DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika Yoshitsune, Kouichi Hirai
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
„Když já si byla jistá, že s váma by mi to Daisuke-kun nedovolil,“ našpulila rty, jako kdyby byl loutkář její otec. „A navíc, já sbírala informace. Nejsem nic moc v boji, dokud mi nerupne v bedně, ale to neznamená, že neoplývám jinými schopnostmi kunoichi, víš?“ založila si ruce pod prsy a zatvářila se uraženě.
Pak se zahleděla směrem, kterým Hizuki odešla s mladíkem, a usmála se jako sluníčko. „To byl Kouichi. Takový milý kluk. Hizuki ho zpovídá o situaci ve městě.“
…
„Páni, takže ty jsi ze Suny, jo? Takže potkáváš ninji každý den? To musí bejt fakt něco! Jsou fakt tak klidný a rozvážný? Taková práce je fakt nebezpečná!“ pronesl překvapeně, načež se zatvářil zamyšleně. „Já jsem ze Země čaje. Je to sem kus cesty po moři,“ zazubil se.
Hizuki Shima
Tým Beta
Pláž
Naprosto nevědomky od veškerého dění kolem sensei, následovala Hizuki Kouichiho a tvářila se u toho velice spokojeně. Tedy až do dalších slov. To se zamyslela, jak to odůvodnit. Jestli byl od Chiky někdo velmi odlišný, byla to ona. Nikdy by jí nenapadlo, že bude někdo předpokládat, že je zelenovláska její mamka.
"Už to tak bývá... Geny jsou vždycky na půl a občas to stačí jen na to pohlaví." Zazubila se s pokrčením ramen.
Když došli ke hranici kamenné pláže, zkoumavě si jí začala prohlížet, ale trpělivě čekala, co dál. Když zaregistrovala ruku před sebou, se zářivým úsměvem se jí chytila a nechala si pomoct. Možná jí v tu chvíli ani nedošlo, že kdyby použila chakru, byla by mnohem jistější než on a pomáhala by ona jemu. Ovšem, buď jí to nedošlo, nebo chtěla setrvat ve své roli obyčejné holky na prázdninách, že se o nic takového ani tajně nepokusila.
"Taťka má hrnčířství v Suně." Odpověděla zase tak, aby nemusela lhát a zároveň je snad nijak neopatrně neprozradila. "A odkud jsi sem přijel ty?" optala se pak zvídavě.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Pláž
Když se mladíci vytratili, Daisukemu se v duchu ulevilo.
„J-Jakou večerní zábavu!?“ koktal, když s ním začala Chika třást.
„TEKU!“ rozkřikl se hned na to s narůžovělými tvářemi na svého kamaráda, vzhledem k tomu, že si přeci jen víceméně úspěšně domyslel, co bylo tou zábavou myšleno. Natolik už Chiku poznat stihl.
„Mattaku! (Ach jo!)“ promnul si kořen nosu mladý loutkář, když se trošku uklidnil, „proč jsem si jen myslel, že tu sbíráte informace nebo děláte něco jiného užitečného, Chiko-sensei!?“ vrhl na ženu ještě se zbytkem ruměnce ve tváři skeptický pohled plný výčitek.
„Mimochodem, co je to za kluka, se kterým odešla Hizuki-chan?“ zahleděl se poté směrem, kterým dvojice odešla. Ani si neuvědomil, že si stihl vůči plavovlásce vypěstovat jakýsi bratrský, ochranitelský instinkt.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Ulice města Yatsuhiro
Kluci naštěstí odtáhli. Ne snad že by Tekuro žárlil, nebo nechtěl Chice dopřát zábavu. Šlo spíš o to, že se bál situace, kdy nějaký z těch kluků Chiku naštve a ona promění tohle město v kůlničku na dříví. Bezpečnost především. Oni tu měli být za ty dobré.
"My vám jako nestačíme? Nebo jak?" zvedl pravé obočí s hranou výčitkou. Kdyby se zamyslel, proč to vlastně dělá, asi by mu vyšlo, že především proto, aby přivedl Daisukeho do rozpaků.
Shi mezitím sledoval svoji kolegyni s blonďákem. Několikrát změnil podobu pomocí henge, vždy tak, aby ho přitom pokud možno nikdo neviděl. Měl v tom už praxi, henge bylo překvapivě jedno z jeho nejpoužívanějších jutsu.
*Neudělej nějakou hloupost,* vysílal myšlenky k blonďákovi. Shi necítil se na mrzačení.
Osamu Ritsu
Tým Omega
jídelna Taiyō
Růžovláska chvatně dozdobila krémem zbytek vonících muffinů, načež odhodila prázdný sáček od polevy stranou a chopila se malého hrnce. Rozvážně zamíchala tmavě rudou polevu uvnitř, trochu z ní naběračkou nabrala a následně několikrát trhla paží všemi možnými směry, až to zezadu vypadalo, jako by vrhala shurikeny. Místo ocelových hvězdic však rozlila polevu na krémové čepičky, korunovala je malými, cukrovými srdíčky zapíchlými na vrcholku a s širokým úsměvem je naservírovala před usazenou trojici.
"Ta-dá!" založila si spokojeně ruce v bok. I přes její prudké pohyby nebylo ani známky po jediném cáknci vedle. Všechna poleva ulpěla jen na hotových dortících, které volaly po snězení. Ritsuovy oči okamžitě vzplály nadšením. Jakmile se chopil prvního dortíku, Seno obrátila pozornost k Rise.
"Lívance? Máme spoustu lívanců! Borůvkové, jahodové, třešňové, s lesní směsí, banánové, se sirupem..." začala na prstech vypočítávat, na kolik druhů si u ní můžou zákazníci objednat lívance, zatímco zamyšleně hleděla do stropu.
"Se-no-chan-má-fu-pe-l-blí-van-fe," zamumlal Ritsu s plnou pusou cupcakeů, které do sebe tlačil jako o život. Z tácu tak mizel jeden za druhým rychlostí světla.
Taji Sakyu
Tým Omega
jídelna Taiyō
"Dnešek je plný překvapení." Pomyslel si Taji,když se rozhlížel po jídelně a pokoušel se identifikovat všechny ty vůně.Sensei se začal vítat s růžovlasou Seno-chan a chválit její muffiny.Taji slušně pozdravil a na senseiův pokyn se posadil k pultu.
Přitom se naklonil ,aby si napůl dozdobené muffiny mohl lépe prohlédnout."Jsou snad tyhle dortíky důvodem,proč je sensei tak rychlej?Co když do nich ta růžovláska přidává něco speciálního?"Přemýšlel Taji,když si všimnul výrazu na blonďákově tváři,ale proti své vůli se mu na muffiny začaly pořádně sbíhat sliny.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Kaňon
Muž před nimi začal mluvit, a jak se zdálo, už neměl v plánu měnit hlasy. Každopádně, jeho řeč přinesla Kimu několik nečekaných překvapení prvé řadě jej překvapilo, že dovedl poznat přeměnu. To, co jej ale zaskočilo víc, byl jejich první úkol zaměřený na historii a osobnosti z dob minulých. Sensei pak zmizel v obláčku kouře. Ten byl zevnitř zvětšen druhým pufnutím, kterým Ki nechal zmizet svoje falešné kalhoty. Byli tu jen oni tři, tak nač plýtvat chakrou na skrývání spodního prádla, když už ho Kami a Tsubaki stejně viděly?
"Historie... Sakra," řekl Ki po zmizení kouře spíš pro sebe než pro holky. Hodiny dějepisu nepatřily k jeho oblíbeným, a raději je trávil jinak než věnováním pozornosti výkladu. Co se knihovny týkalo, měl k ní odpor kvůli zoufalé nudě a žádné akci, která by se u čtení mohla udát. Byla možnost se i někoho zeptat, ale to mohlo dopadnout všelijak, třeba starým člověkem, jehož dlouhé vyprávění a vzpomínání by bylo schopno Kiho velice snadno uspat.
"Mno... Kudy ven? Já jen, abysme se ještě v čas srazu nemotali kaňonu..." obrátil se teď s dotazem na spolubojovnice.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika Yoshitsune, Kouichi Hirai
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
Chika se rozjařeně obrátila na Daisukeho a zamávala mu. „Ahoj, medvídku!“ pískla.
Mladíky okolo ní však polil studený pot. Daisuke totiž vypadal o něco starší než oni, což ze zelenovlásky dělalo minimálně čtyřicátnici.
To už bylo ujeté i na ně, a tak se raději vytratili. Kunoichi se zděšeně ohlédla a do očí se jí nahrnuly slzičky.
„Daisuke-kun, zkazil jsi mi večerní zábavu!“ úpěla, zatím co s ninjou cloumala.
…
„Je legrační, jak se dcery mámám občas vůbec nepodobají, co?“ zazubil se Kouichi, úspěšně ignoruje ostatní mladíky.
Společně došli až k místu, kde se pláž změnila v kamennou. Mladík opatrně našlapoval, a když si byl jistý svou rovnováhou, podal plavovlásce ruku. „Pomůžu ti, ať nespadneš,“ usmál se. „Odkud vlastně jsi?“
Risa Mokushi
Tým Omega
Jižní cvičiště
Dívka následovala senseie a zamávala usměvavé Seno. Vypadala sladce jako celá její restaurace.
„Ahoj! Risa je Risa!“ zazubila se a vyškrábala se na barovou židličku.
Celý ten podnik nádherně voněl, v každé části jinak. Risa vůně poznávala, a dokonce zvládla i některé pojmenovat. Rei totiž také rád pekl sladkosti a často dívku posílal nakupovat suroviny.
Kunoichi napadlo, že by si její malý bráška mohl s usměvavou růžovláskou rozumět.
„Vypadají hustě kruto přísně!“ oznámila a zatvářila se blaženě. „Nemáte tady taky lívance?“
Osamu Ritsu
Tým Omega
jídelna Taiyō
"Že jo?!" přidal se k Rise okamžitě, když jí nasládlá vůně vrátila všechnu energii.
"A chutná to mnohonásobně líp!" zatnul nadšením pěsti, zatímco se mu v očích rozehrály hvězdy.
"Takže se jde jíst!" vyrazil pěstí vítězně do vzduchu a s otevřením dveří, které cinkly díky zvonku visícímu hned nad nimi, vpadnul do podniku. Všechny tři okamžitě pohltila jemná, sladce vonící vůně květin, mísící se s kořením podle toho, do jaké části jídelny člověk právě přešel. Zatímco u dveří voněla vanilka s ibiškem, ve středu se mísily třešně s šeříkem. A u oken v zadní části byla zase cítit skořice s levandulí.
Se zvukem zvonku se ke dveřím otočila i růžovláska, která právě zdobila jahodovým krémem čerstvě upečené muffiny.
"Ritsu-chán!" vypískla přes celou jídelnu nadšeně, natáhla se přes pult, který nebyl o moc menší než ona, a nadšeně blonďákovi zamávala. Ritsu v mžiku roztáhnul rty do širokého úsměvu a se zazubením zamával dívce nazpátek. Poté zarazil ruce hluboko do kapes své mikiny a dlouhým, komickým krokem zamířil k pultu. U něj se jako na povel zastavil a zapružil v pase jako vyskakovací kašpárek. Dívka si drobnými dlaněmi překryla ústa a pobaveně se zahihňala.
"Ritsu-chan, tys je cítil zase přes celou vesnici, že jo!" vyhrkla vzápětí, když se nahnula přes pult stejně jako Ritsu.
"Protože jsou vždycky cítit přes celou vesnici, Seno-chan!" přisvědčil Ritsu se svítícíma očima. Seno se vesele zasmála, vzápětí si ale všimla, že Ritsu nepřišel sám. Zvědavě se proto nahnula do strany a zadívala tázavě na Risu s Tajim. Pak se zase podívala zpátky na Ritsua, načež jí nad hlavou blikla žárovka.
"To jsou tví žáci, Ritsu?! To vám hned musím donést čerstvou várku!" vyhrkla nadšeně a urychleně začala chystat právě dodělané muffiny. Ritsu se pomalu narovnal, otočil se na patě zády k pultu a kývnul na dvojici geninů, aby zasedli ke stolu hned u pultu. Sám si přitom přitáhnul židli a usadil se s pusou rozšklebenou od ucha k uchu.
Masao Nibori
Tým Delta
rozchod
"Jsem váš novej sensei." Řekl Masao a tvářil se spokojeně i když mu zatím neukázali, že by toho byli hodni.
"Vím co si říkáte... Zjistil jsem si o vašem týmu co se dalo. Zdá se, že ty senseie střídáte jako boty, ale doufám, že je tomu konec. Ještě párkrát by se vám to stalo a taky byste se na to mohli rovnou vykašlat..." Řekl a zamyšleně se zamračil.
"Asi jako ty." Koukl na Kiho.
"Kdyby mě furt dokola zrazovala ta samá část oblečení, taky bych se na její nošení asi brzo vykašlal." Dodal a smutně pohlédl na Kiho falešné kalhoty.
"Každopádně... lepší bude toho všeho už pro dnešek nechat. Takže tady jsou instrukce." Pronesl a Chiko se zvědavě podíval na jeho hlavu.
"Jděte domů nebo kam chcete, promyslete si jestli víte o někom z historie, který je váš vzor nebo si myslíte, že můžete být podobní. Pokud o té osobě něco víte, tím líp pro vás. Pokud ne, máte dost času zajít do knihovny nebo se někoho zeptat a každý bude mít jednu osobu, o které nám poví. Sraz si dáme zítra v šest odpoledne před sochou pátého." Řekl a významně mrkl na děvče z klanu Kokumotsu. "Otázky? - Teda vlastně otázky až zítra. Teď mám ještě nějakou práci." Zarazil se, když si uvědomil co říká.
"Tak zdar!" Mávl na ně, načež zmizel v obláčku kouře.
"Otázky? to tak, nemůžu bejt průhlednej jako on... Sensei měl až moc stereotypní styl výuky. Neměl bych to dělat zas tak moc podle něj." Pomyslel si, když se loudal domů.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Taji Sakyu
tým Gama
ulice Sunagakure -> Jídelna Taiyō
Nastěstí pro Tajiho,jeho nový sensei za sebou nechával dobrou stopu v podobě oblaků zvířeného prachu,takže bylo snadné ho sledovat.O tom ,že by ho dostihl,Taji ani nepřemýšlel.Rychlost jakou blondák svištěl skrze vesnici,byla daleko nad možnosti genina jako byl on.Taji si vždycky zakládal na rychlosti a byl na to svým způsobem i pyšný,ale teď si připadal pomalý jako pouštní šnek zalitý v medu.
Když doběhnul senseie stojícího před jídelnou,seskočil ze střechy a opřel se rukama o svá kolena a zhluboka se nadechnul.Vzduch byl prosycen nějakou sladkou vůní a Tajimu začalo opět kručet v břiše.O chvíli později dorazila i Risa,která sotva popadala dech,ale stačila chvilka a už vypadala zase plná té hyperaktivní energie,nad čímž Taji jen nevěřícně zakroutil hlavou.
Hizuki Shima
Tým Beta
pláž
Nechápavě naklonila hlavu na stranu, když se mladík vedle ní víceméně celý rozzářil.
"Jup, vážně, jsem vážná... viděl jsi někoho vážnějšího než já?" uculila se jeho směrem a zastínila si oči rukou, aby na něj ještě líp viděla. Při dodatku pokrčila rameny a jen tak nonšalantně pronesla. "Většina holek je prostě divná."
Poté následovala jeho pohled až k zelenovlásce, ale rychle jej stočila k němu. " Taky má zájem se podí... moment cože? Mamka? Uh... jasně, dává to smysl..." Díky spoustě her a nutností vžít se při nich rychle do role neměl Kouichi šanci poznat, že jí to zarazilo. Místo toho, se rozsvítila jako ono pomyslné sluníčko, za něž jí Chika označila.
"Kaachan, arigatou" Rychle k ní přeběhla, aby jí objala a zase urychleně vrátila ke svému průvodci.
"Dovolila, tak pojďme a... povídej prosím, Kouichi-kun." následovala jej ať se vydal jakýmkoliv směrem a protože veškerou svou pozornost věnovala tomu, co měl v plánu povídat, nevšimla si příchodu ostatních členů týmu. A nebo to bylo, velice pravděpodobně, proto, že je Shi zdatný v tom, nedat se vidět.
Tsubaki Kokumotsu, tým delta
Rozhlédla se kolem sebe, jakmile zaslechla známé štěbetání Chika, jenže ptáčka nikde neviděla. Zadívala se na skálu, kde někdo stál. Z ruky si udělala provizorní kšilt a snažila se zaostřit, ale proti slunku to šlo těžce. Když se ozval onen nehezký skřípavý zvuk, přeběhl jí mráz po zádech. Tenhle zvuk ji rozhodně nebude chybět. Nad smíchem jen povytáhla tázavě obočí. Jako poslední podala Masaovi ruku. Pevně stiskla a řádně si s ním potřásla.
"Kokumotsu Tsubaki, moc mě těší. Ty klony se vám velice povedli. A Chiko, tebe taky zdravím." usmála se upřímně, přičemž mrkla na ptáčka. Konečně někdo zajímavý, problesklo Tsu hlavou. Měla pocit, že s tímhle člověkem se rozhodně nebudou nudit.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Pláž
Hledání těch dvou jim nakonec moc času nezabralo. Díky Chice je našli během chvilky.
Když Daisuke spatřil, co měla žena na sobě, spadla mu čelist. Přestože to mohl čekat, výběr plavek jejich sensei ho dostal naprosto nepřipraveného.
„Uhm...“ utřel si do rukávu krev, která se mu spustila z nosu a se skeptickým úšklebkem ve tváři se znovu zahleděl na pláž.
„... Pojďme se k ní raději přidat...“ zabručel Daisuke a vykročil si to ke skupince, zatímco se Shi vydal za Hizuki.
„Ohayo,“ zamával na Chiku s úsměvem, když došli na doslech, „kaachan,“ dopověděl, načež přejel pohledem hlouček kluků, rozestavěných kolem ženy.
Risa Mokushi
Tým Omega
Ulice Sunagakure > Jídelná Taiyo
Risa běžela, seč jí síly stačily, jenže pak ji začal dohánět Taji. Velmi rychle poznala, že běží rychleji, a sama přidala do kroku. Jenže chlapcovi kroky se přibližovaly a přibližovaly a blondýnka už nšdokázala vyvinout větší rychlost.
Tak se stalo, že ji její kolega nechal daleko za sebou, zatímco za dívkou odtékaly potoky slziček. „Né! Risa bude platit!“ zaúpěla.
Netrvalo dlouho a začala zpomalovat. Obvykle měla výdrž, jenže ještě před chvílí se řítila sprintem, a to si na loutkářce vybralo svou dlaň.
K Ritsuovi s Tajim se doslova přikolébala s rukama a hlavou svěšenýma a unaveně oddychovala. Vůně vanilky a ibišku ji zase vrátila energii.
„To voní úplně kruto-přísně!“ vyhrkla, ukazujíc na ceduli nad dveřmi jídelny.
Neznámá dívka / Mayu
Černé písky -> 1. divize
oáza / pracovna
Plavovláska při mladíkových slovech horentně zakývala hlavou na znamení, že s jeho slovy zcela souhlasí.
"Ano, ano! Ninjové mají velmi těžký život. Někdy musí- oni musí zabít i ty, které milují, pokud není jiné cesty. A to je hrozné!"
Její velké, světle šedivé oči byly doširoka rozevřené, takže dívka připomínala spíše malé, bezbranné jehně, jež se zatoulalo daleko od svého stáda.
"Takeshi by nikdy feudálního pána nezradil. Pro něj je jeho vesnice vším. Vděčí jí za život! Ale oni jsou nejspíše přesvědčení, že každý má svou slabinu a myslí si, že tou jeho jsem já. Ale tak to není!" přitiskla si dlaň na hruď, jež se jí zrychleně nadzdvihávala rozrušením.
"Nejsem pro Takeshi natolik důležitá, aby kvůli mému životu zradil svého pána nebo svou vesnici. Takeshi má v životě jen jednoho- jediného člověka, který pro něj má větší cenu, než jeho vlastní život. Ale nikdy ne větší než jeho loajalita! Jenomže oni neposlouchají. Ať jsou, kdo jsou, nic o tom neví. Nenechají si to vymluvit! Utekla jsem ze své vesnice, kam pro mě přišli, abych Takeshiho varovala. ale oni mě tu našli a chytili by mě, kdybyste mi nepomohli!"
Mayu vztáhla ruku po svitku, který vzápětí rozložila a začetla se do krátké zprávy od Kazuhy. Její obočí se během toho spojilo téměř do jedné linky, čímž její výraz jasně naznačil nespokojenost s průběhem celé mise.
"Tsch," usykla, když svitek odložila zpět na desku stolu, sáhla po prázdném pergamenu a několika rychlými tahy napsala svou odpověď. Tu vzápětí srolovala a podala hlodavci na svém stole.
"Chci průběžná hlášení o tom, jak se mise vyvíjí," oznámila jí přísně.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta
Pláž
Když už plavky, tak rozhodně v černé. V tom byli oba mladíci zajedno.
*Hledat ty dvě vážně nebude nic lehkého,* přemítal Tekuro, když očima těkal po pláži sem a tam. I když vůbec nehledal podle tváří, ale spíš podle poprsí, které většinou procházelo dveřmi dobrou půl minutu před senseikou, nakonec mu právě ty tváře pomohly. Přesněji tváře kluků, kteří všichni svorně otočeni naprosto stejným směrem okoukávali Chiku. Opodál si zrovna nějaký blonďák odváděl Hizuki.
"Ty dvě se s tím vážně moc nepářou, co?" skonstatoval Shi, který už se také zorientoval.
"Dám na toho fešáka pozor," ušklíbl se nakonec a vyrazil za skupinkou lidí tak, aby si ho Hizuki a její společník nemohli všimnout.
Tekuro jen pokrčil rameny a podíval se na Daisukeho s otázkou, jestli je teď Chiku vyrušit, nebo ji nechat.
Renji Kokumotsu
Tým Alfa
Jižní cvičiště-Domov-Jižní cvičiště
Můj nový sensei se na cvičišti v domluvenou dobu neukázal. „Sakra, že tohle byl nějaký blbý vtip nebo co to, to kašlu jdu domů,“ řeknu si naštvaně a znuděně a poté se pomalu rozejdu zpět domů. Procházím ulicemi Suny, než se po dlouhé době dostanu do čtvrti mého klanu. Po chvíli dojdu domů a tam otevřu dveře, ale zastavím si, protože si na zemi všimnu nějakého dopisu. Ohnu se a poté co ho otevřu, tak začnu ho číst. „Takže zítra v 6 ráno na Jižním cvičišti, tak jo, snad tento sensei bude lepší a snad se aspoň uráčí přijít,“ řeknu si pro sebe a následně vejdu dovnitř.
Následně se rozejdu do svého pokoje, kde si odložím tykev s pískem a další ninja vybavení. Když si tam nechám věci, tak si vezmu něco na převlečení a jdu si dát sprchu. Poté si zajdu pro něco k jídlu. Do večera pak sedím ve svém pokoji a čtu si něco. Ještě než jdu spát, tak si nachystám věci na další den. Než jdu spát, tak si nachystám budík na 5 hodin. Lehnu si do postele a po chvíli usnu.
Další den ráno mě probudí zvuk budíku, tak se naštvaně natáhnu po budíku a otočím se na druhý bok. Asi po 10 minutách vstanu z postele a rozejdu se do koupelny. Poté se vrátím do svého pokoje a převléknu se. Obléknu si své oblíbené oblečení, béžové kalhoty, zelené tričko, mikinu a další doplňky, které normálně nosím. Následně se rozejdu do kuchyně a vezmu si něco k jídlu. Poté co se najím, tak se vrátím do svého pokoje a vezmu si vybavení a také tykev s pískem. Ještě si vezmu ve stolu svou oblíbenou knihu a vyrazím na cestu směrem na cvičiště.
Cesta mi zabere asi něco přes půl hodiny, ale nikde jsem nespěchal. Četl jsem knihu a zároveň pozoroval okolí. Když jsem došla ke cvičišti, tak jsem se zastavil a opřel jsem se o kámen a zatím co čekám na senseie nebo někoho dalšího z týmu, tak čtu knihu.
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Podívala jsem se okolo, přičemž jsem se na chvíli zastavila na Tsubaki a Kim. V dalším okamžiku se opět ozval onen skřípavý hlas, který jsme předtím slyšeli v jeskyni. Rychle jsem se otočila za zdrojem tohoto zvuku, ale bohužel jsem nic neviděla, protože mi do očí svítilo slunce. ‘Co je sakra ta osoba zač,‘ řeknu si v duchu zatím co se hlas oné osoby celkem dost změní.
Ve chvíli, kdy se ocitne před námi, tak si ho prohlédnu a lehce zaskřípu zuby. Nejraději bych mu jednu vrazila, ale chtěla jsem se chovat slušně a tak jsem se je pozorovala Kiho. Následně jsem stiskla ruku muže a mírně jsem s ním potřásla. „Kami Kamai,“ řeknu jen a všimla jsem si zamyšleného výrazu, který měl Ki a asi jsem trochu tušila na co vzpomíná.
Ai Hayo
Team Alfa
město-domov-Jižní cvičiště
Kvůli rozpadu teamu Alfa, seděla Ai na trávě v městském parku. Koukala na oblohu a přemýšlela, co bude teď s teamem Alfa. Však tam zůstala sama. 'Co já teď a můj sensei budeme dělat? S ním nechci chodit na mise sama, ačkoliv se zdá být silný, občas se ho bojím.' řekla dívka v hlavě. Po zbytek dne, na tohle chtěla přestat myslet, ale nešlo to. Pořád vzpomínala na ten tvůj uhádaný team a je ji líto, jak odešli. Jak nad tím přemýšlela, usnula. Probudila se až za soumraku. To vstala a rozešla se domů. Doma ji přivítala mamka s dopisem v ruce.
,,Co to je mami?" zeptala se dívka, když si všimla dopisu. ,,Ten je pro tebe. Ležel pod dveřmi." odpověděla. Ai si dopis vzala a odešla s ním ke stolu v kuchyni. Mamka ji připravila večeři a Ai si v klidu přečetla dopis.
,,Cože!?" vykřikla po přečtení dopisu tak nahlas, že se máma lekla. ,,To si ze mě sensei dělá p*****? Nebo k***** co? Jak ho mám doprovodit na cvičiště, když ho ani neznám?" zanadávala si. Tehdy její máma pochopila o co se jedná a dál to neřešila. Dopis si položila vedle talíře a dala se do večeře. Po dojezení odešla i s dopisem k sobě do pokoje. Tam si dopis dala na stůl a šla se vysprchovat. V koupelně strávila půl hodiny a po příchodu do pokoje si nastavila budík na 5:00. Lehla do pokoje a přemýšlela nad zítřkem. 'Tohle bude určitě nějaký test, zda to zvládnu nebo ne. Ale už teď vím, že to nezvládnu.' těmito slovy ukončila své myšlenky na zítřek a šla spát. Druhý den ráno, když se vzbudila, byla venku ještě tma. Potichu se oblékla, do svého oblíbeného oblečení. Modrý minikraťásky, bílé tílko a modrou halenku a modré ponožky. Vzala si své potřebné věci, včetně svého speciálně upraveného kunae. Odešla ke dveřím a tam si obula černé tenisky. Cesta na jižní cvičiště ji trvá průměrně 35 minut. Než odešla, vzpomněla si, že něco zapomněla. Vrátila se do pokojíka a vzala si svoje sluchátka. Teď již bla připravena a vyrazila na cestu. Do svých sluchátek si pustila hudbu a šla. Nevnímala okolí a když dorazila na cvičiště, nikdo tam nebyl. Proto si sedla do nejstinnějšího místa a složila pečetě na Burando no kage. Takhle seděla skryta před ostatními a sama mohla pozorovat ostatní.
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Kirazův dům
Kirazu stál na balkóně svého domu, zamračený a naštvaný. Průběh jeho zkoušek byl narušen několika, nyní již roztrhanými či v krbu spálenými dopisy od Kazekageho, hlavy Suny, který mu rozházel tým uprostřed jeho třetí zkoušky, čímž mu její průběh nejen pokazil, ale taky ho donutil vyrazit do kaňonu a hledat studenty, aby jim řekl, že kvůli úředním změnám zkouška končí, a ať se vrátí domů a vyhledají nového senseie. Jistě, mohl je nechat bloudit v kaňonu a pak je nechat hledat proužky látky, ale to mohlo trvat i dva dny, a Kirazu neměl náladu vysvětlovat, proč mu trvalo jeho žáky předat pod vedení jiného týmu. Kirazu tím také přišel o zábavu, neboť jeden ze schovaných černých proužků látky byl ukryt v kanálech pod Sunou, a Kirazu jen čekal, který z jeho žáků k němu přileze s oblečením nasáklým od splašků z kanálu. Z jeho původních žáků zůstala jen Ai, medička z černých písků, kterou on považoval za otravnou. Přibyl mu jen jeden žák, a tím byl chlapec, který měl pocházet z klanu Kokumotsu. Zkoušky už znovu začínat nehodlal, neboť Ai už význam poloviny z nich znala, a on její schopnost se vyhnout, bdělost a ostražitost už poznal. Jak stál na balkóně, stíny na zemi se postupně prodlužovaly, slunce klesalo k západu a obloha kolem něj se barvila do růžova. Dopisy Geninům už byly na cestě. Oba je žádaly, aby dorazili v šest ráno k jižnímu cvičisti, s tím, že dopis pro Ai také přidal žádost k tomu, aby druhého, nového člena týmu doprovodila na místo jejich prvního setkání. Samozřejmě, Ai chlapce, kterého měla dovést na místo setkání, pravděpodobně neznala, ale to už byla její starost. Otočil se, vešel do domu a zamířil do kuchyně, neboť dospěl k názoru že o tom, co s obměněným týmem, se mu bude lépe přemýšlet, když nebude mít prázdný žaludek.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Kaňon
Kiho spolubojovnice vylezly ven z díry a Tsubaki si vyrobila tykev. Ale co teď? Takový dotaz chtěl chlapec položit dívkám, ale to mu nebylo dopřáno, neboť skřípavý hlas nad jejich hlavami si vzal slovo první. Ki se k němu rychle otočil, ale hned si také zakryl rukou zrak před ostrým slunečním světlem. Člověk nad nimi ale svůj hlas změnil na příjemnější a přirozenější smích a pak odkašlání mladého člověka. Ten muž následně seskočil před ně, a představil se jako Masao. Ki poněkud nechápavě koukal na muže, který před něj přišel a podal mu ruku. Pak se probral, stiskl ji a potřásl s ní.
"Jsem Ki. Ki Hayabusa," řekl bělovlasý chlapec svoje jméno s trochou nedůvěry a pak pustil jeho ruku. Stále z něj nespouštěl pohled. Hledal na něm jakékoli podezřelé známky toho, jestli náhodou k mužovým zálibám nepatří omračování žáků a následní svlékání jejich kalhot. Ta vzpomínka na trénink s šílenou Nanami mu zůstane v hlavě po celý život, a Ki by si tuhle zkušenost nerad zopakoval. Proto bylo potřeba být opatrný. Zatím neměl potřebu si s ním nějak vyřídit ten incident v jeskyni. To milerád přenechá holkám, jestli budou chtít.
Masao Nibori
Tým Delta
shledání
V momentě, kdy všichni tři geninové vylezli z jeskyně, k nim dolehlo již známé pískání malého ptáčka. Kousek nad jejich hlavami, na skále ze které ústil tunel, seděl muž a opatrně uhlazoval pírka malému Chikovi.
Z pohledu mladých ninjů mu nebylo valně vidět do tváře, díky pronikavému slunci, které plulo po obloze hned za jeho zády a ukazovalo z něj jen ostrou, černou siluetu.
"Ty dva klony vás celkem popletly co?" Ozval se Skřípavý hlas, který pak ale okamžitě vystřídal obyčejný, upřímný smích.
"Ehh, ehm." Ozvalo se odkašlání, hned poté silueta zmizela a muž skočil před trojici mžourajících dětí.
"Čau, já jsem Masao." Řekl, vlídně se na ně usmál a podal jim ruku. Tento hlas už se zdál jakoby mu opravdu patřil.
Nebyl to nijak starý člověk. Mohlo mu být nanejvýš dvaatřicet, ale v jeho postoji a modrých očích byla cítit zkušenost, kterou si neprojdou ani o mnoho starší lidé.
Chiko mu mezitím seděl na rameni a zvědavě se rozhlížel po příchozích.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Kazuha Minami, Kahori
Černé písky, 1. divize
Oáza
„Páni, to je jako v jedné knize, kterou jsem četla,“ skousla si ret a zavrtěla hlavou. „Také to moc nechápu. Tohle jsou moc složité věci, abychom o nich my ženy spekulovaly,“ sklopila pohled k zemi.
Pak pohlédla na Akena. „Ale i ninjové jsou jen lidé, ne? Co když je Takeshiho slabost právě tato dívka?“ zatvářila se nevěřícně a obrátila se na dívku. „Máte se kde skrýt? Odkud jste vlastně přiběhla?“
…
Kahori se uklonila a podala ženě miniaturní sviteček, který se v jejích rukách zvětšil do regulérní velikosti. Na pergamenu byl vyveden zakódovaný vzkaz psaný úhledným písmem Kazuhy:
Během naší cesty do paláce jsme narazili na velmi podivné informace. Tři útočníci se pokusili o únos dívky, která se ukázala být blízkou přítelkyní Takeshiho Takedy. Podle její výpovědi ho chtěli pomocí jejího únosu vydírat. Zdá se, že tento problém sahá mnohem dál a potřeboval by účinnějšího řešení, než je smrt jednoho člověka. Vypadá to, že někdo chce poškodit Sunagakure v očích feudálního pána. Prosím vás tedy o další instrukce.
Osamu Ritsu
tým Omega
ulice Sunagakure -> Jídelna Taiyō
Blonďatý jounin se prohnal vesnicí jako vichřice, nikoho v tamních obyvatel to už však nepřekvapovalo. Za ty roky, co Ritsua znali, si na jeho hyperaktivitu prostě zvykli. Pro některé dokonce fungoval jako ukazatel, kolik je právě hodin.
"Propána, propána, to je už poledne?" zdvihla k nebi pohled postarší žena, když se Ritsu řítil kolem. Právě z pouhého zvyku zametala od písku ulici před svým obydlím, zvýřený prach jej však navál všechen zpět. Ve stejnou chvíli vyšla z protějšího domku podobně stará žena, rovněž s koštětem v ruce. Obě sousedky na sebe v pozdravu kývly a sotva oblak usedl zpátky, daly se svorně do zametání.
Ritsu, jež se ocitnul na hlavní ulici vedoucí směrem k Radnici, zatočil na jejím konci vlevo do vedlejší uličky a prudce zastavil na místě. V ušlapané hlíně po něm zůstaly rýhy od podrážek bot.
"Ghíhí," roztáhnul rty do širokého, zubivého úsměvu, zatímco si založil ruce v bok a zíral na dřevěné dveře natřené světle žlutou barvou. Nad nimi visel bílý štít s názvem jídelny a kolem se linula sladká vůně vanilky a ibišku. Seno-chan už musela chystat obědové menu!
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Vešla jsem do tunelu a trochu nervózně jsem přemýšlela, co nás může čekat na druhé straně. Někde v hloubi duše jsem doufala, že naše utrpení už skončí a že se dozvíme něco více o našem novém senseiovi nebo, že už nás aspoň nic nebude chtít sežrat. Pořád mi ještě vrtalo hlavou, co bylo to druhé co tam bylo se senseiem.
Po chvíli jsme se objevili venku z tunelu, ale objevili jsme se na dně nějaké propasti, kde byl všude jen písek. ‘Tak tohle… jsou fakt blbý fórky….. jako kdyby tady byla Nanami, bez tak použila přeměnu‘ pomyslím si a následně se rozejdu za těma dvěma, kteří mezitím našli další tunel a pokračovali v cestě.
Když jsme se po chvíli dostali i z dalšího tunelu ven, tak jsem se trochu podívala okolo, ale slunce mi svítilo do očí, byla jsem ještě pořád zvyklá spíše na šero, takže mi chvíli trvalo, než jsem se si opět zvykla na slunce a na horko, které tam panovalo. Následně jsem se podívala na Tsu, která si vyráběla novou nádobu na písek a čekala jsem, co nás bude čekat dále.
Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství
Chika Yoshitsune, Kouichi Hirai
Sensei týmu Beta
Ulice města Yatsuhiro
Kouichimu se v očích objevily hvězdičky. Skoro doslova. „Vážně?“ zaradoval se. „Většina holek vždycky jen obrátila oči v sloup a šla si zase do vody nebo se opalovat.“
Po očku se podíval po Chice. „Myslíš, že ti mamka dovolí se se mnou projít po pláži, Hizuki-chan? Tedy jestli chceš. Žije tu spousta zajímavých živočichů.“
Zelenovláska, která zmínku o ní zaslechla, se celá rozsvítila. ‚Myslí si, že jsem její maminka!‘ zatetelila se. „Jistě, že můžeš, sluníčko!“ zavrněla.
Mladíci vedle ní trochu zrudli, jiným se blesklo v očích. Tak mamka?
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Těšila se na denní světlo, avšak na horko už moc ne. Člověk by řekl, že když někdo od narození žije v poušti, každodenní vedra ho nemůžou vyvést z míry, ale opak byl pravdou. Jakmile vylezla z díry, padlo na ní vedro. Zase sluníčko. Povzdechla si. Nemohla si moc stěžovat na slunce, díky němu měla krásně nazlátlou kůži. Rozhlédla se kolem sebe. Byli uprostřed něčeho, v jámě, obklopeni pískem. Super, takže jejich další sensei měl v libosti je týrat také. Ki se vydal do další díry, Tsu neváhala a vydala se za ním.
Po stoupání vyšla opět na světlo světa. Z ruky udělala provizorní stínítko, aby si mohly oči přivyknout světlu. Jakmile viděla lépe, udělala si novou tykev, kterou si nedala hned na záda. Prohlédla si svůj tým a usmála se na ně. Tohle byla velice zajímavá situace, opravdu zajímavá.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Ki Hayabusa
Tým Delta
Tunel, kaňon
Pomalu a opatrně kráčel tunelem a přibližoval se ke světlu na konci. Byl rád, že se konečně dostane ven z jeskyně a opět bude stát na denním světle. Když ale konečně vyšel ven a uhodilo do něj pouštní horko, zjistil, že stojí na dně propasti. Podíval se nahoru, aby zjistil, jak je jáma hluboká. Vylézt ven by dalo spoustu práce. Sklonil hlavu, a až potom si všiml průchodu na druhé straně jámy. Vydal se k němu, a opět se zanořil do šerého tunelu. Tenhle ale stoupal a vedl nahoru. Ki opět opatrně postupoval ven, a když už viděl, že je na konci, rychle vylezl a zadíval se zpět dolů do tunelu, kde očekával že za chvíli vylezou Kami a Tsubaki.
Třetí zkouška
Work in progress...
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I.div.
Když Toshimi připomněla, že mají jít ostatním příkladem, padl na Hira ještě větší stres.
"Ale já už jedny zkoušky podělal! Co když...co když to podělám znova a znemožním nejenom sebe, ale i celou divizi? Měl jsem se dát k černým..."
Úpěl mladík s Toshimi. Měl nepříjemný pocit v břiše a chtělo se mu z toho tlaku zvracet.
Dnes však měl být den klidu a odpočinku. Zítra je přeci také den. Přemohl pocit úzkosti a když vycházeli z paláce, už se zase tvářil spokojeně.
"Myslím, že jen potřebuješ trochu vypilovat bojové dovednosti. Možná bych ti s tím mohl pomoct...co říkáš na zítřejší trénink? Jen ty a já?"
Navrhl Hiro a lišácky se usmál.
Společný trénink by jí mohl prospět a určitě to pomůže jejich sbližování.
Musel toho využít, dokud měl šanci, protože mu bylo jasné, že nakonec bude muset vyhledat Raizovu pomoc, stejně jako Toshi pomoc u svého klanu.
Akeno Ikazuchi
1. Divize černých písků
Oáza
Akeni trochu ujedl z malé porce a soustřeněně se zaposlouchal do dívčina vyprávění. Dívka toho věděla příliš mnoho. Pokud se ji Takeshi snažil chránit, proč ji říkal tolik věcí? Bylo to všechno velice zajímavé.
"Pokud je Takeshi-san tak věrný feudálnímu pánu, proč si tu lidé myslí, že jeho zrady dosáhnou, když unesou vás?"
Optal se mezi sousty a pohlédl na dívku.
"Co vím, tak by měl ninja vždy upřednostnit svou povinost před osobním životem. Bez urážky."
Doplnil k věci a vložil si do úst další sousto. Bylo to sice kruté, ale tak to prostě bylo.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
‚Chuuninské zkoušky?‘ vyvalila oči dívka. A kazekage očekával, že se jich zúčatní? Dalo se vůbec něco takového odmítnout?
Toshimi pomalu kývla. Bohužel si vůbec nebyla jistá sama sebou. Jí bylo naprosto jasné, že s povýšením přichází povinnosti – vždycky stála nohama pevně na zemi.
A i když je ta hnědovláska uklidňovala, rudovláska ze sebe nebyla schopna dostat ani slovo. Promluvit si dovolila až na schodech, když byli z doslechu. „Ty se máš. Určitě na těch zkouškách zazáříš. Jenže já si vůbec nejsem jistá, jestli se tam neznemožním. Kdyby šlo jen o mě, vem to písečnej červ, ale… Ale kazekage-sama říkal, že máme být vzor. Jaký já jsem u všech písků vzor? Vždyť mi teče mlíko po bradě,“ úpěla.