DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
‚Ale no tak,‘ zalamentovala v duchu, hledíc na jediného vojáka, kterého její hvízdnutí zaujalo, a následně se zašklebila, když h trefil shuriken. Toshimi se odrazila a vyskočila na hradbu. Osobní přítomnost už strhla větší humbuk, než pouhý zvuk upozornění, který mohl být pastí a také byl.
Vypálený šíp se zarazil do písečného štítu stejně jako ostatní a střelcům letěla naproti další salva písečných hvězdic. Mezi ně vhodila kunoichi dva kunaie s výbušnými lístky, které se zabodli do nejbližších sudů, za nimiž se schovávali čumilové, a vybouchly. Rusovlásku napadlo, že by v nádobách mohl být střelný prach nebo tak něco. A kdyby nebyl, dřevěné střepiny mohou způsobit škodu též.
Mei Ling
Team Alfa
Cvičíště
Mei stála a čekala co řekne sensei. Zatím se však koukala po Aki a Nuuovi, kteří stále házeli své kunae na terče. Oboum se dařilo trefit figurínu i písečné umělecké dílo senseie. Ale ne že by ho trefili, spíš ho škrtali. Aki se pak sebrala a došla si pro kunae, které vyházela. Mei stále čekala co řekne sensei a ten se po chvíli ozval. Ten kdo netrefí figurínu, dá si kolečko okolo cvičiště. -Nová výzva, jo? To se mi líbí.- pomyslela si Mei. Vtáhla další kunai a zároveň si i zkontrolovala svůj stav kunaií. Pomalu jí docházeli, měla asi poslední tři. -Až se netrefím nebo mi dojdou kunae, dojdu si pro ty, co sem vyházela.- řekla si opět zrzka v hlavě. Kunai co měla v ruce si otáčela na prstě. Zafoukal vítr a Mei neváhala a vrhla kunai směrem na figurínu. Vítr foukal a kunai to dost ovlivnilo, ale i s tím Mei počítala a tak se naštěstí trefila. Ovšem její další hod nebyl jako ten předešlý a netrefila se. Teď jí čekalo kolečko kolem cvičiště. Jak si v duchu slíbila, tak učinila. Došla si sesbírat všechny kunae, aby doplnila
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Hiro po výbuchu sklonil hlavu k zemi a zklamaně si povzdechl.
"Já věděl, že výbušné lístky jsou pro lúzry...ta brána se ani neotevřela celá."
Navíc si toho nikdo vůbec nevšiml! Tedy až na tři nepřátelské vojáky, kteří neměli zrovna co na práci.
"Trapný..."
Mladík proskočil bránou odhodlaný čelit nepříteli, zajistit si uznání feudálního pána i Raiza, obdiv Toshimi a stát se známým a oblíbeným.
Trojice mužů se už blížila s ječením a tasenými meči. Tyhle chtěl Hiro vyřídit rychle. Konečně měl možnost si vyzkoušet v boji jeden ze svých cool nápadů.
Pohnul prsty pravé ruky. Ocelová lanka se začala omotávat okolo rukojeti meče.
Vytvořenou čepel na laně Hiro roztočil nad hlavou a švihl s ní po nohách nepřátel.
Yamato Kokumotsu – sensei týmu Alfa
Cvičisko
Yamato pozeral na svojich zverencov ktorí sa snažili zasiahnuť figurinu niektorým to šlo niektorým ani nie. Netušil vôbec ako dlho bojovali proti pavúkom a vôbec sa netváril že by ho to nejako zaujímalo. Všimol si iba únavu na niektorých zverencov.
Yamato sa postavil
„Decka nejako vám to trvá váš súper sa vás nebude pýtať či ste unavení alebo nie“ riekol im Yamato čím chcel naznačiť že si nedajú pauzu len tak skoro. Bolo mu jedno či odpadnú od unaví alebo nie. Potreboval zistiť ako ďaleko vedia zaisť a čo zlepšovať a pri únave sa najlepšie ukážu ich chyby či chcú alebo nechcú.
„A aby ste boli motivovaní tak ten kto sa od teraz netrafí dá si koliečko okolo cvičiska budem mu to rátať “ dodal nakoniec
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Aihara Matsuzaki
Team Éta
Severní cvičiště
Ai byla u Ashi, která stratila vědomí. Přišla k ní i Tsu, ale ta ji občas dala pár jemných facek. Ashi se po chvíli posadila a rozhlížela se okolo. Nejspíš hledala svůj vejíř. Když ho objevila, zvedla se a zamířila k němu. Zvedla ho a popostoupila blíž k Nanami. Nakonec se i Ai ohlédla na senseie, která jim právě zapálila oblečení. Ai popadl neskutečný vztek, ale na druhou stranu, ona byla první na zemi a měla jít domu i bez trička. Toto bylo pro ní výhodné. Avšak, jeden neudržel své pocity na uzdě a zaútočil na rudovlásku. Ai si povzdechla. Nechtěla, aby mu Nanami nějak ublížila.
,,Uklidni se Ki. Takhle skončíš v nemocnici." křičela na něj Ai. Avšak nemělo to žádný účinek. Ki stále běžel dál. Ai svěsila hlavu.
,,Ty pako." řekla potihu, ale Tsu s Ashi ji museli slyšet.
Shunshin no Jutsu." řekla, když složila pečetě. Během vteřiny se objevila dva metr před Nanami. Mohutným odstrčením od země se rozběhla na Kiho s pokusem ho srazit k zemi. Chtěla ho zasáhnout levým ramenem do břicha a oběma rukama ho chytnout kolem pasu. Když byly oba na zemi, Ai z něj slezla a dřepěla vedle něj.
,,Ty Pako, chceš se nechat zabít? Tohle k tomu směřuje. Já nenechám nikoho z mého teamu zemřít. A to zahrnuje i tebe. Tak se uklidni." řekla mu Ai. Pak se zvedla ze země a podívala se na Nanami. Stála od ni jen 5 metrů. Koukala na ní jakp na vraha. 'Tohle není fér, já naprosto chápu Kiho pocity. On neměl přijít o svě věci. To jen já a Ashi o sukni. Za tohle tě dostanu. Časem určitě. začala se Ai vztekat v duchu.
Tsubaki Kokumotsu, tým éta
Sledovala Ashi, dokud se neprobrala, přičemž ji občas propleskla slabounce. Nevypadala, že by měla nějaké trvalejší následky z omdlení, a tak se otočila na sensei. Pohlédla na plamínek a musela se usmát, prostě musela. Jedna část sice byla naštvaná za spálení kalhot, ale na druhou stranu se to dalo očekávat od ní. Ještě jednou se uchechtla, než spatřila sebevražedného maníka. Zastavila ho už jednou a po druhé moc práce. Každý by pochopil, že proti Nanami to je sebevražda, ale někteří evidentně měli tendence zkoušek útoky vícekrát. Trochu ho litovala, byl moc mladý a hezký na opuštění světa, ale snad se na druhé straně bude mít lépe. Založila si ruce na hrudi a pobaveně se na něj zadívala.
"Bude mu stačit písečná rakev? Do skleníku se kvůli tomu nehodlám vkrádat." pokusila se utrousit nějakou tu vtipnější poznámku na jeho účet. Opravdu přemýšlela o rakvích pro něj, taková krásná z mahagonu, jen jediný problém, neměli mahagon.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hizuki Shima
Shinhan
Houpala se na patách a každou chvíli pohledem zalétla k Daisukemu a sensei. Zdálo se, že energie má pořád ještě dost, i když se sama cítila utahaná jako ještě nikdy. "Horší, než ta sprcha, to už určitě nebude sensei," Pokusila se znít co nejpovzbudivěji.
Tekurovo zvolání za nijak zvláštní nepokládala, a v odpovědi jenom přikývla. Počkala až týmový kolega vyprázdní svůj batoh. Její pozornost samozřejmě upoutal svitek, ale rychlost s jakou ho Tek skryl, i jí napověděla, že o něm teď nechce moc mluvit.
"Jistě... Zvládněte to tu." Otočila se ještě na zůstávající část týmu, přičemž vlastně ani nevěděla, komu to vlastně přeje. Následně vyrazila za Tekem ze dveří a když byli v dostatečné vzdálenosti od pokoje, tak položila otázku, která jí vrtala hlavou. "Takhle to vypadá, když přijde od někoho zpráva? ...Ten svitek myslím." Pohlédla směrem nahoru a tázavě naklonila hlavu mírně na stranu.
Tekuro Ashikaru
Shinhan
Rychle zapisoval všechny pojmy do bločku a až potom se otočil zpět k Hizuki.
"Pokud se ti chce, budu moc rád!"
Byl unavený a to v něm probouzelo přehnanou upřímnost. Proto tu větu spíše zvolal, než aby jí normálně řekl. Když si to uvědomil, odkašlal si a nahodil omluvný výraz.
Byl rád, že sem vešly Hizuki s Chikou. Karma zůstala zachována, alespoň protentokrát. Nemusel lhát.
"Sensei, vaší nabídce bohužel nemůžu vyhovět, takže poslední šance na změnu nebo za vás vybere donášková služba. A to nechcete."
Tekuro vyprázdnil větší část svého batohu a vyskládal věci do rohu místnosti tak, aby nepřekážely. Potřeboval to jídlo v něčem donést.
Během všech těch pohybů mu nedopatřením upadl svitek.
Pečeť pro korespondenci zářila. Rychle do něj strčil nohou, svitek se sroloval. Zvedl ho, strčil do kapsy a otočil se s úsměvem na Hizuki.
"Vyrážíme?"
Na cestě
Tým Gama
Na cestě sledoval Benjiro okolí, ale když cokoli udělal sensei, zpozornil a čekal cokoli. Sensei se sehnul k zemi a sebral malého členovce, zpozoroval. Představoval si toho členovce přesně podle popisu senseie. To vše bylo vpořádku až do té doby než přišel k Rise a dal jí to malé stvoření na hlavu.
Tak buď je to blázen, nebo zkouší, jestli má cenu jít do té vesnice. Uskočil pár skoků vedle, když se Oki rozmáchla s kunaiem, aby nedostal od ní a ne od obřích škorpionů. Když viděl, že míří na hlavu Risi otočil se a sledoval dál okolí. Po chvíli se otoči, jestli už nejsme jen tři. Naštěstí se trefila. Benjiro se otočil na senseie a v klidu pronesl:
Chcete nás zabít dřív než tam dojdeme, že jo. A po sléze se otočil na Risu.
V pohodě???...
Daisuke Mokushi
Shinhan
„Prosím vydržte to, Chiko-sensei. Nemůžeme tu ránu nechat jen tak,“ vzhlédl Daisuke s roztržitým úsměvem, načež se opět sklonil a vytáhl umrtvovací mast. Nabral si ji na dva prsty a opatrně ji ženě vetřel do šrámu a kůže okolo něj, chvilku počkal a vytáhl jehlu. Naschvál se soustředil jen na ránu a fakt, kdo a v čem to před ním sedí, vytěsnil na úplný okraj mysli.
„Snažte se to vydržet, ano? Nechci Vás muset držet na místě Gunshou...“ pousmál se na Chiku s pomyslnou kapkou na čele, načež se dal do šití. Loutkáři museli být zruční v manuální práci a jemné motorice, jinak by byli brzo mrtví.
Stehy byly na svém místě dřív, než se Chika pořádně nadála.
„Pro mě vezmi nějaké okonomiyaki, Teku. Arigatou,“ usmál se na černovláska, když se postavil, načež se jal postarat o zelenovlásčiny popáleniny.
Jeho výraz opět zvážněl, když začal Chiku obcházet s hojivou mastí a fáčem, při čemž se mu znovu naskýtal pohled na její jizvy.
„... Neodpustitelné...!“
Feudální záležitosti
Toshimi vyrazila a Hirotado se po chvilce s Negumi v závěsu vrhl za ní.
„U... Un...(A... Ano...)“ přikývla dívka, klusající za černovláskem, lehce zmateně, a sledovala Toshimi, běžící po hradbě, jako by se nechumelilo.
Už z dálky byl na hradbách vidět letmý pohyb, ale nikdo si jich zatím nevšímal. Důvod se dozvěděla jako první Toshimi.
Když zahvízdala, vykoukla zpoza hradeb jediná hlava vojáka v přilbě vyhlížející jako pokovaný slamák. Když se proti dotyčnému rozletěla salva shurikenů, muž vyjekl a s jedním shurikenem zaraženým do klobouku přímo před nosem ucukl vzad, až se z toho svalil na záda.
Jeho řev přilákal pozornost několika dalších lukostřelců na hradbách, kteří se ohlédli akorát ve chvíli, kdy na hradbi doskočila Toshimi.
„Nepřítel! Nepřítel!“ zařval jeden z nich a okamžitě po dívce vypálil šíp. Asi dva další se k němu připojili a rovněž začali po rusovlásce pálit, ale zbytek se dál kryl za sudy a bedny a soustředil se na dění na pozemku. Tam totiž probíhala regulérní bitva. Vojáci lorda Yomuteho bojovali s mužstvem lorda Kobachiho, ať už ve skupinových střetech, ojedinělých duelech, či náhodném „sundej jich co nejvíc!“.
Výbušné lístky na bráně mezitím explodovaly, doprovázené vyjeknutím Negumi, a poté, co vzal kouř vítr, se Hirotadovi zjevila poškozená brána, jejíž pravá polovina byla pootevřená a pokroucená a druhá byla svěšená šikmo. Exploze bránu sice dokořán nerozrazila, ale na to, aby se tudy pohodlně protáhl jeden dospělý muž v plné polní to stačilo.
Pozornost všech si černovláskův nástup sice nezískal, nicméně tři z Kobachiho vojáků, jejichž množstevní výhoda jim umožňovala být o něco méně pozorní než Yomuteho muži, zvuk přilákal a oni se s tasenými meči a křikem vrhli Hirotadovi naproti.
Po osobní eskortě lorda Yomuteho či feudálovi samotném nebylo ani vidu, ani slechu.
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Shinhan
‚Nedívej se… Nesleduj mě tak,‘ úpěla Chika v duchu, protože Daisuke stál za ní mlčky. Mladík posléze přešel před ženu a klekl si k ní. Uvědomila se, že jeho oči hledají její, a zdrženlivě vzhlédla. Pomalu kývla a znovu sklonila hlavu. Byli tak hodní. Zasloužila si je vůbec? Mohla je takhle ohrožovat?
Myšlenky prořízl impuls bolesti, jak sebou sundaný obvaz vzal i kus strupu. Chika se narovnala a vyvalila oči, a když přišla na řadu desinfekce, na řasách se jí usadily slzičky. „Daisuke-kun, to bolíííííí! Tekuro-kuuun, mám objednávkuuu! Ať mě Daisuke-kun necháááá!“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
„Spolehni se,“ zazubila se a ukázala palec nahoru, načež se v duchu znovu zarazila. ‚U všech písků, už ty manýry chytám taky.‘
„Jdu na to!“ oznámila ještě a vyběhla vstříc hradbám. Úsměv rázem zmizel a nahradil jej soustředěný výraz. ‚Nesmím zaváhat. Je celkem možný, že během boje někoho zabiju… Nebo umřu já…,‘ napadlo ji a na krátký okamžik se v ní vzedmul zvláštní, nepříjemný pocit. Rychle jej zapudila. ‚Jsi kunoichi, no tak, Toshi!‘ okřikla se a vzhlédla. Bylo na čase jít na věc. Žádné váhání. Oni budou chtít vzít život jí, takže ona jej musí chtít vzít jim.
Pomocí chakry v nohách pokračovala v běhu po stěně, strčila si prsty do úst a hvízdla, čekajíc na zvědavce, kteří se vykloní, aby našli zdroj zvuku. Právě proti nim vyslala první salvu písečných shurikenů připravena bránit se, až budou útok vracet, hlídajíc si své okolí.
Hizuki Shima
Shinhan
Předala sensei spodní prádlo a když byly dveře opět zavřené uvědomila si jednu věc. A to tu, že Daisuke s Tekurem byly celou dobu v pokoji. Chvíli váhala, jestli se otočit, ale nakonec tak s rozpačitým pohledem provedla. Podrbala se ve vlasech a se stále červenou barvou ve tváři odstoupila ode dveří, aby se nesrazila s Chikou až vyjde.
"Další věcí, na které bych měla zapracovat je pozornost a..." Z přemýšlení jí vytrhlo Daisukeho zakašlání. Zvědavě na něj pohlédla jenom aby zjistila, že je v rozpacích pomalu jako ona. Zadívala se do země s úmyslem se uklidnit a tak pohled nezvedla, ani když vešla sensei. Docela dobře si dokázala představit jak sensei vypadá a že to nebude o moc odlišné od nahé postavy a tak, v rámci snahy dostat z tváře červenou, vytrvala v hypnotizování podlahy.
Tento fakt změnila až Tekurova otázka. Jídlo? Fakt řekl jídlo?" Se zářícíma očima se rozhlédla po pokoji. Chvíli zapřemýšlela načež vyhrkla: "Já bych chtěla nějaký ramen bez ryb... Teda jestli budou něco takového mít... budeš chtít pomoct to nějak odnést?" Nabídla a zhoupla se na patách. "A zlepšit vyjadřování by taky nebylo od věci..."
Tekuro Ashikaru
Shinhan
Lehkých infarktů zřejmě za posledních pár hodin nebylo dost.
*Nejsem si úplně jistý, jestli by pochopil moje přemýšlení.*
Nepochopil. Tekuro Daisukemu věřil v mnohém, ale chápání jeho rozhodnutí k tomu nepatřilo.
Ale tohle bylo nutné.
Naštěstí je vyrušilo ženské osazenstvo jejich týmu. Daisuke se opět pustil do chirurgie a Tekurovi přecházel zrak. Přeci jen, netušil, že je v tom jeho kolega až tak zdatný.
*A tohle tělo jsme popálili hned dvěma způsobama. No skvělý.*
Tek si jí moc dlouho neprohlížel. Věděl, že by to Chice nevadilo, možná naopak, ale pořád v sobě měl nějakou důstojnost a když už ne tu, tak minimálně smysl pro výzvu. A zírat na někoho takhle nápadně bylo pod jeho úroveň.
"Zatím nám skočím pro něco k večeři. Takže přijímám objednávky!"
Pro případ, že by náhodou Daisukeho napadlo domáhat se odpovědi, rozhodl se Tekuro vypařit. A tohle byla ta nejlepší záminka. Nevěděl, jak jsou na tom oni, ale jemu po náročném dni docela vyhládlo.
Aki Saburou
Tým Alfa
Už z toho začínala krapet chytat nervy. Normálně jí vrhání kunaiů šlo velice dobře obzvláště, když jí rodiče kdysi učili lovit, ale tentokrát musela brát v potaz taky únavu. Její tělo si už totiž pomalu začínalo vybírat svoji daň za dnešek a co si budeme povídat, oproti jejím kolegům byla ona velice drobná a fyzicky toho moc nevydržela, i když nevěděla jak je na tom Mei. I tak se ale nadále snažila na maximum a vrhala jeden kunai za druhým. Nechtěla si však plýtvat všechny a tak si po chvilce dala pauzu a skočila si posbírat nějaké kunaie, se kterými minula. Přitom si dávala pozor, aby jí Mei ani Nuu náhodou netrefili.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Daisuke Mokushi
Shinhan
„Jasně…“ pronesl Daisuke skepticky a po čele mu stekla pomyslná kapka. Tekurův zájem o jeho chakrová lanka mu připadal z nějakého důvodu krapet podezřelý. To bylo nejspíš tím, jak dlouho se už znali.
Když skončil Daisuke s šitím, černovlásek prohlásil cosi o poště a vytáhl svůj speciální komunikační svitek, který měl i Daisuke a ostatní z týmu, do kterého začal cosi psát.
„‚Poštu‘?“ zopakoval po Tekurovi Daisuke s povytaženým obočím a odolal pokušení nahlédnout svému kamarádovi přes rameno.
„Jakou poštu? Komu to píšeš?“ přešel hnědovlásek naschvál přehnaně nápadně ke svému kamarádovi, když ten skončil se psaním, a dloubl ho se spikleneckým úsměvem loktem do boku.
Jejich rozhovor však přerušilo odšoupnutí dveří do koupelny a návrat Hizuki, která si to mlčky zamířila rovnou k batohu Chiky.
Daisuke párkrát zamrkal a mlčky plavovlásku sledoval, protože se tvářila nějak nesvá, a vzápětí pochopil proč.
Když začala Hizuki z batohu jejich sensei celá rudá vytahovat různé kousky dámského a také celkem dost peprného spodního prádla, netrvalo dlouho a Daisuke nabral podobný odstín, jako jejich parťačka.
Samozřejmě, že to celé viděli.
Poté, co Hizuki předala kalhotky s podprsenkou zelenovlásce v koupelně, Daisuke neměl chvilku slov, načež si jen významně odkašlal a zatažením ukazováčku za límec si ho lehce povolil, protože mu začínalo být krapet horko.
Následující nástup jejich sensei na scénu, navlečené ve zmíněném prádélku, hnědovláskovi také moc nepomohl a jemu se začal zvedat pomyslný obláček páry z hlavy. Všechny rozpaky ho však opustily hned, jak se k nim Chika otočila zády. Její kůže byla šrám vedle šrámu jako jakési zvrhlé, umělecké dílo nějakého sadistického šílence. A místo podpisu nechyběl vypálený cejch.
Daisuke na Chiku chvilku oněměle zíral. Ilustrace všeho, co jim předtím popsala, ho zasáhla krapet nepřipraveného. To se však změnilo, když hnědovlásek po chvilce zaskřípal zuby a zatnul pěsti, až mu klouby zbělaly. Ta krutost, které byli lidé schopni, ho rozpalovala doběla. Existovalo opravdu jen málo věcí a chvil, které by dokázaly Daisukeho mírumilovnou povahu přebít zuřivostí, a tohle byla jedna z nich.
Postará se, aby nikdo z jeho blízkých už nikdy netrpěl. Po dobrém, nebo po zlém.
„Nebojte se, Chiko-sensei, tohle je naposled, co Vás bude něco bolet...“ klekl si Daisuke před zelenovlásku a pohlédl jí do očí, načež ji zbavil zakrvaveného fáče na břiše a jal se jí vydezinfikovat a zašít ránu od Kamaitaichiho skryté čepele.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
"Přece se nebudu česat uprostřed boje..." Bránil se Hiro.
"I když..." Představa jak vytahuje hřeben uprostřed boje a cool táhlým pohybem si pročísne vlasy by mohl na nepřátele dělat dojem. Okamžitě se snažil tu myšlenku potlačit hned jak ho to napadlo. Teď nebyl na podobné úvahy čas.
Toshi si vybrala hradby ze kterých pak bude všechny krýt. Na něm tedy zbyla povinnost vyrazit bránu a prozatím se postarat o Negumi.
"Dobře, jejich pozornost odvádí boj v hradě. Musíme být rychlí, moment překvapení je na naší straně. Než dobiješ hradbu, my akorát dorazíme k bráně."
Toshimi vyrazila a Hiro se za ní díval déle, než bylo v momentální chvíli zdrávo.
"U všech písků...je prostě tak úžasná." Zašeptal a obrátil se na Negumi.
"Tak, Negumi-sama, je čas zažít další dobrodružství. Jsem si jistej, že tohle jednou budete vyprávět vnoučatům..."
Vzal ji za ruku a rozeběhli se k bráně. Dorazili k ní bez problémů, protože Toshi na hradbě skutečně řádila.
Mladík odvedl princeznu zhruba čtyři metry od brány.
"Fajn, jsme tu, jdeme na to! Až se brána rozletí, tak vběhnu dovnitř a vašeho pana otce dostanu ven i se zbytkem doprovodu. Vy tu chvilku počkáte a připojíte se k nim, ano? Počítejte tak do sto-osmdesáti a budou tu."
Hiro byl přesvědčený, že výbušné lísky jsou pro lamy, ale teď měly své využití. Nalepil je na bránu do míst, kde předpokládal, že jsou panty. Udělal si odstup a aktivoval je. Samozřejmě si stoupl tak, že až se brána na kusy rozletí a všichni se podívají oním směrem, tak Hirotada Yutsuraie všichni uvidí.
Mladík vytasil meče a zhluboka se nadechl, aby si dodal odvahy. Ozvala se obrovská rána s zvedla se vlna prachu a písku. Už to začalo...
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Poušť > Sídlo Kobachi
„Povídej,“ pobídla ho rusovláska, snažíc se myslet na přístupovou cestu a ne na smutnou princeznu.
Než se Hiro stačil vyjádřit, zaslechla Toshimi zvuk, který v poušti nebyl moc častý. Křik lidí a řinčení mečů. Přicházel z jediného místa před nimi. Ze sídla Kobachi.
„Kuso,“ zaklela a stiskla ruce v pěst. Už se bojovalo. Na druhou stranu alespoň nemuseli složitě vymýšlet, jak se dostat dovnitř.
Otočila se na mladíka, který ji oslovil, a nadechla se. Přicházející slova zarazil ninjův obvyklý rituál. Dívka přimhouřila oči a po čele jí stekla kapka. „Nemůžu uvěřit, že se zrovna v tuhle chvíli češeš...“
Vyslechla si plán a obhlédla přibližující se situaci. „Já si vezmu hradby. Jsem na dálku, takže mám výhodu. Navíc až bude hradba moje,“ krátce se zarazila, protože ji samotnou překvapilo, co řekla, „budu vás moct krýt a ty se budeš moct soustředit víc na boj než na ochranu Nagumi-sama.“
Ashi Fuuma
Tým Éta
Severní cvičiště
Ashi ležela na zemi a nějakou dobu o sobě nevěděla. Asi po necelých 10 minutách opět přišla k sobě. 'Hmm… Já jsem asi omdlela, když ležím na zemi,' řekla si pro sebe Ashi a podívala se okolo sebe. Nad ní stála Aihara s Tsu.
Poté se posadila a podívala se směrem, kde byla Nanami. Ta držela v ruce zapalovač a poté jej hodila na jejich oblečení. 'Takže bez oblečení jdeme domů všichni,' řekla si pro sebe trochu radostně mladá Fuuma. Hnědovlasá dívka se rozhlídla po okolí, aby viděla, kde má svůj vějíř, ten se nacházel kousek od ní.
Když v tom její pozornost, ale i pozornost ostatních dvou dívek se přesunula k jedinému chlapci v týmu, který vypadal, že jejich sensei brzo zabije, no tedy spíše se o to pokusí. 'Tak tohle asi nedopadne moc dobře,' řekla si pro sebe hnědovlasá dívka a postavila se na nohy a hned poté si zvedla ze země svůj vějíř. Poté už jen sledovala Haybusu, který šel na jistou sebevraždu, když běžel na Nanami s kunai v obou rukách.
„Ten kluk si to odskáče,“ pronesla ledabyle Ashi a povzdychla si. Pak se jen opřela o svůj vějíř, sledovala Kiho a čekala, co dalšího si na ně Nanami vymyslí, přitom stále ještě přemýšlela, jak asi půjdou domů bez spodní části oblečení.
Ki Hayabusa
Tým Éta
Severní cvičiště
Dík. řekl, stáhl si mikinu z nohy a použil obvaz. Ashi ho nezajímala, od těch dvou už měla pozornosti až až. Svůj zrak obrátil k Nanami. Ta se na ně koukala divným pohledem. Kimu to nebylo dvakrát nejpříjemnější, ale to by nebylo to nejhorší. Když si totiž všiml, jak se jí v ruce rozsvítil oheň, který hodila do věcí, měl pocit, že zešílí. Chvíli neslyšně s otevřenou pusou sledoval hořící oblečení a pak se postavil.
"Ngaaahhh! Já tu s**ni zabiju!" Zakřičel Ki a rukou ukazoval na Nanami, vytáhl dva nože, každý do jedné ruky, a navzdory palčivé bolesti v noze se rychle rozběhl na rudovlasou potvoru.
"Aaagghh!" Zakřičel, když se přibližoval ke stvůře s červenými vlasy, připraven na jakoukoli reakci.
Nanami
Tím Éta
Severné cvičisko
Nanamin pohľad sa počas celého tohto krátkeho zápasu (ak sa ním vôbec dá označiť) nezmenil a ona len zdesene sledovala toto neschopné predstavenie. Potkany na tom boli ešte horšie, ako očakávala. Žiadna taktika, žiadne premýšľanie, nič. Len útoky bez zmyslu, išlo im len o to, aby neprehrali. Každému jednému z nich, nikto nepristúpil na tímovú prácu. To, že sa proti sebe spojili na dvoch versus dvoch za tímovú prácu rozhodne nepočítala. Zavŕšenie tomu dala Ashi, ktorá Kiho bodla s kunaiom do nohy a napokon sa rozhodla odpadnúť, takže sa dievčatá okolo nej obklopili a snažili sa ju vzkriesiť. Zosunula sa ešte hlbšie k zemi a oboma rukami si treskla po čele. Fiaskó. Nijak inak sa toto strašné divadlo nedá označiť. Nahlas si povzdychla, postavila sa a zahľadela sa na nich. Nedbala nato, že Ashi bola v bezvedomí, každý z nich mal výcvik prvej pomoci a vedeli, ako dievča z bezvedomia dostať. Navyše sa do neho priviedla sama, jej chyba to nebola. Pravou rukou bez slov siahla do malého vačku v nohaviciach a vytiahla zapaľovač. Rovnako bez slov s ním škrtla, až sa rozhorel a hodila ho do vecí. Bol to len okamih niekoľkých sekúnd predtým, než sa veci chytili od ohňa, začali dymiť a napokon sa do výšky zniesol vysoký plameň ohňa. Nanamin pohľad sa nezmenil a stále mlčky sledoval hlodavce.
Som späť, bojte sa ^_^
Nuu Kirimashi
Tým Alfa
Cvičiště
Chviličku sledoval, jak se daří Aki, a pak se obrátil zpět na svou tréninkovou figurku. Nad svým hodem se zamyslel, a když vzal do úvahy i vítr, vrhnul tak, že by to řízlo druhou stranu panákovy hlavy, ale díky větru se špička kunaie zabodla do středu hlavy figuríny. To byla první část, teď měla přijít druhá, zneškodnit nepřítele, v jejich případě figurku, aniž by trefili rukojmího, a figurínu zároveň "nezabili", pouze zneškodnili. Loutkář se zamyslel. Míst mnoho nebylo. Rozhodl se zaměřit na nohy, u kterých hrozilo nižší riziko zásahu rukojmí, než kdyby se zaměřil na ruce, u kterých byl trup písčitého "uměleckého díla" jejich senseie. Vytáhl kunai a znovu si určil, o kolik by měl hodit na bok. Vrhnul, ale vítr zavál o něco slaběji, a takže se sice trefil do levé nohy figurky, ale zároveň lehce řízl nohu rukojmího.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Sídlo už bylo na dohled. Konečně! Čím blíže však byli, tím více bylo jasně rozeznatelné cinkání oceli o ocel. Za hradbami sídla se bojovalo. A nejspíš velmi tvrdě.
"Sakra, asi jsme přišli právě akorát!" Zaklel Hiro. Okamžitě musel vymyslet jiný plán. Původně počítal s tím, že bude po boji, nebo k němu teprve dojde, ale opak byl pravdou. Mladíkovi to začalo v hlavě šrotovat.
Za bránou měly údajně být zahrady, což určitě musel být otevřený prostor, kde se Feudálův doprovod pravděpodobně dostával do obklíčení.
"Tak jo! Změna plánu Toshi! Nemůžeme celý doprovod nechat pod tlakem uprostřed nepřátelského území, musíme je dostat mimo sídlo, takže...vyrazíme bránu, prolomíme jejich obklíčení a dostaneme je ven!"
Naznačil Negumi, ať mu sleze ze zad. Už nebyl čas hrát si na veřejnou dopravu. Nastal čas být cool. Mladík sáhl pro hřeben a pročísl si své lesklé vlasy, které následně svázal do uzlu. U toho vysvětlil alternativní plán.
"Jeden z nás se musí dostat k bráně a odpálit ji. Zároveň však musí ohlídat Negumi-sama. A druhý musí zlikvidovat střelce na hradbách. Nepřítel je má určitě pokryté, vidím tam odsud pohyb. Takže, kdo půjde k bráně?"
On sám by osobně preferoval hradbu. Nemusel by nikoho hlídat a rozhodně by se nemusel držet zpět. Zároveň ale chtěl dát Toshimi možnost výběru. Třeba už se také nechtěla držet zpátky...
Feudální záležitosti
Kokumotsu Shiki
Tým Théta
unuděný Rakuen
Jak se dalo předpokládat, sledovací akce byla více než nudná. Znuděná mysl mladého genia si pomalu začínala hra s myšlenkou, jak si už tak snadnou činnost ještě ulehčit.
Nakonec to vzdal a začal využívat čas k synchronizaci svého zraku. Stále se mu dělalo lehce nevolno z dvojího vidění. Na jedno oko viděl věci přímo před sebou - zakrývat si ho přestal už před notnou dobou - na druhé bedlivě z temnot u stropu sledoval Tadaovu záslužnou činnost u ložního prádla.
Žaludek se ozýval nevolí, kterou vzbuzoval nezvykle tížený mozek. Nepřirozené rozložení obrazu točilo Shikiho světem. Motání hlavy přecházející v neustálou bolest hlavy.
Byl nucen si na chvíli zakrýt vidoucí oko a z hluba dýchat.
Nový pokus. Nový nevalný pocit. Přesto vstal a udělal vratký krok. Nechtěně pohl i pískovou atrapou. Zastavil se a oko opět zalevitovalo zpět.
Další pokus byl znatelně lepší. Stále úspěšněji poroučel svému mozku, že je to takhle správné.
Chůze přešla v poklus. Poklus v běh. Z běhu vyskočil na nejbližší budovu, vyrovnal vratký krok a již ve sprintu vyrazil k svému nejbližšímu cíli.
Celou dobu totiž bedlivě poslouchal vysílačku - věděl, že jeho přítel ztratil cíl a byl si moc dobře vědom, že měl výhodnější pozici než sensei.
Nepozorován. Jako noční stín se řítil tmou. Dva zraky, dva cíle. Tadao v drobnohledu a v brzķé době i pán domu. Prosvištėl kolem několika oken, než se zastavil. Přikrčen ve stínech pozoroval potnělý vnitřek domu s postavou uvnitř. Pán domu pod drobnohledem. Nyní byl sám se sebou spokojen. Opět plný výkon zkomírající mysli.
"Cíle v dohledu." Ozvalo se lakonicky z vysílačky.
Mei Ling
Team Alfa
Severní cvičiště
Mei se dívala na Nuua, ktery mířil přesně na hlavu. Bohužel se do toho vložil vítr a jehp kunai pouze škrábnul hlavu figuríny. Pak oba koukali na Aki. Ta se na poprve trefila figuríně do krku, ale taky škrábla rameno rukojmího. Při dalšm hodu trefila krk figuríny bezchybně. Mei ted nevěnovala Aki pozornost a připravila se na další hod. Vrhla kunai a trefila střed hlavy figuríny. 'To bych měla. pomyslela si Mei. Teď se podívala na svůj cíl, který byl skoro celý zakryt písečnou osobou, ktera byla rukojmí. Zrzka si vytáhla další kunai a hodila ho na odkryté rameno. Trefila by se, kdyby ki v tom nebránila příroda, přesněji řečeno vítr. Vytáhla si další kunai a chvíli se soustředila. Foukal mírný vítr, ale Mei to nevadilo. Vrhla kunai na rukojmí, ale díky vitru zasáhla rameno únosce. Pak se podívala na nohy obou figurín. Vytáhla další kunai a chystala se zasáhnou koleno zločinecké figuríny. Rozhlédla se, aby zjistila pohyby větru. Teď nefoukalo, ale Mei měla tušení, že brzy začne opět foukat. Proto na nic nečekala a vrhla svuj kunai na koleno figuríny. Trefila se. Dduhe koleno by netrefila, protože bylo v zakrytu písečné osoby. 'To by mohlo stačit. Teď by ta osoba nemohla stát na jedne noze a nemohla hýbat jednou rukou. Ale co na to sensei? zamyslela se Ling a koukla na senseie. Teď jí ostatni nezajímali. Zajímalo jí pouze pohled senseie na ní.
Aki Saburou
Tým Alfa
Pauza skončila a oni museli být zase na nohou. Tentokrát vyrazili společně na cvičiště.
Když dorazili, zamířili na místo, kde byli figuríny na trénování. Úkol se zdál jednoduchý - měli pouze trefit figurínu kunaiemi. Problém však nastal ve chvíli, kdy před ně sensei vytvořil rukojmí. Měli tedy trefit figurínu tak, aby netrefili rukojmího, což mohlo být docela složité. Na akademii totiž vždycky jen bezmyšlenkovitě házeli na terč, takže si Aki nebyla vůbec jistá, jestli to zvládne. Po tom všem co si však dnes již prožila nepřipadal neúspěch v úvahu. Žádný panák jí to přeci kazit nebude!
Vytáhla první kunai a přemýšlela, jak ho hodit. Bylo tu hodně možností, ale nešlo úplně o plán, jakožto o provedení. Aki vrhla první kunai, který lehce škrtl rukojmího přes rameno, ale cíl trefil do krku. To byl problém. Kdyby zafoukal vítr, či o sobě dávala příroda najevo jiným způsobem, tak se mohl kunai snést rukojmímu do ramene a to by nebylo vůbec ale vůbec dobré. Zkusila to tedy ještě jednou. Tentokrát krk trefila bezchybně.
Následovala však těžší varianta a tou bylo, že museli cíl zneškodnit, ale nezabít, tedy přesněji nezpůsobit smrtelné zranění.
Aki zkusila kunai vrhnout po straně na ruku figuríny, ale netrefila se. Poté zkusila nohu, ale tu jen škrtla. Tohle mohlo být ještě zajímavé.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Negumi muselo na Kenchim opravdu záležet. I když si zvolil špatnou cestu.
Mladík hodil očkem po Toshimi a nepatrně se usmál. "Je tak cool, když je nažhavená do povinností!"
Chvíli bylo ticho, než Hiro přišel se svým názorem na věc.
"Jestli na něj narazím...tak mu to ručně stručně po chlapsku vysvětlím. Pokud se bude dál chtít chovat jako vocas, tak udělám co bude nezbytné. Nehodlám jeho život měnit za svůj, nebo číkoliv jiný...a prosím, přestaňte mi rychtovat tu košili, je poslední co mám."
Pak se Hiro zamyslel nad přístupem do hradu. Negumi nemohli nechat venku a překonání hradby s ní by mohlo být dost obtížné. Ale brána pro služebnictvo by mohla být skvělým přístupovým bodem pro dvě zdánlivě malé holky vydávající se za služebnictvo. On sám by mohl jít vchodem pro hosty vydávající se za Negumi. Byla tam příležitost nechat se odvést k Feudálovi s Raizem, nebo alespoň do třetice potkat Kenchiho.
"Myslím, že mám plán jak se dostaneme dovnitř..." Prohlásil a především Toshimi vysvětlil svoji myšlenku o proniknutí do Hradu.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Poušť
Negumi jim popsala okolí a Toshimi si v hlavě vytvořila obraz. Měli minimálně dvě možnosti, jak se do sídla dostat. Z myšlenek ji vytrhly růžovovláčiny prosby. Kunoichi sklopila pohled k písku a vydechla. „Nechci nikoho zabíjet…,“ oznámila s pohledem upřeným k utíkajícím zrnkům. „Stala jsem se ninjou, abych životy chránila, ne abych je brala. Přesto… ochrana něčího života se někdy neobejde bez sebrání jiného. Já… jsem ještě nikdy nebyla v situaci, kdy bych musela někoho zabít. Kdybych se do nějaké takové dostala, nejsem si jistá, jak se moje tělo zachová. Možná ztuhnu, možná se na útočníka vrhnu, možná ho zraním, možná ho zabiju, možná to nezvládnu a zemřu já… Ale bude to v sebeobraně…“ Ohlédla se na Negumi a vyhledala její oči. „Tím jsem chtěla říct, že dokud Kenchi nebude usilovat o život někomu mně blízkému nebo někomu, koho mám chránit, je mi ukradený. Pokud ale bude… Negumi-sama, nemůžete po nás chtít, abychom se nechali zabít, jen proto, aby se Kenchimu nic nestalo.“
Feudální záležitosti
Jejich slova hřála jen chvilku, dokud si Negumi neuvědomila, že ani jeden nebral Kenchiho vůbec v potaz, a ji bodlo u srdce. Pro oba byl nejspíš jen nepřítel, který si zasloužil smrt. Negumi jim to nezazlívala, přeci jen usiloval Hirotadovi o život a pomáhal zavraždit jejího otce, feudálního pána, kterému oba sloužili.
Dívka se ale přesto neubránila tomu, aby její hrdlo nesevřela zdrcující ruka hořkosti a zoufalství. Chvilku jí zabralo, než se jí podařilo z jejího sevření alespoň na chvíli vymanit.
„Ano... Má hradby kolem dokola... Je o něco menší, než naše sídlo... a za ním je velká zahrada... Myslím, že má jednu bránu na západ, pro hosty a tak... a jednu na východ, pro služebnictvo a stráže...“ odpověděla Negumi Hirotadovi na jeho otázku nepřítomně, načež se znovu odmlčela.
Věděla, že to není správné, a ti dva ji za to nejspíš budou nenávidět, ale musela to udělat. Musela je o to požádat.
„Hirotado... Toshimi... Prosím... neubližujte mu... Já... udělám cokoliv...! Prosím vás... Prosím vás...! Ne-... Nezabíjejte Kenchiho!“ prolomil ticho princeznin hlas, načež se Negumi po tvářích skutálelo několik průhledných perliček, které se vzápětí proměnily ve dvojici slaných potůčků. Spanilá dívka sevřela černovláskovu košili křečovitě v dlaních a horko těžko hledala ta správná slova, která by dokázala přenést přes rty. Její hlas ji zrazoval kdykoliv promluvila a ona se začala zajíkat čím dál víc. Bolelo to, tolik to bolelo. Jenom to pomyšlení ji sžíralo zaživa a ona se třásla jako osika.
„Prosím vás... Nezabíjejte ho... nezabíjejte ho...“
Tsubaki Kokumotsu, tým éta, severní cvičiště
Stála tam a sledovala bojující dvojku, avšak byla připravena na jakékoli útoky, které ovšem nepřicházeli. Ki byl hlavně zaměřen Ashi a Tsu ho v podstatě nezajímala. Jen si povzdechla. Chtěla si trochu zabojovat, sejmutí Ai do toho nepočítala. Jediný chlapec v týmu sejmul Fuumu, ale s bolestivějšími následky. Boj byl rozhodnut. Tsu pohla rukou a její písek se začal vracet zpátky do nádoby. Rozešla se pomalým krokem k Ashi, přičemž vyndala z taštičky a hodila po Kim obvaz.
"Lepší, než mikča." mrkla na něj. Mezitím se vějířovka sesunula k zemi a už u ní byla Ai. Tsu se sehnula k dívce, načež se podívala nemile na sensei. Beztak se prali pro její potěšení.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3