Fanartová výzva

Jakmile mě při čtení předchozí části něco napadne, začnu si na první cár papíru po ruce skicovat postavy a rozvržení stránky. Části, u nichž už vím, jak by měly přibližně vypadat, si zběžně nakreslím, zbytek nechám třeba i prázdný a místo kreslení si někam bokem píšu poznámky typu: „Hidan naštvaně: blabla, Akio s úsměvem: blabla (to blabla tam někdy vážně mám, vymyslet dialog je peklo), 4. panel – Dei se zatváří překvapeně, 1. str. - semka nějaké smysluplné pozadí, 4. str. – šoupnout tam kurňa něco vtipného…“ a tak. Můj hlavní postup tedy je, že střídavě črtám postavy a panely a střídavě k tomu píšu nějaký text – někdy hodně podrobný, někdy spíše hrubý, viz víše. Když je nejlíp, scény mi plynule navazují, ale často se mi taky stane, že mám nějakou scénu, k níž zatím nevím jak dojít, a tak nechám prostor prázdný s tím, že později mě třeba něco napadne.

Zkoušela jsem i opačný postup, tj. nejdřív si napsat nějaký scénář a pak se jím řídit, ale zpravidla po první větě či odstavci netuším, co dál psát a začínám koukat do zdi. Takže tohle neklaplo. Nápad se mi zpravidla dostaví až při tom kreslení, když vidím postavy v určité situaci, s určitým výrazem.

Pokud chybí nápad, hledám inspiraci ve vašich předchozích příspěvcích, ke kterým se stejně v závěru vracím, aby moje část dávala alespoň trochu smysl. Pokud nepomůže ani to, pustím si ke kreslení nějakou hudbu, díky níž si navodím atmosféru, což je obvykle velká pomoc. Nápad se pak dostaví často v podobě nějakého pocitu nebo situace, kterou mám chuť zachytit. Abych k němu nějak logicky došla, potřebuju podle toho vyplnit ta prázdná místa, kdy v téhle fázi už obvykle vím, co do nich šoupnout a jaký dialog tam dát. Taky se snažím dávat si pozor, abych dostatečně střídala záběry na postavy, na obličeje a na pozadí a abych tam měla dostatek dialogu, neboť často bych tam nejradši jen nacpala plno velkých scén a na zbytek kašlala. Celkově ale můžu říct, že nad tím vším zase tak moc nepřemýšlím, jdu na to spíš pocitově, tak, aby mě to bavilo.

Když už mám takovýto storyboard jakž takž hotový, vezmu nějakou A4 a začnu kreslit doopravdy. Jakmile mám tužkou vyvedený lineart, čekám, až mi do pokoje zasvítí slunce, abych si to mohla kloudně nafotit. Fotky se pak za četného zoufání snažím nějak zesvětlit a poupravit v PC, aby to trošku vypadalo a pak už si též v PC nějak hraju se stínováním a tak. Načež na samý závěr přidám text, co jsem si předtím čmárala někam bokem. =)
Časově to příliš neřeším, když mě to chytne a mám chuť čmárat, čmárám, jenom při dělání lineartu potřebuji víc času najednou, abych se mohla lépe soustředit. Spíš mívám problém, že někdy se mi do kreslení tolik nechce nebo bývám příliš unavená nebo ospalá, abych se na to dokázala soustředit natolik, jak bych chtěla (třeba u pozadí, které mě tolik nebaví). Ale zatím jsem to časově dávala, tak snad mi to vydrží.=))

Snažila jsem se dobře si přečíst předchozí strany (což se mi moc nepodařilo) a najít něco, okolo čeho by se dala vystavět nějaká zápletka vážnějšího charakteru. Což byla jednoznačně Hidanova a Akiova minulost. Zaujal mě ten tvůj dvojpanel, kde se Akiovi radikálně změní výraz tváře v reakci na Deidaru. Tak jsem si říkala "Aha, takže ten jeho nonšalantní projev, ve kterým byl hrozně nad věcí a všechny pozurážel, je jenom přetvářka. Ve skutečnosti se ho to dotýká. akorát to skrývá za hromadou keců. Co kdyby toho skrýval víc?" Což mi pak tak nějak secvaklo s tím, že žije sám v něčem, co evidentně vypadá jako opuštěnej aztéckej jashinistickej chrám, a navíc má plno řečí o tom, že Akatsuki neví, s čím si zahrávají (což jsem se rozhodla dále interpretovat jako lež, která je měla přimět odejít). No a z těchhle kusů jsem si prostě poskládala příběh, kterej by mě bavil číst. Takže - Hidan přijde do svatyně, kde kdysi působila jeho sekta a začne být sentimentální (v rámci možností), chce se s nima setkat a zavzpomínat na minulost. Zjistí ale, že svatyně je zničená a sekta nikde. A vypadá to, že za to může Akio, kterej s nima měl už dřív zřejmě nějakej problém. Zároveň jsem ale chtěla, aby to celkově působilo spíš tak, že to tak opravdu jen vypadá, ale může to být jinak. To mi přišlo napínavější.
Pak jsem si sedla a normálně jsem si napsala ten příběh formou krátkýho textu (já na to musím jít přes psaní, jinak bych to nezvládla ). Přičemž jsem si hlídala několik bodů, co se tam musí objevit - předně nějakej náznak toho Akiova dřívějšího průs**u, ale ne moc otevřeně, ať mají lidi příležitost to rozvést po svým. Pak Hidanova snaha dostat se do svatyně a Akiova vehementní snaha mu v tom nenásilně zabránit. Nějaká zmínka o tom, že Hidan patřil do tý sekty a měl k těm lidem blízkej vztah. A nakonec Hidanův šok, když uvidí tu zdemolovanou svatyni. Nakonec jsem tam nechala jenom Hidanův šok a příčinu jsem nechala otevřenou, protože mi přišlo, že už bych si uzurpovala moc velkej kus děje pro sebe (a jsem nesmírně ráda, že svatyně nakonec zůstala!). Plus jsem do toho zahrnula ostatní Akatsuki a takový to nutný (a nudný) okecávání toho, co se děje a jak se tam kdo dostal, na který už byl fakt nejvyšší čas. To jsem se zároveň snažila udělat trochu vtipně, aby poklesl ten nudný aspekt.
No, pak jsem začala ten text redukovat jen na to nejnutnější, až jsem z toho sestavila regulérní scénář (jakože - 1. strana, I. panel, Akio: blabla...).
A pak jsem si podle toho scénáře načrtla nějaký rozvržení panelů na stránce a rozvržení postav na těch panelech (přičemž vizuální představu některých těch scén jsem měla už od tvorby toho příběhu - můj problém je v tom, že vím přesně, co a kde a jak bych chtěla mít, ale neumím to nakreslit). A pak jsem to vyfotila a použila jako základ, kterej jsem pořádně překreslila a dokreslila v počítači.
Časový plán nemám. Já bohužel neumím tvořit spontánně, takže napřed musím vymyslet celej příběh a ten pak zkonkrétňuju a upravuju (v tomhle případě kreslím). Takže moje plánování pak vypadá tak, že se to zoufale snažím stihnout.