DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Hikari Kibono
Tým Omega
byt senseie
Posadila se, a zívla. Snídala sice doma, ale asi to na ni bylo těžší jídlo, než si myslela, protože ji poněkud uspávalo. Sledovala mžourajícíma očima Miu, jak tančí v kuchyni. Tohle rozmazlování je fajn, ale radši si na to nezvy- Tok jejích myšlenek přeruší pohled na muffiny a'la kočičí ksichtík. Vypadají tak roztomile, že jí skoro přišlo líto je sníst.
Vzhlédla směrem, kam se Mio dívala, když volala jejich senseie a poněkud se zasekla. Ne že by se jí Hikari divila. Sama fascinovaně zírala na tu ukázku vytrénovaného chlapského těla. Docela ji to probralo - možná proto, že ten pohled jí fofrem vyhnal tolik krve do tváří, že mohla chvilku vypadat, jakoby ji někdo polil malinovkou.
Když ale poslouchala modrovlásčino hubování, nemohla si pomoci a začala se tiše smát. I když ji hluboko uvnitř bodla troška žárlivosti a závisti. Když si k nim konečně sedl, už oblečený, chvilku jí to trvalo, ale všimla si změny barvy jeho očí.Tak moment, oblečení stejné, ale oči ne? Nemělo by to být spíš obráceně? To nosí kontaktní čočky, nebo používá Henge...nebo co to má být? zadumala se, než se po chvilce váhání pustila do jídla.
Ai Hayo
Team Alfa
Dům
Geninové na stráži domu
Ai ležela na střeše onoho domů a pozorovala hvězdy. Nebe bylo krásně čisté a tak byly hvězdy pěkně vidět. Ai se tento výhled líbil, protože takto trávila každý volný večer. Modrovláska tam skoro usnula, když uslyšela nějaký hlas. Koukla se směrem k centru toho hlasu a uviděla lukostřelce. Koukala na něj a pousmála se. Pomalu vstala a opatrně sešla za ním.
,,Musíš tak křičet? Skoro mě začala z toho tvého křičení bolet hlava." řekla mu dívčina. Když skákala na balkón kolem něj, pousmála se na něj. Načež skočila na balkón a zmizela v domě. Procházela domem a hledala toho, jenž si se všemi chce promluvit. Prohledala všechny místnosti a až v obýváku našla Jakua s prázdnou sklenicí.
,,Ty si s námi chtěl mluvit ne? Tak mě tu máš." řekla Hayo a posadila se na gauč.
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Celou dobu jen mlčím a čekám, co po nás bude chtít naše nová sensei. Když poté řekne, že má pro nás úkol, tak se na ní podívám. 'Cože to? Jen jedna ruka a jedna noha, tak tohle bude ještě hodně zajímavé,' řeknu si pro sebe a poté se podívám na ty dva, kteří již začali očividně přemýšlet.
Když poté, řekne svůj nápad Tsubaki, tak se na ní je podívám a poté se zamyslím. 'Sakra, jak jen by jsme tu udělali,' proletí mi hlavou. Následně se se svým nápadem předvede Ki.
„A co třeba se tak posadit na tvojí tykev nebo něco jiného,“ řeknu jen, pravdou bylo, že tentokrát jsem chtěla nechat i něco na nich, ale i tak jsem přemýšlela, co dalšího by jsme ještě mohli vymyslet.
Taji Sakyu
tým Gama
Sirotčinec
Ta aura co vycházela z dívky se Tajimu vůbec nelíbila.Otřásl se ,když ucítil jak se mu její působení vtírá až do morku kostí a sladkost v puse najednou chutnala o dost kyseleji.Po chvíli nerozhodnosti Taji ucítil jak se ten pocit vytrácí a čakra z dívky přestává proudit.Aki se dopotácela ke zdi ,kde se zhroutila a opřela se o zeď."Do prkna..."(zcenzurováno)Ulevil si Taji a konečně se pohnul.
První co udělal bylo ,že vyslal pohled s jasným signálem k trojlístku výtržníků,že jestli jenom ceknou ,vymete tu s nima přede všemi podlahu.Zatleskal ,aby na sebe převedl pozornost a rozkázal."Takže drobotino...Vy dva někde splašte švihadlo ,a ne že ukradnete šňůru na prádlo i s prádlem!Ty v tom modrým na to tady dohlédni ,zbytek ať se rozcvičí.Bude se totiž hrát o sladkosti a já je nechci všechny sníst sám."A zachřestil pytlíkem s bombony na zdůraznění.
Když se děti rozutekli ,došel k Aki a beze slova ji podal láhev s vodou.Cestou mrknul po sensei do jaké míry si tohoto incidentu všimla a tudíž jak moc je to v háji.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Dom
Stráž
Jaku hovoril, že pomaľovať ho by bolo detinské.
,,Slovo, ktoré hľadáš, je vtipné," opravil som ho. Potom ma poslal hľadať Ai.
,,Prečo?" spýtal som sa, na čo mi Jaku odpovedal.
,,Ja s tým nemám problém, ale niesom si istý, či spiaca krásavica sa bude chcieť rozprávať," odvetil som a vydal som sa na balkón, kde som Ai videl naposledy. Ale nebola tam. Vrátil som sa dnu, prehľadať izby. Uvidel som, že Kuranosuke už záhadne vstal, na čo som len prižmúril oči. Nevenoval som tomu pozornosť. Prehľadal som izby, no Ai nikde.
,,Ai?" povedal som do vzduchu.
Do čerta, zaklial som v hlave. Vrátil som sa na balkón a skontroloval stopy pod ním. Boli tam iba tie hrdinove.
Kam mohla ísť? premýšľal som. Rozpamätával som sa. Naposledy keď som ju videl, bola tak trochu v tranze z hviezd. Hviezdy! Pozrel som nad seba na strop balkónu. Odkiaľ by boli lepšie viditeľné ak nie zo strechy? Vyliezol som na zábradlie a vanok mi na chvíľu rozvial vlasy z chýbajucého oka. Rýchlo som si ich poupravil. Vykukol som na strechu a naozaj tam bola.
,,Ai!? Argh, čo ťa to napadlo?! Teraz ťa budem musieť požiadať aby si vliezla späť do domu. Jednak sa s nami Jaku chce o niečom rozprávať a jednak je to moja povinnosť," dokončil som. Prečo títo ľudia tak neradi dodržujú pravidlá?
Geninovia na stráži domu
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Dom
Ani nevedel prečo ale bol aspoň raz rád za to že bol vychovaný tak ako bol. Držal si rovnaký výraz tváre keď počúval tých dvoch. Nemal v pláne im prezradiť nič čo sa týkalo jeho osoby. Nepatrne mu navrela na čele žila keď ho lukostrelec označil za narkomana. Nikdy v živote si nezobral nič na spanie a ani to nemal v pláne. Očividne berú tú najpravdepodobnejšiu vec ako pravdu. Stále to je o tom istom, nevedia nič o ňom. Nikdy im nebol povinný vysvetľovať svoje správanie a veci do robil. Stále sa tváril že spí, aj keď nespal vôbec. Tá vec čo si zobral nebol žiaden prášok na spanie. Dostal ich ešte v nemocnici keď tam bol naposledy, proti bolesti. Hneď ako lukostrelec odišiel stále hral tú hru na to že spí, nemal v pláne nič robiť. Nereagoval na nič čo Jaku urobil než niekam odišiel. Kuro otvoril oči a pousmial sa. Počul keď sa vracal a tak zas zavrel oči, keď mu nalial vodu na tvár začal smiať a pozrel na Jakuho. "Tak by si ma studenou vodou nikdy nezobudil, keďže mám rád zimu a chlad" posadil sa a následne sa postavil na nohy. "Nestojím o to sa s ním o niečom rozprávať, takže budem v kuchyni ak by si niečo chcel" povie a zamieri do kuchyne.
Hlídači
Jaku Tanoki
tým Alfa
dům
"Ano, musí dostat trest za to, že si vzal uprostřed mise prášky na spaní, ale rozhodně ne pokreslení fixkou. To je popravdě dětinské," řekl Jaku potom, co Yoshimitsu skončil a zapřemýšlel se. Povzdychl si a pak řekl: "Jdi pro Ai, já probudím Kura,". Pak ještě dodal: "Jestli se ptáš proč, tak chci, abychom si všichni promluvili," a přišel ke Kurovi. Nejprve k němu zkusil promluvit ať se probere, pak ho lehounce profackoval, což nefungovalo. Pak ho napadla poslední věc. Studená voda. Odebral se do kuchyně a vzal si sklenici. Pak ji napustil studenou vodou s vzal ji zpět ke Kurovi. Podíval se na něj a pak mu ji vylil na obličej a čekal, co se stane.
Ki Hayabusa
Tým Delta
Západní kaňon
"Dotýkat se země jednou nohou a jednou rukou? Co je to za blbost?" zeptal se Ki se zdvihnutým obočím. Přišla chvíle ticha, kterou přerušila Tsubaki. Vysvětlila zbytku týmu podrobně svůj plán. Bělovlasý chlapec protáhl obličej. Přemýšlel nad plánem, co mu právě předložila, a snažil si představit, jak to mělo ve výsledku vypadat. Zdálo se mu to zbytečně složité. Přemýšlel nad nějakým lepším způsobem, přičemž se zády opřel o skálu. Skála. Kámen. Země.
"Myslím, že mám lepší nápad!" zvolal Ki. Natočil se bokem ke skále, zvedl jednu nohu a rukou se opřel o skálu.
"Skála je šutr! A šutr je země! Takhle je to mnohem lepší než tady šaškovat, jak jsi chtěla ty!"
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Její oko spatřilo výjev jako z obýváku a dívčin žaludek rozehřál hněv. „Na vrcholu je komnata a v ní je nějakej chlápek. Půjdu rovnou a budu návnada. Ty jsi nenápadnější, oběhni to po stěně. Věž má víc vchodů. Svedu jeho pozornost na sebe, napadni ho zezadu.“
Nedala mladíkovi čas na rozhodnutí, vrchol se přiblížil. S odrazem přeskočila zídku a odfrkla si. „Děláš si ze mě srandu,“ houkla po muži a zabodla do něj oko, které měla otevřené. Druhé se zatím propašovalo dovnitř a hledalo pasti. „Okolo zuří válka a pán si tu papá! Okamžitě zruš ty pečetě a já tě nechám papat dál.“ Aby zamaskovala případný hluk, který by mohl Hiro nechtěně napáchat, mluvila sytým hlasem, s čímž neměla problém. Momentálně byla pořádně vytočená.
Kazuha Minami
Černé písky, 1. divize
Oáza
„Ale ne!“ zvolala polekaně Kazuha a samým leknutím si přiložila dlaň na hruď. „A kdo je ten Takeshi? Čeho chtějí dosáhnout?“
V duchu zuřila. Nestávalo se často, že by ji někdo dokázal naštvat. Akeno byl první po dlouhé době. Taková nezodpovědnost! Nedomýšlivost! Impulzivnost! Měla sto chutí ho přetrhnout jako hada. Nejen že ohrozil utajení mise, ještě ji zkomplikoval náhodou, které dopomohl svým jednáním bez rozmyslu. To jim rovnou mohl vítr během akce sfouknout masky!
Přesto se ještě pokusila ze situace něco vytěžit. Nepovažovala za nutné, ani vhodné dívku na místě zabít. Musela omezit oběti, protože čím méně jich bylo, tím méně přicházeli o své utajení.
Feudální záležitosti
Hirotado se od své kolegyně na moment odpojil, jen aby se vzápětí vrátil s mečem, o který přišel v zahradě.
Měl celkem štěstí, že se po cestě vyhnul nějaké z hlídek.
Dvojice tak teď dál stoupala k vrcholku věže, s Toshiminým písečným okem, prozíravě vyslaným napřed, aby je spravilo o situace ve věži, než se do ní vrhnou.
Hned, jak oko nakouklo přes okraj ochozu, mohlo skrz otevřený vstup do nitra věže spatřit jakéhosi muže v plášti, s turbanem na hlavě, jak si to hoví rozvalený v jakémsi provizorním křesle z beden a kožešin, držící v ruce misku s hroznovým vínem, které si házel druhou rukou do pusy, zatímco si znuděně prohlížel časopis s plavkami.
„Kusee... Zatracenej Hideo... Neřikal že tu bude takle živo a že tu budu muset tvrdnout než to skončí! No... prachy dobrý a jídlo taky... Škoda že tu nemaj ženský... No jo no Fuse, takovej je život...“ bručel si muž znuděně pod fousy, což Toshimi samozřejmě vědět nemohla, leda by uměla odezírat.
V zorném poli oka bylo kromě beden se zbraněmi a šípy také několik sudů se střelným prachem. Vedle jednoho byl spacák a na zemi u něj podnos s jídlem a saké, vedle kterého se povaloval naditý měšec.
Osamu Ritsu, Mio
Tým Omega
byt Ritsua
"Všichni si sedněte ke stolu, snídaně bude za chvíli hotová," oznámila trojlístku Mio, jež akorát chystala čerstvý zelený čaj do konvice a na talířky skládala čerstvé muffiny s kočičími oušky, fousky a očima.
"Ritsu-nii, v tom sáč-" otočila se modrovláska na jounina, když se ale zadívala na jeho polonahou siluetu ve dveřích, zrudla a nafoukla tváře jako žabák.
"Ritsu-nii! Nepromenáduj se tu ve spodkách, baka!" zabublala na něj s párou stoupající od vrcholku hlavy.
"Nikdo není na ten tvůj pupek zvědavý!"
"Heee?" protáhl Ritsu obličej, načež se okamžitě zadíval na své břicho. Namísto zmíněného batohu tam však viděl jen dvě řady skálopevných svalů s plochým podbřiškem. Blonďák nafouknul tváře stejně jako Mio a probodnul ji vyčítavým pohledem.
"Já nemám žádný pupek!" ohradil se dotčeně, přičemž si paže překřížil přes nahý hrudník. Mio ukázala prstem na dveře ložnice.
"Koukej se jít obléknout, baka!" nakázala mu, načež si stejně jako on překřížila ruce přes prsa. V okamžiku tak mezi nimi začal probíhat oční souboj, u kterého se oba zuřivě mračili a lítali mezi nimi jiskry.
"Už jdu, už jdu!" rozhodil nakonec Ritsu pažema a zmizel zpět ve své ložnici. Mio s dlouhým výdechem svěsila paže podél těla.
"Opovaž se znovu usnout, Ritsu-nii!" houkla za ním, než se vrátila ke chystání snídaně. Na odpověď se jí dostalo pouze nesrozumitelné zabručení. Když se Ritsu o několik minut později vrátil, měl na sobě čisté bílé tričko, tmavé kalhoty i oranžovou mikinu stejně jako předešlý den. Jediný rozdíl byl v barvě jeho očí. Zatímco včera měly jasně zlatou barvu, teď byly smaragdově zelené.
"Riso-chan, Hikari-chan, sedněte," kecnul si na jednu ze židlí u malého stolku a pobídnul obě geninky, aby se k němu i hromadě kupícího se jídla přidaly.
Hizuki Shima
Tým Beta
Sentake > Přístav Mie
S úsměvem sledovala, jak se k nim připojila i zelenovláska a protože již měla všechno sbalené, rychle si zaskočila k vodě se trochu opláchnout. O chvíli později byla zpátky a z jejích vlasů crčela dolů voda. Vůbec se nezdálo, že by to dívku nějak trápilo a batůžek si hodila na záda zhruba ve chvíli, kdy Daisuke dokončil účes sensei. Nezdržovala tak ve vydání se na další cestu a celou dobu se zkoušela bavit s kýmkoliv, kdo byl ochotný. Ovšem snažila se hlídat se, aby nepůsobila moc otravně. Zdálo se, že téměř celou dobu překypuje energií až na některá rána, ale únava zdánlivě přešla, jenom co vyrazili na cestu. První noc od oázy Sentake jí to na hlídce nedalo a chtěla znovu vyzkoušet lékařskou techniku.
Během dalšího dne se ke svému činu snahy o vyléčení Tekurova ramene nemotorně a téměř nesrozumitelně přiznala od té doby se ho ptala každý večer když byl čas, jestli to nemůže zkusit zase. Chtěla být týmu co nejprospěšnější a tato technika slibovala jednu z možností.
Když společně dorazili až k přístavu. Byla hodně zmatená. Moře už sice viděla na obrázcích v knížkách, ale nic jí nepřipravilo na tu vůni a hluk přicházející od pobřeží. Když poté konečně spatřila i tu nezměrnou vodní hladinu. Zůstala stát s otevřenou pusou a vykulenýma očima, neschopná cokoliv říct. Když se vzpomatovala, musela pak tým dobíhat.
"To je... to je neuvěřitelný." podělila se se svým názorem, i když jí pravděpodobně ani nikdo nevěnoval pozornost. "Um... já taky doufám... nikdy jsem na moři po lodi nejela. Vlastně je to poprvé co jsem u moře... zarazila se dříve, než by začala plácat nesmysly a velice zaujatě sledovala všechny ty nové podněty kolem sebe. Ani si pořádně neuvědomila, že se tým rozhoduje co dál.
Tsubaki Kokumotsu, tým Delta
Se založenýma rukama na hrudi sledovala sensei. Tsu vůbec nevadilo, jak si ji právě Kyra přeměřila, ba naopak byla trošičku i polichocena. Nad jejich něco ji koutky cukly směrem nahoru. Jestli jim takhle bude říkat, asi začne závidět Kami slovíčko královna. Usmála se mile na svoji kolegyni a protáhla si prsty očekávajíce trénink, který ovšem nepřišel. Pár sekund ji trvalo, než pobrala zadaní. Prohlédla si svůj tým a mozek ji jel na plné obrátky. Sundala si tykev a nehezky se usmála na Kiho.
"Nechci slyšet žádné námitky!" upozornila mužskou část týmu ihned, "takže, je to jednoduché. Kami mi vleze na záda, Ki, my dva uděláme trakaře s tím, že pak budeš muset zvednout jednu ruku, přičemž já zvednu jednu nohu. Kami, ty, pokud možno, mi budeš muset pomoct s rovnováhou a mělo by to jít. Nějaké jiné návrhy?"
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
„A co?“ přimhouřila oči, nechápajíc, čemu se mladík směje. „Na jméno reagovat nemuseli, ale titul zabere vždycky. I když,“ ohlédla se krátce přes rameno, „teď zabrala spíš síla.“
Konečně se ocitli venku a Hiro na pár vteřin někam zmizel. Toshimi nejprve dostala tik do oka, ale pak se ukázalo, že se černovlásek vracel pro svoji zbraň.
„Tak budeme muset pohnout,“ pokrčila rameny a vyběhla za Hirem. „Nechám před námi letět oko, abychom věděli, kdo na vrcholku je.“ Rychle zformovala v ruce oko, to předletělo Hira a zanedlouho vykouklo nad římsu vrcholu věže.
Aki Saburou
Tým Gama
sirotčinec
"O-Opice?" Zašeptala plavoláska tiše načež se její vlasy naježily jako nějaký divoký pes a její tváře se nafoukly do dvou bublin.
"Ty..." Pronesla tiše a obě ruce zatnula v pěst. V tu chvíli kolem jejího těla začala vycházet jakási podivná chakra zbarvená do fialova. Její barva však nebylo to jediné, co bylo zvláštní. Ta chakra byla jaksi... temná, a nejen to, vyvolávala špatné pocity. Dívka začala zhluboka dýchat a zatnula zuby, skoro jako by sama se sebou uvnitř bojovala.
"Nesmím se tím nechat ovládnout!" Vyhrkla ze sebe načež dopadla na kolena do písku. V tu chvíli chakra pomalu ale jistě začala mizet až na zemi zůstala jen hlasitě vydechující dívka.
"Všechno je v pořádku děti, nebojte se." Uklidňovala děti zatímco se stavěla zpátky na nohy.
"Asi budu potřebovat chvíli pauzu." Zamumlala tiše a se starostlivým pohledem ve tváři se pomalým krokem dopotácela až ke zdi, kde ještě před chvíli stála ona trojice problémistů, posadila se na zem a zády se opřela o stěnu. První den s novým týmem a už se to stalo?
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Keiko
2. Divize zlatých písků
Rakuen, Dům
Keiko sledoval Shikiho, ale nepřestal se usmívat. Se zájmem sledoval, jak se jeho kolega nalepil na dveře a prakticky bezeslova začal odposlouchávat.
'Ahá..' Napadlo Keika. 'Takže za těma bude ta služebná z pouště! Úplně na ni sedí, aby byla onou zlodějkou, ale...hmmm...je to moc včividý. Kdyby někdo využil jejího krátkýho pobejvání tady, mohl by bejt bez podezdření. No..nesmíme se ukvapit.'
Keiko vstoupil za Yumekou do místnosti a kývnutím pozdravil Tadaa. Když však uviděl služebou, svět se mu otřásl a Keiko zůstal jen němě zírat. Byla krásnější než vše, co kdy viděl. Přesně v tu chvíli věděl, že by se na ní chtěl dívat klodně po zbytek života a nevěděl ani proč. Jako anděl seslaný z nebes tam jen tak stála a usmívala se. Keiko nedokázal ani vymáčkout nějaký pozdrav a na tu chvilku zapoměl i dýchat.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Dom
Už som fixku priložil takmer k jeho čelu, no v tom ma niečo vyrušilo. Niekto. Zatváril som sa otrávene. Bol to Jaku. Vytrhol mi fix z ruky a pýtal sa ma, prečo by som niečo také robil.
,,Pretože to je vtipné," podal som jednoduchú odpoveď.
,,A nieje pravda, že ho nenávidím, iba dbám na dodržiavanie pravidiel," odvetil som mu. Potom som pohľadom skĺzol k Hrdinovi. Všimol som si, že vedľa neho leží nejaká fľaštička s liekmi. Zodvihol som ju a preskúmal. Prášky na spanie.
,,Čo ale budeme s tým narkomanom robiť? Musí dostať trest za to, že si len tak vezme prášky na spanie počas misie. Čo ak by tu náhodou prišli votrelci a všetkých by nás zabili, keď je náš hrdina mimo. A skôr než začneš, áno, pomyslel som na to, že je to skúška, ale to je v tomto momente irelevantné," vysvetlil som Jakovi a čakal na jeho reakciu.
Yumeka, Tadao, Kaede
Tým Théta
Rakuen
Yumeka povytáhla jedno obočí. ‚Co se tak šklebí? Jdeme ji vyslechnut. Ne se tlačit na dveře.‘
Z místnosti se pro Shikiho ucho ozvalo zachichotání Kaede. „A proto se malá slečna rozbila to koleno,“ sdělila pobaveně.
„Je dobře, že se jí nestalo něco horšího. Je to sice statečná mladá dáma, ale mám ji rád a nepřál bych jí nic špatného,“ odvětil úlevně.
Rudovláskovo oko mohlo vidět, jak sluha zamával dívce a vydal se ke dveřím do jídelny, kde se tým Théta nacházel.
Bělovláska zaslechla kroky, pokrčila rameny a vyrazila muži vstříc. „Hezký den, Tadao-san,“ pozdravila a minula se sním. „Vám také, Kaede-san. Můžeme s vámi na slovíčko?“
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Kopancem strážného sestřelil a uklidil ho tak hned vedle druhého, na kterém se mezitím vyřádila Toshimi.
"Princ Kenchi? To jako fakt?" Obrátil se na dívku a mladíkovo tělo se trochu třáslo v důsledku tichého zadržovaného smíchu.
Bylo fajn se ve všem tom chaosu trochu pobavit, i když to pobavilo jen jeho.
Vyběhli ven a než se dali po zdi paláce k vrcholu, Hiro na chvilku zmizel a vrátil se se svým mečem, který ztratil při souboji s princem Kenchim.
"No co...přece tu nenechám válet své věci." Pokrčil rameny s úsměvem, když se vracel.
"Všude jsou vojáci a hledají nás..." Řekl mladík se znepokojením, když se z výšky podíval do zahrady. Muži sloužící jejich Feudálovi byli obléháni v zahradním domku a vypadalo to dost špatně. Zbylí nepřátelé co se nedostali do boje se rozptylovali po okolí a Aozoru-sama byl s Negumi sám na ošetřovně. Byla otázka času než je tam najdou a s nimi svého těžce raněného Pána. Kdo ví, co by nějaká horká hlava mohla udělat.
Vrcholek věže se blížil a kamenné zábradlí už bylo na dohled. Tam se možná rozhodne o osudu celé země.
Tekuro Ashikaru a Shi
Tým Beta a Nekomi
Poušť -> Přístav Mie
Putovali poměrně dlouho. Tekurovi, který už dlouho neopustil vesnici, to přišlo jako věčnost. Ne že by se v prostředí staronového týmu necítil dobře, ale zhruba od poloviny jejich cesty si všiml změny v Shiho chování. Nebyl tak otevřený jako předtím, což ho zarazilo.
*Co se stalo?*
Nic z něj nedostal. Co by taky sám od sebe čekal.
Po večerech trénoval klonovou techniku. Chtěl ji stihnout, než se nalodí, protože pak už na trénink zřejmě nebude mít ani pomyšlení. Při vzpomínce na výlet do Kiri mu nebylo zrovna nejlépe.
"Ne tak úplně. Ale na nějakou vydatnou večeři během plavby to taky nebude." usmál se, když konečně dorazili do přístavu a jejich sensei nadnesla otázku mořské nemoci. Nebylo mu z toho houpání vyloženě špatně, prostě se jen cítil nesvůj. Pro někoho, kdo žil celou dobu v poušti, je to snad pochopitelné.
"Pokud máme čas, také bych si rád zařídil pár věcí."
"Já taky!" přidal se Shi. V přístavišti se dala sehnat spousta zajímavých věcí. Přeci jen, museli se tu potkávat lidi ze všech vrstev společnosti. To vytvoří zajímavou škálu zboží a služeb a od toho se to všechno odvíjí.
Pro Tekura to bylo jednodušší. Oběhá si vše co potřebuje a připraví se k vyplutí.
Akeno Ikazuchi
1. Divize černých písků
Oáza
Akeno se zhluboka nadechl a poté vydechl. Kazuha-sensei svou roli hrála dobře, ale mohlo mu být jasné, že si tohle musí vyžrat sám. Rýpnutí, ohledně cool mlčenlivého ochránce nebylo přesně to, o co se Akeno snažil, ale po přehodnocení situace jí musel dát za pravdu. Postoj "dejte mi všichni pokoj" se nehodil právě pro tuto situaci. Chlapec se podíval na dívku a poslechl si její vyprávění. Nyní si Akeno uvědomil plný rozsah svého pochybení. Chlapec se zapletl do spleteného klubka, které by mohlo být problém rozplést a zcela to komplikovalo jejich misi. Na druhou stranu by vyděrači byli komplikací ještě větší. Takeshi-san byl velký oříšek i ve chvíli, kdy neměl důvod být ostražitý.
"Tak to máte štěstí, že jste narazila zrovna na nás. Sice se nerad pletu do cizích záležitostí, ale nemohl jsem jen tak přihlížet. V klidu se najezte a vyspěte, abyste nabrala sílu. Tady jste zatím v bezpečí."
Akeno se protáhl a bylo vidět, že se konečně dokázal uvolnit.
"Myslíte, že to ten poslední vzdal, nebo máme čekat další nepříjemné vyrušení?"
Optal se pro jistotu.
Hlídači
Jaku Tanoki
tým Alfa
dům
Jaku přemýšlel co by mohl dělat, jelikož se nic zvláštního nedělo. Pak uslyšel, jak něco spadlo, ale neznělo to jako váza nebo něco takového. Ohlédl se a spatřil, jak Kuro leží na zemi.
"Nejspíš je z toho všeho unavený" pomyslel si a někam šel. Po chvíli se vrátil s dečkou a viděl, jak Yoshimitsu přibližuje ke Kurově tváři fixou. Jaku k Yoshimitsuovy přiběhl a řekl: "Nech toho!" a chytl jeho ruku. Pak řekl: "Proč by si něco takového dělal? Sice ho nesnášíš, ale to neznamená, že po něm budeš čmárat." a potom se Jaku pokusil mu vzít tu fixu.
Nekomi Satsuki
Tým Gama
sirotčinec
"Tse," odfrknul šedovlásek a odrazil bělovlásčinu ruku dřív, než se ho stačila dotknout.
"Nesahej na mě, opice jedna!" zamračil se na Aki a s odhozením kamene zarazil ruce hluboko do kapes mikiny. Hlavu zarazil mezi ramena a odešel na opačný konec dvora. Černovlásek hbitě vyskočil na nohy.
"To se ti to vytahuje na menší, ty hrdino!" křiknul po Tajim drze a společně se zrzkem se rozběhnul za šedovláskem. Zbývající děti těkaly pohledem mezi trojicí a dvojicí ninjů, nevědíc, co si o tom myslet.
"Se švihadlem!" vyhrklo jedno z dětí nejistě, když se Taji zeptal na jejich běžnou zábavu.
Taji Sakyu
Tým Gamma
Sirotčinec
"Cvičený...opice...kazekageho?Toho vola...?ty jeden malý drzý..."Procedil tlumeně zkrze zaťaté zuby Taji a jeho ruka tvrdě stiskla násadu naginaty.I když si dopředu řekl,že je přeci jen starší a zachová klid,poznámka že je cvičená opice a zvášť Kazekageho ho zasáhla jako rána z děla."Je mi jedno kolik jim je...Já z těch fracků nadělám SEKANOU!!!"Zařval Taji uvnitř své vlastní hlavy.
Už se chystal šedovláska vytáhnout za límec a pověsit ho na okap,když v tu ránu toho kluka Aki pohladila a situaci uklidnila.Taji si však všiml,že jeho kolegyně je stejně rozladěná jako on,i když to nedává tak okatě najevo.Jeho hněv o něco polevil a Taji si zavěsil svojí zbraň opět na záda."Naštvaný Taji je právě před váma a pokud nebudete v klidu,ukáže vám takovou koledu ,že vás ani pouštní krysy nebudou chtít sežrat tssss!"Zavrčel na trojlístek a konečně se uráčil odejít za zbytkem dětí.Pokrčil rameny směrem k Aki a ze svého pytlíčku si vyndal jeden bombón,který následně skončil v jeho puse,čímž si zajistil pozornost drobotiny.Pytlík náležitě schoval z dosahu a mrknul na hejno."Hádám ,že míče jsou tu pořád nedostatkové zboží,takže to odpadá...Povídejte čím se tu bavíte,kromě házení kamenů po ostatních a kradením věcí z kuchyně?"
Kokumotsu Shiki
Zlaté písky, druhá divize
Rakuen
'Taje tak neprofesionální!' Prolítlo mu hlavou, když -a převážně zjeho pohledu- tam Yumeka naběhla i s Keikem a začala se ho ptát, přes celou místnost. Naznačil jim jim, aby se k němu přiblížili a sám nasadil jednu z nejosvědčenějších technik špionáže, začal poslouchat za dveřma. Spolu se svým okem, by nyní měl mít lepší přehled o dění v místnosti.
Jak se zdálo, považoval za zbytečné se namáhat s nějakou odpovědí, míst toho zkusil jestli je možné se splehnout na inteligenci svého týmu.
Neznámá dívka
Černé písky, 1. divize
Oáza
"Um..." blondýnka se po ženině otázce zadívala do svého klína a na několik dlouhých vteřin zmlkla. Měla by odpovídat na takovou otázku pravdivě? Vůbec ty dva neznala, nikdy je tu v okolí ani neviděla. Byli to cizinci a s takovými nebylo bezpečné mluvit o takových věcech.
Světlýma očima těkla po Akenovi, ze kterého vzápětí přejela pohledem na Kazuhu. Ovšem zachránili jí přeci život před těmi muži a ještě jí poskytli jídlo. Takoví lidé nemohli být přeci zlí, nebo snad ano?
"Oni-" promluvila do ticha, ale opět zmlkla.
"Oni mě nechtěli zabít. Alespoň ne zatím," řekla nakonec a přitáhla si kolena těsně k tělu. Pažemi si je pevně objala a dlaněmi si přetřela otlučené holeně.
"Chtěli mě unést. Použít jako rukojmí, aby mohli vydírat Takeshiho a dosáhli svého," hlesla lítostivě. Ještě stále byla trochu otřesena z událostí, které ji posledních pár dní provázely. Tohle byl jen vrchol písečné duny.
Ai Hayo
Team Alfa
dům
Ai hleděla na nebe a ničeho si nevšímala. přišla ji taková ulklidňující. Hleděla na nebe a času si nevšímala. Když se ale chtěla podívat na kočku nebyla tam. Koukla vedle sebe a tam taky nikdo. Koukla do domu a tam taky nikoho neviděla. Začala přemýšlet, kam mohl lučišník jít. A pak ji to došlo. Byla sama na balkóně a konečně se mohla dostat na střechu. Vyšplhala na zábradlí a odtamtud skočila na střechu. Vyšplhala dostatečně vysoko a tam se natáhla. Hleděla na hvězdy, co byly na nebi. Snažila si vyprázdnit mysl a poslouchat, kdyby se něco šustlo uvnitř domu.
Aki Saburou
Tým Gama
sirotčinec
Její ruka se za hlasitého zakřupání zatla v pěst a při pohledu do jejího obličeje mohlo být jasno, že je zle. Už už se napřahovala a vypadalo to, jako by se chystala všechny tři na místě srovnat do latě, když v tom její ruka náhle zpomalila až se zastavila na hlavě šedovláska a jemně ho pohladila po vlasech.
"Jestli vám tu vadíme, tak se to prosím pokuste vydržet, není to tak, že by jsme vás tu chtěli obtěžovat. Můžete to pro mě udělat?" Zeptala se mile a pokusila se o ten nejsladší úsměv, jaký kdy vůbec udělala.
"No..." Začala tiše a pomalým krokem se opět vydala směrem ke skupině dětí načež se zastavila a s úšklebkem pohlédla dozadu na trojici. "je to přeci jen i ve vašem zájmu, naštvaného Tajiho nejspíš opravdu vidět nechcete." Usmála se, načež svému kolegovy věnovala významný pohled.
"Tak děti, kdo si chce zahrát nějakou hru?" Zvolala vesele když se vrátila mezi děti a po očku pokukovala dozadu na Tajiho, aby náhodou někoho z těch tří opravdu nezmlátil.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Záhada ukradeného řetízku
Detektiv Keiko
Vysetrovací tým Théta
Tenkrát na západě
Keiko se zarazil, když se z poza rohu vyřítula Yumeka a zářivě se na ni usmál. Popravdě nečekal žádnou pochvalu, ale když přišla, zatvářil se rozpačitě, spojil ruce za zády a zakroutil sebou.
"Já nic neudělal..on mi to řekl sám."
Řekl skromně, ale podle pravdy.
"Jako doufal jsem v něco víc, ale mapa něčemu, co dokáže nastolit mír? To..já nevím, ale Sajin se bojí, aby to něldo nepoužil, když mu to někdo ukradl potom co to ho sám ukradl...ale..no..musí to bejt nějaká zbraň. Sajin vypadal opravdu vystrašeně."
Keiko trošku ztišil hlas, aby to zdi, které měli uši, neslyšely.
Následoval Yumeku a když dosli až k Shikimu, usmál se na něj.
Risa Mokushi
Tým Omega
Byt Ritsua
Dívka se jim představila jako Miu a blondýnka se zazubila. „Risa je Risa! Loutkářka z klanu Mokushi!“ poskočila na místě a představila se, až jí hrdostí zrůžověly tváře.
„Je to pravda. Řekl přesně v tolik,“ pokývala hlavou a vešla za modrovláskou dovnitř, kde si zula boty. Hned jak spatřila knihovnu s mangami, přiskočila k ní a začala si ji prohlížet. „Páni, Ricchan je otaku?“ přiložila si zkoumavě ukazovák na rty.
Následně přešla k fotkám, ale než se stihla ptát dál, zaslechla rámus z vedlejšího pokoje. Její zmatený výraz se záhy změnil v naprosto jiný. „Moeeee!“ vytekla jí z nosu krev, načež se zarazila. ‚T-to ne! Risa právě málem podvedla Daisukeho-senpaie!‘
Yumeka, Tadao, Kaede
Tým Théta
Rakuen
„Dobře, nespusť ji z očí,“ kývla, načež se zarazila. Zpoza rohu vyšel Keiko a žena se prudce zastavila, aby ho nesrazila. Hned se zase usmála. „Výborně, Keiko, díky tobě máme další informace. Přišels na něco, na co nikdo z nás. Páni, nikdy by mě nenapadlo, že i z takovýhle blbosti se může vyklubat něco zajímavějšího. Taky cítíš to vzrušení?“ zazubila se.
Kaede v kuchyni odložila tác a s úsměvem si od Tadaa přebrala čaj. O něčem si povídali, ale Shiki mohl samozřejmě vidět jen pohyby úst. Dívka se energicky usmívala, muž měl stále svůj neutrální výraz. Musel však říct něco vtipného, protože se služebná zahihňala. To byl také jediný zvuk, který Shiki mohl přes dveře slyšet.
Pak se otevřely druhé, ty z chodby do jídelny, v nichž se objevil zbytek týmu Théta. „Takže kde je ta slečna?“ zamávala na chlapce Yumeka.
Kazuha Minami
Černé písky, 1. divize
Oáza
„Shin-kun,“ oslovila ho zmateně. „Ta slečna ti děkuje. No tak, už nemusíš být tak cool, ona už je okouzlená,“ usmála se a dokonce se začervenala.
„Nee, nee, slečno, tak si dejte!“
V duchu si povzdychla. Potřebovali se konečně najíst, vyspat a pokračovat v cestě. Dostat se do paláce a zabít odsouzeného. Tak, aby je nikdo neviděl. Tahle holka mohla přinést problémy. Kdo ví, co se tu stalo. „Slečno,“ oslovila ji. „Co se vlastně stalo, že vás chtěli zabít?“