DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pláž
"Usmívá se... znamená to, že to nebylo tak trapné a nehodlá hned odejít pryč?" Tento jistý blok z ní opadl ve chvíli, kdy mladík znovu promluvil. Rychle na to zase zapomněla, když se Kouichi rozpovídal.
"Tak to máme štěstí, že jsme byli zavoláni zrovna sem, jestli je tak složité se sem dostat..." Nad množstvím informací, jež mladík o místě ví, nestačila nic jiného než vykulit oči. "Páni. To jsem nevěděla... Je jisté, že si na bezpečnosti potrpí...""Asi se bojí něčeho velkého, jestliže je tu již tak tolik ochrany a ještě žádají o naši pomoc... Musí jim na tom opravdu záležet. Snad se nic nepokazí""Ale to moře za to stojí..." Uculila se, jakoby moře bylo opravdu tím jediným důvodem, proč zde jsou. Když se přerušil, rázně zavrtěla hlavou. "Vůbec se neomlouvej, je to opravdu zajímavé... klidně pokračuj." vybídla jej s nefalšovaným zájmem a zvědavostí a vzhlédla k jeho obličeji, takže mohl vidět dvě prosící očka.
Při poznámce o jakési nezdvořilosti o nenechání se představit se zasmála.
"A teď co? Své jméno, nebo si nějaké vymyslet? Žádné pokyny jsem neobdržela... Ale rychle něco, ať ta pauza není podezřelá." "Hizuki Shizuko, moc mě těší, Kouichi-kun." představila se chvíli poté, co se uklidnila pomocí kompromisu využití příjmení matky za svobodna a široce se usmívala.
Taji Sakyu
Tým Omega
Jižní cvičiště
Mladík sledoval jak jejich sensei bledne po zjištění, že jim "Jídelna u Seno-chan" nic neříká. Taji na to jen výmluvně pokrčil rameny.Neznal moc nóbl podniků s jídlem,vlastně neznal ani moc míst,kde se lidé z vesnice scházeli. Jediné co jakž takž znal, byla čajovna Asayake, kterou naštívil s jeho prvním týmem.
Z myšlenek ho však vytrhnulo senseiova poznámka o tom ,že poslední platí."No tak poč-" Začal Taji, to už ale po senseiovi zbyl jen oblak prachu a Risa ho okamžitě následovala.Taji se už chtěl pustit za blonďatým duem,když si vzpomněl na svou naginatu opřenou o zeď vedle cvičiště.Vychrlil ze sebe proud peprných nadávek, popadnul svou zbraň a vrhnul se za zbytkem týmu.Obvykle mu závody byly naprosto fuk,ale tentokrát nehodlal nechat tohle duo smíšků vyhrát jen tak.
"Uhni s tím krámem!"Zakřičel na jakéhosi prošedivělého obchodníka co zůstal trčet se svým dvoukolákem plným zelí uprostřed ulice.Taji nakonec za zděšeného výkřiku staříka dvoukolák ve sprintu musel přeskočit,přičemž ani nezpomalil.I když měla Risa se senseiem před ním náskok, Taji byl zvyklý běhat a už začínal dotahovat Risu, které pravděpodobně docházel dech.Sprintující mladík si vyslal čakru do chodidel a po zdi vyběhnul na střechy domů lemujících ulici.Za prvé se chtěl vyhnul dalším překážkám a za druhé se chtěl podívat po senseiovi,protože neměl ponětí ,kde se ta "božská" jídelna nachází.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I.div.
Radost z úspěchu téměř v zápětí vystřídal pocit nejistoty. Dostali týden volna kvůli přípravám na chuuninské zkoušky, Hirovy už druhé.
Měl chuť se zeptat, jestli je to opravdu nutné. Měl za sebou už několik misí a několik bojů na život a na smrt. Rozhodně se necítil na úrovni genina a připadalo mu zbytečné znovu někomu něco dokazovat, ale kdo byl, aby zpochybňoval takového hrdinu jako byl jejich Kazekage.
A kdo vůbec byla ta tajemné žena v žlutém? Selský rozum mu říkal, že musí mít něco společného právě se zkouškami. Kdyby patřila ke Zlatým, tak by ji určitě znal a kdyby patřila k té temnější straně, tak by to stejně nikdy nepřiznala.
Hiro kývl na Raiza a společně s Toshimi opustili kancelář.
"Chuuninské zkoušky? To jako vážně?! Nikomu přece nic dokazovat nemusím! Jako by bylo tak těžké v papírech přepsat slovo genin! Ale néé, pan Yutsurai musí ostatní přesvědčovat o svých kvalitách znovu a znovu!"
Začal mladík hudrovat už na schodech.
Harado Isamu, Miharu Miyuki
pracovna Kazekageho
"Neděkujte, zasloužili jste si to. Odvádíte pod svým velitelem dobrou práci," odpověděl na díky obou geninů s úsměvem.
"Zajisté vás bude také zajímat, že se ve vesnici chystají chuuninské zkoušky. Očekávám, že se jich váš tým zůčastní. Jako první divize máte velkou zodpovědnost nejen za chod Zlatých písků, ale především máte být vzorem pro ostatní divize," dodal s náležitou důležitostí v hlase. Možná až příliš velkou důležitostí.
"Neděste je tak, Kazekage-sama," ozvala se poprvé za celou dobu Miyuki. Její hlas byl příjemný a rozesmátý, stejně jako oči jiskrné a živé. "Ještě si ani nestačili užít radost z povýšení a vy jim ji už kazíte povinnostmi."
Isamu pokýval souhlasně hlavou a zlehka se nad brunetčinou poznámkou pousmál.
"Povýšení obnáší i povinnosti. Ne jen výhody, jak sama víš," odpověděl Miyuki a pohlédl zpět na Hirotada s Toshimi.
"Teď vás ale čeká především zasloužený odpočinek. Dejte si na celý týden volno, trénujte, bavte se a připravte se na chuuninské zkoušky, jak nejlépe můžete. Do té doby vám žádná další mise přidělena nebude," oznámil jim, čímž celou záležitost uzavřel.
"To je vše, co jsem chtěl. Můžete jít. Raiza mi tu ale ještě nechte," pokynul na obě děti.
Harado Mayu
pracovna
Její rozhořčení nad rozhovorem v kanceláři jejího muže dala najevo hlasitým zabouchnutím dveří. Dlouhými, důraznými kroky přešla po pracovně a usadila se do křesla k úhledně urovnanému stolu. Pohled jí téměř okamžitě ulpěl na zvířeti čekajícím na desce stolu.
"Doufám, že máš pro mě dobré zprávy," promluvila ke Kahori, přičemž odložila vějíř.
Neznámá dívka
Černé písky, 1. divize
Oáza
"Sama tomu příliš nerozumím," zakroutila dívka hlavou.
"Takeshi říká, že kde je síla, roste i touha po moci. A ta se před ničím nezastaví," zopakovala slova svého přítele.
"O feudálním pánovi ale nikdy nemluvil. Nejspíš se o jeho bezpečí neobává. Má kolem sebe přeci ty nejlepší ninji, ne?" zdvihla tázající pohled k ženě, jako by od ní čekala ujišťující odpověď.
"Ale kdyby Takeshiho přinutili zradit feudálního pána, vrhlo by to špatné světlo na jeho vesnici, že ano? On přeci reprezentuje svou silou ap rací Sunagakure, že? Znamená to, že chce někdo ublížit Sunagakure? Nebo Takeshimu? Já- Já nevím," vjela si prsty do plavých vlasů. Byla zmatená, vyděšená a nevěděla, co si o tom všem vlastně myslet. Proč lidé dělali takové věci? Proč se k sobě chovali tak strašně?
Lehce sebou trhla, když jí Shin přistrčil misku s polévkou.
"Děkuji..." hlesla tiše, spustila ruce zase dolů a opatrně si horkou polévku vzala. Voněla opravdu dobře.
Raizo
Kancelář kazekageho
Čím delší dobu v kanceláři strávili, tím nepříjemněji si tam Raizo připadal. Mayu pro něho zůstávala ženou, která naprosto vymykala všemu, co o ženách věděl a považoval za bezpečné.
Když výměna názorů mezi kazekagem a jeho ženou konečně skončila a Mayu je opustila, musel se Raizo chvilku snažit potlačit menší tik v oku, způsobený jejím pohledem.
Isamu jim poté pogratuloval k úspěšnému splnění mise a povýšil je na První divizi Zlatých písků.
„Arigatou gozaimashita, Isamu-sama,“ poklonil se kazekagemu s úsměvem. Jemu samotnému na povýšení nesešlo nijak zvlášť nesešlo. Upřímnou radost z něho ale přeci jen měl, kvůli Toshimi s Hirotadem. Tohle pro ty dva musel být velice důležitý okamžik a on jim ho ze srdce přál.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Ulice města Yatsuhiro > Pláž
„No... Asi bych se vůbec nedivil, kdybychom je našli na zdejší pláži...“ poznamenal Daisuke se skeptickým úsměvem.
Když je dotyčný nasměroval do nejbližšího obchodu s plavkami a trojice se patřičně vybavila, zamířili si to na zdejší pláž.
„Vidíte je někde?“ rozhlížel se Daisuke, stojící na betonovém okraji chodníku od kterého už začínal písek, držící v levačce osušku s plavkami a stínící si volnou rukou oči.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Jak poslouchala rozhovoru Isamua s Mayu, střídal v ní nejistotu vztek. Co té ženské bylo? Ona tam nebyla. Nic neviděla!
Naštěstí pro všechny v místnosti se spakovala a s nosem nahoru odkráčela. Vzduch byl najednou lehčí. A ještě lehčím se stal, když znovu promluvil kazekage.
Toshimi ohromeně vykulila oči a ztuhla na místě, takže s ní objímající Hiro dost cloumal. „A-a-a-a-arigatou gozaimashita,“ pípla.
Co teď bude dělat? S takovou pozicí určitě přicházela šílená zodpovědnost a ona byla stále jen genin? Musela trénovat ještě tvrději!
Kazuha Minami, Kahori
Černé písky, 1. divize
Oáza
Kazuha poslouchala a koutkem oka si všimla dívčina bezděčného kreslení. Znaky uložila do paměti a přemýšlela, jak z jejich hosta dostat co nejvíce informací, když už se jim naskytla taková příležitost.
„V Sunagakure?“ vyhrkla překvapeně. „Tomu se mi nechce věřit. Vždycky jsem si myslela, že tyhle vesnice shinobi jsou hodně zabezpečené a vše je dobře hlídané. Co by se tam tak mohlo dít?“ nechápala. „Myslíte, že někdo chce ohrozit feudálního pána?“ Kazuha působila, že ji jednak zajímaly klepy a jednak že jí budoucnost země nebyla lhostejná, ač s tím nebyla schopna vůbec nic udělat.
…
Kahori pokračovala klimatizací dál do pracovny Mayu, kde proskočila mříží a stanula na pracovním stole, čekajíc, až se princezna vrátí. Mezitím vytáhla semínka v miniaturním pytlíčku a začala přežvykovat.
Risa Mokushi
Tým Omega
Jižní cvičiště
„Seno-chan?“ zamrkala a následně se zastyděla, jako kdyby byla pravdu velká ostuda, že jídelnu nezdá. Pocit studu jí však vydržel jen pár vteřin.
„Tak to musí bejt fakt hustý!“ přiskočila k Ritsuovi s rukama sevřenýma v pěstích a hvězdičkami v očích.
Nadšeně zaujala podobný postoj jako blonďák a na jeho obvyklý pokřik se rozeběhla. „Risa omeletu neplatí!“ dodala a vyvinula tu největší rychlost, jakou dokázala. Bohužel neměla kunoichi zase takovou výdrž, takže zhruba po dvoustech metrech začala zpomalovat.
„Néé! Risa platit nechcééé!“
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Nekomi
Ulice
Oba dva jen souhlasně přikývli. Neměli ani tušení, co by se ještě víc dalo dělat. To nejlepší pro ně bylo spojit své poznatky, zabezpečit místo, které měli hlídat a to bylo asi tak všechno k přípravě.
"To je vážně fajn nápad. Ale kde u všech čertů jsou?" zatápal nadhodil Tekuro. S šílenstvím jejich sensei mohly být jejich kolegyně dávno míle odsud, jenom aby sehnali ten správný vzor plavek.
A v rušném přístavu je budou hledat asi těžko.
"Dobrý muži. Když si tu chce někdo pořídit plavky, kam by asi tak mohl zamířit?" zeptal se Shi jednoho z kolemjdoucích, jako kdyby četl myšlenky svého dvojníka.
Teď už si to zase začali oba zase trochu užívat. Jednak je teď čekaly chvíle volna a následně akce samotná. Věděli, že se něco může stát a čekali na to. To napětí je na tom vždy fascinovalo nejvíc.
Teď bylo důležité najít zbytek týmu.
Akeno Ikazuchi (Shin, průvodce)
Černé písky, 1. Divize
Oáza
Chlapec přikývl, když se Kazuha vydala pro vodu, zamíchal polévku a vařečkou ochutnal, jak to kuchaři dělávají. Dokonce přidal i onen zamyšlený pohled, když analizoval chutě. Nakonec znalecky přikývl a opět polévku promýchal. Hnědovláska se mezitím vrátila a optala se na informování Sunagakure. Chlapec sice poslouchal, ale plně se věnoval polévce.
'Není divu, že jí to ani nenapadlo. Vypadá nevzdělaně, takže to bude nějaká...služka v paláci? Možná. Podle jejích šatů to vypadá, že je to holka z malé vesničky, ale tohle mohou být jen jení cestovní šaty. Navíc má plášť, takže musela svůj útěk naplánovat. To je hodně zajímavé. Hmm...její ruce jsou moc jemné, takže o tom není pochyb. Musí pracovat v paláci jako služka, jinak by neměla přístup k Takeshimu. To by mě zajímalo, proč utekla, když věděla, že po ní půjdou. Mohla informovat stráže, nebo shinobi, chránící feudálního pána. O co tady jde?! Proč utekla, když jí muselo být jasné, že jsou její nepřátelé rychlejší a silnější. No...jen aby to nebylo nakonec jinak. Co skrýváte slečinko? Oblečení říká vesnická chuděra, ale ty ruce říkají služka.'
Mysl se mu rozjela na plné obrátky, což neměl rád, protože to byla práce navíc, ale v takovéto situaci to bylo potřeba. Nakonec nalil plnou misku a i s lžící ji podal neznámé slečince.
"Pro normální lidi je složité informovat Sunagakure. Cesta tam trvá dlouho a než by dorazila..."
Přitakal dívce, nechal větu nedokončenou a nabral další misku, kterou podal Kazuze.
'Ale na to, že je to jen služebná toho ví podezdřele moc. Takeshiho kolega? Snad bude Kazuha-sensei vědět, protože mě do složky nikdo nahlédnoit nenechal. Pokud toho ale tolik roztrubuje, moc dloiho nepřežije. To je votrava. Co asi myslí tím, že se ve vesnici děje něco divného? Takeshi by se nechtěl spojit se Sunou proč...protože by informace mohli padnout do špatných rukou? Že by si zradu Takeshiho objednal někdo ze Sunagakure? A i když je fakt super, že takhle přemejšlim, je mi to k něčemu? Otrava. No, Kazuha-sensei, je to na vás.'
Proběhl další skrat uvnitř jeho hlavy, kdyz byl zabrán do nabírání porce pro sebe. Nedělal toho moc, takže on sám měl poloviční porci ze dna kotlíku. Akenovi to ale nevadilo.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I.div.
Chvílemi mladík nevěděl, co si má myslet. Kazekage je chválil zatímco jeho manželka vše zpochybňovala, ale evidentně jen kvůli nějaké osobní zaujatosti vůči Zlatým pískům. Jednou mu na společném tréninku někdo říkal, že je to kvůli ztrátě výsadního postavení Černých ve vesnici kvůli obnovení zmasakrovaných starých Zlatých písků.
Přesto Hiro skřípal zuby a Mayu vrátil nejeden nenávistný pohled. Když princezna konečně odešla, svěsil mladík ramena a trochu se uvolnil.
Kazekage se dal do řeči a ve finále své řeči je povýšil na místo první divize.
Sice to čekal, ale pořád to slyšet přímo od slavného Isamu Harada bylo prostě neuvěřitelné. Dokázali to, překonali část pomyslného schodiště při výstupu vzhůru v hierarchii vesnice! To nebylo vůbec špatné, na to, že několik dní zpět ho od smrti dělily jen milimetry. Bude fajn, že bude moci sdílet svou radost nejenom s týmem, ale i se strýčkem doma.
"Já...nemám slov. Díkes, Kazekage-sama." Řekl Hiro a v euforii objal svoji rudovlasou kolegyni, bez které by tohle celé určitě nedokázali.
Neznámá dívka
Černé písky, 1. divize
Oáza
"Informovat Sunagekure?" zamrkala dívka překvapeně, když jí žena položila tak nečekanou otázku.
"T-To ne! Já ani- já ani nevím, za kým bych měla jít a Takeshi- s tím by jistě nesouhlasil," zavrtěla hlavou a zklamaně sklopila oči.
"Nejsem ninja jako on, ani nepocházím z jeho vesnice. Ve světě shinobi se vůbec nevyznám. Vím jen to, co mi Takeshi řekne a toho není příliš," začala si bezmyšenkovitě kreslit ukazováčkem do písku vedle sebe. Nejprve kříž, poté kolečko. Vypadalo to jako znak něčeho, než to dívka opět bezmyšlenkovitě zahladila dlaní a pokračovala v bezduchém čmárání.
"Takeshi má přítele. Bývalého týmového kolegu. On je- on je nějaký velitel nebo tak, u speciálních týmů myslím. A podle něj se v té vesnici dějí divné věci. Takeshi si dělá o Sunagakure starosti, nechce, aby se tam stalo něco špatného, ale jeho povinosti jsou u feudálního pána. Nemůže se jen tak vrátit," pokrčila nakonec rameny a vzhlédla k hnědovlásce s mladíkem. Celé to pro ni bylo složité a nepochopitelné. Nerozuměla tomu. Nechápala, proč prostě nemohl Takeshi odejít a vrátit se do své vesnice, pokud ho potřebovala, nebo proč by se vůbec v takové vesnici měly dít špatné věci.
Harado Isamu, Harado Mayu, Miharu Miyuki
pracovna Kazekageho
Zatímco se oba genini dali do líčení průběhu jejich mise, obešel Kazekage opět svůj stůl a usadil se zpátky na své křeslo. Během naslouchání nejprve Hirovi a vzápětí Toshimi se v jeho obličeji několikrát zjevil výraz překvapení, ale i uznání, který nakonec zůstal u pohledu zrašícím starost.
"To byla opravdu náročná mise," usoudil nakonec, když Toshimi domluvila.
"Podle toho, co už vím od feudálního pána a jeho dcery, jste si ale vedli dobře. Zlaté písky obhájili dobré jméno celé naší vesnice," přiznal trojici jejich zásluhy. Mayu při jeho slovech sotva znatelně povytáhla obočí, což však Isamuovi neušlo.
"Nesouhlasíš snad, drahá?"
"Nic takového jsem neřekla," odpověděla na jeho otázku odměřeně, načež pohlédla s očividným pohrdáním k Toshimi s Hirem.
"Jen si nejsem jista, zda se dá opravdu hovořit o zachování dobrého jména vesnice, když téměř usmrtili syna někoho tak důležitého, jako je Kobachi. Není to snad snoubenec Negumi?" roztáhla malý vějířek, jež měla složený v rukách, a začala se s ním decentně ovívat.
"Kobashi-san se vzbouřil. Zranění jeho syna bylo nepříjemným důsledkem jeho činů," namítl Isamu mírně. Opravdu nechtěl vést rozepře se svou ženou, kterou vždy považoval za uvážlivou a inteligentní, a už vůbec ne nyní, když se jejich názory na některé věci v poslední době rozcházely stále častěji.
"Jistě," přisvědčila Mayu stroze, věnujíc trojici nepříjemný pohled.
"Oceňuji práci, co odvedli. Avšak jak sami řekli, Kobashi byl pouze zmanipulován někým třetím. Kdyby jeho syn zemřel, byla by to nepřípustná ztráta," švihla prudce vějířkem, který tak opět složila a odložila do svého klína. Miyuki, která jen v tichosti vyslechla průběh mise a následně přihlížela výměně názorů Kazekageho s jeho ženou, přejela pohledem ke trojici a kmitla obočím ve výzvě, zda nechtějí něco říci. Než k tomu však dostali příležitost, ujal se znovu slova Isamu.
"Chápu. Přesto vše dopadlo více než dobře a všichni tři udělali, co bylo v jejich silách. Proto si zaslouží náležitou odměnu," rozhodl. Mayu ve stejný okamžik vstala ze svého křesla.
"Už půjdu. Mám ještě nějakou práci," oznámila svému muži příkře a zabodla nepřítelský pohled tentokrát do Miyuki. Ta však pouze pokývla hlavou na znak pozdravu a více si ženy nevšímala. Mayu věnovala poslední pohrdavý pohled Raizovi, když kolem něj procházela a hlasitě za sebou zabouchla. Isamu si tiše oddechl, opřel se lokty o desku stolu a spojil nad ní ruce.
"Jak jsem již řekl. Vedli jste si dobře a já se váš tým rozhodl odměnit. Od teď jste oficiálně povýšení z druhé divizi na divizi první. Je z vás nový hlavní tým Zlatých písků," oznámil s pohledem upřeným k trojici.
Raizo
Kancelář kazekageho
Když spatřil v místnosti kromě kazekageho i jeho ženu, chytl Raiza do oka nepatrný tik, který jounin rychle potlačil, aby si ještě nezadělal na malér.
„Co ta tu dělá?“ šklebil se dál v duchu, pokukující nenápadně po Mayu. Hnědovláska, co seděla naproti ní, byla ale nakonec zajímavější.
Té věnoval muž lehký úsměv, když si je začala tak zaujatě prohlížet.
Když Isamu Hirotada Toshimi vyzval, aby podali hlášení oni, Raizo si jen mlčky zastrčil ruce do kapes a čekal, až jeho žáci udělají, oč byli požádáni. Neviděl v tom žádnou vědu. Pořád ho ale zajímalo, o co šlo, že si je sem Isamu pozval všechny tři, kór poté, co se ta hnědovlasá kráska tak zvláštně tajemně pousmála.
Kazuha Minami
Černé písky, 1. divize
Oáza
Kazuha se krátce zamyslela. „Já,“ sklopila hlavu a ve tváři se jí promítl smutek. „Nejsem si jistá. Musím… Musím se rozmyslet.“ Sebrala ze země džbán a pomalu se zvedla. „Dojdu nám pro vodu. Zatím u nás můžete alespoň posedět a posilnit se dobrým jídlem. Shin-kun je skvělý kuchař,“ pokusila se ji podpořit úsměvem, i když bylo jasné, že jí samotné bylo dívky líto.
Vrátila se zanedlouho a postavila vodu na čaj. „Zkoušela jste kontaktovat Sunagakure?“ zkusila pak.
Kahori
Pískomilí posel
Oáza > Kancelář kazekageho
Mezitím se v pokoji Kazuhy v Suně zjevila pomocí Gyaku Kuchiyose Kahori a rozeběhla se přímo k pracovně Mayu. Věděla, že ji žena přijme, protože byla Kazuhiným poslem. Cestou kolem díry v klimatizaci kazekageho si však všimla své velitelky a zastavila se. ‚No tak, tohle chce rychlou odpověď,‘ nafoukl hlodavec tváře a rozhlédl se po místnosti.
Její pohled padl na Raiza a následně na Hira. ‚Úúúú! Takový fešný štramáci!‘ zazářila jí očka.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Toshimi se musela ovládnout, aby se neplácla do čela. Hiro se svého úkolu zhostil naprosto přirozeně a v jeho podání to vypadalo tak jednoduše.
Mladík v půlce zastavil, snad aby mohla pokračovat. Rudovláska si rychle urovnala myšlenky v hlavě.
„Z podzemí jsme unikli jen s velmi lehkými zraněními, takže nebyl důvod zastavovat. Kobachiho syn unikl před námi, takže měl náskok. Navíc odehnal princeznina velblouda. Přesto jsme vyrazili vstříc Kobachiho sídlu a už z dálky jsme viděli, že se v hradbách odehrává boj.
Po nějaké chvíli jsme našli Kobachiho s Aozorem-sama. Hiro těžce zranil Kobachiho syna, což spolu se slovy feudálního pána přinutilo vzbouřence kapitulovat.
Následně jsme s menšími komplikacemi dohnali senseie, který bojoval s mužem jménem Hideo. Ukázalo se, že hlavou celé vzpoury byl právě on a že Kobachi Katashi byl jen další z mnoha loutek. Společnými silami jsme Hidea zabili. Naše mise skončila doprovodem feudálního pána a jeho dcery zpátky domů.“
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Mířili k paláci a Hiro s úsměvem na rtech sledoval, jak si vesnice žije dál v poklidu vlastním životem, jakkoliv neovlivněna jejich dobrodružstvím. Možná to byla trochu škoda, přeci jen červený koberec, fanfára a hysterické fanynky by byly určitě fajn.
Na nádvoří paláce se kývnutím hlavy pozdravil s několika známými ze společných tréninků. Něco ale bylo jinak než obvykle. Všichni se tvářili strašně mile, jenže ne jako vždycky. Přísahal by, že se bude dít něco důležitého, nedokázal však určit co.
Vyšli schody a stanuli před dveřmi od Kazekageho kanceláře.
"Momentka pravdy." Pomyslel si Hiro a společně s Raizem a Toshimi vstoupil dovnitř.
V prosvětlené kanceláři seděl nejenom Kazekage, ale také jeho manželka Mayu a jakási tajemná hnědovláska, kterou nikdy předtím neviděl.
Chtěl si tajemnou ženu prohlédnout stejně jako ona jeho, ale měl strach z Mayu-hime. O Kazekageho manželce kolovaly různé znepokojivé zvěsti. Například, že má pod palcem celé Černé písky, což prý nebyla žádná ořezávátka, nebo že Kazekage je vlastně jen její loutka a ve skutečnosti vesnici vládne ona. Ať tak či onak měla krutý obličej a bylo nad slunce jasné, že není zrovna fanynka Raiza, nebo kohokoliv z nové generace Zlatých písků.
Kazekage překvapivě vyzval dvojici mladších ninjů k podání hlášení, což bylo neobvyklé.
Mladík si pomalu sundal sluneční brýle a zastrčil si je za košili. Vypadalo to, že mluvit bude muset on. Rychle si utřídil myšlenky v hlavě a odkašlal si.
"Musím říct, že nepřítel byl dobře informován. Věděli v jaký den vyrazíme, jakou cestou půjdeme a kde budeme tábořit. Neváhali nás napadnout hned první noc...ztratili jsme pár lidí z panské stráže, ale útok jsme odrazili a povedlo se mi jednoho z nich dokonce zranit. Při naší další zastávce se pořádala malá uvítací slavnost pro Negumi-sama. Kvůli tomu útoku z předešlé noci jsme s dalším útokem moc nepočítali, ale...ukázalo se, že tentokrát cílem nebyl Aozoru-sama nebo jeho dcera, ale já. Ten mladší z útočníků si na mě počíhal a po našem střetu jsem byl nějakou dobu mimo. Vím, že Negumi-sama ještě tu noc opustila tábor, což jsem se dozvěděl až později. Za svítání jsme se ji já a Toshimi vydali hledat. Nevím, co bylo s karavanou, ale podle plánu jsme se měli setkat v Kobachiho sídle. Princeznu jsme našli v podzemním úkrytu spolu s útočníkem z předešlých nocí. Ukázalo se, že je to Kobachiho syn Kenchi a že se ti dva velmi dobře znají. Po našem dalším střetu se nás všechny pokusil znovu zabít..."
Měl toho na mysli ještě dost, ale odmlčel se pro případ, kdyby ho chtěla Toshimi nějak doplnit.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika Yoshitsune, Kouichi Hirai
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
Mladík se zazubil. Tahle dívka nebyla přímo nesmělá, ale jistá si také nebyla a jemu to přišlo jako roztomilá kombinace. Její odpověď byla při nejmenším zajímavá. „Jsem Kouichi Hirai, můžeš mi klidně říkat křestním. K cizincům jsou tu milí, věř mi. Sám jsem tu s našima na dovolený. Je to tu skvělá turistická destinace, ale dostat se sem je záhul. Turisty prověřujou. Vědělas, že Království korálů je jedna ze zemí s nejnižší kriminalitou?“ zdvihnul poučně ukazovák a pak se na něj zahleděl. „Promiň, zase jsem to udělal. Moc mě baví studovat historii zemí,“ zasmál se, načež si povzdychl. „A nezdvořilej. Ani jsem tě nenechal se představit. A to jsem za tebou přišel já.“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Oba ji ujišťovali, že se určitě neděje nic špatného, a tak se malinko uklidnila. Pomalu míjeli další Zlaté a jeden z nich na Toshimi mrkl. To dívku na chvilku dostalo ze starostí, protože se usmála a její tváře se trochu začervenaly. Od jistého tance měla čas od času problém normálně reagovat na fešné příslušníky opačného pohlaví, pokud se chovali specifickým způsobem.
Nakonec došli až ke dveřím kazekageho pracovny, vstoupili a Toshimi se uklonila. Bušení srdce bylo zpátky. A jak se narovnala, vyletělo jí málem až do krku.
‚M-m-mayu-hime? A kdo je ta druhá? Proč je tu tolik lidí? A co je to u všech písků za výrazy?‘ začala v duchu plašit. Isamuova výzva, ať mu prozradí své dojmy, ji dorazila.
Co měla říct? Že na světě existujou fakt šílenci? Že se jí princezna zdála nafrněná, ale ve skutečnosti je fajn? Že je jejich feudální pán fakt třída, i když o tom před tím pochybovala?
V hlavě jí lítaly myšlenky a ona nebyla schopná nalézt ty správné a zformulovat je v slova. ‚Hiro, ty seš v tomhle výřečnější než já. Řekni něco!‘
Akeno Ikazuchi (Shin - Průvodce/ochránce)
Černé písky, 1. Divize
Oáza kdesi v poušti
Akeno zvedl pohled k dívce a velmi slepticky se pousmál. Tahle situace byla velmi dvousečná. Na jednu stranu měli veliké štěstí, že zachránili právě tuhle dívku, ale na druhou stranu bylo ohroženo utajení jejich mise. Kdyby dívce pomohli, dívka by se nezapoměla zmínit Takeshimu o tom, kdo a jak jí pomohl a to by vyvolávalo velice nevhodné otázky. A to ani nemluvě o nebezpečí ze strany maskovaných nepřátel, kterým Akeno suveréně zabil dva kolegy. Ani teď, když na to chlapec pomyslel, jich mu nepřišlo líto. Jejich smrt se ho netýkala více než, když musel zabít hada ohrožující slepice v kurníku.
"Chápu, že jste v nesnadné situaci, ale nemohu jen tak Yuno-san opustit. Najala si mě, abych ji zajistil bezpečný průchod pouští."
Pravil tiše a svůj pohled stočil na Kazuhu, jako kdyby to byla ona, kdo tu má hlavní slovo.
"Navíc, nerad bych se zapletl do něčeho opravdu ošklivého. Mám rád svůj život a docela jsem si zvykl na to, zůstat naživu. Velice nerad bych to měnil."
Pravil na doplnění. Chtěl tím dát najevo, že by nejraději nechal jít zlé věci jední směrem a sám by se vydal úplně jinam.
"Na mě ale nezáleží. Co soudíte vy, paní Yuno?"
Nechal rozhodnutí na své sensei a řekl to tónem, který jasně naznačoval, že pokud by se Yuno-san rozhodla dívku doprovodit, zůstane jim po boku. Byli v utajení a proto musel hrát svou roli dokonale. Nesměl dívku odehnat, ale zároveň musel utajit svůj jasný záměr dívce pomoct. To by je mohlo prozradit.
Neznámá dívka
Černé písky, 1. divize
Oáza
Plavovláska trhla hlavou do strany na znak nesouhlasu, až jí kudrliny přelétly přes obličej.
"Ne, vy jste mi pomohli víc, než vám mohu kdy oplatit," hlesla a ještě pevněji si objala kolena.
"Kéž byste mohli stejně pomoci i Takeshimu..." špitla zkroušeně. Nic takového ale nemohli. už tak bylo nevídaným štěstím, že tu byli a pomohli jí.
"Musím... Musí se o tom dozvědět co nejdříve!"
Osamu Ritsu
Tým Omega
jižní cvičiště
Hlasitý projev Tajiho žaludku přesvědčil Ritsua, že je skutečně nejvyšší čas zajít na oběd. A neúprosné sluneční paprsky, které na ně pražily, také.
"Tak jo! Co takhle pořádný nášup u Seno-chan v jídelně?" zarazil poslední hřebík u dvoumetrové dřevěné zdi, kterou vzápětí bez větších obtíží vytáhl z leže na stojato a založil si ruce v bok.
"Znáte to tam, že jo?" dodal s nejistým úsměvem ve tváři, když se mu na odpověď nedostalo nadšené jásání, ani v jejich obličejích nespatřil rozzářené pohledy. Ritsuův obličej se protáhnul i s čelistí, jak mu samovolně klesla.
"Vy neznáte jídelnu Seno-chan?! Jak je to možný?? Vždyť je to ta nejlepší restaurace široko daleko!" chytil se vzápětí za hlavu, zatímco jeho mimika hovořila za vše. Zděšení a nepochopení se ovšem téměř ihned smísilo s odhodláním tuhle skutečnost změnit.
"Dobře, jdeme tam!" stiskl odhodlaně pěst a zadíval se zasněně do dálky.
"Jestli jste tam nikdy nebyli, musíme to okamžitě napravit! Mají tam to nejlepší jídlo, co znám!" vyhlásil stejně procítěně a dramaticky, jako by je čekal životně důležitý boj.
"A mají ho tam vážně velkou hromadu!" zakmital hned poté nadšeně obočím, zatímco se mu koutky rtů stočily do poťouchlého úsměvu při vidině rámenu, nudlí, dango knedlíčků a sendvičů s rýžovými omeletami.
"Takže jdeme! A kdo tam bude poslední, zaplatí ostatním vaječnou omeletu!" udělal krok vpřed s bojovným výrazem v obličeji a odhodlaným postojem startujícího atleta.
"Tři, dva, jedna- JEHEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE!" vyrazil kupředu jako střela, po které zůstal jen oblak zdviženého prachu, z něhož vyčnívaly jen Ritsuovy dlaně, jak se řítil kupředu s pažema zdviženýma nad hlavou.
Harado Isamu, Harado Mayu, Miharu Miyuki
pracovna Kazekageho
V okamžik, kdy se ozvalo zaklepání, utichly uvnitř kanceláře veškeré hlasy, jež do té doby o něčem vzrušeně diskutovaly, a očekávaní ninjové byli pozváni dovnitř. Kazekage, který seděl v křesle za svým stolem, vstal a pokynem ruky naznačil Raizovi i jeho svěřencům, aby za sebou zavřeli. Ve dvou křeslech, které se nacházely před stolem, seděla po levé straně Mayu s obličejem staženým do odtažité grimasy a po pravé poměrně drobná hnědovláska ve žlutém kimonu a poklidně složenýma rukama v klíně. Obě ženy k nově příchozím stočily své pohledy, zatímco Mayu ten svůj však vzápětí opovržlivě odvrátila stranou, Miyuki s ním sjela blonďatého jounina od hlavy až k patě, načež si s podobným zájmem prohlédla i Toshimi s Hirem.
"Dostavili jste se sem rychle, výborně," vyjádřil Isamu potěšení z jejich rychlého příchodu a pokývl hlavou na souhlas v odpovědi na Raizovu otázku.
"Pro začátek mi vy dva stručně shrňte, jak vaše mise proběhla. Něco malá o průběhu už vím od samotného feudálního pána, ale zajímaly by mě dojmy vás dvou," stočil však vzápětí svou pozornost k Hirovi s Toshimi, které vyzval k podání hlášení namísto jejich velitele. Miyuki přeběhl po tváři výraz připomínající poťouchlý úsměv, ačkoliv se její rty ani nepohnuly. Namísto toho se jen bříškem ukazováčku dotkla špičky nosu a věnovala Raizovi pobavený pohled skrývající, že na rozdíl od něj ví, co je tři v následujících minutách čeká.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pláž města Yatsuhiro
Poučná lekce o balzámu by ji jistě byla zaujmula více, kdyby hned neměl následovat příklad v akci, jak získávat informace. A taky v tom možná hrála roli ta úžasná pláž.
Následovala sensei z bezpečné vzdálenosti, ale tak, aby jí nic neuteklo až ke skupině mladíků. Když jí došlo, jaké divadlo chce sensei sehrát, ztěžka polkla a pohlédla na svůj o velice hodně méně vyvinutý hrudník. "Tak tenhle způsob je pro mě asi pasé... Co teď? Nemůžu se jí tam motat? Jak ale... Vždyť ani nevím, co se snaží zjistit... Ale... Asi jde o zavedení konverzace? To bych mohla zvládnout. A třeba... Pochybuji." rezignovaně si povzdechla, ale stále věnovala představení před sebou část své pozornosti. Vlastně tu část, která zrovna nepracovala na snaze vypadat, že si toho nevšímá, nebo boji proti zrudnutí až ke kořínkům vlasů. Všem jejím snahám se docela dařilo, ale taky to znamenalo, že si onoho přibližujícího se mladíka nevšimla dokud jí nedrkl do lokte. Vyrušil jí z myšlenkového pochodu o tom, jak snadno si ženy, kterým bylo dáno, získají pozornost a důvěru, ale zvládla se ovládnout a ani sebou necukla. Honem se pokusila narovnat ze svého nejistého postoje, i přestože se jí při oné lichotce zbarvily tváře do růžova, a zářivě se na něj usmála.
"Ahoj, promiň, teď mě nenapadá dostatečně dobré oslovení, protože krasavče mi přijde dost jako kopírování a i když to sedí, nechci znít divně... Právě to se mi asi podařilo, že?" nervózně se zazubila a zvedla ruku, aby se podrbala ve vlasech za krkem. "Tak teď jsem to asi dost pokazila... To se jednou nemůžu chovat normálně?"
"Shodou náhod jsi na mě narazil při mé první návštěvě této pláže. Doufám, že zde nepanuje nějaká nevraživost vůči cizincům?" poněkud neohrabaně se pokusila odpovědět s trochou nadlehčení, se snahou zachovat rozhovor, i když sama cítila, že mu přinejlepším bude k smíchu a nebo jí tam nechá, že není hodna jeho času. Nicméně čas nejde vrátit zpět a slova tak zůstanou vyřčena nehledě na následky.
"Proč mám najednou problém mluvit normálně... Co si nalhávám, takhle normálně mluvím, ale měla bych se naučit nějak jinak... Sensei to jde velice dobře..."
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Ulice města Yatsuhiro
Při Shiho poznámce se Daisuke omluvně a provinile zazubil, načež se odmlčel a zamyslel.
„Možná zbytečně tlačíme na pilu,“ řekl, když vzhlédl, „mluvil jsem s Himurou-san a Yamauichi-san a požádal je, aby nám dali k dispozici mapu města a kanalizace. Nemyslí si, že se je čeho obávat, alespoň ne od zdejších. Hrozby z okolí se ale dají jen těžko předvídat. Může jít od pirátů po nukeniny a v takovém případě budeme muset tak či onak improvizovat,“ osvětlil dvojici, co zjistil on.
„Co kdybychom se prozatím prostě přidali k Chice-sensei s Hizuki a večer si společně prostudovali plány Yatsuhira a prošli se po městě? Dobře se seznámit s terénem se mi zdá jako to nejlepší, co můžeme v tuhle chvíli udělat,“ usmál se hnědovlásek.
Tekuro Ashikuro&Shi
Ulice
Tým Beta&Nekomi
Oba dva Tekurové jen přikývli, každý po svém a se svými pocity. Pravdou ale zůstávalo, že ani jeden z nich neměl nápad, co dělat dál. Správce doků byl, jak se zdálo, poctivý muž. Alespoň v to doufali.
"Vůbec netuším. Máme strašlivě málo informací. A já vůbec netuším, jak je tady máme získat. Stojíme proti siluetám, o kterých vůbec nic nevíme. Třeba se nestane vůbec nic. Zase na druhou stranu si myslím, že kdyby se nic dít nemělo, tak bychom tu nebyli," začal Tekuro a pohledem skenoval ulici. Byl možná moc paranoidní. Ale nevěděl, kam se hnout a měl pocit, že ho nepřátelé sledují a vysmívají se mu.
"Možná by pan organizátor mohl mít nějaký nápad," navrhl Shi, protože mu to připadalo jako dobrý kompromis mezi tím Daisukemu vyčíst všechno, co mu na něm vadilo a zároveň se někam posunout. Čas jim pořád běžel a oni stále byli na neznámém území, s neznámími nepřáteli a neznámími spojenci.
Taji Sakyu
tým Omega
Jižní cvičiště
Taji koutkem oka sledoval sensie jak pracuje a pomyslel si ,že by tohohle usměvavého chlapíka neměl v akci podceňovat.
Stloukal,sestavoval a stavěl dál a každou novou konstrukci hned zkontroloval,zda-li je v pořádku.Zbytek týmu se taktéž činil a hromada materiálu se začala pomalu přeměňovat na skutečnou překážkovou dráhu."Už je to tu zase..."Pomyslel si Taji ,když uslyšel jak na něj Risa volá za použití přezdívky.Mladík zpolkl kyselou poznámku a raději se zasoustředil na senseie.Ten zrovna povídal něco o obědě, na což Tajiho žaludek proti vůli svého majitele začal hlasitě reagovat.
Kazuha Minami
Černé písky, 1. divize
Oáza
‚Takže jeho zrada teprve hrozí, a proto ho máme zabít?‘ přemítala žena během dívčina vyprávění. ‚Dal by se stejně jako on obalamutit i někdo další?‘
Děvče se začalo dušovat, že by Takeshi nikdy feudálního pána nezradil, o čemž ale Kazuha tak trochu pochybovala. Kdyby byl tak nezlomný, Mayu-hime by je neposlala umlčet jej. Možná by ale přeci jen stálo za to poslat sokola zpět do vesnice a spravit jejich velitelku o informacích, kterých se jim dostalo. Pak se v duchu zarazila. Jak jen měla vysvětlit, kde k informacím přišli? Zatracený Akeno.
Povzdychla si. I jí ten poslední, který utekl, ležel v žaludku. Kdyby ho však zastavila, musela by se prozradit i ona… ‚Zatracený Akeno,‘ pronesla k sobě znovu.
Zatvářila se sklesle. „To snad ne… Jak jen někdo může udělat něco takového? Stále nemůžu uvěřit, že je na světě tolik zla.“
Feudální záležitosti
„Neboj, Toshimi. Určitě půjde jen o nějakou byrokratickou nutnost,“ pousmál se na rusovlásku Raizo, aby ji uklidnil. Sám byl o svých slovech víceméně přesvědčený, protože ho nenapadala jediná věc, za kterou by je mohl chtít někdo seřvat. Spíš byl zvědavý, oč jde, že chtěl kazekage vidět i Hirotada s Toshimi.
Čtveřice došla až do paláce, kde se potkali s řadovými Zlatými písky na stráži. Ti si jich víceméně nevšímali, protože takový byl jejich služební řád, jen jeden z nich mrkl na Toshimi a pár dalších nepatrně kývlo na Hirotada s přátelským úsměvem na rtech.
„Prosím,“ dovedl je posel až před dveře kazekageho pracovny, kde se na ně naposledy usmál a odešel.
„No, tak jdem na to ne?“ otočil se Raizo na dvojici s pokrčením ramen, načež jednoduše zaklepal a vstoupil.
„Druhá divize hlásí úspěšné splnění mise a šťastný návrat do Suny, Isamu-sama. Přál jste si nás vidět?“ uvedl je jounin a uklonil se hlavě vesnice.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Domov, místo kam patřil. Peklo plné písku, škvařícího slunce a ten vítr! Jasně, přebytku písku, slunce a větru jste si užili téměř kdekoliv v Zemi větru, ale kolem vesnice to bylo prostě jiné. Takové méně otravné.
Raizo je poslal domů a Hiro už si představoval, jak si zouvá boty u domovních dveří, zdraví strejdu a pochlubí se epickými zážitky, když v tom jim zastoupil cestu jeden z ninjů a oznámil jim, že Kazekage si je žádá všechny.
To bylo ono! Velkolepé ocenění za jejich výkon se blížilo! Možná je budou oslavovat jako hrdiny a pozdraví je vybraní členové Zlatých písků!
"Žádný průser nemáme, vždyť jsme ani nebyli doma! A ta nemocnice je dobrý nápad, nějak mě svědí záda." Prohlásil s radostí a snažil se upravit si zaprášenou košili.
Rána na zádech ho nesvědila, ale byla to skvělá možnost pozdravit místní sestřičky.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Toshimi si přivoněla vzduchu domova. I když to na první čuch nebylo znát, vůně Sunagakure se od okolní pouště prostě lišila. Ale tohle pravděpodobně dokázali rozpoznat jen pouštní lidé.
Raizo je poslal domů, že by si měli odpočinout. Dívka kývla.
„Věcná,“ ozvala se ještě, „neměli byste vy a Hiro zajít ještě na kontrolu? Rozhodně nepodceňuju péči lékařek v sídle, ale cesta byla dlouhá a prašná.“
Než jí stihl kdokoliv odpovědět, zastoupil blonďákovi cestu cizí ninja, který jim oznámil, že je kazekage očekává a že mají přijít všichni.
Rudovláska zbledla jako stěna a strojově se rozpochodovala s ostatními. ‚Co když je to průser?‘ upěla v duchu a pak se naklonila k těm dvěma, přičemž si zakryla ústa rukou. „M-myslíte, ž-že kazekage-sama ví, že jsem… n-nadávala Negumi?“ šeptla zděšeně. „Ona ale vážně byla dost nesnesitelná… Ze začátku teda.“
Feudální záležitosti
Druhá divize měla svou misi úspěšně za sebou a tak se vypravila na cestu domů. Palác nechali daleko za zády, včetně veškeré politiky, a o své místo v jejich životech se nyní hlásilo jen žhnoucí slunce a písek, dokud neprošli bránou Sunagakure a nestanuli opět doma.
„Tak jo vy dva, běžte si odpočinout a já pudu podat hlášení. To zvládnu i bez vás a vy si ten odpočinek zasloužíte,“ mrkl na dvojici Raizo, když si sundal slamák a měl se k odchodu. Před ním ale najednou stanul muž s dobře známým chráničem Suny kolem čela, a zablokoval mu tak cestu.
„Vítejte zpátky,“ pousmál se muž zdvořile na trojici, načež pokračoval.
„Kazekage-sama vás už očekává. Prosím,“ ustoupil kousek stranou a pokynul jim, aby ho následovali.
Raizo nad tímhle uvítáním krátce zamrkal, jelikož mu opravdu nepřipadalo nutné, načež jen pokrčil rameny a pokynul Toshimi s Hirotadem, že můžou jít domů. Kazekageho posel to ale viděl jinak.
„Očekává vás všechny tři, prosím,“ pronesl s asertivním úsměvem.
„Eh, aha?“ povytáhl jounin mírně obočí, načež si vyměnil s oběma geniny nechápavý pohled a následoval muže do paláce.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Těkala očima ze strany na stranu, kdyby se cokoli mihlo, i když v téhle tmě to bylo k ničemu. Culka sebou, jakmile uslyšela překvapivě normální hlas. To, co řekl, mělo něco do sebe, avšak popřemýšlí nad tím pak, teď na to neměli čas. Najednou se mihlo světlo, které zalilo celou místnost. Konečně světlo. Párkrát zamžourala, aby si oči lépe přivykly. S pufnutím se nejen objevilo světlo, ale i Ki bez kalhot. Musela se trochu pousmát. Tenhle kluk měl více smůly na ztrácení věcí než na blbé situace a senseie s velmi vytříbeným smyslem pro humor či sadismus. Mrkla na Kami a společně s ní se vydala za Kim s úsměvem na tváři. Odcházeli. Odcházeli z toho dle hrozné zničujícího místa, kde se je někdo snažil...o co se vlastně snažil? Zachmuřila se. Měla špatný pocit, že tohle někdo nastražil, jen aby něco zjistil. Následovala otázka, kdo? To prostě nemohli někdy dělat něco normálního? U nich asi ne...
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
„Ten balzám,“ zdvihla poučně ukazovák, „se používá pro vnitřní ošetření vlasu, který je zničený. Dokáže ho opravit. A co se týče toho, po čem se dívat, pojď za mnou a sleduj!“ zazubila se.
Chika se donesla až ke skupince mladíků a zavrtěla se jako nervózní školačka. Všechny oči automaticky spadly do ženina výstřihu plavek, které přesto neodhalovaly tolik, aby ji plavčík vyhnal z pláže. „Ahoj kluci, ten výhled na přístav je super, co?“ zazubila se.
Všechny hlavy pokývaly, kochající se naprosto jiným výhledem.
„Ale no tak, oči mám výš,“ zavrněla na znamení, že jí jejich pozornost nevadí, ale teď by potřebovala oční kontakt.
Mladíci sborově shlédly a zatvářily se omluvně, protože je nachytala na švestkách.
Chika si rozmarně popondala brýle na nose a přenesla váhu z nohy na nohu. Její boky se pěkně zhouply.
„Promiňte, slečno, ale pochyboval bych o své orientaci, kdyby bylo tak snadný odtrhnout oči,“ zazubil se jeden z nich, protože vycítil možnost přejít na hezky odlehčené téma. Žena před ním byla určitě starší než on a hnědovlásek si říkal, že sbalit ji by bylo zajímavé dobrodružství. A to netušil, že kunoichi si říká úplně to samé.
‚Na toho se zaměřím,‘ chopila se příležitosti Chika. „Vy jste místní?“
Mezitím se k Hizuki přimotal blonďák jen asi o rok starší než ona, drknul ji do lokte a rošťácky se zazubil. „Ahoj, krásko, tebe jsem tu ještě neviděl.“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
A bylo to. Mise definitivně skončila, oni byli živí a zdraví a nikomu nic nechybělo. Ona se zvládla neplést pod nohy, a nakonec i k něčemu byla. Když to vzala kolem a kolem, byl to docela úspěch na její první Áčkovou misi. ‚Páni, já to vážně přežila,‘ zopakovala si znovu. U Raiza i Hira to bylo jasné, ale u ní šlo o malý zázrak.
V duchu si povzdychla. Příště už se nespokojí se závěrem, který před chvílí udělala. Bude tvrdě trénovat, aby byla silnější a silnější. A hned jak to půjde, zrealizuje své další rozhodnutí. Půjde studovat na lékařského ninju, kde rozvine svůj potenciál ovládání chakry co nejvíc, čímž bude moct stoprocentně podpořit svůj tým.
Ano, teď teprve byla spokojená. Až se vrátí, přesně tohle udělá.
„Přesně tak,“ zazubila se. „A musíme fofrem, než dostanu hlad!“
Risa Mokushi
Tým Omega
Jižní cvičiště
Risa si soustředěně otřela čelo. I její hyperaktivní nátura se ztratila, když šlo o dřevo. Všechny části pečlivě urovnávala na sebe a opatrně zaklepávala, aby nic neponičila. Jakmile měla hotovou hrubou stavbu, pustila se do broušení a leštění a brzy se její výtvor jen leskl. Její zaměření bylo zkrátka znát.
Teprve pak vzhlédla od práce a zahlédla Ritsua, který místo kladiva používal vlastní dlaň.
„Hu-hustý!“ vyhrkla najednou a přiběhla k mladíkovi. „To chce Risa taky umět! Tacchan! Vidíš to?!“ zářila jí očka.
Osamu Ritsu
Tým Omega
jižná cvičiště
Blonďáček nejprve s širokým úsměvem od ucha k uchu sledoval, jak se oba jeho svěřenci pustili sveřepě do práce, po pár minutách se však do stavby pustil také.
Zatímco si Risa odnesla pár kousků bokem a Taji se dal do stloukání první překážky, Ritsu se pustil do té z největších a nejtěžších částí celé dráhy. S veselým pískáním si na rameno vyskládal celou hromadu třímetrových prken a jako by nesl jen kilový pytel, si je vycházkovou chůzí odnesl na začátek placu, kde je složil zase zpátky na zem a pustil se do jejich stloukání. Práce se dřevem byla první věc, u které Ritsu nevypadal jako hyperaktivní dítě, pobíhající z jednoho kouta do druhého. Dílo mu šlo pěkně od ruky, ale pracoval pečlivě a v mírném tempu, pokud se to dalo říci o jeho zatloukání hřebíků na jednu ránu nebo přelamování prken jen vlastní hranou dlaně. Pro cizího pozorovatele tak Ritsu připomínal spíše osvalenou motorovou myš, která poskakovala kolem tvořící se dřevěné zdi kolem dokola, vesele si přitom broukala a usmívala se jak sluníčko.
"No není tohle zábava?!" vyhrknul Ritsu rozjařeně, když se zrovna narovnal a s rozepnutím zipu ze sebe stáhnul mikinu. Sluneční paprsky na ně neúprosně dorážely silným žárem, takže i z blonďatého jounina začínaly odkapávat kapky potu.
"Kam půjdeme dneska na oběd?"
Hizuki Shima
Tým Beta
Ulice města Yatsuhiro
"A-ale.. " Po tom jednom slůvku jí došlo, že vlastně neví, co chce říct. Existence v tomto týmu jí zbavila za tak krátký čas schopnosti vymyslet odpověď vícekrát, než by byla ochotna si přiznat. Raději tedy zavrtěla hlavou, ale uvnitř hlavy jí již začaly rotovat kolečka, jak přecijen poděkovat.
Když poté její věta spustila nadšený vodopád slov na téma vlasy, šťastně se zazubila, ale zároveň s každou větou působila více a více zmateně. "Teda... Asi jsem ráda, že je tak dlouhé nemám... Myslet na takovou spoustu věcí... K čemu pomáhá ten balzám? Vím, že jsem ho už doma viděla, ale... Vůbec netuším k čemu to je... Vždycky mi stačil šampon." pokrčila rameny, ale v tu chvíli dorazily na pláž. Za svůj život ve vesnici skryté v písku, by měla být dívka na písek zvyklá. Ovšem když za pláží následovala vodní plocha, bylo to o něčem jiném. Jen včas pronesená zelenovlásčina poznámka o plavkách jí zabránila rozeběhnout se k vodě hned v ten moment. Všechny ostatní myšlenky ustoupily do pozadí, když vyrazila určeným směrem.
Až když jí lehký stud s tolika odhalené kůže vrátil mentálně do jejího věku, došla jí senseina slova.
"Takže přecijen budeme pomáhat..." otočila se směrem k té spoustě lidí a nadšení celkem rychle uvadlo. "Ale jak poznat, co je důležité? "
Ai Hayo
Team Alfa
Kaňon
Třetí zkouška
Ai šla cestou vpravo, Nevěděla co ji tam čeká, ale byla odhodlaná dostat se přes tuto zkoušku. Kamenný sloup, který ji křížil cestu, nebyl pro ní soupeřem. Na okamžik se před něj postavila a pak ho jednoduše přeskočila. Při pokračování, došla na konec cesty a tak uviděla svůj vytoužený rozhled. Nadýchla se a pořádně se rozhlédla. Jak se dívala okolo, přemýšlela, kam by sensei schoval další nápovědy ke stužce. 'Já mám tuto zkoušku obtížnější jak ostatní. Přísahala jsem, že seženu stužku i pro Kura, který nedorazil. Jsme team a měli bychom se tak chovat. Když někdo nemůže, druzí mu pomůžou a ne že se k němu otočí zády. Jestli to takto bude pokračovat dál, začnu je ignorovat všechny.' řekla si v duchu modrovláska a začala šplhat dolů, kde se vydala doleva.