DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Irizo Yori – 2. Divízia čiernych pieskov
Telocvičňa čiernych
Irizovi sa uľavilo keď Natsuki dala preč kunay s jeho krku. Keď sa spýtala Natsuki na tiene Irizo sa iba usmial
„V záznamoch ani nemôžu byť, je to tak povediac moja vlastná technika ktorú sa učím doma no teraz ju momentálne zdokonaľujem. Je to niečo ako klon ale menej obratné“ povedal Irizo a prešiel k bazénu kde sa vyzliekol do trenírok a skočil si po svoju naginatu.
*Fakt mi ju tam nemusela hodiť kvôli tomu som sa musel namočiť a kto má celý deň chodiť s mokrím zadkom* hovoril si v duchu Irizo zatiaľ čo plával po Naginatu, keď ju ucítil v ruke tak vyplával na hladinu a k brehu.
„Dneska čo budeme robiť? Máte nejaký plán?“ spýtal sa Irizo zatiaľ čo sa štveral s vody von a šiel si po svoje scimitare
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Tekuro Ashikaru
Shinhan
Situace, která se ze začátku zdála Tekurovi absolutně ztracená a beznadějná se nakonec Daisukeho návrhem obrátila docela zajímavých směrem. Souboj se sensei nezněl zase tak špatně. Bylo skvělé se čas od času dozvědět o nových schopnostech svého týmu. Navíc sensei zjistí jejich chyby a může je na ně případně upozornit. Vždycky bylo lepší, když vás na vaše slabé stránky upozornil spojenec slovem nebo lehkým šrámem, než soupeř masivním poškozením.
Škoda že z toho byla vynechána Hizuki, ale nedalo se nic dělat. Tyhle základní věci se musel naučit každý.
"No jasně," protáhl se Tekuro a v rukou mu probleskla elektřina, "to nezní vůbec špatně."
Byl nedočkavý. Už dlouho nebojoval a tohle by mohlo být skvělé rozptýlení. Jen to nesměl přehnat. Žádné přivolání, hlavně nic nepřivolávat.
Měl ale pár technik, které si chtěl vyzkoušet a doufal, že k tomu dostane příležitost.
Nanami
Dočasná náhrada tímu Éta
Akadémia
Nevraživo sledovala Aiharu snažiacu sa nájsť lepiaciu pásku v okolí. Nedokázala pochopiť, ako ju dokázala za tak krátky čas stratiť. A už vymýšľala všemožné tresty, ktorými by jej to oplatila - ružovlasé dievča však malo tentokrát šťastie. Netrpezlivo podupovala nohou, až kým k nej dievča neprišlo a pásky jej nepodalo. Potom razantným krokom vykročila dovnútra budovy, ignorujúc Kiho, ktorý sa z jej zovretia vytrhol. Kus handry, ktorý raz slúžil ako časť oblečenia, zhodila v chodbe na zem a kráčala ďalej. Očkom občas sledovala, či ju tie otravné tvory nasledujú. Keby sa v tomto momente rozhodli utiecť, pravdepodobne by sa nedožili východu slnka nasledujúceho rána. Bez ďalších zbytočných slov vtrhla do jednej z tried - zrovna do tej, kde sa nachádzali najväčší pubertiaci očakávajúci čoskorú "maturitu" a ukončenie Akadémie. Čiže tie najotravnejšie deti mysliace si o sebe, že tomuto svetu kráľujú. Nanami bolo ukradnuté, že prerušila výuku presne uprostred, jedným prudkým gestom ruky usadila vyučujúceho do kresla a umlčala jeho výklad. Vyčkala, kým ružovlasá hlava a dotrhaný kus oblečenia vojdu dovnútra. Potom na nich ukázala rukou.
"Toto ste vy v budúcnosti! Špina, smrad, nepochopenie a stupidita v jednom! Dávam vám jedinečnú príležitosť ukázať vašej 'budúcnosti', čo si o nej myslíte!" Vykríkla svoj krátky prejav a hodila smerom k deťom, ktorých vek sa pohyboval okolo 11-13 rokov dve pásky. Profesor chcel protestovať, avšak červenovláska ho prepálila pohľadom. Deti najprv nechápali, potom sa však najvyšší a najmohutnejší chlapec triedy zhostil úlohy vodcu. Na perách sa mu rysoval uštipačný úsmev. Nanami odstúpila od Kiho a Aihary a pohodlne sa oprela o vchodové dvere, zabráňujúc im v opustení budovy. Sledovať, ako malé deti utýrajú tú dvojicu bude zábavné.
"Polepme ich!" zvolal vodca, jeho povel bol nasledovaný natešeným krikom detí, ktoré sa zdvíhali z lavice a jeden po druhom sa rozbiehali ku dvojici.
Akiyama Natsuki
Čierne piesky - druhá divízia
Telocvičňa Čiernych
"Každý si svojich budúcich študentov musí skúsiť po svojom," odvetila jednoznačnou odpoveďou na jeho poznámku o uvítacom ceremoniály. Nasledujúcu vetu o jej dychu sa snažila predísť s úsmevom. Pravda bola taká, že už nebola najmladšia a boje s mladou rýchlou a hlavne neúnavnou krvou jej robili menšie problémy. Keď však išlo do tuhého, aj ona ešte stále dokázala zadržať dych a dobojovať súboje do konca. Zrušila klony a pocítila určité uvoľnenie, keďže sa jej chakra navrátila späť. Potom však pozrela na miesto, kde ešte pred chvíľou bojovali prízraky a zamračila sa.
Ako prvé by som rada vedela, čo boli tie veci zač. V záznamoch sa nikde o takej technike nepíše," prehovorila potichu, stále upierajúc jedno oko na ono miesto.
Som späť, bojte sa ^_^
Nuu Kirimashi
Tým Alfa
Západní kaňon, brána
Aki vyrazila směrem k místu setkání. Nuu za ní. Ani se neohlížel na Mei, prostě šel za ní.
"Tímhle tempem se tam dostaneme tak večer. Jestli nechceš, aby si myslel, že jsme šneci, musíme přidat." řekl Nuu a dal se do běhu. S loutkou na zádech to bylo poněkud těžší. Běžel proto trochu pomaleji. Ohlédl se za sebe, jestli ho následují, nebo ne. Po asi jedenácti minutách běhu zahlédl v dálce bránu do skryté písečné vesnice. U ní zahlédl jakousi osobu. Po chvíli rozpoznal, že se jedná o jejich senseie. Běžel blíž. Po dalších pár minutách přiběhl kousek před bránu a zpomalil. Potřeboval se vydýchat. Opět se ohlédl, jestli dívčiny utíkají za ním. Když se otočil zpátky, nacházel se kousek od brány a senseie.
Daisuke Mokushi
Shinhan
Daisuke se nad skleslou reakcí zelenovlásky pousmál směsicí odlehčeného politování a pobavení nad tím, jak ji tohle zjištění zbytečně zasáhlo.
„To je v pořádku, Chiko-sensei,“ řekl smířlivě, aby ji ubezpečil, že se nic neděje a ona z toho nemusí být tak špatná. „Mám sebou pár svitků, takže mi nevadí se ponořit do samostudia. V hlavě si nosím jistý koncept, který bych rád doladil,“ vysvětlil, načež se krátce odmlčel. „A nebo...“ pokračoval zamyšleně a koutkem oka pohlédl na Tekura, „nebo byste nám mohla předvést, co dovedete. Alespoň se trochu seznámíme s tím, co kdo z nás umí a zlepšíme tak naši spolupráci v boji,“ navrhl s milým úsměvem, při čemž spustil ruce volně podél těla a nepatrně se napřímil. Očekával, že se bude Tekurovi jeho návrh líbit. Zněl totiž přesně jako ten typ adrenalinové rozpustilosti, které jeho kamarád obvykle vyhledával, přestože na rozdíl od něj šlo Daisukemu především o tu praktickou stránku věci, než o zábavu.
Mihaya Oki (a Akashingoo)
Tým Gama
Domov > Brána Sunagakure
Oki došlo až příliš pozdě, že jim sensei neurčil přesnou dobu srazu. Plácla se jen trochu zoufale do čela, ale stejně s tím už nic nemohla dělat.
A s vybavením to bylo naprosto stejné. Žádné instrukce. Záchranu dívce naštěstí poskytla její matka - zkušená shinobi, která jí poradila co pravděpodobně bude potřebovat a jak nejúsporněji to zabalit. Skromné zásoby jídla, ale především voda. Ta je v poušti životně důležitá.
Když byly všechny přípravy hotovy, Oki se ještě chvíli věnovala tréninku a péči o Akashingooa a potom se odebrala ke spánku. Tápajíc pořád trochu v temnotách, nastavila si budík pro jistotu tak, aby stihla být u brány v půl osmé. S rozzlobeným Toshirem si totiž vůbec není radno zahrávat.
Druhého dne hnědovlásku probudilo hlasité řinčení budíku. Rozespale se došmátrala dolů, umyla se, najedla, probudila klokana... no však to známe. Potom už zbývalo jen se rozloučit a popadnout věci. A hurá lovit škorpiony.
Společně s pořád ještě trochu rozespalým Akashingooem dorazili k bráně přeci jen o něco dřív. Oki si tedy dřepla na patník a čekala, trochu se nudíc. Nějakou chvíli po ní dorazila i Risa, kterou s rozzářeným úsměvem pozdravila, zatímco klokan jí přátelsky očuchával nohu.
Po blondýnce se přeci jen dostavil i sensei. To ovšem nebylo žádným překvapením, narozdíl od jakéhosi udýchaného chlapce, který se na poslední chvíli přiřítil odkudsi z ulic Písečné.
Podle Toshirových slov šlo o nového člena. He? Takhle najednou...? Oki byla nejprve trochu překvapená, ale brzy se vzpamatovala a neváhala se představit. Pozadu přitom šla za senseiem, který očividně nehodlal ztrácet čas postáváním a ihned vyrazil na cestu, čelem naopak k novému chlapci. "Ahoj! Já jsem Mihaya Oki. Těší mě. A tohle je Akashingoo." Mávla rukou na svého klokana, který poskakoval kolem a zároveň trochu nedůvěřivě vrtěl ocasem. Hlavou se mu nejspíš honilo něco jako: Zase nějaký nový dvounožec...? Kde se pořád berou?
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Mei Ling
Team Alfa
Západní kaňon
Mei se řídila přikazama od Nuua, který je navrhoval zezhora. Cesta byla docela dlouhá, jelikož je často obměňována. Když se vydali do jedné uličky, ta se zavřela a oni se museli vrátit. Takhle bloudili pár minut, než uviděli cestu ven. Mei zůstala za Aki a koukala se kolem, kdyby náhodou přišel nějaký útok. 'Doufám, že na nás už nikdo nezaútočí.' pomyslela si Mei. Cesta se již neobměnila. Nakonec vyšli bpven z kaňonu, kde na ne čekal Nuu. Konečně vylezli z kaňonu a Aki kývla, aby jí následovali. Mei se vydala za Aki. Neměla v úmyslu nějak utéct a sama hlídala, jestli nehodlá utéct Aki nebo Nuu. Mei by jim to nikdy neudělala. 'Hlavně ať vás ani nenapdane, nás zradit. To bych vám pak těžko uvěřila potom.' řekla si v duchu Mei.
Záhada ztraceného řetízku
Keiko Holmes
Tým Théta
Rakuen
"Humpf!"
Odfrkl si Keiko, když jeho snažení neneslo žádné výsledky. Musel se dostat blíže, aby slyšel každé slovo, které podezřelí vysloví. Proto opustil své bezpečné stanoviště a vydal se ke střešnímu oknu, které naštěstí bylo pootevřené. Musel se opravdu opatrně protáhnout malou špehýrkou, což naštěstí Keikovi nečinilo žádný problém. Snad jen ten, že se tričkem zachytl o okno a zůstal tam nějakou chvilku zaklíněný. Celou jednu minutu tam sváděl dosti tuhý zápas s oknem a němě klel, když se snažil odseknout se. Nakonec se mu to však povedlo a tak konečně stál vevnitř. Teď se tu musel pohyboval neviděný, neslyšený a netušený. Keiko se začal plížit chodbou v druhém patře a hledal schody dolů. Tiše našlapoval a naslouchal každému zvuku, když najednou ta věc, co měl v kapse začala mluvit. Keiko začal zápasit s kapsou, aby tu věc pustila ze svých spárů a jen co ji vytáhl, vyklouzla mu z ruky a několikrát se ji pokusil chytit. Vždy ji však jen odrazil vzhůru. Nakonec to vypadalo, jako by tam chvilku žongloval. Když ji chytil, hlas z té hrací skřínky utichl.
'Kdybych jen věděl, jak ten krám vypnout!'
Zaklel v duchu Keiko. Jestli do toho Yumeka a Shiki budou stále žvanit, tak se na tohle tajné sledování může okamžitě vykašlat. Vysílačku opět zastrčil do kapsy bez toho, aniž by se zajímal o to, co ta skřínka říkala a opět se dal do pohybu. Za každým rohem se zastavil a opatrně nakoukl. Chodby přebíhal jak nejrychleji a nejpotiššeji to šlo. Snažil se najít svůj cíl a nepozorovaně ho sledovat, i kdyby měl použít jakékoliv Nija schopnosti, což, povězme si, nebylo zrovna rozmanité.
Yamato Kokumotsu – Sensei týmu alfa
U sochy kazekageho
Yamato sedel u sochy a čakal kým dorazia jeho zverenci už to trvalo celkom dlho, domnieval sa že by už mali byť u neho ale asi sa prepočítal a ich schopnosti precenil. Trochu bol nervózni či sa im niečo nestalo ale sám sa presvedčil o tom ak nedokážu dobehnúť do suny tak by nemali byť shinoby a mali by sa vrátiť na akadémiu.
„pfffffffffuuu“ povzdychol si Yamato a pozrel oblohu „Ako mi bolo dobre keď som sa nemusel starať o genínov. Bolo mi to treba“ šomral si Yamato popod nos. Nedalo mu to a vybral sa k hlavnej bráne vyzerať svojich zverencov. Aj keď mu teraz bolo dobre nikto ho neotravoval a nemusel vymýšľať ako ich zabaviť ale na druhej strane sa celkom aj nudil.
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Aki Saburou
Tým Alfa
Západní kaňon
Nuu vypadal potěšen odpovědí a bez váhání začal dívky navigovat pryč z písčitého bludiště. Aki byla celkem ráda, že se na ně nevykašlal, protože by to ne každý udělal. Spousta lidí by v takové situaci chtělo udělat dojem na nového senseie, či zkrátka být první už jen pro ten dobrý pocit vítěztví a tak bylo od Nuua hezké, že jim pomáhal.
Cesta se docela táhla, jelikož se terén neustále obměňoval a tak museli často chodit oklikami, což bylo docela unavující. Aki už měla kaňonu plné zuby a tak byla jenom ráda, když konečně našli východ ven. Nuu tam na něj už čekal, ale vypadal nervózně, jelikož obě dívky pozoroval, jako by mu chtěli ukrást oběd.
"Co... Co se děje?" Optala se Aki, které to už začínalo trochu lézt na nervy.
Na odpověď však nečekala, pokynutím hlavy dala znamení ať ji následují a vyrazila směrem k místu setkání.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Toshiro Ryuuburesu, sensei týmu Gama
Jako každý den, kdy se měl setkat s týmem si nařídil budík, který ovšem při zvonění z neznámých důvodů skončil na zdi a už nebyl budíkem, nýbrž jen jeho součástkami. Tímto začala Toshirova každodenní rutina, poznat vlastní byt, najít oblečení, zkultivovat se, aby ještě více neděsil lidi a skočit do krámu si pro něco ke snídani a dneska i k něčemu na výpravu. Tentokrát se zdržel v obchodě více jak dvě minuty, jelikož přemýšlel, co by mohl koupit holkám dobrého k obědu nebo večeři dle pauzy. Nakonec jim koupil překvápko a vydal se k bráně. Cestnou nezapomněl vrazit do pár lidí a poslechnout si urážky, které stejnak šly jedním uchem dovnitř druhým ven.
K bráně dorazil krátce po osmé, kde na něj už čekala jeho děvčata.
"Bré ránko, slečny. Doufám, že jsme se vyspaly dobře čeká nás cesta po poušti, ale nebojte, zastávky budou." pověděl až s moc dobrou náladou i vřelým úsměvem. Asi počítal s tím, že si vše potřebné dívky sbalily a beze slov vyrazil směrem k dobrodružství, když v tom náhle uslyšel čísi hlas, mužský hlas. V tu ránu se zastavil. Povzdechl si a v tu ránu se na klučinu otočil ausmál.
"Nerad, když někdo chodí pozdě, opravdu nerad." s těmito slovy si došel k němu a sklonil se, přičemž se stále velice 'mile' usmíval.
"Pro tentokrát ti odpustím, ale příště..." nechal větu viset ve vzduchu. Narovnal se a vzal klučinu kolem ramen.
"Děvčata představit, ty po nich. Dámy mají přednost. Jinak jsem Toshiro Ryuuburesu, a jelikož ty jsi tady, tudíž budeš náš nový člen. Jdeme pochytat škorpióny, nic neobvyklého." pustil ho, strčil ruce do kapes od mikiny a rozešel se pryč ze Suny. Nějak doufal, že děcka se představí cestou. Nehodlal ztrácet čas kecáním, jako minule a předminule.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Benjiro Kokumotsu
Kancelář Kazekageho -> Brána Sunagakure no sato
"Děděděkuju za váš čas" zakoktal Benjiro, když na něj milá sekretářka vychrlila tolik zajímavích informací, ani nečekal že hned půjde na nějakou misi. Zárověň byl rád, že se hned může zapojit do nějakého dobrodružství. Vstal, slušně se uklonil a odcházel z kanceláře šťastný, že se mu splnil sen- Být členem týmu a stát se ninjou.
"Nashledanou" Zavřel dveře, otřel si pot z čela a hodně rychle se snažil vstřebat informace. Co to říkala, culíkatá bloncka, hnědovláska s klokanem a čahoun, hmmm zajímavé, dvě holky a dva kluci. S těmito myšlenkami odcházel z budovi a spěchal k bráně do Sunagakure. Když běžel kolem stánku s rámeny, tak se do něj zadíval že zakopl. Vstal, ale pomohl mu v tom i Michio, který se vracel domů.
"Děkuju, ale spěchám, nemám čas. Až se vrátím, vše vysvětlím". Vyvalil ze sebe tyto věty a rychle zase utíkal dál. Když zahlídl bránu Suny, zrychlil tak, až se málem zase přerazil.
"Halóóóóóóó, počkejte na mě!" Křičel Benjiro.
Akashia Kurogana
Kazekageho sekretářka
Kancelář kazekageho
Akashia zařadila další spis do složky a vzhlédla. Někdo klepal na dveře. „Vsupte,“ ozvala se mile. Prohlédla si černovlasého chlapce a očima se zastavila na jeho nádobě. Matně si vzpomínala, že dnes si měl jeden Kokumotsu přijít pro zařazení. Hbitě hmátla mezi spisy s maturanty, vytáhla lejstro a zběžně jej prolétla a pokývala hlavou.
„Ty musíš být Benjiro Kokumotsu, že?“ usmála se. „Byl jsi zařazen do týmu Gama. Přišel jsi právě včas, protože tvůj tým odchází na misi. Teď by měl být u brány do Sunagakure. Tak si pospěš, ať je stihneš. V týmu jsou s tebou culíkatá blondýnka, hnědovláska s klokanem a čahoun. Snad je poznáš.“
Benjiro Kokumotsu
Benjrův dům -> Budova Kazekageho
Ráno jsem se probudil s myšlenkami, co mě asi čeká dnes. Nemotorně jsem vstal z postele a chvilku pozoroval oblohu a lidi, kteří procházejí ulicí. Moc jich tam nebylo. Šel jsem se umýt, převléknout a následně na to se i nasnídat. Michio evidentně nebyl doma.
Kde asi může být. Možná venku.
Během posledních několika soust jsem uslyšel klepání na hlavní dveře.
"Dále". Zvolal jsem překvapeně s očekáváním že je to jen Michio, protože si tu nechal klíče. Kupodivu tomu tak nebylo. Ve dveřích se objevil poslíček s doporučeným dopisem pro mě. Podepsal jsem nějaký papír co mi dal.
"Děkuju". Okamžitě co poslíček zavřel dveře, sed jsem si na postel a číst. Po dočtení na sebe byl hrdý. Oblékl jsem si svůj kabát a vyrazil za mnou velmi uznávaným člověkem a to sice Kazekagem. Přišel jsem do budovy. Nervózní a celý rozklepaný jsem zaklepal na dveře samotného Kazekageho.
Risa Mokushi
Tým Gama
Jižní cvičiště
Risa se rozloučila s Oki a vydala se domů. V hlavě se jí toho odehrávalo hodně. Byla pravda, že na členovce byla naprosto ujetá, ale škorpiony jediné neměla ráda. Byly to potvory. Malinké slizké potvory.
Doma se najedla a popovídala si s rodiči a bratrem. Maminka se jala připravit jí bentou na cestu složené ze sušených surovin, které se v horku pouště nezkazí. Táta ji instruoval ohledně denních dob. Dívka si byla jistá, že většinu informací do půl hodiny zapomene, a tak se také stalo.
Ráno si přivstala a zamračila se. Jejich sensei jim vlastně neřekl, v kolik se mají sejít. S pokrčením ramenou se připravila, naházela věci do batohu a rozloučila se.
K bráně dorazila něco před osmou a doufala, že nejde pozdě.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Tunel
„Ghhh!“ zaúpěla hlasitě, protože právě držela pořádnou váhu. Zpod přivřených očí jakž takž vnímala Hira, který vypadal, že neví, co dřív. A pak vše zase pohaslo. ‚U všech písků, dělej,‘ nadávala v duchu. Černovlásek se konečně zvedl i s Negumi a povedlo se mu znovu rozzářit meč.
„Nepovídej!“ utrousila přiškrceně. „Jdi první, máš Negumi!“ Aby pravdu řekla, neměla mu co vyčítat. Kdyby princeznu ten večer z velblouda prostě shodila, nebyli by teď v takové kaši. Za jejich situaci mohla ona.
Cítila, jak celé její tělo pomalu ztrácí sílu. Její kamarád by měl vážně pohnout nebo ani jeden z nich už nikdy neuvidí slunce.
Přímořské dobrodružství!
Chika Yoshitsune
Sensei týmu Beta
Shinhan
Oba mladíci odpověděli na otázku otázkou. Chika malinko pobledla a zatvářila se sklesle. „Um… Když… Když já nevím, co bych vás měla učit. Myslela jsem, že si řeknete… Vždyť jste už velcí kluci a umíte toho už hodně, ne? Nemá cenu, abych vám nutila něco, co se do vašeho bojového stylu nehodí. Mojí specialitou je taijutsu a tessenjutsu, což se vám do krámu moc nehodí…“ Byla opravdu špatná z toho, že jim nejspíš nedokáže pomoci. „Doufala jsem, že s něčím přijdete a já vám když tak poradím, jak na to.“
Haruka Fuuma
Tým Théta
Cvičiště
„Ninpo: Kaze Dageki no Jutsu,“ zakřičela Haruka a máchla svým vějířem. Po chvíli zjistila, že druhý kámen opět neodletěl, tak je dala zpět na místo a šla to zkusit znovu. Trénovala asi tři čtvrtě hodiny a začínala být unavená, ale pokračovala v tréninku. 'Já to musím zvládnout,' pomyslela si dívka. A znovu máchla svým vějířem, ale pořád chyběl kousek, aby druhý kámen odletěl. Tak je šla zpravit, když se vracela zpět ke svému vějíři, tak únavou spadla na zem. 'Ne teď to nezabalím,' pomyslela si Fuuma.
Po chvíli se zvedla a rozešla se směrem ke své tašce, aby se napila. Chvíli ještě zůstala sedět, aby si odpočinula a získala další chakru, přece jen už trénovala několik hodin. Poté se zvedla a rozešla se směrem ke svému vějíři. Zvedla jej ze země a připravila se znovu použít tu techniku. 'Tentokrát už to musím zvládnou,' pomyslela si opět Haruka.
„Huááá, Ninpo: Kaze Dageki no Jutsu,“ zakřičela Fuuma a po chvíli se dívala a první dva kameny byly pryč, třetí a se posunul celkem daleko od původního místa. „Já jsem to zvládla,“ řekla radostně Haruka a rozešla se dát kameny zpět a ještě jednou to zkusila opět odletěly první dva kameny. 'Já jsem to opravdu zvládla,' pomyslela si Fuuma a najednou se začala cítit trochu unaveně, přece jen spotřebovala hodně charky, tak si opět sedla na zem. 'Ještě to potom zkusím, ale už by se tady mohl objevil i sensei,' pomyslela si dívka.
Ki Hayabusa
Tým Éta
Ulice Suny, Akademie.
Hop, hop, hop. Skákal po střechách, občas změnil směr, ale nikde neviděl nějaký obchůdek, kde by si mohl opatřit něco na sebe. Když skákal po střechách, puch se šířil za ním a čím dál skákal, tím víc lidí už mohlo zahlédnout špinavého bělovláska s roztrhaným oblečením. Buďto se tolik soustředil na hledání toho obchůdku s oděvy a neuvědomoval si to, nebo mu to bylo jedno. Každopádně si nevšiml ani rudovlásky, která jej po střechách pronásledovala. Než si uvědomil, kdo na něj zavolal: "Hej, mám ťa!", skácel se k zemi. Pomalu přišel k vědomí u akademie, kde Aihara hledala cosi v křoví a Nanami ho držela za kousek jeho trika, které koukalo z pod roztržené bundy. Zaregistroval, že leží na zemi a krom toho, že měl na rozervaném oděvu kanálové splašky, teď tam také zahlédl prach a písek. To ho jako celou dobu tahala po zemi? Otráveně se pokusil vytrhnout ze sevření rudovlásky. Mělo to za následek to, že jí v rukavici zůstal kousek jeho trika. Pak vstal a začal se oprašovat. Zahlédl přitom ten kousek trika, který se mu před chviličkou utrhl. Pomyslel si, že pokud to takhle bude pokračovat dál, tak bude do večera nahý. Aihara konečně našla, co hledala - dvě hrubé lepící pásky. Vešel za ní do akademie, očekávajíc, co si Nanami vymyslela za stupiditu, kterou bude vydávat za trest.
Aihara Matsuzaki
Team Éta
Akademie
Aihara čekala u akademie n lavičce. Připadalo ji to jako věčnost. Pak přišla nějaká osoba. ,,Copak holčičko? Stratila jsi se?" zeptala se ta osoba. Aihara se na nptu osobu podívala. ,,Neztratila jsem se. Na někoho čekám." odvětila Aihara. Muž se pousmál a odešel. Aihara ho sledovala, dokud ho neztratila z dohledu. Pak ji vyrušil hlas, pnejake ženy, který už někdy slyšela. Otočila se za tím hlasem a uviděla Nanami, která táhne Kiho za nějakou kus hadru. 'On je v bezvědomí.' pomyslela si Matsuzaki. Pak vstala a otevřela dveře, jak ta žena chtěla. Pak si sáhla do kapsy a chtěla vytáhnout ty dvě pásky, které si ta žena objednala. Ale ty pásky tam neměla. Aihara se zarazila a podívala se na Nanami. Aihara začínala panikařit. Rozhlížel la se kolem sebe jako pomatená s touhou, že ty pásky někde najde. Rozeběhla se k lavičce, kde seděla a koukla se pod lavičku. Doufala, že je najde. Hledala všude, ale nemohla je nikde najít. 'Sakra, kde jsem ty pásky stratila? Jestli je nenajdu, tak mi ta ženská provede bůh ví co.' řekla si Aihara v duchu. Pak něco zahlédla v nedalekém křoví. Rozešla se za tím. Pak uviděla, že to jsou ty pásky a tak je sebrala. Usmála se. Pak se rozešla ke vchodu do akademie. Vešla dovnitř a došla za Nanami a Kiem. Podala Nanami ty pásky.
Irizo Yori – 2.divízia čiernych pieskov
Telocvičňa čiernych
Irizov útok nevyšiel dalo sa to aj čakať ale on bol presvedčení o niečom inom. Keď ucítil chlad s ocele na svojom krku mal sto chutí začať nadávať
*Sakra je dosť rýchla* povedal si Irizo v duchu a hlas v jeho hlave sa začal smiať
*Nechcem nič hovoriť ale zatiaľ to vyzerá že si chodiaca mrtvola, iba ak by si sa prebodol a tak zasiahol aj ju tam by bola šanca na prežitie* povedal hlas a ďalej už len mlčal. Irizo sa nehodlal len tak nechať zabiť a už sa chystal obrátiť scimitar voči svojmu bruchu a prebodnúť sa naskrz keď Natsuki prehovorila a povedala kto je. Irizo si celkom vydýchol a sklonil svoj scimitar
„Máte dosť divné uvítacie ceremoniáli “ povedal Irizo milím hlasom a uvolnim techniku. Tiene sa rozplynuli a po nich neostal ani náznak.
„Nejako začínate byť udýchaná“ povedal Irizo ktorí bol v kľude a čakal kým zmizne s jeho krku kunay.
*Tak si mal štastie teraz, možno keby si bol viac trpezlivý a dal na mňa tak nebude vládať s dychom* ozval sa už známi hlas u Iriza
*Drž hubu najradšej by som ju a teraz prebodol nech pocítiť tu bolesť a muka ktoré by som jej spravil, by trpela* odpovedal v duchu Irizo no navonok bol stále pokojní
„A aby som nezabudol ja som Irizo Yori zrejme váš študent “ dodal nakoniec
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Nanami
Dočasná náhrada tímu Éta
Ulice Sunagakure > Hlavný vchod Akadémie
"Ten chlapec nechce ísť von!" Skríkol chlap zdola na skupinu ľudí zhromažďujúcich sa pred otvoreným kanálom. Boli pripravení na prípadné divadlo. Teraz len zamračene od otvoru v zemi odchádzali cítiac silné sklamanie. Nanami si naštvane povzdychla a opustila svoje miesto v tieni bytovky. Vyskočila opäť hore a poriadne sa nadýchla. Teraz ju ten smrad do nosa neudrel hneď. Začula však hlasný výbuch, ktorý upútal pozornosť nejedného človeka. To nemôže myslieť vážne, decko jedno hlúpe! Zavrčala v mysli a rozbehla sa smerom ku zvuku. Smrad prišiel takmer okamžite a tentokrát sa jednoznačne pohyboval. Už jej neunikne. Nabrala rýchlosť, pri ktorej pôsobila civilným občanom v podstate ako len rozmazaná škvrna. Čím bližšie Kiho sa nachádzala, tým menej chakry do nosa posielala. Keď bola len necelých desať metrov za jeho chrbtom, uvoľnila chakru z nosa, inak by sa asi udusila.
"Hej, mám ťa!" Neodolala a s úsmevom na perách zakričala. Pokiaľ sa Ki stihol otočiť, uvidel len, ako sa červenovlasá žena znenazdajky ocitla pri ňom a s celou silou ho udrela do zátylku. Potom musel upadnúť do bezvedomia. Nanami ho zhnusene nechala padnúť na zem, rozhodne ho nehodlala niesť takého špinavého v rukách. Z malej taštičky pripevnenej na stehne si vybrala čierne rukavice, ktoré si nasadila. Potom chytila Kiho za oblečenie - lepšie povedané za to, čo z oblečenia zostalo - a ťahala ho po streche. Na konci strechy sa zamyslela, čo by sa stalo, keby ho jednoducho skopla dole. Túto myšlienku veľmi nerada potlačila a čo najbezpečnejšie s ním zišla pozdĺž bočnej steny. Samozrejme, držala ho len medzi prstami a ďaleko od seba. Ďalšiu cestu ku Akadémií absolvovala po rovine, vláčiac Kiho po zemi ako kus vreca. Už zdiaľky videla ružovú hlavu čakajúcu pred vchodom.
"Barbie, otvor mi dvere, ideme dovnútra! Dúfam, že máš, čo som po tebe chcela!" Zvolala na ňu ďalší pokyn.
Natsuki Akiyama
Čierne piesky - druhá divízia
Telocvičňa Čiernych
Irizov plán však mal jednu veľkú trhlinu - klony. Jednému z nich netrvalo priveľmi dlho a len jedným dobre miereným útokom podrezal tieňu nohy. Ten padol na zem a síce sa začal automaticky regenerovať, avšak klon stihol odraziť aj scimitar blížiaci sa k chrbtu reálnej Natsuki. Práve preto čiernovláska tomu nevenovala najmenšiu pozornosť - vedela, že sa o to zvyšok postará. Irizo vyšiel z tieňa presne ako očakávala. Na perách sa jej rysoval drobný úsmev, takmer neviditeľný. Zmizla. A s kunaiom priloženým ku hnedovláskovmu krku sa ocitla za jeho chrbtom.
"Vidím, že talent máš. Teraz sa všetci upokojíme - Som Akiyama Natsuki a budem tvoj nový učiteľ," prehovorila pokojným, i keď trochu udychčaným hlasom. Studený oceľ však nehodlala spustiť z jeho kože skôr, ako po odvolaní jeho prazvláštnych pomocníkov. Až teraz sa na ne zahľadela sústredene.
Čo to do čerta je?!
Som späť, bojte sa ^_^
Irizo Yori – 2.divízia čiernych pieskov
Telocvičňa čiernych
Irizo bol skrytý v tieni a čakal na svoju príležitosť. Tiene mali zabaviť pravú Natsuki ale ta vytvorila kloni ktoré šli po tieňoch. Tiene sa mohli snažiť ako chceli ale k pravej Natsuki sa ani nedostali. Ta okolo nich iba prefrčala na miesto kde mal byť Iryzo, teň už bol netrpezliví a chcel na svojom meči mať jej krv,
*Už to trvá dosť dlho* prebehlo Irizovi hlavou napadla ho menšia finta ale netušil či bude fungovať. Natsuki celkom zabudla na jeho scimitar ktorí sa jej znova rútil na jej chrbát. A Irizo si počkal na správni moment keď Natsuki bude čo i len na sekundu sústrediť pozornosť na scimita.
Počkal až na ten moment a rýchlo vytasil svoj druhý scimitar a s tieňa sa vyrútil rovno na Natsuki s účelom jej prešpikovať srdce na skrz.
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Ki Hayabusa
Tým Éta
Stoka, ulice Suny
Šel temnou zapáchající stoku, hledajíc východ, když v tom uslyšel hlas, který ho volal zpět.
"To zrovna. Ani blbou náhodou." zamumlal si pro sebe a pokračoval. Teď už se ani neobával toho, že ho někdo v roztrhaném a špinavém oblečení uvidí. Spíš měl strach z toho, jestli se odsud vůbec někdy dostane. Po kratší době nalezl nové víko. Spěšně vylezl po žebříku a pokusil se poklop vysunout. Nešlo to.
"Já v téhle odporné smradlavé stoce nebudu už ani minutu!" zavřeštěl Ki a na poklop přidělal výbušný lístek. Seskočil, odstoupil a nechal lístek vybuchnout. Víko i kontejner na odpadky se rozletěly okolo. Lidi, kteří stáli na ulici se zarazili a otočili se směrem k místu, kde byl před chvilkou kontejner a poklop. Z oken se vyklonilo pár zvědavců. Jejich překvapení bylo o to větší, když z kanálu vylezl bělovlásek. První na něm zaregistrovali, že mu chybí kus levé části bundy, levý rukáv od trika a pravá nohavice, pak si všimli kanálových splašek, které kapaly z toho, co zbylo z jeho oblečení a nakonec je udeřil do nosu hrozný puch, který se šířil hlavně od Kiho. Ki se v tu chvíli cítil, že by se nejraději propadl do země. Hned se ale vzpamatoval, otřepal se a začal utíkat. Brzy vyskákal po několika bednách na balkón jednoho domu, ze kterého se vydrápal na střechu. Rychle běžel a skákal přes střechy, opatrně sledoval ulice a díval se, jestli někde poblíž není obchůdek, kde by si mohl rychle a šikovně opatřit něco na sebe.
Nuu Kirimashi
Tým Alfa
Západní kaňon
Čekal nahoře na rozhodnutí Aki. Ta odpověděla kladně. Nuu byl celkem rád. Zatím to šlo bez komplikací a zádrhelů. Ale i přesto, že obě děvčata byla pro spolupráci, dal si radši pozor. Moc jim nevěřil. Navíc měl výhodu. Otočil se a přeskočil mezeru mezi dvěma skalkami.
"Rovně a doleva." zavolal na ty dvě shora. Přitom se obrátil a sledoval prostory kaňonu. Nebylo by těžké se tam ztratit. Bylo tam plno slepých uliček, zákrutů a větvení cest. Navíc seshora viděl, jak se skály na několika místech mění. Znovu se otočil a pak pokračoval ve vyvádění děvčat z kaňonu. Když na konci kaňonu dívky vyšly s jeho navigováním ven, pomocí chakrové chůze seběhl dolů a čekal, co dívčiny udělají teď. Chtěl vědět, jestli je některá z nich opustí, nebo opravdu trvají na jejich společné cestě k soše.
Nanami
Dočasná náhrada tímu Éta
Ulice Sunagakure
Odpadkový smrad skombinovaný s nepríjemným pižmom Kiho spoznala okamžite. Neváhala ani sekundu a rozbehla sa mu v ústrety. Po dobehnutí na miesto však zistila, že Ki nikde nie je a ten puch nepokračoval nikde, bol len na jednom mieste. Nanami nechápavo pozrela na nešikovne uzavretý kanál, z ktorého ona stále cítila nepríjemný smrad. Jej prekvapenie však veľmi rýchlo vystriedala zlosť. Chytila prvého chlapa, ktorý stal v blízkosti kovového uzáveru a nebezpečne mu pohrozila päsťou. I keď chlap nebol ninja, ale len prostý predajca v tejto oblasti, dobre vedel, kto tá červenovláska je. Svoju povesť si vybudovala statočne. Nanami ho donútila povedať jej všetko, čo sa tu pred pár sekundami udialo. O tom, ako Kiho ľudia zahnali späť do kanála, lebo si mysleli, že ide o nejakú príšeru. Za iných okolností by sa Nanami potešila a oným ľuďom veľmi štedro zaplatila, tentokrát ho však potrebovala pre seba a z toho dôvodu radosť naozaj nemala. Chytila chlapa za vršok košele a začala ho ťahať ako nič-vážiace batoľa. Pri vstupe do stôk sa zohla a jednou rukou odsunula veko kanálu. Chlapa tam bez okolkov hodila a rozkázala mu, nech privedie chlapca späť. Ona sama sa odišla oprieť späť o najtmavší múr v blízkosti, kde zostane nevidená.
Muž si bol istý, že toto sú posledné sekundy jeho života. V tmavých priestoroch však dopadol do niečoho mäkkého, čo stlmilo jeho náraz. Nechcel zisťovať, čo by to mohlo byť a rýchlo sa postavil a chytil sa rebríku, aby vyliezol späť. V hlave mu však naskočila predstava naštvanej červenovlasej ženy. Nasucho prehltol, pustil rebrík a poobzeral sa okolo seba. Nič dokopy nevidel.
"C-Chlapče, vráť sa späť! Bol to omyl, tí ľudia to nemali v hlave v poriadku a nevedeli, čo videli!" Rozkričal sa do tmy s mierne roztraseným hlasom. Poznámku o tom, že aj on bol jeden z tých ľudí, čo ho skopávali späť do kanála, radšej vynechal.
"Poď späť, lebo ťa tu chytí skutočná príšera!" Dodal ešte v rýchlosti a znovu mu naskočil v hlave obraz ženy. Nebola jeho starosť, čo s ním má v pláne urobiť! Rozhodne však už nechcel byť súčasťou jej predstavenia!
Na povrchu sa momentálne znovu zhromažďovala skupina ľudí.
Natsuki Akiyama
Čierne piesky - druhá divízia
Telocvičňa Čiernych
Irizo sa jej útoku stihol vyhnúť. Bola to jej chyba, mohla zaútočiť rýchlejšie a tento boj ukončiť. Chcela však vedieť odpoveď na svoju otázku a práve ju dostala. Tento boj bude pokračovať až kým jeden druhého neporazí. S týmto človekom to nebude mať ľahké počas trénovania. Boj sa jej nechcelo už dlhšie predlžovať a hlavne nemala čas bojovať s prízrakmi. Teraz bola rada, že doposiaľ využila len jednu silnú techniku, takže jej zostávalo chakry ešte na rozdávanie. Dopadla späť na vodnú hladinu, obe katany schovala späť do púzdier na chrbáte. Prízraky neboli veľmi rýchle. Zložila pečať tigra. Po jej boku sa zjavili tri mierne sa iskriace klony. Každý sa vydal bojovať s jedným prízrakom. V podstate by na prízraky stačil len jeden samotný bleskový klon, Natsuki však už nechcela strácať čas. Rozbehla sa pomedzi nich, naginatu položenú na zemi odkopla smerom do vody, aby ju Irizo nemohol použiť tak jednoducho. Začala skladať pečate a v neuveriteľnej rýchlosti sa dostávala k miestu, kde Irizo zmizol. Bolo jej jasné, akú techniku použil, keďže sama ňou tento boj začínala.
Som späť, bojte sa ^_^
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Představa, že v jedné ruce drží aspoň třiceti-kilové děvče a v druhé meč, aby jim svítil...
No, Toshimina představa byla rozhodně méně reálnější, než Hirovy sny.
Musel to však zkusit! Rudovláska měla tak napjatý obličej námahou, že to vypadalo, jako by se měl začít trhat.
Přiskočil k bezvědomé Negumi. Snažil se ji zvednout jednou rukou, jenže to nešlo. Živá váha s vahou v posilovně se nedala srovnávat. Musel meč odložit, čímž ztratil další cenné vteřiny. Růžovlasé děvče skončilo na Hirově rameni jako pytel brambor. S tímhle měl běžet?!
Po pravdě i on začínal mít dost, za poslední dva dny se toho stalo docela hodně.
"Jenže Hirotado Yutsurai tu nikoho nenechá, pamatuješ?"
Zatnul zuby, sevřel meč v levé ruce a opět ho rozzářil. Na tréninku by se mu to určitě nepovedlo...
"MUSÍME JÍT!"
Mei Ling
Team Alfa
Západní kaňon
Nuu se rozpovídal. Má výhodu toho, že b mohl vylest na njaou skálu a vidět kudy kam. Mei se n něj podívala. 'Snad ncces doběhnout sám a samotné dívky tu nechat.' řekla si Mei. Nuu naštěstí s jejím plném souhlasil. Sledovala Nuua, jak vyběhl najednou skálu. Mei se n něj chvíli koukala. Pak se otočila na Aki, která taktéž souhlasila.
,,Okey, tak jdem." řekla dívčína. Koukla na Nuua, který byl stále na skále.
,,Nuu, kudy je cesta ven?" křikl na chlapce holčina. Čekala až udá směr a poté vyrazili směr východ z kaňonu.
Ki Hayabusa
Tým Éta
Stoka
Ki se delší dobu brodil stokou přičemž nevěděl ani kudy, ani kam. Čas od času zaslechl zapišténí krysy, ale jinak jen šplouchání a čvachtání svých kroků. Měl pocit, že z toho asi brzo zešílí. Opravdu by se tak možná stalo, kdyby nezahlédl záchranu: nové kanálové víko. Spěšně vylezl na žebřík a vyzkoušel, jestli jde víko vystrčit. Víko se opravdu pohlo. Radostně se usmál a víko vysunul pryč. Vylezl hned ven, ani se nerozhlédl, což byla docela velká chyba, protože za jeho zády někdo vykřikl.
"Příšerááá!" zaječela zdèšeně jakási ženská a než stihl Ki utéct, vyběhlo na něj pár lidí, kteří zaútočili. Dali mu pár ran a pak ho někdo zezadu strčil do kanálu. Stihl se zachytit nohama a levou rukou za okraj kanálu a pravou rukou se snažil chytit žebřík. Někdo popadl víko a hodil ho zpět na místo. Udělalo to celkem hluk, Ki se vyděsil a pustil se. Za pár okamžiků se sbíral ze splašek a podíval se nahoru. Rozeznal, že ze stropu u žebříku visí jakési cáry látky. Podíval se spěšně na sebe a zjistil, že to, co visí ze stropu byla jeho pravá nohavice a celkem velký levý kus jeho bundy, ve které šel poznat levý rukáv jeho trika. To vše se mu zachytilo mezi víkem a kanálem, když se sápal po žebříku a držel se přitom rukou i nohama okrajů a někdo hodil ten poklop na místo.
"UÁÁÁÁ!" zakrákal vztekle bělovlásek a začal zuřivě nadávat. Netrvalo to moc dlouho, pak se kapku uklidnil.
"To je ten nejhorší den v mém životě! Oblečení špinavé od toho smradlavého hnusu a teď ještě k tomu roztrhané, divná sensei a ještě se tu nevím jak dlouho brodím smradlavým a hnusným kanálem!" vykřičel se a podíval se na svou holou pravou nohu a pak na svou levou ruku, na které byla před pár minutami bunda a triko. Naštvaně se rozešel najít další poklop. Roztržitě přemýšlel, jak to zařídí, aby ho v tomhle rozervaném, páchnoucím a humusem nasáklém oblečení nikdo nevidèl a jak si opatří něco nového na sebe.
Irizo Yori- 2. Divízia čiernych pieskov
Telocvičňa čiernych
Irizo sa usmieval predčasne Natsuki sa tomu vyhla
*Sakra * skríkol v duchu no Natsuki už mala zložené pečate a s dlaní jej šľahali modré blesky. Irizo neváhal a najrýchlejšie ako vedel zmizol s bazéna. Stihol to len tak tak
*S ňou to bude tvrdí oriešom* prešlo mu hlavou
*Len nech ta to nenapadne, dohodli sme sa že iba výnimočné prípady* ozvalo sa v Irizovej hlave no ten už sa ho rozhodol ignorovať a okolo jeho tela sa začala zdvíhať čierna para, ktorá sa následne začala pred ním formovať a po chvíli sa pred nim zjavili tri prízraky. Tie ho dostatočne zakryli a vytvorili mu dobrí únik pustil naginatu na zem
„Burendo no Kage“ šepol si v tichosti a Irizo splynul v tieni. Na jeho mieste ostala iba naginata a tri prízraky ktoré sa už rútili smerom k Natsuki
http://evropa-game.cz/
https://www.facebook.com/pages/Kr%C3%A1sy-Slovenska/1418097771773302
Aihara Matsuzaki
Team Éta
Ulice Sunagakure
Aihara šla ke knihovně, věděla že je ta ženská, co je honí, někde poblíž. Šla dal a stále se ohlížela. Pak něco ucítila na rameně. To co ji drželo za rameno ji najednou zasáhla dozadu, až z toho spadla na zadek. Ucítila něco u ucha. -Mám tě- řekl těm hlas. Aihara hned poznala kdo to je. 'Sakra, já se nechala chytit.' řekla si v duchu. -Buď poslušné dievčatko a prines mi z obchodu dve hrubé lepiace pásky pred hlavný vchod Akadémie.. Inak bude zle.- dodal ženský hlas. Pak zmizela rjuka co držela růžovovlásku za rameno a zmizela i ta osoba za ní. Aihara nevěděla co má dělat. Seděla na zemi ještě dobrých deset minut. Pak se zvedla a došla do toho obchodu. Došla k pokladně a koupila dvě hrubé lepící pásky. Koupila je a vyšla z obchodu. A vdala se k hlavnímu vchodu do akademie. Byla tam asi po deseti minutách. Sedla si tam na lavičku a čekala na ženu a Kiho.
Natsuki Akiyama
Čierne piesky - druhá divízia
Telocvičňa Čiernych
Jej ruky v rýchlosti skladali pečate, už stačil len nepatrný moment a bol by koniec tohto boja. Vtom však Natsuki začula zvuk čepele mieriaci z vody priamo na ňu. Nebyť rýchlosti, ktorá bola v podstate jej svetom, už by bola bazénová voda zafarbená rudou farbou krvi. Hnedovlasá žena však stihla uskočiť. Počas úniku znovu skladala pečate. Tentokrát ich zložiť stihla.
"Raiton: Sandaaboruto!" Jej ruky sa roztiahli a z dlaní jej šľahali prúdy jasne modrých bleskov. Nesmerovali však na Iryza, ale do vody. Pri kontakte s ňou sa ich rýchlosť značne zvýšila. Natsuki vedela, že nemôže zostať takto odkrytá dlho. Pri zásahu však bude koniec boja. Teraz ju skôr zaujímala psychika tej osoby pred ňou. Zdravý človek by si už dávno uvedomil, že sa ho žena nesnaží zabiť a vždy mu dáva čas na úskok. To by skutočný nepriateľ nedopustil. Ak však je Iryzo naozaj psychicky mimo, bude sa snažiť o ukončenie boja vo svoj prospech za každú cenu..
Nanami
Dočasná náhrada tímu Éta
Ulice Sunagakure
Sledovala v tieni Aiharu, na moment jej pripadalo, že sa začala divo obzerať okolo seba, akoby ju chytil nejaký tik. Nanami sa rozosmiala. Už na nič nečakala, rozbehla sa zo strechy Akadémie a namierila si to presne na ružovlasé dievča. Kľučkovala pomedzi ľudí na ulici a o necelú minútu malé dievčatko niekto zo zadu chytil za rameno a silno ním potiahol do zadu, až ju to muselo posadiť na zadok.
"Mám ťa ~.." Prehovorila červenovlasá žena Aihare sladko do ucha a v očiach sa jej blyslo. Teraz však myslela na niečo úplne iné.
"Buď poslušné dievčatko a prines mi z obchodu dve hrubé lepiace pásky pred hlavný vchod Akadémie.. Inak bude zle ~.." Zašepkala jej dravo do ucha, ruka z jej ramena zmizla ako ona sama. Nezostalo po nej ani stopy. Akoby ružovlásku chytil nejaký zvláštny tieň a o chvíľu ju opustil.
Oný tieň si spokojne vykračoval ulicami, červené vlasy jej viali víťazoslávne vo vzduchu. Zložila ruky a nechala chakru nahromadiť do nosu. Smrad z otvoreného kanálu stoky a následný pohyb smradľavého chlapca jej za žiadnu cenu neunikne. Trest už má pripravený pre oboch.
Akio Kokumotsu
Tím Delta
Vodné nádrže, druhý deň
Bolo krátko po deviatej a on si to veselo vykračoval smerom k vodným nádržiam. Ani sám netušil, prečo mal takú dobrú náladu. Možno preto, že má možnosť utýrať cudzí tím? Pár dní sa s nimi pohrá, zabaví sa, pripraví ich o rozum a potom ich vráti Jamatovi. To však netušil, že Kazekage má iné plány a tento tím mu už prischol na veky vekúce. Vedel, že tam bude prvý, ale chcel si pred tréningom ešte obhliadnuť terén, keďže včera tomu moc pozornosť nevenoval. Prechádzal sa sem a tam, fajčil jednu cigaretu za druhou a pomaly, ale isto ho dobrá nálada opúšťala. Teraz nechápal, prečo tam tak skoro ráno chodil.
Som späť, bojte sa ^_^
Ki Hayabusa
Tým Éta
Stoka
Po chvilce utíkání páchnoucí stokou už si na zápach trochu zvykl, takže si konečně odkryl nos a trochu zpomalil. Kromě čvachtání, které vydávaly jeho kroky ve všelijakých odporných splaškách nic neslyšel. Zanedlouho našel žebřík vedoucí ven. Vylezl na něj, což byl s botami obalenými slizkým humusem poněkud obtížné. Teď už zbývalo jen vylézt ven, schovat se do nějaké boční uličky a doufat, že až si bude čistit kalhoty a boty, že ten hnus půjde dolů. Zvedl ruku a přiložil ji na víko kanálu. Zatlačil. Zprvu lehce, pak silněji, po chvilce přidal i druhou ruku.
"Dělá si ze mě srandu nebo co?!" Vztekle zašeptal a naštvaně do víka udeřil, což ovšem nebyl nejlepší nápad, poněvadž poté spadl z žebříku a s hlasitým plesknutím dopadl na záda do zapáchající, trochu sliznaté břečky.
"Fakt výborný!" Zakrákal hlasitě a snažil se postavit. Pokusil se udělat krok, ale uklouzl a teď spadl dopředu. Nyní bylo jeho oblečení kompletně nasáklé a pokryté těmito kanálovými splaškami. Když se znovu opatrně postavil, začal nahlas rozčileně přemýšlet, co teď.
"Fajn. Takže co teď? Jsem zavřený v kanálech a nemůžu odstrčit víko. Musela to asi nějak zapečetit nebo co. Docela jsem ji podcenil. Ale ona i mě, jestli si myslí, že se odsud nedostanu. Zkrátka si najdu nějaké jiné kanálové víko, které doufám bude možné odsunout. Jo, to by šlo. A když to nepůjde, vymyslím něco jiného. Třeba... Třeba... Nevím. Hlavně doufám, že tohle svinstvo půjde dolů, nebo to oblečení asi spálím. Jen doufám, že mě v těchhle hadrech nasáklých touhle smradlavou odporností nikdo neuvidí, až budu vylézat ven..." mumlal si pro sebe a rozešel se temnou stokou hledat východ.