Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Masamoto Tenno
S úsměvem sledoval dění před sebou. Nebylo to vůbec špatné. Jakmile se Miko zmínil o možnosti to s ním skoncovat, v duchu vysílal senseiovi zprávu.
Tak ho poslechněte, vidíte? Je to jeho přání. ale evidentně to nějak nedošlo.
"Ano, to nebude problém." nasadil si jedny drápy a jeden z nich prodloužil větrnou čepelí. Dvakrát máchl a vysekl jedno menší kolo ze stromu.
"Suirou no jutsu." dal ruce před sebe a kolem dřeva se ve chvilce vytvořila vodní koule. Kolo v ní vyplavalo do středu a tam se úplně zastavilo. V tu chvíli Tenna napadla naprosto dokonalá poprava uvězněného soupeře. K tomu ale potřeboval jinou techniku, a tu zatím neuměl pořádně. Proto zatím jen kousek uskočil a rychle složil pečetě.
"Suiton:Ao Hachi." jakmile disk dopadl na zem, provrtala ho i vodní střela.
"Sensei, tím bych vás chtěl, požádat...naučtě mě pořádně techniku vodního klonu. Když jsem klonování používal naposled, dopadlo to katastrofálně." obrátil se na Saitoua.
Michi Uta
Zem ohňa
Keď bol konečne pri svojej katane a chystal sa ju zo zeme začala Sayuki rozprávať o tom, že nechá Gokuho jesť len plody divočiny. No horšia časť prišla až niekoľko sekúnd nato započul ako Sayuki prehlásila, že keď sa nezačnú soažiť tak ich postavý vedľa seba úplne nahých aby si ich mohol Goku zvečniť. Táto myšlienka sa mu však moc nepáčila a tak radšej vzal v rýchlosti zo zeme katanu a sekol ňou priamo na Gokuho chrbticu. "Teraz Tenshi ... útoč !" Zakričal najhlasnejšie ako vedel aby jej mohol dať najavo, že to myslí vážne.
Miko
Země železa
Byl sražen k zemi, odzbrojen a naprosto poražen. Nikdy to nezažil a přesto se to stalo. Už podruhé. Byla to ostuda. Kde nyní bylo jeho "Vítězství nebo smrt?" teď?
Nenáviděný sníh jej štípal do tváře. Jak vlastně takový sníh vypadal? Netušil, stejně jako se vším ostatním. Byl ubožák, mrzák který si hrál na něco, čím nikdy nemohl být. Hledal dívku, o které nevěděl ani jak vypadá!
Natáhl ruku a nahmátl šipku, kterou mu tam Saito hodil. Bylo to směšné. Zabije se tím, co mělo být jedním z jeho trumfů, jeho poslední záchranou. Byl vážně k smíchu.
Zvedl se ze sněhu do kleku. Zmrzlými prsty přejížděl po hrotu šipky.
"...Pokud v tom hodláš pokračovat tak mi ušetři starosti a použij tohle..."
Starosti? Mohl by skutečně o něj mít starost? Proč? Saito ho sotva zná. Takoví lidé neexistují!
Arisu jej možná má ráda, ale klidně si mohla myslet, že je mrtvý, ten její fotr jí to mohl klidně nalhat.
Hledal ji jak jen mohl. Ze všech svých sil se snažil a bylo to k ničemu. Proč tedy pokračovat?
Na druhou stranu, její otec věděl kde je. To by ale znamenalo se vrátit. A na to neměl. Postavit se svým vlastním lidem. Své matce, která by si raději zvolila povinnost před svým vlastním dítětem...
Ze zamyšlení jej probral zvuk lámající se šipky. Ve svém úvaze ji sevřel tak pevně, až ji zlomil.
Měl to brát jako znamení? Stále měl ještě nůž v botě, ale i tak.
Zůstal klečet ve sněhu držíc pevně úlomky v rukách.
Saito Hashu
Země Železa
Když Saito uslyšel co za hloupost Miko vypustil z úst, stáhl ruku s šipkou zvedl nohu vysoko do vzduchu. Pak prudkým máchnutím dolů srazil Mika na kolena. "Tohle už nikdy nechci slyšet! Nikdy! Ta tvoje holka tě már ráda že?! Tak se přestaň chvat jako ublížený malý děcko a hlavně přestaň buď tak sobecký! Myslíš si, že jsi jediný kdo se tak cítí? Jestli tě opravdu má ráda, cítí se stejně a ty, místo aby ses snažil ovládnout a něco dělat se tu utápíš ve smutku a vzteku! Pokud v tom hodláš pokračovat tak mi ušetři starosti a použij tohle." I když na začátku skoro řval z plných plic, na konci už jeho hlas dosáhl normální hladiny, obšem ti dva si nejspíš mohli všimnout, že okolní zima je mnohem pronikavější, to způsobila chakra, kterou ze sebe Sait vypouštěl od okolí. Když domluvil, nohou, kterou měl neustále na Mikově rameně, aby nemohl vstát, ho šťouchl aby dopadl na břicho nebo na všechny čtyři a před něj hodil střelu. Pak mu prudkým pohybem sebral druhý meč ze zad a přešel k osekanému stromu.
Pár vteřin na něj zíral jako zhypnotizovaný, pak se napřáhl a odsekl ho nějakých dvacet centimetrů nad zemí tak, aby si na něj pak mohl sednout. Pak meč zabodl vedle. "Pokud se přece jen sebereš a neprobodneš se tou střelou, sedni si sem a medituj." Pak se otočil na Tenna. "Pokud se nemýlím, už jsi zvládl vodní vězení, že? Tak se předveď a ne, že někoho z nás do toho chytíš!" Pak přešel do středu mýtiny a rozhlédl se trochu smutně po okolních stromech. "Ach ta výchova, nikdy mi to nešlo."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Země železa
To co se stalo bylo neuvěřitelné. Člověk prostě nemohl jen tak zmizet. Ale stalo se. I když jej nemohl zmást nějakým klamným pohybem, přesto mu stál za zády. Bylo to ponižující. Navíc po něm chtěl, aby se vzdal a to bylo ještě horší.
"Víš moc dobře, že prohru nikdy nepřijmu! Ukončit to můžeš jen ty, tak dělej! Ať tenhle pos*anej život pro mě skončí, uděláš mi laskavost!"
Saito Hashu
Země železa
Saito uhnul mírně dozadu a do strany aby se vyhnul tomu podivnému biči, který si Miko udělal z meče. Pak provedl prudkou otočku doprava a zmizel. Prakticky ve stejný okamžik ucítil Miko ledové zamražení na krku. "Vztek není dobrá věc." zopakoval Saito zatímco držel Mikovi na krku jeho vlastní střelu z kuše. "Takže, jestli chceš začít, můžeme, jestli ne... to si domyslíš."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Země železa
Saito udělal piruetu a Miko minul. Ihned zabrzdil na sněhu a během toho se otočil k tomu zmetkovi čelem.
Rozložil svůj meč na nebezpečně vyhlížející bič, který se navíc rozzářil bleskovým efektem Raitonu. Miko zaútočil prudkým švihem, útok byl ve výšce Saitoova pasu. Věděl, že cíl opět uskočí a proto si počkal na úhybný manévr. Poté natáhl levou ruku a vystřelil malou šipku ze své jednoruční kuše ukryté na spodní části ruky.
Saitou Hashu
Ani se neobtěžoval vstávat zatímco Miko kličkoval mezi stromy. Mezitím pokynul Tennovi aby zůstal kde je a nepletl se do toho, pak už jen čekal až si Miko konečně vybere stranu ze které zaútočí. Když si vybral, vstal, až teatrálně pomalu se oprášil a aniž by mu věnoval pohled, udělal půlkrok směrem k Mikovi, který následovala pirueta. Tím se vyhnul Mikovi a nechal ho proběhnou okolo sebe. "Vztekáš se? Ale to je právě ta chyba." řekl potichu, ale dost hlasitě aby ho mohl Miko slyšet, pokud by chtěl. Věděl, že ještě bude trvat než se to Miko naučí, ale vzteklí lidé, stejně jako Miko, se zapomínali krýt. "No ještě mu nechám jeden útok.." pomyslel si a protáhl si záda až to zakřupalo. "No co, budeš tam jen tak stát?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Země železa
Saito nazval nejmilovanější osobu v jeho životě běhnou a to mu stačilo na to, aby už neslyšel nic jiného, protože se mu krev začala opět vařit.
Vztekle zaskřípal zuby. "Vztek je dobrý, jen se musí usměrnit správným směrem!" Zaznělo mu v hlavě a v tu chvíli se nad tím musel v duchu pousmát, tohle byla přesně ta situace. A Saitou byl ideální člověk na kterém si mohl vybít vztek.
Sevřel rukojeť jednoho z masivních mečů na zádech, ale ještě netasil, místo toho zamířil mezi stromy a začal mezi nimi kličkovat.
Jednou se zjevil za jedním stromem, podruhé zas přebíhal mezi dalšími. Nakonec použil Kruh vánku, umožňující mu zrychlený pohyb.
Vystřelil z lesa s napřaženým mečem ze směru Saitoovy levé strany. Připomínal rozzuřeného berserkera vystřeleného z děla.
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
Prešli hodiny, odkedy naposledy prehovorili. Lesná cesta, ktorou kráčali bola nepríjemne rozmočená, terén bol ťažký. Búrka však skončila a na oblohe sa začali objavovať prvé ranné slnečné lúče. Putovali celú noc. Hajin sa už začal cítiť unavene, netušiac, ako to znáša Cara. Nechcel, aby sa cítila ako v bavlnke, ale tiež by uvítal pauzu. Netrvalo dlho a Hajin sa vďaka svetlu rýchlo zorientoval. Toto okolie poznal, preto mu nerobilo problém objaviť príjemné miesto na odpočinok. Zastavili sa pri menšom jazierku obklopeného zeleňou.
"Toto bola moja prvá zastávka pri mojom úteku z Kiri. Až do tohto miesta som neprestal utekať. Budeme tu v bezpečí, môžeš si oddýchnuť," keď dohovoril, zaboril svoj meč hlboko do zeme a sadol si k jednému z väčších stromov.
Láska a mier!!!
Masamoto Tenno
Probudil ho zvláštní pocit. Oklepal se. Jako zdroj zvláštního pocitu se ukázal papírek. Rychle prolétl text. Nečetl už dlouho, vlastně od té doby co byli na cestě.
A všechny své svitky nechal ve své chatce. Doufal, že si je někdo rozebere a třeba i přečte.
Zamknul dveře, klíče odevzdal na recepci a pak se vydal k rozsekanému stromu.
Další ráno v pekle. zabroukal si cestou a pomalu se blížil k místu setkání. Bývaly doby, kdy se na to těšil. Teď se přihnal jistý živel a ten mu to znepříjemňoval.
To byl jeden z těch problémů, které řeší maximálně truhla. A ani tu si nukeinin nemohlo dovolit. Neměl ho tam většinou kdo dát.
Už se chystal k pozdravu. Pak si ale uvědomil, že se tu vede až moc vášnivá konverzace, takže to radši nechal na později.
Sayuki Sato(Michi, Tenshi, Goku)
Zem Ohňa, les neďaleko Konohy
Pošlune počúvla Gokuho a začala zhánať niečo k jedlu. Keby bolo na nej, večeralo by sa len ovocie, maximálne huby. Gokuho žalúdok by to však dvakrát nedocenil. Rozložila teda po okolí niekoľko pascí a potom sa vrátila naspäť k ostatným. Nechcela predsa prísť o všetku zábavu. Na mieste však zistila, že Goku vôbec nerobí to, čo mu Sayuki nakázala. Zrejme nemal dostatočnú motiváciu. Musela teda pritvrdiť : "Mimochodom, Goku! Ak to nezvládneš do desiatich minút, tvoja večera sa bude skladať z jabĺk a surových húb, zatiaľ čo ťa donútim pozerať sa, ako si pochútnávam na opečenom králičiom alebo srnčiom mäsku.Je ti to jasné?" snažila sa tváriť tvrdo, no to pri jej jemnom a roztomilom hlase takmer nešlo.
"A vy dvaja," ukázala na Michiho a Tenshi, "ak to nezačnete brať vážne, donútim vás pózovať na Gokuho sošky tesne pri sebe a úplne nahých," pri tejto vyhrážke bol ten istý problém, ako pri tej predošlej, no títo dvaja, narozdiel od Gokuho, nedokázali Sayuki tak dobre prečítať.
Láska a mier!!!
Goku
Země Ohně, les nedaleko Konohy
Goku přeměňoval kus kamene v sochu Tenshi vskutku neobvyklou rychlostí a kámen se jí začínal podobat čím dál tím víc.
„Kousek tady...centimetr tůhle...,“ mumla si při tom pro sebe Goku a pokukoval dál po Tenshi. Okolí naprosto ignoroval, včetně Michiho.
„Takhle se stojí model, Sayu!“ křikl s úsměvem po Sayuki, zatím co kutal do kamene.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Čekala, že se po ní spíš Goku vrhne a vynadá ji, že nic nedělá. On však místo toho začal dělat své mistrovské dílo. ,,Eh... Dobrá?" raději se nehla, už tak se vyhnula jednomu problému. Všimla si, jak se Michi ujal šance, ale nehodlala do toho zasahovat a tak jen dál klidně stála na místě. ,,Jestli mu to vyjde... Tak ať, aspoň bude sranda." zatvářila se nezúšastněne. ,,Když nad tím přemýšlím, je to už nějaká doba, co jsme se dali na cestu. Kam jsme se zatím dostali? Nikam, jen jsme se ztratili... A já si pořád skoro nic nepamatuju." povzdechla si.
Michi Uta
Zem ohňa
Michi dúfal, že Gokuho zasiahne aspoň trocha no keď sa uhol obom útokom za sebou prestal na okamih veriť. Náhle ho však Goku chytil za nohu a odhodil ho smerom do preč. Michiho katana uletela kus bokom ku stromu kde zastala. Michi sa však kotúľal ešte kúsok vpred než zastavil celí rozmlátený. "I keď je moja viera neochvejná ... myslel som, že pri tých kotúľoch zomriem ..." Oznámil si v mysli od srdca. Pomaly začal vstávať zo zeme pričom si všimol, že Goku sa mu prestal venovať a začal tesať podobizeň Tenshi do kameňa. "To je moja šanca !" Nadšene sa začal zakrádať za svojou katanov najtichšie ako len dokázal pričom dúfal, že Goku nestratí záujem o Tenshi za tú dobu.
Saito Hashu
Země železa
"Jestli na někoho chceš řvát, tak si to šetři na tu svoji běhnu." odpověděl tím nejjízlivějším hlasem, kterým dokázal, přesto se tak netvářil, výraz v jeho obličeji byl jako kamenná maska. "A příště nenadávej ostatním za vlastní neschopnost. A taky až se budeš učit krájet chleba, trénuj to na ovcích, ne na stromech, ale pozor aby tě ta ovce neporazila, mají ostrá... kopýtka." Doufal, že tohle už bude dost na to aby vyletěl z kůže a vrhnul se na něj. Konečně měl čas a prostor naučit tu horkou hlavu pravidlo číslo jedna. "Co že nic neříkáš? Nebo jsi najednou i němý k té slepotě a de**litě?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Probudil se poměrně brzo. Ihned poznal, že je něco jinak. Na obličeji jej poškrábal nějaký papírek.
"Že mi ten idi*t nenechal vzkaz?!" Zavrčel a rychle vstal z postele.
Saitou byl v jeho pokoji. Nejspíš on, kdo jiný?
Dal si horkou sprchu. Byl naštvaný hned po ránu. A hlavně na sebe. Nebyl schopný udržet se v bezpečí. V nejbližší době bude mít určitě problém usnout.
Oblékl se a přehodil přes sebe svůj dlouhý kabát. Jeho dva meče samozřejmě nesměly chybět.
Zabouchl dveře pokoje. Už se ani neobtěžoval za sebou zamknout.
Došel na recepci a položil papírek na pult. "Je tam něco napsáno?!"
Vylekaná recepční s třesoucími se prsty vzala papírek do ruky.
"J-je tam něco o ...o r-rozsekaném stromu. A máte si dávat pozor na okna!"
Miko jí vytrhl papírek z ruky. "Jasně, díky."
K rozsekanému místu se přihnal jako sněhová bouře. Saito už tam samozřejmě byl.
Začal na něj řvát už z dálky. "Myslíš si, že je to vtipný?! Psát mi vzkazy a pak mě nutit nechat si je předčítat?! CO?! Ještě jednou to uděláš a uřežu ti prsty a už nikdy nic nenapíšeš!
A...do pokoje už mi nelez, raději mě vzbuď." Dodal už o trochu klidněji, ale ne zas tak o moc. okna záměrně nezmínil, protože za nezajištěné okno se styděl.
Saito Hashu
Země železa-předešlý den, ráno
Zatímco kluci pobíhali po vesnici a tropili všelijaké problémy tušil, on sám vylehával v horkém jezírku skoro celý den a snažil se zodpovědět jednu ze svých nejoblíbenějších otázek, usnout zde, nebo se vrátit na pokoj? Když už se venku ochladilo tak, že i on, který se v této zemi narodil, se musel uchýlit dovnitř. Neměl náladu zjišťovat jestli se ti dva náhodou nezabili a tak šel rovnou spát.
Ráno se probudil ještě před východem slunce. Byl to odporný zvyk podle jeho soudu, ale po těch letech v řadách samurajů, člověk si podobné zlozvyky vypěstuje. Rychle se umyl, oblékl a vylezl na střechu. Po rychlém rozhlédnutí po krajně si vybral jedno místo. Pak se vrátil do pokoje, sepsal dva lístečky na kterých byl popis místa, kde ho mají najít a oboum se nenápadně vloupal do pokoje, oknem. K tomu lístečku, který dal Mikovi vedle hlavy ještě dopsal ať si dává bacha na okna a odešel na místo, které si vybral.
Když tam došel, zjistil, že někdo v okolí včera byl a ten někdo také šíleně rozsekal jeden strom, navíc ho pak čímsi provrtal. Netrvalo dlouho a došlo mu kdo to asi byl, ale byl překvapen, že to byli oba. Nakonec se opřel o rozsekaný strom a čekal až ti dva přijdou, jen doufal, že jim to nebude moc trvat, měl chuť dneska něco stihnout, ale uvědomoval si, že jeho netrpělivost je špatná věc a bude se muset znovu trochu ukáznit. "No, jak vidět moje sebeovládání a disciplína za ty roky dost utrpěla... a to se je chystám poučovat." pomyslel si ironicky a čekal.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Nemělo smysl se rozčilovat. Ano trochu. Došel až ke stromu, do kterého Miko předtím bouchal.
"Suiton:Ao Hachi." stromem skrz na skrz prolétla vodní střela.
Skvělé, pořád to ještě uměl.
"No, je čas na poslední procházku, pak se půjde spát." prohodil do studeného večrního vzduchu Tenno. Došel zpět k vesnici. Hotel chvilku hledal, odbočil špatnou ulicí, ale povedlo se.
Umyl se, lehl si do postele a usnul.
"Jak dlouho to ještě bude trvat?"
To byla poslední věta, kterou si řekl těsně, než zabral.
Goku
Země Ohně, les nedaleko Konohy
„No konečně!“ vyskočil trochu líně, avšak i tak docela rychle Goku na nohy, když se proti němu Michi rozeběhl.
Goku zatnul své břišní svalstvo a zapřel se nohami, takže Michiho kop směřovaný na jeho žaludek skončil tak, jakoby kopl do stromu. Bez výsledku. Na Michiho útok mečem ale pouhé zatnutí svalů už nestačilo, a tak Michimu do čepele jeho meče Goku plácl pravou dlaní tak, aby trefil čepel ze strany a neporanil se při tom, čímž ho vyvedl z jeho dráhy a tak mu špička bezpečně projela kolem jeho levého ramene.
Levačkou přitom Goku chytil Michiho za kotník nohy, kterou po něm vykopl, natočil se trochu stranou, a trhnutím ruky za sebe poslal stejným směrem i Michiho.
Poté se obrátil na Tenshi, která však jen honosně pózovala s dýkami.
Goku naklonil hlavu na stranu a prohlédl si ji, když tu sebou trhl.
„Nehejbej se!“ zvolal směrem k Tenshi, složil pár pečetí, a před ním ze země vyjel kamenný kvádr.
„Tohle bude mistrovské dílo!“ pronesl nadšeně, načež vytáhl odkudsi majzlík a malé kladívko, a začal do kvádru klepat, při čemž tu a tam pokukoval po Tenshi, s úsměvem malého dítěte.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
,,Bože, kam jsem se to dostala?" povzdechla si a prohrábla si vlasy. Pak sledovala Gokuho s lehkou nadsázkou a podívala se přes rameno na Michiho. ,,Hej, Michi. Myslím, že ten chlapík chytá nějakej rodičovskej komplex a zrovna jsme se stali jeho obětí." šptila směrem k němu. Nechala Michiho snažit se, očividně nezájem přidat se. Aby to vypadalo, že aspoň něco dělá, prostě tasila dýky zpoza pasu. ,,Hu... Há..." mávla s němi vzduchem.
Michi Uta
Zem ohňa
Zarazene sa otočil na Gokuho pričom si vypočul všetky jeho sťažnosti o nich dvoch. Nakoniec len bezradne prechádzal pohľadom medzi Gokuom a Syuki pričom bol v rozpakoch. "Tak teda koho máme dostať prvého ?" Spýtal sa neveriacky no nakoniec sa otočil na Gokuho. Z pochvy na chrbte vytiahol katanu a namieril ju smerom na Gokuho. "Dúfam, že sa dokážeme zhodnúť na útokoch Tenshi ..." Oznámil jej sebavedome pričom sa okamžite rozbehol na Gokuho z úmyslom zaútočiť naň a zasadiť mu aspoň jeden úder. Keď bol konečne bližšie pri ňom vyskočil do vzduchu a namieril nohu priamo na jeho žalúdok. Katanu držal v rovine z nohou no trocha ju naklonil aby Gokuho netrafil do hrdla ale do ramena aby sa mu čo možno najefektívnejšie zabránil v robení pečatí.
Kintaro Ouro(Yasushi)
Bol zdrvený. Aj keď žil a vyrastal s Kaitouovými ľudmi, čo znamená vo väčšine prípadoch na farme, tak na nej nikdy nepracoval. Nebol zvyknutý na tento druh námahy, preto ho veľmi potešilo, keď ho Yasushi zavolal. Kintaro dokončil, čo mal rozrobené - prenisol zvyšok odpadkov. Pokračoval rovnako, ako Yasushi povedal - umyl sa vodou zo studne. Následne vošiel dnu do kuchyne veľmi natešený na jedlo.
Láska a mier!!!
Goku
Země Ohně, les nedaleko Konohy
Goku se zamračil. Ani jeden se evidentně neměl k akci.
„Sayu, oni nechtěj nic dělat...cos to přivedla za lemry?“ podíval se přes rameno po Sayuki a otráveně zabručel.
„No ták, děcka! Pohněte, ne? My se o vás nebudeme pořád starat! Jakmile se o sebe naučíte postarat sami, pomažete do světa! Tak šup šup! Čím dýl tu budete, tím míň jídla zbyde pro mě...,“ popohnal Tenshi a Michiho, načež si při představě miniaturní porce jídla na hliněném talíři smutně povzdechl.
Miko
"Přesně jak vidíš...odcházím." Zamumlal si pro sebe otráveně a pokračoval ve své cestě.
Nechtěl se s tím klukem bavit. Nechtěl se bavit s nikým. Jen by to zas skončilo jejich střetem a on neměl zájem vysvětlovat Saitoovi, proč je jeho oblíbený student na dvě poloviny.
Navíc mu Arisu nešla z hlavy. Pořád na ni myslel a nemohl ji vypustit z hlavy. Tak rád by byl s ní. Ale nemohl ji najít, což ho užíralo a kvůli tomu jej často začínal ovládat vztek. Zuřivost byla dobrá, ale musela se usměrňovat správným směrem.
Jen s obvyklými obtížemi se dostal do hotelu a do svého pokoje.
Vše ze sebe svlékl. Klíč od dveří nechal otočený v zámku-pro jistotu-a dopřál si po dlouhé době horkou sprchu. Bylo to příjemné zase se ohřát v téhle zmrzlé pustině. Na chvíli se dokázal dokonce trochu uvolnit. Bojový nůž dal pod polštář. Též pro jistotu.
Lehl si a po dlouhé době se oddal klidnému spánku.
Masamoto Tenno
"Jdu se podívat na bubáka, co tu straší lidi." pokusil se o úsměv.
"No, že bych tě zrovna měl rád se říct nedá.
Ale neznám tě, takže tě nebudu soudit." pokrčil rameny.
"A ty už odcházíš?" poslední pokus o to ho zastavit. Byl by omyl si myslet, že by záměrně vyvolával spory.
Chtěl jenom vědět, co to má v týmu za člověka. Čím méně má člověk kolem sebe, tím méně má starostí s tím si je kontrolovat a krýt se před kudlou v zádech.
A on chtěl jen vědět, co přesně má vedle sebe, než za tím půjde do nějakého nebezpečí.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Když Michi zase spustil o Jashinovi, plácla se do čela. ,,A já se tu s ním třepám už tolik zbytečných měsíců..." povzdechla si. Nebýt té ztráty paměti, sejmula by prostě Michiho něčím velkým po hlavě a odkráčela by pryč. ,,Co? Pomáhat tomu... Budižkničemu?" podívala se otráveně na Michiho. Sayuki měla pravdu, asi bylo obrovské štěstí, že jsou oba stále naživu. Pak si všimla, že Michi má v plánu vážně něco udělat. ,,Na to zapomeň..." trucovitě stála na místě.
Miko
Už se začal pomalu uklidňovat. Před nějakou dobou prošel okolím jistý člověk, který se vyplašeně vytratil. Brzy na to dorazil Tenno.
Vyrval meč ze stromu a dal si ho na záda. Bojový nůž stále svíral v ruce pro případ, že by chtěl Tenno něco zkusit.
Aniž by se otočil, tak promluvil.
"Přišel jsi se na mě podívat? A já si myslel, že mě nemáš rád..."
Řekl s dávkou sarkasmu.
Nůž schoval do boty. Pomalým krokem se vydal směrem k Tennovi. Následně jej prostě obešel a Miko si to zamířil do vesnice.
Yasushi Maeda
Spočiatku Yasushi Kintara občas sledoval, sediac na terase, s knihou v ruke, no keď sa začalo schylovať k večeru, zmizol vo vnútri. Z kuchyne sa šírila lákavá vôňa pokrmu, ktorý Mamoko pripravovala a Yasushi medzitým niečo zapisoval. Niekoľko krát nahliadol do mapy, niečo si nanej zaznačil a následne zapísal. Keď skončil, vonku už bola tma. Naťahujúc sa vykročí na terasu a zahľadí sa na tmavú záhradu.
"Ak si ešte neskončil, daj si pauzu a poď sem. Večera bude čochvíla hotová. No ešte predtým sa umi." zvolal do tmy a vrátil sa dnu.
O . o<-->o . O
Kintaro Ouro(Yasushi)
Čo to na mňa tá stará babizňa chŕli? Vážne si myslí, že budem niečo takéto robiť? Za koho ma má? Avšak, Yasushiho na našu stranu zrejme dostanem ťažko, ak budem neustále oponovať. No, nič sa nedá robiť, musím vykonať, oč ma žiada. Lenže ako, keď polovičke nerozumiem? Začnem teda s tým, čo spraviť dokážem. Hmmm, chcelo by to nejaký pílu alebo sekeru. Možno sa niečo nájde v tej kope odpadu. Tákže, čo to tu máme... pekná sekerka, škoda, že taká malá a hrdzavá, no nič lepšie tu už asi nenájdem. Sakra, keď sa toto skončí, toho Yasushiho zabijem! Upokoj sa... upokoj sa... máš úlohu. Nádych - výdych - nádych - výdych. A do práce! Hmm, tento strom vyzerá, že by sa dal narúbať jednoducho.
*****, niesom ešte ani v polovici! Ten Yasushihi si to odskáče a hneď po ňom príde na radu tá stará korytnačka! Naporcujem jej touto sekerou Yasushiho zaživa na tanier a nechám ju zožrať ho! Nádych - výdych - nádych - výdych.
Uff, to bol teda pevný strom. A nasekať ho bolo ešte zložitejšie. Prečo som si sakra vybral ten najpevnejší navôkol? Tak, a teraz zatĺcť strechu. Super, drevo už mám, teraz potrebujem nejaké kladivo a klinec. Takže naspäť k odpadkom. No, klinčeky by boli, ale kladivo nikde. Nevadí, použijem ruku.
*****, to bolí! Aspoňže je to hotové. Teraz príde tá horšia časť. Okopať záhradu, mmhhh. Hádam nebude vadiť, že to budem robiť sekerkou.
Tak, to bola hračka. Len sa mi zdá, že to vyzerá inak, než sa farme u Kaitoua. Teraz to najhoriše - preniesť ten bordel. Sakra, to potrvá celý deň.
Láska a mier!!!