Společná cesta (45 - 46)

Zahlédl v okně jakousi ječící blondýnu odpovídajícího popisu. Fíha, jestli s někým takovým bude muset vyjednávat, tak to bude hodně zajímavé. Rychle se ztratil ze scény. Potřeboval s ní mluvit buď tady, nebo tam, kde bydlí. Bude muset počkat na vhodnou příležitost. Ukryl se do stínu sousední budovy a počítal procházející ninji. Hlavně hledal ANBU, kteří ženu jistojistě hlídali.
Slunce se začalo klonit k západu, když konečně vyšla z budovy, v doprovodu tmavovlasé ženy a prasátka, které si přímo říkalo o to, aby bylo povečeřeno. Nehezky mu při té představě zakručelo v žaludku. Obě ženy se rozešly do města. Vyklouzl z tmavého úkrytu a vydal se za nimi. Nespěchal. Snažil se vypadat, že jen ledabyle prochází vesnicí. Tsunade vypadala rozezleně a její společnice ji zřejmě uklidňovala. Zapadly do baru. On sám zvolil čajovnu naproti, odkud byl výhled na vchod podniku. Snad tam nebudou dlouho. Upíjel horký nápoj, když se zjevil muž, kterého potkal ráno a zcela neomylně zamířil k němu.
„Smím přisednout, krásná dámo?“ zeptal se Kakashi zdvořile.
Kisame v duchu zaúpěl. Tohle se mu vůbec nehodilo do krámu. Když přijme, tak se mu bude muset věnovat, když odmítne, tak by na sebe mohl upozornit ještě víc. To bylo dilema. „Ale jistě, pokud vás to potěší,“ zašvitořil žensky vysokým trochu přikřáplým hlasem.
Kakashi se pousmál a usedl naproti. Nedělal to jen tak pro nic za nic. Už ráno mu tahle žena přišla zvláštní. Její styl chůze byl sebejistý, rázný a zcela netypický pro ženu. Kytice, kterou svírala, byla zoufale naškubaná i s kořeny. K něžnému pohlaví se to nehodilo, ženy si vždycky dávaly na takových věcech záležet.
„Ještě nikdy jsem vás tu neviděl. Odkud jste?“ Kisame se začínal nejen imaginárně potit. Musí honem něco vymyslet. Představil si, co by dělal Itachi. Zkusil nahodit do koutků úst nevinný úsměv a naprosto hladce odpověděl.
„Jsem z usedlosti poblíž Konohy. Moc sem nechodím, jen když mě otec pošle do vesnice pro něco nutného.“ S hrůzou si uvědomil, kdo před ním sedí. Kopírovací ninja Hatake Kakashi. Už se s ním jednou viděl, když byli s Uchihou v Konoze. Nemůže se mýlit, je to on, jeden z nejlepších místních shinobi. Musí se ho nějak zbavit.
„Opravdu, musíte se tady zastavit častěji.“ Stříbrovlasý zřetelně cítil, že žena před ním používá nějaká krycí jutsu a zastírá se jimi. Nejradši by na ni uhodil, aby odhalila svou pravou tvář, ale bylo tu příliš mnoho lidí, které mohl ohrozit a navíc chtěl znát důvod, proč to dělá.
Kisame dokázal čelit smrtelnému nebezpečí bez mrknutí oka, ale předstírat, že je něžná květinka, mu opravdu příliš nešlo.
„Omluvíte mě?“ Zvedl se po chvíli a odešel na toalety. Za dveřmi úlevně vydechl, když unikl Hatakeho pohledu. On to ví! Ví, že něco hraje. Zahleděl se do zrcadla a nechápal, čím se prozradil, vždyť vypadal normálně. Rozhodl se přeměnit zpět. Nepočítal ale s tím, že vzápětí z kabinky za ním vycupitá žena.
„Ááá! Tady jsou dámské záchodky!“ rozkřičela se na něj a tvářila se notně pohoršeně. Modrý nukenin vystřelil ven, aby na sebe zbytečně víc neupozorňoval a vlítl do druhých dveří označených čůrajícím panáčkem. Rychlostí blesku se vyhoupl na okno a protáhl se ven. Slyšel za sebou chvatné kroky a rozhodl se zmizet v nejbližší uličce, kde si opět změnil podobu, tentokrát na mladého muže od brány, který ho ráno zdravil. Snažil se nepozorovaně vypadnout, ale stále potřeboval sledovat medičku. V duchu nadával Uchihovi, že se nechal tak snadno dostat na kolena a on teď kvůli němu nastavuje krk. Taky to mohl celé nechat plavat, ale něco uvnitř mu říkalo, že to nemůže udělat. Nechtěl si to přiznat, ale za těch několik společných cest se mu mladý Uchiha dostal pod kůži víc, než mu bylo milé.
Kakashi uslyšel výkřik z toalet a okamžitě se vrhl po klice. Stihl zaznamenat jen plesknutí venkovní okenice kdesi za zdí a sypající se sklo, než mu přistála na hlavě kovová rukojeť od deštníku.
„Další! Jedeš, tady jsou dámy, to je dneska mládež, to je otřesné!“ Stará rozdurděná dáma si nebrala servítky. Podivná neznámá bohužel uprchla. Vlastně podivný neznámý. Okamžitě pochopil situaci a uznal, že se změněnou podobou ho nyní bude těžší vypátrat. Při nejhorším povolá Pakkuna. Vyskočil stejným oknem jako on a pozorně si prohlížel okolí. Však já tě najdu!