DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Východní klon Zlaté písky
Východní část cvičiště
Čekal na odpověď mladé kunoichi, ta ho ale zase nepotěšila.
"Bohužel, je to zase špatně, máš už jen poslední možnost, jinak tento první svitek nezískáš" svitek si zasunul do kapsy na náznak toho, že ho vydá jen tehdy, pokud uslyší správnou odpověď.
Západní klon Zlaté písky
Severní část vesnice
Hned jak zmizel Nadai z jeho dohledu rozběhl se a oklikou se vydal do severní části vesnice, kde ho čekala další práce. Nebylo to ale jisté, pokud Nadai nezvládne to, co mu Yon zadal, bude tam jen znuděně stát.
Yon Ki Zlaté písky
Nádvoří paláce
Za chvíli už zase stál na nohách, sice byl trochu nestabilní, ale stál. Poznámky Daviena ignoroval, neměl rád, když do něj někdo ryje, natož tak při tréningu, v něčem měl ale pravdu, chyběla mu soustředěnost.
"Musím na to jít jinak" ruce opět spojil do pečetě draka a zachvíli se přes nádvoří rozezněl název jeho techniky. Z noh mu zase vytryskly proudy větru, se kterými se dostával výš a výš, tentokrát ale ve výšce asi pěti metrů zastavil a jen tak stál. Zvedl jedno nohu. Celé jeho tělo se rozhodilo a rovnováha, která byla stěžejní byla rázem pasé a on už zase letěl k zemi. Volný pád přerušil opět tvrdý dopad k zemi, tentokrát to nebylo tak hrozné jako před tím, ale přecijen to bolelo...
Kira Sugito - Zlaté písky
K*rva... zaklela v duchu a obličej se jí zkřivil do bolestné grimasy. K čemu tohle je, kdo to má vědět? brblala Kira dál v duchu. Zbývaly jí ještě dva pokusy. To by možná mohla dát. Ne, žádné možná. Určitě to dá.
,,Tak... ************?" hlesla, vzápětí se kousla do rtu. Řekla první co ji napadlo. Proč si nikdy nerozmyslím co chci říct? zabědovala v duchu a zoufale se zahleděla na klona. Vzápětí ji napadla spousta dalších odpovědí, jedna lepší než druhá. No jasně, vždycky na všechno přijde až když je po příležitosti, jak jinak. Teď doufala, že její odpověď je správná. Kdyžtak měla spoustu odpovědí v záloze, ale vybrat z nich tu správnou, to už bude horší...
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke sledoval Tekuarda, jak vyběhl po stromě, zavěsil se nahoře rukou za větev a rozhlížel se po okolí.
Byli celkem dost vyrovnaní co se pokroku týče.
Chvilku na to se objevil konečně Gashi.
„Zdravím, mistře,“ kývl na pozdrav Daisuke.
Gashi je pozdravil a pokynul jim, ať pokračují, tak se Daisuke opět rozběhl proti stromu a začal stoupat.
Doběhl pod koruny z krystalů a začal se víc soustředit, protože měl pocit, že se krapet odpoutává podrážkami od kmene. Chvilku se zastavil a položil nohu na větev, trčící z koruny stromu.
Udělal ještě pár kroků a za chvilku vysel z větve hlavou dolů kolmo k zemi. Otočil se na Tekuarda, který se ještě držel větve a zazubil se. V tu chvilku mu ale povolila levá noha a on se musel honem vzchopit a opět se začít soustředit. Pro jistotu se ještě přichytil k větvi chakrovými vlákny, než se opět stabilizoval.
Gashi Ikishi
Gashi přišel domů a šel do své pracovny tam si vzal jídlo a šel vykonávat své povinnosti. Když už neměl co dělat a jídlo snědl, tak se šel umýt a dát si koupel. Pak se odebral do pokoje a šel v klidu spát.
Ráno se probudil, okolo sedmé hodiny, vzal si snídani a šel opět do pracovny a tam si dodělal menší papírování o svých studentech, pak když byl hotov, tak se šel opět umýt, pak obléci a nakonec vyrazil na cvičiště. Došel tam velmi rychle a viděl, že kluci už trénují a docela postoupili "dobré ráno přeji, jak vidím, tak už trénujete, tak pokračujte" řekl směrem ke chlapcům a šel si sednout pod svůj přístřešek a dál je sledoval.
Tekuard Ashikaru
Dneska to byla paráda.Kdokoliv by se na něj podíval,mohl vidět,že si trénink užívá.Při posledním pokusu seskočil dolů a pozoroval Daisukeho.Když dokončil přemet,symbolicky mu zatleskal a znovu se rozeběhl vstříc nebi.Dneska to dokončí,tím si byl jistý.Pořád byl ale krok za Daisukem a to ho malinko znervózňovalo.Sám od sebe nebral výmluvy typu,že jeho kolega je zkušenější.Dal si za cíl ho překonat.Rozeběhl se.No,nato že to včera dělal poprvé úžasný.Nahoře se na styl opice chytil větve a rozhlédl se,zda někde neuvidí přicházet jejich senseie.Sice nepředpokládal,soudě podle jeho odchodu,že by jen tak přišel,ale přesto to bylo možné.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Chvilku sledoval Tekuarda, jak mu to dobře jde. Daisuke ale rozhodně nechtěl zaostat, a tak se opět zadíval na kmen, pokrčil v kolenou a rozeběhl se.
stoupal víš a víš a měl pocit, že i rychleji. Začínal si být jistější a tato činnost mu pomalu ale jistě připadala přirozenější. Byl loutkař a k ovládání chakry měl přeci jen nejspíš blíž než Tekuard.
Doběhl zhruba někam, kde začínala krystalová koruna, větvičky a lístky, udělal zářez a ještě se na chvilku pokrčil, přichytil se i rukama a zadíval se pod sebe. Chtěl vyzkoušet, jestli zvládne ovládat svá chakrová vlákna a i koncentraci chakry v nohách. Když poběží dolů, nemělo by to ani být tak náročné, o dost se postará gravitace.
Pomalu se narovnal, napřáhl ruce za sebe a z prstů vyslal chakrová vlákna, kterými se přichytil k několika větvím v koruně. Soustředil se i na chakru v chodidlech, nadechl se a rozeběhl se dolů. Rychlost korigoval vlákny a u kmene stromu se držel nohami. Nebylo to vlastně až tak odlišné od slaňování.
Když byl těsně nad zemí, odrazil se od stromu, udělal přemet, a doskočil o kus dál na nohy do podřepu.
Narovnal se, otočil se a zadíval se do koruny stromu.
Byl nadšený, dnes se cítil jako pán světa, a když se podíval na Tekuarda, měl pocit, že se jeho parťák cítí stejně.
Davien
Vrchni velitel Zlatých písků
Sledoval Yona při zkoušce jeho techniky. Musel uznat, že jeho kapitán má dobrou kreativitu a je dobrým uživatelem větru. Možná že jednoho dne dosáhne jeho úrovně.
Po Yonově pádu se mu zablýsklo v hlavě. Chytnul se za spánek. Bylo to docela nepříjemné, ale už se s tímto vnímáním sžil.
"Chybí vám soustředění a sebekontrola, kapitáne." S těmito slovy se otočil a vrátil se do paláce zkontrolovat Kazekageho a jeho ženu.
Tekuard Ashikaru
Byl rád,že Daisuke takhle odpověděl.To mu totiž dodalo ještě větší sílu a odhodlání.Rozeběhl se znovu,ani omylem nechtěl ztratit krok.Doběhl trochu níž než Daisuke.Uklidňoval se tím,že ho časem dožene.Udělal čárku a skočil dolů.Načež se znovu rezeběhl a vyběhl nahoru.Držel to co nedéle to šlo.Když už to nešo dál,zastavil se a čekal.Uklidnil se,znovu si vyčistil hlavu a soustředil se na chakru v nohou.Potom znovu poupravil množství chakry v nohách,jenomže spadl.Na to byl tak trochu připravený a proto připlácl dlaň na krystal.Potom druhou.Přitáhl se.Teď byl v postoji,který běžně můžeme vidět u sprinterů.A on znovu vyběhl nahoru.A pak se stalo něco,o čem celou dobu,když nespal snil. Sekl wakizašim do okraje a pak znovu,tak,že tam byl malý vryp.Seskočil a dopadl dolů.Podíval se nahoru,jestli je to pravda.Nevěděl,jestli být zklamaný,že to nevyběhne nahoru najednou,nebo nadšený,že má nahoře vryp kunaiem.No,nějaký ten motivační skutek by byl,teď se zase vrátíme ke klasickému vyběhávání.Stále se ale nedokázal dostat výš než do dvou třetin.
Yon Ki Zlaté písky
Kývl na znak souhlasu.
"Jistě vyřídím, a jinak díky, než ti dva příjdou, půjdu se věnovat svému térningu, mám něco, co bych už konečně rád dokončil, akorát je to trochu náročnější a stále se mi nedaří, tak se mějte šéfe" odrazil se od zábradlí a pak ladně dopadl na zem nádvoří.
"Musím uznat, že jsem Gashům tým trochu podcenil" sáhl si na krvavou skvrnu na tričku, která mu připomněla to, že i když se stal hrdinou povstání stále není dokonalý. Jeho ruce sepnuly pečeť draka a jeho nohy se pumpovaly velkým množstvím chakry.
"Ki style, Geppo" z jeho noh začaly střídavě tryskat proudy větru, které ihned zaprášily nádvoří a on v prachu písku stoupal výš a výš, z jeho tváře začaly kapat kapky potu a čím byl výš, tak byly výboje vzduchu menší, takže už nestoupal tak moc, pak jakoby ztratil rovnováhu a asi z výšky přibližně 10 metrů spadl celou plochou svého těla na zem, všechno mu v těle poskočilo a ze snahou rychlého nadechnutí vdechl taky písek pod ním.
"Shit" vykašlal písek a těžce se zvedal.
Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Na Yonovo odůvodnění nijak nereagoval. Nastala chvilka ticha, kterou prolomil opět Davien. "Mayu- hime se s Kazekagem nyní věnují záležitostem týkajících se vedení vesnice. Dokonce došlo i na vrhání nějakých předmětů. V tělocvičně nyní trénují Černí, Akemi tam bude, i ona ti může dát povolení.
Až s ní budeš mluvit, tak ji ode mne pozdravuj."
Bylo hloupé posílat pozdravy po manželovi jeho bývalé, ale nemohl si pomoci.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke zrovna stoupal vzhůru po stromě, když ho Tekuard pozdravil, a tak mu jen kývl na pozdrav, aby si moc nerozhodil soustředění.
Došel do půlky stromu a kousek dál, za svůj poslední zářez, a seskočil.
„To si piš! Dneska se dostaneme o krok blíž k elitě vesnice!“ Namířil na Tekuarda dlaň s palcem nahoru a odhodlaně se usmál.
„Jdeme na to!“ Pokrčil se Daisuke a rozeběhl se proti stromu. Chtěl to teď zkusit svižněji, stejně jako Tekuard.
Skočil na kmen, přichytil se chodidly a začal stoupat.
Chtělo to víc soustředění, ale šlo to.
Doběhl do dvou třetin, udělal zářez, a seskočil.
Nadai Sugito - Zlaté písky
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Tekuard Ashikaru
Rozhlédl se a uviděl Daisukeho.Mávnul mu na pozdrav."Dobré ráno"řekl při tom.Stejně jako on,okamžitě zamířil ke krystalu.Rozeběhl se a zamířiů nahru.Bylo to úžasné.Doběhl mnohem výš než včera.Udělal značku a odrazil se.Paráda.Dopadl do dřepu a udělal kotoul pozadu.Vycvičené reflexy."Dneska bychom to mohli dodělat,co?"zeptal se Daisukeho.Rozhlédl se,jestli neuvidí přicházet senseie.Potom se znovu rezeběhl.S ještě větším soustředěním.Už byl kousek za polovinou.Bohužel poté se asi tři pokusy nemohl dostat výš.Stejně to dneska dodělám,řekl si pro sebe a znovu se rozeběhl vstříc krystalu.
Daisuke Sugito
Tekuard Ahikaru
"Podívám se na hřbitov.Nic nenavodí lepší atmosféru než večer jako tenhle"řekl."Tak se měj a přeju hodně štěstí.Zítra se uvidíme."rozloučil se a s těmito slovy zamířil ke hřbitovu.Tam přejel očima po náhrobcích.Umět hrát na flétnu nebo něco co by se hodilo,zahrál by tady nějakou písničku která by to zlepšila.V tom zahlédl jak se něco mihlo kolem náhrobku.Bohužel,jenom kočka.Došel až k hrobu svých rodičů.Otočil se a pohlédl na místo,kde stál,když byl na pohřbu.Když se chystal k odchodu,měl pocit že ho někdo sleduje.Instinktivně se otočil,ale kolem dokola nikdo nebyl.Najednou se zvedl vítr.Náhodný pozorovatel by usoudil,že Tekuardovi vítr rozčeřil vlasy.Ale on skuteně cítil prsty ve vlasech a jemné poplácání po zádech.Asi už má váně dost.Došel domů,umyl se a spadl do postele.Ráno se probudil trochu později,než zamýšlel.Dal si malou snídali,udělal nyzbytné věci arovnou se vydal zpět na cvičiště.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke vyslechl Gashiho a po tom, co se rozplynul, si založil ruce na prsou.
„My tu budeme dřív a on si přispí…,“ zatvářil se dotčeně.
„No, asi vyrazím domu. Musím opravit Kamaitachiho,“ odpověděl Daisuke Tekuardovi a podíval se trochu sklíčeně na svůj nátepník s pečetí.
„A navíc mám rozdělanou jednu techniku, kterou bych rád dokončil,“ pousmál se a ve tváři se mu objevil výraz nadšení a tajemství.
„Co budeš dělat ty?“ Zeptal se Tekuarda.
Tekuard Ashikaru
Byl rád,že jim sensei dovolil odejít.Teď měl dvě možnosti.Buď půjde domů a spát,nebo se projde vesnicí.Nicméně nevěděl kam a tím pádem ani co tam bude dělat.Možná zajde na hřbitov se podívat jestli náhodou neexistují duchové a eventuelně si s nimi poklábosit.Zajímali ho podrobnosti o té bitvě.Podíval se na Daisukeho "Jdeš domů,nebo máš namířeno někam jinam?"optal se,protože domů se mu ještě jít nechtělo,přece jenom dnes byl významný den.Jeho parťák y možná mohl mít nápad.
Gahi Ikishi
Gashi sledoval oba chlapce a už na nich pozoroval známky únavy, ale zatím je nechal trénovat dál. Když už přišli za ním, že mají dost, tak se jen usmál "dobrá pro dnešek to ukončíme myslím, že dnes to byl velmi poučný den, takže si dejte oddych a zítra tu buďte v 7 ráno a s tréninkem začněte beze mně, já přijdu trochu později" řekl Gashi a zvedl se "no přeji pěkný zbytek večera" řekl a rozplynul se v obláčku dýmu.
Východní klon Zlaté písky
Chvíli se na ní jen tak díval a když z ní vypadla odpověď, začal kývat hlavou na znak nesouhlasu.
"Bohužel, tvá odpověď je špatná" schoval svitek.
"Máš ještě 2 možnosti" mrkl na ní.
Západní klon Zlaté písky
Chvíli se na něj jen tak díval a když z něj vypadl odpověď, začal kývat hlavou na znak souhlasu.
"Správně" podal mu svitek.
"Pokračuj na severozápad, kde je připraven další svitek, který je na dvacetimetrovém sloupu, když je oba spojíš, zjistíš pravdu a s pravdou se pak odebereš na nádvoří, nejdříve ale navštívíš mě, klona...já tě počkám v severním cvičišti."
Yon Ki Zlaté písky
"Yare, Yare, snad si užijeme trochu srandy ne? Jaké by to bylo kdyby jsem jim všechno řekl, chtěl jsem to ukončit hned po té první zkoušce, ale nepoznali kdo jsem tak si je trochu vychutnám, to ale ještě neví co je čeká" ďábelsky se pousmál.
"Mimochodem, potřeboval bych povolení do speciální tělocvičny s bazénem, nevíš jestli je paní Kazekagová doma?" zadíval se na hlavní palác, ale asi těžko něco mohl vidět, zajímalo ho ale kde byla jeho družka, bylo toho na ní asi moc a všechen ten tlak na ní musel hodně působit, doufal ale to, že už to bude jen lepší a lepší.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Další hádanka jej poněkud zaskočila, jelikož si myslel, že bude pouze jedna. Navíc tahle hádanka byla ještě zákeřnější než ta předešlá.
Vůbec nebyla lehká, mohlo se jednat o X věcí a Nadai musel vybrat tu správnou, tedy alespoň podle sebe.
Chvíli zapřemýšlel, měl sto chutí si zase chodit do kolečka, jelikož mu to pomáhalo se soustředit a tím pádem by mu to mohlo pomoci v řešení hádanky, ale jediné, co jej napadlo, byla věc, kterou se rozhodl říct.
"Odpověď zní *****".
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito – Zlaté písky
Nahlas si oddechla. První záludná hádanka se jí podařila vyřešit. Ale stejně se pořád cítila jako chvíli před omdlením.
A do pr***e. Pomyslela si (a měla co dělat, aby to neřekla nahlas), když uslyšela tu další otázku. Ta jí v uklidnění moc nepomohla, byla ještě těžší. A to si Kira myslela, že těžší už to být ani nemůže. A ano může.
„Ou,“ vzdechla. „No, jsi si jistý, že tahle otázka je pro mě?“
Na odpověď ani nečekala, sice by moc ráda slyšela, že se klon omylem překoukl a dal jí úplně jinou otázku, než měl. Ale ta pravděpodobnost byla hodně, hodně nízká.
„Fajn,“ zamumlala a znovu začala horečně přemýšlet a mermomocí se snažila přijít na správnou odpověď.
„Grrrr!“ Zavrčela. A spustila: „Není to náhodou strašně nekonkrétní? Vždyť to může být tolik věcí. Tolik věcí lidi ani necítí a stejně by to chtěli zaškrtit.“
„Dobře, tipnu si.“ Řekla nakonec. „***“
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Davien
Vrchní velitel Zlatých písků
Kapitán si ho pochopitelně všimnul a vyskočil za ním na balkon.
Davien si dnes oblékl bílou uniformu se dvěma řadami knoflíčků, kterou měl upnutou až ke krku. Právě na krku měl uvázaný šátek, který mu kdysi darovala Akemi, když ještě byli spolu. Celé jeho vzezření ještě doplňoval hedvábný černý šátek, který měl uvázaný na očích.
Narovnal se a odkašlal si. "Víš, asi bych byl poměrně špatný Vrchní velitel, kdyby mne nezajímali nováčci ani praktiky používané při prvních zkouškách. A proto se ptám, k čemu tohle divadýlko s asistentem? Mohl jsi jim říci rovnou, kdo jsi."
Východní klon Zlaté písky
Nechal dívku chvíli napnutou ale pak jen mírně kývl.
"Správně, spaluji všechny ve vesnici a tak jí dělám neúrodnou. Právě si zvládla čtvrtinu našeho testu, pokračujeme dále. Ani mě necítíš, ale jsem strašná zátěž, pro někoho ne, ale většina by mě raději zabila. Odpověď je jednoduchá, pokud zvládneš i tuto hádanku, budeš v polovině své cesty" odmlčel se a čekal na její odpověď.
Západní klon Zlaté písky
"Správně" vyhrkl.
"Dokončil si první část našeho testu. Nyní ti položím další otázku. Ani mě necítíš, ale jsem strašná zátěž, pro někoho ne, ale většina by mě raději zabila. Pokud se ti to povede, zvládneš další část mého testu" odmlčel se, a čekal na jeho odpověď.
Daisuke Sugito
Cvičiště
Daisuke Tekuarda ani nevnímal, ale shodou okolností, mu v tu samou chvíli akorát začali docházet i ty zbytky chakry, co ještě měl. Zamračil se, otevřel oči a v tu chvíli se jeho ruce a nohy uvolnili a on začal padat.
Za letu se otočil nohama k zemi a doskočil do podřepu, když kolem něho akorát procházel Tekuard.
Nadechl se a vydechl, opřel se dlaněmi o kolena a narovnal se.
Vyčerpání už na něm bylo docela znát.
„Mistře, nezlobte se, ale myslím, že tohle je dnes můj limit,“ došel ke Gashimu, pokrčil rameny a vyměnil si pohled s Tekuardem.
Tekuard Ashikaru
Cítil únavu.Už nemohl dál.Pohlédl na Daisukeho,pak zase na senseie.V tom zápalu si ani nevšimnul,že už se stmívá.Tak aspoň jednou.Rozrběhl se na krystal a sposledních sil se dostal o trochu výš a udělal tam značku.Pořád to nestačí."Zejtra se na tebe budu těšit"prohodil směrem ke krystalu a mávnul na Daisukeho.Aniž by čekal na jeho reakci,odebral se k senseiovi."Smíme se teď odebrat domů?"zeptal se."A v kolik tady zejtra máme být?"dodal už trochu unaveným hlasem.
Nadai Sugito - Zlaté písky
Jakmile si vyslechl hádanku, pomalu si svou loutku upevnil na záda, tak, že jej kolem ramen držela rukama, které spojila a pas mu obmotala nohama.
Musel se soustředit, aby to řekl správně.
To, co nevidí... Jediné, co ho okamžitě napadlo, byly bakterie, bakterie, které při velkém množství ničí a dokážou i zabíjet, ale k tomu mu neseděla poslední část hádanky. Vše co je podemnou...
Najednou se zadíval nahoru.
Ha... Najednou začal uvažovat nad svou myšlenkou, pokud by to tak mohlo být a došel k názoru, že je to jediné logické řešení, které jej nyní napadá.
"Podle mne je odpověď *******."
Odvětil a čekal, jestli mu klon sdělí, že měl pravdu či nikoli.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
Zapřemýšlela. Ještě zapřemýšlela. Pořád přemýšlela. Už se jí z toho začínalo dělat špatně od žaludku a motat hlava. Čekala otázku trochu jiného typu. Ale nakonec se zhluboka nadechla a rozhlédla se kolem sebe.
„No,“ zamumlala. „Eh, řekla bych… Že by… No, mohlo by to být.“
„****,“ řekla nakonec celá nervózní a doufala, že neomdlí.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Východní klon Zlaté písky
K tomuto klonu přiběhla Kira. Klon se na ní podíval a hned spustil.
"Když jsem sám, nezmůžu nic dokonce ani koutkem oka mě nevidíš, ale když je nás víc, dokážeme zničit vše živé, co je pod náma. Pokud správně odpovíš na tuto otázku, si zase o krok dál k získání tohoto svitku" odmlčel se.
Západní klon Zlaté písky
K tomuto klonu přiběhl Nadai. Klon se na něj podíval a hned spustil.
"Když jsem sám, nezmůžu nic dokonce ani koutkem oka mě nevidíš, ale když je nás víc, dokážeme zničit vše živé, co je pod náma. Pokud správně odpovíš na tuto otázku, si zase o krok dál k získání tohoto svitku" odmlčel se.
Odpovědi na hádanky do PM!
Nadai Sugito - Zlaté písky
Sklopil pohled a raději se na ni nedíval, jelikož neměl žádnou radost z toho, že ji musel zranit, ač to byl jen škrábanec.
Jakmile k němu přiskočil asistent, vzal mašli a dal si jí do kapsy.
Připadal si jak v labilní školce, kde za zabití spolužáka dostanete bonbonek jako odměnu.
Naštěstí byl další úkol o něčem jiném a vůbec nemuseli proti sobě soupeřit. Tedy o tom byla celá tato zkouška, ale byla to bezkontaktní forma.
Sledoval 2 klony, kteří se rozběhli do opačných světových stran, a nechal Kiru, ať si vybere, kterého chce.
Sám se poté rozběhl, se svou loutkou po boku za zbylým klonem.
Běh mu činil menší problémy, jelikož na něj nebyl tak moc zvyklý, navíc musel svou loutku držet poblíž sebe, a tak musel dávat pozor i na to, jak hýbe prsty.
Jeho tempo nebylo nijak závratné, ale nakonec uviděl, že klon zastavil a on ho jednoduše doběhnul.
"Nuže? Snad na to budu stačit..." Zabrblal před klonem a čekal, co z něj vypadne.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kira Sugito - Zlaté písky
„No, tak hodně štěstí Nadai,“ usmála se na něj a rozeběhla se za klonem, cestou ještě rychle popadla „zklamané“ Prasátko. Její klon běžel na východ. Tahle zkouška jí rozhodně přišla příjemnější než boj proti Nadaiovi, takhle nikomu nemusela ubližovat. Tedy, zapnutí jejích mozkových závitů něco stát bude, ale to snad přežije.
Neběžela rychle či pomalu, vyhovovala jí taková střední rychlost, u které mohla přemýšlet. Většinou přemítala nad věcmi, jako co bude k večeři, co bude dělat zítra a tak dále. Ale teď jí spíš vrtalo hlavou, co to bude za otázky. A co víc, bála se, že třeba nebude znát odpověď ani na jednu otázku. No, nezbývalo ji nic víc než doufat v to dobré. Také jí zajímalo, jak se bude dařit Nadaiovi, nevypadal jako nějaký nemyslící hlupáček, spíš naopak. A to ji trochu děsilo.
Když byla u cvičiště, tak trochu zrychlila a zastavila se pár metrů od klonu.
„Tak co tam na mě máš?“ Zeptala se s lehkým úšklebkem, který měla vždycky, když si něčím nebyla úplně jistá. Ale co, hlavu jí snad neutrhne.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)