NFFORPG - Kirigakure no Sato

Shingo Yamamoto
Yohei

Výborně, tohle bude stačit.
Řekl Shingo a formulář vložil do svých desek k předchozím dvěma. Potom přes stůl podal Mizuki černé desky.
Tady tedy najdeš mapu se všemi důležitými místy na ostrově, jako jsou například obchody,kovárny,dojo atd. Není tam vyznačená skrýš naší organizace, to jen kdyby se ta mapa dostala k nepříteli, tak aby nás nenašli.
Pak se podíval na Alice.
Pokud máš tedy element raiton a specializuješ se na ninjutsu, tak budeš chodit trénovat tady s moji parťačkou Alice, která už má na starost jednu naši členku, která ovládá raiton. Od ní se naučíš nejlíp jak perfektně ovládt raiton ale i jiné techniky.
Řekne a usměje při představě, že už má Alice na krku dva mladé členy, na kterých si nejspíš smlsne.Pak se otočil zpátky k Mizuki.
Jestli máš nějaké otázky tak se ptej.

Ake Hoku
Během pochodu nemuluvili a to Akemu vyhovovalo, protože přepnul na autopilota a prostě následoval Kay, což ovšem občas vyústilo v to, že zakopl, neboť nevnímal pranic z toho co se dělo okolo něj, vpodstatě spal za chůze. Probral se až ve chvíly kdy se Kay zastavila a on do ní vrazil. V tu chvíli si všiml, že vytáhla svoji hůl. Rychle se omluvil, ikdyž to bylo spíše takové zamručení s omluvným tónem. Pak se rozhlédl a poznal, že už konečně stojí na pláži, také si všiml že už je po poledni, takže byl mimo několik hodin. Loď, jak si také všiml, stála tam kde ji nechali, za což byl Ake upřímně velice rád, protože to předešlo mnoha problémům. Jako gentleman rychle předběhl Kay a odtáhl loďku do vody, kde ji držel a čekal ža Kay nastoupí. díky bohu se už cítil poněkud odpočatěji a vyhlídka na to, že bude muset být celou dobu vzhůru se mu už tolik neštítila. "Tak pojedem?" zeptal se s mírným úsměvem.

Mizuki Saiuri
Yohei

Mizuki se posadila na místo kam ukázal ten muž. Vzala do ruky tužku, formulář a začala vyplňovat formulář. Je mi 16 a mým elementem je raiton. nepsala a začala přemýšlet o další otázce.Specializuji se na ninjutsu. S tajiutsu sem na tom průměrně, ale ugenjutsu zájem ani nadání bohužel nemám. Nejraději mám boj na střední a malou vzdálenost. napsala co nejčitelněji. Podala papír muži a doufala, že neudělala někde chybu.

Kay Arashi

Kay se jen poušklíbla a vydala se kamsi po cestě. Ne tak energicky, jako když přicházela do Kirigakure, ale nevypadalo to, že by měla únavou usnout. Prostě šla, Akeho moc nevnímala. Chtěla být v Yohei co nejdříve, najíst se a trochu si odpočinout.
Byla tak hodina nebo dvě po poledni. Kay si ale navzdory tomu, že bylo světlo, připadala, jako kdyby bylo ráno. Jak plynul čas, začala na ni padat chuť sednout si a klimbat. Kay ale naopak zrychlila, odepla hůl ze zad a používala ji jako oporu, kdyby náhodou.
Pak se před nimi objevilo moře. Kay se široce usmála, a doufala, že loďka zůstala tam, kde ji zanechali.

Muchi Endo - Oinínovia

Keď chlapec dorobil cviky, neprestal sa tváriť skepticky. Letmo zatlieskal. "Fajn. V poriadku. A máš pravdu pokračujeme. Chcem vás mať z krku čo najskôr." vyhlásil a zoširoka si zívol. "Tákže, teraz si dáme kliky s výskokom. Budeš robiť kliky a prikaždom nadvihnutí tleskneš s rukami. Samozrejme, budeš na strope a pri výskoku budeš v dosť nepríjemnom úhle. To platí aj pre teba." oboril sa na Michiko. Ulievanie nestrpel. Keď si chvú dať pauzu, majú ju v noci. I keď pri Muchim si ničím nemohli byť istý. Jedna vec však istá predsalen bola. Teraz sú u Oinínov. Ak si mysleli, že sa budú ponevierať a na každom kroku chytia nukenina, sú na omyle. Táto organizácia je tvrdá. Tak isto ako seneseii v nej, a Muchi nieje výnimka.

Ake Hoku
"Co jiného nám zbývá že?" přikývl Ake a byl rád, že nedostal ránu od Kay za svůj pozdní příchod, ikdyž si nedomluvili kdy se sejdou. Ikdyž se Ake vyspal trochu, únava byla ještě horší, protože všechno to podtrhlo ještě vědomí, že se moc nevyspal. Nejhorší na tom bylo to, že až pojedou na loďce, tak se určitě nevyspí, protože Kay je nejspíš taky unavená a kdyby usla...kdo ví kde by se probrali. Proto raději jen protřel oči, dal si pořádnou facku a vykročil vstříc další nudné cestě, tentokrát zpět.

Daichi Takeru-oinin

Dřepy na stropě? budou těžší než na zemi, ale myslím že to zvládneme oba bez větších problémů. Rozumím. Přiběhl ke stěně a dostal se během chvilky na strop, začal dělat dřepy, jak předpokládal, skrčit se bylo daleko těžší, ale narovnal se potom sám, i když ten nápor na nohy při narovnání byl celkem velký, ale i tak se udržel. Jeden, dva, tři.....dělal dřepy a počítal je v duchu, věřil že sestra to zvládne lépe, udrží se snadno a i zbytek jí půjde, co asi bude dalším úkolem? Dodělal dřepy a zůstal zatím na stropě, jistě jim sensei zadá další úkol, tak se podle toho zařídí potom.

Alice Yukari
Yōhei

Čiernovláska len očkom pozorovala dievča, ktoré vstúpilo do ich kancelárie. Znudene zazívala, lebo sa už neuveriteľne nudila a radšej by niekam šla alebo začala trápiť ich nových členov na tréningu. Namiesto toho, ale trčala v kancelárii a čakala, kto ďalší sa bude chcieť pridať do ich organizácie.
Zťažka si povzdychla, rukou si podoprela hlavu, aby si ju od nudy neotrieskala o stôl a uprene pozorovala nádejnú členku ich organizácie.

Shingo Yamamoto
Yohei

Víš, čekal jsem že tohle řekneš.
Řekl Shingo a zasmál se. Pak pokynutím ruky naznačil dívce, aby se posadila. Mezitím začal hrabat v šuplíku, než našel formulář, který před tím dal i Kay s Akem. Položil ji na stůl a dal na něj tužku.
Takže tohle mi vyplň. Je to klasický formulář s informacemi o tobě, jako kolik ti je, pohlaví, jaký máš element, na co se specializuješ, jaké sou tvé silné a slabé stránky. Je to pro nás dost důležité, protože podle toho co napíšeš se bude odvíjet tvůj trénink a tvoje mise.
Pak se otočil směrem ke skříni a vzal do rukou černé desky s papíry. Čekal než, ta dívka , Mizuki, vyplní formulář.

Kay Arashi

A opravdu, Kay už Akeho čekala. Jak dlouho, to raději neřešila. Stála kus od brány, mimo zdi vesnice, opřená o vysoký, omlácený balvan. Ruce měla založené na prsou a jednou nohou netrpělivě poklepávala o zem; co se týkalo tohohle, Kay byla hodně háklivá na přenost, a trpělivosti měla poskrovnu. Nyní to bylo něco jiného, nedomluvili se, kdy a kde se přesně sejdou. Takže Kay prostě vyčkávala, s nepřítomným pohledem upřeným před sebe.
Jak zahlédla Akeho, ušklíbla se a povytáhla obočí. Fajn, to by bylo... Teď se co nejrychleji vrátit do Yohei. Jak Kay čekala, zase ji přepadla ta zvědavost... A chuť si zatrénovat.
Vykročila tedy k Akeovi, kousek od něj se zastavila a pokynula směrem, odkud přišli. „Fajn, takže dem?"

Yohei
Mizuki se nadechla a vešla do pokoje. Byl velký a krásně zařízený. U stolu seděl maskovaný muž, který se díval směrem ke dveřím. Mizuki si pomyslela, že tak nějak si ho přesně představovala. Mimo něj tam byla i tmavovlasá žena, která bohužel nejevila velký zájem o ni nebo o cokoli co se v místnosti dělo. Znovu se rozhlédla a snažila se působit klidně. „Jsem Mizuki Saiuri. Jsem tu, abych se dostala do této organizace.“ řekla co nejzdvořileji a čekala co se bude dál dít.

Ake Hoku
Ake se posadil v příjemném lokálu a jednoduchým gestem si objednal to co obvykle. Pak se rozvalil v židli a koukal z okna. Přemýšlel, přemýšlel o tom co bylo a co bude. Trápila ho ta hlava, ta hlava co se momentálně válela kus od vesnice, kus od svého těla, tao které nic nevěděl. Tehdy Ake jednal instinktivně a zabil člověka bez rozmyslu, protože v jeho očích zradil když bodl svého přítele aby dostal Akeho.
Tyhle myšlenky probíhaly Akemu skrz hlavu a asi by to ještě chvíly dělaly, kdyby ho neprobrala rána jak před něj postavili jídlo.
Rychle se najedl, protože měl hlad jako vlk a dál sledoval jak se za okny lokálu převaluje mlha. Balo to tak uklidňujcí, tak mu to svým způsobem připomělo, že nespal a aniž by si touvědomil, zavřel oči a usnul.
Jeho sny byly vesměs podivné, protože se mu stále dokola v hlavě přehrávalo jak hlava vyletěla, otočila se a pak se zastavila ve vzduchu kde na něj začala mluvit. Pokažé řekla něco jiného, ale vesměl ho obviňovala z toho jak skončila až se to jedno změnila a hlava mu jemným hlasem upozornila že by měl vztát.
V tom si Ake uvědomi že s ním někdo třepe a tak se posadil. Když se rozkoukal znovu poznal lokál kde usnul. Rychle se ohlédl na hodiny a vyskočil ze židle. Na stůl pohodil peníze, ale ty se rozkutálely po zemi, toho si však už Ake, který stál ve dveřích nevšiml. Několik rychlých skoků ho vyneslo na střechy, odkud rychle vyrazil směr k bráně, portože i kdyby tam ona nebyla, bylo to poslední místo kde ji viděl a tak by s klidem mohl odhadnout a doptat se kam šla. Bylo pozdě, spal tam asi dvě hodiny a nejraději by ještě déle, ale už takhle bude Kay nejspíš naštvaná, takže Ake sebou hodí na svoji popravu. Na tím se usmál a s úsměvem doapdl na místo kde se rozešli.

Kay Arashi
Yohei

Nešla za Akem. Jen ho mlčky sledovala.
Po chvíli se ušklíbla; snad mu řekla, že se v poledne jednou tady u brány. A když ne... Tak co se dá dělat.
A tak i Kay vešla do Kirigakure, a vydala se napříč ulicemi. Jednou vytáhla mapu od Shinga, přejela ji pohledem a šla dál. Celou dobu hleděla před sebe, tím naprosto nepřítomným pohledem.
Pak se zastavila u jednoho vysokého domu. Muž, který podal tu misi, byl nebyl ani bohatý, ani chudý, soudě podle domu. Jeho barák byl celkem velký, vyhlížel staře a opotřebovaně. Kdoví co všechno vlastně zažil...
Kay se ale jen poušklíbla, došla k oprýskaným dveřím a párkrát na ně rázně zabouchala.
Po několika vteřinách se dveře maličko pootevřeli a Kay spatřila kousek mužské tváře. Ten muž byl už dost starý, kůže na něm pomalu visela a o těch několika šedých vlasech ani nemluvě. Přeměřil si dívku vyděšenýma očima, a užuž se chystal něco říct, když tu si všiml truhly, kterou Kay držela v pravé ruce.
V tom okamžiku skoro rozrazil dveře, ale pořád zůstával opřený o rám dveří. Široce se zubil, a ukazoval tak několik šedých zubů.
„Aano, ano... Našli ste ji..." zachroptěl a zašmátral v černých šatech. Vytáhl malý, zato ale plný měšec. „Odvedli jste svoji práci..." zachroptěl a natáhl ruku s penězi ke Kay.
Ta na něj celou dobu hleděla s povytaženým obočím. Když se však měšec začal přibližovat k ní, čapla ho a podala truhlu stařečkovi, který ji udržel s překvapivou silou. Dál už se děda nezdržoval; stiskl truhlu v náručí, blaženě zaskučel a vymizel do domu, dveře se za ním se zaskřípěním zavřely.
Kay se ušklíbla, když stařec odešel. Nechápala, co to mělo znamenat, ale upřímě, bylo jí to jedno.. Hlavně že misi splnila.
Měšec s penězi schovala do jedné ze svých kapes, široce se zazubila a otočila se na patě. Měla ještě trochu času, tak se rozhodla si dojít pro něco k jídlu. Na své obavy nezapomněla, ale odmítala to řešit. Hlavně, že předání proběhlo v pohodě.

Shingo Yamamoto
Yohei

Někdo zaklepal na dveře. Vstoupil jeden z jeho mužů s tím, že venku stojí nějaká dívka a chce se Shingem mluvit.Pokynul mu aby ji pustil dovnitř a čekal.Podíval se na Alice.
Vypadá to, že tu máme dalšího kandidáta. Jen škoda, že choděj tak dlouho po sobě a nemůžeme je zkoušet všechny najednou. Sem moc zvědavý, kdo projde dveřmi tentokrát.
Pak se opět otočil směrem ke dveřím a čekal kdo vejde.

Yohei
Zase zaklepala. Dveře se najednou prudce rozletěly a přední se postavili dva muži. Oba byli zahalení v dlouhých pláštích a přes hlavy mněli kapuce. Ten vlevo se zlomyslně usmál. „Co tu chceš?“ Mizuki se mu podívala do tváře, ale stejně nic neviděla. „Doslechla jsem se, že je tu základna Yohei.“ Řekla s překvapivou sílou v hlase. Byla připravená uskočit a stáhnout se pokud by jí něco hrozilo. Muž na pravo jí sjel pohledem. „Ty?“řekl a podíval se na druhého. „No dobře vezmeme tě za šéfem.“ Ustoupili z cesty a nechali Mizuki projít. Vstoupila do malé útulné pracovny ale neměla čas se tam moc rozhlížet. Jeden ze strážců jí pokynul aby šla za ním. Procházeli dlouhou chodbou. Stěny byly obložené do půli dřevem a jediné osvětlení byly louče. Míjeli spoustu dveří, až se nakonec zastavili před jedněma .Mizuki sevřela ruce v pěsti a čekala co příjde.

Ake Hoku
Yohei
"Mě je to jedno, já mám hlad a jdu se najíst, nebo ti tu začnu slintat. Jestli chceš tak tě zvu." odpověděl jí s pokrčením ramen. Sice se mu moc dělit nechtělo, protože by to přineslo později i trable s hledáním jeden druhého, ale jestli ona chtěla jít svým směrem, mohla a Akemu do toho nic nebylo. Volnou chůzí vešel do Kirigakure, stráže mu nevěnovali ani pohled,a rovnou zamířil do tho, co by se dalo nazvat horšími kruhy Kirigakure. Ake věděl kam jde, občas tam chodil, budova sice vypadala poněkud omšele, ale vařili tam výborně a ani za to moc nechtěli.

Kay Arashi
Kirigakure no Sato

Kay párkát zamrkala, ušklíbla se a zakroutila hlavou.
,,Nenechej se nachytat vzhledem." zazubila se. Zřejmě nebyla tak mimo, jak se zdálo. Ohlédla se po zdech okolo vesnice. Moc se jí do vesnice nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Vejde, odevzdá a vymizí.
,,Ptám se znova.. Hodláš se tedy rozdělit?" povytáhla obočí a netrpělivě krátce zadupala jednou nohou. Neměla ráda, když se jí nedostalo odpovědi hned.

Ake Hoku
Yohei
Ake se otočil na Kay a přimhouřil oči. Všiml si stisklých rukou a vydedukoval, že momentálně má v hlavě nějáké nepříjemné představy o něčem co by se mohlo stát. Tihle lidé většinou byli částečně na automatických reakcích, takže Ake vyzkoušel jeden ze starých triků. "Na co myslíš?" zeptal se poměrně tiše, ale dost hlasitě na to aby Kay mohla rozeznat slova. Jestli byla dostatečně mimo, její mozek to zpracuje jako odvědomý příkaz a odpoví a když ne, tak ji to aspoň probere.

Kay Arashi
Kirigakure no Sato

S úšklebkem protočila oči jako odpověď na Akeova slova a šla dál. Cestou byla ponořena v myšlenkách, až to vypadalo, že i kdyby na ni vybafl nějaký vrah z keře, s ní by to ani nehnulo.
Když dorazili k bráně, dívka zastavila, stiskla truhlu pevněji a podívala se na Akeho. „Fajn, takže tady se rozdělíme?" volnou ruku založila v bok a rozhlédla se po okolí; bylo časně ráno, a tak tu moc lidí nebylo. Jen mlha, samozřejmě.
Kay zašátrala rukou po kapsách a po pár vteřinách vytáhla svitek s mapou. Stiskla ho a znovu se zadívala na Akeho.

Ake Hoku
Ake se otočil na Kay s poměrně širokým úsměvem. "Jak vidím, jsi stále morálně nezkažená." zasmál se a pak se otočil zase zády k ní. Kdyby Ake vyrostl s rodinou, možná by byl také takový, ale jeho celoživotní chudoba ho naučila brát si peníze když může a neznamená to, že by mu šel někdo důležitý po krku. Jediné co ho na celém tom dni štvalo bylo to, že musel vytáhnout svůj meč, což ropzhodně neplánoval, dokonce ani neplánoval že jednoho z nich zabije vlastní rukou, ale stalo se a člověk, ikdyž bandita, který zabije vlastního kamaráda si podle Akeho zasloužil zemřít.

Kay Arashi
Les u Kirigakure no Sato

Když Ake sebral vak s penězi, neovládla se a protočila oči. Taky bez peněz nepřežije... pomyslela si s povzdechem a s truhlicí v jedné a s holí v pravé ruce na chvíli ulpěla pohledem na penězích, které v tajném úkrytu byly. Zatřásla okamžitě hlavou a nohou jemně kopla do dvířek, které díru zase uzavřely s hlasitým bouchnutím. Dívka spokojeně kývla a vydala se za Akeem. Nesnažila se ho dohnat, šla pár metrů za ním stejným tempem jako on. Náhle se ale ozval pručivý zvuk a Kay se nepříjemně ušklíbla. Už taky nějakou tu dobu nejedla.
Švihla dřevěnou holí dozadu a zastrčila ji do poutka, které měla připevněné u pasu, takže jí hůl držela pevně při zádech. Truhlici přendala v ruky do ruky a zrychlila. Chtěla mít předání co nejrychleji za sebou.

Ake Hoku
Yohei
Ake se taky sehnul k díře a neomylně šáhl po jednom vaku s penězi. "Provize." předešel Ake všem možným dotazům a vztal. "Musím uznat, že hledat v zemi by mě nenapadlo." S tím seotočil směrem k vesnici a pomalu vyrazil, aby ho Kay mohla dohnat, ale nečekla, jelikož měl příšerný hlad, přece jenom už dva dny nejedl pořádné jídlo a to byl momentálně jeho cíl, najíst se.

Kay Arashi
Les u Kirigakure no Sato

Rychle došla až na kraj lesa. Před ní se stále válelo několik banditů, pár mrtvých, pár omráčených. Jeden se právě snažil zvednout, přičemž podrážděně mručel a klel. Snažil se zvednout alespoň do sedu, ale alkohol si vybíral daň, a tak se chlap motal a po pár vteřinách zase spadl na zem.
Kay k němu přešla a bez jakkýkoli ohledů ho čapla za roztrhanou, špinavou košili, a trochu ho zvedla ze země.
„Nazdárek." ušklíbla se na něj. „Se vší úctou , hledáme jistou truhlici, kterou jste nedávno ukradli. Žádnou jsme nenašli, tak koukej vyklopit, kde je." zasyčí na něj, s ledovým pohledem upřeným do jeho očí. Když se ale bandita pouze nechutně zubí, prudce s ním zatřese, párkrát s ním plácne o zem. „Vyklop to, na tohle nemám náladu." hrubě na něj zahučí. A když se znovu nedočká odpovědi, sáhne do kapsy a během vteřiny má bandita u krku ostří dýky. „Nes**" zavrčí na něj, jednou rukou drží banditu za košili, až je vrchní část jeho těla pár centimetrů nad zemi, a druhou rukou drží dýku u mužova krku.
„Fajn, fajn.." vyhrkne muž chraplavým hlasem. „Vedle ohniště sou dřevěný padající dveře... A už vypadni a nech mě bejt, ženská..."
Kay se ušklíbne a prudce strhne dýku z mužova krku, jen na něm zanechá delší škrábanec, z něhož začne téct trocha krve, a pustí muže na zem. Dál už si ho nevšímá, jde zpátky k táboru.
Akeovi nevěnuje ani pohled, se rozhlédne po zemi okolo ohniště. Všude tam jsou rozházené papíry, oblečení a jiné haraburdí. Kay tedy přejde k ohništi a začne nohama rozrhabávat věci pryč. Pak konečně objeví padací dveře, pouze se poušklíbne, popadne kovovou kličku a pruce padací dvířka otevře.
Dole se nachází pár vaků s penězi, ale hlavně menší, dřevěná truhlice. Kay se pro ni sehne, krátce otevře a s přikývnutím zase zavře a ohlédne se po Akeovi. „Mise splněna."

Ake Hoku
Yohei
Ake raději Kay vyprovodil jen pohledem, sám se raději nepřibližoval, protože by chudáka vyslýchaného nejspíš zabil. Proto jen sklopil pohled a začal se hrabat v harampádí pokrývajcím zem. Ale už nehledal, spíš tam jen koukal, nevěřil že by tu krabici našel a tak nechal výsledek na Kay. Jen doufal, že se vrátí rychle a že se s tím banditou nebude moc mazlit.

Aokawa Mizuiro

,,Dobře, dobře," pousmál se, ,,hned na to jdu," trochu se protáhl a pak hned vyrazil. Přímo na ni a tentokrát kolem neposkakoval jak debílek, když byl na dosah zamířil na ni pěstí tu ale jako minule stáhl udělal malou půlotočku vlevo a vykopl nohu. Mířil na krk, zároveň byla jeho pravá ruka připravená udeřit ji do břicha a druhá se příležitostně bránit. O dalších krocích nepřemýšlel, nikdy nebyl ten typ co by plánoval dopředu jen ho to znervózňovalo, byl však připraven jakkoli zareagovat.

Kay Arashi
Les u Kirigakure no Sato

Kay se zadívá kamsi k louce. Po chvíli mlčení něco nesrozumitelně zamumlá, přičemž trochu skloní hlavu. Pak se otočí směrem k Akeovi, a přikývne.
„Jiná možnost snad není... Měli bychom co nejrychleji vypadnout, už tak tu jsme dost dlouho.." povzdychne si a ještě jednou přejede pohledem tábořiště, aby se ujistila, že tam truhlice doopravdy není. Pak vykročí zpátky k louce, mrmlajíc si cosi o mlácení a monoklech.

Ake Hoku
Yohei
Ake se trošku zklamaně podívala na zem a odhodil další zbytečnost. "V tom případě mě napadá už jen jedno řešení. Ale ani trochu se mi nelíbí." řekl a přemýšlel jestli by bylo vbec možné aniž by porušili nařízení od Shinga. "No.. asi nám nezbývá žádné iné řešení. Nebo máš nějáký jiný nápad než se jich zeptat kde to je? Tedatěch co jsou schopni odpovědi." dodal nakonec když si vzpoměl na tři nešťastníky.

Kay Arashi
Les u Kirigakure no Sato

Přecházela po tábořišti sem a tam, občas do něčeho strčila nohou, nebo zvedla nějaký předmět, zběžně ho prohlédla a položila ho zpátky.
Na Akeovu otázku pouze zavrtěla hlavou a volnou dala ruku v bok. „Těžko říct, jestli to tu vůbec je.." zamumlala, skoro nesrozumitelně. Nehodlala ale připustit, že by ve své misy selhala, a tak pátrala dál. Hodlala převrátit každý kousek tábora, někde to tam přece být muselo..

Katsuo Shinichi

Jakmile je bariéra pohltila, zmocnil se ho trochu nepříjemný pocit. Neměl rád, když jím bariéra prošla. Vždy ho to lehce pošimralo v žaludku a to on nesnášel.
Trošku se oklepal, popošel trošku do zadu ať má každý z nich svůj životní prostor a vše mohlo začít. Kasai se toho zhostil jako první a poslal na Katsua vzdušný útok.
Katsuo hbitě namočil trubičku bublifuku do roztoku a v jeho hlavě to okamžitě začalo pracovat.
Vzdušný útok, jedná se o nashromáždění chakry a vzdušného elementu do tvaru čepele, která je okamžitě poslána na nepřítele.
Nejlepší obranou bude bublinný dům.
Katsuo rychle přiložil trubičku k ústům a rychle fouknul.
Vytvořil velkou bublinu, která se spojila se zemí a vytvořila tak kopuli, která jej chránila.
Navíc natáhl ruku, aby svou chakrou částečně posílil odolnost bubliny.
Jakmile útok doletěl až k bublině, narazil na ni a chvíli se tam i zdržel, byl to silný útok, takže musel Katsuo držet svou bublinu pomocí chakry, nakonec však útok odvrátil a toto větrné ostří změnilo směr a narazilo někam do bariéry. To však Katsua nezajímalo, jakmile byl útok odkloněn, okamžitě fouknul do bublifuku a vytvořil desítky bublin, které se vznášely směrem ke Kasaiovi, především k jeho obličeji, kde začaly praskat. Jejich účelem bylo oslepit protivníka.