DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Haru Yanagi
Zlaté písky, 2. divize
Otevřela malá dívenka. Harua nejdřív napadlo, že to musí být dcera jeho nového senseie, ale pak se na chvíli vzpamatoval z bolesti hlavy a dokázal na pár vteřin jasně uvažoval. Během těch pár vteřin mu došlo, že ta málá divenka možná nemusí být dcera jeho senseie ale přímo sensei, za kterým má Haru přijít. Proto si dal s odpovědí na čas a až snad po deseti vteřinách konečně odpověděl.
"Dobrý den." řekl a s rukama podél těla se hluboce uklonil. "Jmenuji se Haru Yanagi. Dostal jsem vzkaz, že se mám dostavit ke svému novému senseiovi a byla tam připsaná tato adresa." Teď se z úklonu zvedl a pohlédl na dívku. "To jste vy?" zeptal se. V tu chvíli zachytil vůni sladkého pečiva linoucí se z otevřeného bytu. Jelikož sám rád a často pekl, tak ihned rozpoznal perník a borůvky. Teď ho nejenže bolela hlava, ale také mu začalo kručet v břiše.
Aihara Matsuzaki
Team Éta
Severní cvičiště
,,Eh?" vydala ze sebe, když ji chytl Tsubasi písek kolem paša. Najednou se ocitla ve vzduchu a hned na zemi. Jak s ní písek praštil o zem, vydala že sebe pouze bolestivý zvuk. Hned ji bylo jasné, že ona jde domů bez oblečení, pouze ve spodním prádle. Ležela na zádech na zemi a přemýšlela, jak by mohla zesílit. 'Budu muset zvýšit rychlost, abych se vyrovnala tomu písku.' pomyslela si růžovláska. Podívala se na ostatní, aby zjistila jak jsou na tom. Tsubaki stále stala na svém místě a Ki bojoval s vějířovkou. Vějířovka padla na zem a Ki má kunai v noze. Matsuzaki se zvedla ze země a popošla pár kroků k rudovlásce. Zastavila deset metrů od ni.
,,Takže Ki a Tsubaki jsou v pohodě. Vejířovka jde bez sukně a tu už nikdy neuvidí a já jdu ve spodním prádle. Bezva." řekla Aihara tichým hlasem, který nikdo nemohl slyšet. Ki nevypadá moc dobře, padl na kolena a obvázal si ránu svou miminku. Vějířovka též nevypadá nejlépe. Prošla kolem Aihary a padla na zem. Aihara se na ní podívala a sehnula se k ní.
,,Hej. Hej, si v pořádku? Hej." křičela růžovláska na vějířovku.podívala se na Kiho a písečnou, pak se podívala na Nanami. Stále měla jednu ruku na vějířovce, aby zjistila, kdyby se Vějířovka náhodou probudila. Její pohled stanul na Ashi.
Risa Mokushi
Tým Gama
Jižní cvičiště
Odpověď na otázku se nedostavila. Toshiro dívčin zájem úplně přešel a zvednul škorpióna. Risa zmateně zamrkala a představila si velikost jejich protivníků. Upřímně si myslela, že s většími škorpiony se vypořádá lépe. Navíc její nová loutka toho zvládla opravdu hodně.
Muž se náhle podezřele usmál a přiblížil se k Rise. Než stihla udělat krok vzad, měla členovce na hlavě. Zděšeně ztuhla. Na rozdíl od jiných věcí jí hrozící nebezpečí došlo celkem rychle. Ten tvor jí mohl ublížit jediným bodnutím.
První zareagovala Oki, která se jala kamarádce pomoci. „H-hai,“ pípla a neopovážila se ani pohnout, dokud štír konečně nespadl na zem. „Okichan, arigatoooou!“ vyhrkla rázem a padla druhé kunoichi kolem krku. „Jsi Risy zachránce! Sensei! Chcete Risu zabít?!“
Ashi Fuuma
Tým Éta
Severní cvičiště
Hnědovlasá dívka stála a dívala se na zbytek týmu a přitom v duchu proklínala Kiho, ale na tváři měla úsměv, protože se chlapec neobešel bez zranění.
Po chvíli se pomalu rozešla směrem ke svému vějíři, protože měla trochu problém se nadechnout, jak dopadla na záda. 'Zatraceně, tohle je horší, než jsem si myslela,' řekla si pro sebe mladá Fuuma zatím co došla ke svému vějíři. Zvedla jej ze země a pomalu se rozešla směrem k sensei.
Nejvíce v klidu asi byla Tsu, která při boji neutržila ani škrábanec. Ashi přesměrovala svůj pohled na Aiharu, které stála a rozhlížela se okolo. 'Takže prohrála Aihara,' řekla si pro sebe dívka. Pořád se nemohla nadechnout, najednou šla k zemi a ztratila vědomí.
Ki Hayabusa
Tým Éta
Severní cvičiště
Jeho noha se setkala s hrudníkem a taky s bolestí, kterou mu způsobil kunai, který mu stihla Ashi zarazit do nohy. Vějířovka odletěla do písku a Ki se postavil. Pak zkontroloval, jak jeho riskantní tah dopadl. Navzdory bolesti se usmál, a pak se sehnul k noze, v níž byl zabodnutý kunai. Chytil ho, vytáhl ho, mírně zkřivil tvář bolestí a pak ho očistil rukávem, a schoval, snad jako odškodnění za bolest, nebo možná proto, že to bylo zadarmo. Pak se otočil na Nanami, a pomalým, kulhavým krokem se k ní o pár kroků přiblížil. Jen ještě čekal, kdy začne s proslovem, a co udělá s oblečením těch zbylých dvou. Napadlo ho, že by si mohl případně utrhnout kousek Ashiny sukně k ovázání krvácející rány, případně by použil kousek oblečení růžovky. Pak padl na kolena, kvůli bolesti. Svlékl mikinu a použil ji k prozatimnímu ovázání rány a zastavení krvácení.
Ashi Fuuma
Tým Éta
Severní cvičiště
Ashi se přemístila a už se připravovala na další útok od jediného chlapce v týmu. Rychle si vytáhla kunai z bočního pouzdra a pevně ho sevřela ve své pravé ruce.
'Sakra on půjde určitě po mě, Tsu ho vůbec nezajímá, jeho cílem jsem já,' řekla si pro sebe mladá Fuuma a sledovala, kde je Ki.
Když v tom najednou Ki zmizel. 'No jasně bude přede mnou,' řekla si pro sebe Ashi. Měla pravdu. Najednou se před ní objevil chlapec a chtěl jí kopnout zespodu. Ashi švihla svou pravou rukou, ve které měla kunai a zabodla ho Kimu do nohy, do lýtka, poté ucítila ránu a odletěla pryč. Sice prohrála, ale byla ráda, že zranila Kiho a sedla si na zem.
'Stejně tohle celé bylo jen pro pobavení Nanami,' řekla si pro sebe dívka a postavila se na nohy.
Mihaya Oki a Akashingoo
Tým Gama
Na cestě
Toshiro Okiinu otázku přešel bez povšimnutí, což jí poněkud znepokojilo. Místo toho se pustil do popisování škorpióní velikosti, což jí zneklidnilo ještě víc. Vlastně jí po zádech přeběhnul mráz. D-d-dvoumetrový škorpióni? To si neumim ani představit!!! Dívce se na tváři objevil vyděšený výraz.
Ale u tohohle senseiovo šílené chování zřejmě nekončilo. Sehnul se totiž do písku, kde cosi nahmátnul a zvednul to do vzduchu. Dívčiny obavy byly potvrzeny hned ve chvíli kdy spatřila mrskající se leskle černé tělíčko. Toshiro ho chvíli držel za ocas a potom... ho položil blondýnce na hlavu! Oki se zděsila.
Ještě horší pocit to ovšem musel být pro Risu. Jenže v tuhle chvíli bylo velmi důležité si zachovat chladnou hlavu. "Riso! V žádnym případě se nehejbej! Já ti tu potvoru nějak sundám z hlavy!" Pokusila se dívka o co nejpevnější tón, ačkoliv hlas se jí maličko třásl. Co to sensei dělá?!!? Zbláznil se snad? Má nás chránit, ne nás ZABÍT! Myšlenky jí mezitím běžely hlavou jako zběsilé.
Pomalu se začala přibližovat k Rise, zatímco vytáhla z pouzdra na noze kunai. Kso! Proč se mi tolik třese ruka...?
Když stála už takřka u dívky, rozmáchla se a jediným co nejpřesnějším pohybem smetla škorpióna z blondýnčiny hlavy. Dávala si smrtelný pozor na to, aby kamarádce nijak neublížila ani se nenechala od škorpióna bodnout. To by tak ještě scházelo...
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Ki Hayabusa
Tým Éta
Severní cvičiště
Mezitím, co si ve svém letu představoval, jak drží vějířovku na zemi a boj končí, v reálu se Ashi přemístila pryč. Dopadl na písek a rychle se rozhlédl, co se stalo. A pak ji spatřil, jak stojí za písečnicí, a ta zase ustoupila a vytvořila písčitý půlkruh, ale neútočila. Oni se ale nezajímal, Jeho cíl byla vějířovka bez vějíře, který ležel kousek za ním. Bylo mu jasné, že ho musela odhodit a udělat cosi jiného. Po krátkém zamyšlení, mu došlo, že to byl Shunshin. Rozhodl se, že aby ji vyšachoval, použije proti ní její medicínu. Otočil se, složil pečeť a rázem stál přikrčený před ní. Bleskově zaútočil kopem zespodu, ale teď dával pozor na její pohyby, aby mu zase tak snadno neunikla.
Nuu Kirimashi
Tým Alfa
Cvičiště
Jejich běh okolo Suny okomentoval pouze tím, že do toho moc nedali, a pak šli. Došli na cvičiště, kde stály figuríny. Jejich sensei k nim připojil ještě písečné rukojmí a pak měli ukázat své schopnosti prvně tím, že měli figuríny zneškodnit a poté tím, že je mají zneškodnit tak, aby je "nezabili". Prvně házela Mei. Hod to byl dobrý, přesný... Až moc. Přesně do středu, přímo tam, kde se nacházel písčitý rukojmí. Teď byla řada na něm. Vytáhl kunai, pohlédl na cíl a hodil. Měl namířeno na hlavu, ale vložil se do toho vítr, díky kterému to figurínu jen škráblo o bok hlavy. Nachystal si další a podíval se na Aki, jak si vede ona.
Tsubaki Kokumotsu, tým éta, severní cvičiště
U Aihari asi bylo definitivně jasné, jak půjde domů, jen ve spodním prádle. Tsu se cítila trochu trapně. Tenhle souboj se jí ani maličko nelíbil, sensei chtěla zábavu pro sebe. Dívka odcouvala pár metrů od těch dvou, aby mělao nich přehled, mezitím si k sobě stáhla písek. Aihara byla volná. Bylo jí jasné, že Fuuma bude potřebovat vějíř, ale chlapec ho asi jen tak nevydá. Nechtěla se nijak zapojovat do jejich sporu, ale něco udělat musela. Chvíli tam jen tak stála a pozorovala, než pohla rukou směrem Ki. Písek se začal hábat ke zmíněnému pomalu, ale asi dva metry zahnul k Ashi, tudíž vytvořil půlkruh kolem Tsu. Udělala si obranu, kdyby chtěl jeden z nich jít na ni. Nehodlala nic riskovat a v nejhorším by je chytla.
Hitomi Akikori, tým delta, nádrže
Továrna překvapivě hezky pozdravila Hitomi, která jen zaskočeně zamrkala, ale usmála se na něho. Neměla s ním nějaký sebevětší problém, na rozdíl od pana neradředkve. Když spatřila Takaru, pozdravila ji a dále se usmívala. Chtěla jí něco říci, jako správná ženská měla nutkání začít konverzaci, ale byla předběhnuta senseiem. Ten nazval velice mile nového člena, avšak nechápala co na tom Yoshimitsuovi vadilo, stejnak neměl na vybranou. Nechala nejdřív hovořit emo chlapce, jelikož potřebovala nějaký ten čas na srovnání myšlenek.
"No, u mě to je složité. Chakry nemám zrovna na rozdávání a dělá mi problém jen vyšplhat pomocí ní metr po něčem. Proto se radši soustředím na jehlice a anatomii člověka. Jinak trénink si představuji spíše jako fyzičku a podobné věci, více méně." po své řeči pokrčila nevzrušeně ramena. Opravdu nevěděla, co by o mu mohla o tom říci.
Chytači členovců
Toshiro Ryuuburesu, sensei týmu gama, poušť
Sice se modlil, aby nepřišli dotazy, ale na druhou stranu byl rád za ně, nebo aspoň za ten jeden. Ostatní jen vyčkávali na odpověď. Sice šel dál, aniž by odpověděl, avšak hlavu měl skloněnou a hledal cosi v písku. Po pár minutách se zničeho nic zastavil a sehnul, přičemž obratně chytil nějakou tu potvůrku za ocas, načež se otočil na děcka, natáhl k nim prudce ruku i s bojujícím škorpionem.
"Vidíte tohoto malého rošťáka? Teď si ho představte o hodně většího, většího než já a to mám skoro dva metry!" dokonce se i napřímil, aby jim ukázal jak vypadají skoro dva metry a pokračoval, "Sice není tam těch potvor moc, ale i jeden stačí ke zničení malé vesničky. My se jich jen zbavíme či zaženeme." Stáhl k sobě nebohého škorpiona a velice zajímavě se na něj usmál. Potřeboval si ověřit psychiku nového. Udělal pár kroků k němu a položil Rise na hlavu členovce. Na klučinu jen mrkl a uskočil od bloncky pár metrů a už jen čekal na rodeo.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hiro Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Brzy tam měli být. V jámě lvové. Museli najít Raiza a Feudálův doprovod uprostřed nepřátelského komplexu o němž vůbec nic nevěděli. Hiro pochyboval, že jim toho Negumi o Kobachiho sídle řekne nějak moc. Přesto se zeptal.
"Negumi-sama. Vy už jste tam určitě byla. Jak to sídlo vypadá? Má hradby? A kde zhruba bude váš otec když se má setkat s tím lordem?"
Sídlo určitě hradbu mělo, takže přístupovým bodem dovnitř musela být brána. Jen ne nutně pro shinobiho. Počet nepřátel byl ale také neznámý. Vědělo se jen o dvou ninjích s kterými už měli tu čest, rozhodně jich ale mohlo být mnohem víc. Nemluvě o normální posádce sídla.
Pravděpodobně to bude chtít odvedení pozornosti a následnou infiltraci...
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Shinhan
„Nemůžu spát mezi Hizuki-chan a jejím medvídkem!“ vyhrkla na Tekura. „To po mě chceš, abych je rozdělovala?“ dotázala se a vůbec si nevšímala důvodu, který dívka uvedla.
Hnědovláska se začala starat a Chika se těžkopádně posadila a nakonec i s hekáním a syčením vstala. „Chodit můžu, děkuji za nabídku, Hizuki-chan,“ usmála se na ní a její úsměv se ještě rozšířil. Pohladila kunoichi po vláscích. „Udělám, co bude v mých silách.“
Společně se odebraly do koupelny. Zelenovláska se za doprovodu dalších pazvuků vysvlékla z toho, co ze šatů zbylo, a se smutným výrazem prohlédla svou zdemolovanou podprsenku a tanga. Byly to vážně drahé a luxusní kousky a teď… už nebyly vůbec. Popotáhla a hodila je do koše, načež se otočila na Hizuki. „Promiň, že tě o to žádám, ale mohla bys mě omýt? Nemůžu se moc hýbat,“ prohlásila roztržitě a usedla si na stoličku pod sprchou. S obtížemi si sundala gumičku, kterou si udělala velký, objemný a polorozpadlý drdol. Tím odhalila záda plná hlubokých jizev. Uhnula pohledem a… prostě čekala. Vlevo od prvních bederních obratlů měla dokonce vypálenou jakousi značku.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Poušť
Nechápala, co se ti dva tak šklebí. Kdyby měla někoho nést ona, nevadilo by jí to. A kdyby měla být nesena? Jak ona si přála nemuset jít aspoň chvíli po svých!
V trojici zavládlo ticho, které prolomila Negumi. Hiro se pustil do odpovídání jako první. Nejprve jeho slova nedávala moc smysl, ale nakonec se usměrnila a rusovláska kývla. „Uděláme všechno, co je v našich silách, na to vemte jed,“ usmála se odhodlaně, načež se zamračila. „Nebudu Vám ale lhát a vyvracet, co už dávno víte. Váš otec je ve velkém nebezpečí a už dávno dorazil do sídla nepřítele. Ale Hiro má pravdu. Je s ním sensei, takže zatímco Aozoru-sama je v naprostém klidu, nepřátelé jeden po druhém vylétávají z okna. Tomu věřím já. Tak,“ zazubila se a ukázala palec nahoru, čímž definitivně zapadla do týmu.
Hiro měl otázku. „Brzo tam budeme,“ odvětila po krátkém zamyšlení.
Hizuki Shima
Při pohlazení málem zavrněla, potom se ovšem probrala a chtěla to uvést na pravou míru."To není tak, že by se mi nějak špatně spalo... Jenom v něm mám zašité bonbóny a ty jsem nemohla bráchovi nechat." Sklopí pohled k posteli. Vzápětí ho ale opět zvedne, když sensei zaúpí.
"Chcete nějak podepřít, nebo jinak pomoct? zeptá se, když vyskočí na nohy. Počká než se sensei zvedne a mezitím se podívá na Tekura. "Asi by bylo fajn mít v týmu medika, že? A vy všichni už své styly máte... Myslíte, že byste mě potom mohla něco naučit sensei?" prohlásí naprosto vážně s odhodláním v očích. "Budu se snažit být co nejvíce užitečná."
Pokusí se nějakým způsobem Chiku podepřít a zamíří do koupelny.
Tekuro Ashikaru
Shinhan
Některá zjištění vás bouchnou do čela za vaší blbost, že jste o nich nevěděli už dřív. Například, tak jako teď Tekura, vás napadne, že vzhledem k úrovni civilizace v tomhle kraji tu asi nebudou mít každý svůj pokoj a že se budou muset smrknout někam na podlahu ke stěně.
"Taky můžete spát mezi Hizuki a medvídkem!" Navrhl jakožto nejlepší řešení, ale samozřejmě s notnou dávkou humoru. To že má Hizuki plyšáka přehlédl v podstatě jako samozřejmost. Přeci jen, většina holek jejího věku byla na plyšáky ulítlá.
Sensei vážně nezáviděl. To čištění ran bude bolet.
"Takže? Kdo povede operaci? Já to teda osobně nikdy nedělal, většinou jsem byl za pacienta já," poškrábal se zmateně na hlavě. Vážně měl dávat větší pozor na akademii během první pomoci. A zapsat se na pokročilé kurzy. A vůbec, stát se medikem.
"Ehm, Chiko-sensei, ono na vás toho oblečení už takhle moc nezbylo, takže spodní prádlo moc velká změna nebude." Nervózní škrábání na hlavě výrazně zesílilo.
Pak ale Daisuke-doktor zaměřil svou pozornost na něj.
"He? Néé, dobrý, to se zahojí, není to tak zlý." Ztuhlá pravačka a tahání při sebemenším pohybu v místě zranění sice říkalo pravý opak, ale teď nebyl Tekuro ten, o jehož zdravotní stav šlo.
Mei Ling
Team Alfa
Brána Sunagakure -> cvičiště
Mei seděla a čekala na zbytek teamu. Mei si myslela, že doběhla první. Ale opak byl pravdou. Ve chvíli kdy se na Sunu Mei koukala, se objevil Nuu že stínu brány. Mei se nepatrně pousmála a postavila se. S toho sezení ji začal bolet zadek. Nuu k ní přišel a společně čekali na Aki a senseie. Po pár minutách doběhla Aki, která ovšem si ani nesedla, spíš chodila. Teď jen čekali na senseie. Senseie přistál se svým pískem a cosi pronesl. Někam s ním zamířili, Mei si podle směru usmyslela, že míří na nějaké cvičiště. Kam jinam by měli teď mířit? Vždyť on ani nezná jejich schopnosti. Po chvíli opravdu dorazili na nějaké cvičiště, na kterém byly trénovací panáci.
,,Já mám a umím s nima celkem házet." odpověděla Mei na senseovu otázku, jestli mají všichni kunae a umí s nima házet. Sensei vytvořil nějaké postavy z písku, které stali před figurínou. 'Takže máme trefit figuríny, aniž bychom trefily ty postavy z písku? Zajímavá výzva.' prohnalo se Mei hlavou. Na další větu senseie se Mei pousmála a vytáhla si jeden kunai. Kunai měla v pravé ruce. Levou nohu si dala dozadu a pravou ruku před hrudník. Hodila kunai, který letěl směrem na terč. Mei si myslela, že to dala a trefila terč, aniž by trefila panáka. Ovšem kunai se zapíchnul do ruky jednoho z písečných panáků. Mei vystřeštil oči a podívala se na senseie. Sama si myslela, že je s hodem kunai a shurikeny dobrá, ale asi se spletla. 'Sakra, já se netrefil? Já? To.. To... To není možné. Já se vždy trefila.' křičela Mei pro sebe. Ale pak se podívala znova na toho panáka a uvědomila si, že vždy trefila střed terče. Ta ruka toho panáka, byla ve středu, kam se Mei trefila. Kdyby tam ten panák nebyl, trefila by střed. Proto si vzala do ruky další kunai a připravila se na další hod, až bude opět na řadě. Ten měl házet Nuu a Aki. Tak je Mei pozorně sledovala.
Ashi Fuuma
Tým Éta
Severní cvičiště
'Zatraceně, co budu dělat,' proletělo dívka hlavou. Ashi se dívala na Kiho, který na ní zaútočil a všimla, že po ní jde i Aihara. Ashi rychle odhodila vějíř na zem, směrem na Aiharu a poskládala pečeti na techniku 'Shunshin no Jutsu' a přemístila se 9 metrů dozadu, takže se nacházela i za Tsu.
Poté si vzala do pravé ruky kunai a sledovala Kiho, co udělá dál. 'Sakra, musím si zase vzít zpátky můj vějíř,' řekla si pro sebe mladá Fuuma.
Ki Hayabusa
Tým Éta
Severní cvičiště
V letu ucítil nápor vzduchu mísící se s prachem. Ki své oči zakryl rukávem mikiny a vítr jej v jeho rychlém letu při skoku o něco zpomalil. Jeho cíl se ale nevyhnul, a to vyčarovalo na Kiho obličeji úšklebek. Bota dopadla na hrudník, který, spolu se zbytkem Ashinina těla odpálila k zemi. Aby se pojistil, rychle k ní přiběhl a nohou ji za hrudník přitlačil k zemi. Tak, aby nemohla vstát, ale ne zas příliš, aby mohla dýchat. Přitom se ohlédl na písečnou a růžovku. Růžovka ležela na zemi. Samozřejmě že ne dobrovolně - držel ji tam píseček, který byl okolo dívčina pasu. Jak se zdálo, souboj skončil, a to velmi rychle. Jen těžko říct, která osoba padla k zemi první, ale důležité bylo, že dvě osoby ležely na zemi. Padly. Bělovláskovi se ulevilo, že unikl potupě. Přitom si ale stále bezpečně hlídal vějířovku i písečnici.
Tsubaki Kokumotsu, tým éta, severní cvičiště
Opětovala úsměv sensei, ale Ki evidentně nebyl nadšený. Stála tam a pomaličku si k sobě sunula svůj píseček tak, aby si toho zbytek týmu nevšiml. Zadání jejich úkolu bylo jasné, nenechat se sejmout ostatníma. Jakmile byl zahájen boj o kalhoty a sukně, byla připravena se bránit. První, překvapivě, zaútočil Ki na Ashi kopem, avšak Aihara nebyla pozadu. Tsubaki byla připravena na její útok, který nepřišel. Cítila se poněkud uražena za ignorování, ale zase získala výhodu. Pousmála se pro sebe a otočila se na ty tři. Od mladé Fuumi bylo jasné, co se bude dít. Ty dvě se spojily proti původním členům týmu éta. Natáhla ruku směrem růžovláska a písek se dal do pohybu. Neměl problém stíhat dívenku, zvlášť v jejím skluzu. Obmotala ji kolem pasu a trhla rukou zpět, aby ji sundala na zem a hlavně ji tam přidržela. Neměla v plánu nikoho ze svého pouštního sevření uniknout, nikoho!
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Yamato Kokumotsu – sensei týmu alfa
Brána sunagakure
Postupne dobehli všetci jeho zverenci. Svoju odmenu si splnili ale Yamato nevyzeral byť spokojní.
„Moc ste do toho nedali“ povedal im Yamato a teraz šiel aj on s nimi pešo na jedno s cvičísk. Bol ticho a kráčal bez akéhokoľvek náznaku radosti, hnevu či smútku. Keď tam dorazili tak sa na nich pozrel
„Tak prckovia asi každý mate kunaye a mali by ste s nimi vedieť hádzať. “ začal hovoriť a pred každú figurínu vytvoril nejaký naznak rukojemníka ktorá značne zakrývala figuríny
„Tak sa ukážte ako to ovládate zlikvidujte figurínu tak aby ste nezasiahli moje umelecké diela“ dodal Yamato a v tom mu blesklo hlavou ako to potom ešte okoreniť
„A keď sa vám to podarí tak ďalší krok bude zneškodniť figurínu tak aby ste jej nespravili smrteľne zranenia “ podotkol Yamato a sadol si na zem a pozoroval ich
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Na cestě
Tým Gama
Benjiro nejprve senseie v jeho odpovědi netrpělivě poslouchal, ale po té, co se zmínil o škorpionech, kteří napadli vesnici zacouval trochu dozadu a přemýšlel.
Škorpioni---------ve vesnici? Jako vážně. Při přemýšlení si prohlížel pálící slunce na obloze a převalující se písek. Ne že by měl ze škorpionu strach, ale nemusel je vidět každý den, navíc jestli napadli vesnici, možná to nebudou ůplně normální škorpioni. Když poprvé uslyšel, že se jdou chytat škorpioni, myslel si že půjde o pár škorpionů, ale že o celou vesnici, to vážně nečekal. Hrábl si pro hrst písku a pouštěl ho pomalu do větru. Když Oki nadhodila otázku, otočil se první na ni a potom se Benjirův pohled zabodl přímo do hlavy senseie a nedočkavě čekal na odpověď, bez jediného slova.
Nagisaki Takara
Tým Delta
Nádrže
Když dorazila až k nim, začal Továrna mlít o nějakém zapojování jeho hlavy, tréninku, emo chlapci a vysvětlování Hitomiina ovládání Chakry. Taji by chtěl trénovat živelnou chakru a mimozemská skvrna se představila jako Yoshimitsu Kazama „Já bych chtěla trénovat základy genjutsu…nebo něco podobného…“ zamumlala –Takže ten emouš je teď nejspíš novým členem našeho šíleného týmu- přejela nováčka pohledem –co se mu na přezdívce ,emo chlapec, nelíbí? Je to chytlaví a sedí mu to- usmála se pro sebe
Taji Sakyu
tým Delta
vodní nádrže
Továrna se na něj místo pozdravu zatvářil ,jako kdyby mu někdo provedl kolonoskopii ,ale zůstal zticha.Za což byl Taji rád.Setkání nevraživých pohledů přerušila Hitomi ,kterou stejně jako příchozí Takaru slušně pozdravil.Nakonec se ke kruhu šupáků připojil i nějaký černovlasý maník s lukem a něčím na tváři.Taji nevěděl ,kde ho sakra splašili,ale bylo mu to celkem fuk.Nad přezdívkou "emo chlapec"se jenom ušklíbl,ale to už začal Kuřič kafrat.Při slovech ,že by musel zapojit hlavu ,si Taji pro sebe poznamenal ,že tolik námahy by jeho mozek nevydržel.Nakonec Továrně odpověděl ,že by byl pro trénink živelné čakry a jejího použití.
"více méně lovec Yoshimitsu" jim mezitím breptal o sobě a Hitomi měla zase vysvětlil svojí absenci ovládání čakry."Heh.."Pomyslel si jednoduše Taji a upřel svůj zrak na liné mraky nad jejich hlavami.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div
Těžko říci pro koho to bylo potupnější. Princezna na něčích zádech, nebo mladík zastupující jakýkoliv vhodnější dopravní prostředek.
Hiro dlouho přemítal nad jejich situací a tím, co je nejspíše čekalo. A stejně to nechápal. I kdyby Kenchiho otec skutečně uspěl...to se nebál hněvu Písečné?
Negumi se pak z ničeho nic zeptala na něco o čem ji Toshimi před tím ujišťovala.
Mladík nevěděl jak odpovědět. Nechtěl slibovat nic co by nakonec nemohl splnit. Třeba už byli po smrti...Raizo i její otec. Nebo také ne. A pokud byli stále na živu...druhá strana bude mít slíbenou oprátku za velezradu...nebo něco takového. Netušil, jak se takovéhle věci mezi politiky řeší.
"Proč bychom tomu nemohli věřit?! Jak už jsem říkal, jsme Zlaté písky a máme určitě nějakou pověst. Neříkejte, že jste o nás nikdy neslyšela...Raiza přeci znáte, ne? Tedy myslím tím cool způsobem...Tím chci říct, že to můžeme dokázat, jen...slíbit vám to nemůžu. Co vám ale slíbit mohu je to, že vašeho otce ochráním za každou cenu!"
Nedokázal si představit s jakou bolestí by Negumi musela do konce života žít, kdyby její otec zemřel. Otec, který svou dceru velmi miloval. Ne jako ten jeho...
"Jak je to ještě daleko Toshi?"
Aihara Matsuzaki
Team Éta
Severní cvičiště
Aihara sledovala počínání Kiho. Když uviděla kolem jeho nohy písek, byla dost udivena. Otočila se k holce s tykví a nepatrně se pousmála. Pak poslouchala senseie a její podmínky, její hry o kalhoty. 'Takže první na zemi jde bez trička, jenom se spodním prádlem domů. Druhý už své kalhoty nebo sukně neuvidí a poslední 2 si můžou vziut své kalhoty zpět? To se mi líbí.' pomyslela si růžovovláska, když rudovláska domluvila. Zatímco seděla, sundala si své závaží z nohou, aby zvýšila o něco svoji rychlost. Mezitím zaútočil Ki na dívku s vějířem. Když měla své závaží dole, postavila se a podívala se na písečnou dívku. Matsuzaki pak ucítila nějaký nápor vzduchu. Což jí posunulo o zhruba dva metry dozadu, ale Kiho to jen zpomalilo. Rozběhla se na dívku s tykví, podobnou rychlostí jako Ki na vějířovku, avšak, nebyla tak rychlá jako on. Za běhu si vyndala své nunchaky, které měla na nohou v pouzdrech. Začala s nima točil na bocích. Pár metrů od dívky s tykví, změnila směr na dívku s vějířem. 'Nejdřív se Postaráme o ní, Ki. Pak o tu dívku s tykví.' řekla si Aihara v duchu. Doběhla za Ashi a šla do skluzu. Ve skluzu se ji pomocí nunchaku se jí snažila podseknout nohy. Jedním nunchakem zaútočila z pravé strany na kotníky a druhý z té samé strany zaútočila na kolena. ,,Neber si to osobně, ale ani jeden nechceme jít domů bez kalhot." řekla Aihara. Nevěděla, zda se to povedlo, ale o dva metry dal se zastavila a postavila se. Ohlédla se na Ashi
Ashi Fuuma
Tým Éta
Severní cvičiště
Ashi se rychle rozkoukala a jak mile řekla sensei, že budou mezi sebou bojovat, tak vstala ze země a začala přemýšlet po kom půjde. Poté si všimla, že na zemi byl ještě písek, který Tsu použila na Kiho, aby ho zastavila. Poté sensei ještě dodala, že ten kdo půjde po ní, aby si své oblečení vzal, tak dopadne hodně špatně.
Mladá Fuuma využila toho, že všichni poslouchali sensei a vzdálila se od Aihary a chlapce směrem k dívkce z kladnu Kokumotsu, když došla za písek, který byl na zemi, tak se jen koutkem oka podívala na sensei. Sundala si svůj vějíř ze zad, chytla jej do ruky a čekala, až řekne ono slovo 'začněte'.
Ashi okamžitě řekla Ninpo: Kumo Hokori no jutsu a máchla svým vějířem proti chlapci a dívce. Takže na ně šel prachový oblak. Podívala se na dívku z klanu Kokumotsu, kývla hlavou a přitom se pousmála.
Ki Hayabusa
Tým Éta
Severní cvičiště
Už jen pár krůčků, a měl by své kalhoty na dosah ruky. Když najednou ucítil kolem kotníku písek, který ho stáhl k zemi. Písek měl teď všude. Na mikině, pod mikinou, na nohách, ve vlasech a trochu i v puse. Ještě na zemi písek vztekle vyplivl z úst a měl možnost vidět Nanamin úsměv, který byl určen osobě s tykví, která způsobila jeho pád. Každopádně se postavil, oprášil a vrátil se blíže ke skupince. Pravidla "hry" pozorně poslouchal, což u něj bylo nezvyklé. Když si vyslechl, co se stane s první dvojicí na zemi, poskytlo mu to možnost pomstít se písečné holce za to, že mu zmařila pokus o záchranu svého kusu oblečení od rudovlasé bestie. Ale i přestože nebyl zrovna nejchytřejší, si uvědomil, že první se vrhnout na ni nebude dvakrát nejmoudřejší tah. Přejel trojici pohledem. Pomyslel si, že nejlehčí by bylo přemoct Aiharu nebo vějířovku. Ale rychle si uvědomil, že dívčina s vějířem by nemusela stihnout vějíř roztáhnout, a pak se s ním ubránit. Určil ji jako nejlehčí cíl a taky jako záchranu svého vršku. Jestli se pak vrhne na růžovku nebo na tu holku s tykví, to se rozhodne pak. Ušklíbl se, a když Nanami zavelela, bleskově se otočil a s velkou rychlostí se vrhl na Ashi. Přitom byl ale ve střehu na případný útok písečné, nebo Aihary.
"Nic osobního!" Zavolal na dívku s vějířem a vyskočil, s cílem ji kopem trefit do hrudníku a odpálit k zemi.
Daisuke Mokushi
Shinhan
Daisuke se pousmál, když Hizuki Chice nabídla svého plyšáka, kterého měla evidentně sebou. Bylo to vážně milé a sladké děvče. Takový neposkvrněný ostrůvek pozitivních myšlenek jejich týmu. Daisuke se jí rozhodně kvůli něčemu takovému smát nehodlal.
Chika se poté zmínila, že se bude muset vysvléct, nad čímž mladík párkrát zaskočeně zamrkal a mírně zrudl.
Po chvilce se ale opět uklidnil a tiše vzdechl.
„Dobře... Běžte se s Hizuki-chan nejprve umýt, ty rány se musí vyčistit, a pak Vám je ošetříme, ano?“ řekl hnědovlásek a počkal, až se obě dámy přesunou do koupelny. Když byly pryč, povzdechl si Daisuke o něco hlasitěji a unaveně si sedl na postel, načež si vyměnil pohled se svým parťákem.
„Co tvoje rameno? Měl bych ti to zašít,“ kývl Daisuke směrem k zakrvácenému fleku na Tekurově oblečení. V takovýchto chvílích litovat, že není nikdo z nich medik. Někdo takový by se jim tu teď vážně hodil.
Feudální záležitosti
Negumi vzhlédla na nabízenou dlaň, chvilku váhala, ale nakonec ji přijala, postavila se a nejistě černovláskovi vyšplhala na záda, při čemž ji on chytil za stehna a ona ho objala kolem krku, aby mu nespadla.
Byla to potupná poloha pro princeznu, ale aktuální situace si nebrala servítky.
Trojice vyrazila.
Negumi dobrou chvíli mlčela, přemítala o slovech Toshimi.
„Nikomu se nic nestane a všechno dobře dopadne...“
Růžovláska pohlédla na Toshimi běžící napravo a mírně se zamračila. Nevěděla, jestli ji ta slova rozčilují, nebo těší. Dávala jí naději a zároveň zněla tak neskutečně naivně...
„... Myslíte to vážně...?“ hlesla dívka a krátce se odmlčela, „vážně si myslíte, že dokážete, aby nikdo nezemřel...?“ zeptala se dvojice tónem, který toužil po pravdě, nikoliv planých slibech a útěše.
Yoshimitsu Kazama
Tím Delta
Nádrže
Trochu som sa zamračil na senseiovom pomenovaní. Nemám rád, keď ma niekto nazýva emo, nemám sklony k hlúpym pokusom o to byť stredom pozornosti, práve naopak. Okrem mňa tam boli ešte traja ľudia, nejaká blondska, ďalšie dievča a chlapec. Sensei vyzeral, že nemá nejak obzvlášť dobrý vzťah s tým chlapcom, ale to som nemienil riešiť, a bolo mi to vcelku jedno. Sensei sa potom začal rozprávať s tými ostatnými ľuďmi. Až došla rada na mňa.
,,Ako som už povedal... Alebo nepovedal, nepamätám sa, volám sa Yoshimitsu Kazama. Ako ste si iste všimli, nosievam pri sebe luk, takže som lovec... Viac menej... Môj element je Suiton a viem len základné veci, teda lezenie po stromoch, po vode... To som sa ale naučil pri mojom starom tíme... A budem si ceniť ak ma nebudeš nazývať emo... Ani jeden z vás," dokončil som svoju reč a posledné slová som smeroval ku všetkým prítomným
Akio Kokumotsu
Vodné nádrže
Tím Delta
Netrpezlivo chodil sem a tam, dobrá nálada ho opustila už kompletne a zostal mu len nazlostený výraz na tvári. Teraz mohol radšej doma spať vo svojej mäkkej posteli. Nálada sa mu nezdvihla, keď uvidel dutú hlavu, ako si to vykračuje smerom k nádržiam. Očividne ani Taji nebol nadšený, keď ho zbadal, ale niet sa absolútne čomu čudovať. Akio ho nepozdravil, len ho obdaril svojim "príjemným" pohľadom. Chvíľu panovalo ticho, kým neprišla Hitomi. Tú už Akio pozdravil zdvihnutím ruky a ako-takým príjemným úsmevom. Nasledoval príchod človeka, ktorého z prítomných ľudí nikto neočakával. Akio na neho neveriacky pozeral a premeriaval si ho, na krátky moment sa pozastavil na jeho tvári a.. Rýchlo odtrhol pohľad a potiahol si z cigarety. Nebol typ človeka, čo by očumoval iných.
"Hmm.. Rozumiem. V tom prípade vyčkaj, emo chlapec," odpovedal mu zamračene. Prezývku už mal istú. Napokon sa dovalila aj blondína, ktorú chlap pozdravil rovnako ako dievča predtým.
"Takže prdi.. Pekne poporiadku. Dutá hlava, blondína, chcete trénovať niečo konkrétne alebo musím zapájať hlavu? Ty, čierna," obrátil svoj pohľad netrpezlivo na ďalšiu slečnu, "Vysvetli mi, čo má znamenať tvoje ovládanie chakry a ako si predstavuješ svoj tréning. A ty..." Tentokrát natočil pohľad k novému členovi.. "Ty mi povedz niečo o sebe a čo ovládaš, tak isto ako si predstavuješ svoj tréning."
Nanami
Tím Éta
Severné cvičisko
S pobaveným úsmevom na perách vyčkávala, kým sa potkany nepreberú. Ich reakcie sa jej však zdali ku koncu nudné, očakávala hlasné nadávanie, vrieskanie, červenanie sa a prosenie o navrátenie spodku oblečenia. To sa však nekonalo, len Ki sa ako vždy pokúsil o priamy útok, v ktorom mu zabránila jedna z nových členiek tímu. Nanami to príjemne prekvapilo a obdarila Tsubaki príjemným úsmevom. To bol asi jediný úprimný úsmev, ktorým ich kedy obdarí na veľkú chvíľu, čo však nikto z nich nemohol vedieť. Významne si odkašľala, aby sa hlodavce pozreli jej smerom, jednou nohou pritom pristúpila kôpku ich oblečenia.
"Takže.. Pravidlá našej hry sú jednoduché. Kto prvý padne, nepríde len o spodok oblečenia, ale domov sa prejde v spodnom prádle. Druhý človek na zemi svoje nohavice už neuvidí. Poslední dvaja stojaci si môžu svoje veci vziať späť.." Prehovorila ku skupinke akýmsi zvláštne veselým pohľadom, ruky mala založené na prsiach a počas celého monológu jej hral na perách úsmev. Pohľad na nich bol k nezaplateniu.
"Avšak!" Zdvihla ukazovák upozorňujúco do výšky, "Ak sa ma niekto z vás pokúsi napadnúť a oblečenie si odomňa ukradnúť.. Verte, že už nikdy nebudete chcieť výjsť do Suny na ulicu."
V očiach sa jej nebezpečne zablyslo. Na nič nečakala, sadla si na mäkkú kôpku oblečenia do tureckého sedu a prepálila ich pohľadom.
"Načo čakáte? Pustite sa do seba!" Vyzvala ich k boju medzi sebou, nič viac im k tomu nemienila povedať. Toto bola dokonalá chvíľa. Chýbal jej už iba popcorn do jednej ruky a do druhej nejaký dlhý bič, s ktorým by ich mohla poháňať ako dobytok.
Sachiko
Doma
Zlaté piesky - Druhá divízia
Drobné čiernovlasé dievča oddychovalo doma po ťažkej misií, zrovna sa venovalo pečeniu skvelého perníka s čučoriedkami, ktorý rozvoniaval po celom dome. Dievčaťu sa už zbiehali sliny a netrpezlivo sledovala koláč v trúbe. Už len päť minút a môže sa najesť! Z jej roztomilého slintania ju však vyrušilo zaklopanie na dvere. Sachiko sa prekvapene vystrela a veľkými očami zamrkala. Dnes určite nikoho nečakala a mala mať po dlhšej misií aspoň dva dni voľna. Bola však svedomitá a uvedomovala si dôležitosť svojej práce, preto okamžite zamierila k dverám a s chňapkami na rukách otvorila. Zrak jej spočinul zelenovlasom chlapcovi, ktorý bol tak o 20 centimetrov vyšší od nej a pôsobil trošku rozbitým dojmom.
"Ahoj.." Prehovorila neisto nevediac, o čo sa jedná. Chlapec mohol zacítiť vôňu sladkého perníku šíriaceho sa z dverí.
Som späť, bojte sa ^_^
Tsubaki Kokumotsu, tým éta, severní cvičiště
Sledovala svůj nový tým z povzdáli. Přemýšlela nad tím, co jim mohla Nanami udělat. Když dorazili na cvičiště, chování sensie se velice rázně změnilo. Tsu na sucho polkla a o krok ucouvla, avšak bylo jí to k ničemu. Během chvilky už spinkala krásně v písku s tykví na zádech, což nemuselo být zrovna nejpříjemnější. Nanami je probudila hodně hlasitě. Tsu vstala a oprášila se od písku, jen nenahmatala kalhoty. V tu ránu se zasekla. Měla chuť zabít sensei, boužel ji předběhl Ki, nebo bohu dík? Zhluboka se nadechla a začala hýbat prsty pod rukávy. Z tykve se začal lít písek a mířil k chlapci. Obmotala jeho kotník pískem a prudce trhla.
"To jdeš na sebevraždu?" optala se ho s pousmáním.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Aki Saburou
Tým Alfa
Běh kolem vesnice
I na někoho jako Aki to pomalu začínalo být dost. Věděla, že se pomalu blíží do cíle, ale i tak se jí cesta vzdalovala pod nohama. Záchranou však bylo, že viděla Mei a Nuua běžet před sebou, takže věděla, že když to zvládnou oni, ona přeci musí také.
Už nějakou chvíli panovala tma, takže Slunce už tolik nepařilo do zad, ale přesto bylo klima v Suně zkrátka vyčerpávající pro někoho, kdo se zde nenarodil ani pomalu nevyrůstal. Zkrátka si na to stále nemohla zvyknout a ani nečekala, že by si na to někdy zvykla. Prozatím to ale musela překonat. Cíl už byl na dohled a společně s ním i odpočívající dvojice. Po chvíli plavovláska doběhla a tak už zbývalo jen počkat na senseie. Snažila se chodit, protože se tak člověk nejlépe vydýchá i přes to, že jí bolely nohy. Únava už na ni pomalu doléhala.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게