Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Mahiru Mazekani
Hranice Země Ohně
Jeho učitel se ho lehce dotkl a Mahiru se změnil zpátky. Vyslechl si poučení a sledoval svého senseie jak, se vzdaluje na své původní místo. "Sakra. Sakra. Sakra. Jak to mám udělat stabilní?" Přemýšlel mladík. Zkusil to znovu. Poté si vzal kamínek a mírně jej vyhodil do vzduchu, tak aby mu dopadl na ruku. Opět se změnil do své původní podoby. Zkoušel to stále do kola a ne to udržet. Po chvíli si lehl na trávu a pozoroval mraky. Plynně si pluly po obloze. Bez starostí. "To je ono!" Zakřičel na celé kolo. "Musím nechat svou čakru plynout stále do kola a ne jen vytvořit Henge a potom ji přerušit, musí plynout i do přeměny." Pomyslel si Mahiru. Podíval se na svého senseie. "Henge no Jutsu." Řekl Mahiru a proměnil se na svého senseie.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Miko
Země železa
Saito jeho taijutsu výzvu prostě ignoroval a vydal se naložit Tennovi.
Ta vodní střela musela být opravdu slabota. Miko ji bez problému odrazil předtím na hradě a ronin ji teď prostě odrazil nohou jako by nic.
Miko si odplivl. Tohle byla úplná fraška a on se do toho nechal opět zatáhnout.
Sklonil se a sáhl do sněhu. Uplácal sněhovou kouli a hodil ji po Saitoovi.
Ten kluk na něj zaútočil dost nečekanou technikou. Když na to Kenzo koukal,přišlo mu to vtipné,ale nechtěl dělat ukvapené závěry. Dokončil svou techniku výměnny a chlapcova noha tak zabrzdila o dřevěný špalek. Kenzo se objevil pár metrů v lese a pomalu přicházel zpět k chlapci zleva. Kenzo nasadil neutrální výraz a chlapci pokynul rukou,aby pokračoval.
Neměl v plánu útočit,zatím, ale jeho velmi bohaté zkušenosti mu radily, aby nenechal nic náhodě, ikdyž ani netušil, odkud se ty zkušenosti vzaly.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Goku
Země Ohně, les nedaleko Konohy
„Zranit? O čem to mluvíš?“ zadíval se na Sayuki nechápavě Goku, když tu ho vzala za dlaně a jemu se naskytl pohled na obě nepěkně vyhlížející rány.
„Ehe, jak se to jen stalo?“ uculil se provinile a lehce sykl, jelikož mu Sayuki začala rány čistit a obvazovat.
Poté rozhodla, že se budou oba věnovat jednomu z dětí individuálně.
„A co večeře?“ posmutněl Goku a sledoval Sayuki odcházet spolu s Michim, načež se obrátil na Tenshi.
„Takže! Nemohla bys znovu udělat ten postoj cos měla předtím?“ roztáhl se mu na tváři zářivý úsměv a on už se chystal vytvořit si nový blok kamene, který by mohl přetvořit na sochu Tenshi.
Hashu Saitou
Země Železa
Saitou udělal ještě krok a vyskočil do vzduchu, přičemž udělal salto s půlvrutem a při dopadu ještě k tomu zašlápl Tennovu vodní střelu. "Tak se předveď! Tenno víc síly do toho dej, takhle mi nikdy nice neuděláš!" Pak zase projednou vyrazil na Tenna napřáhl se rukou jako by chtěl udeřit pěstí, nakonec však pouze trhnul ramenem dozadu a využil svoji pohybovou energii k tomu aby kopl zespoda druhou nohou, protože Saitouova noha byla delší než Tennova ruka i s drápy, tak si mohl zachovat bezpečný odstup. Zároveň po očku dával pozor na Mika aby mu mohl dát jeho díl ran.
Ami Kanura
Hranice Země Ohně
"Provedení není špatný, to ne ale," řekl a máchl rukou tak, aby mu špičkami prstů projel nosem. To způsobilo, že Mahira znovu zahalil kouř a objevil se ve své původní podobě. "je to poměrně nestabilní, stačilo by i méně, třeba větvička a bylo by to, takže na tom ještě chviličku zapracuj." řekl s klidem a vrátil se na své původní místo s výhledem na Mahira. "Učí se celkem rychle." pomyslel si."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
Akira stál už tváří v tvář Kenzovi a ten začal skládat pečetě. "No sakra, na tohle jsem už dost blízko!" projelo chlapci hlavou. Zareagoval tak, že se sklonil a snažil se Kenzovi pod kopnout nohy. Tím, že kunai, který držel v levé ruce zabodl do země, takže se kolem něj mohl obtočit a použít ho jako brzdu, získal do kopu na Kenzovi nohy dost síly z jeho předešlé rychlosti, kterou nabil během vstříc svému protivníkovi. Otázka byla, jestli byl Akirův útok dost rychlý.
Sayuki Sato
Zem Ohňa
Keď sa vrátila naspäť, bolo už po všetkom. Viacmenej ju to už aj tak prestalo zaujímať. Priskočila k nim práve vtedy, keď Michi namieral svoju zbraň na Gokuho. "To už ste skončili," predstierala záujem. "Tímovú prácu zvládate obstojne, samostatne je to však bieda," čo však čakať od geninov, dodala ticho pre seba. Potom jej pohľad preskočil na Gokuho. Prišla k nemu bližšie a vyčítavo mu vyprskla do tváre: "Ako si sa sakra mohol nechať zraniť deťmi?!". Jej vyčítavý pohľad sa zmenil na starostlivý. Nebolo to nejaké vážne zranenie, ale krvácalo poriadne. Goku, ako inak, si to zjavne ani nevšimol. Zas mu musím robiť matku. Necitlivo mu vyčistila rany a obviazala ich odtrhnutými časťami z jej plášťa. "Ty, máš na starosti Tenshi", prehovorila, keď skončila. "Myslím, že s ňou si budeš rozumieť viac. Michi, ty poď so mnou," vyrazila náhodným smerom a zastavila sa niekoľko desiatok metrov od miesta, kde nechala Gokuho s Tenshi.
Láska a mier!!!
Kenzo si vytáhl ze země kunaie,které tam předtím zapíchl. Zvedl se a čekal,jak mladej zareaguje. Zjistil to záhy,kdy vyskočil tak vysoko,že si musel pomoci chakrou vedsnou do nohou. ,,je nadějný" pomyslel si,když v tom zahlédl,jak chlapec natahuje luk. Tak ještě poslední šíp. Letěl tak rychle a z takové blízkosti,že nebyla šance mu uskočit. Rychle pustil do kunaiů v rukou svou větrnou chakru a jeden hodil proti šípu. Šíp byl rychlejší navíc obohacený katonem. Kenzo věděl,že to stačit nebude, proto se soustředil na vychýlení šípu z trajektorie letu. To se mu povedlo. Šíp nyní letěl směrem k jeho rameni,ale jím stačilo jen ucuknout a bylo po starostech. Kunai,který odrazil šíp, se zčásti rozpustil a padl na zem. Kenza to potěšilo,znamenalo to,že chlapec umí dát průměrné množství chakry do šípu. Druhý šíp se zabořil hluboko do země. Nyní dělila Kenza od chlapce jen malá vzdálenost. Začne souboj na blízko,nebo ještě ukáže néjaké schopnosti? Nechtěl moc riskovat a tak raději v rychlosti začal skládat pečetě pro výměnné justu. Alespoň uvidí chlapcovu reakci a třeba bude i zábava.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
Od Kenza se na Akiru řítila nějaká ostrá větrná technika. "Jak sem si myslel. Užívá vítr. Další nevýhoda pro mě. Kdybych do toho teď napálil katonem, tak mě to asi zabije. Co teď?" přemýšlel Akira a musel rychle vymyslet, jak se tomu vyhnout. Naštěstí Akirovi došlo, že technika míří spíš na jeho šípy a letí tak dost nízko. Všechny šípy zapíchnuté v zemi se zlomili. Akira nasoustředil hodně chakry do nohou, aby vyskočil co nejvíce a přeskočil tak Kenzovu techniku. Během výskoku použil svůj poslední šíp. Nabil luk a vyslal planoucí šíp na Kenza.
"Můj poslední šíp..ku*va doufám, že ty ostatní nejsou zlomený jako ty na zemi. Vyrábění novejch mě fakt nebaví. Ale fakt můžu bejt rád, že sem se tomu vyhnul." říkal si Akira naštvaně. Akira dopadl na zem, luk hodil opět na záda a znovu vzal do ruky kunai. Katon nehodlal použít. Věděl, že Kenzova technika bude mnohem silnější, než ta jeho a tak by oheň smetla přímo na Akiru. Akira byl od Kenza už asi jen tři kroky a chystal se zaútočit.
Kenzo shlédl,jak se ten kluk vyhnul jeho kunaiům. Celkem zajímavý kousek. Čekal,s čím zase přijde a připravil se,když viděl,jak sahá po šípech. Najednou viděl,jak zahodil šípy do půli cesty mezi ně a vyrazil. Záměr byl jasný. Kenzo se pousmál. Alespoň to trochu urychlí. Zahodil kunaie před sebe na zem a začal skládat pečetě, když je dodělal,řekl; ,,Fuuton-shinkuuha!" Nechal si před pusou poslední pečeť,nasál vzduch do plic a vyfoukl tenký proužek větru,posilněného chakrou. Útok poslal přesně na zabodnuté šípy v zemi,které pro něj byly hračkou. Kenzo věděl,že tento útok přesekne i kameny a tak se v zájmu toho chlapce modlil,aby ten kluk stihl uskočit. Na druhou stranu, pokud neumí uskočit útoku z takové dálky ve výšce kolen, nemá šanci obstát v jeho zkoušce.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
Akirovi zbývalo posledních osm šípů a zatím žádný netrefil cíl. S tím Akira počítal. Těžko mohl očekávat, že by se někdo nechal trefit na otevřeném prostranství, kde je hodně místa na manévrování a navíc když útok lukem očekával. Akira se specializoval spíše na nečekané a rychlé útoky. Kenzo si poradil s jeho rychlopalbou a vyslal na Akiru kunaie. Ty se řítily přímo na chlapce a ten rozeznal, že jsou poháněny větrnou chakrou. Vyhnul se jim tak, že zapřel svůj pevný dračí luk do země a odrazil se od něj. Tím udělal salto a kunaie přeskočil. Luk se prohnul, ale Akira věřil, že se nedá zlomit za žádnou cenu.
Když dopadl na zem, tak vzal poslední šípy a rozhodil je tak, aby se zapíchli do země někde na půl cesty mezi ním a kenzem. Jeden šíp však nechal v toulci a luk si dal na záda. S jeho pevností mu sloužil trochu i jako zadní štít na páteř. Do ruky vzal kunai a rozeběhl se vstříc Kenzovi. Akira tušil, že to skončí jeho výpraskem, ale musel něco předvést. V běhu mu proběhli hlavou vzpomínky na jeho rodinu a to ho ještě víc nakoplo.
Kenzo sledoval,jak se k němu blíži tři šípy. Vzhledem k jejich rozptylu neměl problém kousek poposkočit a nechat je minout,ale tušil nějakou past a tak raději nadskočil a nechal šípy pod sebou.
Po výskoku sledoval,jak ten kluk pálí jeden šíp po druhém. Dokud byl Kenzo ve vzduchu,musel se spolehnout na odražení šípů kunaiem. Rozhodl se rychle,dva uchopil do rukou a nechal do nich vést. Chakru. Vzhledem k tomu,že na něj chlapec střílel neustále ze stejného místa,bylo lehké kunaiem šíp odrazit a velmi pravděpodobně, že kunai s větrnou chakrou bude pokračovat na chlapce dál. Když je odhodil,dopadl. Na zemi se překulil na stranu a čekal,jak kluk zareaguje na blížící se kunaie.
Během čekání stál opět na místě. Rozhodl se,že chlapce nechá vystřiĺetvšechny šípy,aby viděl, jestli umí také něco jiného,než střílet. Vytáhl si další kunaie na případnou obranu a čekal,s čím přijde soupeř.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
"Myslím, že z dálky mi to zatím bude vyhovovat víc! Přeci jen vůbec nevim, čeho ste schopnej!" křikl Akira na Kenza a natáhl luk. Tentokrát vzal luk do ruky vodorovně aby docílil většího rozpětí svých šípů a hned tři založil. Vystřelil je. Letěli vedle sebe, ale čím dál letěli, tim větší byl jejich rozptyl a tak se jim všem dalo vyhnout jedním pohybem o něco hůř. Akira takhle vystřelil hlavně kvuli rozptýlení protivníka. Hned poté, co vypustil ty tři šípy, tak začal s rychlostřelbou. V krátkém čase vypustil na Kenza dalších 7 šípů, tentokrát po jednom a jak nejrychleji dokázal. Na jednu stranu doufal, že nějaký šíp zasáhne cíl. Na druhou stranu si uvědomil, že takové šípy dokáží snadno zabít a to nechtěl.
Goku
Země Ohně, les nedaleko Konohy
Že mu Michi namíří katanu i tak proti krku Goku nečekal, tak sebou trochu polekaně trhnul, když mu proti krku najednou mířila čepel meče.
Situaci naštěstí zklidnila Tenshi, která Michiho vzala pěstí po hlavě.
Goku si jen povzdechl a zapřel se dlaněmi v bok, ze kterých mu po nohách začala ztékat krev, díky sečným ranám od Tenshi. „Tak už dost vy dva. Schovej ten meč chlapče, však já se vzdávám,“ uchechtl se a pohlédl na ty dva.
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
"Došli argumenty, čo?" Kintarov úsmev zmyzol a premenil sa na hnev. Netrvalo by dlho a stratil by nervy. Yasushi však našťastie rozhodol, že budú cestovať oddelene. To ho potešilo. Horšie však bolo to, že mal tú zdochlinu brať so sebou. Ťahať ju však nemienil, aspoň nie v tomto stave. Ikeď už nebola celá, stále bola nehorázne ťažká. Nieže by ho nepotiahol, no takú diaľku by to nevydržal. Nahlas by to síce nepriznal, ale vedel to.
Ten id*ot Yasushi našťastie neuviedol žiadne pravidlá, takže si svoju úlohu mohol Kintaro pokojne uľahčiť. Doslova uľahčiť.
Zatiahol za retaž znova. Praskanie kostí bolo tentoraz počuť omnoho viac. Tlak vo vnútri tela taktiež vytláčal zvyšné vnútorné tekutiny všetkými možnými otvormi. Kintaro mal čo robiť, aby na mieste nevyvrátil včerajšiu večeru. Nebol nijaká padavka, ale smrad, ktorý sa začal šíriť, bol neznesiteľný.
Zatiahol znova. Tentoraz sa praskanie neozvalo, počuť bolo len jedno silné puknutie. Kosti sa rozlomili a Kintarove ďaľšie zatiahnutie roztrhlo všetky vnútornosti a zvnútra rozdelilo zvyšok mŕtvoly na dve časti. Ešte pred chvíľou by Kintaro povedal, že všetka tekutina zo zdochliny je už preč, no teraz sa ukázalo, že to tak nie je a Kintaro to už nevydržal. Vyvrátil snáď všetko, čo včera zkonzumoval.
Rozhodol sa, že je čas na chvíľku si oddychnúť. A tak sa tam len tak poflakoval, kým sa mu žalúdok neustálil, nos nezvykol na smrad a oči na odporný pohľad.
Netrvalo to však dlho, uvedomoval si, že ak chce Yasushiho dobehnúť, musí makať. Oboma reťazmi obviazal časť koňa, kde sa nachádzali predné končatiny. Jednu reťaz si obviazal okolo pásu a druhú prehodil cez ramená.
Ikeď bol zvyšok koňa omnoho, omnoho ľahší, stále predstavoval pre Kintara výzvu. Kým došiel na miesto, mohlo byť už aj po limite. Funel ako po maratóne, pľúca ho s každým nádychom a výdychom pálili, akoby dýchal oheň, svaly mu išlo roztrhnúť.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Cesta do zeme Železa
Mykne mu kútikom úst no mlčí. Skĺzne pohľadom na zdevastované konské telo a potom na Kintara. Prstom ukáže do diaľky, kde pokračuje cesta.
"Dve hodiny cesty odtiaľto je ďalšia križovatka. Počkám tam dve hodiny. Bez tej zdochliny tam ani nechoď. Máš na výber. Je to jednoduché. Buď sa vynájdeš a zvládneš to, alebo sa vráť za Kaitom."
Vystretú ruku stiahne opäť pod plášť.
"Toto nie je žiadna akadémia chlapče, zvykaj si."
Tentokrát vyštartoval svojou normálnou rýchlosťou, nezaujímajúc sa viac o Kintara.
O . o<-->o . O
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
"Ale, ale. Nukenin, ktorý sa chce hrať na anjelika. Práve zavraždil bezbranné zviera, ale krádež mu smrdí," začal sa pohŕdavo smiať a zodvihol reťaz. Celý jej zvyšok si obmotal okolo pásu, tak ako povedal Yasushi, až kým nestál úplne pri koňskom tele. Pri zvyšku koňského tela. Reťaz medzi ním a koňom bola dlhá asi 50cm. On si fakt myslí, že to budem ťahať, sršalo z jeho očí. Oboma rukami uchopil reťaz a silno s ňou švihol, pravú nohu oprel o koňa a snažil sa ho udržať na mieste. Reťaz sa takmer nepohla, no Kintaro začul jemné praskanie. Predpokladal, že ide o kosti. Ťahal, až kým ich úplne nedolámal a nedostal reťaz von.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Na ceste do zeme Železa
Zovrel reťaz v ruke a bez slova vykročil ku konskému telu. Jednou nohou sa odrazil od zeme a druhou naň dopadol. Spod plášťa vysunul svoj meč, o ktorého koniec bola pripevnená reťaz. Prudko niekoľko krát prebodol jeho hrudný kôš a pomedzi kosti natiahol reťaz. Keď sa uistil, že je celá od krvi a prevlečená pomedzi kosti, hodil zvyšok reťazí trčiacich z koňa smerom ku Kintarovi a čupol si. Utierajúc si zakrvavená ruky o konskú srsť zdvihol pohľad a zahľadel sa na Kintara.
"Obviaž si to okolo pásu."
Keď mal ruky čisté vstal a vykročil k nemu.
"Ber to ako trest za..." pohľad mu neprítomne skĺzol ku oblohe," krádež. Áno krádež a porušenie disciplíny."
Zastal za ním a mlčky ho sledoval.
O . o<-->o . O
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
Ironicky se na Gokuho podívala. ,,Však jasně." odvědila a pak se podívala zpátky na Michiho. Chtěla mu zase něco vytknout, ale Michi si prostě usmyslil, že chce Gokuho dostat. Nakonec Michimu jednu vrazila. ,,Už jsem myslela, že se ti omluvím, ale když stál při tobě ten tvůj Jashin, tak asi není potřeba." sykla na něj naštvaně a zatvářila se n míru uraženě. ,,Co dál?" koukla se okolo. Očividně skončili.
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
Yasushiho pokojná reakcia Kintara zaskočila. Tušil, že niečo plánuje a ešte ho v tom utvrdil, keď si vypýtal reťaz. Nedôverčivo naňho pozrel a začal odmotávať reťaz z ľavej ruky. Tss, nevie si ukradnúť vlastnú. Idi*t, zbabelý, bežalo mu hlavou. Nakoniec však reťaz odmotal a hodil mu ju. Dával si pozor na Yasushiho pohyby a bol pripravený akúkoľvek nepriateľskú reakciu odmeniť pravačkou, na ktorej reťaz stále bola. Aj keď niekde vo vnútri cítil, že to nemá zmysel.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Cesta do Zeme Železa
Aj napriek jeho zjavnej provokácii, zachoval chladnú hlavu. Predsalen, bolo to viac ako čakal. Verí, že ešte bude mať príležitosť sprelámať mu pár kostí. Meč pomaly odložil pod plášť a potom pred seba vystrel ruku "Tvoju reťaz."
Preskočil pohľadom na svoju dlaň a potom späť na Kintara.
O . o<-->o . O
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
Počas Yasushiho rozprávania sa na Kintarovej tvári objavil diaboľský úsmev. Týmto svojím správaním mu pripomínal jedného z Kaitouových poskokov. Neuveriteľné múdry, chladný, bez štipky emócií, čo slovo, to vyhrážka, nafúkanosť a arogancia väčšia, než u kohokoľvek. Nenávidel to. Nenávidel ich. Tentoraz to v ňom však nevyvolalo hnev, ale odpor. Pozeral sa na Yasushiho a videl len kus h***a. Vedel však, že vyžaduje odpoveď a nevyhráža sa len tak do prázdna. Zdvorilý však nemienil byť. Uklonil sa a so zjavným sarkazmom prehovoril: "Rozumiem vám, moja Pani."
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Cesta do Zeme Železa
Zastane dva metre pred ním a mlčky naňho hľadí. Jeho výraz je nemenný, rovnaký ako predtým, no napriek tomu z neho vyžaruje niečo chladné.
"Poviem ti to len raz, tak si to zapamätaj. Som tvoj Sensei, ty si môj žiak. Keď poviem že budeš utekať, tak budeš utekať. Keď ti poviem že budeš sedieť, tak budeš sedieť. Keď ti poviem aby si si zlomil ruku, tak si zlomíš ruku."
Odmlčí sa na okamih, no nespúšťa z neho pohľad.
"Odpovedz mi, že mi zreteľne rozumieš. Akákoľvek iná odpoveď bude znamenať že nerozumieš a doriadim ťa tak, že si budeš želať byť tým koňom."
Hovorí to potichu, bez akejkoľvek emócie v hlase. Nesnaží sa byť arogantný, ani nepríjemný. Proste mu vysvetlil situáciu. Meč v jeho ruke sa mierne pohne a prudko ním švihne do strany, očistiac tak konskú krv.
O . o<-->o . O
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
Cítil silné uspokojenie ako už dávno nie. Nie však na dlho.
Yasushiho rýchlosť ho ohromila. U žiadneho z Kaitouových poskokov nikdy takú rýchlosť nevidel. U žiadneho človeka, lepšie povedané. Bol natoľko ohromený, že nestihol zareagovať a zrútil sa spoločne s koňom. Rýchlo sa však zdvihol a videl, ako Yasushi kráča smerom k nemu. Tasiť zbraň sa Kintaro však ani nepokúsil, namiesto toho začal tlieskať. "Pekná práca s mečom. Od dnešného dňa sa môžeš pýšiť tým, že si skolil bezbranného koňa," odpľul si tretíkrát rovno Yasushimu do cesty a čakal na ďaľšiu, v očiach Kintara arogatnú odpoveď.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Cesta do Zeme Železa
Rozhodol sa, že Kintara počká na ďalšej križovatke, no Kintaro zjavne zle pochopil jeho úmysel. Klopýtanie kopýt oproti jeho nečujnému behu pôsobilo natoľko nápadne, že už v diaľke Yasushi skontroloval situáciu za sebou a keď zistil, že ho Kintaro doháňa na koni, neveriacky pootvoril ústa. Chlapec je vynaliezavý, to mu musí uznať, no nerešpektovanie rozkazov a robenie z neho blázna, to je vec druhá. Počkal, kým ho dobehol a bežal zarovno s ním. Vedel, že zviera v tom bolo nevinne, no malo jednoducho smolu. Rýchlosť, akou presvišťal popred ukradnutým koňom sa dala porovnať len so svišťaním čepele jeho bielej katany. Bola to dokonalá ukážka rýchlosti, potrebnej sily a nádhernej presnosti. Telo koňa si prvé okamihy ani neuvedomilo, že stratilo hlavu.
Ocitol sa na druhej strane a zastal. Zamračene pozrel na konskú hlavu s vyplazeným jazykom, ktorý jej vytŕčal z úst a následne na veľké konské telo ako sa rúti k prašnej zemi. Potom sa zahľadel na Kintara a so zakrvaveným mečom vykročil k nemu.
O . o<-->o . O
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
"Ideme navštíviť jedného môjho známeho, to si mi naozaj pomohol," zafrfľal si pod nosom, dostatočne hlasno, aby to bolo počuť, ale snažil sa vytvoriť dojem, že to nechcel. Neustále si niečo mumlal pod nosom, no kráčal za ním, až kým nedorazili na križovatku.
"Niesom slepý, vidím, že svitá," odpľul, no keď Yasushi skončil a rozbehol sa, opäť vrátil pohľad na neho.
"Utekať? Niekto sa chce hrať na králika, hmmm," odpľul si druhýkrát. Sledoval, ako Yasushi beží, naozaj sa mu nechcelo následovať ho. Chvíľku premýšľal, čo ďalej. Jeho kratučké použitie mozgu náhle prerušil neďaleký zvuk - erdžanie koní. Kintaro hneď vedel, čo robiť. Malá osada bola neďaleko a trvalo mu len niekoľko minút, než sa k nej dostal. Bolo ešte skoro ráno a v stajni sa nachádzal len jediný človek, ktorý sedlal kone, zrejme nejakého urodzeného pána, ktorý sa v osade na noc ubytoval. Kone boli totižto prekrásne, zjavne veľmi silné, oddýchnuté a nasýtené. Počkal si, kým nebude plne osedlený aspoň jeden z koňov sa zrazil toho človeka na zem jedinou ranou. Bol to prostý človek, nemal šancu Kintara ani zazrieť. Kintaro okamžite nasadol na jedného z nich a cvalom sa vydal za Yasushim. Ten si zjavne nerobil starosti zo zahladzovaním stôp, nechcel Kintara striasť a pri tempe, aké Yasushi udržoval by sa mu uhladiť všetky stopy podarilo len veľmi ťažko. Dobehol ho do 30tich minút a zvolnil na jeho tempo. Provokačne si pri ňom zývol na znak nudy.
Láska a mier!!!
Yasushi Maeda
Cesta do Zeme Železa
"Ideme navštíviť jedného môjho známeho." odvetil bez toho aby sa naňho pozrel a pokračoval v ceste.
Bolo ráno, bolo chladno, slnko ešte nevychádzalo. Čakala ich dlhá cesta a Kintarova neschopnosť pohybovať sa ako plnohodnotný shinobi im veľmi nepomáhala.
Keď prišli ku križovatke, odbočil na pravú cestu a zastal. Otočil sa ku Kintarovi a vzápätí k oblohe.
"Svitá. Kedže máme pred sebou dlhú cestu, budeme utekať. Snaž sa udržať so mnou tempo."
Bez ďalších okolkov sa rozbehol. Či ho Kintaro následoval, či nie, bola jeho vec. Úprimne bol zvedavý na jeho kondičku. Niekoľkohodinový beh, ktorý naplánoval, ju mal preveriť. Túto cestu veľmi dobre poznal, preto ju vybral aj keď lavou mohli ušetriť trochu času. Jej čaro spočívalo v miernom stúpaní, ktoré si človek spočiatku ani neuvedomuje. No v konečnom dôsledku človek stúpanie pocíti a celkom rýchlo.
O . o<-->o . O
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
Tak teraz je to lepšie, prebehlo mu hlavou. Lepšie ako naposledy, zaspala takmer okamžite. Aj tak si však nebol istý, že toto bol jej limit. No, čo už, poslal ju spať a už to nebude meniť. Navyše, menší oddych by bodol aj jemu. Nebol síce ešte ani zďaleka na pokraji zrútenia ako Cara, no určite nebol fit. Sadol si teda k najbližšiemu stromu a oprel sa oň. Driemal len na jedno oko, stále boli moc blízko hraníc Zeme Vody a nebol presvedčený o tom, že sú neprenasledovaní.
Prebral sa skôr ako Cara. Niet sa čomu čudovať, neprešla ani hodina, podľa polohy Slnka. Jemu to však celkom stačilo, no teraz ho pre zmenu začal trápiť hlad. Vďaka jazeru však o divokú zver nebola núdza. Bolo používané ako napájadlo všemožnými organizmami. Hajinovi však padol do oka len jeden z nich, pekný, vypasený diviak. Hrabal sa v zemi niekoľko desiatok metrov od Hajina a buď si ho nevšimol alebo ho nepovažoval za hrozbu. Na tom nezáležalo, dneska poslúži k ich nasýteniu. Uloviť ho nebol najmenší problém. Jedna presná rana ľadovým oštepom a bol skolený. Hajin ho okamžite začal pripravovať na ohni. Vôňa sa šírila okolím a lákala okolitých predátorov, žiaden sa však neodvážil priblížiť. Taktiež to mohlo dopomôcť prenasledovateľom, no to už prestalo trápiť.
Láska a mier!!!
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Pokúšala sa dýchať pomaly, ale panika jej to nedovolila a Cara mala pocit, že vzduch sa jej ani nedostáva do pľúc. Ak ju Hajin čoskoro nepustí z toho vodného väzenia, určite tam umrie. So strachom zistila, že sa jej svet pomaly začínal rozmazávať a pred očami sa jej začalo zahmlievať. V mysli si opakovala jedno a to isté, nesmie teraz odpadnúť, jednoducho nesmie.
Dúfala, že jej chabý pokus bol dostatočný na to, aby jej Hajin dal na chvíľu pauzu. Na ďalší pokus už nemala síl a naisto vedela, že to bude jej koniec.
Keď sa vodná guľa rozplynula, Cara nestihla zareagovať a spadla na zem na všetky štyri. Pokúsila sa nadýchnuť, ale vzduch sa jej zasekol v hrdle a mladá blondýnka niekoľkokrát zakašľala, než sa jej podarilo konečne poriadne nadýchnuť.
3 hodiny. Iba tri hodiny oddychu. Cara sa nespokojne zamračila, ale držala hlavu sklopenú, aby si to Hajin nevšimol, keďže ho nechcela nahnevať. Ktovie čím by potom ešte musela prejsť.
Radšej zaspätkovala čo najďalej od muža. Zastala až keď chrbtom narazila do stromu. Tam sa schúlila do klbka ako malé mača, zavrela oči a po pár sekundách už spala. Od únavy a totálneho vyčerpania.
Mahiru Mazekani
Hranice Země Ohně
"Hm. Tak Henge no Jutsu. Dobrá." Pomyslel si Mahiru, soustředil a začal vyvolávat čakru, která pomalu obalovala jeho tělo. Jakmile pocítil, že jeho čakra mu obalila tělo, představil si svého senseie. Každý detail jeho oblečení. Rysy jeho postavy. Výšku a pokusil se odhadnout i váhu. "To je ono." Pomyslel si. "Henge no Jutsu." Vykřikl a kolem Mahira se objevil dým. Po chvíli ustupoval a jeho sensei mohl vidět výsledek. Ovšem jakmile dým zmizel úplně Mahiru si všiml jedné věci. Znovu zavřel oči a soustředil čakru. Zapomněl při přeměně na jednu věc. A to jizvu. "Henge no Justu." Teď už hotov ze svou přeměnou, čekal na reakci svého učitele
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.