DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Oáza
Když se nechala Hizuki tak ohromeně slyšet, Daisuke k ní vzhlédl a skromně se usmál.
„No, kombinovaná technika to vyloženě být nemá, ale myslím, že by se dala použít i tak,“ přejel pohledem poté na Tekura, načež opět krátce shlédl ke svitku.
„Arigatou, Chika-sensei,“ vzhlédl hned na to k Chice, která se tvářila snad nejzapáleněji z těch tří, a roztržitě se uculil. „Mělo by to být kekkai ninjutsu. Bariérová technika. Pomocí svých loutek bych chtěl vymezit oblast, kterou bych poté s pomocí vedení chakry prostorem ohraničil a následně ji odřízl od okolního světa vytvořením ochranných stěn z chakry mezi mými loutkami... tedy, alespoň tak zní zatím teorie,“ shrnul těm třem popis techniky, o jejíž vytvoření se chtěl pokusit, při čemž sklouzl pohledem k Chice.
Hlavní účel této techniky byl jasný. Měla zařídit, aby se nikomu z jeho týmu už nikdy nic nestalo, včetně Chiky. Vedlejší účel tu ale také byl, i když Daisuke doufal, že ho nebude muset nikdy použít.
„Poslyšte, chtěl bych začít základním principem, což mi nejspíš chvíli zabere. Myslím, že se do té doby můžeme každý klidně věnovat vlastnímu tréninku. Vaši pomoc budu potřebovat až na závěr, Teku, Hizuki-chan, Chika-sensei,“ sroloval nakonec Daisuke svitek a vyhoupl se zpátky na nohy, načež přejel trojici pohledem.
Maskovaní banditi, rusovlasá dívka
Černé písky - 1. divize
oáza
Ticho a klid oázy protnul tlumený výbuch, jež se ozval zpovzdálí. Ihned poté se opět rozprostřelo naprosté ticho, které se znovu vytratilo až po několika minutách, kdy z křoviska klopýtavě vyběhla dívka se záplavou zrzavých, kudrnatých vlasů a dala se znovu na útěk.
Cestovní plášť měla potrhaný a opálený od výbuchu a na tváři si nesla pár stop po odřeninách. S doširoka rozevřenými oči se spěšně ohlédla přes rameno, kde vzápětí uviděla trojici maskovaných mužů, která se vyhrnula ven okamžik po ní a ihned se za ní pustili.
"Rychle! Chyťte tu mrchu!" křiknul jeden z nich, přičemž vytáhnul několik kunaiů a mrštil je po ní. Dívka se bez rozmýšlení rozběhla přímo směrem, kde seděla trojice pocestných, znovu však klopýtla a tentokrát spadla rovnou na zem. Kunaie jí tak minuly, ale jejich novým cílem se díky tomu stali právě sedící ninjové.
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Shinhan > Sentake
„Hooo, Daisuke-kun zní tak odhodlaně a cool!“ vypískla, když začal mluvit o tom, jak se bude učit techniku, kterou nejdříve musí vytvořit. „Já ti určitě pomůžu a budu se snažit ze všech sil!“ zazubila se nadšeně s červenými tvářičkami.
Obrátila se na Tekura. „Jistěže existuje. Jmenuje se Kage Bunshin no Jutsu. Je to technika úrovně B a používal ji i velký Uzumaki Naruto. A umí toho mnohem víc, než tě jen naklonovat,“ vysvětlila nadšeně.
„Hizuki-chan? Ty ještě o ničem nevíš?“ usmála se na Hizuki.
Hľadanie čelenky
nemocnica
Už sa chystal ísť starček do vnútra keď tam prišiel ďalší chlapec a pýtal sa na Yamata
„Áno ale momentálne tu nie je, skús ísť k nemu domov možno ho tam nájdeš“ povedal starček a vysvetlil chlapcovi kde býva Yamato potom šiel starček do vnútra a kývol dievčine nech ho nasleduje vo vnútri bol blonďaví chlapec a na čele mál čelenku bez znaku.
„Vidíš má ju na čele a hovorí mi stále že on nie je ten čo ju má“ povedal starček a vydal sa smerom ku chlapcovi, teraz bol sebavedomejší keďže ho sprevádzala dievčina
„Tak chlapče tato dievčina ju tiež hľadá tak by si ju mal predať a nerobiť problémy“ povedal starček keď v tom do nemocnice vbehli dvaja shinoby a jeden bol dosť na tom zle. Behom chvíle bola u neho sestrička a pomohla mu o odniesť na lehátko
Irizo Yoris – 2. Divízia čiernych pieskov
Južné cvičisko
Irizo pozrel na Daichiho
„Nemyslíte že to bude nefer boj?“ spýtal sa Daichiho a potom sa usmial
„Ale svet shinobi nie je fér hlavne u čiernych“ dodal potom Irizo a pozrel sa kde je bol tu už dávno ešte keď trénoval s klasickými tímami ale od kedy je u čiernych na južne cvičisko nevkročil
„Sensei nemali by sme sa presunúť do telocvične kde máme trénovať a bojovať?“ spýtal sa napokon Irizo Daichiho a dievčinu si trochu nevšímal nemal dôvod sa k nej milo správať a pretvarovať sa na milého chlapca radšej to zobral s egoistického hľadiska
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas...
Katai Take
Jižní cvičiště
Zase, pomyslel si zklamaně Take, zatímco v klidu svojí holí srazil Rein kop stranou a ještě ji u toho bolestivě švihl přes holeň.
"To jako vážně?" zeptal se nakonec nahlas Take svojí svěřenkyně a netvářil se u toho moc nadšeně. "Kokumotsu? V poušti? A ty používáš taijutsu?" zchladil ji vážným hlasem a rukávem levé ruky si setřel písek z obličeje, který mu tam předtím hodila Rei svým kopem.
"Kolik vody vypotíš, když tu budeš máchat pěstma a nohama, i když sama víš, že to nebude mít valný účinek? A kolik vody vypotím já, když budu muset utíkat před tvými písečnými útoky?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Hiro meč uvězněný v Kenchiho rameni svíral pevně. Navíc měl navrch. Pozornost jeho oponenta ale upoutalo cosi za Hirem. Blonďák vyskočil na nohy, čímž se meč z jeho ramena uvolnil a srazil stranou svého otce. Černovlasý mladík se též vyšvihl na nohy a rychle si setřel krev, která mu natekla do oka a oslepovala ho.
Teprve teď viděl, že jejich souboj byl sledován a Kenchiho otec se de něj chtěl vložit. Toshimi s Negumi a Feudálem stáli opodál. Feudál sice zraněný, ale byli naživu.
Hiro mrkl na Toshimi. Dnes si vedla velmi dobře. Zvládla ochránit Negumi i jejího otce, zatímco on se zbytečně zatěžoval s Kenchim.
Jenže to ještě nekončilo, rozuzlení toho všeho v nedohlednu a Raizo byl kdoví kde.
To, co následovalo se Hirovi moc nezamlouvalo. Negumi se rozeběhla za raněným Kenchim. Přehlížejíc fakt, že pokud blonďák umře, v žalu by ji mohl Katashi zabít. Chtěl ji zastavit, ale Aozoru to viděl jinak. Jeho slova mladíka navíc popudila.
"Dovolím si nesouhlasit! Kvůli jeho ambicím zbytečně umírali a stále ještě umírají lidé! Není cesty zpět! Měl by se vzdát a přijmout svůj trest!"
Oponoval Hiro stále ještě napumpovaný adrenalinem z tvrdého boje.
To, že se míchal do rozhovoru výše postavených ho nyní vůbec netrápilo. Stále držel meč zdvižený nad hlavou pro případ, že by Katashi cokoliv zkoušel.
Taji Sakyu
tým Delta
restaurace Tanaka
Když dorazil k restauraci již tam čekal lučišník.Taji ho pozdravil a opřel se o zeď.O chvíli později se k nim přišoural nějaký tmavovlasý huml,ale zůstal opodál.Taji jen pozvedl obočí a pozdravil přicházející Hitomi,ale její otázku nechal bez odpovědi.Sensei,která se objevila najednou ve dveřích ,je rovnou poslala nosit bedny s pečivem.
Zváštní bylo ,že do toho zahrnula i toho nového čumila.Taji se tím dlouho nezabýval a začal nosit bedny do kuchyně.Ještě horké pečivo příjemně vonělo a Tajiho hřála i myšlenka pár drobných navíc za misi.Když bylo odnošeno,opět se venku opřel o zeď a sledoval rozhovor lučišníka a senseiky.
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
kancelária Kazekageho
Vstúpil po vyzvaní a malinko sa usmieval. Pozrel na osobu za stolom a pozdravil. „Máte pravdu som Kuranosuke“ prikývol na súhlas a počúval do ktorého týmu bol priradený. „Samozrejme že to urobím. Nemôže to byť predsa tak ťažké nájisť senseia“ usmial sa a dal sa na odchod. „Ďakujem a dovidenia“ rozlúčil sa ako sa patrí a vyšiel z kancelárie.
Ulice Sunagakure no Sato, pred nemocnicou
Hneď ako vyšiel z budovy Kazekageho šiel sa pýtať ľudí na jeho senseia, či nevedia kde by mohol byť. Niekoľko ľudí obišiel než sa zastavil na chvíľku pred nemocnicou. Nejako premýšľal kam by mohli jeho ďalšie kroky smerovať. Nechcene si vypočul rozhovor nejakého starčeka s dievčinou. Trochu spozornel keď padlo meno Yamato, aj keď si nebol istý či hovoria o jeho senseiovi rozhodol sa spýtať. Podišiel k nim a mierne sa uklonil starčekovi než začal hovoriť.„Prepáčte my že Vás obťažujem ale nehovorili ste o senseiovi týmu alfa Yamatovi Kokumotsu?“ opýtal sa a trochu nervózne sa začal hrať so sponou draka čo mal na šerpe od katany.
Yoshimitsu Kazama
Tím Delta
Reštaurácia
Ako druhý dorazil Taji. Kývol som mu hlavou na pozdrav. To tam už prišiel nejaký cudzí chlapec a postavil sa opodiaľ. Nevenoval som mu pozornosť. O pár chvíľ dorazila Hitomi. Prišla za nami a energicky sa nám pozdravila.
,,Ahoj... Som v pohode... S tým vstavaním," odzdravil som sa jej tichým pokojným hlasom. V tom sa za nami otvorila dvere a bola v nich sensei. Zamávala nejakému chlapcovi, ktorý sa tam zjavil. Nad jeho slovami som sa zamyslel.
Pravidelná donáška? premýšľal som. V tom nás ale prerušila a povedala, že máme vziať dve bedne.
Čože, misia? V reštaurácii... Tanaka? Ako vravela, že sa volá? to ma zarazilo, my sme mali vykladať bedne pre jej reštauráciu? Dúfam, že za to dostaneme aspoň plat. Našťastie to potvrdila. Ten mladík mi už išiel podať krabice, ale ja som ich vzal skôr, ako by to stihol urobiť a venoval som mu chladný pohľad. Vzal som tie bedne do kuchyne. Tam už stálo pár ľudí, očividne čakajúcich na tento tovar.
,,Kde to mám položiť?" spýtal som sa s znudeným výrazom. Jeden chlapík ukázal na stôl neďaleko. Položil som ich tam, opatrne.
Započul som, ako ten chlapík hovorí Hitomi aby sa nespálila. Čo tým asi myslel? Vrátil som sa vonku za sensei.
,,Presunieme sa teraz k tréningu?" spýtal som sa jej.
Hizuki Shima
Tým beta
Poušť
´Naučím se zase něco nového. To je skvělé.´ Senseina slova, jí na nějakou dobu zabavila a ona přešla do normální chůze a dokonce to vypadalo, že přemýšlí. Její myšlenky se sice v průběhu cesty daleko odchýlily od původního uvažování nad základními technikami, ale alespoň mlčela a nekazila poklidnou mírumilovnou cestu táhnoucí se celý den.
Ve chvíli, kdy se ovšem obloha změnila v rudou důsledkem západu slunce, začala pohledem hledat místo, kde dnes přespí. V jejích pohybech opět zavládla energičnost. K malé neobydlené oáze se dokonce i rozeběhla a po krátkých úsecích čekala na tým. V oáze již ovšem následovala Chiku a svůj batoh shodila hned po ní.
"Vytvořit novou techniku? Páni." Pootevřela dívka údivem pusu a přehopsala k místu, kde se Daisuke usadil a sledovala ho. Jeho svitku moc pozornosti nevěnovala, protože i přes některé své nedostatky byla slušně vychovaná a čtení cizích svitků mezi její koníčky rozhodně nepatřilo. ´Bude potřebovat pomoc? A i ode mě?´ Překvapeně vykulila oči a zůstala na něj pochybovačně hledět. ´Já zatím skoro nic neumím... jenom vyšplhat po zdi... ale to Daisuke určitě ví... třeba potřebuje cvičný terč.´
Svůj požadavek tak nějak vypustila z hlavy a v očekávání čekala, co se bude dít dál.
Ashi Fuuma
Tým Éta
Byt sensei
„Já jsem Ashi Fuuma,“ představí se dívka a poté se dívá na sensei. Když následně padne na pohovku, poté co Ki mluvil, tak si jen povzdechla a otráveně protočila oči. Poté následovala chvíle ticha, než se sensei vzpamatovala a tak se Ashi dívala na balkón kde měla sensei květiny. 'Tak možná Slaměnky by jí tady rostly,' pomyslí si mladá Fuuma a poté se lehce usměje na sensei.
Poté se podívá na Kiho, který začal mluvit a poté na Tsubaki, které stále vedle Ashi. Poté co černovlasá dívka uslyší, co říká Ki, tak se na něj vražedně podívá a poté ho praští po hlavě. „Zkus se chovat slušně a neděs sensei, Nanami byla jen jedna,“ řekne celkem dost naštvaně a poté ještě zakroutí hlavou.
Tanaka Mitsuki
tým Delta
čtvrť Shiro chiku, restaurace Tanaka
Vchod restaurce se otevřel přesně v okamžik, kdy se genini nashromáždili přímo před ním a za jejich zády zastavil povoz, který táhnul urostlý mladík. Ze dveří vyšla rudovláska, která se na prahu zarazila a přejela po čtyřech geninech tázavým pohledem.
"Ah, tak jste tu na čas. To je fajn," přivítala je Mitsuki suše a vyšla konečně na ulici. Paži přitom zdvihla vzhůru v náznaku pozdravu chlapci, který na ní s veselým úsměvem zamával.
"Pravidelná donáška, Mitsuki-san," oznámil ženě příjemným hlasem, postavil vozík na zem a odtáhnul z něj plachtu. Mitsuki pokývla na souhlas hlavou, očima přelétla bedny s čerstvým, ještě teplým pečivem a otočila se zpátky na geniny.
"Tak na co čekáte? Každý dvě popadněte a odneste je dovnitř do kuchyně," kývla hlavou směrem k vozíku, který byl naplněný vskládanými dřevěnými bedýnkami.
"Jestli vám něco spadne, strhnu vám to z peněz za misi," varovala je jouninka ještě předtím, než jim začal mladík bedny z vozu podávat.
"Dávej pozor. Jsou ještě horké, tak ať se nespálíš," zamrkal šibalsky na Hitomi, když jí vkládal jednu z beden do dlaní.
Nagana Daichi
Černé písky - 2. divize
jižní cvičiště
S jednou paží zastrčenou v kapse vyposlechnul odpověď obou, zatímco zcel nezaujatě sledoval výhled na vesnici, který se mu naskytoval. teprve poté, co mu objasnili svoje současné cíle, zastrčil do kapsy kalhot i druhou ruku a podíval se na Ai s Irizem.
"Fajn. Ty chceš trénovat s naginatou, ty s nožem. Tak si dejte kumite. Třeba se něco přiučíte," vybídnul je k přátelskému zápasu s použítm zmíněných zbraní. Pro začátek to bylo dostačující a podle toho, co v zápasu předvedou, se posunou dál. Nějaké schopnosti mít už museli, příliš toho od nich ale také neočekával.
Ai Hayo
Černé písky - Divize 2
Jižní cvičiště
Ona osoba naštěstí odpověděla na AI otázku kladně a tak nemusela nikde daleko hledat. Pousmála se. 'Tak toto je můj nový team? Zajímavé.' pomyslí si děvče. Oba hochy si prohlédne, aby zkusila odhadnout jejich sílu. Avšak určitě věděla, že je mezi nimi velký rozdíl v síle. Dál začala přemýšlet, jak s nimi bude asi vycházet. Ale z její zamyšlenosti ji vytrhl nový sensei.
,,Já bych se chtěla zlepšit v mých lékařských technikách, abych byla více užitečnější svému teamu. A ještě v boji s mým nožem" řekne a vytáhne svůj nožík. Chvíli ho drží v ruce, aby ho oba viděli a po chvíli ho opět schová.
,,Jo a moje jméno zní Ai Hayo. Těší mě." poví s menším úsměvem. Nakonec tam jen tak postává a čeká, co se bude dít dále.
Hitomi Akikori, tým delta
Slezla nějakým záhadným způsobem dolů. Pořádně se protáhla a napila. Při rýpnutí od Tajiho si zabodla neviditelný nůž do srdce.
"Oh, to mě zabolelo." rozesmála se a vyplázla špičku jazyka na kolegu. Vyslechla si plán následujícího dne. Moc se jí nezamlouval onen čas, ale co s tím mohla nadělat. Rozloučila se se všemi a vyrazila domů. Vzala to nejkratší cestou. Moc se těšila na to malé doma. Jen co otevřela dveře, vrhla se na ní její mladší sestřička s pištivým hláskem.
"Ahoj, Sachim nějak brzo, ne?" usmála se na maličkou. Vyprostila se ze sevření a šla dělat večeři a další práce, přičemž si povídala se sestřičkou.
Ráno kolem čtvrté hodiny ji začal zvonit budík. Vyškrábala se z postele, i když nerada. Osprchovala se, oblékla, hodila do sebe nějakou tu snídani, udělala svačinu a vyšla z domu. Cestou pěkně zívala. Po pár minutách konečně došla ke smluvenému místu. Stáli tam tři kluci....tři? Zarazila se a chvíli ho pozorovala. Během minutky se probrala z transu a vydala se za známými tvářemi.
"Dobré ránko, jaké bylo časné stávání?" oslovila je milounce.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Ki Hayabusa
Tým Éta
Byt Satsuki
"Ehh... To to fakt bere takhle?" položil si Ki dotaz, na jehož odpověď nemusel čekat dlouho. Potom, co se sensei svalila do pohovky, mu stekla po tváři pomyslná kapička.
"Jak to jenom říct... Já to řeknu stručně, jo? Náš minulý sensei byl šílený magor. Vlastně byla. Jak už stejně řekla Tsubaki," řekl Ki a pomalu došel k Satsuki.
"No nic. Já jsem Ki! Ki Hayabusa a můžu říct, že pokud nás teda nebudete svlíkat, tak se docela těším na spolupráci! Teda, pokud nemáte nějaké jiné mučící metody nebo způsoby na ponížení... Co budem dělat teď?" zvolal bělovlásek a dobromyslně na novou sensei mrkl.
Irizo Yoris – 2. Divízia čiernych pieskov
Južne cvičisko
Daichi nestihol odpovedať na Irizovu otázku kvôli dievčine ktorá prišla a má patriť do druhej divízie. Irizo ako by našiel vypínač v hlave a usmial sa na modro vlasú dievčinu. Daichi moc s toho nebol nadšení a ani Irizo ale ten to nedal na sebe vedieť
*Irizo ju si možno niekedy vychutnáš len si potom dobre vyber či to bude scimitar alebo naginata* ozval sa hlas v Irizovej hlave. Irizo sa v duchu začal usmievať a predstavoval si ako modro vlasú dievčinu nabodáva na naginatu. S predstav ho vyrušilo Daichiho pokračovanie
„Ehmm tak ja budem ďalej trénovať s naginatou a precvičovať si techniky čo viem a zlepšovať ich“ povedal Irizo Daichimu a pozrel na dievčinu aj by sa jej predstavil ale nejako nemal tendenciu sa stále predstavovať novým ľudom hlavne keď vedel že nevydržia dlho a buď on alebo niekto ich zabije.
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Nagana Daichi
Černé písky - 2. divize
jižní cvičiště
Dříve, než stačil Irizovi odpovědět na jeho všetečnou otázku, objevila se u nich malá modrovlasá dívka. Daichi si jí mlčky přeměřil pohledem od hlavy až k patě, načež tázavě povytáhnul obočí. Tohle mu poslala Mayu-sama jako nového člena do týmu? Ai vypadala jako pískle, co sotva dokázalo napočítat do deseti.
"Jsem," kývnul nakonec hlavou a se stočením pohledu bokem si přejel palcem po rtech. Když teď jeho tým vypadal takhle, nemělo nejmenší smysl si s nimi něco zkoušet. Irizo byl proti tomu pískleti příliš napřed, takže nepoměr sil byl značný. Někam se ovšem pohnout museli.
"Bezva. Tak mi každý řekněte, co se vlastně chcete naučit," vyzval je nakonec a stočil k nim zelenkavé oči zpátky. Nic lepšího než trénink jejich schopností dělat prostě nemohli.
Nekomi Satsuki
tým Éta
centrum Sunagakure no Sato, byt Satsuki
Jakmile se všichni tři vtěsnali do jejího bytu, s příjemným úsměvem na tváři za nimi zavřela a otočila se k nim čelem. Zcela nečekaná otázka, která jí však byla vzápětím jedním z nich položena, ji naprosto ohromila. A také zděsila.
"Co- Co- Cože?!" zajíkla se zhrozeně při představě, že by měla geniny připravit o jejich oblečení a celá její tvář nabrala rudý odstín. To bylo opravdu strašné. Jak by mohl někdo něco takového udělat? A ke všemu dětem?!
"Jak jsi- jak jsi na něco takového přišel?" vykoktala ze sebe zaskočeně, přičemž těkavým pohledem postupně přeskočila po všech třech geninech.
"To má být nějaký žert? Nebo to- nebo to myslíš vážně?" přitáhla si ke rtům ruku setnutou v pěst, načež rudá barva z jejích tváří zmizela a jouninka viditelně zbledla. Stačilo, aby pomyslela na to, jak jim přikazuje se svléknout téměř do naha a už se jí dělalo mdlo.
"Já asi- asi omdlím," chytila se dlaní za čelo a krátce mrkla, když se jí před očima udělaly mžitky. Vrávoravě tak ustoupila o krok dozadu a s těžkým dosednutím dopadla na pohovku, která stála v prostředku místnosti.
Kazekage
pracovna Kazekageho
Předešlý den byl značně náročný, když se dveře jeho pracovny téměř netrhly. Isamu tak počítal s tím, že dnešek bude přeci jen o poznání klidnější. Se spokojeným vydechnutím tedydosednul do svého křesla a pohodlně se zapřel do opěradla. Sotva však natáhnul ruku po první listině potřebné k vyřízení, někdo zaklepal na jeho dveře. Muž tázavě vzhlédnul a vyzval návštěvníka ke vstupu. Jakmile však zjistil, že se jedná opět o genina žádajícího o přiřazení, svěsil ramenaa odložil dokument nazpět. Zase tak klidný den to dnes pravděpodobně nebude.
"Ty jsi Kuronasuke, mám pravdu?" zeptal se bělovlasého chlapce, přičemž automaticky sáhnul mezi složky vyskládané na okraji prostorného stolu a zalistoval jimi.
"Byl jsi přiřazen do týmu Alfa pod vedením Yamata Kokumotsu. Nejsem si ale přesně jistý, kde ho momentálně seženeš. Patrně se bude pohybovat někde v ulicích vesnice, tak se po něm zkus prostě podívat a poptat se," vysvětlil chlapci s neurčitým pokrčením ramen.
Aki Saburou
Tým Alfa
Před nemocnicí
Chvilku jen valila oči, když za ní stařeček přiběhl a začal vykládat co vše se mu nepřihodilo, ale nakonec dokázala zachovat chladnou hlavu a odkaz schovala za zády.
"Omlouvám se..." Povzdechla si. "Ale mám svých problémů až až." Skončila a už chtěla stařečka odbýt. V tom si ale uvědomila, co vlastně muž řekl. Bylo jasný, že měl v tomhle všem nějakou roli, ale otázkou bylo, jak velkou. Ignorovat ho však nemohla, protože pochybovala, že by jí nechal jen tak odejít.
"Dobrá, pojďme teda za ním." Zamumlala unaveně a vyrazila za blonďatým klučinou, na kterého stařeček ukázal. Pořád si ale bedlivě hlídala odkaz schovaný za záda pro případ, že by ji chtěl muž pouze odlákat.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Tsubaki Kokumotsu, tým éta
Uchechtla se rukou před pusou nad reakcí Kiho. Z nějakého neznámého důvodu měla sto chutí ho dále otravovat, ale už nezbyl čas. Někdo otevřel a tne někdo byla jejich nová sensei. Vypadala moc mile, hlavně když je pozvala dovnitř. Tsu vstoupila jako poslední, načež si sundala tykev, aby něco nezničila apod. Povzdechla si nad klučinou z týmu.
"Ano jsme tým éta." mírně se uklonila na pozdrav.
"Moc se za něj omlouvám, ale naše předešlá senei měla nehezkou úchylku. Jinak, jmenuji se Tsubaki Kokumotsu, moc mě těší. Doufám, že spolu budeme dobře vycházet." Narovnala se a mile se usmála na Satsuki. Opravdu si přála normálního senseie a ten se právě vyskytl. Byl to dar od Kazekageho, nebo z čirého nebe. Pokud tedy neklamala vzhledem, ale to by určitě neudělala, spíše nemohla.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Tekuro Ashikaru
Poušť
Tekuro měl celkem jasnou představu o tom, jakou techniku by si chtěl osvojit. Měl ji krásně načrtnutou, vše do detailu popsáno a už jen zbývalo všechnu tu teorii uvést do praxe. Problém byla stále vzrůstající vzdálenost mezi ním a všemi materiály, co nechal doma.
*Blbec! Blbec! Blbec! Blbec!* lamentoval pořád dokola.
Na druhou stranu mohl na té technice pracovat zase v klidu doma a během cesty se naopak naučit techniku jinou.
Dlouho přemýšlel o různých variantách a nakonec mu přišla na mysl jedna, sice ne konkrétní, ale alespoň nápad.
Když se Chika-sensei zeptala, musel jí odpovědět otázkou.
"Já tak úplně ne. Nejsem si jistý. Z akademie umíme takovou tu klonovou techniku, ale ty klony slouží k v podstatě jako klam a jsou v podstatě k ničemu. Jsem si jistý, že jsem slyšel o jedné silnější, ale jestli byla teprve ve vývinu nebo to byla jenom teorie, to nevim. Existuje to?" snažil se poskládat nějaké souvislé přání.
Daisuke měl naopak jasno a navíc k tomu potřeboval údajně všechny tři.
"Nějaká kombinovaná technika?"
Nenakukoval do svitku. U loutkářů je to nebezpečné a on navíc respektoval všechna tajemství. I když je chtěl Daisuke zasvětit, nemusel vědět všechno. To byl princip přátelství. Tedy, alespoň podle Tekurova mínění.
Nuu Kirimashi
Tým Alfa/Delta
Nemocnice, domov, restaurace Tanaka
Tenhle nesmysl s čelenkou beze znaku už ho začínal nudit. Měl v plánu to zabalit a jít domů. Sám už nevěděl kde a co hledat, a tak tedy beze slov odkráčel až k sobě. U dveří ležel dopis. Nuu se pro něj shýbl, hlava jeho loutky přitom ťukla o dveře, pak se napřímil, otevřel ho a začal jej mumlavě číst.
"Zítra přesně v pět hodin ráno se... seeaa," přerušil mumlání táhlým zívnutím, a když zívnutí pominulo, pokračoval, "...ráno se dostav k restauraci Tanaka. Dřívější příchod vítán, pozdní trestán... Mitsuki Tanaka," dočetl a prohrábl si své černé vlasy. Že by se jej rozhodli přeřadit? Pomyslel si, že když tam zajde, nic nezkazí a konečně vešel dovnitř. Sentoukiho opřel o zeď a pak, po běžných večerních rituálech, jako je například večeře či nařízení budíku, usnul.
Když ve čtyři ráno budík zazvonil, Nuu sebou leknutím trhl a spadl z postele. Vyškrábal se na nohy, zašmátral po hlučícím krámu a vypnul jej. Rychle posnídal, provedl běžnou ranní hygienu a oblékl se, vzal svou loutku na záda a vypravil se ven. Bylo ještě šero a ulice poměrně prázdné. Chlapec kráčel ulicemi k restaurantu a když k němu došel, stály před ním už dvě osoby. Držel se od nich trošičku stranou a očekával příchod toho, kdo mu poslal dopis.
Taji Sakyu
Tým Delta
vodní nádrže-ulice sunagure-domov-zdi sunagure-restaurace Tanaka
Lezení pokračovalo dál.Hitomi pronesla pár škodolibých vtipů,na které Taji reagoval zakřeněním a neslušnou poznámkou o tom kam může zkusit Hitomi lézt příště.Když to Hitomi nakonec zvládla,Taji uvolnil svojí levou ruku a přestal soustředit větrnou čakru.Nakonec ji nebylo ani potřeba,Hitomi to zvládla sama."Pfff třeba ti tvoje plíce utekly,s tvou rychlostí bych se tomu ani nedivil."Teď si zase rýpnul ušklíbající se Taji.
Sensei jim řekla ,že dnes končí a zejtra ráno se sejdou před restaurací Tanaka.Rozloučil se s kolegy a vydal se směrem k domovu.Cestu si zkrátil přes střechy domů,neboť se mu nechtělo prodírat se davem lidí na ulici.Když sledoval obyvatele vesnice jak živoří,nikdy neměl zrovna dobrou náladu.Přeskočil nějakou ženu co věšela prádlo a už byl nadohled od svého domova.Jeho sestra byla samozřejmě ještě v práci,takže si Taji ohřál rýži s nakládanou zeleninou a rybou a pojedl.Pak uklidil kuchyň a chvíli jen tak zabíjel čas odpočinkem.Zbytek dne strávil vypilováním svého umění větrné čakry.Dostatečně vyčerpaný si večer ohřál zbytek rýže s rybou a šel na kutě.
Ráno za úsvitu si již odpočatý,umytý a nasnídaný Taji dopřával výhled z vrcholu zdi na okolní poušť.Po nějaké té chvíli s oklepáním vstal a zamířil k restauraci Tanaka ,kam dorazil něco před pátou hodinou.
Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas...
Kokumotsu Rei
Zlaté písky, Druhá divize
Jižní cvičiště
Z Takeho postoje a výrazu jakoby přímo čišel nezájem a pobavení nad dívčiným chabým pokusem. Kromě toho si červenovláska bolestivě narazila ruku o mužův loket, což jí donutilo si tiše a ne zrovna dvakrát slušně ulevit.
Znovu ustoupila do bezpečné vzdálenosti a zůstala bezradně stát. To se ti snadno řekne... Taktizuj. Ale jak do p*dele? Jsem tady úplně sama, proti člověku mnohonásobně vyšší úrovně, kromě toho ani nemám žádnou výhodu lepší znalosti terénu... Kterej je ostatně jenom zku*venej podělanej písek! Tak co podle tebe asi tak mám dělat, ty chytráku?!? Dívčino nitro přímo křičelo zoufalstvím, ale nahlas neřekla nic. Jen zůstala stát a tupě zírala před sebe. Potom se pokusila o další výpad takřka stejně zoufalý, jako předchozí.
Byla si vědoma svého rapidního nedostatku v oblasti taijutsu, ale na druhou stranu by se jí mohlo alespoň maličko podařit přiblížit a potom použít třeba Písečný stisk nebo Písečné shurikeny... S poslední nepatrnou jiskřičkou naděje tedy vyrazila proti Takemu, tentokrát se snahou vytvořit alespoň trochu vhodnou příležitost k použití některé z klanových technik. Jako první zaútočila přímým kopem do výšky mužova hrudníku, s rukama překříženýma před sebou a zaťatýma v pěst (v jumonji) a v duchu se jen modlila, aby snad ještě sama neztratila rovnováhu.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Hledání ztraceného přívěsku
Keiko
Tým Théta
Oáza Rakuen
"Yus!"
Zasalutoval chlapec a prokřupal si klouby. Vypadal, jako kdyby celou dobu na takovou příležitost čekal a teď, když ji dostal, z ní chtěl vytáhnout co nejvíce to půjde a konečně se blýsknout, před Yumečiným zrakem. Možná víc než před Yumečiným, chtěl se chlapec blýsknout před svým nejlepším kamarádem, aby si o něm pořád nemyslel jenom to nejhorší. Chtěl mu konečně dokázat, že pomoc, kterou mu poskytoval v dobách Akademie, nehledě na pomoc, kterou mu poskytoval až doposud, nebyla jen plýtvání časem.
"Jen mě napadlo...ona je to možná pitomost, ale pokaď má Sajin tajnou skrýš zabezpečenou pečetí, neznamená to, že potřebuje chakru k tomu, aby to otevřel? A neznamená to taky to, že by mohl mít Sajin akti..akta..aktovkovanou Chakru? A nezanamená to taky to, že by musel k tej chakře umět navíc nějaký ty fintičky, jak ji ovládat? Estli jo, tak nás teda hustodémonsky tahá za nos. No to mi pak ale nejde do hlavy proč si nás teda zavolal. A nebo je ta pečeť jen podvrh, kterej je nalepenej přes klíčovou dírku, aby Sajin napálil každého ninju, kterej by se tam snad chtěl dostat! No???"
Keikův mozek se pomalu začal přehřívat a začala z něho stoupat pára. Takhle nepřemýšlel snad ani na Akademii. Možná to bylo proto, že tam mu nikdo neřekl, aby si hrál na detektiva, který má. rozluštěním matematické ninja úlohy, dopadnout trojnásobného vraha, který se dosud bez újmy toulá světem.
První mise černé jedničky
Akeno Ikazuchi
Černé písky, 1. divize
Oáza
Akeno se věnoval přípravě večeře. Vypadal jako kouzelník, protože jen z pár základních surovin a dokázal proměnit vodu na polévku o nádherné vůni, která nutila slinné žlázy pracovat předčasně. U toho však poslouchal každé slovo, které Kazuha vyslovila a stíhal u toho i přemýšlet. Bylo to docela zvláštní. Takeshi mu trochu připomínal jeho samotného. Jeho rodinu také Suna přijala natolik, že mohli své ratolesti přihlásit na Ninja akademii. Akeno přesně tohle znal. Tu vděčnost vůči Sunagakure, kterou sám pociťoval a nepochyboval, že by to Takeshi bral jinak. Možná ho i tohle vedlo k tomu, aby se stal jedním ochráncem Feudálního pána, země Větru. Co ho však přimělo změnit stranu, Akeno nevěděl. To mohlo mít na svědomí cokoliv. Akeno pohlédl na Kazuhu.
"Kombinace Katonu a Fuutonu je opravdu nebezpečná, ale nečekal jsem, že náš cíl bude beránek. Ale klidně pokračujte. Zajímá mě spíše váše osobní zkušenost s ním a..."
Akeno cukl pohledem do strany, ke stínu palm, ale ani hlavou nepootočil. Stále se tvářil stejně spokojeně. Dokonce se nezasekl ani ve svém povídání. Jen mírně změnil téma.
...váš názor. Gokunský česnek je právě tolik zvláštní substance, že se musí dávat obrovský pozor, když ho chcete použít. Budete tam stát dlouho, nebo se k nám připojíte? Polévky je dost a nepochybuji, že právě její vůně vás dovedla až sem. O ohni nemluvě, protože písek dávno vychladl.
Když domluvil, pohlédl na postavu, které se ani nesnažila moc skrývat. Akeno vypadal, že opravdu nemá problém pohostit dalšího hosta a z jeho příjemného úsměvu nešlo vyčíst nic nekalého. Možná v tom byl ten háček. Důvěra byla dobrou návnadou.
Yoshimitsu Kazama
Tím Delta
Nádrže--->Domov--->Pred reštauráciou Tanaka
Moja kamufláž zaberala dobre, nikto nič nezbadal. Hitomi to zvládla, ale, metaforicky, prišla o pľúca. Sensei nám potom dala rozchod a povedala, že sa stretneme pred reštauráciou Tanaka, ráno o piatej. Nič som nenamietal, o takomto čase som už i tak väčšinou hore. Opustil som nádrže a vybral som sa domov. Prechádzal som rušnými ulicami Suny. Práve som prechádzal popri Kegareta Chiku. Prešiel by som aj priamo skrz, prepadnutia by som sa nebál, no takto to mám bližšie a naviac by som sa s mojim priestorovým videním neubránil dlhoprstým. Ako som tak prechádzal popri, pribehlo ku mne jedno dieťa.
,,Nemáte nejaký peniaz?" spýtalo sa a nasadilo ten najúbohejší pohľad aký mohlo.
,,Nie, daj mi pokoj!" odsekol som. Vedel som, že ho poslal nejaký okrádač, ktorý ho využil, alebo jeho alkoholický rodič.
Siedmy by tu s tým urobil poriadok pomyslel som si. Prechádzal som ďalej. Opodiaľ už bol môj dom, kde som býval s bratom. Vošiel som dnu.
,,Ahoj!" pozdravil sa mi môj energiou nabitý brat. Ja som mu odzdravil kývnutím ruky.
,,Čo budem jesť?" jeho otázka ma zarazila.
,,Jedlo si už musíš pripravovať sám, vek na to máš. Naviac teraz, keď ja už som ninja, budem chodiť na tréningy a misie..." vysvetľoval som mu a spomínal na misiu, na ktorej som bol ešte v tíme Zeta. Pozrel som na brata a ten na mňa iba pozeral.
,,Ukáž, ukážem ti ako sa robí instatný ramen," povedal som mu a vzal som ho do kuchyne. Ukázal som mu to a on začal jesť. Išiel som do svojej izby, zložil som si veci, osprchoval som sa, najedol a išiel som si ľahnúť. Ráno som sa zobudil už zavčasu. Boli tri hodiny ráno. Môj brat ešte spal. Vzal som si na raňajky ryžové knedlíčky a zabil som ich vodou. Učesal som si vlasy, úhľadne a dôkladne, aby mi zakrývali dieru na mieste kde bývalo oko. Vzal som si luk, batoh, doň jedlo a vodu, obliekol som si tričko bez rukávov a naň svoju zelenú mikinu a nohavice. To boli už štyri hodiny. Bratovi som nechal odkaz ´Išiel som na tréning´. Potom som vyrazil. Prechádzal som po dedine, nikto ešte nebol vonku, len v mojom susedstve pár susedov pracovalo okolo domu, ale tie domy boli od môjho ďaleko. O pár chvíľ som došiel pred reštauráciu, ktorá bola ešte zatvorená a oprel som sa tam o stenu a čakal. Nikto z tímu tam ešte nebol.
Akasuna Tatsumaki
Čierne piesky, 1. divízia
Sunagakure no sato - Oáza
Bol celkom pekný deň. Teda.. ako sa v Sunagakure no sato pekný deň vezme. Nebolo ani mráčku a slnko pieklo tak nepredstaviteľným spôsobom, že sa reálne dalo existovať len v nejakom chládku, úkryte, ktorý si snáď každý našiel. Ja som nebola výnimkou. Sedela som za stolom jedného z podnikov, ktorý síce mal aj vonkajšiu terasu, no vďaka slnečníkom tam bol viac menej príjemný chládok.Neobjednala som si nai nič na pitie okrem čistej vody, ktorej som sa ale vôbec nedotkla. Čítala som si totiž knižku v čiernom obale, na prvý pohľad bez jediného znaku či symbolu, ktorý by poukazoval na jej obsah. Bola som práve v polke, keď si ku mne prisadol nejaký muž. Na prvý pohľad úplne normálny chlapík, obdaril ma úsmevom a podal mi ćierny šátok, ktorý som len bez slov zobrala, založila som ho do knihy a spolu s ním som podnik opustila. Neprehodili sme jediné slovo.
Neprehovorila som s ním jediné slovo ani pri našej ceste k miestu, kde som mala stretnúť tým do ktorého som mala byť zaradená. Nevedela som o ňom absolútne nič. Nič o členoch či veliteľovi. Tak to ale malo byť, aspoň zatiaľ. V rukách som zvierala môj dáždnik, ktorý ma ukrýval pred tým nedobytným slnkom. Nakoniec sme vstúpili až do oázy. Po ceste sa naozaj nič zvláštne nestalo.. vlastne vôbec nič. Nebola som typ, ktorý by sa len tak pre žiadny dôvod s niekým pustil do reči a ten muž sa o to ani nepokúšal. Nakoniec sme prišli až na okraj oázy, kde sa len na pozdrav zľahka uklonil a obrátil sa späť do Sunagakure. Očividne som bola na správnom mieste. Netrvalo mi tak dlho, kým som našla snáď jediných dvoch ľudí, ktorý tu boli. Vyzeralo to tak, že sa práve rozprávajú a tak som zo slušnosti len týchto dvoch pozorovala z diaľky. Nesnažila som sa skryť alebo nebodaj špehovať. Určite moju pozornosť postrehli.
Kuranosuke Yukimara
Domov, kancelária Kazekageho
Ráno ho zobudili sestry aby v jeden so svojích najdôležitejších dní v jeho živote nezaspal. Na raňajky ani nešiel, aj tak u stolu nebol nikdy vítaní. Ešte než ale šiel z domu si prvýkrát pripol na šerpu katanu aby rodičia videli že ju má. Samozrejme ho sestry nechceli nechať ísť do akadémie samého a tak ho tam odprevadili a dali svačinu, keďže neraňajkoval. Hneď ako sa s nimi rozlúčil vošiel do akadémie a do miestnosti kde si mal prevziať vysvedčenie. Musel si vyčkať na koniec odovzdávania vysvedčení, ale už teraz vedel že to bude iné, ale aj tak si bol vedomí že ho nebudú brať vážne. Len čo boli prepustený, vydal sa ku kancelárii Kazekageho. Išiel čo najdlhšou cestou aby predĺžil čas pokým sa dozvie ku komu ho priradili. Vyhýbal sa každému miesto kde by ho mohol niekto vidieť, nechcel aby ho niekto vyrušil pri jeho premýšľaní. Nikdy by si ale nepomyslel že by mu dovolili dokončiť akadémii už v 11 rokoch, jedna jeho sestra skončila akadémii v 12 rokoch a druhá v 13 rokoch. Bez nijakých pochybností sa zastavil pred kanceláriou Kazekageho. Pozrel sa na dvere a usmial sa. "Tak je to tu" povedal si pre seba a zaklopal. S úsmevom čakal pokým bude vyzvaný aby vstúpil.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Poušť
Nad slovy jejich sensei se Daisuke zamyslel. Jeho myšlenky se nejprve natáhly ke svitku, co měl s sebou. K tomu od Yona, který od něho kdysi dostal ke studiu a rozvoji svých jutsu. Tehdy díky němu vytvořil svou zrcadlovou pečeť a s sebou si ho nyní nesl proto, že měl vytvoření nové techniky skutečně v plánu.
Po jejich společném tréninku s Chikou se ale jeho plány krapet změnily. Přesněji řečeno priority ohledně toho, co za techniku chtěl vytvořit.
„Máte pravdu, Chika-sensei. Něco takového přijde určitě vhod,“ řekl nakonec s úsměvem, zatímco se mu v hlavě spustil roj myšlenek a úvah.
Když je slunce opustilo a oni došli do další oázy, která byla podstatně pustější, než ta předešlá, i Daisuke si odložil svůj batoh ke kmenu jedné z palem a sám se také protáhl.
„Myslím, že vím, co za techniku bych se chtěl naučit, Chika-sensei,“ řekl tajemně Daisuke, načež zalovil ve své taštičce na opasku.
„Ale nejprve ji budu muset vytvořit,“ pousmál se, když odtud vytáhl jakýsi svitek.
„Sám to ale nezvládnu. Budu potřebovat pomoc od vás všech, Chika-sensei, Teku, Hizuki-chan,“ svezl se Daisuke na zem do tureckého sedu a položil onen svitek před sebe.
Než ho však rozvinul, mírně zaváhal, nad čímž se musel okamžitě pobaveně pousmát. Přeci jen to byl loutkář, tajemství měl ve své přirozenosti. Před svým týmem už ale žádná mít nemusel. Tedy alespoň ne před Tekurem. Když svitek rozvinul, krátce v něm „zalistoval“, dokud nenašel, co hledal a co také doufal, že vážně najde. Yonův svitek byl naštěstí obsáhlejší, než se zdálo. Psaný sice poněkud stručně, ale Daisuke naštěstí už také nebyl žádný nováček a tak se v popisech a vysvětlivkách v něm dovedl zorientovat.
Práce se surovou chakrou, manipulace s ní, úprava vlastností a její vedení prostorem.
Jakmile mladík potřebné informace našel, jeho oči začaly kmitat z jednoho řádku na druhý.
Feudální záležitosti
„Hng!“ klesl na kolena Kenchi, když ho Hirotado prakticky kopl do lýtek, a se zuřivým výrazem a zatnutými zuby po něm šlehl pohledem přes rameno, jako by byl nepříčetným zvířetem, co lační jen po krvi svého nepřítele.
Křik jeho otce k němu ale přeci jen pronikl, blonďák se zarazil a prudce se ohlédl.
Pohled na Katashiho, spěchajícího mu na pomoc, na kterého se řítila salva shurikenů, ho z jeho bitevního šílenství a zastřeného vnímání drogou, jejíž efekt začínal mimo jiné vyprchávat, ho probral dost na to, aby si Kenchi vzpomněl na své priority.
„Pozor, otou-sama!“ vykřikl a vrhl se vpřed, během čehož se z jeho ramene uvolnil Hirotadův meč. Feudálního pána srazil k zemi vlastním tělem na poslední chvíli, takže se Toshiminy písečné hvězdice zabodaly neškodně do země.
„Hah, Kenchi-!?“ snažil se Katashi vzchopit a podepřít svého syna. Ten ale zničehonic vykašlal hromadu krve a se sípavým chroptěním se na něho bezvládně svezl.
„Kenchi!“ zděsil se Katashi, rychle se vysoukal zpod blonďáka a obrátil ho na záda.
Efekt drogy skončil a mladíka dohnala všechna zranění, která doposud utržil. Práh bolesti opět klesl, krev se přestala abnormálně rychle regenerovat a jemu začalo jít o život.
Negumi, stále ještě ležící na zemi, ke které ji Toshimi strhla, na to všechno až doteď jen paralyzovaně civěla, ale když spatřila, že je patrně po boji a Kenchi z něho vyšel jednou nohou v hrobu, zúžily se jí zorničky a ona byla rázem opět na nohách, načež se rozeběhla ke Kenchimu s Katashim, nehledě na situaci, ve které byli, nebo na to, že by se ji mohl pokusit někdo zastavit.
Aozoru se ji ale zastavit nepokusil, sám dal navíc Toshimi s Hirotadem pokyn, aby nezasahovaly, načež se vysoukal zpoza písečného štítu a držící se za krvácející paži přistoupil ke svému sokovi.
„Tohle musí skončit, Katashi! Pro koho tohle vlastně děláš, když bys i vlastního syna nechal zemřít!? Pro další generaci!?“ pronesl s důrazem a naléhavostí v hlase.
„Přestaň s tím konečně a pomoz raději zachránit, co se ještě dá!“
Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas...
Katai Take
Jižní cvičiště
Rei na odpověď jen přikývla a přistoupila blíže. Snaží se vylepšit svoji slabou stránku, nebo je jen v koncích, ptal se Take sám sebe, zatímco bez hnutí čekal, co Rei zkusí.
Jakmile se pohnula, bylo lehké z jejího postoje vyčíst o co jde. Jedna ruka útočí, druhá připravena krýt. "Základní, jednoduché..." pronesl Take nahlas s kyselým úšklebkem a v odpověď na Reiin útok pouze mírně pokrčil pravou ruku podél těla a vytočil tělo tak, aby ona pravá ruka směřovala k Rei a hlavně proti jejímu úderu.
"...a hloupé." dokončil právě ve chvíly, kdy Reina pěst přistála na jeho lokti, což sice nebylo úplně příjemné, ale Reina ruka a zápěstí to odnesla mnohonásobně hůř. Po tomhle zásahu uskočil kousek zpět a vytvořil si tak mezi sebou a Rei vzdálenost.
"Mysli! Mysli a taktizuj, to je jediný způsob pro tebe jak z tohodle vyjít líp než Juki!"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Ashi Fuuma
Tým Éta
Byt sensei
Ashi stojí celou dobu mlčky vedle jejich kolegů a dívá se na dveře, z kterých by měla vyjít oba žena. Nad Tsubakinou větou se jen posmála a souhlasně kývla hlavou, protože dívka z klanu Kokumtsu měla naprostvou pravdu v tom že Ki je strašně hrr do všeho. A už u Nanami na to doplatil a Ashiným přáním bylo to, aby si hned neudělal nepřítele z nové sensei, na kterou právě teď čekali.
Po chvíli skutečně vyjde a tak se na ní dívka zvědavá podívá a poté čeká, co řekne. 'Vypadá, že je celkem v pohodě, no uvidíme, co se bude dít dál, už od pohledu vypadá hodnější,' řekne si pro sebe černovlasá dívka.
Poté co se jich zeptat, jestli jsou tým éta, tak jsem souhlasně kývla hlavou. Poté co je sensei vybídla, aby vešli dovnitř, tak mladá Fuuma pomalu šla za jediným klukem z jejich týmu. Poté co se Ki zeptal, jestli jestli jako tréninkovou metodu používá sundávání kalhot, tak si Ashi jen povzdychla a raději nic neřekla, ale mě chuť Hayabusovi jednu vrazit, protože podlí ní Nanami byla jen výjimka, ale na druhou stranu je přece jen za ten den něco naučila.