DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Tanaka Mitsuki
Tým Delta
vodní nádrže
Dokud se genini řídili jejími pokyny, nikterak se k jejich činům ani pokrokům nevyjadřovala. Pouze postávala dál s pažemi založenými pod prsy a mlčky sledovala jejich počínání.
Sice ji Hitomi upozorňovala na nedostatek chakry a potřebné informace o ní věděla i z její složky, nicméně naučit se chodit po pevných předmětech byl základ, který musela zvládnout i ona. I když to pro ni znamenalo značné potíže a utrpení. Jak se však nakonec zdálo, zase takový boj to pro ni nebyl.
Rudovláska povytáhla mírně obočí při pohledu na dívku, která s pomocí svého týmového partnera přišla na trochu netradiční, ale víceméně funkční způsob, jak se dostat, kam potřebovala. Nijak to ale nekomentovala. Uvědomovala si, že to nebylo dostačující, ale pro začátek to bylo docela dobré. A pokud vzala v úvahu, jak všichni tři vypadali, bylo na místě to pro dnešní den rozpustit a nechat je si trochu odpočinout.
"Dobře," promluvila nakonec a spustila paže podél těla.
"Pro dnešek to stačí. Pokračování zase zítra," pohlédla postupně z Hitomi na Yoshimitsua a nakonec na Sakyūa.
"Zítra se sejdeme v pět ráno před restaurací Tanaka. Určitě všichni víte, kde to je, mám pravdu? Buďte tam přesně na čas. Brzkého příchodu si cenním, pozdní ovšem trestám," zadala jim pokyny k dalšímu setkání a s letmým pousmáním efektivně zmizela v obláčku bílého kouře.
Irizo Yoris – Čierne piesky 2. Divízia
Južne cvičisko
Daichi stručne zodpovedal Irizove otázky a potom sa spýtal čo vlastne vie. Irizo sa nadýchol a trochu sa zamyslel mohlo to vyzerať ako by rozmýšľal kde začať
*Teraz nevieš či mu povedať všetko alebo iba niečo* zavtipkoval hlas v jeho mysli pri tom ako Irizo premýšlal
„Tak zoberiem to od začiatku špecializujem sa na boj zo scimitarmi a teraz sa učím s naginatou, ovládam pár dotonovích technik ako zbroj Yoroi no Tsuchitori alebo Doton: Doroku Gaeshi . Naginata je živelná zbraň je to suiton a momentálne sa s ňou učím Suiton: Suikoudan no jutsu“ spustil Irizo o tom čo viem
„Toto sú zatiaľ veci čo by ste mali vedieť ak ma niečo napadne tak vám to poviem“ dodal Irizo a pokusil sa tak Daichimu naznačiť že zbitok nechce rozoberať takto na verejnosti
*Irizo ti dávaš takúto múdru vec som od teba nečakal, myslel som že vyžvaníš aj tie čo sa učíš tajne* ozval sa hlas v hlave a Irizo sa pyšne usmial
*Tak učím sa a aj pred tým než si sa ozval prví krát som musel určite veci tajiť* odpovedal v hlave Irizo a pozrel sa na Daichiho
„Teraz čo bude v pláne?“ spýtal sa Irizo
Hľadanie čelenky
nemocnica
Starček sa zamračil na chlapca
„Ja viem že ju máš a nejako ju od teba dostanem“ povedal nahnevane starček a pozrel na dievčinu ktorá akurát vychádzala s nemocnice. Hneť sa za ňou poponáhľal
„Dobrý večer slečna“ oslovil ju pred nemocnicou a bolo na nej vidieť zúfalstvo
„Nedalo mi započuť ako ste sa bavili zo sestričkou a pýtali ste sa na čelenku bez znaku“ spustil starček a sem tam hodil očko na chlapca s ktorým sa rozprával pred chvíľou
„Ja viem kde je a kto ju má.“ Povedal a ukázal prstom na blonďavého chlapca v nemocničnej hale
„On ju má a nechce mi ju dať váš sensei ma poslal nech ju od neho vyzdvihnem a potom keď tu prídete vás aj s čelenkou zavediem za Yamatom“ dopovedal starček a smutno si vydýchol
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Ai Hayo
Černé písky 2. Divize
Domov - Jížní cvičiště
Dnes byl pro Ai den s velkým D. Dnes opouštěla svůj team a měla se přidat k černým pískům. Ačkoliv byla ve svém teamu šťastná. Ale i ona se musela posunout dále. Budík ji vzbudil v 7:30. Vstala z postele a namířila si to do koupelny, kde si udělala svou ranní hygienu. Asi po deseti minutách vylezla a šla se obléknout. Sama dnešní den vnímala jako každý jiný. Oblékla se a sluchátka si dala na uši a pustila si hudbu. Šla do kuchyně, kde nikdo nebyl. Dívka si nachystala snídani a v klidu se nasnídala. Když dojedla připravila se vypravit na cestu. Vzala si dopis, který ji poslala nějaká velitelka Mayu-hime s místem a cestou kam se má dostavit. Když se vydala na cestu, bylo 8 hodin a tak Hayo přidala do kroku. V jedné ruce držela onen dopis, aby věděla kudy jít. Dopis nedržela kvůli tomu, že nevěděla kudy jít, ale aby si nespletla jméno svého nového nadřízeného. Asi po deseti minutách došla na jižní cvičiště kde uviděla trénovat nějakého Jonina a chlapce. Přišla k nim a ze zdvořilosti si sundala sluchátka.
,,Dobrý den, nejste náhodou pan Daichi Nagana? Prý se u něj mám hlásit, má to být můj nový sensei." zeptá se Ai jemným hlasem. Zatím co čeká na odpověď, si prohlíží jak Jonina tak chlapce.
Kazuha Minami
Černé písky, 1. divize
Oáza
„Dobře,“ usmála se na nějy ustoupila a chvíli ho jen mlčky pozorovala. Akeno byl na první pohled silný mladík, který se dokázal poučit ze svých chyb, jak dokázal předchozí trénink. Ovládal velice zajímavý styl boje a základ pro něj se hodil i v situacích, kdy bylo důležité doplnit síly. Navíc se choval, jako kdyby byl naprosto připraven vzít lidský život, protože tak někdo poručil. Přemýšlela, jestli ho napadlo zpochybnit ozhodnutí velení, aniž by měl další informace.
Patrně ne, když se nejdříve zeptal. Její úsměv nezmizel. „Takeshi vyrůstal mimo Sunu v malé bezejmené vesnici, která ani není na mapě, protože byla zničena. Jeho rodiče spolu s ním uprchli do Písečné, jež jim poskytla azyl. Zde se Takeshi přihlásil na akademii a následně nastoupil do týmu Alfa, jehož členy byli také Mihau Miyuki a slečna, které krátce na zařazení zemřela při přepadení Suny. Takeshi pokračoval dál a dotáhl to až na stráž feudálního pána. Co se týče dovedností, je velmi dobrý v ninjutsu, jeho bojovým stylem, na který spoléhá, je kombinace katonu s fuutonem.“ Kazuha vydechla. „Co na to říkáš?“
Chika Yoshitsune
Shinhan > Sentake
„Nooo,“ přiložila si ukazovák na bradu, „každý z vás by si určitě chtěl potrénovat i něco jiného, než jen souboj, že? Co třeba nějaké techniky? Myslím, že každý z vás by chtěl rozvíjet i své ninjutsu. Daisukemu-kun se hodí pro loutky, Tekuro-kun zase ovládá raiton, jak jsem si všimla a Hizuki-chan potřebuje rozšířit základ. Jednoduše, čas na trénink se najde vždy,“ usmála se vřele.
…
Slunce zapadalo a poušť se s přicházejícím večerem ochlazovala. Tým Beta dorazil do další oázy jménem Sentake, která byla prakticky neobydlená, takže čtveřici čekal spánek pod širákem. Chika našla příjemné místo pod několika palmami a odhodila svůj batoh, načež se protáhla. „Náááh!“ vypískla utahaně, znovu se narovnala a spojila ruce za zády. „Rozmysleli jste se, co chcete trénovat?“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
„To, že něčemu nevěříš, ještě neznamená, že je to lež!“ křikla po něm. „Urážíš je jen ty! Neříkáš jim všechno… Nezasloužíš si jejich důvě… Krucipísek!“ Nedořekla, protože musela skočit po Negumi a srazit ji k zemi, jinak by je rozpůlil chakrový srpek.
Pak šlo vše ráz na ráz. Objevil se Hiro s divně vypadajícím Kenchim. „Hiro!“ vyhrkla zděšeně při pohledu na souboj. Černovlásek sice právě zasadil dost ošklivou ránu, ale na druhou stranu si vůbec nevšiml k němu mířícího Katashiho. Toshimi tentokrát nehodlala stát a civět. Spěšně se vyhrabala na nohy a zamračila se. „Suna no Shuriken…,“ máchla rukou proti muži a vyslala tak na jeho nohy písečné házecí hvězdice, přičemž si dávala pozor, aby v případě minutí netrefila ani Hira.
Ki Hayabusa
Tým Éta
Byt Satsuki
Dychtivě stál před dveřmi a napětím ani nedutal. Příchodu jeho dvou týmových parťaček si nevšímal, dokud se opět neprojevila Tsubaki. Pomalu otočil hlavu s výrazem, který říkal: "Drž hubu, nebo bude zle!", a pak se obrátil zpátky. Dveře se otevřely a Ki byl první, kdo naběhl dovnitř.
"Jo, tým Éta, to jsme my!" zvolal bělovlásek a když si to tu obhlédl, přiřítil se zpět k Satsuki.
"Mám jednu otázku... Nepoužíváte jako tresty nebo výchovné či výcvikové metody sundávání našich kalhot a svlíkání nás do spodního prádla, že ne?!" vychrlil ze sebe Ki otázku na jednu z nejdůležitějších informací, kterou potřeboval znát, mají-li spolu dobře vycházet.
Hitomi Akikori, tým delta
Zírala na sensei a doufala, že se přeslechla, ale asi ne. Mitsuki musela být mimo, když ji Hitomi sdělovala, že nemá opravdu chakry na rozdávání a lezení po čemkoli ji dělá problémy, logicky vyvoděno. Povzdechla si a rozhodně nic nenamítala, prostě šla ke stěně a řádně si ji prohlédla. Yoshimitsu jí to vysvětlil, jak se to dělá, ale to jí nijak nepomohlo. Věděla, co musí udělat.
"Já vím, já vím, ale i tak děkuji." opětovala mu úsměv, načež začal Taji. Ten přišel s něčím jako plánem. Chvíli na něho koukala, přičemž v hlavě jí vířily myšlenky. Onen plán byl i dobrý, divila se, že na to přišel zrovna on.
"Ty umíš i používat to v hlavě." pronesla škodolibě a přidala nakonec i vypláznutí jazyka. Odstoupila si od stěny nádrže. Chvíli se soustředila na svoji kapku chakry, načež se rozeběhla. První odraz od země, a pak následovaly další tři od stěny, než ji podklouzla noha a ona se začala řítit dolů. Odrazila se od stěny a dopadla na nohy. Znovu se soustředila a opět se vydala vstříc svému osudu, stěně. Další pokus vypadal lépe, ale stále to nebylo ono. Modlila se, aby hlavně dnešek přežila, nebo aspoň vyšla s dechem. Následující pokusy byly podobné tomu předešlému, avšak dva z nich byly totálním fiaskem. Dopadla opět na zem, ale tentokrát klečela a snažila se pobrat dech. Tohle jí dávalo opravdu zabrat. Zhluboka se nadechla, otřela pot a narovnala se. Rozeběhla se, podle ní, na stý pokus a poslední. Dala do něho vše. Rukou se dotkla okraje a maličko si pomohla na vyhoupnutí se na okraj.
"Asi...jsem...nechala...někde plíce." seskočila dolů.
"Neviděl jste je někdo?" optala se týmu v předklonu a snažila se popadnout dech.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Nekomi Satsuki
Tým Éta
centrum Sunagakure no Sato, byt Satsuki
Byla právě na krytém balkonu, kde pečlivě zalévala květináče a truhlíky plných květin. Spíše než krásné květinyto však připomínalo seschlé křoví, kterése nevzhledně kroutilo všude kolem. Jedinými zelenými rostlinami byly kaktusy, kterým horko a sucho vyhovovalo.
Satsuki zdvihla tázavě hlavu, jakmile zaslechla klepání a překvapeně zamrkala. Na návštěvy k ní obvykle nikdo nechodil. Určitě se ale nepřeslechla a někdo na její dveře zaklepal. Možná to byl posel od Kazekageho, jinak si to nedokázala vysvětlit. Pomalu se tedy narovnala, odložila poloprázdnou konývku stranou a vyšla z balkonu, který za sebou pečlivě zavřela. Od balkonu ke dveřím ji dělila pouze jedna místnost, jež byla středobodem celého bytu a jenž Satsuki využívala jako obývací pokoj.
Ladnými kroky přešla až ke dveřím, které tiše otevřela a tázavě se zahleděla na trojici geninů. Ani jedna tvář se jí nezdála povědomá, ale byli tři, což mohlo znamenat jen jediné. Byli to členové týmu, který jí Kazekage přiřadil po Nanami.
"Oh, vyjste Éta tým, že ano?" zeptalase milým hlasem, přičemž si jednoho po druhém krátce prohlédla.
"Pojďte dál. Nestůjte na té chodbě," uhnula jim ihned na to ze dveří a rukou je vybídla dovnitř.
Hizuki ShimaTým Beta
Shinhan->poušť
Již od doby, co se Hizuki vyhrabala z postele, překypovala energií. Chvíli si poskakovala, občas pobrukovala jakousi melodii a po cestě nepřestávala otáčet hlavu ze strany na stranu, jak se snažila zapamatovat si co nejvíce.
Dostatečný spánek jen posilnil její neschopnost dělat delší dobu stejnou věc, a tak se snažila přesměrovat si to alespoň na okolí, aby nerušila zbývající členy týmu.
Když kráčeli pouští již nějakou tu dobu, začaly jí docházet podněty, na které se soustředit. Sem tam nějaká skála v dálce, nebo nafoukané duny písku po nějaké době omrzí a tak byla ráda, že se začalo mluvit. Teplo přicházející ze slunce, odrážející se od zrnek písku a způsobujíc opravdové vedro jí náladu zjevně nijak nezkazilo a tak, když sensei zmínila dohánění týmu, přiskákala blíže s radostnými jiskřičkami v očích.
"O jaký trénink se jedná, Chika-sensei?"
Tsubaki Kokumotsu, tým éta, Kazekage -> byt nové sensei
Ki vypadal jako ten 'nejšťastnější' člověk na světě, jakmile uslyšel otázku. Nemyslela to vůbec zle, jen aspoň jednou chtěla být vtipná, což se jí asi nepodařilo. Po vyzvání vkročila s týmem do kanceláře. Uklonila se Kazekagemu a začala poslouchat. Dala si ruku v bok a jen zavrtěla mírně hlavou nad onou radostnou zprávou. Né, že by Nanami měla úplně v lásce, ale vyhovovala jí. Uklonila se na rozloučenou a vydala se po boku Ashi pryč. Ki byl jak utržený ze řetězu, překvapivě.
"Bude mi celkem chybět." pronesla do vzduchu. Radši dál už nic neříkala a nechala její kolegyni v myšlenkách. Pěstování kytek bylo něco neobvyklého, hlavně v Suně, ale každý má své koníčky, jakkoli divné. Stejným tempem se vydala i do schodů. Cestou sebrala a omluvila se lidem, které to pako sejmulo.
"Nebuď tak hrrr....jinak zase skončíš polonahej v popelnici." mrkla na něj šibalsky.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Taji Sakyu
tým Delta
nádrže
Tajiho fakt,že Hitomi na vrchol nevyšplhala, nijak nepřekvapil.O to více kyselejší byla grimasa ,která mu vykvetla na obličeji,když jim senseika oznámila,že dokud se Hitomi nenaučí bravurně chodit po stěnách, neposunou se dál.
Seskočil dolů a poměřil dosavadní postup.Lučišník se z dobré vůle pokoušel kolegyni poradit,jenže co Tajimu Hitomi řekla,tak měla stopové množství čakry a normální postupy na ní neplatily....Její kvality zkrátka ležely jinde.Založil si ruce na prsou a sledoval její snažení."Možná...když nemůžeš nahromadit dostatečné množství čakry...si budeš muset vystačit s tím troškem co máš."Konstatoval Taji a snažil se rozvinul myšlenku dál.Kdyby byl na jejím místě,nebyl by rád kdyby na něj každej chrlil svůj nápad,ale lučišníkova strategie se mu zdála pro tento případ na dvě věci(Na h***o a na ředkev) ."Můžeš zkusit menší,ale rovnoměrné dávky čakry...Teoreticky by jsi nemohla chodit ,ale jen se odrážet a běžet po povrchu.Když budeš dost rychlá,mohla by tě čakra udržet jakš takš na zdi a ty dosáhneš vrcholu,než ti dojde."Promluvil Taji ke kolegyni a opřel se zády o stěnu nádrže.Pak i on začal nenápadně soustředit čakru do své levé ruky schované za zády.
Yumeka Ikazuchi
Tým Théta
Rakuen
Keiko domluvil a začal se vyptávat. „Nemohla jsem se dostat dovnitř. Poklop byl zabezpečenej pečetí proti vniknutí,“ odvětila klidně.
Opřela se rukama za zády a vzhlédla ke hvězdám. „Myslím, že bude nejlepší zítra Sajina pěkně vyzpovídat ohledně toho, co dělal té noci. To by měl udělat Keiko. Ani sluhu nebudeme podceňovat, takže ho vyslechne Shiki. Ano, princi, ušetřím tě tý malý a vezmu si jí na starost,“ zazubila se nakonec na rusovláska, čímž mu chtěla připomenout, jak ho dcerka pána domu obdivuje a opěvuje.
Ritsu Osamu
tým Omega
vyhlídka u Sunagakure no Sato
"Eeeeeeehe," zaskučel Ritsu, když se vzepřel na obou dlaních a pomalu se vytáhnul na všechny čtyři.
"Jasně, jasně, to nic není. Nemusíš mít obavy, Renji," zamával rukou ve vzduchu na znamení, že vůbec o nic nejde a konečně zdvihnul hlavu, která mu stále visela mezi rameny. Po ráně od Ojiho měl na okamžik pocit, že mu přinejlepším zpřelámal páteř na několik kousků, ale kromě hnuté krční páteře mu naštěstí nic nebylo. S bolestivou grimasou si promnul šíji a zakroutil hlavou ze strany do strany, přičemž mu tam hrozivě zapraskalo. Ihned poté se mu však tělem rozlil pocit příjemné úlevy.
"Áh, to je ono," povzdechnul Ritsu se slastným úsměvem na rtech a pomalu rozlepil víčka od sebe, načež zaostřil na obličej Hikari. Výraz v jejích očích příliš nekorespondoval s úsměvem, jež se jí rýsoval na rtech. To v Ritsuaovi vyvolalo nepříjemný dojem, že je něco opravdu špatně.
"Holeň nebo- cože?" zopakoval po ní s tázavým pohledem v očích a s dalším heknutím se konečně posbíral na nohy. Dlaně si přitisknul na bolavá bedra a pořádně se prohnul v zádech, což následovalo další zakřupání.
"Tohle dělá Oji-san skoro pokaždé. Nemá rád, když ho budím," vysvětlil svým geninům vzápětí a rozpačitě se na ně usmál.
Hikari Kibono
Tým Omega
vyhlídka u Sunagakure no Sato
Tohle je konec... mihlo se jí hlavou, když už skoro začala rozeznávat jednotlivé kamínky a hrudky ztvrdlého písku na zemi. Zavřela pevně oči a doufala, že to nebude moc bolet a v duchu prosila babičku i rodiče o odpuštění, že nedostála jejich očekávání. Napadlo ji, zda uslyší praskat svoje kosti, drcené silou dopadu, než umře.
Místo dopadu ale ucítila, jak ji cosi pevně chňaplo. Přelila ji vlna horka i přes mráz v zádech, a ucítila jakýsi zvířecí pach, který ji spolu se srstí polechtal v nose. Ani nestačila kýchnout, když žuchla na zem, ale žádné lámání kostí se už nekonalo, ani umírání. To žuchnutí ji probralo docela, takže ještě v šoku otevřela oči a sledovala neskutečnou scénu před sebou.
V okamžiku kdy přerostlý...summon (!) připlácl senseie o zeď, její šok ustoupil návalu pořádného vzteku. Ani nestačila poděkovat, když se přivolaný tvor rozhořčeně vrátil do svého domova. Se senseiem momentálně cítila pramálo soucitu. Pomalu se zvedla a přešla k němu a s nevinným úsměvem, který trochu kazil krvežíznivý pohled v očích se zeptala:
Holeň nebo oříšky?
Renji Kokumotsu
Tým Omega
Vyhlídka u Suny
Renji letí k zemi a po chvíli se mi začne sypat písek z tykve, který rychle padá k zemi, aby se o něj mohl aspoň trochu ochránit před smrtelným pádem. 'Já ještě nechci umřít, já toho chci ještě hodně udělat a předvést otci, že ta něco stojím,' řekne si pro sebe mladý Kokumotsu a podívá se na písek, který se sype k zemi.
Po chvíli se podívá na horu, když si koutkem oka všimne obláčku, který se tam najednou objevil. Když se tam objeví, nějaké zvíře, tak jen překvapeně zamrká. 'Tak, ale dělejte něco sensei, zem se blíží,' řekne si pro sebe už velice vyděšeně.
Když se najednou ono zvíře za nimi vydá, tak si mladý Kokumotsu trochu úlevně vydechne a čeká, až je chytí. Když červenovlasého chlapce chytí, tak jen úlevou vydechne a podívá se, jak se tváří Hiraki-san.
Když se po chvíli objeví zpět na vyhlídce, tak dopadne na zem na své kolena a raději zůstane bez pohnutí sedět a dívá se na ono zvíře, které je zachránilo. Renji poté začne svůj písek shromažďovat zpět do tykve, aby ho mohl opět použít. Pak se na ně dívá a sleduje rozhovor mezi senseiem a přivolaným zvířetem. [i]'Jak to tak vypadá, tak se ti dva moc nemusejí, řekne, když se ono přivolané zvíře začne zlobil na jejich senseie. Poté co sensei dostane ránu od Kuchyosena, tak Renji jen přivře oči a pro sebe senseie polituje.
Kokumotsu se podívá na onu dívku, která se s ním v týmu a jen pokrčí rameny a čeká, až, no spíše, pokud se sensei vůbec vzpamatuje, ale má takový pocit, že pro dnešek už skončili. [b]„Emh.. Sensei jste v pořádku,“ zeptá se milým hlasem senseie.
Ritsu Osamu, Oji-san
tým Omega
vyhlídka u Sunagakure no Sato
Se spokojeným úsměvem na rtech sledoval, jak se od něj dvojice geninů závratnou rychlostí vzdaluje a letí vstříc tvrdému objetí země, rovnou do náruče smrti. Zaregistroval, že se dívka pokusila v pudu sebezáchovy alespoň navázat na kunai drátek, na to však neměla dostatek času ani síly, aby jej mohla efektivně použít.
Ritsu si přejel palcem přes rty, načež spěšně vytvořil několik pečetí a přitisknul dlaň k zemi.
"Kuchiyose no Jutsu!"
Kolem mladého jounina se rozprostřel obláček kouře, načež se přímo za ním objevila velká silueta zvířete stojící na zadních nohách. Dříve, než se Ritsu stačil alespoň otočit, se Oji prudce odrazil nohama, obloukem blonďáky přeskočil a vrhnul se rovnou ze skály dolů. Druhý mohutný odraz přímo od skály za pomoci dlouhého ocasu ho vymrštil vstříc padajícím geninům, jež každého zachytil do podpaží obří tlapy a hladce s nimi dopadnul na zem.
"Ghihihí, dobrá práce, Oji-san!" zamával na něj zubící se Ritsu, nakloněný z vršku vyhlídky, když k němu přerostlý olinguito vzhlédnul. Obličej Ojiho potemněl zamračeným výrazem, načež se olinguito silou odrazil nohama i ocasem zároveň a úctyhodným skokem se dostal zpět na vyhlídku. Hikari s Renjim pustil s žuchnutím na zem přímo před Ritsua a v obličeji se mu zjevila děsivá grimasa.
"Ritsu..." promluvil Oji, přičemž se před jouninem hrozivě vztyčil.
"Éhehehe," zkroutil se Ritsuův úsměv do nepřirozeného šklebu a na čele mu nervozitou vyvstalo několik kapiček potu.
"Jen jsem chtěl-"
"NEBUĎ MĚ KVŮLI TAKOVÝM BLBOSTEM!" přerušilo ho zahromování Ojiho, který se ve stejný okamžik rozpřáhnul a přímým úderem své dlaně zamáčknul Ritsua surově ke skále.
"Gheeeeeeee," vyšlo z blonďáka přidušené vyheknutí. Před očima se mu udělaly mžitky, které se vzápětí proměnily v hejno hvězdiček rotujících kolem jeho hlavy.
"Jasně-" hlesnul Ritsu, když zabořil obličej do země a roztřesenou rukou ukázal rozzlobenému olinguitovi zdvihnutý palec.
"Pche," odfrknul si Oji nespokojeně a zmizel ve stejném obláčku kouře, v jakém se tu i objevil.
"Špatnej- nápad-" zaskučel Ritsu vyřízeně, stále ležíc rozplácnutý na zemi.
Hikari Kibono
Tým Omega
vyhlídka u Sunagakure no Sato
Hikari mohla jen mrkat na drát - takhle pozorného posluchače neměla nikdy - jen s výjimkou rodiny. Téda, to mu ta pusa ale jede, pomyslela si, když se rozhovořil. Skoro můj pravej opak, neubránila se pobavenému, mírnému úsměvu, který u ní nebyl moc často k vidění. Když si uvědomila, že má koutky úst směrem vzhůru, zamrkala. No páni. Dostává se mi pod kůži hezky rychle...
Když prohlásil, že je načase začít s tréninkem, přikývla.
"Hai,sensi-iiigch?!" vytřeštila dech, když jí skoro vyrazil dech nečekanou ranou do hrudi. Stihla ještě zaznamenat, že na ně volá cosi o sebezáchraně. Sakra! Takovej podraz! A já se nechala odpálit, jako bych na akademii nechodila vůbec...mysli, mysli...MYSLI!! otočila se čelem dolů k rapidně se blížící zemi. Drát! Honem! sáhla levou rukou pro kunai a druhou pro drát. Jak to mám sakra stihnout?! viděla že to nestihne. Přece neskončím na hřbitově hned první den výcviku?? ztěžka polkla a i přes veškerou beznaděj se třesoucími prsty snažila navázat drát na kunai.
Renji Kokumotsu
Tým Omega
Vyhlídka u Suny
Když ona dívka začne mluvit, tak Renji poslouchá a dívá se na jeden kámen, který leží na zemi, ani neví proč, ale zaujal ho. Když ona dívka domluvila, tak si Renji začal vše znova srovnávat v hlavě. 'Takže ona taky moc lidem nevěří, no tak to bude pravdu zajímavé,'] řekne si mladý Kokumotsu pro sebe.
Poté se podívá na senseie, který začal mluvit, nad jeho slovy se červenovlasý chlapec pousmál a poté už pozorně poslouchal jejich nového senseie. 'Takže sensei je jediný z jeho rodiny, kdo je shinobi, tak to bude fakt zajímavé. Ten je teda ukecaný, no už se celkem těším, až začneme trénovat,' řekne si pro sebe Renji a poté se opět podívá na onen kámen, který už pozoroval předtím.
]'Takže konečně začneme trénovat, super, už se těším, co budeme dělat,' řekne si pro sebe chlapec. Pak se dívá na senseie a čeká, co udělá. Když potom vytáhne ruce z kapes a žduchne do obou, tak Renji přepadne přes okraj skály a padá k zemi.„Tohle bylo moc podlééééé,“ řekne senseiovi naštvaně zatím co padá. 'Já padááááám. Tohle je mi tedy pěkný první den,' řekne si pro sebe lehne panicky mladý Kokumotsu.
Ritsu Osamu
tým Omega
vyhlídka u Sunagakure no Sato
Stejně pozorně, jako prvně naslouchal Renjimu, nyní nposlouchal i vyprávění Hikari. Obočí se mu střídavě zvedalo a klesalo podle toho, jestli se nad jejími slovy zamyšleně mračil nebo jej projasnil široký úsměv. Příliš se mu nepozdávalo, že byli oba jeho genini tak nedůvěřivá čeleď, možná mu je Kazekage ale svěřil právě proto. Nevěřit Ritsuovi nedokázal nikdo, kdo ho alespoň trochu blíže poznal. Na to byl příliš upřímný a bezelstný.
"Josh!" vyhlásil, jakmile dívka domluvila, založil si ruce v bok a prohnul se v zádech, aby se protáhnul. Kazekage do něj vložil důvěru, že z těhle nezkušených kuřat udělá pořádné a silné ninji, jako je on sám a on jeho důvěru prostě nezklame!
"Beru to jako svou osobní výzvu! Naučím vás důvěřovat lidem!" rozhodl se ihned na místě, což však důvěryhodnost jeho slov nijak nesráželo. Jakmile se Ritsu pro něco nadchnul nebo rozhodnul, nepřestal, dokud toho skutečně nedocílil.
"Tak teď vám řeknu něco já o sobě," narovnal se, ukázal na sebe palcem a široce se zazubil.
"V rodině jsem úplně první, kdo se stal shinobim. Mám ještě staršího bráchu, který si ze mě vždycky utahoval a porazil mě, kdykoliv jsme se poprali. Tak jsem se prostě rozhodl, že se stanu ninjou, abych ho konečně přepral. A povedlo se!" vypnul hrdě hruď a několik vteřin vyčkal, než pokračoval, aby mohli jeho studenti projevit patřičný obdiv.
"Absolutně zbožňuju všechno sladký. Knedlíčky, dorty, zákusky, bonbóny, lízátka, prostě úplně cokoliv, na co si jen vzpomenete. Taky mám hrozně rád západ slunce a svítání, ale strašně nerad brzy ráno vstávám, takže úsvit nikdy nevidím. Doma mám přímo obří sbírku všemožné mangy, protože mě ji baví číst a mým největším snem je být jednou předlohou pro hlavního hrdinu nějaké mangy!" zasypal je informacemi o sobě, přičemž velmi důrazně gestikuloval rukama a vytvořil se, aby bylo jeho vyprávění co nejautentičnější. Poté si zastrčil dlaně do kapes světlých kalhot a zeširoka se na dvojici usmál.
"Tak jo. Teď už se známe, takže je na čase začít pracovat!" rozhodnul zvesela a přistoupil o dlouhý krok k Hikahi s Renjim. Vzápětí se obě jeho paže zcela nečekaně a bez varování mihnuly vzduchem a jeho dlaně narazily do jejich hrudníků. Náraz oba geniny odmštil dozadu, načež se oba ocitli bez půdy pod nohama.
"Teď mi ukažte, jak se umíte zachránit!" zamával za nimi Ritsu z okraje skály, ze které dívku s chlapcem svrhnul.
Hikari Kibono
tým Omega
vyhlídka u Sunagakure no Sato
Nejmladší ze tří dětí?...No jasně, Kokumotsu. To příjmení jsem občas zaslechla v čajovně, pokývala hlavou, a pak se nevesele usmála, když Ritsu-sensei zmínil Renjiho problém s důvěrou. Nadechla se a už už chtěla začít, ale pak se zastavila. Co všechno bych jim vlastně měla říct? Sensei s tou důvěrou uvnitř týmu má pravdu, ale věřit někomu jen tak, protože nás okolnosti svedly dohromady? To je...tak nějak nepřirozený. Ale na druhou stranu...třeba z reakce na to, co jim řekne, poznám, zda se jim oběma dá věřit. Povzdechla si.
"Jak bych to...." začala rozvážně a těkala pohledem z Ritsua na Renjiho, zkoumajíce pečlivě jejich tváře.
"Příjmení Kokumotsu jsem slyšela poměrně často, a spíš v dobrém duchu, když jsem zavítala do čajovny. Chodím tam celkem často a ráda, kdykoliv potřebuju klid," prozradila na sebe věc, která by jí neměla nijak ublížit. Ale teď přijde to těžší.
"Pokud jste někdy slyšeli moje příjmení...tak nespíš ve spojitosti se slovy póvl, cizák, a-" odmlčela se, "-a dezertér" rozhodla se nadhodit věc, kterou o ní cizí lidé mohli vědět. Nelíbilo se jí ani v nejmenším o sobě takhle mluvit a při posledním slově se zamračila.
"Z toho důvodu jsem na akademii nepatřila zrovna k nejpopulárnějším žákům ve třídě, a proto také mám zvyk nevěřit příliš lidem, které neznám," dodala a zatvářila se omluvně.
"Nemějte mi proto za zlé, pokud nebudu hned mluvit o všech soukromých a důvěrných věcech, mluví se mi o nich totiž opravdu špatně," pokrčila rameny. Zadoufala, že to nevezmou jako pokus se vymluvit.
"V rodině jsem... jedináček. Rodiče i prarodiče se mi věnují, někdy i víc, než bych si přála. Techniky a práci s čakrou mě učila hlavně babička, původně...je totiž z ... Kumogakure," vysvětlila nakonec. Tohle by se stejně dozvěděli dřív nebo později.
"Rodiče by jí v tomhle rádi konkurovali, ale...mamka je civil a občas pomáhá ve sklenících, když neprodává bylinky, které pěstuje na domácí zahradě. Táta je sice shinobi, ale nemá tolik času, kolik by chtěl. Snad vám to pro začátek bude stačit?" rozhodla se z dobré vůle přihodit něco navrch, když tedy spolu začínají.
Renji Kokumotsu
Tým Omega
Vyhlídka u Suny
Chlapec se stále dívá na nově příchozí dívku a pořádně si jí prohlíží. 'Vypadá celkem zajímavě, no snad bude milá a bude se s ní dobře vycházet, tak bude vše v pohodě, sensei vypadá jako dobrý šílenec, no už se těším, až začneme něco dělat,' řekne si pro sebe trochu veselejším tónem mladý Kokumotsu a pousměje se.
'Takže Hikari Kibono,' řekne si pro sebe, aby si zapamatoval dívčino jméno. Poté už jen sleduju onu dívku a následně se podívám na našeho senseie. Když poté sensei mluví na Renjiho, tak se na něj dívá. Poté jen souhlasně kývne hlavou. Pak se už jen otočí Hikari a čeká, co jim o sobě poví ona.
Ritsu Osamu
tým Omega
vyhlídka u Sunagakure no Sato
"Třetího člena zatím nemáme," odpověděl jí Ritsu pokrčením ramen, ale ihned poté se optimisticky zazubil.
"Ale to vůbec nevadí! Alespoň se dobře poznáme. To je pro týmovou práci to nejdůležitější!" překřížil si paže přes hrudník, aby dodal důraz na svá slova, a podpořil to vážným výrazem ve tváři, který měl působit moudře. Nevydržel mu však ani dvě minuty. Rychle spustil paže podél těla a ve vzduchu zabodnul ukazováček proti Renjimu, přičemž svůj pohled upíral na Hikari.
"Tady Renji mi zrovna povídal, že je prostřední ze třech dětí a doma na něj nemají moc času, takže většinou trénuje se svým dědou. To je podle mě super! Já se svým dědou taky trénoval, když jsem byl úplně malý prcek," naznačil dlaní od země sotva půl metru a vesele se zašklebil.
"Ale nějak se mi nepozdává ta jeho nedůvěra, o které mluvil. S tím budeme muset něco udělat, protože v týmu si věřit musíme! Jinak to ani nejde," stočil obličej k rudovláskovi a spiklenecky na něj mrknul. Poté se vrátil pohledem zpátky k Hikari a svěsil svou ruku nazpět podél těla.
"A teď povídej ty," zakmital nedočkavě obočím v očekávání, co se o dívce dozví.
Hikari Kibono
tým Omega
pracovna Kazekageho > vyhlídka u Sunagakure no Sato
Zaslechla vyzvání a bez prodlení ho uposlechla. Vzala za kliku a v tom momentě si uvědomila, že neznělo zvlášť...nadšeně? Ale když vstoupila a kazekage ji přivítal dokonce s úsměvem, překvapilo ji to trošku. Tak on si mě pamatuje? Dokonce včetně jména?
"Ano, kazekage-sama," uklonila se mírně, poté předstoupila až k jeho stolu a podala mu desky se svými papíry. Nevzal si je, protože hned začal listovat ve složkách, které se mu na stole už nahromadily před jejím příchodem, a tak je po chvilce váhání položila prostě tam, kde bylo na jeho stole zrovna volno. Pokorně vyčkávala, až se dozví, do jakého týmu že ji to zařadil. Sledovala jej, jak nahlas vzpomíná. Tak moje jméno si pamatuje, ale tým ne? To je...vlastně úleva, pousmála se, protože cítila, jak z ní tréma rychle vyprchává. Kazekage nakonec byl taky jenom člověk. Konečně se dočkala.
Tým Omega, zopakovala si pro sebe, aby si název svého týmu vryla do paměti. Vzápětí se ji vrátila nervozita. Takže jsem přišla přecejen pozdě... schlípla na okamžik. Naštěstí jí nebylo dáno topit se v ostudě příliš dlouho. Opakovala si v duchu, kde podle Kazekageho slov měl její sensei i parťáci být, když je kdosi vyrušil.
Oprava. Ne kdosi, ale její sensei.
Trošku se jí rozšířily oči, čekala od svého velícího leccos, ale ne...tak nenucené, bezstarostné chování. Střelila pohledem po kazekagem, aby se ujistila, že příchozí blonďatý jounin je opravdu jejím senseiem.
Nezdálo se jí to.
"Ano sensei!" skoro scvakla paty, jak se ihned postavila do pozoru. "Děkuji a nashledano-" chtěla se úklonou rozloučit s kazekagem, ve snaze napravit zřejmě pozdní příchod, ale její velící jí to překazil. Málem si neuvědomila, co se děje, a už se vznesla do vzduchu. Vyjekla, když dopadla na jeho záda a podvědomě se jej pevně chytila, takže ji vlastně ani nemusel upozorňovat. Pak už stihla jen lapnout po dechu.
"Hííííííí-" vypískla nad tou rychlostí, kterou se blonďatý jounin hnal směrem k vyhlídce s ní na zádech, jakoby byla podivný druh batohu. Ani se nenadála, a byli na místě, na vyhlídce, kde už čekal sensei a klučina s vlasy s nádechem do ruda. Trochu nejistě se postavila a byla vděčná za to, že obláček kouře, vytvořený poté, co byl zrušen klon, který ji sem dopravil, na moment skryl její rozpaky ztmavlé líce. Dodatečně si uvědomila, jak je dobře, že po jejím 'Híííí' se nedostavilo 'jéééé'. To už by byl vážně trapas.
"Balíček..." zopakovala po senseiovi a její sebevědomí se roztříštilo pádem z pomyslných nevelkých výšek na tisíce střepů, jak zrcadlo. Balíček... rezonovalo jí hlavou. Naštěstí jí bylo dopřáno na to zapomenout.
"Jmenuji se Hikari Kibono,...a... těším se na budoucí spolupráci," vydolovala ze sebe zdvořilostní frázi a doufala, že nezněla moc upjatě. Tak tomu říkám bělostný chrup... okomentovala v duchu úsměv velícího. Rozhodla se, že jí je vlastně docela sympatický, jen doufala, že nebude takhle...střelený pořád.
To už se ozval i její týmový parťák. Pořádně si jej prohlédla. Připadal jí povědomý, ale byla si jistá, že nechodili spolu do stejné třídy.
"Kde je...třetí člen týmu?" zeptala se. Nikdo jí neřekl, že tým Omega je zatím nekompletní.
Renji Kokumotsu
Tým Omega
Vyhlídka u Suny
Renji se dívá na senseie, který ho poslouchá. 'Není možné, mě někdo poslouchá,' řekne si červenovlasý chlapec pro sebe a usměje se. Když Renji uslyší nějaký hlas, tak jen pokrčí rameny a čeká, kdo se tam objeví. Když se tak najednou objeví senseiův klon, takže mladý Kokumotsu pousměje.
Až poté si všimne, že má na zádech nějakou holku. Dále se smál a tak se raději kousnul do rtu, aby se přestal smát. 'Takže tady mám novou týmovou kolegyni. No jsem zvědavý, jaký bude sensei zatím vypadá v pohodě,' řekne si pro sebe Renji a dívá se na nově příchozí.
Poté co sensei domluví, tak se na ní podívá Renji. „Ahoj, já jsem Renji Kokumotsu,“ řekne a poté už mlčí, aby sensei mohl pokračovat.
Kazekage, klon
pracovna Kazekageho
Překvapeně povytáhnul obočí nad reakcí geninů, kteří až nečekaně dobře přijali zprávu o změně senseie.
"Hm, Nanami..." broukl si sám pro sebe, načež chápavě pokýval hlavou a stočil pohled ke svitku rozloženém na svém stole, jakmile za studenty zapadly dveře. Asi by se neměl tolik divit, že je změna senseiky potěšila. Nanami byla někdy až příliš prudká a krutá. Na druhou stranu Satsuki byla její přesný opak.
Stačil přečíst sotva první řádek, když se ozvalo další zaklepání. Isamu rezignovaně vydechnul a pokynul čekajícímu vstoupit. Jakmile se ve dveřích objevila snědá bělovláska, věděl ihned, o koho se jedná.
"Ah, Hikari. Vítej. Jdeš si pro zařazení do týmu, pokud se nepletu," věnoval dívce s plachým pohledem v očích malý úsměv a nadzdvihl pár složek, které měl pečlivě srovnané na pravé straně stolu.
"Byla jsi zařazena... zařazena..." snažil se nalézt její jméno u některého z týmů, ale marně. Pravděpodobně se k tomu ještě nedostal, když sem dnes neustále proudily další a další návštěvy. Proto složky zase pustil a narovnal se.
"Byla jsi zařazena do týmu Omega," rozhodl nakonec ihned na místě. Ritsu mu přišel jako první na mysl právě proto, že měl v týmu jen jediného studenta a ke všemu ho měl ještě před malým okamžikem v kanceláři.
"Těsně jste se minuli. Ritsu odsud před krátkou chvílí odešel i s tvým novým týmovým kolegou. Jsem si jistý, že s ním zamířil na vyhlídku, takže-"
"Mluvíte o mně, ghehe?"
Isamua přerušil uprostřed věty vpád blonďatého mladíka přímo do kanceláře. Kazekage povytáhnul významně obočí nad ránou, s níž se dveře rozletěly, při pohledu na široký úsměv Ritsua, který měl obě paže založené v bok, však nakonec pouze povzdechl a pokývnul hlavou.
"Výborně. Takže si převezmeš Hikari rovnou," souhlasil. Ritsu přejel očima k bělovlásce, aniž by pohnul hlavou.
"Ghí, to je jasná věc, Kazekage-sama!" zazubil se vzápětí, načež jeho ruka vystřelila směrem k dívce a popadla ji za zápěstí.
"Jdeme! Renji na nás už čeká!" vyhrknul a spěšně s dívkou vlající za sebou vyběhnul z kanceláře. Těsně předtím, než vběhnul na schody, však dívku nadhodil do vzduchu a nechal ji dopadnout na svá záda.
"Pevně se drž. Takhle to bude rychlejší!" otočil k ní obličej s širokým úsměve a ukázal jí zdvihnutý palec. Schody dolů vzal rovnou po třech, načež se vyřítil z budovy a rozeběhl se rovnou skrze vesnici k místu, kde byl pravý Ritsu s Renjirem.
Ritsu Osamu
tým Omega
vyhlídka u Sunagakure no Sato
"Aha, aha, aha," přikyvoval Ritsu na každou věc, kterou mu o sobě Renji řekl. Celou dobu chlapci soustředěně naslouchal, protože podle jeho mínění tkvěly dobré mezitýmové vztahy především v tom, jak dobře se navzájem znali.
"Hmm..." zabručel se zamyšleným pohledem upřeným před sebe, jakmile Renji své vyprávění dokončil, a mezi palcem s ukazováčkem si promnul bradu.
"Bezva! To mi pro začátek stačí!" zdvihl vzápětí pohled k rudovláskovi a vesele se na něj zazubil. Když však položil otázku jemu, na okamžik se zarazil a překvapeně zamrkal.
"Jestli jsem já byl někdy sensei?" ukázal prstem sám na sebe, zvažujíc sofistikovanou odpověď, po které by nevypadal jako naprostý zelenáč, ale ani nemusel lhát.
"Vůbec ne," odpověděl nakonec bezstarostně a zeširoka se zazubil.
"Jehehééé!" ozval se rozjařený smích zpoza skalnatého okraje. Ritsu se pomalu vytáhnul zpátky na nohy a tázavě se nahnul přes okraj, aby se podíval, kdo to tak výská. Ihned poté sebou však trhnul zpátky, čímž se jen o milimetr vyhnul srážce se svým vlastním klonem, který se vyřítil s bělovlasou dívkou na zádech po skále až k nim.
"Nesu balíček!" oznámil jeho klon se zářivým úsměvem, načež spustil pocuchanou Hikari na zem ze svých zad. Inhed poté se rozplynul jako obláček kouře. Ritsu se rozpačitě poškrábal za uchem.
"No... ehm..." odkašlal si, aby získal čas pro srovnání atmosféry a dal tak Hikari prostor se z takového šoku vzpamatovat.
"Takže vítej! Jsem Osamu Ritsu, tvůj sensei," založil si obě ruce v bok a hrdě vypnul hruď s širokým úsměvem na rtech.
Hikari Kibono
byt nedaleko skleníků, kancelář Kazekageho
A je to tady, pomyslela si s tlukoucím srdcem, když se obouvala a chystala se opustit domov. vedle sebe, po levé ruce, měla odložené desky s vysvědčením z akademie, záznamem o maturitní zkoušce, a fotku pro registrační formulář. Zvedla se a vzala za kliku dveří, jimiž vykročí na cestu shinobiho.
"Hikari," zastavil ji hlas její babičky.
"Hm?" otočila se. "Měla bych už jít," přešlápla na místě.
"Než půjdeš, chci ti něco dát. Předávalo se to v mé rodině z kunoichi na další, mladou kunoichi. Pojď blíž," vyzvala ji starší žena vlídně.
Hikari ji poslechla, a brzy ucítila lehkou, ale znatelnou tíhu stříbrného řetízku s třemi kulatými, kamínky jantaru.
"Děkuju," vydechla a chviličku si pohrávala s ozdůbkou, než si uvědomila, že ji tlačí čas. Bylo by nevhodné nechat Kazekageho (!) a její budoucí tým čekat. Popadla desky se vším potřebným.
"Tak já jdu," rozloučila se a zářivě se usmála.
"Hodně štěstí, Hikari," kývla na ni babička.
...
Cesta vedla postupně se rozšiřujícími uličkami směrem k pomyslnému středu vesnice. Už za dveřmi domova její úsměv přešel do vážného výrazu. Teď už to bude všechno opravdu naostro. Srdce jí bušilo čím dál silněji, čím víc se blížila k radnici. S kazekagem se nikdy nesetkala doopravdy osobně, jako to bude teď. Přepadala ji tréma, a i když se ji snažila ignorovat sebevíc, a myslet na věc jako na něco rutinního, stejně se jí sevřel žaludek. S myšlenkami na to, jaký asi bude její budoucí sensei a členové jejího týmu, došla k radnici a stoupala po schodech, vedoucích ke kanceláři. U dveří se zastavila, zhluboka se nadechla, jakoby se chystala skočit do ledové vody, a trochu třesoucí se rukou zaklepala. No tak, seber se. I kazekage byl jednou genin... přemlouvala sama sebe, zatímco čekala na vyzvání ke vstupu dovnitř.
Ashi Fuuma
Tým Éta
Kancelář Kazekageho>Byt sensei
Poté co Ashi s ostatními vejde do kanceláře Kazekageho tak ho pozdraví. Poté se zastaví vedle ostatních a poslouchala, proč vlastně je Kazekage-sama zavolal. 'Takže Nanami musela na misi, takže budeme mít novou sensei,' zopakovala si nevěřícně mladá Fuuma a dále se dívala na Kazekageho. Když ví, kde jí hledat, tak počká, až ostatní vyrazí.
Poté co se Ki rozběhne pryč, tak Ashi jen pokrčí rameny. Poté se podívá na Tsubaki a počká až se rozejde i ona. Poté jde stejným tempem jako ona. 'Takže Nanami je pryč, opakovala si pro sebe černovlasá dívka, jako kdyby to napoprvé nepochopila. Snad naše nová sensei nebude taková jako Nanami, ale to snad to už by byla moc velká náhoda, kdyby dvě sensei byly stejné. Zajímavé v Suně pěstovat kytky,' říká si během cesty pro sebe a u poslední myšlenky se pousměje.
Po nějaké chvíli je u onoho domu a rozejde se po schodech nahoru, když uvidí Kiho, tak se jen pousměje a postaví se kousek od něj a čeká, až jim ona žena otevře.
Renji Kokumotsu
Tým Omega
Ulice Suny>Vyhlídka u Suny
Renji jde kousek za senseiem a dívá se kam to vlastně jdou. Když po nějaké době dojdou na konec vesnice, tak se zastaví před skálou. „No to bohužel ještě neumím sensei,“ řekne Renji a dívá se na skálu, na kterou sensei poté ukáže. Když chytne sensei červenovlasého chlapce za oděv a vyhodí ho do vzduchu, tak se na něj jen zaraženě podívá. „Co to má být,“ vydá ze sebe, když padá na senseie.
'Co to je sakra za senseie, běžně nosí žáky na rameně, no jsem zvědavý, jak bude umět sensei učit,' řekne si pro sebe Kokumotsu. Když se ocitnou nahoře, tak položí zpět chlapce na zem, ten se na něj jen podívá a čeká, co se bude dít.
Když ho sensei vybídne, aby něco řekl, tak se na něj jen chvíli dívá. „Tak já jsem Renji Kokumotsu. Mám ještě staršího bráchu a mladší sestru, takže se doma o mě moc nezajímají. Techniky mě začal učit děda a poté se mnou trénoval i brácha. Popravdě lidem moc nevěřím, protože jsem většinu času trávil sám, no nevím, co bych vám o sobě ještě řekl,“ řekle a dívá se na senseie.
Po chvíli přemýšlení, se Renji podívá na senseie. „Sensei, vy jsme už měl někdy nějaký tým,“ zeptá se Kokumotsu a dívá se na senseie.
Ki Hayabusa
Tým Éta
Kancelář Kazekage, Byt
Ki propálil Tsubaki pohledem, ze kterého se dalo vyčíst, že kdokoli bude před ním mluvit o včerejšku, ten se se zlou potáže. Vešel dovnitř pln očekávání radostné zprávy, a když jim Kazekage vylíčil, kdo je bude nyní vést a kde ho najdou, Ki se rozzářil štěstím.
"Tisíceré díky!" vyhrkl a už se hnal ven ze dveří. Své dvě parťačky nechal daleko za sebou. Sledoval balkony domů, a když našel ten který hledal, vletěl do domu. Do schodů vyběhl jako blesk a cestou možná srazil jednoho nebo dva lidi. Stanul před dveřmi a zaklepal. Nadějně vzhlížel před sebe a doufal, že ta osoba nebude používat jako výchovnou metodu svlékání do spodního prádla.
Ritsu Osamu
tým Omega
vyhlídka u Sunagakure no Sato
Blonďatý jounin vesele vykračoval ulicemi Suny, přičemž dělal velké kroky a na obličeji se mu skvěl široký, zubící se úsměv. Měl opravdu upřímnou radost, že z něj Kazekage udělal senseie, ačkoliv neměl nejmenší ponětí, jak se vlastně učí. Ale to by nebyl on, kdyby na to rychle nepřišel a nevynaložil veškerou svou snahu a síly, aby v tom byl vážně dobrý!
Jakmile došli až na jeden z konců vesnice, zastavil se před skalnatou stěnou, která tvořila hradby a ochranu Suny, a na patě se otočil čelem rovnou k Renjimu.
"Tákže!" upřel na něj svoje velké oči a s rukama zaraženýma hluboko v kapsách se na chlapce vesele zašklebil.
"Hádám, že po stěně chodit ještě neumíš, co? Ale obejít to by trvalo strašně dlouho. Takže to uděláme takhle!" vytáhnul levou ruku z kapsy, přičemž ukázal palcem za sebe na skálu, následně se poškrábal na bradě při zamyšleném výrazu a zakončil to chytnutím chlapce za svršky, za něž ho s trhnutím vyhodil do vzduchu. Okamžik na to už měl rudovláska přehozeného přes rameno a s pohvizdováním si to zamířil rovnou po skále až na její vrchol.
Když se ocitli až nahoře, pustil Renjiho zpátky na nohy a znovu se na něj vesele zazubil.
"Ghí," zašklebil se, když si ho pořádně prohlédnul od hlavy až k patě, k čemuž až doposud neměl příležitost.
"Tak mi nejdřív o sobě něco řekni. Ať se trochu poznáme," vytáhnul z kapsy i druhou ruku, načež se svezl do podřepu. Obě předloktí si opřel o kolena a s natěšeným kmitáním obočí vyčkával, až mladík spustí.
Kazekage
kancelář Kazekageho
Sotva za Ritsuem a jeho žákem zapadly dveře a on si úlevně vydechnul, už mu na ně opět někdo klepal. Isamu překvapeně povytáhnul obočí. Dnes se tu dveře opravdu netrhly, což bylo docela nezvyklé. Na druhou stranu to však nejspíše znamenalo, že se věci dávaly do pohybu. A to mohlo být ku prospěchu.
"Vstupte," vyzval klepajícího a poposednul na svém křesle, aby měl pohodlnější pozici. Když sevšak do jeho kanceláře nahrnuli hned tři genini, překvapeně zamrkal. Vzápětí si věak uvědomil, že je sám zavolal.
"Ah, vy jste tým Éta. Jak už jistě víte, došlo u vás ke změně senseie. Nanami musela být odvolána na důležitou misi, které se nemůžete zůčastnit. Proto se vás zatím ujme nová senseika, Nekomi Satsuki. Pokud se nepletu, najdete ji u ní doma. Bydlí kousek odsud v bytovém domě, nejvyšší poschodí. Je tam jediný byt. Určitě to nepřehlédnete. Je to jediné místo, kde se někdo snaží na balkóně pěstovat květiny," oznámil jim, přičemž mu na spánku naskočila malá kapka potu. Vskutku, pěstování květin v Suně bylo stejně beznadějné jako očekávat, že tam bude jen tak pršet. Ačkoliv kaktusy se držely celkem obstojně.
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Shinhan>Poušť
Ani se nenadál a už zase šlapal písek. Cesta krásně ubíhala a on byl z ranních zpráv stále stejně nadšený. Měl rád, když se věci dařily. Při zmínce o tréninku se zvědavě podíval na jejich sensei.
"Já myslel, že pospícháme."
Nedokázal si představit, že by se zase zřídili tak, jako včera. I když, jeho stav byl převážně jeho chyba. On si naběhl na rány, on zbytečně riskoval a tudíž si za tu bolest v rameni mohl sám.
Trénink uprostřed dne na otevřené poušti mu navíc připadal jako zbytečné plýtvání silami.
Pokud se vyšťaví teď, budou velice snadným cílem pro jakoukoliv skupinu banditů. Pokud tedy nějací ještě byli. V politické situaci se moc nevyznal.
Ale třeba měla sensei vymyšlený nějaký...teoretický trénink, jako třeba test v ústní podobě.
Aki Saburou
Tým Alfa
Nemocnice
Dívka si jen smutně povzdychla, když jí sestřička řekla, že o žádné čelence nic neví. Bylo jasné, že by onu čelenku nemělo cenu hledat, kdyby každý věděl kde je. Nebylo to jen něco, čím je chtěl sensei jen na chvilku zabavit, nýbrž zkouška jejich fyzické a hlavně psychické výdrže. Alespoň to si tedy Aki myslela. I tak ale po odpovědi sestřičky pocítila silný pocit zklamání. Ten se ještě zvětšil po příchodu Nuua, který čelenku také stále ještě neměl.
"Takže mi chceš říct, že v tomhle ještě budem pokračovat?" Zamumlala si pro sebe plavovláska hledíc na dvojici starce s nějakým klučinou opodál. Byli však příliš daleko na to, aby mohla slyšet o čem si ti dva povídali a tak to jednoduše ignorovala. Přeci jen byla v nemocnici spousta lidí nejrůznějšího rázu na denním pořádku.
"Už na to kašlu! Chtěla jsem se stát ninjou, ne chodící mrtvolou." Postěžovala si posmutnile, až by jí bylo kdekomu líto, a pomalým krokem opět zamířila ven. Už už byla na cestě domů, když v tom si všimla vzkazu připíchnutého kunaiem u vchodu. Dívka jen zvedavě nadzvedla obočí a okamžitě k onomu vchodu přispěchala, kde poté rychle prozkoumala okolí, kdyby se náhodou jednalo o nějakou past. Odkaz poté i s kunaiem ze země sebrala, načež popošla kousek dál, aby náhodou nepřišel Nuu.
"Přísahám bohu, že jestli to je jen nějaký žert, nebo reklama, tak se postarám o to, aby onen autor osobně snědl všechen písek v Sunagakure." S napětím v očích a chvějícíma rukama pohleděla na odkaz.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게