Taky vidíte tu podobu? ^-^

Kdesi mezi pískem a Táborem na malé říčce, bližší podrobnosti v zájmu utajení polohy naší chaloupky skryté v lesích uvádět nebudu. :D

Šli jsme s tátou dvacetikilometrovou túru s tím, že kdybychom už nemohli, tak pro nás přijede babička k nějaké hospodě. Minuli jsme Stádlec a táta jí zavolal a řekl, že "až nebudeme moct, tak pro nás má přijet".
Nebudu napínat, ušli jsme to. A u chalupy nás něco napadlo a zalezli jsme do bývalé stáje, teď z toho máme něco jako druhý obývák, na poličkách stojí flašky, je tam kávovar atd atd. Tak jsme se tam nepozorovaně vplížili, vzali mobil a volali.
Táta:"Tak hele, sedíme v nějaký hospodě..."
Babička:"Ve Stádlci?"
T:"Já ti nevim, ale má to modrý stěny, bílej strop, gauč, televizi..."
B: *překvapeně*"Vy jste to ušli?!"
Byla tam během vteřiny a děsně se divila. A my jsme po zbytek večera skoro nemohli chodit.
Takže tak skončila naše slavná túra. :D