stínů. O vašem zapojení ví vlastně jen Výsost, já, Natsuki, správce doků a lodní kapitánka Kaori. O to tady vlastně celé jde.“
Správce doků
Přístav
Podsaditý muž vzhlédl od svého oběda, který si dával v jedné zazobané restauraci venku. „Byl by ještě hezčí, kdybyste mě nechal najíst. Kdo jste a co po mě chcete? Mám polední pauzu.“
Risa Mokushi
Tým Omega
Jižní cvičiště
Risa vesele poskakovala s rýžovou koulí ulicemi Suny a mířila na jižní cvičiště, kde měla domluvený sraz s jejím senseiem. I když mohla vypadat veselá, mozek jí šrotoval na plné obrátky. Její tým už se zase obměnil. Hikari, se kterou si začínala moc hezky rozumět, nechala tréninku a do omegy byli přiděleni noví členové. Alespoň že Ritsu jí zůstal.
Ten mladík byl snad jediný sensei, kterého měla ze všech, které vystřídala, ráda. A na nové kolegy se docela těšila. Jen doufala, že nebudou tak divní, jako byla ta holka z klanu Akito.
„Sensei!“ vyhrkla blondýnka a zastavila se až u mladíka, kde dojedla poslední zbytky rýže. Vůbec nevypadala unaveně, protože šla zkrátka spát dřív. „Risa se hlásí do služby!“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Západný kaňon
Tretia skúška
Skrýval som sa za skalou a keď Jaku vyrazil, nasledoval som ho. Pohyboval som sa po skalách a skrýval som sa v tieňoch aby ma nevidel. Skaly boli dosť stŕme, takže to nebolo jednoduché, ale nenechal som sa uvidieť. Došiel na cestu, kde sa rozdeľovala. Jaku si vybral cestu vpravo a ja som prižmúril oko. Zoskočil som zo skaly. Zložil som pečate a vedľa mňa sa zjavili moje klony. Dva. Jedného som vyslal za Jakuom a druhého na druhú ľavú cestu. Ak by sa niečo stalo, ich úlohou bolo vyhodiť do vzduchu shuriken. Ja osobne som si vybral cestu úplne na ľavo. Ponáhľal som sa, kedže moje Bunshin no Jutsu nevydrží dlho. Na skalách som našiel vyryté čiarky kunaimi a na zemi aj stopy v prachu. To nemusel byť sensei, no istá šanca tu bola. Pokračoval som v ceste keď v tom zrazu som na oblohe zbadal kunai.
Osamu Ritsu
Tým Omega
jižná cvičiště
Slunce nad Sunagakure teprve velmi zlehka začínalo připomínat sluneční paprsky nad vesnicí v poušti, když Ritsu dorazil na jižní cvičiště a s rukama založenýma v bok si spokojeně prohlédnul hromadu nářadí a materiálu. Tentokrát si dal opravdu záležet, aby vstal čas a byl na místě jako první. Chtěl vidět ten jejich výraz, až se tu všichni tři objeví. Ti budou zírat, co si to na ně připravil!
"Ghíhí," zakřenil se od ucha k uchu s přivřenýma očima jako smajlík. Předešlý den připomněl Mio rovnou třikrát, aby ho včas přišla vzbudit a zelenovláska se toho zhostila opravdu poctivě. Přišla, polila ho kýblem ledové vody a na usmířenou mu naservírovala takovou hromadu koblih, až mu málem vylézaly i ušima. A to už bylo co říct!
"Teď už jenom stačí počkat, až dorazí..." obrátil se na místě čelem k vesnici jen za pomoci pohupování ze špiček na paty, takže připomínal přerostlou mořskou pannu svíjící se na suchu, a s překřížením paží na hrudi zůstal stát nehnutě jako sloup. Museli tu být každou chvíli. Vzkázal jim přeci přesně v šest hodin!
Třetí zkouška
Jaku Tanoki
Tým Alfa
Západní kaňon
"Kde asi může Yoshimitsu být?" řekl si Jaku, když hledal Yoshimitsua. Taky přemýšlel o těchto zkouškách. V první zkoušce museli přežít před senseiovým škorpiónem, neboli zkouška přežití. Druhá zkouška byla o tom, že měli chránit senseiův dům před ním, o tom si ještě nebyl jistý co to je za zkoušku. A teď mají najít indície, které je dovedou ke kouskům černých látek, které mají přinést k senseiovu domu. Ale v každé zkoušce byl nějaký zádrhel. Tak v čem je zádrhel tady, kromě toho že tady jsou jenom tři kousky látek. Náhle se Jaku dostal do křižovatky.
"Hmm... kam asi mohl sensei dát tu indícii?" Pomyslel si, a koukl se do každé z cest, co ho tam čeká, ale jak čekal, viděl jen písek a skály.
"Jednu z těch cest si musím vybrat... teď kdyby tady byli Yoshimitsu a Ai, mohli jsme se rozdělit." Pomyslel si.
"Počkat... když vyloučím tu pravou cestu, je to padesát na padesát... ale co když mně chce takhle oklamat?" Přemýšlel, a nakonec si vybral tu pravou cestu.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Jeskyně
Ki nervózně a zaraženě stál před Tsubaki, která se skrývala za ním. Ještě stále si snažil v hlavě srovnat události několika posledních vteřin. Potřeboval nějaký pevný bod, aby si byl alespoň trochu jistý, kde je, takže opatrně hrábl rukou za sebe a když nahmatal rukáv Tsubakina trička, rychle se chytil její ruky. Zašeptání podivného hlasu kousek od sebe neslyšel, ale Kaminu reakci ano. Kami jim taky po chvilce sdělila, že by měli vzít nohy na ramena. Ki, během urovnávání ještě zpomalené strachem, měl maličký problém plně pochopit, co mu vlastně Kami řekla. Až o pár vteřin později se probral z tohohle stavu urovnávání a nastalo rychlé dilema o to, jestli zdrhnout a pokusit se o zoufalý útěk, nebo počkat, nebo zůstat s Tsubaki. Nakonec se rozhodl počkat, co udělá ona - sice byla tma, ale nehodlal riskovat, že by si toho Tsu všimla a mohla by si z něj za to dělat legraci, že je srab. I když na tom při téhle situaci pramálo záleželo, protože to docela dost vypadalo, že za chvíli si díky tomu magorovi, co byl v jeskyni s nimi, nebude legraci dělat už z ničeho.
Hizuki Shima
Tým Beta
Ulice města Yatsuhiro
Od prozkoumávání různých nedokonalostí podlahy jí vytrhla velice nečekaně zelenovláska. "Opravdu? Já myslela, že právě ta ona... ´drobná´ postava docela vyřazuje možnosti..." pokrčila ramínky a s širokým úsměvem se otočila směrem, ke kterému byla vybídnuta. Onu větu vzala přímo doslovně a ke kabinkám opravdu více přiběhla, než přišla. "Přímo za nosem, směr kupředu."
Před kabinkou se ovšem zastavila a nervózně začala přešlapovat na místě. Jistě to nebyl její první nákup s někým, ale bylo to opravdu něco, co na misi nečekala a tak jí to zanechalo lehce vykulenou a překvapivě, díky jejímu odporu k nákupům, i nadšenou.
Ve chvíli, kdy se Chika objevila s výběrem různých plavek, nerozhodně na ně koukala, než je s tichým dovolením se přebrala a zmizela v kabince. Zevnitř se ozývaly tlumené zvuky a protože přišlo dívce moc dlouho ticho, spustila své blábolení. "Sensei? A Vy už jste si vybrala plavky? A které nejvíce sedí vaší postavě?" O chvilku později již konečně vykoukla napřed její hlava a poté i celé tělo, zkušebně na sobě ony růžové a nejistě se na sensei podívala. Nečekala na zhodnocení a opět na chvíli zmizela z dohledu, než vylezla s těmi s bílými krajkami a lehce nervózně se popotahovala za sukni. Pohlédla zelenovlásce přímo do očí. "Ehm... tak co říkáte?"
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Ulice města Yatsuhiro > Velitelství městské stráže
„Rozhodně,“ přikývl Daisuke a vykročil za dvojicí. Nad dívčinou tichostí se nepozastavil ani on. Nezdvořilá přece nebyla a každý byl nějaký.
Zanedlouho vstoupila trojice do konferenční místnosti s tabulí, k níž Yasu rovnou zamířil a vzal si na starost výklad faktů. Daisuke si po vzoru Natsuki sedl za stůl a s dlaněmi propletenými prsty a položenými na stole mladého strážce dobře poslouchal.
„Pokračujte prosím,“ usmál se, když se rusovlásek krátce odmlčel.
Jak se zdálo, zatím bylo vše klíčové naplánované za světla. To bylo dobře. Tma sice byla ninjův dobrý spojenec, ale teď, když jim připadla role ochránců, hrála spíše proti nim.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Nekomi
Ulice města Yatsuhiro
Byl čas vyrazit. Dvojčata jen pokývala na Daisukeho odpovědi, načež zmizeli v ulicích. Cestou si jen stihli říct své plány. První bylo načase zjistit, jak tu ty doky vlastně fungují.
To udělali prostou metodou vyptávání. Pak se jen sešli v odlehlé uličce a porovnali informace. Zanedlouho už věděli kdo je kdo, co kdo dělá a co má kdo na starost. S trochou drzosti a výmluvnosti to nebylo zase tak složité. To těžké mělo teprve přijít.
"Zdravím. Máme krásný den, že?" začal Shi (proměněný pomocí henge na náhodného kolemjdoucího) klasickým tlumeným hlasem, který lidé používají v případě, že má jejich slova slyšet jen jedna osoba. V tomto případě byl onou osobou správce doků.
"Jsem tu správně u správce doku?" snažil se působit formálně. Měl si někde koupit společenské oblečení. Takhle v civilu mohl hrát "obchodního zástupce" jen těžko.
Tekuro to vše pozoroval zdálky pro případ, že by se něco pokazilo. Věřil, že Shi ví, co dělá, ale problémy se mohly naskytnout kdykoliv a kdekoliv, bez ohledu na přání.
Yasu Himura, Natsuki Yamauchi
Ulice města Yatsuhiro
Yasuův pohled se rozzářil poznáním. „Daisuke-san, že?“ uklonil se i on.
Natsuki ho napodobila, avšak nepromluvila.
Rudovlásek se nad chováním své kolegyně nepozastavil, patrně byla tichá od přírody. „To budeme my. Tu loď jsme dostali na starost, takže to z nás prakticky dělá kolegy. Zrovna jsme byli s Natsuki na cestě na centrálu, abychom probrali plány. Rozhodně přijde v hod, když se připojíte. Můžeme jít?“
Tmavovláska celou dobu upírala na mladého shinobiho neutrální pohled, v němž se nenápadně leskla zvědavost. Když její kolega domluvil, kývla.
Zanedlouho dorazili na velitelství a usadili se v prázdné konferenční místnosti s tabulí. Zatímco se Natsuki posadila ke stolu, Yasu se postavil k tabuli a popondal si brýle na nose. „Nejprve začnu s informacemi. Přistání je plánované okolo desáté hodiny ranní, nicméně čas se může ještě změnit, kdyby náhodou přišla mimořádná zpráva. Koráb bude v přístavu po dobu dvou dní, plánovaný odjezd v 7:00.“
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
Chika se usmála. „Protože jsi drobounká, můžeš nosit, cokoliv si usmyslíš. Utíkej támhle do kabinky, přinesu ti výběr.“
Zanedlouho se zelenovláska vrátila s několika kusy plavek. Růžové a pak jednoduché černé a zelené s bílými krajkami, ke kterým patřila i bílá sukně zavazující se na boku.
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Dívala jsem se okolo, ale v té tmě nebylo vůbec, ale vůbec nic vidět, vůbec jsem nevěděla, kde je Ki. Když mi najednou někdo sáhnul na rameno, tak jsem s sebou celkem dost trhla. „Mám se vůbec ptát, kdo to je,“ řeknu protože ani jeden z těch dvou to nebyl jejich ruce byly menší. Následně jsem nervózně pokla.
‘Hmm, tak ze mě bude svačina pro nějakého hladového blázna, to jsem to teda dopracovala, myslím, že tohoto senseie budu chodit strašit až do konce jeho dnů. Smrti, buď ke mě milostivá,‘ pomyslím si a potichu si povzdechnu.
„Jsem snad nějaké pečené maso, že se ke mně čichá,“ řeknu celkem dost naštvaně, ale zatím jsem se ještě nemohla moc pohnout, protože ruka, která mě držela za rameno držela moc prvně. „Co takhle mě ještě osolit, než mě sežerete, sice se říká, že sůl škodí zdraví, tak nevím, ale plané maso není ono,“ ano zrovna teď jsem dostala náladu na sarkasmus.
Vůbec jsem nevěděla, jestli ti dva jsou ještě tady se mnou nebo už hrůzou omdleli. „Hele pane lidožrout, můžu vůbec vědět, kdo mě to chce sníst. Ono je většinou se své objeti alespoň představit, když už vás nevidím,“ řeknu a zatím dále držím vějíř v rukou.
„Umřela na tréninku při hledání senseie, opravdu super smrt,“ řeknu ironickým tónem a rozhlídnu se okolo. „Hej vy dva, co jste tak zticha, co třeba zdrhnout,“ zeptám se zvědavě, protože byli nějak moc potichu. Najednou jsem ucítila, jak mi něco kape na krku. „No, to jsou mi teda způsoby ono je ještě mě ještě slintá, maminko za co mě to trestáš,“ řeknu jen a následně se oženu rukou s vějířem.
Masao Nibori
Tým Delta
jeskyně
Všichni tři špunti už stačili zaregistrovat, že v temné jeskyni nejsou sami a, ať už strachy nebo natěšeně, zpozorněli.
Chraplavý hlas se po vyslechnutí Kami znovu krátce uchechtl a najednou zmlkl. I kdyby se v jeskyni něco dělo, jakýkoli tichý zvuk by se vytratil v Kamiiných pohybech. Vytahování obřího vějíře v takové nicotě působilo jako výbuch pro zklidněné ušní bubínky.
Tep se jim zrychloval...
Nečekaný hlas zafungoval jako ledový nůž, který jim bleskurychle projel od žaludku skrz míchu až do mozku.
Ať už šlo o strach či o nadšení, adrenalin čišel ze všech proudem.
Kami svou druhou rukou našla své pouzdro se zbraněmi, ale ruka která ji opět přistála na rameni byla jiná!
"MMMMMM - To je vůně!" Zazněl jí do ucha tichý šepot a teplý dech mohla ucítit přímo na zátylku.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Třetí test
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Západní kaňon
Kirazu sledoval, jestli má někdo nějaké otázky, ale jak se zdálo, všem bylo jasné, co mají dělat. Yoshimitsu se začal chvástat, jak najde černou látku už v kaňonu, a když ho budou chtít ostatní zastavit, posbírá i ostatní. Kirazu na to nijak nereagoval, jen počkal, než se ostatní rozejdou. Až se tak stalo, vzal kunai a vyryl do jednoho kamene stručné instrukce. Pak se sebral a odešel.
Jaku šel několik minut dlouhou soutěskou obehnanou z obou stran vysokými strmými skalkami. Když došel nakonec, odhalila se mu křižovatka vedoucí do tří cest - dvě doleva a jedna doprava.
Ai doufala, že získá s vylezením na skálu výškovou výhodu, která jí umožní široký rozhled. K její smůle ovšem skála nebyla moc vysoká, tudíž jí širší výhled blokovaly vyšší skály dál. Pokud se dalo něco vypozorovat, bylo to zatím jen to, kudy zhruba vedou další cesty, a dalo se též i zjistit, že dvě nebo tři jsou slepé, neboť končily ve skále nebo je přerušil spadlý kamenný sloup.
Hizuki Shima
Tým Beta
park-> první obchůdek, který padl Chice do oka.
Když pak Chika shrnula jejich návrhy, znělo jí to plavání ještě hloupěji. A senseino nadšení a okamžitý souhlas jí zanechal beze slov a zmateně se rozhlížejíc po okolí. Čekala okamžité napomenutí, ať to bere vážně a rozhodně ne takový entusiasmus. To, že její návrh prošel kolem dvou téměř identických mladíků bez povšimnutí, jí vůbec nijak nepřekvapilo, ovšem rozpačitost v Daisukeho souhlasu zřejmě vycítila a hanba se hned vrátila.
"Tak jo, od teď jazyk za zuby a sledovat a učit se, co vše je pro misi potřeba a příště i nějak pomoct..." zatvrdila se okamžitě a pak ani během jídla se, až na úplně blažený výraz, nijak nesnažila na sebe otravné upozorňovat. Ono by TP tak zřejmě dopadlo i kdyby ne, protože jídlo bylo tak výborné, že se dalo soustředit jen na něj. Když dojedli chvilku sledovala zelenovlásčino počínání, než jí to docvaklo a pokusila se jí s balením pomoct.
Když jí Chika popadla, stihla jen překvapeně tlumeně vyjeknout a ani se nerozloučila a již se v oblaku prachu za sensei pokoušela přizpůsobit jejímu tempu, ale nijak moc se jí to nedařilo.
Když konečně došlo k zastavení, pokusila se zorientovat, ale než se jí to úplně povedlo, byla zatáhnuta do nějakého obchodu a po přívalu slov od zelenovlásky chvíli jen tak mlčela. Když se jí konečně vše usadilo, zářivě se usmála.
"Barvu? Zelenou nebo černou..." zamyslela se a poté pohlédla dolů na své, ne zrovna vyvinuté tělo. "A tvar opravdu netuším... Co myslíte, že by bylo nejvhodnější? A velikost... Asi ano." pokrčila rameny naprosto rudá v obličeji a raději sklopila pohled k zemi."Jé, hele... To jsou zajímavé praskliny...
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Když jsem se nakonec chytla Kiho, tak jsem si pro sebe povzdychla a už jsem pomalu opět začínala mít zlé představy o našem novém senseiovi. Bohužel Tsubakinému vtipu jsem se nezasmála vůbec jsem na to neměla náladu.
Chvíli jsem se dívala okolo a přemýšlela jsem, jak najít východ, ale vůbec nic mě nenapadala asi to budeme muset pořádně prohledat, ale tma byla problém. Najednou se ozval nějaký hlas. Jen jsem polkla a podívala jsem se okolo, ale nic jsem neviděla.
Následně někdo začal mluvit, byl to moc divný hlas a já jsem se kousla do rtu. „Žádné maso nebude,“ řeknu odhodlaně a dívám se před sebe. Následně jsem přesunula ruku na svůj vějíř, největší problém pro mé techniky byl, že tady bylo málo místa. ‘No, tak ho aspoň zkusím umlátit vějířem,‘ pomyslím si.
„Myslím, že z tebe udělám vegetariána,“ řeknu rozčíleně a sundám si ze zad vějíř. Následně jsem si druhou rukou sundala pouzdro se zbraněmi, které jsem měla na noze a následně jsem začala hledat Kiho ruku, která ještě před chvíli byla na mém rameni.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Ulice města Yatsuhiro
Když se Hizuki vyjádřila, Daisuke zamrkal.
„To bychom asi mohli, heh...“ usmál se roztržitě a podrbal se při tom ukazováčkem na tváři. Dívčin návrh byl roztomilý, ale nápomocný už tak moc ne. Daisuke si za to ale hned vynadal. Tohle byla přeci její první mise. Nemohl od ní mít tak vysoká očekávání a vyvolávat na ni takový tlak! Pořád se hlavně učila a oni ji v tom měli pomoct. Sám si moc dobře pamatoval, jak se cítil, když opustil akademii, a tohle od něho nebylo fér.
„Wah~“ povzdechl si Daisuke blaženě, když dojedl a praštil sebou na záda do trávy. Eichirova kuchyně byla naprosto špičková, ať už šlo o oběd, večeři, snídani, či svačinu. Vlastně začínal mít pocit, že by i mandarinka chutnala lépe, kdyby ji oloupal Eichiro.
„Ryou-(Roz-)“ chtěl Daisuke s nadsázkou v leže zasalutovat, ale Chika s Hizuki zmizely tak rychle, že nestihl ani to jedno slovo dokončit, stejně jako Takuro.
„kai... (kaz...)“ dořekl s pomyslnou kapkou na týlu, sledující záda obou, mizící v dáli.
Při Shiho slovech se ale pousmál a donutil se posadit.
„S tím sice souhlasím, ale přeci jen tu nejsme na dovolené,“ koukl po obou černovláscích, načež se zvedl, hodil na sebe svůj plášť a začal si oblékat svou zbroj.
„To nevím, rozhodně bych si to ale přál...“ odvětil na kamarádův dotaz, když si upevnil svůj velký svitek na záda, a založil si ruce v bok.
„Připraveni bychom každopádně měli být na vše, ať si tu nevystřihnem ostudu, nebo hůř...“ zvážněl, svěsil ruce podél těla a zahleděl se na dvojčata. Ať už je čekalo cokoliv, nehodlal dopustit, aby se komukoliv z jeho přátel něco stalo, stejně jako nemínil nechat Chiku prožít si znovu její záchvat.
„Dejme se do práce. Půjdu dát řeč se strážemi a pak se proletím nad městem a udělám pár fotek. Vy dva si promluvte se správcem a porozhlédněte se v přístavu. A prosím, snažte se vyhýbat průšvihům,“ zrekapituloval, co měli kdo na starost, načež spojil dlaně v prosebném gestu a na oba se dlouze a naléhavě zahleděl.
„Zatím,“ usmál se poté, mávnutím se s dvojicí černovlásků rozloučil a vykročil si to do města.
Nejprve se chtěl poptat místních, kde by měl centrálu zdejší stráže zákona hledat, ale než stihl někoho najít, vynořila se zpoza rohu dvojice v uniformě, kterou znali už od příjezdu.
„Konnichiwa, Himura-san, Yamauchi-san,“ pozdravil oba a s adekvátní dávkou zdvořilosti se jim uklonil, když k nim došel.
„Promiňte, ale hledám někoho, s kým bych si mohl promluvit o vašich bezpečnostních opatřeních, plánech a dalších detailech, týkajících se naší mise zde,“ vysvětlil oběma s úsměvem.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Jeskyně
Ki raději proti nápadu Tsubaki neprotestoval. Za prvé ho nic lepšího nenapadlo, a za druhé, obával se toho, co by mu Tsubaki mohla s pískem provést. Jenom nahmatal její ramena a konec vláčku uzavřela Kami. Nebylo tu pranic vidět, a toto byl vlastně jeden z mála účinných způsobů, jak najít východ a přitom se neztratit. Tsubaki se pokusila o vtip, ale Ki se nezasmál. Místo toho jen protočil oči, a už chtěl vyrazit, když tu náhle v temnotě zazněl mužský hlas. Ki se náhle zarazil a polil ho studený pot. Kdyby měl bělovlásek ještě nějaké falešné kalhoty, ztratil by z toho šoku i ty. Když se hlas zasmál, ozval se uširvoucí jekot, který zapříčinil další silný šok, který by hravě dokázal zrušit přeměnu a odhalit Kiho spodní prádlo. Ki se opět zarazil, pak se pustil a chtěl si zacpat uši, ale jeho ruku chytila Tsubaki, která ho začala rychle ohmatávat, a když se dostala k jeho hrudníku, tak se za něj schovala.
"A-a-ale..." koktal Ki, když mu písečnice bez písku prakticky oznámila, že bude sloužit jako živý štít, a to bez zbraní a vůbec bez znalostí toho proti čemu stojí. Na jinou formu protestu se ovšem neměl, protože byl z téhle situace celý zmatený a vyděšený.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Nějak se seskupili do chuchvalce o třech lidech.
"Hlavně musíme být opatrní, takže oči na stopkách!" pokusila se o menší vtípek. Sama se mu zasmála, ale nebyla jediná, kdo se smál, i její ozvěna se k ní přidala. Rozhodnutá vyrazit nakročila, ale hned zamrzla na místě. Ozval se čísi hlas. Hlas ovšem nepatřil nikomu z týmu, nemohl. Zahleděla se do tmy. Po neznámém nebylo nikde vidu, nikde, překvapivě. Kdyby někdo uměl vidět ve tmě, poznal by, že má oči vytřeštěné dokořán. Zhluboka se nadechla a pořádně zaječela, div nikomu nepraskly ušní bubínky. Rychle nahmatala Kiho, v tu chvíli doufala, že nahmatala správného člověka, a obratně se za něj schovala, přičemž lehce šťouchla do Kami.
"Jsem...teda jsme moc mladí, abyste nás sežral! Umíme se bránit!" křikla na neznámého v prázdnotě. Nechtěla jestě umřít, aspoň ne takovouhle cestou. Měla k tomu i pár dobrých důvodů jako, je ještě dost mladá, nepoznala zatím lásku, nebyla na misi mimo vesnici, poznat i jiné části země než písek. V hlavě jí vířily myšlenky o smrti, o tom co ještě nestihla a zase o smrti.
"Ki, máš bránit holky, my ti uděláme podporu." pronesla potichounku k týmu, ale malinká jeskyně a zákony fyziky udělaly své a neznámí mohl v pohodě slyšet, co Tsu pronesla.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tekuro&Shi
Tým Beta&Nekomi
Královský palác
Oba mladíci seděli překvapivě mlčky. Na tvářích se jim usadil blažený výraz, takže slova Chiky-sensei vnímaly jen z povinnosti, uložili význam na později a věnovali se jídlu. Ani jeden by se jistě nezlobil, kdyby jim Eichiro připravoval balíčky na cestu, misi, den.
K normálním myšlenkám se vrátili až dlouhou chvíli po jídle. Seděli v trávě, opřeni o strom a vůbec do ničeho se jim nechtělo.
"Jas..." pokusil se Tekuro o kladnou odpověď, když ho do země přimáčkl poryv větru, jak sensei popadla jejich kolegyni a vystřelila pryč. Oproti Gashimu byly její způsoby vážně ulítlé, ale netvrdil, že mu ta změna nevyhovuje. Jen se bál, aby to jednou nepřehnala.
"Pffff. Abych řekl pravdu, vůbec nic a nikam a nikde se mi nechce," zalamentoval Shi. Tráva se mu zdála pohodlnější než kdy jindy, přístaviště hrozně daleko a vyzvídání moc namáhavé.
Jeho dvojče na tom nebylo jinak. Park byl nádherný a narozdíl od odejivších dam je nečekalo nic příjemného. Zase na druhou stranu to mohli spojit s prohlídkou doků a třeba najít něco zajímavého.
"Co myslíš, Daisuke. Proběhne to tentokrát v klidu?" ušklíbl se nakonec sarkasticky Tekuro. Jednak aby oddálil odchod a jednak aby zjistil, jaký skutečný názor na to jeho loutkář má. Jemu se totiž pořád něco nezdálo.
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Královský plác
„Takže rozhodnuto!“ zazubila se Chika. „Nejdřív zbouchneme sváču. Tekuro-kun a Shi zajdou za správcem. Daisuke obhlédne terén a promluví si s gardou. A já s Hizuki půjdeme vybrat plavky! Skvělej nápad!“
Najedli se celkem rychle. Chika celou dobu nadšeně mlaskala a slastně si pobrukovala, protože Eichirova kuchyně byla prostě dokonalá.
Když dojedli, zabalila nádoby, v nichž jídlo dostali, a energicky se postavila. „Takže dohodnuto. Daisuke hledá a mluví s gardou, Tekuro a Shi mluví se správcem. A my jdeme hledat plavky!“ S tím popadla Hizuki za ruku a tryskem vyrazila vstříc ulicím s obchody, až se za nimi prášilo.
Zastavily se až u prvního domu, který nabízel oděv i hračky na koupání, a Chika plavovlásku vtáhla nekompromisně dovnitř.
„Tak co? Jakou barvu máš ráda? A jaký tvar? Velikost máš 65A, že?“ začala si ji prohlížet ze všech stran.
Jaku Tanoki
tým Alfa
západní kaňon
"Zajímavé... máme hledat černou látku, a potom ji donést zpět k senseiovi domů?" pomyslel si Jaku potom, co sensei vysvětlil úkol.
"Egoista..." pomyslel si Jaku potom, co Yoshimitsu řekl, že on určitě najde tu látku v kaňonu. Potom na něj promluvila Ai, že má taky jít do kaňonu pro jeho vlastní indicii, mezitím co ona pujde do Suny, řekl: "To zní docela jako dobrý plán Ai. Dobře, já a Yoshimitsu půjdeme do kaňonu, a ty jdi do Suny." a otočil se na směr, kudy šel Yoshimitsu.
"V tomhle bude nějaký háček..." Pomyslel si Jaku, když pochodoval k Yoshimitsovým směrem, kudy šel.
"Uvidíme se později." řekl Ai, a potom se vydal do kaňonu vyhledat indicii.
Masao Nibori
Tým Delta
Jeskyně
Všude bylo ticho.
Trojice se začala v husté tmě hledat a kromě jejich dětských hlásků a opatrných krůčků, při rozkopávání zaprášené země, nebylo slyšet nic. Ani hukot větru, který ještě před chvílí tak rezonoval a poutal na sebe všechnu pozornost před vchodem do jeskyně, ani hřejivé pípání ptáčka Chika, který odlétl a nechal je osamotě tápat tmou a prašným podzemím.
Cestu k sobě nemuseli hledat nijak dlouho. Poté co se vysoukali z tunelu, byli všichni tři naskládaní těsně vedle sebe a ani si neuvědomovali jak by mohla být jeskyně vlastně velká. Jediné, co jim mohlo napovědět, byla mírná rezonance, jak se jejich hlasy tiše odrážely od stěn a vracely se k nim jako šeptání otravného sourozence, který se snaží papouškovat vše co řeknou.
Ve chvíli kdy se Tsubaki dotkla Kami a kiho, ozval se odněkud ze tmy čísi mužský, leč pisklavý hlas.
"Koho pak to tu máme?" Zachrčel a z tónu byla čitelná výrazná chuť po nově příchozích.
"Mladý maso jo? Ten chlápek co udělal tudle jeskyni mi fakt pěkně posloužil." Zašeptal spokojeně.
"Ať je mu země lehká! Chachachachááááá!" Zachechtal se svému vlastnímu sarkasmu.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.