Co byste chtěli dělat jako dospělí?

Zdravím.
Sem tady poprvé a rada bych se pojila do konverzace. Když sem byla mladší život mi přišel tak Sladký, pak horky... Nikdy sem nepřemyšlela čim chci byt ani co chci dosáhnout. V tu chvíli sem chtěla dosáhnout na jablko vysoko na strome, pohladit si sousedčina pejska nebo taky v jednu chvíli vstoupit  do armády. Teď je mi 20. Zjistila sem že moje vzděláni bez praxe nulové a cítim se jako bych žádne nemnela. mam Střechu nad hlavou a milující rodinu. Ale... Myslím že v Krátké budoucnosti bych si rada našla přátele kt můžu duveřovat. Jelikož sem se nedávno přestěhovala a kolem mne je hromada lidi ale Žádná spřiznena duše.

Pěkná diskuze, taky se zapojím s dovolením. Já už dospělá nějaký ten pátek sem a popravdě dodnes lituji, že sem se líp neučila a mí rodiče mě nemotivovali, nesplnila sem si sen o tom být veterinářkou i když čtyřnohé stvoření miluju víc než lidi. Tak teď proplouvám životem a hledám sebe sama. Závidím dnešním dětem ty možnosti.

To vypadá na zajímavou diskuzi. Hodně příspěvků mě pobavilo nebo zaujalo svou originalitou.
Já tak originální nebyla. Když vzpomínám na své vysněné povolání...myslím, že jsem chtěla být kamenosochařkou. Tvořit monumentální díla mi tehdy přišlo naprosto fascinující.

Co je mi to tady za zajímavé zapomenuté vlákno? Je radost, číst některé příspěvky a zajímalo by mě, kam dotyčné život doopravdy zavedl po těch letech.
Když jsem byl ještě hodně malý, snad kolem desátého roku, tak mojí první a největší touhou, co v životě dělat, bylo mít vlastní ostrov, vybudovat na něm tu nejnezničitelnější a nejmodernější soběstačnou základnu, která by přečkala konec lidstva, ať už by nastal z jakýchkoli důvodů. Měl jsem seriózní plány, mapičky a po dlouhém pátrání a výběru nejvhodnějšího ostrovního kandidáta mi v hlavě ulpěly Kergueleny ale Francouzi byli nakonec rychlejší...
Po tomhle nastalo plno slepých let, kdy člověk neměl ani ponětí, že někdy bude muset i něco dělat, proletěl školou, ale kvůli volnosti a žádnému vedení ze strany rodiny (svoboda pro dítě vypadá hezky ale moc mu život neulehčí) nakonec vyštudoval stavařinu, aby z ní po dvou pracovních letech utekl a stal se něčím docela jiným. Zahradníkem. A tenhle výběr byl zatím tím nejšťastnějším i když nejtvrdším, bez jakýchkoli znalostí jen s trochou citu k přírodě, ale když člověk dělá, co ho baví a sám si vybral, může se pak snáz dál rozvíjet po všech stránkách života a to bych každému přál, aby poznal. Za život se toho ale dá stihnout hodně a kdo ví, kam mě vítr ještě zavane. Když ale poprvé přijde ten klid a jistota z naplnění, tak vám už zůstane ve všem, do čeho se pustíte.

Je vcelku zajímavé, najít svůj komentář, který jsem napsala před tolika lety (ano, dnes už jsem "dospělá.") Zajímalo by mě, co bych na to tenkrát řekla, kdybych se dozvěděla, že jednou budu, to, co jsem dnes.

Pracovať v kameňolome.

Mě včera napadlo, že kdyby mi to s tou medicínou nevyšlo mohla bych se živit jako strašidlo na hradě, to by mě taky bavilo. Řekla bych že tam jste slavní docela za málo práce a je tam mnohem menší konurence než třeba v herectví.

prosim pomuzete mi nekdo prosim

Já byla normální dítě, chtěla jsem bejt popelář, pak hacker a pak jsem zjistila, že reálně nevim, a to už mi zůstalo. Momentálně si myslim, že "milionář" je asi nejlepší, nedokážu si představit, že by mě něco bavilo. Obávám se, že mám trošku potíže s depresí, ale už je to o moc lepší.

pomuze mi nekdo prosim

Hm, od dvanáctých narozenin si nepřeju nic jiného, než nikdy nedospět . Bohužel i na mě udeřila nutnost volby povolání, ale nikdy jsem o tom nepřemýšlela ve smyslu "co mě uživí", ale spíš "co mě bude bavit". Takže jsem dala vale vyhlídce gymnázia bez příjímaček a šla rovnou na střední uměleckou. No, po maturitě se mě všude možně snažili ti magoři přesvědčit, že na vysokou nemám, ale šlo jen o to, trefit ten správný směr a hlavně správného pedagoga, se kterým si sednete. Takže Avu byla nakonec správná volba, neskutečně nádherná léta! Nuž živím se docela úspěšně na volné noze jako restaurátorka kamenných a bronzových soch. A neměnila bych ani náhodou. Peníze přijdou k člověku sami s tím, když svou práci miluje a dělá jí tím pádem dobře. Můj poznatek profesionálního umělce .