DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Zvednu se ze země a poslouchám onu osobu a přemýšlím, co je to vůbec za šílence. ‘Co je sakra zač, proč vůbec takhle mluví, o co mu jde,‘ pomyslím si.
Najednou se objevilo světlo a ona osoba, která tam byla zmizela, jen po ní zbyl bílý oblak kouře. Následně jsem se zvedla ze země a podívala jsem se okolo. Když jsem se podívala na Kiho, tak jsem se výjimečně nesmála protože jsem byla zamyšlená nad tím, co vše se teď stalo.
Následně jsem si všimla nějakého otvoru ve skále, který vedl někam pryč. Jen jsem se trochu nechápavě podívala na Tsu a pak na Kiho. Když nám pak naznačil, abychom šly za ním, tak jsem si na záda hodila vějíř a pak jsem se rozešla za ním. Přitom jsem si ještě pořád nějak snažila urovnat vše, co se doteď stalo.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Bylo fajn, že si po dlouhé zpáteční cestě pouští dopřáli malou pauzu v Aozoruově paláci. Ve stínu stromů v zahradách a paláce samotného byl příjemný a osvěžující chládek a do horka se samozřejmě nikomu moc vracet nechtělo.
Nyní ale byl čas se rozloučit. Hrdina se musel vrátit domů.
"Mám pocit, že se ještě setkáme Negumi-sama. Do té doby hodně štěstí."
Řekl dívce Hiro na rozloučenou, nasadil si sluneční brýle a z otočky na patě se vydal za zbytkem týmu. Brána se za nimi zavřela. Byl konec.
Strašně se těšil domů. Na strejdu, svoji postel, sprchu a samozřejmě uznání Kazekageho. Když jejich výkon ohromil feudálního pána, Kazekage bude určitě alespoň spokojen.
"Ano, pojďme domů."
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Kancelář správce doku > Ulice města Yatsuhiro
Když dvojice vyšla před kancelář a pohlédla na Daisukeho, ten k nim ze své depresivního koutku zoufalství jen němě vzhlédl, div nepopotáhl.
„Hai...“ hlesl, „sumimasen...“ dodal, když se narovnal a zařadil se vedle dvojice.
„Co teď?“ optal se opatrně, protože pořád tak nějak čekal, že ho někdo seřve za to, jak nemožně se zachoval.
Feudální záležitosti
V Negumi nejprve hrklo, když ji Hirotado odmítl, ale poté, co svou výpověď rozvedl, pochopila, jak to myslel. Se rty semklými v tenkou linku zatlačila na povrch deroucí se slzy zpět a přikývla.
Pak už se ale opět opanovala a na všechny tři se usmála.
„Budu se modlit za váš bezpečný návrat do Suny,“ pravila a pohlédla na Raiza.
„Raizo,“
„H-Hai!“ probral se blonďák, který byl stále ještě trochu bledý a v křeči z toho, co z jeho žáka vypadlo, protože si nebyl jistý, jestli to vlastně bylo negativní, nebo pozitivní. Soudě podle reakce Negumi bylo ale vše patrně v pořádku a tak se Raizo donutil k úsměvu.
„Ryuuji s Kouheiem jsou určitě v pořádku,“ zvážněla princezna, „musíš v ně věřit a určitě se jednoho dne opět shledáte, ať už jsou kdekoliv!“ pravila.
To Raiza trošku zaskočilo, ale nakonec se na dívku už opět klidný usmál a na znamení díků se jí uklonil.
„Hai, Negumi-chan...“ řekl tiše.
Když se trojice s feudální rodinou definitivně rozloučila a opustila palác, vyměnil si Raizo ještě přátelské poplácání po ramenou s Buem, kapitánem stráží, načež prošla druhá divize Zlatých písků zahradou a chvilku na to se za nimi už zavřela vrata paláce a poušť k nim natáhla svou náruč.
Raizo se chvilku na to moře písku mlčky díval, načež se protáhl, vzdychl si a obrátil se na Hirotada s Toshimi.
„Tak dem domu, ne?“ pronesl s úsměvem a narazil si na hlavu svůj slamák s dírami na vlasy.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Netrvalo dlouho a stanuli v sále Aozorova vlastního paláce. Toshimi zarytě hleděla do země a modlila se ke všem kami, aby při hodnocení mise feudální pán nepřipomněl, jak se z něj pokusila udělat idiota, což nakonec způsobilo, že se ztrapnila sama. Sensei měl pravdu. Měla by si dávat pozor na tu svojí prořízlou pusu.
Naštěstí pro ni se nic takového nekonalo. Muž jim poděkoval a co víc měli jeho uznání. Ať si ze začátku myslela, co chtěla, Aozoru na ni působil jako moudrý vládce Země větru, ani si nemohla vzpomenout, kdy v něm přestala vidět zbohatlíka, který neví, co chce.
S červenými tvářemi se uklonila a stejně jako Hiro nic neřekla. Chvála feudálního pána ji zbavila všech slov.
Jejich odchodu pak zabránila Negumi. V Toshimi hrklo a znovu zrudla. „N-negumi-sama, n-no tak!“ vyhrkla, mávajíc rukama před sebou.
Na její výzvu však neodpověděla. Mluvit by měl Hiro a ten také spustil.
Toshimi nejprve sklopila pohled, aby ho mohla zase zvednout. Její kolega se zachoval skvěle a chvíli měla pocit, že mluví i na ni. Jeho pohled to potvrdil. Kunoichi spojila ruce za zády, uhnula očima a mírně se usmála.
„Přesně tak,“ zazubila se. „My jsme svaly, na soudy jste tu vy, Negumi-sama. Pokud jste mu odpustila, můžeme mu také odpustit.“
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div
Hiro se feudálovi zhluboka uklonil. Dokonce ani neměl slov. Ať už celá tahle mise probíhala jakkoliv, tak byla úspěšně splněna a navíc se mu podařilo udělat dojem na samotného feudálního pána a to už byl opravdu někdo. Byl tak hrdý!
Už se měli s týmem na odchodu, když v tom je zastavila Negumi a snažila se o odpuštění pro Kenchiho. Dokonce se jim uklonila a způsobila tak malý skandál.
Představil si, jaké by to asi bylo, kdyby se Toshimi omlouvala za jeho činy jako to teď dělala Negumi.
Hiro záměrně počkal, než se vyjádří Toshimi, protože měl v plánu způsobit ještě větší rozruch.
"To nemůžu Negumi-sama..." Pak se odmlčel kvůli dramatickému efektu a po chvíli pokračoval. "Protože tím, co teď děláte jej jen ponižujete. Muži nepotřebují, aby ženy omlouvaly jejich činy nebo chyby. Uráží to naši ješitnost." Pak se na ni zničeho nic usmál svým typickým zářivým úsměvem.
"Navíc v naší profesi se na omluvy moc nehraje a vlastně o ně ani nestojíme." Dodal a věnoval vteřinový pohled Toshimi. Zajímalo ho, jestli rudovlasé parťačce dojde co tím myslí.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Nekomi
Kancelář správce doků
Oba dva mlčky poslouchali. Jediná změna nastala při vyslovení Matsudova jména. Oba na sebe pohlédli, z jejich výrazu ale nikdo nic vyčíst nemohl. Z toho člověka měli dobrý pocit, i když pojem poctivý úředník pro ně byl stále oxymorón.
"Děkujeme vám za informace. Bylo nám potěšením a omlouváme se za vyr..."
Daisukeho obličej vypadal, jako kdyby místo tři mužů viděl tři nahé dívky. Tekura jeho "starostlivost" nechala chladným, protože na ní už byl zvyklý, ale Shimu už to začínalo lézt na nervy. Měli sice své metody, ale svůj úkol vždy splnili.
Narozdíl od správce téměř nadskočili ze židle. Jednak kvůli úleku, jednak kvůli tomu, že očekávali neznámý hlas. Když zmizel, ještě chvíli vyjeveně zírali na dveře a pak se Shi vrátil k tomu, co měl původně v plánu.
"Děkujeme za informace. Bylo nám potěšením a omlouvám se za vyrušení. "
Znovu se výmluvně otočil na dveře.
"Obě," dodal za něj Tekuro. V tichosti opustili kancelář. Pohledy jim těkaly po celém přístavišti.
*Kde je ten loutkářskej mizera?!*
Nehledali dlouho. Stál přímo vedle nich, jen ve slepém úhlu. Tehdy to bylo poprvé, kdy se jejich reakce kompletně rozcházely. Tekuro se jen otočil a ze škodolibého úšklebku plynule přešel na přátelský úsměv. To se o Shim říct nedalo.
*Teď mě dobře poslouchej! Chápu jak moc nenávidíš mě a jak moc nás s Tekurem podceňuješ, když jde o jednání s lidmi, ale co kdyby sis jednou hleděl svýho, dělal co máš a necpal ten svůj dřeváckej nos tam kam nemáš? Doufám, že jsi zjistil něco vážně zajímavýho nebo otestoval víc lidí než my, protože jinak budu vytočenej ještě víc, než teď! Tak co mi k tomu povíš?!*
"Zůstaneme nenápadní, jasný?" kývnul na svého loutkářského kolegu a vyrazil zpátky do ulic. Už tu okouněli dost dlouho.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Kaňon
Tretia Skúška
Pozrel som sa hore, no nikoho som nevidel. Z toho istého miesta prileteli ďalšie dva kunaie.
Kto to je? Ak je to ktokoľvek, znamená to, že som blízko, povedal som si v hlave. Zrazu som uvidel niekoho ako si sadol na skalu. Videl som ale iba siluetu, pretože do oka mi svietilo slnko.
Ja sám som vzal do ruky kunai a rozbehol som sa hore po skale. Kľučkoval som, keby po mne ešte chcel niečo hodiť. Keď už som bol hore, odrazil som sa a vo vzduchu som do osoby hodil kunai, ktorý som si pripravil. Pristal som za ním, otočil som sa a namieril na osobu lukom.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Kazuo Wakatsuki
Správce doků
Přístav
Kazuo kývnul a naprosto ignoroval fakt, že před ním stojí dva identičtí mladí muži. „Vítám vás tedy v Království korálů. Nevím, jestli vás potěším, nebo ne, ale tady v přístavu se prakticky nic takového, o čem mluvíte, neděje. Máme tu silné a zodpovědné hlídky. Poslední pirátská loď se to pokusila zakotvit tak před stoletím a jak ji zdejší armáda hnala,“ vyprávěl a bylo vidět, že je velmi hrdý. Krátce se zamyslel, drbaje se ve vousech, a jeho očima proběhl záblesk náhlé vzpomínky. „Nicméně dnes odpoledne se ke mně přimotala podivná existence. Ten mladík mluvil o nějakém Matsudovi, tak byste to asi měli prověřit. Budu o něm podávat hlášení veliteli stráží, ale vy byste o něm měl vědět také.“
Dveře se náhle rozrazily a dovnitř vběhl plavovlasý mladík, podle čelenky shinobi. Kazuo se vůbec nelekl. Naprosto nevzrušeně vzhlédl a probodl Daisukeho pohledem. „Co to..?“ chtěl se zeptat, ale ninja opět zmizel.
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
„Vůbec nic!“ zazubila se Chika. „Je to dárek za to, jak jsi se o mě hezky starala,“ zavrněla nadšeně. Když ji Hizuki dohnala a zmínila její vlasy, žena se zatetelila tak, že se málem roztekla. „Děkuju, Hizuki-chan! Moc moc se o ně starám. Když jsou takhle dlouhé, musí se věnovat velká péče konečkům, aby se netřepily. Pak je nejlepší mít si šampónem jen vlasy u hlavy a konečky spláchnout vodou a opečovat kondicionérem s balzámem. To bys měla dělat i ty,“ zvedla použně ukazovák. „Mám doma nějaké ze Země ohně, kdybys chtěla,“ nabídla jí.
Během rozhovoru dorazily na pláž, kde zelenovláska odhodila věci a protáhla se. „Takže támhle jsou převlékárny. Až budeme v plavkách, budeme se tady poflakovat a pozorovat,“ oznámila dívce. Z písečné pláže bylo dobře vidět na vzdálený přístav a leželo zde spoustu lidí. I tady by se dalo něco zjistit. A to byl Chiky záměr.
Třetí zkouška
Jaku Tanoki
Tým Alfa
Západní kaňon
Při cestě Jaku přemýšlel o senseiovi. Přemýšlel třeba o věcech, jako jestli má další zvířata na přivolání. A jestli ano, taky tyto zvířata nesnáší děti? Potom Jaku narazil na křižovatku ve tvaru Y, takže zase musel přemýšlet, kterou cestou jeho sensei dal tu nápovědu, ale teď byla zase šance, že to mohla být jiná cesta, než ta, kterou se vydal. Jaku se rozhodl vzít si jeden Kunai, zabodnout ho do země, a přivázat k němu svoje lanko, takže kdyby se ztratil, mohl vědět, kterou cestou se vydat. Potom se ale zamyslel.
"Co když sensei tohle lanko najde a usekne ho?" Zamyslel se. Ale nakonec to udělal, a vydal se pravou cestou.
Taji Sakyu
tým Omega
Jižní cvičiště
"Taji..."Procedil zatvrzele skrze zuby mladík,když znova uslyšel svou novou přezdívku,i když jak si všiml,tak to evidetně nemělo smysl.Sensei jim mezitím dosti horlivě vysvětlil ,že na ně čeká stavba překážkové dráhy a jak by měla vypadat.Jeho nová kolegyně Risa se jako namydlený blesk dala okamžitě do práce a jakmile si Taji opřel svou naginatu o blízkou skalku aby mu nepřekážela,tak se taky zapojil do práce.
I přes občas dosti zvláštní instrukce jeho senseie,mu skládání a sestavování dráhy šlo dobře od ruky.Když však stloukal jednu z dřevěným překážek,kladivo místo hřebíku trefilo jeho palec.Taji začal zuřivě máchat rukou ve snaze zmírnit bolest a tlumeně láteřit jako dlaždič.Po chvíli bolest o něco pominula,takže se opět ,ale opatrněji,pustil do práce.
Hizuki Shima
Tým Beta
Ulice města Yatsuhiro
Už už se blížila k pokladně a odkudsi vytáhla něco, co by vzdáleně mohlo připomínat peněženku, ale byla moc pomalá.
"Chika-sensei... to jste neměla... co jsem vám dlužná?" zabrblala jen co se ocitly venku na chodníku. Na chvíli strnula, když si uvědomila, že vše co v přítomnosti ženy řekne, může být použito proti ní, ale rychle ze sebe tu myšlenku setřásla. Neměla ráda pocit, že je někomu něco dlužná. Ať už se jednalo o něco příjemného, či zlomyslnosti. Tento myšlenkový pochod jí na chvíli zaměstnal a tak se nechala nějakou tu dobu táhnout ulicí. Ono ujištění, že všechny informace zjistí ostatní jí trošku uklidnilo a na chvíli utlumilo ten uštěpačný hlásek, oznamující jí, jak je k ničemu.
Trošku zrychlila a dohnala tak zelenovlasou ženu, takže už to nevypadalo, jakoby jí někam táhla.
"Sensei? Už jsem Vám říkala, že máte úžasné vlasy?" vybavila si ten moment, kdy v nich hledala růžky a nevědomky se zazubila.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Tunel
Ki stále vyčkával, odkud uslyší hlas alespoň jedné z těch dvou, které oslovil. Proto hned, když se ozvala Tsubaki, opatrně vyrazil pomalými krůčky zhruba jejím směrem, když se náhle opět odjinud ozval hlas. A byl to jiný hlas, než předtím. Nebyl to šílený pisklavý hlas člověka, který svým chováním připomínal někoho, komu se povedlo uniknout z ústavu pro duševně choré. Tenhle hlas byl klidný. Vzkázal jim, ať chrání své blízké a ať si v sobě uchovají kousek srdce. Hned na to se ozvalo pufnutí, a zjevilo se světlo. Temnota se rozplynula. Na chvíli pocítil úlevu, že jsou jejich problémy pryč. Tedy až do chvíle, než si všiml, že lucerna odkryla trochu jiný problém, který se jej týkal a sice svlečené kalhoty a odhalené bílé slipy špatně kryté černým tričkem. Ki si s pohledem na holé nohy povzdychl, a podíval se na svoje spolubojovnice. Pak se otočil za zdrojem světla, a přitom si všiml velkého otvoru ve skále - východu. A tenhle rozhodně nevedl tam, odkud přišli, neboť byl dost velký k tomu, aby se jím dalo normálně projít. Na konci šlo spatřit světlo. Znovu se podíval na své odhalené spodní prádlo. Měl sice v plánu v jeskyních přeměnu neobnovovat kvůli šetření chakry, ale tam vzadu mohl čekat sensei, a Ki zrovna dvakrát nestál o to, aby byl takhle ponížen ještě před někým jiným, než před Kami a Tsubaki. Bělovlásek tedy ještě za světla pomocí přeměny znovu vytvořil falešné kalhoty, prohlédl si je, pak se ohlédl za sebe, pokynul rukou, aby ho holky následovaly a vydal se do průchodu.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Ulice města Yatsuhiro > Kancelář správce doku
Střecha míjela střechu a Daisukeho nervy byly čím dál napjatější. Kancelář pana Wakatsukiho našel celkem rychle. V docích se prostě ptal tak dlouho a urputně, dokud ho k ní někdo nenasměroval.
„Prosím nezlobte se! Oni to tak-!“ vpadl dovnitř bez klepání v domnění, že se mu naskytne pohled na brunátného úředníka, rozpáleného vystupováním černovlásků do běla.
Nic takového na něj ale nečekalo. Tekuro s Shim seděli způsobně u stolu, na jehož druhém konci měl křeslo pan Wakatsuki, a všichni tři se tvářili, jako by je úzkostlivý loutkář vyrušil pro důležitém jednání.
„... nemysleli...“ dopověděl zkoprněle Daisuke ze setrvačnosti a několikrát ještě těkl pohledem mezi osazenstvem kanceláře, aby se ujistil, že se mu to vážně nezdá a že je skutečně všechno v pořádku.
Když pochopil, že tomu tak skutečně bylo, zbrunátněl pro změnu on.
„Promiňte prosím...“ hlesl zahanbeně a z kanceláře urychleně vycouval.
Když za sebou zavřel, opřel se zády o zeď, zatímco se kolem něho rozšířila pomyslná, nafialovělá aura studu a deprese.
„Zklamal jsem... naprosto...“ bědoval v duchu.
Feudální záležitosti
„Děkuji vám za vaši ochranu, Raizo, Toshimi, Hirotado,“ usmíval se na trojici ze svého křesla v sále pro příjem hostů Aozoru, s Negumi stojící po jeho boku.
Jejich zpáteční cesta do feudálova paláce proběhla naštěstí bez komplikací a trojici ze Suny teď po jednodenním odpočinku čekal návrat domů.
„Musím se přiznat, že jsem měl ze začátku trošku obavy, když jsem namísto Ryuujiho s Kouheiem uviděl nové a ještě tak mladé tváře, vy dva, ale velice příjemně jste mě překvapili!“ pochválil Toshimi s Hirotadem feudál, „až budu příště potřebovat opět ochránce, spolehněte se, že si řeknu výslovně o vás.“
„Jste laskav, můj pane,“ uklonil se muži o pár schůdků výš Raizo, „jsem si jistý, že příště se přes ty dva nedostane jediný kunai. Ani k vám, ani k vašim mužům,“ usmál se, když se narovnal, načež se znovu krátce uklonil a měl se i se svým týmem k odchodu. Zastavila je ale Negumi, která k nim po krátkém zaváhání seběhla.
„Počkejte!“ vyhrkla, načež se zarazila a rozpačitě se odmlčela.
„Omlouvám se za to, co vám Kenchi udělal... On... Není to zlý člověk... Prosím odpusťte mu to...!“ zahleděla se na trojici růžovláska naléhavě, obzvláště na Hirotada, a uklonila se pro změnu ona jim, čímž vyvolala menší, sotva slyšitelnou vlnu překvapených zalapání po dechu několika málo služebnic, co to viděli.
Risa Mokushi
Tým Omega
Jižní cvičiště
„Že jo!“ zazubila se dívka na Rutsua, naprosto ignorujíc Tajiho přání.
Sensei jim pak vysvětlil, na co bude haraburdí a Risa hyperaktivně přikyvovala. „Dobřé!“ zasalutovala nakonec a dala se do nošení.
Dívka všeobecně vypadala, že Ritsuovým podivným gestům naprosto přesně rozumí, protože sama pobíhala, skládala věci na místo a soustředěně přikyvovala.
Faktem bylo, že blonďák pro Risu znamenal opravdu mnoho. Byl to první sensei, se kterým si tak skvěle rozuměla a který byl pravděpodobně stejné trdlo jako ona, možná ještě větší. To a fakt, že se mladík neustále usmíval a létal hlavou v oblacích z něj dělalo toho nejepičtějšího mistra pod sluncem. Loutkářka si nedokázala představit, že by ji zase přemístili.
Masao Nibori
Tým Delta
jeskyně
V příštích pár vteřinách se nenašel nikdo, kdo by ukázal statečnost a postavil se jako štít před své kamarády a bohužel jsme se nedočkali ani náznaku souhry, kdy by tyhle děti spojily síly a fungovaly jako tým.
"Mám takovej pocit, že tady už by jim nic nepomohlo..." Pomyslel si Masao a tiše povzdechl. Vstal z pohodlného sedu, ve kterém si lebedil, zatím co promlouval se svým týmem a pomalými kroky se přesunul k vedlejší stěně, jen tak aby si ještě chvíli aspoň trochu užil situaci.
Následně se zhluboka nadechl.
"Chraňte své blízké. Pokuste si zachovat v sobě živoucí srdce i přesto, že se z vás mají jednou stát vraždící stroje, bojující pro svou zemi." Pronesl klidný hlas patřící mladému muži, ozvalo se - "puf!" A jeskyně se rozzářila mihotavým světlem od lucerny, která klidně visela na protější zdi hned vedle průchodu dál, do neznáma. Ještě bylo možné si všimnout dvou obláčků kouře, které se ale mrknutím oka rozplynuly.
"Ještě se mají hodně co učit, ale tak to se dalo čekat." Zašeptal Masao pohlédl na nebe a dál hladil Chika po hnědooranžových pírkách.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Byla moc ráda, že je poblíž ní Ki. Byly oba vystrašení a dva vystrašení lidé si dokážou navzájem dodav více odvahy, než by si kdo myslil. Zhluboka se nadechla. Ten psychopat mohl být kdekoli, úplně kdekoli. Například se mohl přibližovat k Tsu, popadnout ji za loket a odhodit ji na Kami, což se vlastně i stalo. Ozvalo se dívčí vypísknutí. Snažila se ještě zachytit mužské části týmu, ale bylo již pozdě. Sejmula Kami, ale předtím dostala vějířem. Tohle opravdu musel být hodně špatný vtip, nebo velice dobrá noční můra. Určitě se musela každou chvíli probudit. Tohle přeci nemohlo být opravdové. Slezla z Kami, načež se na ni omluvně podívala, tedy spíše podívala by se na ni omluvně, kdyby bylo vidět na větší vzdálenost než nanometr. Chce jméno? Má ho mít.. Zhluboka se nadechla. Jestli chtěl jejich jména, stačilo naslouchat jim, teda Kimu.
"Myslím, že už jsi je slyšel..." polka na sucho. Tohle bylo horší, než si myslela.
"A co třeba říci své?" rychle zadrmolila.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Nekomi
Ulice města Yatsuhiro
Po vyzvání vlezli obě dvojčata do kanceláře. Ten samý muž seděl za jiným stolem a tím samým, i když poněkud příjemnějším tónem na ně promluvil a oba dva se téměř současně pustili do vysvětlování.
"Mé jméno je Shi. Jsme tu na rozkaz jeho veličenstva. Jdeme se zeptat, zda se v poslední době nestalo něco zvláštního. Nezakotvila zde loď s nějakou podezřelou posádkou, nebo zda nepřipluly nějaké podivné existence. Jakákoliv informace by se nám mohla hodit."
Shi se snažil být co nejvíce formální. Přeci jen, reprezentoval zde nejen svou bývalou vesnici, ale i krále. Nevěděl, na čem mu momentálně záleželo víc. Třeba by nakonec mohl vstoupit do služeb a nosit tu černou uniformu.
Tekuro, který Shiho raději pustil ke slovu, raději dál mlčel. Neměl co dodat.
Osamu Ritsu
Tým Omega
jižná cvičiště
"Taachan zní dobře," zakýval Ritsu souhlasně hlavou a se zazubením od ucha k uchu ukázal Rise zdvižený palec. Nejistota a rozpačistost z hnědovláska čišela na kilometry daleko, to bylo ale určitě jen dočasné. Jakmile se trochu otrká, hodí veškerou stydlivost za hlavu.
"Tohle?" založil si Ritsu ruce v bok a natočil se směrem k hromadě nářadí a materiálu.
"To je náš dnešní úkol. Z tohohle tady postavíme velkou ninja překážkovou dráhu!" oznámil jim vzápětí s velkou slávou, přičemž rozpažil obě ruce nad hlavou a nasadil vítězný úsměv. Když paže pak spustil zpátky podél těla, začal jim horlivě vysvětlovat, o co přesně půjde.
"Povede od támhletěch kamenů až k támhletěm sloupům, budou tam opičí dráhy, dřevěné překážky, nějaké pasti, prolézačky, trénovací panáci a spousta dalších vychytávek pro ten nejlepší trénink!" mával rozohněně rukama, zatímco pobíhal z místa na místo a naznačoval jim pomocí gest, co má přibližně na mysli.
"Tákže!" zastavil se zpět před nima a vesele se na ně zazubil.
"Dáme se do práce!"
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
‘To se ti to radí Tsubaki,‘ pomyslím si v duchu a povzdechnu si. Tohle se mi opravdu nelíbilo a přestávalo mě to bavit. Najednou na mě někdo spadl, jak jsem pak zjistila, tak to asi byla Tsubaki. ‘Co je to sakra za cvoka, jestli má být tohle náš sensei, tak asi už nebudu ninja na tohle už fakt nemám,‘ pomyslím si a následně se začnu zvedat ze země.
Slyšela jsem Kiho, ale nic jsem neřekla, už jsem odmítala cokoliv říct, zuřila jsem čím dál tím více, i když mi bylo jasné, že tohohle magora bych nikdy nedokázala porazit měla jsem chuť mu jednu vlepit. ‘Nevím proč, ale začíná mi chybět Nanami,‘ pomyslím si. ‘Ty magore, já nehodlám umřít, pomyslím si.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Stalo se to znovu! Proč tohle dělala?! Omluvila se mu za příjemně strávený večer jako by udělali něco hrozného a nepřípustného a navíc před ním utekla! Když se dost vzdálila, Hiro ve své zlosti nakopl první kámen na nádvoří co viděl. Bylo mu jedno kam ten blbej šutr poletí, jestli někoho trefí, nebo kdo se zrovna dívá. Na to, že mu rána málem zlomila palec, to zvládl celkem s důstojností.
Pomalu došel až ke středu karavany k nosítkům feudála a jeho dcery, kde už čekal připravený Raizo.
"Skvělý...přímo úžasný." Zabručel podrážděně na poznámku o dobrém ránu. Sklonil hlavu a začal dělat, že ho strašně moc zaujal písek pod jeho botama.
Všichni si mohli myslet co chtěli, ale trávení volného času s Hirotadem Yutsuraiem prostě nestálo jen za rozpačitou omluvu.
Za normálních okolností by ho Aozorovo nepatřičné chování pobavilo, ale teď byl přeci naštvaný a musel tak úsměv potlačit.
Počkali až Negumi dotlachá s Kenchim a karavana vyrazila. Hiro počkal, až se všichni otočí a ještě naposledy se zdviženým prostředníčkem poslal Kenchiho do patřičných míst.
Musel uznat, že mu to udělalo fakt dobře.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Kazuo Wakatsuki
Správce doků
Přístav
Kazuo odložil vypracované hlášení z rána, zrovna když se zvalo zaklepání na dveře. Muž odložil papíry a narovnal se v křesle. „Dále.“
Jeho pracovna byla malá a stroze zařízená. Kromě velkého pracovního stolu se štosy papírů a hromadou psacích potřeb se zde nacházela už jen knihovna plná odborných knih. „Co si přejete, mladí muži?“ oslovil oba mladíky a podezřívavě se na ně zahleděl. Rozhodně nebyli odsud a jejich čelenky je lehce zařazovaly.
Yasu Himura, Natsuki Yamauchi
Ulice města Yatsuhiro
„J-jistě,“ zamrkal zmateně Yasu a ještě zmateněji mladíkovi zamával, když se tak rychle vypařil. „Stalo se snad něco?“ zeptal se sám sebe, protože v místnosti nikdo další nezůstal.
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
„Nihihi,“ zazubila se nevinně žena a trochu se sehnula, aby se mohla Hizuki přesvědčit, že na hlavě opravdu žádné růžky nemá.
Výběr plavek nakonec proběhl docela dobře a Chika se vydala k pokladně, kde zaplatila jak svůj kus, tak i dívčin. „Myslím, že nevadí. Daisuke-kun, Tekuro-kun i Shi-kun pokryli všechny potřebné informace, a i odpočinek je součást života ninji. A ten jsi pokryla ty!“ vysvětlila zvesela, čapnula ji za ruku a táhla ulicí. „Teď jdeme najít místo, kde se budeme válet!“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
„Moje hlava? Právě mi tam spousta malých breberek tancuje makarénu,“ zaúpěla Toshimi, načež si uvědomila, kdo se jí ptal, a zase zrudla. „P-promiň za včerejšek,“ zavrtěla znovu hlavou a přidala do kroku.
Před karavanou je už čekal Raizo. „Dobré ráno,“ pronesla s kapkou stékající po čele. Blonďákův pozdrav by zněl fakt vodvazově, kdyby muž neměl na hlavě naražený slamák, z něhož mu dírami čouhaly vlasy. Feudálova snaha napodobit jouninovu nonšalantnost tomu ale nasadila korunu, Toshimi vyprskla a pak se chytila za hlavu. „Au, to byla karma.“
Celý průvod čekal na Negumi, která ještě něco potřebovala sdělit Kenchimu. Rudovláska se mírně usmála, když se mladík tak vehementně uklonil a pak už mohli vyrazit.
Hizki Shima
Tým Beta
Ulice města Yatsuhiro
"Chika-sensei?" naklonila hlavu tázavě na stranu a lehce váhavě zvedla ruku a trošku si stoupla na špičky, aby dosáhla až na vrch zelenovlásčiny hlavy a přesvědčila se, že si jí ty růžky jen zdály. Zmateně zavrtěla hlavou a nasadila nejistý výraz. Ono nadšení však zřejmě bylo nakažlivé a tak se i jí rozzářila očka.
¨A opravdu nevadí, že se nesnažíme zjistit něco více o misi? Já vím, že jsem zatím celkem nepoužitelná, ale... nechci vás zdržovat..." zkusila opatrně nadhodit, ve chvíli, kdy byla zpátky v kabince a tudíž jí nebylo vidět do obličeje. Když vylezla ven, po nejistotě nebylo v jejím vzezření ani památky, ale zjevně bojovala s nutkáním se ošít. "Není tu něco, co bych mohla udělat?"
Ki Hayabusa
Tým Delta
Jeskyně
Byl rád, že měl u sebe alespoň Tsubaki. Měl pocit, že v téhle tmě bude lepší držet se pospolu. Ki se stále pevně držel její ruky, a to mu dodávalo určitou dávku jistoty. Když se od něj ovšem odtrhla vlivem toho podivného člověka ve stínech, odtrhla se od něj také jistota. Když se náhle ozval ten podivný muž, zpozorněl, a když hlas zazněl ze dvou míst najednou, začal se rychle rozhlížet, kde je, což mu pochopitelně nebylo k ničemu. To, že chtěl vědět jejich jména, mu z toho překvapení nad rychlým pohybem neznámého, mu jaksi nedošlo. Potřeboval hlavně vědět, kde jsou ty dvě. Chtěl se k nim dostat a spojit se s nimi. Chtěl postupovat proti šílenci ve tmě společně.
"Kami? Tsu? Kde jste?" řekl tiše a nervózně do prázdné temnoty, a snažil se co nejpozorněji zachytit, odkud přijde odpověď alespoň jedné ze spolubojovnic.
Třetí test
Situace u Jakua
Jaku, který se rozhodl jít pravou cestou, dlouhou dobu nic neviděl. Tedy až na jednu křižovatku, jejíž obě cesty byly zavalené, a skalní oblouk. Nakonec mohl dorazit k místu, kde se cesta větvila na dvě do tvaru písmene Y.
Situace u Yoshimitsua
Kunai, který Yoshimitsu spatřil, se zabořil do skály. Směr, odkud přiletěl naznačoval, že kunai hodil někdo, kdo stál na skalním sloupu naproti. Krátce na to se do skály zabořily ještě dva stejné nože. Následně se přes okraj sloupu přehouply dvě nohy, které zůstaly viset ve vzduchu, zatímco jejich majitel seděl nahoře.
Situace u Ai
Cesta, kterou se Ai vydala, byla klikatá, tudíž šlo jen velice obtížně spatřit, co čeká na konci, až se dvě vysoké skály rozestoupí. A na Ai zrovna čekal vyvrácený skalní sloup. Přelézt jej ovšem nepředstavovalo žádný problém, neboť nebyl větší, než kmen silného stromu. Když se člověk za spadlým sloupem zahleděl dál, mohl spatřit místo, které se mu mohlo hodit k rozhledu, a tím byla skála o něco vyčnívající nad okolím.
Taji Sakyu
tým Omega
Jižní cvičiště
"No do prkna..."Pomyslel si Taji ,když dostal herdu do ramene od jeho nového senseie sršícího euforií,načež se obrátil k blondýnce,která ho už stihla zasypat kalamitou slov."Tacchan?!"Zhrozil se ,když uslyšel přezdívku,kterou mu dívka vymyslela.
"Ee.. myslíš ,že Taji bude bohatě stačit."Odpověděl rozhodně a zadíval se na blonďatou dvojici před sebou.Oba dva se na něho usmívali,jako kdyby byl velký sladký bombón,který jim někdo slíbil za odměnu.Z čehož byl mladík do jisté míry nesvůj a raději nespouštěl ruku z jílce.Díky myšlence o bombónech si Taji vzpomněl na včerejšek v sirotčinci a na Aki,která by sem měla dříve či později taktéž dorazit.Doufal,že to bude spíš dříve,neboť dneska u sebe žádné bombony neměl.
"Ehm takže..."Začal opatrně,když si duo dostatečně prohlédl."K čemu ty hromady?"
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Velitelství městské stráže > Přístaviště
„Arigatou,“ oplatil dívce Daisuke kývnutí s úsměvem, když odcházela.
„Sokka, (Aha,)“ pousmál se poté na Yasua, který ho ujistil, že se prakticky není čeho bát. Zdálo se, že všechno nemohlo proběhnout jinak, než naprosto hladce.
„Děkuji vám, Himura-san, za důvěru v nás... vkládanou...“ usmál se na mladého strážníka Daisuke zdvořile, ale jak mluvil, jeho úsměv mu ve tváři pomalu tuhl.
„Správce doků je bratrancem krále a potrpí si na slušné chování...a promluvit si s ním mají na starost TEKURO A SHI!?“ zbledl.
„Dě-Děkuji vám mnohokrát za vaši ochotu, Himura-san. O-Omluvíte mě teď prosím? Musím si něco neodkladně zařídit,“ zvedl se Daisuke prudce ze židle, načež se začal s křečovitým úsměvem urychleně přesouvat ke dveřím.
„Nashledanou!“ opustil poté místnost a hned na to i stanici, jako by na něho doma čekala rodící manželka.
Venku se poté vrhl okamžitě na střechy a vystřelil k přístavišti jako namydlený blesk.
„Kami-sama prosím ať nejdu pozdě kami-sama prosím ať nejdu pozdě kami-sama prosím ať nejdu pozdě!“ modlil se při tom s naprosto zoufalým výrazem ve tváři, zatímco mu mozek přehrával jeden katastrofický scénář, způsobený náturou těch dvou, za druhým.
Feudální záležitosti
Když dvojice vyšla před palác, čekal tam na ně už prakticky seřazený průvod. Na jeho konci stála šestice stráží, z nichž každý držel řetěz, vedoucí k poutům na rukou osoby mezi nimi, zahalené v cestovním plášti a slamáku s třásněmi kolem dokola. Tím někým byl lord Kobachi.
„Yo,“ zvedl dlaň na pozdrav blonďák, stojící u panských nosítek uprostřed průvodu, se svým „speciálně upraveným slamákem na hlavě.
„Yo,“ vykoukl z okénka Aozoru, pokoušející se Raiza napodobit a znít cool, což zapůsobilo spíš vtipně. K odlehčení atmosféry to ale posloužit mohlo.
„Zpátky to bereme tak, jak jsme to brali sem. Silně pochybuju, že by se mohlo vyskytnout něco horšího, než bylo tohle a vzhledem k tomu, že nejsme ve stoprocentní kondici, bude lepší držet se pohromadě,“ pokrčil rameny jounin a zahleděl se ke vchodu do paláce, kde se loučila Negumi s Kenchim.
Princezna mladíkovi o berly intenzivně hleděla do tváře, zatímco on hypnotizoval zem.
„Kenchi,“ oslovila ho, ale on nereagoval.
„Kenchi,“ zkusila to znovu s lehkým zamračením, načež mladík konečně vzhlédl.
„Tohle je tvá druhá šance. Když ses jí chopil, tak ji nepouštěj, další už nebude...!“ sdělila mu se směsicí naléhavosti a přísnosti v hlase.
Kenchi ji chvilku s třesoucím se pohledem sledoval, načež hořce semkl víčka a hluboce se jí uklonil, při čemž služebnictvo, stojící po jeho boku, následovalo jeho příkladu.
„Arigatou, Negumi...! Arigatou gozaimasu!“
Růžovláska zatlačila zpět slzy, které se draly na povrch, načež přikývla, oplatila mu poklonu a zamířila ke karavanu.
„Pojďme domů,“ prohodila ke čtveřici už s upřímným úsměvem a nalezla si do svých nosítek.
Raizo s úsměvem přikývl, krátce se ještě zahleděl na Kenchiho, a pak už dal pokyn k odchodu.
Brána panství Kobachi se otevřela a feudální karavan se vydal na svou pouť zpět do paláce.
Tekuro&Shi
Tým Beta@Tým Shi
Doky
O kousek a chvíli dál, v temné uličce, kde Shi konečně mohl uvolnit své Henge s Tekurem promýšleli další plán a postup. Ten chlápek vypadal čistě, neúplatně. Ekonomika tu zřejmě fungovala a to logicky nesvědčilo úplatkům a nelegálním praktikám. To by mohlo práci ulehčit. Možná.
"Takže teď dáme nějaký pití, protože je tu vedro jak v sauně, počkáme tak zhruba do půlky pracovní doby a pak tam za ním přijdeme oficiálně?"
Shi jen pokýval hlavou. Na oba návrhy. Bylo to poprvé, co měl něco takového řešit a upřímně netušil, jak zamezit, aby oni vypátrali co nejvíc stop k případným nepřátelům, zatímco si jich oni ani nevšimnou. Vycházelo mu z toho, že to snad ani nejde. Byli v cizím městě, bez kontaktů a věděli toho zatraceně málo.
Velké sklenice s ledovou tříští byli evidentně přesně to, co potřebovali. Usrkávali, sledovali ruch města z jedné ze střech, k tomu ten nádherný klidný oceán a mlčeli. Když se nachýlil čas, seskočili ze střechy a zamířili přímo do kanceláře správce doků. Tentokrát bez henge, zcela oficiálně.
Zaklepali a počkali, až budou vyzváni.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Toshmi běhala po pokoji a kontrolovala, jestli někde něco nenechala. Samozřejmě zbytečně, protože nikoho pořádnějšího neznal.
Byla celá červená a evidentně v rozpacích, protože se na něj sotva podívala a vyletěla ze dveří jako tajfun.
Normálně by se nejspíš cítil dotčený, ale Toshimi nebyla jako dívky, kterými se normálně obklopoval. Připadala mu velice citlivá a rozvážná, takže trochu chápal, že ji jejich včerejší zábava musela rozhodit.
S úsměvem na tváři a rukama za zády následoval dívku ze sídla ven. Venku pálilo slunce a mírný občasný vítr zvedal prach. Nic dobrého pro černou košili co měl na sobě. Poslední události jí daly dost zabrat, ale aspoň nebyla roztrhaná, nebo rozsekaná jako ten zbytek. Třičtvrťáky bude muset zaplátovat strejda. Schválně jestli umí šít...
"V pohodě? Nebolí tě hlava?" Zeptal se Toshimi tiše.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
„F-fajn večer?“ zaúpěla dívka a zděšeně ho sledovala, jak mizí v koupelně. Ne, určitě to tak nemyslel. Určitě ne!
Než se mladík zase vrátil, rychle se převlékla se do tílka a tříčtvrťáků a sbalila se. Jak mohla něco takového udělat? Pila, i když nesměla, dokonce se opila! A pak udělala něco a ani nevěděla co. Snad to mezi nimi nijak nepodělala. Snad mu pro pána krále neřekla, že k němu něco cítí!
Rozhodně to nechtěla zjišťovat. Na to se za sebe příliš styděla. Prostě o tom nebude mluvit.
„U-už bychom měli jít, takže… Jdeme!“ vyhrkla celá rudá, jakmile se Hiro zase objevil, rychle zkontrolovala, jestli nenechala něco pod postelí a vyběhla z místnosti.
Risa Mokushi
Tým Omega
Jižní cvičiště
„Tým Gama?“ zamrkala, načež se její oči rozzářily. „Tam dřív Risa patřila! Ale… Před tím ho vedl ten divnej chlápek Toshiro Ryuu-něco. Satsuki zní roztomile! A co teprve Sacchan!“
První člen nového týmu Gama zanedlouho dorazil a Risa se k němu hyperaktivně vrhla. „Ahooooj!“ protáhla zvesela. „Risa je Risa a tohle je Ricchan-sensei!“ spustila nastejno s blonďákem. „To bude bžunda! Můžu ti říkat Tacchan? Tacchin? Kyuukun? Kyu-chi? Co by se ti líbilo?“ Teď se opravdu zamyslela, jako kdyby na té přezdívce závisel osud světa. „Tacchan zní nejlíp, jo!“ pokývala nakonec, čímž Tajimu sebrala jakoukoliv možnost volby.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Správce doků
Přístav
Správce na muže před sebou otráveně hleděl a zmíněné jméno s ním ani nehnulo. „Nemám nejmenší tušení, o čem mluvíte, tak se mnou nemluvte, jak s mafiánem. Jestli tu chce ten váš pan Matsuda nechat loď, ať si vyřídí papírování jako každej slušnej chlap nebo ať si přiváže loď někam k pařezu, mně je to jedno. Tady na takový chování nejsme zvyklý a zvykat si na něj nebudeme. Království korálů není žádná kůlnička na dříví.“
Když Shi odešel, správce si povzdychl a rozhodl se tu drzost odsunout do pozadí. Přeci si nebude kazit oběd. Hlášení může podat až v pracovní době.
Yasu Himura, Natsuki Yamauchi
Ulice města Yatsuhiro
„Samozřejmě, že mohl,“ usmál se mladík. „Natsuki vám vše potřebné zanese večer na loď. Zařídíš kopie dokumentů, které si Daisuke-san vyžádal?“
Dívka se postavila, kývla, oběma se lehce uklonila a odešla.
Yasu se obrátil zpátky na ninju. „Nevím o ničem konkrétním. Jde spíše o jistotu než o možnost, že by někdo opravdu plavidlo vykradl. Malí zlodějíčci tu jsou, to ano, ale na takto hlídanou loď by si netroufli. Nicméně Výsost ani my nebudeme ani takto malou pravděpodobnost podceňovat, zvláště pokud jde o tak důležitého spojence.
Co se týče správce doků, Kazuo-san je jeden z nejdůvěryhodnějších a nejpoctivějších lidí, které znám. Je to bratranec Výsosti. Pokud s ním budete mluvit vy, jistě to bude v pořádku. Potrpí si totiž na slušné chování a nesnáší drzost.“
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
Jakmile dívka odtáhla závěs, Chice se rozzářily očička a jeden by přísahal, že jí mezi vlasy vyrostly malé růžky. „Není, není! Jsi v tom krásná, Hizuki-chan!“ vypískla nadšeně.
‚Ta sametová pokožka! Až vyroste, bude moje Hizuki-chan kráska mezi kráskami!‘
Renji Kokumotsu
Tým gama
Domov>Jižní cvičiště
Už celkem dost dlouho jsem doma a čekám jsem, až mi bude určen nový sensei. Ráno se probudím celkem dost brzo, a tak se ještě chvíli povaluju v posteli, než vstanu a převléknu se. Poté co provedu ranní hygienu, tak jsem zamířím do kuchyně a následně se nasnídám. Poté co dojím, tak odnesu nádobí do dřezu. Následně se ozve zaklepání, tak se rozejdu ke dveřím. Když mi ona osoba podá vzkaz, tak si ho vezmu a poděkuju. Následně se rozejdu do svého pokoje, kde se posadím a začnu si číst dopis.
‘Takže už mám nového senseie a mám se dostavit dneska v devět hodin,‘ přečtu si v duchu a následně se podívám na hodiny. Bylo krátce po osmé, takže je čas pomalu vyrazit. Následně si začnu chystat všechny věci a převléknu se. Pak si připevním pouzdra se zbraněmi a nakonec si vezmu svou tykev a hodím si jí na záda. Pak se rozejdu dolů. Obuji se pak vyrazím do ulic Suny.
Cesta mi trvá celkem dlouho, takže to vezmu trochu rychlejším krokem, abych tam nebyla pozdě. Probíhám ulicemi a vyhýbám se lidem, kteří šli přede mnou. Po chvíli už vidím Jižní cvičiště, tak ještě trochu přidám do kroku, abych tam nebyl pozdě. Následně jsem se zastavil před cvičištěm a čekám, až se tady objeví můj nový sensei. Pomalu byl čas, kdy by se tady měl sensei objevit, ale nikdo jiný kromě mě tady zatím není. ‘To tady budu sám,‘ pomyslím si a dále čekám, až se tady někdo objeví.
Masao Nibori
Tým Delta
jeskyně
"Kchhhhh." Zaznělo znovu jako varovný spřípot zubů, jak se Masao snažil ovládat svůj hlas.
"Cítí mě až na krku a stejně má ještě čas na kecy? EEeeh... Takhle už by byla dávno mrtvá." Probíhalo mu hlavou zatím co poslouchal rozmluvy mladičké geninky.
"Mrtvá už jednou... dvakrát...Ehm, třikrát..." Odpočítávál zatímco se posunoval stranou a natahoval se po Tsubaki, kterou v tu ránu chytila ruka pevným stiskem za loket a odhodila ji na Kami.
Ta najednou stihla zasáhnout svou společnici vějířem (ikdyž ještě nestačila pořádně švihnout) a ještě se i nechat shodit na zem pod nárazem Tsubakina těla.
"Chh! Proč namáhat mozek před smrtíííí?" Protáhl úlisný hlas.
"Jména..."
Poslední slovo se ozvalo dvojhlasně od místa těsně u nich a zároveň z kouta, ze kterého to hrozivé sípání zaslechli prvně. Hlasy byly ale naprosto stejné, takže se mohlo skoro zdát, že se hlas odráží od protější zdi.
Teď se na zemi válely obě dívky, zatímco chlapec stál nad nimi a jen z jejich hlasitých pohybů mohl poznat co se stalo.
"Co uděláš kluku?" Pomyslel si Masao. - "Kchhh..." Opět zazněl ten drásavý skřípot z obou stran.
"A to jsem si myslel jak je postraším a pustím dál..." Promlouval bez vyřčení jediného slova nahlas. "Ale...Noo, tohle nestačí..."
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.