DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Toshiro Ryuuburesu, tým Gama, oáza někde v poušti
Sledoval je a čekal, co vypadne z Oki. Bohužel z ní nevypadlo, to co si představoval a tudíž bylo na něm, něco pro ní vymyslet. V hlavě se mu začaly vířit různé myšlenky, co by ji mohl naučit. Povzdechl si, načež svoji pozornost zaměřil na Yuni.
"Ehm,...ty hnědovlasá, hezky se budeš také učit lézt po stromě. Tady písečňák ti to vysvětlí, že?" vrhl přísnější výraz na Benjira, a pak se konečně otočil na Oki.
"Oki, zlatíčko, na obranu je dobrá úžasná jedna technika, kterou jsi už viděla." milounce se na ní usmál a v tu chvíli zmizel. Okamžik na to si Benjiro prohlížel písek velice zblízka a za ním spokojeně se tvářící klon Toshiho ve dřepu.
"Jednoduchá technika, ale radši tě naučím Doroku Gaeshi." položí pravý Toshi ruku na rameno Oki, ""co se týká tebe...nejsem z tvého klanu, takže to pořešíme až potom." a s těmito slovy vytáhl z písku nebohého studenta a rozplynul s v oblak kouře. Stromolezcům pokynul, aby šli cvičit a začal se věnovat jen Oki.
"Technika vytvoří něco jako tlustý čtverec nebo obdélník, který tě ochrání před přímým útokem, ne bočním ani z vrchu či ze spodu. Je to jednoduché..." otočil se k ní levým bokem, načež udeřil oběma dlaněmi do země. Z písku se zvedla asi 2.5 metrová zeď a cca 40cm tlustá jako sklápěcí dvířka, jen opačně.
"Soustřeď se na chakru, která ohraničí zemi do požadovaného útvaru. Zkus zatím menší a postupně ji zvětšuj." mrknu na ní povzbudivě. Ustoupil od ní krok vzad, aby ji dal prostor a sedl do tureckého.
Hitomi Akikori, tým delta
Se zkříženýma rukama na prsou čekala na svůj další rozkaz, který ovšem nepřišel. Místo toho se tam prostě zjevila nějaká kunoichi, jenž si přebrala tým do Továrny, teď převelice šťastné Továrny. Evidentně jeho denní tým mu nestál ani za pár slov na rozloučenou, ale pouze za mávnutí. Hitomi si pouze povzdechla s úsměvem na tváři, nebrala to nějak osobně, Továrna byla prostě Továrna. Chvíli hloubala nad sensei, jelikož tým delta musel být nějak prokletý, jinak by nebylo možné, aby se tady střídal jeden týpek za druhým. Pokrčila rameny a začala věnovat pozornost nové sensei. Přemýšlela nad slovem "dočasný", jelikož to měla být i Továrna a ten s pomeranči...tady v tom týmu opravdu bylo něco špatně.
Kluci se ujali slova jako první, takže mohla popřemýšlet o nejlepším představením.
"Hitomi Akikori, moc mě těší Mitsuki-sensei!" mírně se uklonila, "Specializuji se na jehly a anatomii člověka, jelikož umím využívat pouze minimum chakry. Jinak mám ráda křížovky." usmála s milounce na sensei.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Yoshimitsu Kazama
Tím Delta
Nádrže
Čakal som na senseiové ďalšie pokyny, no v tom tam dorazila nejaká sympatická kunoichi. Najprv som nevedel, čo presne hovorí, lebo som sa nesústredil na jej slová, keď tam došla, no potom som započul niečo o nejakej výmene. Nakoniec sensei niekam odkráčal, pretože náš tím mala prevziať ona. Potom sa k nám začala prihovárať, ale opäť som sa stratil pri pohľade na ňu. Hovorila, že nebudeme mať radosť z toho, že je našou senseikou. Z toho som mal zmiešané pocity. Potom došlo predstavovanie na nás. Začal ten druhý chlapec, ktorý sa predstavil ako Sakyū Taji. Potom, ako dokončil som sa slova chopil ja.
,,Ja som Yoshimitsu Kazama... gennin, živel Suiton, Ninjutsu a Taijutsu, som zároveň lukostrelec," dopovedal som a ukázal som na luk a šípy na mojom chrbte.
Yuni Kokoro
Tým Gama
"Co se tady zase děje?" Podívá se na Oki která vyvádí nad škorpiónem a nedočkavého Benjira. "Bože, do čeho jsi to duši dal?" Ptá se sama sebe a usměje se. "Co budeme dělat teď?" Moje paměť se rozhodla že to zapomene." Nevinně se usměje a potom se začne smát hodně. Dneska mi hrabe nějak hodně to je blbý. Pomyslí si v duchu a zasměje se tomu. "No, co dneska mi hrabe trochu víc než obvykle." Usměje se na svůj tým a znovu se zeptá. " A co teď?"
Yuni Kokoro
severní cvičiště
Malá hnědovláska stojí před třemi lidmi. Jejím novým týmem. "Ahoj, já jsem Yuni Kokoro a jsem zde u vás nová doufám že na mě budete hodní. Jinak mám ráda zvířata, jídlo, spánek a spistu dalších věcí. Opravdu doufám že spolu budeme vycházet. Jo ještě sen. No můj sen je stát se hrdinkou a jednou zastavit tuhle válku." Usměje se na ně a sedne si na zem, protože už jí začaly bolet nohy. "A co vy? Řekněte mi něco o sobě." Podívá se na senseie, Benjira a Oki. Opravdu vypadají fajn. Pomyslí si a zasměje se. S nimi si ještě užiju. znovu se usměje a podívá se na svoje nohy.
Drobná hnědovláska se probudí ze svého snu a zvedne se ze země. " Jo to by se dokonce i stát mohlo." Řekne tiše a usměje se. Těším se až se vrátí. Zatím půjdu trénovat sama.
Kichiro Rei
"hej senei"
"Eehm... zdravím, dneska mě paní Kurogano přiřadila k vám do týmu... teda aspoň myslím." Dostal ze sebe, tak trochu v šoku po tom, co těsně uhnul dveřím, které vyletěly směrem k jeho nosu, z nich ve spěchu vyskočil muž s tykví na zádech, zamkl a vydal se pryč.
"No, podle fotky je to on a ta tykev... bude to Kokumotsu. Na senseie vypadá docela mladě, ale tak aspoň si budeme víc rozumět. Lepší než nějakej slepej stařík. A jestli je to opravdu Kokumotsu, tak bude asi i dost silnej." Proletělo Kichirovi hlavou, otočil se na patě a vydal se ve stopách svého senseie. Nevěděl kam jdou, ale možná se setká i se zbytkem týmu.
"Ahoj krásko, jak to jde?...
sakra! To je tak rychlej!? Ani nestíhám zdravit pěkný holky... Promiň, už musím, zavolám ti... HÉÉJ SENSEI, počkejte na mě!" Díky kolemjdoucí blondýnce, kterou již před pár dny potkal, na moment zapomněl na senseie a pak ho musel dohánět ulicemi, které se stále více plnily lidmi, kteří už se po vydatném spánku také vydali ven.
Když senseie opět dohnal, omluvil se a už si dával pozor, aby se nenechal rozptýlit a neztratil ho úplně.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Nagana Daichi, Kazeshini Joben
sídlo v katakombách pod vesnicí
V celé vesnici se již setmělo a citelně ochladilo, když se hnědovlasý shinobi vrátil k jednomu z tajných vstupů do Katakomb a sešel po kamenném schodišti do podzemí. Ze zdi sundal jednu z hořících loučí, která mu osvětlila úzkou chodbu skrze skalnaté zdi a po níž se vydal ke svému cíli.
pokud se Kazeshini rozhodl svolat všechny Kultisty dohromady, znamenalo to, že měl nové informace o artefaktech. A pokud se dozvěděl o artefaktech něco nového, neznamenalo to nic jiného, než výlet pro některé z nich. Daichimu po tváři přeběhl ďábelský úsměv. Tohle byla patrně jediná část, která ho na tom opravdu zajímala. Oživení Sedmého osobně nepokládal za nutnost, ale když už to muselo být, bylo mu to víceméně jedno. Sbírání artefaktů potřebných k oživení bylo podstatně zajímavější.
"Daichi," přivítal ho Joben se zákeřně přívětivým úsměvem.
"Jobene..." kývnul Daichi v odpovědi. Zdálo se, že se od okamžiku, co odešel, se vůbec nepohnul. Stále seděl v kamenném křesle připomínající spíš trůn, a hypnotizoval ho pohledem. Tentokrát to byl ale právě on, kdo jako první přerušil oční kontakt a přejel s ním do rohu místnosti. Daichi ho pohledem následoval.
"Iryzo, hmm..." ozval se, když si všimnul chlapce postávajícím ve stínu.
"Doslechl jsem se, že ti ho Mayu svěřila pod sebe," promluvil Joben s hlasem podbarveným pobavením. Daichi k němu stočil zelenkavé oči v očekávání pokračování.
"Jak příhodné."
"Příhodné?" zopakoval Daichi v otázce, aby ušetřil zbytečně další slova při delším vyptáváním. Kazeshini si nikdy nenechal ujít příležitost k rozebírání věcí týkajících se ostatních. Patrně na tom měl hlavní podíl fakt, že sám neměl žádný život a dění kolem něj bylo téměř nulové od chvíle, co se ukryl v katakombách. V Jobenových očích se zalesklo jako pokaždé, když očekával konkrétní reakci.
"Příhodné, pokud zvážíme, kdo se vrátil do vesnice, nemyslíš Daichi?" doplnil Joben svou poznámku. Daichi však nepohnul ani brvou, přestože věděl naprosto přesně, o kom Kazeshini mluví.
"Hm... Nic k tomu neřekneš?" protáhl Joben obličej, aby dal najevo své zklamání. Očekával alespoň vzplanutí v Daichiho očích, ale nestalo se. Jako by mu to bylo úplně jedno. Joben si byl ale naprosto jistý opakem.
"Zrovna teď to není moje priorita," odfrknul Daichi znuděně. O ní se bavit právě teď nehodlal a už vůbec neměl potřebu to rozebírat právě s Kazeshinim. Joben stočil koutky rtů do úlisného úsměvu a nepatrně povytáhnul pravé obočí.
"To se ale změní, že ano? Proslýchá se, že budou co nevidět ve vesnici chuuninské zkoušky."
Daichi přimhouřil nedůvěřivě oči. Co to s tím mělo společného? A proč by se vůbec měl zabývat chuuninskými zkouškami? Joben přejel pohledem k přihlížejícímu Iryzovi.
"Například tady Iryzo by se jich mohl zůčastnit. Schopnosti na to má," usmál se, až se mu v přítmý místnosti zaleskly bělostné špičáky. Daichi koutkem oka pohlédl na chlapce.
"O co přesně ti jde?" pohlédl poté zpět na Jobena.
"O informace, Daichi. Tak jako vždy," roztáhl paže do stran a opět je položil zpět na opěradla kamenného křesla. Daichi se natočil čelem k Iryzovi.
"Slyšel jsi? Co říkáš na účast v chuuninských zkoukách?"
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Bylo evidentní, že Kenchi necítil bolest a byl k nezastavení. Musel jednat jako by ho chtěl zabít. On jeho chce zabít celou dobu. "Omlouvám se, Negumi-sama. Nevím co dál..." Byla šílenost se k němu vůbec přibližovat. A v boji na střední vzdálenost za těchhle okolností musel být lepší než Kenchi. Koneckonců to byla jeho specializace. Poodskočil a otočil se k oponentovi čelem.
Sáhl po meči a ocelová lanka, sice ne už tak dlouhá jako předtím, ale stále dostačující, se omotala kolem rukojeti meče. Hiro vytasil a rozmáchl se. Čepel opsala nad mladíkovo hlavou široký kruh. Jednu z menších palem poblíž útok rovnou přesekl a když se meč blížil ke Kenchimu, rozzářil se a kolem čepele začala probleskovat elektřina.
"NA ROZDÍL OD TEBE DOKÁŽU VYHRÁT VLASTNÍ SILOU!"
Taji Sakyū
tým Delta
vodní nádrže
Taji sledoval trénink ostatních ,když se znenadání v jeho zorném poli objevila jakási červenovlasá žena.Její zjevení efektivně potěšilo jistou část Tajiho ehm mysli,zbytek však začal tušit problémy.Něco zakafrala Továrně a ten se rozzářil jak táborák,chytil ženskou do objetí a široce se usmál, po čemž se Taji cítil jako by dostal polenem do temene.Jejich sensei,kterého Taji odmítl nazývat senseiem, jim pak za pochodu mávl rukou na pozdrav a odkráčel si to mezi domy.Jediné co po něm zbylo byl namodralý cigaretový kouř ztrácející se s poryvem větru kamsi do neznáma.
Žena chvilku ještě pozorovala záda Továrny ,než se obrátila k týmu Delta.Taji zůstal opřený o zeď a vyčkával co se z toho vyvine."Tsss vážně? Další sensei?Stará paprika...Pomeranč...Továrna...nemají dlouhou trvanlivost."Pomyslel si Taji po první části monologu jejich nové senseiky.Zbytek bylo pár informací o její osobě a tvrzení ,že je čeká ještě pořádná bouře.Zaměření měla,jak Taji zjistil, stejné jako on a stejně to bylo i s jídelním vkusem,ale Taji rozhodně neuvažoval nad nějakou podobností nebo sdíleném nadšení.
Pár chvil počkal, pak se na její vyzvání odlepil od zdi a udělal krok vpřed."Sakyū Taji...Sakyū jako písečná duna Taji jako stříbrný.Zaměření ninjutsu,taijutsu,kontaktní boj se zbraněmi.Živel vítr a hodnost gennin."Oznámil a zase ustoupil ke zdi,čímž dal prostor ostatních členům.
Kazekage
pracovna Kazekageho
Když se ozvalo zaklepání na jeho dveře, do kterých vzápětí vstoupila kunoichi, odložil stranou práci, jíž se právě věnoval, a zadíval se upřeně na ni.
"Sachiko, jsem rád, že jsi dorazila," přivítal ji přívětivě, v jeho obličeji ale setrvával vážný výraz.
"Poslal jsem pro tebe, jelikož je nutné, aby ses společně se svým týmem vydala co nejdříve na cestu. Přidělil jsem vám misi v Zemi vody," informoval jí, zapřel se dlaněmi o opěrky křesla a postavil se. Ruce spojil zlehka za zády a přešel od stolu k jednomu z oken pracovny, skrze které se zahleděl ven.
"Jedna zdejší kunoichi se vrátila ze své dlouhodobé mise se spoustou informací a jednou z nich je i skutečnot, že je život feudálního pána Země vody ve vážném ohrožení. Vše nasvědčuje tomu, že se o jeho život pokouší skupinka nájemných nukeninů, složená z bývalých shinobi pocházejících z různých vesnic. Nevíme o členech nic konkrétního, ale podle toho, co se proslýchá, patří někteří z nich mezi elitní vojáky s velice působivými schopnostmi a neskutečnými výsledky, pokud jde o splněné úkoly... Pokud se někdo takový změřil na feudálního pána, visí jeho život skutečně na vlásku. Proto se ihned vydáte do Země vody, kde budete očekávaní a informujete o hrozícím nebezpečí feudálního pána," vysvětlil jí celou situaci i zadání jejich mise, načež se otočil k dívce a zahleděl se jí do tváře.
"Neměli by vás po cestě čekat žádné potíže, přesto buďte opatrní a pokud to jen bude možné, vyhněte se rozruchu. To je vše. Přeji hodně štěstí a brzký návrat," dokončil svůj monolog, přešel zpět ke stolu a podal Sachiko potřebný svitek i s povolením pro vstup do cizí země.
Tanaka Mitsuki
Tým Delta
Vodní nádrže
Když se po ní Akio vděčně vrhnul, vytřeštila překvapením oči, ale stačil ji pustit dříve, než by se mohla proti jeho gestu ohradit. Mlčky poté sledovala jeho záda, dokud nezmizel za prvními domy ve vesnici a ona tak s geniny neosiřela. Pomalu otočil tvář ke čtveřici a postupně si všechny čtyři prohlédla.
"Takže..." promluvila a znovu se krátce odmlčela. Přemýšlela, jak by měla nejlépe začít, když už došlo k takové trapné záměně.
"Jmenuji se Tanaka Mitsuki a byla jsem vám přiřazena jako váš dočasný sensei," začala nakonec praktickými informacemi, kterými nemohla nic zkazit.
"Zaměřuji se převážně na ninjutsu a taijutsu, nemám ráda nedochvilnost a fandím rychlé obsluze. Nemám nejmenší tušení, proč jsem se stala vaším senseiem, ale naprosto jistě vím, že z toho hodně dlouhou dobu nebudete mít velkou radost," představila se jim zkrácenou formou a založila si pravou ruku v bok.
"Teď jste na řadě vy," vyzvala je k hovoru.
Tekuro Ashikaru
Shinhan
Místa na spaní byla připravena a Daisuke se velice oprávněně obával Tekurova humoru. Ten však jen zívl a připravil si první ležení zprava.
"Neboj, kamaráde, dneska už ti dám pokoj."
To, že si schválně nelehl k sensei mělo dvojí význam. Jednak jí Hizuki slíbila plyšáka a takhle s ním mohly spát obě. To reprezentovalo Tekurovu ochranářskou a všeobjímající stránku osobnosti. A jednak to měla být provokace, protože i když si moc nefandil, tušil, že by to Chika ocenila.
A to zase reprezentovalo parchanta, co se Tekurovi ukrýval v duši.
Natáhl se na záda, protáhl se a zahleděl se do stropu.
"Já jenom ať se nevracíme z mise v pěti."
Ten úsměv jako srpek měsíce byl prostě k nezadržení. Stejně tak jako tahle poznámka. A přitom to vlastně vůbec nebylo nápadné.
Tým Gama
Na cestě
To, že se malinkatý škorpion ocitl na hlavě jedné z dívek bral Benjiro spíše jako úsměvnou situaci, ve které se sensei snažil poveselit ostatní. U Benjira se mu to povedlo. Zvenku na sobě opět nedal nic znát, ale jeho vnitřek se kácel smíchy.
Vždyť je to vlastně neškodné stvoření. Pomyslel si Benjiro a pak vzpoměl, kam vlastně jdeme a co nás tam čeká. To už pro ně úsměvná komedie senseie nebyla. Většinu času na cestě promlčel, neměl si o čem povídat. Senseie si ovšem zalíbil pro jeho metody. Ale respekt z něj měl pořád a stále si dával bacha a čekal co vymyslí příště. Cestou jen kontroloval děvčata, jestli jim něco není, nebo jetli nepotřebují nějaké vlídné slovo.
Když ze senseie vypadlo, že se budu moct něco nového naučit, rychle mi prolétávalo hlavou miliony myšlenek co, ale nakonec zvítězilo chození po stromech. Benjiro se kolem sebe rozhlédl a pokrčil rameny. "Tak jo, už se těším a kdy už se začnu učit něco z mé síly?" Zeptal se směle Benjiro. A pak si uvědomil, že vše má svojí cestu a čas, ale stále věřil, že to bude už brzy.
Ki Hayabusa
Tým Éta
Severní cvičiště
Už už ji mohl skopnout k zemi, kdyby neudělala rychlý a obratný manévr. To vše zhoršila ještě situace, při které místo na sensei letěl na Tsubaki.
"Ty vo*e, uhni!" křikl rychle na písečnou holku, ale bylo to zbytečné. Ne proto, že by ji kvůli přílišné rychlosti srazil k zemi, ale tím, že letěl o kousek vedle, a díky tomu hodil pěknou tlamu do písku.
"Ngammh! K čevtu f ní! hudroval nezřetelně s pusou plnou písku a rychle se zvedal. Nanami k němu stála otočená zády, a horkohlav si znovu dával naději na to, že by ji mohl sejmout. Pomalu se škrábal ze země a písek se mu sypal z oblečení a z úst. Rozběhl se a chtěl něco vykřiknout, ovšem stále jaksi měl pusu nacpanou pískem, a písek se právě ujal role roubíku, takže díky němu bylo slyšet jen nehlučné a naprosto nesrozumitelné zahuhňání. Opět vyskočil, tentokrát nezraněnou nohou, a tou zraněnou ji zkusil opět srazit k zemi.
Sachiko
Zlaté piesky - Druhá divízia
Dva dni po tréningu - Kazekageho kancelária
Ich krátky tréning, ktorý prebehol pred dvoma dňami, im priniesol aspoň ako-také ovocie v podobe nových doveností, i keď by toho rozhodne stihli viac, keby si ich Kazekage k sebe neprivolal. Posol so správou od neho ich zastihol priamo uprostred tréningu. Sachiko zostala na zvitok prekvapene pozerať, avšak stihla mužovi úctivo poďakovať a vyprevadiť ho preč. Bolo to všetko tak narýchlo.. Najprv tím a teraz ďalšia misia. Nebol to ani týždeň, čo sa vrátila aj spolu s Risou z jednej a teraz to vyzerá tak, že sa budú musieť opäť baliť. I keď si tým istá zo správy nebola, niečo jej našepkávalo, že tomu tak bude. Tréning však odložiť nechcela. So svojimi zverencami tam strávila takmer celú noc a až vtedy, ráno, keď boli všetci traja kompletne unavení, ich poslala domov, aby si poriadne oddýchli a prípadne sa zbalili na misiu. Nemohla im zatiaľ dať presné informácie, avšak pokúsila sa ich pripraviť čo najlepšie, aby boli schopní vyraziť aj na dlhšiu misiu. Ak vôbec o niečo také pôjde..
S deckami sa dohodla na skoré ráno nasledujúceho dňa. Momentálne ona sama kráčala ufučanými ulicami Sunagakure no Sato a zamýšľala sa nad tým, o aký typ úlohy pôjde tentokrát. Predošlá misia sa skomplikovala kvalitne, nechcela, aby to dopadlo aj teraz tak. Kazekage-sama však k nej očividne choval stále dôveru - práve kvôli tomu sa usmievala od ucha k uchu a bola pomerne nadšená z toho, čo dnešný deň prinesie. Jej kroky boli svižné a tak už o pár krátkych minút prestupovala vzrušene i nervózne z nohy na nohu pred Kazekageho kanceláriou. Zaklopala na dvere a po vyzvaní vošla dovnútra. Bola tam asi desať minút pred dohodnutým časom s Risou a Haruom, jednoducho sa nemohla dočkať. Ich dohoda bola, že sa stretnú pred budovou Kazekageho. Sachiko im potom zdelí všetky potrebné informácie.
"Ohayou gozaimasu, Kazekage-sama. Ospravedlňujem sa za meškanie, bohužiaľ sme boli uprostred dôležitého tréningu a skorej to nešlo. Prišla som ohľadom informácií o úlohe, ktorú máme splniť," zdvorilo sa uklonila a čakala na jeho odpoveď.
Akio Kokumotsu
Tím Delta
Vodné nádrže
Rozhodol sa ignorovať všetky komentáre tých hlučných a otravných deciek. Zhromaždili sa okolo neho ako mravce, ktoré pre neho aj boli. Chcel už mať pokoj. Nemohol sa dočkať toho, kedy sa Yamato vráti a zoberie si ich späť pod svoje krídla. A potom prišiel priamy zásah z neba, keď mu zoslali anjela priamo k nohám. Akio najprv na tú prsatú krásku hľadel nechápavo, avšak po tom, čo z nej vypadlo, sa mu oči rozžiarili ako malému šteňaťu. Jej to prišlo trápne, jemu to však vyčarilo asi prvý široký úsmev od doby, čo sa s deckami stretol. A nebol ani zďaleka falošný. Znenazdania ku žene prišiel a silno ju objal.
"Ďakujem ti, dobrý anjel," hneď nato sa od nej odtiahol, utrel si pomyselnú slzičku a uklonil sa. Keď sa vystrel, vykročil bez jediného pohľadu na deti preč. Jediné gesto, ktoré urobil, bolo zdvihnutie pravej ruky. A už ho nebolo a neplánoval sa nikdy vrátiť.
Nanami
Tím Éta
Severné cvičisko
Nanami neprestala prepaľovať zrakom Tsubaki. Nad jej odpoveďou sa značne uškrnula.
"S ničím iným ani nepočítam, zlatko," prehovorila s veľkou dávkou irónie, zároveň však sladko, aby to znelo čo najprovokatívnejšie. Na Kiho útok zatiaľ nereagovala. On si síce myslel, že jeho noha už funguje normálne, avšak červenovláska videla periférne aj teraz, že sa pohybuje značne pomalšie. Už normálny beh gennina bolo pre ňu ako sledovať tempo slimáka, toto bolo však ešte horšie. Než sa stihol vôbec odraziť od zeme, snažila sa Tsubaki vyslobodiť zo zovretia. Žena ju schválne pustila, aby sa dievčine znížila stabilita, k tomu sa ju ešte pokúšala odkopnúť, nad čím sa Nanami sladko usmiala. Prekvapujúco rýchlo urobila salto dozadu, tým pádom Ki a Tsubaki prinajlepšom do seba nenarazia. Boli však na najlepšej ceste k tomu, aby sa to stalo. Žena ladne dopadla a pohľad venovala stojacej a nič nerobiacej Ashi. Zamračila sa. Zmizla ako pred chvíľou a zjavila sa pred Ashi, rukami opretá o jej vejár.
"Nechce sa ti hýbať, Ashi-chan?" Zaštebotala a v očiach sa jej výrazne nebezpečne zablýskalo. Bolo to jednoznačné upozornenie, aby začala niečo robiť, inak si ju podá.
Som späť, bojte sa ^_^
Mitsuki Tanaka
Tým Delta
vodní nádrže
Když si ji Kazekage s urgencí pozval na kobereček, očekávala nějaké problémy nebo velmi důležitou misi, přestože by bylo s podivem, že by na něco takového volal právě ji. Přesto byla do značné míry zvědavá, co tak nutného s ní potřebuje vyřešit. To, co jí ovšem vzápětí řekl, nečekala ani omylem.
Nikdy onebyl neomylný, ani Kazekage ne, ale takovéhle spletení se by nepovažovala za možné, kdyby to na vlastní uši neslyšela přímo od něj.
Mitsuki se přes střechy domů hbitě dostala až na dohled vodních nádrží, kde se měl údajně zdržovat tým Delta. Zastavil se na nejvyšším bodě ploché střechy, dlaní si zastínila oči před prudkým sluncem a přimhouřenými oči se zadívala na skupinku dětí v doprovodu dospělého muže. Měla je. Než se ale dala opět do pohybu, na okamžik zůstala nehnuté stát na místě a pozorovat je.
"Akio-san?" oslovila muže, když se objevila v dosahu celého týmu. Osobně toho muže vůbec neznala, ani toho nevěděla příliš z doslechu, ale na tom vlastně vůbec nezáleželo.
"Posílá mě za vámi Kazekage-sama. Velmi se vám omlouvá, ale omylem vás přidělil k tomuto týmu a mně přidělil vaši misi. Mám pokyny od vás tým převzít a vás k němu poslat pro další informace," vysypala ze sebe se snahou udržet vážný výraz ve tváři napříč tomu, jak trapné to bylo.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Shinhan
Fakt, že byl Daisuke podle všeho jediný, co své jídlo snědl naprosto normálně, byl celkem komický. Vyčníval tak totiž trošku z davu. Mladíkovi nad tím stekla pomyslná kapka skepse po hlavě, ale spíš mu to přišlo úsměvné.
„Já nebyl nakrknutý...! Jen trošku pohoršený...“ ohradil se tiše Daisuke, ujídající při tom svou porci a tvářící se, že to byla poznámka jakoby jen tak mimochodem.
Když se pak ale Tekuro zeptal, co bude dál a Chika se pustila do objasňování, soustředěně vzhlédl.
„Ha... Hai...“ přikývl poté na sdělení, že se půjde spát, ale než se stihl vzpamatovat, bylo ustláno a stůl sklizený, na což zůstal Daisuke jen tiše zírat, při čemž se mu stávala ona pomyslná kapka už celkem věrnou společnicí.
A navrch všeho přišlo uvědomění, že tu nejsou čtyři postele, nýbrž dvě manželské, a hnědovlasý loutkář při pohledu na svou sensei v jedné z nich ztuhl.
Tohle byla vážně kritická situace! Za normálních okolností by bylo jenom správné, aby na jedné spaly Chika s Hizuki a na druhé Tekuro s Daisukem... jenže mladý Mokushi měl pocit, že vedle Chiky není v bezpečí nikdo a tak teď skutečně nevěděl, co by měl dělat. Měl by se obětovat? Ale to by vypadal jako perverzák a kromě toho by mu to dal Tekuro jistojistě zase sežrat. Tak co Tekuro...? On ale vážně BYL perverzák! To by tak ještě scházelo! Takže Hizuki...? Ale ta byla přeci ještě tak mladá a nevinná... Vážně to byl dobrý nápad...?
Po kratičké chvilce téměř hmatatelného ticha si hnědovlásek s nepatrným ruměncem ve tváři povzdechl.
„Já si k Vám lehnu, Chiko-sensei…“ nabídl se Daisuke, „A TY TO VŮBEC NEKOMENTUJ! A VÍŠ MOC DOBŘE PROČ!“ obrátil se vzápětí na Tekura a dloubl ho ukazováčkem popuzeně několikrát do prsou, propaluje ho pohledem.
Jedině tak se mohl ujistit, že nepřijde žádný z jeho kamarádů k „úhoně“…
„D… Dobře… Teď, když je tohle rozhodnutý, běžte se někdo umýt, já pudu poslední… Chci si ještě zkontrolovat loutky…“ vybídl ostatní Daisuke s rukama založenýma na prsou a podstatně výraznějším ruměncem ve tváři, načež se sám okamžitě zašil do nejzazšího kouta místnosti, kde odpečetil Kamaitachiho a začal ho soustředěně zkoumat.
Feudální záležitosti
Jak Hirotado čekal, Kenchi si nebral s ničím servítky. Šel mu po krku jako vlk a na jeho provokace reagoval podobně.
„Fuzakenna! (Přestaň mlít kraviny!)“ zařval na černovláska Kenchi, když mu před nosem explodovala dýmovnice, a vrhl se bezhlavě do pasti. Hned při prvním kroku ale ucítil, jak ho cosi bodlo do nohy. Přes účinky bojové pilulky to tak nebolelo, jelikož mu výrazně posouvala práh bolesti, ale přesto to cítit bylo.
„Kuso! Ten šmejd!“ zaklel blonďák v duchu a rychle před sebe máchl svým mečem, který zabodl špičkou do země a následně ho použil k odrazu jako skokan tyč při skoku do výšky, aby se přenesl přes co největší kus země, kde čekal další ježky, jelikož měl s tímto trikem sám dost zkušeností.
Jeho skok ho vynesl až z kouřové clony, kde se Kenchiho oči okamžitě zabodly do zad prchajícího ninji, a on se za ním okamžitě opět pustil.
Toshimi s Negumi se mezitím propletly mezi stromy a keři, načež se jim naskytl pohled na celkem znepokojivou scénu.
Nalevo před nimi totiž seděl Aozoru, opřený zády o jednu z palem, těžce oddechující a svírající si poraněnou pravou paži, ze které mu tekla krev, a napravo od nich stál lord Kobachi, třímaje v ruce zakrvavenou dýku.
„Otou-sama!“ vykřikla Negumi zděšeně a už už se měla k tomu vrhnout se ke svému otci.
„Stůj, Negumi!“ zastavil ji ale Aozoru a pohlédl na Katashiho před sebou. Měl tušení, že to tu nedopadne dobře a nepřál si, aby to jeho dcera viděla. A navíc se bál, co hodlal udělat Katashi s ní...
„Neměla si sem chodit, Negumi...!“ sevřel druhý feudál rukojeť své dýky křečovitě v dlani, „promiň... ale tohle je pro dobro celé země!“ vrhl se poté bez varování vpřed, mířící dýkou na Aozora.
Akeno Ikazuchi
Kazuha-sensei se dostala za něj, což znamenalo, že blokuje východ. Akeno Shunshin postřehl a dal panev do bloku pro ránu, která nepřišla.
'Je rychlá, ale né jako Yumeka. Takže tu malá šance je...'
Pomyslel a sledoval, jak Kazuha skládá pečetě a křičí nějakou dotonovou techniku.
'Tak to ne! Mě tu nikdo nezazdí!'
Akeno vyrazil přímim útokem k sensei. Nevěděl, co použije za techniku, ale když používala doton, musel se buďto stáhnout a nebo zaútočit a pokusit se vyhnout. První možnost by znamenala, že ji nechá volnou cestu ven a on sám by se tu nechal pohřbít.
Akeno byl i na genina rychlý a jeho reakce nebyli pozadu. Od Kazuhy ze země začali vyjíždět kamené bodce a blížili se k Akenovy. Mladík si rychle vypočítal, kdy vyjede bodec, co bude ohrožovat jeho a v pravou chvíli se mu vyhnul úskokem šikmo vpřed. Řítil se k hnědovlásce a kličkoval mezi nově vzniklými sloupy s pánví připravenou k útoku a obraně zároveň.
Mihaya Oki a Akashingoo
Tým Gama
Na cestě
Ačkoliv měla Oki pocit, že se jí zastavilo srdce, její riskantní operace se zdařila. Škorpion odletěl kamsi do bezpečné vzdálenosti kde zapadnul do písku zatímco Risa zůstala bez úhony. Oki si teprve v tu chvíli dovolila zhluboka vydechnout a svěsila ruku ve které dosud křečovitě svírala kunai podél boku.
Vděčná blondýnka se na ní vrhla přičemž si Oki zbraň málem zapíchla do boku a tak dívku pouze druhou rukou pořád ještě trochu zmateně poplácala po zádech, zabručela něco o tom, že není zač, protože to přece musela udělat a potom se odtáhla.
Slovní reakce jejích kolegů se zřejmě příliš nelišily od Okiiných myšlenkových pochodů. Děti nemohly uvěřit tomu, že se jejich sensei projevil takřka jako nebezpečný šílenec.
A jeho slova na vysvětlenou zhojila jejich otřesení jen částečně. Rozhodně si myslim, že jsou šetrnější způsoby jak nás připravit na nepřítele… neslo se ukřivděně hnědovlásce hlavou. Akashingoo přesně nepochytil co se stalo, ale povšimnul si napětí, které z jeho majitelky vyzařovalo a tak se jí trochu zmateně otřel o ruku. Oki ho, duchem nepřítomná, roztržitě pohladila a potom se za svižného kroku ponořila zpět do svých myšlenek.
Toshiro měl vlastně pravdu. Když je tolik vyděsil už jediný obyčejný škorpión… jak se vlastně mají postavit tváří tvář jeho mnohem obludnějším a přerostlejším příbuzným…? Po zbytek cesty Oki ani nepromluvila.
Teprve další senseiova slova Oki probrala ze zamyšlení. Toshiro nasadil o poznání příjemnější tón, snad jakoby se jim snažil vynahradit předchozí křivdu. Navíc místo na které dorazilo bylo opravdu okouzlující, zvlášť v kontrastu s okolní nehostinnou pouští. A jako poslední plus se sensei vytasil s tím, že pro děvčata má překvapení. A to ve formě tréninku. Oki se trochu rozzářily oči. Aspoň na chvíli mohla myslet na něco jiného než na ty obludy, kterým budou muset brzy čelit.
Na Toshirovu otázku odpověděla chvilkovým mlčením. Potom se ovšem rozhodla. ”Můj element je Doton, ale vlastně ještě nic pořádného neumím. Hodilo by se nějaké ninjutsu. Třeba… na obranu? Poslední slova dívka pronesla trochu nejistě. Vlastně se maličko styděla za to, že o svém elementu skoro nic kloudného neví.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Tsubaki Kokumotsu, tým Eta
Stiskla ruku v pěst, ale sensei stihla dřív zmizet. Něco takového předpokládala, avšak menší šok přišel, když najednou měla ruce nad hlavou a před ní stál sám Satan. Nahodila úsměv a vše pořádně vyslechla. Jakmile Nanami dohovořila, Tsubaki se přestala usmívat a pořádně se jí zahleděla do očí.
"Konám podle svého nejlepšího uvážení, jenže se bude občas křížit s vašimi plány." Hleděla ji do očí, dokud se Ki nerozhodl o další sebevražednou akci. Tsu trhla rukama, aby se vysvobodila ze sevření, přičemž se pokusila sensei odkopnout. Nechtěla být obětí maniaka, který si evidentně neváží života.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Shinhan
Chika se cpala a cpala a málem Tekurovu otázku přeslechla. Vzpamatovala se, teprve když dojedla svou porci a pohladila si břicho. „Hm…,“ zamyslela se p ukazovákem přiloženým na rtu. „Zítra ráno vyrážíme. Máme sice celkem dost času, ale nechci nic pokoušet. Nikdy nevíme, co se po cestě může stát,“ usmála se a odložila hůlky. „Teď bychom měli už spát, takže mi dejte minutku.“
Žena se zvedla od stolu, přešla trochu dál a rozestlala všem čtyřem. Následně uklidila jídelní stůl, a než se všichni nadáli, byla místnost připravená ke spánku.
Chika sebou plácla na druhé stlaní zleva a spokojeně se zavrtěla. „Tak co, kdo chce spát vedle měěěěě?“
Hledání ztraceného přívěsku
Yumeka, Sajin
Tým Théta
Rakuen
Yumeka si chlapce vyslechla a zasalutovala. „Rozkaz, taichou!“ zazubila se a stiskla vysílačku. „Keiko, rozuměls Shikimu? Dej se do toho a veškerý dotazy směřuj k němu. Já teď nebudu moct chvilku mluvit.“ Ztlumila si sluchátka a seskočila k oknu, na jehož parapetu neslyšně přistála, aby viděla dovnitř, ale přesto zůstala neviděna. Záclony po stranách měly své výhody i zvenčí. Když si ověřila, že v místnosti opravdu nikdo není, pohrála se se zámkem a okno opatrně otevřela. Ostražitě prohlédla koberec, který nakonec odhrnula, a spatřila dveře v podlaze. Zamračila se. Zámek vypadal na klíč, avšak měl na sobě pečeť. Žena se neopovážila strkat do zámku nic, čím by ho mohla odemknout, vše znovu urovnala, jak bylo, a vrátila se k Shikimu. „Na těch dveřích je pečeť, takže se dovnitř bez klíče nedostaneme. Tedy, vsadím se, že bychom se zámkem skoncovali raz dva, ale to by Sajin-san věděl, že jsme se tam dívali…“ Zesílila sluchátko. „Jak jsi na tom, Keiko?“
…
Sajin ještě část cesty pochodoval ztuhle a nervózně, čas od času se ohlédl, ale nikdy ho nenapadlo podívat se nahoru. Teprve ve vyšším patře se uklidnil a zalezl do svého pokoje, kde se položil do postele a pokusil se usnout. Stále se však vrtěl.
Risa Mokushi
Zlaté písky, druhá divize
Byt Sachiko > Ulice Sunagakure
„Byla,“ hádala se dívka. „Yui-chan si musela zažít hrozné věci, jen protože se Risa chytila do hloupýho genjutsu! Tohle se už nestane. Risa to nedovolí!“
Opustili černovlásčin byt a ona se jich optala na schopnosti. První spustil Haru a blondýnka trpělivě poslouchala, sem tam ohromeně povytáhla obočí. „Hacchan zní hustě!“ pochválila ho po svém a spustila: „Risa byla dřív v obyčejným týmu pod velením Ryuuburesu Toshira. Ten chlap byl děsivej a pořád mě děsil. Tréninky s ním byly divný, protože je vždycky ukončil dřív, než jsme vlastně splnili zadání. Ale naučila jsem se chodit po stromech. Jo a Risa má dvě loutky. Jedna se jmenuje Kumochii a je to pavouček a druhá je kudlanka Kamakiriin. Zatím ale Risa neumí s oběma najednou, to až bude zkušenější. Jo a svojí chakrovou podstatu zná, je to doton!“ Obrátila se na Harua. „To totiž dostaneš takovej papírek a soustředíš do něj chakru. Když je mokrej, máš suiton. Když shoří, máš katon. Když se divně rozpadne, jako se to stalo mě, máš doton. Když se zmačká, máš raiton. A když se rozpůlí, tak máš fuuton, chápeš?“
Hľadanie čelenky
Akadémia
Ulice sinagakure sa už nadobro vyprázdnili a nastalo ticho, všade bol pokoj. U akadémie nebol nikto a ani v nej zrejme nikto nebol aspoň sa tak zdalo. Akurát odchádzal poslední Jounin ktorí zamykal akadémiu keď si ťa všimol
„Čo tu pohľadávaš v taký neskorí čas? Nemal by si byť doma alebo aspoň zo svojím senseiom?“ spýtal sa Jounín zatiaľ čo zamkol vchodové dvere od akadémia a pár krát ich skontroloval či sú v poriadku, potom sa obrátil na Nuua a spravil k nemu pár krokov.
Brána
U brány nikto nebol aspoň to tak vyzeralo s diaľky. Ako sa viac a viac približuješ zisťuješ že sú tam dvaja ninjovia, zrejme chuninovia ktorí mávajú na bráne služby.
„Stáť“ ozve sa jeden s dvoch a postavy sa medzi Akiu a bránu
„Čo tu pohľadávaš v túto nočnú hodinu? Ak nemáš príkazy od vedenia že smieš opustiť sunagakure tak ťa ďalej nemôžem pustiť “ povedal rázne a snažil sa dávať do hlasu dôraz nech to nemusí opakovať a aby to ešte lepšie zdôraznil tak zdvihol ruku pred seba s otvorenou dlaňou .
Yamato Kokumotsu
Akurát otvoril dvere a pred nimi stal mladík, Yamato spravil pár krokov dozadu vôbec tam nikoho nečakal aspoň v týchto hodinách
„Čo tu chceš?“ zhúkol po ňom Yamato aj keď si tipoval čo asi chce. Ani nečakal na odpoveď a zatvoril dvere a zamkol ich
„Má trochu naponáhlo tak ak mi niečo chceš tak poď so mnou a hovor po ceste hádam to stihneme vybaviť kým dôjdem tam kde mám “ povedal Yamato a vykročil smerom do ulíc
Irizo Yoris – čierne piesky druhá divizia
Niekde v sune
Irizo vyšiel zo svojej tajnej skrýše kde trénoval svoje techniky a snažil sa v nich zdokonaliť. Kráčal po ulici a sem tam si predstavil ako robí masaker s okolo idúcich ľudí
*Už by to chcelo niekoho zabiť* ozval sa hlas v jeho hlave, Irizovi to prišlo celkom vhod
*Hneť teraz by som ich tu začal sekať jedného po druhom, kľudne to aj spravím stačí povedať* odpovedal Irizo v hlave
Hlas sa začal smiať *To si celý ty, stačí povedať ako pes ktorí čaká na povel trhaj. Aj by som ti to povedal len vieš že to nejde, skončilo by to pre teba zle *
*Bla, bla, bla, stále dokola. Viem že by to dopadlo blbo. Ale vidíš tam tu ženu, môj scimitar by šiel hladko do jej tela a smeroval by rovno do srdca. Už teraz cítim ako sa jej hrudní kôš snaží spraviť prekážku aby scimitar nevošiel hlbšie a ochrany pľúca a srdce * rozprával sa Irizo zo svojím hlasom v hlave a usmieval sa. Takto si skracoval cestu domov keď mu niekto vložil do ruky odkaz.
Irizo si ho pozrel a keď zbadal čo sa tam píše iba oči mu zažiarli a už sa nevedel dočkať večera. Hneť ten moment pridal do kroku až je doma čo najskôr.
Doma hneť vytiahol odkaz a pohľadal nejaký zapaľovač, odkaz spálil. Potom sa zatvoril do svojej izby kde si nachystal svoje veci a len tak sa poflakoval a čakal kým príde večer.
Keď prišiel ten čas obliekol si svoje čierne veci a vytratil sa z domu. Dával si dobrí pozor aby ho nikto nesledoval. Naschvál šiel dlhšou cestou a sem tam sa zastavil v nejakom obchode a až potom si to namieril rovno ku vchodu do Katakomb a na miesto stretnutia
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Nagana Daichi, Kazeshini Joben
sídlo v katakombách pod vesnicí
V temné vlhké místnosti, kterou osvětlovaly pouze louče zavěšené na zdech, seděl na robusním, kamenném křesle bělovlasý muž a jiskřivým pohledem upřeně sledoval Daichiho. Ten s jednou rukou ležérně zastrčenou v kapse kalhot postával ve středu a vyčkávavě mu pohled oplácel. Příliš dlouhé mlčení, které předházelo oznámení, co po něm vlastně Kazeshini chce, mu přišlo trochu patetické a otravné, jakkoliv se k tomu vyjadřovat ale neměl za potřebí. Na to byl Kazeshini pro jeho vkus trochu moc velký suchar.
"Svolej všechny, Daichi. Je čas na další krok," promluvil konečně Joben, přičemž jeho hlas roznesl po místnosti slabou ozvěnu. Daichi povytáhnul významně obočí, vzápětí se však jeho rty stočily do divokého úšklebku.
"Jak je libo," trhnul rameny, ale z místa se nehnul. Joben si podložil hlavu dlaní a zálibně se na Daichiho zadíval. Trochu mu připomínal jeho kdysi... dávno...
"Jdi už. Ať tu jsou večer všichni," přeměnil se v jediné vteřině jeho hlas i pohled na krutý. Daichi se pouze ušklíbnul, kývnul hlavou a zamířil z místnosti pryč. Kazeshini beztak nebyl společnost, ve které se chtěl zdržovat déle než pár minut. Znal mnohem lepší, hezčí a především příjemnější společnost.
Jakmile se dostal ze spletitých katakomb na povrch, obeslal všechny podle pokynů Kazeshiniho a sám se vydal do centra vesnice pro trochu povyražení. Měl ještě několik hodin před noční tajnou schůzí.
Kazekage, Miharu Miyuki, Harado Mayu
pracovna Kazekageho
Uvnitř pracovny vládlo téměř hrobové ticho, přestože v něm byli hned tři lidé. Kazekage seděl ve svém křesle s lokty položenými na opěradlech a prsty spojenými bříšky prstů k sobě, jak přemýšlel nad návrhem, jenž mu byl právě přednesen. Mayu, která se úhledně ovívala vějířem, byla usazená v protějším křesle na opačné straně stolu a pátravým pohledem přeskakovala mezi svým mužem a mladou kunoichi, která jí už od samého počátku nebyla právě po chuti.
"Myslím, že na to není vhodný čas," složila jediným švihnutím vějíř a uložila si jej způsobně do klína. Protnula tak ticho, čímž na sebe strhnula pohled obou přítomných. Miyuki nesouhlasně odkašlala.
"Naopak. Je ten nejpříhodnější čas. Suna nemá na co čekat," odpověděla pevným hlasem a obrátila svůj pohled ke stále mlčícímu Kazekagamu, zatímco do ní Mayu své oči bodavě zapichovala.
"Myslím... že to je dobrý nápad," promluvil konečně i zamyšlený muž a napřímil se.
"Pokud se toho ujmeš, nemám obavy o hladký průběh," zadíval se na Miyuki, která souhlasně přikývla. Mayu nespokojeně švihla vějířem, který se opět rozevřel a zdvihla se z křesla.
"Omluvte mě, drahý. Mám nějakou práci," rozloučila se s manželem stroze, věnovala poslední bodavý pohled dívce a ráznými kroky opustila kancelář. Kazekage ji vyprovodil očima, načež se s nimi vrátil k Miyuki.
"Byla jsi velmi dlouhou dobu mimo vesnici, takže tu patrně zaznamenáš spoustu změn. Ale jsem si jistý, že jsou naše zájmy ohledně vesnice totožné, takže vše půjde bez problémů."
"Vynasnažím se, Kazekage-sama," kývla Miyuki na souhlas a s uctivou poklonou rovněž opustila jeho kancelář. Jakmile muž osiřel, sáhl po stohu prázných svitků, na které vzápětí začal psát vzkazy. Ty vzápětí sroloval, zapečetil a předal přivolanému poslovi, který s nimi zamířil rovnou k Sachiko a Kataimu.
Harado Mayu
sídlo rodiny Harada
Jakmile se z pracovny svého muže vrátila do jejich sídla, zamířila rovnou do svých soukromých pokojů. Tam se usadila k velkému, zdobenému stolu a sáhla po jednom svitku, na kterým úhledným písmem počala v rychlosti psát vzkaz. Ten poté znovu mlčky pročetla, smotala do malé ruličky a zapečetila. Hotový vzkaz odložila zpět na stůl a upřeně se zadívala do zrcadla na protější zdi, jež viselo přímo proti stolu.
Taková drzost! Co si o sobě ta malá holka vůbec myslela? Když řekne, že na to není vhodná doba, tak na to vhodná doba skutečně není! A Isamu namíst otoho, aby podpořil její slova, dá za pravdu jí! Bezvýznamné kunoichi, která se po takové době vrátila do vesnice a nemá nejmenší ponětí, jak to tu teď chodí a funguje! Ale to si zvolila opravdu špatného protivníka.
Mayu se prudce zdvihla z křesílka, popadla svitek a zamířila ze svého pokoje ven.
"Keiji! Okamžitě najdu Kazuhu a předej jí to," rozkázala mladému shinobimu, který fungoval jako její soukromý poslíček.
"A ať tě nikdo nevidí," upozornila ho varovným hlasem.
"Jistě, Mayu-sama," přikývl mladík na souhlas, převzal od ní svitek a urychleně zmizel.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Dovnitř se dostaly bez problémů, až měla Toshimi strach, že se něco pokazilo. Nebyla dalekood pravdy, což jí dokázal bolestivý výkřik, který patřil bez pochyby Aozorovi. „Kuso,“ zalamentovala a doběhla Negumi, aby ji kryla.
Tohle bylo hodně špatné. Rusovláska si okamžitě představila feudálního pána probodnutého skrz na skrz nějakým velkým mečem a okolo kaluže krve. Stiskla ruce v pěst. Takhle to být nemohlo. Určitě přiběhnou a dostanou šanci muže zachránit. Třeba se jen lekl!
Zavrtěla hlavou. Musela se nejprve soustředit na růžovovlásku, která se hnala ke stromům. Kunoichi ji předběhla, aby ji mohla chránit.
Isamu Harado
Osmý kazekage
Kancelář kazekage
Ozvalo se zaklepání a Isamu honem rychle hodil pod stůl pánský časopis. Existovaly tři osoby, které by v tuto dobu mohly s devadesáti devíti procentní pravděpodobností vstoupit. Mayu, Akashia nebo nová geninka, která si měla přijít pro zařazení. Ani u jedné nechtěl, aby viděla, co si čte. Ačkoliv první dvě jmenované pravděpodobně věděly.
Do kanceláře vešla třetí možnost, zelenooká hnědovláska. Isamu se na ni mile usmál. „Ty budeš Kokoro Yuni a jdeš si pro přidělení, že? Byla jsi zařazena do týmu Gama pod vedením Ryuuburesu Toshira. Ti právě odcházejí na misi, takže když si pospíšíš, měla bys je stihnout. Nějaké dotazy?“
Kokumotsu Shiki
Tým Theta
Rakuen
"Viděl bych to tak, že bychom mohli přestat sledovat Tadaa, nejeví, žádné podezřelé chování. Pokračovat v sledování Sajina a jelikož je pokoj volný, navrhuji infiltraci a prohlédání oblasti pod kobercem. Sensei je z nás nejrychlejší, mohla by skočit do pokoje. Já ohlídám oba vchody a Keiko započne sledování pána domu." Pronesl mladík svůj návrh, i když tím jeho odměřeným bezemočním hlasem to znělo spíš jako vydávání rozkazu od počítače.
Mezitím si prohledem projel okolí a oko stále sledovalo dvojici v chodbě.
Hizuki Shima
Shinhan
Půlka její porce v ní zmizela rychlostí, kterou by u tak malé holky nikdo nečekal. Ve chvíli co zmizel ten hrozný hlad, zpomalila a konečně začala vnímat chuť. Oči se jí nadšením rozšířily a pár dalších soust si nacpala do pusy najednou. Chybnost tohoto činu si uvědomila vzápětí a následujících pár minut se snažila nezakuckat.
Zbytek už pak dojedla pomalu a slušně, jak jí to doma naučili a spokojeně si pod stolem pohladila břicho. "Zdá se, že jeho jídlo i zlepší náladu. Dai-kun už nevypadá tak nakrknutě." prohlásila následně na zelenovlásčinu chválu kuchaři potom co se rozhlédla kolem stolu. Když se pak Tekuro zeptal ohledně zůstávání, měla chuť se praštit do čela, protože na to už zase zapomněla. Nicméně to neudělala a raději věnovala pozornost Chice odhodlaná si tentokrát tu informaci zapamatovat.
Haru Yanagi
Zlaté písky, 2. div.
Sensei souhlasila, že vyrazí ven. Zatímco ona vstala a pustila se úklidu po pečení, Haru si vzal ještě jeden kousek perníku.
Prťouchle Risa s ní v podstatě souhlasila. Chtěla trénovat a prý taky musela napravit jakýsi průšvih, který podle jejích sov posledně způsobila ona. Chlapec si pomyslel, že ta holka bude nejspíš k nezastavení. To k němu moc nešlo, na to cítil příliš velkou zodpovědnost.
Jakmile Sachiko zamířila ke dveřím, Haru se zvedl a následoval ji. Venku ucítil čerstvý vzduch. Byl si jistý, že za nedlouho už ho hlava přestane bolet úplně. Na otázku senseie odpověděl jako první.
"Já párkrát pracoval jako strážce lidí, kteří si mě najali...ale kromě chození po vodě a po stromech toho moc neumím. Používám hlavně taijutsu a boj s mečem. Rád bych se naučil nějakou techniku, i když zatím ani neznám svoji čakrovou podstatu."
Sachiko
Doma
Zlaté piesky - Druhá divízia
Sachiko si prisadla ku dvojici a sama si zobrala po tri kúsky z perníku, ktorý sa v prítomnosti ďalších dvoch osôb míňal väčšou rýchlosťou, na akú bola zvyknutá. Milo sa na nich usmievala - Risa bola hyperaktívna a živá ako vždy a Haru, ktorého spoznala len pred chvíľou, vyzeral zvlášť ubolene a nevyspato. Pobavený úsmev tiež venovala drobnému zvieratku na Risinom rameni, ktoré si s radosťou zobralo obrovský kus z perníku. Normálne by zvieratá takéto čokoládové veci jesť nemali, avšak summoni našťastie boli iná kategória. Sachiko dožula posledný kúsok a oprášila si umastené ruky.
"Myslím, že vonku je krásne počasie nato, aby sme išli na menšiu... prechádzku." Pomaly sa postavila zo svojho miesta a upratala ten menší bordel, čo narobili. Mala rada svoj poriadok. Vyčkala aj na dvojicu a zamierila bez okolkov ku dverám. Vždy bola pripravená vyraziť von, nato si vo svojej funkcií už zvykla. Pomerne často sa stávalo, že si ju dali zavolať.
"Risa-chan, TÝM sa naozaj trápiť nemusíš. Nebola to absolútne tvoja chyba," prehodila ešte menšiu internú poznámku a otvorila vchodové dvere.
"Tak mi po ceste povedzte, čo by ste chceli robiť. Alebo lepšie.. Čo vlastne teraz viete na začiatok." Dnes prekypovala istotou. Sebavedomá nebývala často a preto mala dnes zvlášť dobrú náladu a cítila, že ako sensei si povedie dobre.
Som späť, bojte sa ^_^
návštěva kazekageho
Kokoro Yuni
Yuni šla směrem hokageho palác a pořád přemýšlela jak je možné že léta na akademii utekla tak rychle. Budou jí chybět. Tiše si povzdechla a prohlížela si svojí novou čelenku a její žaludek se svíral při pomyšlení že teď musí za Kazekagem. Yuni už byla skoro u budovy a proto byla stále víc a víc nervóznější. Svojí čelenku pevně sevřela v ruce a následně si jí nandala. Svoje vysvědčení rychle složila a schovala do kapsy "To zvládneš" Pomyslela si a odvážným krokem vstoupila do budovy. Stoupla si přede dveře a uvědomila si že tohle je další krok ke splnění jejího snu. "No tak na tenhle den jsi přece čekala" Povzbuzovala se. Právě teď stačí jeden pohyb k tomu aby začala žít život shinobi. Musí začít dlouhou cestu plnou pastí, zrady ale i smíchu a lásky. Svoje nynější rozhodnutí už nikdy nevátí. Zvedla ruku a zaklepala. "Už není cesty zpět" Řekla si potichu a uvědomila is že od teď může zemřít kdykoliv. Yunin žaludek byl velký asi jako hrášek. Tohle všechno si Yuni uvědomovala když čekala na vyzvání dovnitř od Kazekageho. Zhluboka se nadechla a jemně se usmála. Právě se z ní stává právoplatná kunoichi.
Tekuro Ashikaru
Shinhan
Poslední dobou stále častěji nachytával sám sebe, že se snaží jíst pomaleji, než byl doposud zvyklý. Byla pravda, že vždycky všechno snědl strašlivě rychle a jemu samotnému se to nelíbilo. Připadal si potom nenažraně.
Ač se ze všech sil snažil užívat si poklidnou atmosféru, v hlavě se mu neustále honila mračna přízraků a ani jeden nechtěl odejít. Nejjasněji z nich vystupovaly dva.
První znázorňoval osobu s kartou a její reakci, až se s ní znovu setká.
Druhý pak situaci, kdy ho situace dožene k přivolávací technice, kterou si osvojil a ostatní ho zavrhnout.
*Nechci je zklamat. Nechci o ně přijít.*
Následek takových myšlenek byl jediný.
Tekuro absolutně zapomněl na svou sebekontrolu a naházel do sebe večeři o polovinu kratší čas, než všichni ostatní.
"Heh...tohle nevyšlo."
Odložil hůlky.
"No, vařej tam dobře. S chlápkem tam jsme už kamarádi, tak mu to s Hizuki pak vyřídíme. Mimochodem," vzpomněl si Tekuro ještě na myšlenku, která ho napadla po cestě, "zítra vyrážíme, nebo tu ještě zůstáváme? Nějak jsem pozapomněl na plán, gomenasai."
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Akce vyšla a Hiro měl hlavu stále na krku. "Uvidíme, kdo se bude smát naposledy. Jen tě ještě nechám chvíli krvácet..."
Pomyslel si mladík, přeběhl mezi stromy a sáhl do batůžku s vybavením. Pokud má použít všechno co má k dispozici aby toho parchanta zřídil, tak to udělá. Uvidí se, jak Kenchimu bude chutnat jeho vlastní medicína.
Rozhodil po zemi makibishi, ostré ježky, které rychle ukryl v zemi, že byly sotva vidět. Počítal s tím, že blonďák půjde hlavně po něm a nebude si všímat tolik okolí.
"Vždycky sis myslel že máš navrch a já tě vždycky vyvedl z omylu!" Křikl směrem k němu. Potřeboval ho vyprovokovat k přímému útoku. Když byl Kenchi už celkem blízko, hodil Hiro o zem dýmovnici a celou past ukryl. Pak se jen mladík otočil a začal takticky ustupovat.
Jestli tohle vyjde, měl by dostat ocenění za provokatéra roku.
Zahradami se ozval křik. Bylo těžké určit, kdo že to vlastně byl, ale klidně to mohl být Raizo, nebo třeba Aozoru-sama. Rozhodl se pro risk a vydal se oním směrem.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Shinhan
„Dík...“ vzal si od Hizuki Daisuke svou porci stále trošku nakrknutě, jak si z něho Tekuro utahoval, a sedl si ke stolu k ostatním, kteří už jedli.
Hizuki s Tekurem se do jídla pustili jako hladoví vlci, což Daisuke chápal, měli za sebou dlouhý den. A Chika? Ta jakbysmet, a kromě toho se nad jídlem ještě hlasitě rozplývala, nad čímž stekla Daisukemu pomyslná kapka po temeni.
Pohled na ty tři ho ale navzdory všemu hřál. Sedět společně u stolu a večeřet jako rodina... Ne každý si mohl takový luxus dopřát.
„Dobrou chuť!“ popřál ostatním s úsměvem nakonec i hnědovlásek, rozlomil své hůlky a pustil se do jídla.
Feudální záležitosti
Hirotado se sice válel na zemi, ale dech mu evidentně nedocházel.
„Uvidíme... JAK TI TO BUDE KECAT BEZ HLAVY!“ zařval na černovláska Kenchi za běhu, načež se napřáhl a prudce sekl, čímž shinobimu oddělil hlavu od těla. Tedy tak to nejprve vypadalo, dokud se Hirotadovo tělo neproměnilo ve špalek, rozseknutý na dvě poloviny.
„Co!?“ vytřeštil Kenchi překvapeně oči, načež se začal naštvaně rozhlížet, dokud nezahlédl svého soka o dobrých několik metrů dál, mizícího mezi stromy.
„KAM SI MYSLÍŠ ŽE DEŠ!? MĚ NEZDRHNEŠ!“ zařval za ním nepříčetně nadopovaný blonďák a vrhl se ho pronásledovat.
Negumi sebou mezitím mírně trhla, když jí tleskla Toshimi dlaněmi o tu její, ale hned na to se odhodlaně zamračila a přikývla, jelikož to vážně pomohlo.
„Un!“ přikývla a dala se s rusovláskou do běhu.
Obě dívky se rozhodly oběhnout hradbu a vstoupit zpátky do sídla vchodem pro služebnictvo, který se jim po chvíli skutečně zjevil před očima.
Byla to podobná brána, jako ta hlavní, jen podstatně menší a skromněji zdobená. A také byla na rozdíl od té první otevřená už když k ní dorazili. Služebnictvo tudy totiž prchalo před bojem uvnitř sídla.
„To je ono, Toshimi!“ potvrdila kunoichi Negumi, že jsou na správném místě, načež se obě dívky prosmýkly bránou dovnitř.
Když se dvojice dostala zpátky do sídla, ocitly se přímo u zahrady.
„Otou-sama... Hirotado... Kenchi... Kéž jste všichni v pořádku!“ modlila se Negumi v duchu, zatímco se rozhlíželi kolem sebe, hledaje cokoliv, co by jim napovědělo, co dál.
Dlouho ale hledat nemusely. Ze zahrady k nim chvilku po tom, co proběhly bránou, dolehl něčí bolestivý křik. A podle hlasu patřil Aozorovi.
„O-Otou-sama...!?“ ztuhla Negumi a její zorničky se zúžily, „OTOU-SAMA!“ vykřikla a vrhla se mezi stromy.