DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Tsubaki Kokumotsu, polonahý tým éta
Cestou domů se jen usmívala nad jejich 'zdařeným' tréninkem a především jeho závěrem. To, že přišli o spodní část oblečení nijak nehrotila, ale že jim vzala i svršky, to už jí celkem dělalo problémy. Nanami ji připravila o její překrásné tričko. Měla ho ráda, moc ráda. S povzdechem se dále promenádovala po ulic Písečně jen ve spodním prádle a s tykví na zádech. Sice dělala takovou menší ostudu klanu, ale aspoň se mohla trošičku opálit a lidé mohli závidět jejímu tělu. Občas pohodila vlasy, občas se protáhla, a tak různě dělala naschvály. Ovšem, když se někdo rozhodl, že si třeba plácne, litovala toho okamžitě. Jakmile došla domů, jejímu dvojčeti spadla čelist pomalu až k zemi a hned začal vyšilovat. Tsu se ho jen snažila uklidnit, načež si povzdechla a šla se radši obléknout, aby neměl nějaké kecy. Jako každý den, i teď si se svým bráchou sedla ven na lavičku s čajem a vše mu pověděla. Oba se tomu zasmáli, udělala se večeře a šlo se na kutě.
Ráno ji zvonil celkem nepříjemně budík. Zacvakla ho s nemilou poznámkou, poté následoval dlouhé šourání do sprchy a převléknutí se. Hodila rychle do sebe snídani a vyšla ven. Vydala se k budově Kazekageho. Někteří lidé si o ní šeptali a někteří, převážně pánové, na ní i hvízdali. Po tváři ji stekla kapička potu, ale ignorovala je a dále pokračovala v cestě. U budovy zahlédla kolegy, jak kráčí dovnitř. Přidala trochu do kroku, aby je dohnala.
"Ohayo! Taky jste se včera opálili jako já? optala se jich mile.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Jeho úžasný protiútok vyšel! Mladík, ostatně jako vždycky, unikl smrti jen o milimetry, ale podařilo se mu Kenchiho minimálně pořádně zřídit. Krev z rány na pravém spánku co inkasoval mu natekla do oka a částečně ho oslepila. Zbytek mu stékal po krku a zbarvil vytetovaného Kirina do ruda.
Hiro, bojující o život a nadopovaný adrenalinem byl tak ponořený do boje, že vůbec nezaregistroval k nim mířícího Katashiho, ani fakt, že se všichni dívají.
Mladík se snažil vytrhnout meč oponentovi z ramena a velmi nešetrně čepelí kroutil, ale nešlo to, protože se meč zasekl.
"SLÍBIL JSEM NEGUMI, ŽE TĚ NEZABIJU, ALE UDĚLÁM TO, JESTLI SE NEVZDÁŠ TY MAGORE!"
On sám se totiž vzdát nemohl. Myslel si, že to pochopil na konci neúspěšných chuninských zkoušek, ale doopravdy mu to celé došlo až po boji v temném skladišti, kde málem zemřel.
Když zbraň nešla vytáhnout, musel si Hiro trochu pomoct. Nyní v jakémsi pololehu vymrštil nohy a zapřel se o ty Kenchiho, s cílem poslat ho k zemi.
Nuu Kirimashi
Tým Alfa
Akademie, nemocnice
Slova shinobiho si opakoval v hlavě. Snažil se dát dohromady všechno, co slyšel od něj a vše od Yamata sensei, do nějaké souvislosti. Stál tam docela dlouho. Krabatil čelo a přivítal oči. Pak luskl prsty.
"Mám to! Narození - tak to všechno začíná! Nebo tak, myslím..." zvolal nahlas a vypravil se směr nemocnice. Na zdi visel připíchnutý lístek, kterému mladý loutkář nevěnoval pozornost. Spatřil sestřičku a dokonce i povědomou postavu. Vždyť to byla Aki!
"Našla jsi tu čelenku?" houkl Nuu na svou týmovou kolegyni.
"Dobrý den..." dodal směrem k sestřičce, když přišel k oběma osobám.
Ikazuchi Akeno
Černé písky, 1. divize
Pokoje Mayu-hime > Oáza
Akeno se uklonil po vzoru své sensei a následoval ji před budovu, ke Kazuha rozdala úkoly. Akeno jen kývnul na srozuměnou a bezeslova odešel. Mladík se vydal na ubytovnu, kde si jen vzal starý batoh, plášť a klobouk, které vypadali, že zažili již lepší časy. Celkově to však nebylo na škodu, protože takhle alspoň vypadal jako poutník a navíc jeho klobouk a plášt měli podobnou barvu jako písek, takže se mohl v pouštu stratit, kdyby to bylo potřeba. K své klasické výbavě si přibalil i masku, kterou dostal při výcviku u černých. Poté vyrazil. Než však došel k průrve ve skále, vzal to přes trh, kde nakoupil suroviny na cestu.
U průrvy čekal pět minut před dohodnutým časem a opravdu nevypadal, jako ninja. Díky klobouku mu nebylo vidět ani do obličeje. Svou sensei tam však našel a společně se vydali na cestu, která je nakonec dovedla do oázy, kde měli přespat. Kazuha se tam ujala jakého si vaření a rozhodla se konečně porušit dlouhé ticho.
"Nechte to na mě Sensei."
Pravil mile a ujal se vaření. Celé jeho vaření vypadalo hrozně jednoduše, ale jeho technika byla bravurní. Postupně do polévky přidával různé ingredience a oázou se po chvilce rozlila nádherná vůně, která nutila sliny se sbíhat.
"Povězte mi o něm. Jaký je, co má rád, co nesnáší. Všechno co víte, sensei."
Akeno na ni pohlédl s úsměvem, ale bylo poznat, že to bere z profesionálního hlediska. Nevypadal, jako kdyby měl s úkolem sebemenší problém.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Shinhan > Poušť
Jak se ukázalo, vbudil se Daisuke jako poslední, nad čímž se omluvně uculil a rozpačitě podrbal za hlavou, když se ze leže posadil a protáhl.
Netrvalo dlouho a tým Beta byl opět na cestě.
Písek pod jejich nohami pálil, ale to je díky botám nemuselo trápit, stejně jako nebezpečné paprsky slunce, které zachycovaly slaměné klobouky a cestovní pláště. Zásoby vody si také doplnili, takže se neměli čeho bát, a kromě toho byli přeci jen místní. Na takovéto podmínky byli zvyklí.
„Máte na mysli něco konkrétního, Chika-sensei?“ pohlédl na zelenovlásku zpod svého slamáku Daisuke zvědavě, když otevřela znovu téma trénování.
Feudální záležitosti
„Nesmysl! Myslíš si, že takové lži uvěřím!?“ máchl Katashi rukou s dýkou odmítavě do strany, když Toshimi spustila o nedostatku přesvědčení jeho vojáků pro jeho věc. „Moji muži mi jsou věrní! Neurážej je těmihle žvásty!“ osopil se na rusovlásku, když tu se zarazil a hned na to rychle ohlédl.
Stromy a keře za jeho zády totiž právě proťal chakrový srpek, který se řítil proti nim.
Katashi se proto rychle vrhl k zemi, aby se nebezpečí vyhnul, zatímco se Aozoru krytý štítem instinktivně přikrčil a Negumi s Toshimi se rovněž vyhnuly.
Útok tak všechny čtyři minul, jen kousek písečného štítu nad Aozorem usekl, každopádně nikoho z nich nezranil.
„Co to bylo!?“ narovnal se Aozoru a otevřel znovu oči.
„... K-Kenchi!?“ dostal ze sebe opodál zvedající se Katashi, když se všem přítomným naskytl díky pokosenému porostu pohled na duel Hirotada s Kenchim.
Otec blonďáka tak spatřil svého syna, s kůží rudou díky efektům drogy, co si vzal, s žílami naběhlými snad všude, kde vedly, a celého od krve.
Co se to s jeho synem stalo!? Takhle... Takhle dopadl kvůli jejich cíli...!?
„Haaa!“ bodl Hirotadovi proti břichu Kenchi, když byl černovlásek na dosah jeho meče, ale ten se svezl k zemi, po které se sklouzl, načež mu bodnutí oplatil.
Namísto šrámu vedle pravého oka co způsobil Kenchi ninjovi a ze kterého se ihned spustila krev, mu Hirotadu vrazil meč do ramene, načež mu do těla vpustil raiton.
„Ghhh!“ procedil Kenchi skrz drkotající zuby bolestivé zasténání. Díky droze od Hidea prakticky necítil bolest, ale raitonový šok a křeče byly cítit i přes ni.
Z ramene mu vystříkla krev a jeho meč mu vypadl z ruky, zatímco se ten Hirotadův zasekl v krvácející ráně.
„KENCHI!“ vykřikl zděšeně Katashi, který se tak okamžitě vzchopil. Neváhal už ani vteřinu a vrhl se k oběma mladíkům, v ruce stále třímající svou dýku, kterou teď hodlal použít jak jen bude nutné, aby svému synovi pomohl.
Kokumotsu Shiki
Tým Theta
Rakuen
Zdálo se, že mladý zrzek víceméně ignoruje, co kolem děje a mechanicky jí své jídlo.
Nebyl ještě ani v k půlce, když Keiko zhltal svůj příděl a dal se do dalšího slovního vodopádu. Překvapivě s ním Shiki víceméně souhlasil, až na několik bodů. Dokonce se si myslel, že je tady někdo tahá za nos. Nicméně najevo nedal ani smítko ze svých myšlenek. Vypadalo to, že nejdůležitější je pro něj se v klidu a nerušeně najíst.
"Myslím, že bylo řečeno vše podstatné." Pronesl nakonec a odložil do prázdné misky hůlky.
Kazuha Minami
Černé písky, 1. divize
Podzemní cvičiště > Pokoje Mayu-hime
„Dle rozkazu,“ uklonila se Kazuha a se složkou pod paží opustila i s Akenem místnost. Mlčky pokračovala až ven. Teprve tam se zastavila a ve tváři se jí rozlil její milý úsměv.
„Zabal si to nejnutnější. Za hodinu se sejdeme před průchodem ze Sunagakure a vyrazíme. Nezapomeň na plášť a klobouk.“
Krátce po znovushledání vyrazili vstříc poušti a průměrným ninja tempem si to namířili do oázy, kde měli nocovat. Kazuha rozdělala oheň a jala se na něm připravit polévku ze sušeného masa. „Takeshiho jsem znala,“ spustila najednou a soustředěně míchala. „Ptej se na cokoliv, co tě zajímá, Akeno.“
Yoshimitsu Kazama
Tím Delta
Nádrže
Keď som zliezol z nádrže, ujal sa toho Taji. Takisto vyliezol bez problémov až na vrchol. Hitomi s tým však mala problém, nevyliezla viac ako tri metre. Sensei povedala nám, aby sme jej s tým pomohli. Došiel som k stene, po ktorej chcela Hitomi vyliezť.
,,No, uhm, musíš nahromadiť chakru do nôh, to asi vieš, ale z toho čo som videl je asi tvoj problém to, že ju tam nemáš sústredenú stálo a rovnaké množstvo. Zošmykla si sa lebo si prestala hromadiť chakru a tým pádom si jej tam mala menšie množstvo ako je optimálne... Teda, aspoň to si myslím ja, skús to urobiť tak, že tam nahromadíš stále množstvo, také, akým po tej stene budeš môcť vyliezť a potom skrátka tok chakry presekni a to množstvo udrž v nohách... Možno to znie zložito, ale keď sa to raz naučíš, pôjde ti to od ruky... Od nohy, ak mám byť konkrétny," dopovedal som svoj názor a povzbudzujúco som sa na ňu usmial.
Kichiro Rei
Tým alfa
Čekání
"Bohužel pane. Nesmím ji nikomu dát. Asi jste dostal špatné instrukce. Je mi líto." Odpověděl Kichiro a po očku koukal ven na vzkaz.
Chvíli stál a přemýšlel jestli vůbec někdo přijde. Pak zahlédl mladou shinobi mluvící se sestřičkou a napadl ho další plán.
"Pane, myslím že tu čeleku, kterou máte doručit vy, donesla támhleta slečna. Zkuste se zeptat jí."
S úsměvem promluvil a čekal než se stařík vzdálí, aby se mohl rychle schovat za roh tak, aby od sestřičky nebyl vidět.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Ashi Fuuma
Tým Éta
Severní cvičiště>domov>kancelář Kazekageho
Když se Ashi rozhodla na Nanami konečně zaútočit, tak nějak zmizela. 'Co to sakra je najednou si jen tak zmizet,' řekne s pro sebe mladá Fuuma. Pak se podívá na Kiho a Tsubaki a jen si povzdychne. 'To mám jít takhle opravdu domů,' řekne si smutně pro sebe.
Po chvíli se rozejde pomalu z cvičiště. Těsně před ulicemi Suny si roztáhne svůj vějíř a snaží se alespoň trochu zakrýt, ale moc se jí to nedaří. Co nejrychleji se snaží proběhnout ulicemi, ale i tak na sebe přitahuje pozornost ostatních lidí, kteří jsou v ulicích. Černovlasá dívka se je snaží ignorovat a běží dále k domovu.
Po nějaké době konečně dorazí před dům a vběhne domů. V kuchyni je její teta a dívá se na ní dost zaraženě. „Na nic se mě neptej teto,“ řekne a pokračuje do svého pokoje. Tam složí vějíř a vezme si čisté oblečení a zamíří do koupelny. Poté jde do kuchyně a vezme si něco k jídlu. Teta se na ní jen podívá a raději se Ashi na nic neptá. Poté co se nají, tak jde do svého pokoje a lehne si na postel a po chvíli usne.
Další den ráno se probudí a dívá se ven z okna. Byl další pěkný den v Suně, ale jak pro koho. Ashi vstala z postele a převlékla se. Následně zamířila do koupelny a poté do kuchyně, kde se nasnídala. Poté šla zpět do svého pokoje a vzala si svůj vějíř a šla do budovy Kazekagheo požádat o přeřazení do jiného týmu, protože po jednom tréninku toho už měla opravdu dost.
Poté co vyrazila v domu, tak se na ní dívali lidé z vesnice, ale ona je raději ignorovala a šla k budově Kazekahego. Když se tam blížila, tak si všimla Kiho, který šel akorát do budovy.
Najednou se u ní zastavil posel a řekl jí, že má jít za Kazekagem, tak jen souhlasně kývla hlavou a rozešla se dovnitř. 'Takže budeme přeřazeni pod jinou sensei,' řekla si pro sebe a akorát došla ke Kimu, který akorát klepal na dveře, tak se na něj jen usmál a počkala na vyzvání ke vstupu.
Renji Kokumotsu
Tým Omega
Kancelář Kazekageho>ulice Suny
Poté co Renji domluvil, se podíval na Kazekageho a poslouchal jeho slova. Když mu Kazekage-sama řekl, že onen mladík bude jeho sensei, tak se na něj jen podíval a mile ho pozdravil, i když se musel trochu nutit. Renji si poté onoho muže prohlídl, ale zatím si ještě o něm nemohl udělat nějaký obrázek a čekal, až promluví. To se mu za chvíli splnilo.
Když Kazekage-sama řekl, že oni dva jsou od teď tým Omega, tak se jen pousmál. „Dobře kazekage-sama,“ řekne a kývne hlavou. Kokumotsu poté chvíli pozoroval senseie a když řekl že půjdou trénovat, tak se pousmál. Poté co mu naznačil, že má jít, tak se na něj jen podívám. „Na shledanou Kazekage-sama,“ řekl a poté opustil místnost a pomalu se rozešel chodbou a šel ven z budovy. 'No tak tohle bude opravdu zajímavé. Sensei mi připadá hodně akční a taky dost mladý, no snad bude v pohodě. To poznám až časem,' řekne si pro sebe a poté se podívám na senseie s úmyslem dozvědět se, kde mají vlastně namířeno a co budou dělat.
Ki Hayabusa
Tým Éta
Severní cvičiště, ulice Suny, domov, kancelář Kazekageho
"Já idiot!" skřípal zuby bělovlásek. Byla už půlnoc, když se odhodlal vyrazit. Plížil se opatrně postranními temnými uličkami a dával zatraceně velký pozor, aby ho nikdo neviděl. Opatrně vykoukl z jedné té uličky a rozhlédl se. Vzduch byl čistý. Vyběhl rychle z uličky. Kdyby na Nanami neřval všemožné nadávky a že ji zabije, tak by byl rád, že ho po tom, co z něj strhala vršek, nechala jít. Ale že on musel vyřvávat, tak se potrestal tím, že mu na záda napsala větu: Watashi wa baka desu... Teď jen musel doufat, že ho nikdo neuvidí. Zaběhl do další uličky, chtěl zabrzdit, ale ouha - šutrák v cestě! Zakopl o něj a vyletěl z uličky do jedné větší ulice. Z hospody se zrovna potácelo pár chlapů a trojice cucáků z jiného týmu se tou cestou vracela domů. Při svém pádu narazil do popelnice. Ta zarachotila, pes z jednoho domu začal štěkat, přidávali se k němu další a celá ulice byla rázem vzhůru. Všichni Kiho viděli. Ki zaječel a utíkal rychle, ale neohrabaně domů. Cestou narážel do různých věcí a přitáhl na sebe pozornost spousty lidí. Když doběhl domů, začal lomcovat klikou, ale dveře byly zamčené a jak se zdálo, všichni doma spí jako zabití. Ani zvonek nepomohl.
"Do haj*lu! Jediní lidí, které chcu vzbudit a oni chrápou jak dřevo! OTEVŘETE MI, SAKRA!" ječel a bušil do dveří. Marně. Jen na sebe přitáhl pozornost lidi, co žili v ulici.
"Taková ostuda! To je milionkrát horší než ta záležitost s roztrhaným oblečením a humusem z kanálu!" pomyslel si Ki. Celou noc trávil hledáním místa, kde by se mohl zbavit nechtěné pozornosti.
Ráno ho probudil výkřik. Nějaká stará paní šla vynést odpadky do popelnice, do níž se Ki ukryl před svými pozorovateli. Nějak se mu následkem vyčerpání povedlo usnout. Teď jen zamžoural očima a jakmile si uvědomil, kde je, se zděšeným výkřikem vyletěl z popelnice rychle jako raketa. Se stejnou rychlostí doběhl domů, kde se srazil ve dveřích s taťkou. Ten, neschopen slova, jen pomalu a zmateně odešel. Ki se doma pořádně umyl a aspoň deset minut si drhnul záda, pal se rychle oblékl do černého trička s krátkým rukávem a tmavošedých kalhot, vzal si pár černých rukavic a třískl hlavou do stolu. Díky tomuhle nočnímu incidentu se mu teď budou lidi smát ještě víc! Chtělo se mu řvát. Asi na to ale nenašel sílu, neboť si jen vzal něco k snědku a pomalu se došoural k sobě do pokoje. Vzal si šest rezervních nožů a vydal se za Kazekagem. Chtěl požádat o přeřazení. Už cestou tam viděl, jak si na něj lidi ukazují. Před budovou Kazekageho se střetl s poslem, který mu sdělil, že má tým Éta nové velení. Zůstal v šoku. Opravdu ta hrozná příšera, kvůli které se mu po dvou trénincích budou všichni smát, zmizela z jeho života? Dobrých pět minut stál na místě a rozdýchával tuhle radostnou novinu, a pak se vydal ke kanceláři. Zaklepal a čekal, kdy bude moct vstoupit, aby zjistil, kdo bude nový sensei týmu Éta. Nikdo horší než Nanami to být nemohl.
Tanaka Mitsuki
Tým Delta
Vodní nádrže
Pozorně sledovala oba geniny, kteří demonstrovali svoje schopnosti, načež se zaměřila na poslední z nich. Naklonila hlavu do strany, když dívka s obtížemi dosáhla ani ne tří metrů a spadla zpět na zem.
"Hm," broukla Mitsuki pro sebe a pomalu hlavu zase narovnala do svislé polohy.
"Takže vy dva chůzi po pevných předmětech zvládáte. A ty příliš ne," přejela je postupně pohledem, s ním nakonec zakotvila u Hitomi.
"Tak fajn. Uděláme to následovně. Vy dva pomůžete Hitomi s tréninkem. Až bude ovládat chůzi po pevných předmětech stejně jako vy dva, posuneme se dál," rozhodla nakonec, přičemž si založila ruku v bok a pro důraz svých slov si založila ruku v bok.
"Nějaké otázky? Nebo námitky?" přeměřila si všechny tři pohledem.
Hitomi Akikori, tým delta
Taji vystihl perfektně vše, co doposud dělali. Hitomi na vše přikývla. Sensei se netvářila úplně nadšeně, ale co mohla nadělat. Zadala jim vcelku lehký úkol, avšak pro kluky. Ona neměla ani tu mizivou šanci, že by se mohla dostat nahoru. Povzdechla si a přešla ke stěně. Aspoň něco musela ukázat, i kdyby měla zkolabovat. Přeměřila si zeď pohledem a maličko odstoupila, aby měla místo na rozběh. Začala se soustředit na svoje dvě kapky čakry a vystartovala. Vyběhla asi 2,5 metru, než ji slétla dolů. Zvedla se ze země a jen se oprášila. Nic neříkala a v tichosti záviděla klukům.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Nagana Daichi
Černé písky - 2. divize
jižní cvičiště
Poté, co mu Irizo položil dvě tak zásadní otázky, Daichi si dal několik minut k dobru, než se rozhodnul mu alespoň minimálně nastínit svoje důvody. Ostatně, i když nebyl Irizo zrovna tím, s kým by chtěl svoje důvody sdílet, teď byl jeho sensei a něco málo mu říct musel.
"Proč? Žádný velký důvod k tomu nemám. Prostě jsem přesta mít tuhle vesnici rád v podobě, jakou má teďka," trhnul sotva znatelně rameny a protočil si naposledy svitek od Kazeshiniho v ruce, než vytvořil obyčejný klon. Druhý Daichi se ihned na to změnil díky Henge na malého chlapce, kterému pravý Daichi předal svitek a odeslal ho s ním za Kataiem. Poté si zastrčil i druhou ruku do kapsy kalhot a s otočením zamířil volným krokem pryč.
"K Černým jsem prostě chtěl," zodpovědě i druhou otázku, čímž ukončil celou diskuzi. Místo zbytečného rozhovoru zavedl Iriza ke skalnatému okraji vesnice, po kterém vystoupal až na samotný vrchol a zadíval se dolů na vesnici, kterou teď měli přímo na dlani.
"Pro začátek bys mi mohl předvést něco z toho, co umíš," vybídnul chlapce, aniž by svůj pohled od vesnice odtrhnul.
Harado Mayu
soukromé pokoje
"Výborně," švila paží ve vzduchu a složila jediným gestem vějíř ve své ruce.
"Jakmile bude vše vyřízeno, vraťte se ihned do Suny a podejte mi zprávu o průběhu. Očekávám, že vše proběhne bez komplikací. A pokud vás tam snad někdo přeci jen uvidí..." Mayu se na krátký okamžik odmlčela a odvrátila svou tvář k velkým oknům, jež vpouštěly do jejích pokojů spoustu světla i příjemného vánku.
"Zbavte se ho taky. Ať to je kdokoliv," dokončila svou myšlenku a otočila se ke dvojici zády.
"Nezklamte mě. Teď můžete jít," dodala pouze pro zakončení jejich konverzace a mávnutím ruky jim naznačila, aby opustili její domov.
Kazekage, Ritsu Osamu
tým Omega
kancelář Kazekageho
Byl právě uprostřed rozhovoru s blonďatým mladíkem, když se ozvalo zaklepání. Tázavě povytáhnul obočí a vyzval osobu stojící za dveřmi, aby vstoupila dovnitř. Když se v nich však objevil červenovlasý mladík, rty se mu stočily do úlevného úsměvu.
"Ah, vítej, Renji. Jdeš právě včas," přivítal ho přívětivě a přejel pohledem z chlapce na blonďáka.
"To je on, Ritsu," pokývnul směrem ke chlapci hlavou. Ritsu se v okamžiku otočil na místě a se širokým šklebem ve tváři se na Renjira zadíval.
"Ahahá, ty jsi Renji? Kokumotsu Renji?" zakmital nadšeně obočím, přičemž se jeho šioký úsměv ještě víc rozšířil.
"Jsem Osamu Ritsu. Tvůj nový sensei," ukázal na sebe palcem, načež se celý napřímil a nadmul se pýchou. To, že mu Kazekage svěřil tým, bylo vrcholem jeho dosavadní snahy. A on jeho důvěru rozhodně nezklame! Kazekage přejel po dvojici pohledem.
"Teď vy dva tvoříte tým Omega. Nějaký čas budete sami, než k vám přiřadím někoho dalšího," oznámil jim, čímž celé představování vlastně zakončil. Ritsu zastrčil jednu ruku do kapsy kalhot a bokem se k němu natočil.
"Bezva. Tak my jdeme trénovat!" zazubil se na Kazekageho nadšeně a trhnutím hlavy směrem ke dveřím chlapci naznačil, že je čas jít. Poté zdvihnul nohu do výšky a nepřiměřeně velkými kroky vykročil z Kazekageho pracovny. Okamžik tak připomínal čápa pochodujícího kolem hnízda.
Hledání ztraceného přívěsku
Keiko
Tým Théta
Oáza
Keiko zdlábl svou večeři v rekordním čase, aby mohl opět pokračovat ve svém dedukování. Jeho úsměv na rtech jasně dokazoval, že je nad míru potěšen, že byl pochválen a hodlal se v připadu více angažovat.
"No..tak nejvíc to asi vypadá na pána domu. Už kvouli tomu svýmu tajemství a tajnou skrejší, ale tak nějak ste nám neřekla, co ste tam našla, takže kdo ví. Slouha nemá motiv. Leda, že by si chtěl finančně přilepšit, ale to by neukradl prakticky bezcenej řetízek. Leda by s ním chtěl pána vydírat, nebo chtít výkupné, což se mi fakticky nezdá. Pak je tady ještě ten útržek látky na vokně, co nasel Shiki. Princeznička vypověděla, že viděla postavu s divnou hlavou, což mohl bejt nějkej klobouk. Takže byl pachatel buďto ten s kloboukem, nebo jenom chtěl, abychm si mysleli, že to byl někdo s kloboukem. Takže já fakt nevim. Karavany se tu určitě střídaj několikrát so tejdne a prakticky kdokoliv může podobný klobouky prodávat. Takže si myslim, že to byl ten pán domu. Ale motiv mi furt uniká. Taky...co by si dokázal tím, že by ukradl něco ze svého domu a pak volal nás na prošetření. Já si prostě myslím to, že tu jde o něco jinýho s třetí osobou, ktrou sme ještě nepotkali a která by nám dala dalši dil do skládačky."
Keiko domluvil a pokývl hlavou. Byl na sebe náležitè hrdý, protože se mu konečně vyplatily ty jeho detektivní příběhy, které poslouchal a které, jako jediné, také četl, ač považoval čtení za ztrátu času.
"A co bylo vlastně v tej jeho skrejši? Nějakej trezor, žejo? Nebooo...nebooo..nějaký důležotý lejstra?"
Dorážel se zájmem na Yumeku.
Renji Kokumotsu
Domov>Akademie>Domov>Kancelář Kazeageho
Ráno se Renji probudil a zatím si ještě užíval klidného rána, které mělo za chvíli skončit a to tím, jak vyjde ze svého pokoje, tohle bylo asi jediné místo v domě, kde mohl být úplně v klidu. Po chvíli vstal v postele a šel do koupelny. Poté co se vrátil, tak se převlékl do svého oblíbeného a oblečení a po chvíli si vezme všechny věci a rozejde se do kuchyně.
Když tam dojde, tak pozdraví všechny neutrálním tónem a posadí se ke stolu a pustí se do jídla. Když dojí, tak uklidí talíř do dřezu a rozejde se ke dveřím a odejde z domu a pomalu zamíří klanovou čtvrtí do akademie.
Když dojde do akademie, tak se posadí jako vždy sám a dívá se na tabuli a všechny ignoruje. 'Snad to senseiovi nebude dneska dlouho trvat,' řekne si celkem otráveně pro sebe. Naštěstí se s tím sensei moc nezdržoval. Poté co dostal čelenku, tak se usmál a uvázal si jí na popruh od tykve. Poté co je sensei pustil, tak se Renji rozešel zpět domů, ale jako první zamířil ta jeho prarodičemi, aby poděkoval dědovi. Ten se na něj jen spokojeně usměje a po chvíli se rozejde domů.
Když dojde domů, tak jim to řekne a doma jsem z toho celkem nadšení. Poté co se naobědvá, tak se rozejde do svého pokoje a po chvíli odejde z domu a jde do kanceláře Kazegeho. Protože nepospíchá, tak jde klidným krokem. Když dojde před budovu, tak se na chvíli zastaví, aby nasbíral odvahu. 'Trochu se bojím, jestli se dostanu do dobrého týmu,' řekne si pro sebe a snaží se tvářit neutrálně. Poté se rozejdu do budovy a poté hledá dveře Kazekageho pracovny. Po nějaké době najde ony dveře. Poté se nadechne a zaklepe na dveře a vejde dovnitř. „Dobrý den Kazekage-sama. Jmenuji se Renji Kokumotsu a přišel jsem si pro zařazení do týmu,“ řekne Renji.
Hľadanie Čelenky
Nemocnica
V nemocnici nebol takmer nikto až na jedného starčeka ktorí sa rozprával s chlapcom a sestrička ktorá prechádzala okolo.
Sestrička sa pozrela na dievčinu ktorá sa pýtala na čelenku
„Bola tu jedna ale už ju niekto vzal a odišiel s ňou von, možno ju ukryl niekde vonku. Neviem ti lepšie poradiť skús tam pohľadať ale skôr si choď domov pospať nevyzeráš moc dobre“ povedala sestrička s úsmevom na tvári.
„Ešte niečo by ste chcela vedieť?“ spýtala sa dievčiny
Pred nemocnicou kúsok od vchodu ležal odkaz pripevnení kunayom
Starček
Starček si všimol u chlapca to čo hľadal a nejako neriešil príchod novej dievčiny ktorá sa sestričky pýtala na čelenku
„Mňa žiaden odkaz nezaujíma bolo mi povedané že tu je chlapec čo má čelenku bez znaku a že ju mám od neho vyzdvihnúť a odniesť istému pánovu ani neviem či mi povedal meno ale viem kde ju mám zaniesť“ začal rozprávať starček a poriadne si obzeral chlapca
„A vidím že ju máš ti tak ťa poprosím aby si mi ju dal“ povedal starček a nastavil dlaň
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Kichiro Rei
Tým alfa
Nemocnice
Kichiro stál soustředěný u jednoho z okének, když v tom k němu někdo promluvil. Byl to starý mužík a mluvil o čelence. "Pane, rád bych vám pomohl, ale teď to nepůjde. Nevím jestli znáte mého senseie, ale já ještě moc ne, takže budu radši dělat co mi přikázal. Koukněte. Tam venku na zemi ten papír. Ten tam nechal sensei jako vzkaz, ale nechoďte si ho číst. Vám určitě určený není." Podíval se na staříka a ještě mu proběhlo hlavou. "Stejně by to bez brýlí asi nepřečetl."
Otočil se znovu k okénku a pozoroval cestu k nemocnici, jistli nezahlédne někoho podezřelého.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Yumeka Ikazuchi
Tým Théta
Rakuen
Keiko spustil slovní průjem a Yumeka dál nerušeně jedla, ačkoliv vnímala. Chlapcova slova byla hrozně zmatečná a tak občas zapomněla vnímat chuť jídla, protože se soustředila, aby neignorovala zával informací.
Vesměs měl Keiko pravdu a žena byla celkem překvapená, že dokáže i takhle přemýšlet. Nemyslela si, že byl hloupý… To ne… Jen trochu pomalejší.
„Pěkně řečeno, Keiko,“ pochválila ho s úsměvem a odložila svou misku. „Takže jak tady náš detektiv naznačil, řetízek by mohl být někde uvnitř domu. Koho teď podezříváte víc?“
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Shinhan
Její sny byly tuhle noc úplně jiné. Podvědomě věděla, že jsou s ní její žáci, cítila Hizučiny voňavé vlásky. Bylo jí hrozně dobře.
Probudila se do světlého rána. Venkovní teplota už dávno stoupala, ale zdi hostince a žaluzie zajistily, že uvnitř bylo stále příjemně. Mírně pootevřela víčka a rumělkové oči se setkaly s dívčinými. „Ránko, Hizuki-chan,“ usmála se jako andílek a znovu si ji k sobě přitulila, boříc jí nos do jemných pramínků. „Ránko, Tecchan,“ zahučela spokojeně.
Zanedlouho byly opět na cestě. Slunce pařilo a všichni byly rádi za cestovní pláště, kterými je obdaroval hostinský při odchodu. „Dneska večer bychom mohli dát nový trénink,“ načala zelenovláska po chvíli ticha. Hizuki-chan by vás měla dohnat a já si myslím, že ani vy byste nechtěli cestou zakrnět, že?“
Risa Mokushi
Zlaté písky, druhá divize
Byt Sachiko > Ulice Sunagakure
Ikazuchi Akeno
První divize černých písků
Pokoje Mayu-Hime
Akeno pozvedl hlavu a němě poslouchal každé slovo, které Mayu-hime vyslovila. V takové práci si člověk musel pamatovat všechno a v jednu chvíli to všechno zase zapomenout. Akeno byl teprve nováčkem, ale snažil se jednat jako profesionál.
'Takeshi Takeda. Odstranit rychle a tiše, aby se nerozkecal. Takeshi Takesa...'
Akeno si jeho jméno zopakoval snad osmkrát, aby nezapoměl a přitom nehnul ani brvou. Čekal jen na vyzvání k odchodu, protože mluvit nemohl a ani neměl co říct.
Taji Sakyu
tým Delta
vodní nádrže
Sensei jim zadala,aby jí předvedli do jaké výšky dokážou vylézt.Lučišník evidentně překypoval energií a chopil se iniciativy.Došel ke stěně a kolmo ji vyšel až nahoru.Taji zamířil za ním na vedlejší zeď.
Když se došoural ke zdi,zasoustředil do nohou svou čakru a dostal se až na vrchol.Zvládal to stále lépe a cesta k nebesům proběhla bez problému.Na vrcholu si Taji sedl na okraj nádrže a vystrčil nohy společně s čepelí své naginaty do prostoru pod ním a jen vyčkával na další pokyny.
Hizuki Shima(tým Beta)
Shinhan
´Sensei má asi hodně ráda medvídky... Teda doufám, že je to tím... na skutečného medvěda nevypadám, že ne? No náš chlupatý soused jako jeden vypadá, ale tak zle na tom nejsem. Určitě ne...´ Její myšlenkové pochody vyrušil odcházející Daisuke a ona na ně téměř okamžitě zapomněla.
Pohlédla na usmívající se sensei a také se musela usmát. Mírně se zavrtěla, aby se dostala blíže k příjemnému zdroji tepla jež Chika poskytovala a potichu zašeptala nazpět. "Kdykoliv budete potřebovat..."
Nebyla si jistá, jestli jí zelenovláska vůbec slyšela, dříve než se propadla do říše snů, ale potěšená, že sensei bezstarostně usnula si pomalu začínala uvědomovat, že i ona je poněkud utahaná. Tedy lépe řečeno utahaná jako kotě a tak Chiku záhy následovala.
Ráno se probudila stále v jejím objetí a po prozkoumání místnosti zjistila, že vzhůru je zatím jenom Tekuro. Nechtěla riskovat zelenovlásčino probuzení a samotné se jí vstávat ještě nechtělo a tak zůstala téměř bez hnutí ležet a zkoumavě zírala na spící, usmívající se tvář ženy před sebou.
Aki Saburou
Tým Alfa
"Jít se vyspat? Jo, to mě fakt nenapadlo." Povzdechla si plavovláska a už se měla k odchodu, když v tom se uslyšela to, co ani nečekala, že by kdy mohla slyšet - konkretní místo! Sice nevěděla, co by mohl muž vědět o jejím úkolu, ale alespoň konečně nemusela bloudit naslepo. Mrtvolným krokem tedy vyrazila rovnou do nemocnice, jak jí muž poradil. Přeci jen stejně neměla co ztratit. Koneckonců... Duši už dávno vypustila.
Když dorazila, namířila si to k nejbližší sestřičce a bez váhání spustila. "Asi nevíte, jestli tu poblíž není nějaká čelenka, že? Asi neoznačená... Já nevím. Prostě nějaká!" Vykřikla nakonec zoufale, až se skoro i bála, že by jí mohli vyrazit.
"Já jen... Už nemůžu. Omlouvám se za tu... Histerii."
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Irizo Yoris – člen 2. Divízie čiernych pieskov
Južne cvičisko
Irizo kráčal v tichosti za Daichim až kým neprerušil ticho otázkou na Iriza
„Tak ako väčšina s členov krátko po akadémii ma oslovili či nejdem ku Čierním a ako som súhlasil tak som šiel do výcvikového centra čiernych a teraz som tu“ povedal Irizo a popravde detaily si už ani on sám nepamätal ako presne to bolo
„Kazuha ma nič nenaučila, môj sensei bola Yasu Akémi až do určitej udalosti pri ktorej som ostal v nemocnici a od vtedy si ma prehadzovali ako horúci zemiak. A celkom dosť vecí som sa naučil aj ja sám“ dodal Irizo a pozrel na Daichiho
*Najradšej by som ho zabil ale to by sa moc Kazeshini nepotešil, ešte otázky štýlu ako si sa dostal tam a čo vieš už ma prestavajú baviť* prebehlo v hlave Irizovi a predstavoval si ako zabíja Daichiho zabije s Naginatou
*Irizo bolo by to skvelí pocit ale dúfaj že tento ta zas niekde neodhodí a určite budeš s ním dobré vychádzať však po čase zistíš že sa nemusíš pred ním až tak pretvarovať ako u Akemi a ostatných* ozval sa hlas v Irizovej hlave
„Snáď máš pravdu “ zašepol Irizo popod nos a neuvedomil si že s neho vyšli nejaké slova
„A čo vy ako ste sa dostali k čiernym? No skôr by ma zaujímalo ako ste sa dostali do Kultu?“ spýtal sa Irizo
Hľadanie Čelenky
Akadémia
Mladí genin hľadal nejakú čelenku shinobi sa zatváril prekvapene a v tvári sa mu dalo vyčítať že kto by hľadal čelenku bez znaku. Potom sa výraz vytrácal keď v stručnosti vysvetlil o čo vlastne ide
„Tak máš pravdu tu začína cesta shinobiho ale nie každý tu začal sú aj taký čo akadémiu vôbec nenavštevovali a sú skvelí shinobi. A druha vec nie každý chce byť ninjom. Najskôr musíš zistiť čo kde začína a potom to ľahko nájdeš “ povedal mladí ninja a pobral sa smerom do tmavých uličiek Kirigakure
„Môjmu kamarátovi sa narodil včera syn a dnes to idem s ním osláviť ak ešte bude stať na nohách. Možno to má niečo spoločne a možno som úplne vedľa“ zvolal ešte shinobi kým ho nepohltila tma
Nemocnica
Do nemocnice vošiel starší dedko, v ruke zvieral paličku a pomálim krokom došiel až k recepcií
„Dobrý deň chcel by som sa vás jednu malú otázočku “ začal rozprávať mierne roztrasením hlasom
„Mal by tu byť nejaký chlapec s čelenou ktorá nemá žiaden znak“ dodal dedko aj napriek zdaniu že pri každom slove zabudne čo chce ďalej povedať hovoril plynulo. Sestrička sa usmiala a ukázala na chlapca ktorí sa ukrýval v nemocnici a vykukoval von
„Asi myslíte tamtoho chlapca“ predniesla mýlim usmievavým hlasom a dedko sa vydal ku chlapcovi.
„Dobrý deň mladí muž môžem ta vyrušiť na pár minút? Hádam na nikoho dôležitého nečakáš“ spýtal sa dedko a pokúsil sa o úsmev ale ani zuby neukázal lebo sa bal že mu vypadne protéza
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Kazuha Minami
Černé písky, 1. divize
Podzemní cvičiště > Pokoje Mayu-hime
Mayu vypadala vyrovnaně jako vždy, přesto z jejích slov čišela jistá netrpělivost, kterou vysvětlila ženina další slova.
Kazuha si klidně a bez řečí vyslechla podtext mise a při vyslovení jména zrádce se málem ošila. Převzala si žlutou složku a přejela osobní údaje očima. Opravdu šlo o něj. Upřímně se jí nezdálo, že by něco takového udělal, ale rozkaz byl rozkaz.
Zaklapla desky a vzhlédla ke kazekageho ženě. „Takeshi Takeda zemře dle rozkazu.“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Stiskla dlaně v pěst. Toshimi měla toho chlapa po krk. „Svět není černobílý, ty ňoumo!“ rozkřikla se po něm. „Proč by se mělo volit jen mezi dvěma možnostmi?! Proč se pořád mlátit?! Dobře poslouchej! Tohle jsou slova Aozorova vojáka, který by v té válce bojoval! Já Aozorovi-sama věřím! Věřím, že dokáže to, oč se snaží! Co tvoji vojáci, co?! Věří oni tobě? Protože když jsem s jedním bojovala, málem se ani nepohnul, protože si vlastně nebyl jistý, za co jde položit život! Takže teď okamžitě odhoď tu kudlu, nebo se jí zbavím já!“
Yoshimitsu Kazama
Tím Delta
Nádrže
Sensei nás požiadala, aby sme jej o nás niečo povedali. Už som sa chcel pustiť do hovoru, ale Taji ma predbehol. Hovoril o všetkých.
,,Ja som sa naučil liezť po zvislých plochách ešte so svojim minulým tímom," doplnil som ho. Sensei skonštatovala, čo sme jej povedali a poslala nás ukázať jej, ako vysoko dokážeme vyliezť. Pustil som sa do toho a došiel som k jednej nádrži. Skočil som na ňu a začal som liezť po jej stene. Za pár chvíľ som sa ocitol úplne hore. Nebola to vysoká nádrž, nebolo to ťažké. Potom som zoskočil dole a čakal na ďalšie pokyny.
Tekuro Ashikaru
Shinhan
Znovu si protáhl páteř a zachumlal se do spacáku. Začaly se mu pomalu, ale jistě, klížit oči. Chika s Hizuki si tam něco šeptaly, ale on už neměl moc energie je vnímat. Dobře se najedl, bylo mu teplo a to ve spojení s únavou udělalo své. Ani si nepamatoval, kdy se Daisuke vrátil ze sprchy.
Měl bezesnou noc a každou chvilku se budil.
Ráno se probudil jako první. Pomalu a potichu se vysoukal ze svého ležení, došel do koupelny, opláchl si obličej, oblékl se a sedl si ke stolu. Z batohu vytáhl "poštovní svitek" a rozevřel ho. Jak očekával, byla tam zpráva.
Po jejím přečtení se pousmál. I tak si jí ale četl znovu a znovu, jestli to ten, který měl sledovat a který měl dorazit, nemyslel nějak jinak.
To ale nebylo možné. I když byli v pár věcech jiní, znal ho jako...no jako sebe sama.
Chvilku tu myšlenku převaloval v hlavě a sám pro sebe se tomu musel zasmát. Každou chvilku kontroloval své kolegy, zda se neprobudí.
Kokumotsu Shiki
Tým Theta
Rakuen
Yumeka zcela sprostě využila jeho štítu, který posléze rozbil a vydal se s nimi.
Sensei si musela hrát. Na spořádanou matku a odešla dětem pro večeři. Co naplat, Shiki jí to nijak nebral. Keiko se mezitím pustil do silného slovního průjmu bez valné výpovědní hodnoty. Nicméně Shiki se tvářil tak, že to vypadalo, že ho snad poslouchá i s lehkým zájmem. 'Zase mele naprosto z cesty a celá pointa šla říci v jedné větě. Alespoň, že se v myšlenkácha svým způsobem ubírá správně.'
Chvíli ještě Keika pozoroval a pak jen přikývl. "Dobře"
Sám začal uvažovat, jak ve zcela jasnějším případu postup co nejefektivněji dále. Nakonec se rozhodl, že odpočinek bude nejsnažší. Sensei přitančila s jídlem. Pokývl jí na poděkování a mechanicky to dosebe začal házet.
Nuu Kirimashi
Tým Alfa
Akademie
Prohledával zrovna malý suchý keř, když za sebou zaslechl dospělý hlas. Ninja se jej zeptal, co tady tak pozdě pohledává.
"Já... hledám tady čelenku. Ne svoji, ale beze znaku. Můj sensei, Yamato Kokumotsu, mě ji poslal hledat. Nápovědou mělo být: "Tak kde to začíná". Myslel jsem, že ji ukryl tam, kde začíná každý shinobi svou dráhu - na akademii, ale nic jsem nenašel. A tak bych se chtěl zeptat... Neviděl jste ji tady náhodou? odpověděl mu Nuu. Stále přitom šmátral v keři, ale stejně tam nic nenašel. Přestal se tedy probírat listím a větévkami, napřímil se a podíval se na ninju.
Nagana Daichi
Černé písky - 2. divize
jižní cvičiště
Jakmile v doprovodu Iriza opustil katakomby a zbavil se tak louče ze své ruky, zastrčil ji do kapsy u svých kalhot a pozvolným krokem zamířil od vchodu na jih vesnice. Pokud se nemýlil, na tamním cvičišti se Katai právě nacházel.
"Jak ses dostal do Černých?" přerušil po delší době ticho, které mezi nimi panovalo, a koutkem oka na chlapce pohlédnul. V prstech druhé ruky si pohrával se svitkem obsahujícím zprávu pro Kataie, obsah sdělení ho však nijak zvlášť nezajímal. Tušil, k čemu Kazeshini Kataie využije, ale neměl potřebu se o tom dozvědět víc. Tenhle člověk mu byl zcela ukradený a pro Jobena to jen byla další z jeho loutek.
"A co ses vůbec doposud od Kazuhy naučil?" natočil k Irizovi teď už celý obličej, ve kterém se mihnul výraz opravdového zájmu, jakmile vyslovil jméno kunoichi. Kazuha měla některé přednosti, jež byly vskutku poutavé. Ale jen malé procento z nich obsahovaly její schopnosti. Na těch Daichi oceňoval především čistotu a preciznost, s jakou žena odváděla svou práci.
Harado Mayu
soukromé pokoje
V okamžik, kdy se ozvalo zaklepání, urychleně složila vějířek, s nímž se ovívala a vstala ze svého křesla.
"Konečně," pronesla, když se ve dveřích objevila Kazuha se svým žákem a pokynula jim, aby se k ní připojili. Sama se k nim přitom obrátila zády a jediným gestem ruky vějířek znovu otevřela.
"Mám pro vás velmi důležitou misi," promluvila vážným hlasem, v jehož podtónu zaznívala netrpělivost.
"Zjistili jsme, že jeden z deseti strážců feudálního pána Země větru je zrádce a jelikož je to přední ninja z naší vesnice, musíme se o něj postarat dříve, než napáchá nějakou škodu," zaklapla vějíř o dlaň druhé ruky a prudkým pohybem se otočila na Kazuhu.
"Chci, abyste došli do paláce Feudálního pána a toho ninju odstranili. Na dobro," upřel na ni bodavý pohled.
"Vyrazíte ihned. Jedna z divizí Zlatých písků právě plní u feudálního pána svou misi mimo jeho sídlo, takže budete mít dostatek volného prostoru. V případě, že by se během vaší mise vrátili... nesmí se o vás dozvědět. Nikdo se o vaší přítomnosti nesmí dozvědět. Vše musí proběhnout hladce a beze svědků. Nejlépe i bez stop, jež by mohly poukazovat na to, že byl zabit nějakým shinobim ze Suny," vysvětlila jim veškeré náležitosti ohledně zadaného úkolu.
"Proveďte to rychle a čistě. Tělo tam nechte, nestarejte se o něj. Jeho smrt vyvolá sice otázky, ale nesmí se přijít na to, že byl zrádce. V takovém případě by hrozilo, že by se naše vesnice dostala do Feudálovy nelibosti a stali bychom se pro něj nedůvěryhodnými, když jsme mu byli schopní na ochranu přidělit zrádného ninju," usadila se zpět do svého křesla a po desce naleštěného stolku postrčila ke kunoichi žlutou složku.
"Jmenuje se Takeshi Takeda."