Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Kintaro Ouro
Cesta do zeme Železa
"Tss, akoby tí ďaľší predstavovali nejaké nebezpečenstvo," povzdychol si a zakrútil hlavou, "niekedy mi fakt pripadáš ako sr*b." posledné slovo radšej prehltol. A dobre urobil. Yasushi totižto privolal summona. V tejto chvíli ho radšej nechcel provokovať.
Poslušne Yasushiho následoval, ale moc mu to nešlo. Pri každom kroku mal pocit, že orlica sebou škube. Občas sa nemotorne pošmykol a keď sa snažil zachytiť, takmer orlici vytrhol perie.
"Nemá ma rada." vyhlásil, keď sa dotrepal na Yasushiho úroveň.
Hajin Tori
Zem Ohňa
Na prekvapenie ani jeden z jeho nových 'študentov' nič nenamietal. Zdalo sa, že Doujiho to dokonca potešilo. Buď to, alebo tak chcel len vyzerať. Presne naopak to bolo s Carou. Ikeď poslušne následovala Doujiho a neskôr sa k jatkám aj sama pripojila, bolo jasne vidieť, čo si o tom myslí.
Masaker skončil takmer okamžite. Bežní ľudia nemali šancu postaviť sa dvom nukeninom, čo i len Geninom.
Keď si bol Hajin istý, že preživší sú dostatočne ďaleko, išiel si prezrieť vykonanú prácu. Pár metrov od vchodu našiel neprítomnú Caru. Nesnažil sa na ňu rozprávať, len ju schmatol za ruku a dotiahol ju naspäť dovnútra. Celá miestnosť bola lepkavá od krvi a páchla čerstvými mŕtvolami. Douji vyzeral celkom pokojne, vraždenie mu zdá sa nerobilo žiaden problém. Hajin pustil Caru a uistil sa, že sú všetci mŕtvy. A dobre urobil, pretože jeden muž zjavne mŕtveho len hral. V hrudi mal síce zapichnutý kunai, ale keď sa Hajin pozrel bližšie, zistil, že kunai je zapichnutý len do knihy, ktorú mal muž pod oblečením. Krv okolo jeho tela zjavne nebola jeho. Na obyčajného človeka šikovný, pomyslel si. Hajin mu tvrdo pristípul obe ruky. Ozvalo sa za hlasné zapraskanie, no v momente bolo prehlušené bezmocným výkrikom metajúceho sa muža. Z pod Hajinových nôh nemal šancu si ruky uvolniť. Bolestné výkriky sa rýchlo začali prelínať so vzlykajúcim plačom. Hajin mužovi niečo krátke pošepkal a pustil ho.
"Doraz ho." povedal Care a položil Doujimu ruku na rameno na znamenie, že sa do toho nemá pliesť.
"Pomoc. Prosím milé dievčatko. Máááám," muž skôr plakal, než rozprával, "mám deti. Matka im umrela. Prosím, zľutuj sa."
Láska a mier!!!
Naitaki Kensei
Naitaki uviděl jak proti němu letí jeden obrovský útvar z vítru
připomínající šavli.Mělo to celkem velkej rádius dosahu.
Naitaki odskočil z baráku. Tu holku už ani nevnímal. Poté uslyšel jak velikou ránu a když se otočil tak uviděl jak barák pomalu stahuje gravitace.
Naitaki se rozběhl do pravé strany domů z Naitakiho pohledu.
Oběhl dům a uviděl jak se ten týpek rozbíhá do trosek.
Naitaki vzal pár jehel a hodil je před to ho týpka.
"Proč se tak snažíš nezemřít ? "
Ušklíbl se Naitaki na něj.
Cara Amnell
Zem Ohňa, čajovňa
Zadívala sa na dvere čajovne a už-už chcela vstúpiť. Predstava, že si chvíľu posedí pri teplom čaji v príjemnom prostredí, kde ju nikto nepozná, bola lákavá. Ale človek nikdy nedostane to, po čom najviac túži. Nestihla do čajovne ani len nahliadnuť, keď sa k nim pridal Hajin a zrušil im oddychový čas.
Drobná blondýnka ho bez slova nasledovala, hoci sa netvárila práve nadšene. Keď im Hajin zadal úlohu, Cara na neho zdesene pozrela. Zabiť zopár ľudí? Civilistov? ktorí za nič nemôžu a len si prišli oddýchnuť do čajovne? Veď sú nevinní, nič nespravili, nie sú to ich nepriatelia. Prečo ich zabíjať? Nechcela to, nechcela byť vrah, nechcela byť tá, čo vezme život nevinnému človeku.
Srdce jej búšilo až niekde v krku, potila sa všade, v hlave jej pulzovala krv, mala pocit, že jej každú chvíľu vybuchne.
Nie, nemohla zabíjať na povel. Veď doteraz bola trénovaná, aby nevinných chránila, nie aby vraždila.
Naprázdno prehltla. Nebolo cesty späť. Bola v slepej uličke a jediná možná cesta bola tá, ktorú jej ponúkal Hajin a to znamenalo plniť jeho príkazy. Podriadiť sa, robiť aj to, čo bolo proti jej prirodzenosti. Červená kontrolka v jej mysli blikala jasnejšie než kedykoľvek predtým, varovala ju, kričala na ňu, aby to nerobila. Ale... Mala vôbec a výber?
Douji na ňu nečakal a očividne nemal problém zabíjať hocikoho, ale ona... Sklonila hlavu, zvesila plecia a vydala sa za Doujim do vnútra čajovne. Kráčala tak pomaly, že keby išla pomalšie tak by cúvala.
Zastala vo dverách a pri pohľade na dianie v čajovni jej zovrelo žalúdok.
Nemohla tam ale iba tak stáť. Musela aj ona priložiť ruku k tomu desivému dielu. A tak v jedinej sekunde potlačila všetky výčitky, všetky dôvody prečo nie, do najtemnejšieho kúta vedomia a prepla na autopilota. Konala bez toho, že by premýšľala, že by si vôbec uvedomovala, čo robí. Inštinktívne siahla po kunaioch, ktoré hodila po utekajúcich mužoch. Ďalšie dva vrazila mladej žene do hrude, jednou nohou odkopla bezvládne telo, z ktorého zároveň vytiahla krvavé kunaie a pár krokmi sa presunula do stredu čajovne a kunaie hodila každý do inej strany. Zasiahli svoj cieľ, muž a staršia pani sa zrútili k zemi.
Kým stihla vytiahnuť ďalšie, pocítila váhu na chrbte, neudržala sa na nohách a aj s neznámym útočníkom spadla na zem. Pred očami sa jej zjavili hviezdičky, ako si udrela čelo, ale nestrácala čas, keď pocítila, že je voľná, prevalila sa na chrbát a kopla naslepo nahor pred seba. Mala viac šťastia ako rozumu, muža trafila presne medzi nohy. Keď od bolesti padol na kolená, Cara mu bez váhania podrezala krk. Krv ju zasiahla do tváre, prekvapene zažmurkala, akoby v tom momente precitla. Rozhliadla sa naokolo po tej spúšti, pohľad jej padol na jej zakrvavené ruky a zatočila sa jej hlava. Všade, kam sa len pozrela, ležali mŕtve telá. Nemohla dýchať, mala pocit, že miestnosť sa zmenšuje, že ju o chvíľu rozpučí.
Stočila sa na pätách a vybehla von. Bežala a nevedela kam, ale nestihla ujsť ďaleko, nohy sa jej podlomili a padla na kolená do trávy. Splašene sa pokúšala utrieť krv z rúk do zelenej trávy, ale čím viac sa ju snažila utrieť, tým viac ju rozmazávala po dlaniach. V očiach ju pálili slzy, ale odmietala plakať. Chcela sa jej zvracať, ale nemala v pláne ukázať Hajinovi, že je len neschopné decko.
Spravila, čo chcel. Zabila nevinných ľudí. Nie je o nič lepšia, než tí, ktorí zabili jej tím.
Vesnice Mora no Hi
Prozatím v klidu si vyslechl, co mu ten kluk řekl. Ani nečekal, že by mu něco řekl, ale aspoň se něco dozvěděl. Nebylo toho moc, ale i z toho se dalo vyčíst, že jeho útok je jen náhoda. On náhody neměl rád, a proto se teď o jednu takovou náhodu postará.
Chlapec po něm hodil dvě jehlice. Jednu před něj a druhou mířil za něj. Nebylo nic jednoduššího, než uskočit stranou. Vydal se proto doprava a obě jehlice minuly. Po malé chvíli vybuchly, jak se dalo čekat. "Jestli chceš někoho porazit, neměl bys užívat stejný trik dvakrát." Řekl celkem nevzrušeně, načež začal skládat pečetě v ohromující rychlosti. "Futon: Shinku renpa!" Z jeho napnutých plic vystřelily čtyři projektily podoby zahnuté šavle. Každá se otáčela ve vlastní rotaci, dokud se všechny nespojily v jednu, která se ohromně zvětšila a rozmetala vše, co jí stálo v cestě. Celý dům, na kterém ten chlapec stál, byl v nenávratnu společně s několika dalšími v jeho řadě.
Kenzo nelenil, vytáhl katanu, do které ihned nechal proudit větrnou chakru a rozeběhl se do trosek hledat to, co z jeho soupeře zbylo.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Vesnice Mora no Hi
Ten týpek mi vyflus vzduchové koule pod nohy.
Naitaki přemýšlel co dál. Pak ho něco napadlo.
Začal skládat pečetě ,ale na poslední chvíli uskočil
,protože věděl že by to nevstihl.
Svým úskokem seskočil z budovy před toho chlápka.
"Když to tak chceš vědět tak budiž. Jistě víš že abys přežil potřebuješ dost peněz"
Naitaki domluvil a přemýšlel co dál. Bude se mi jenom plést.Nenechá mně ji zabít.Takže nejdřív musím zabít jeho.
Naitaki se usmál a vytáhl pár jehel na kterých byli nalepený výbušný lístky.¨
Chtěl ho zprovokovat ať tu techniku udělá ještě jednou.
Napřáhl se a hodil dvě jehly na toho chlápka.
Jednu před něj a jednu trochu výš ,aby dopadla za něj.
Yakumo Hizashi
Vesnice Mora no Hi
Když uslyšela Kenzu uskočila na bok a stihla si zakrýt na chvíli oči, když dopadly větrné koule na zem.Poté se podívala na Kenzu s klidným pohledem a když dořekl co měl na srdci trochu se i pousmála.
Ten kluk se mu ani trochu nezdál. Na jeho slova sice zareagoval, ale úplně jinak si je vyložil. namísto útoku na Kenza opět zaútočil na tu holku. Nad tímto nedorozuměním jen zakýval nevěřícně hlavou a nechal katanu opět sklouznout do pouzdra.
Ještě jednou si prohlédl počínání obou dvou a chvíli přemýšlel, že by je nechal,ať se klidně povraždí. Naneštěstí ona věděla o místech, kam se on chtěl dostat.
Nebyl čas na ztrácet čas. Nechtěl, aby tu holku zranil,nebo zabil. Právě proto složil pár jednoduchých pečetí a natáhl vzduch do plic. "Futon: Shinkugyoku!" Z jeho úst ihned vystřelily přesně mířené stlačené koule vzduchu, které dopadly mezi oba dva účastníky šarvátky. Zprvu je chtěl jen upozornit na útok, nyní však cílil pod nohy toho útočníka,aby jej přiměl stáhnout se.
Když s technikou skončil, v klidu pronesl: "Příštím útokem ti useknu obě nohy, tak si dobře promysli, jestli chceš dál bojovat. Co po nás chceš. Mluv!"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Ten týpek řekl že ta holka jo pro něj důležitá.
Pak pomalu začal vytahovat katanu.
Kouli se vyhli. Holka udělala klona rozběhla se proti němu.
Naitaki vytáhl pár jehel a hodil je na klona i na tu holku.
Yakumo Hizashi
Vesnice Mora no Hi
Uviděla ohnivou kouli, která se přibližovala. Rychle zareagovala a skočila na strom takže koule okolo ní proletěla. Poté vytvořila stínový klon a i spolu s ním skočila na střechu za tím klukem. Obě vytáhli kunaie a zaútočily.
"Já ho vůbec neznám."řekne směrem ke Kenzovi a pozorně pozoruje nepřítele zatímco na něho klon útočil.
Yasushi Maeda
Cesta do zeme Železa
Zelená tráva lúky, orosená čerstvou krvou, bola svedkom niečoho, čo sa nedá nazvať inak, ako krvavým masakrom. Maeda pomaly skontroloval mužov, či nejavia čo i len minimálne známky života a krátkou dýkou sa poistil pri každom zvlášť. Keď bol hotový, zamračil sa na svojho žiaka a pozrel k oblohe. Bez slova pozbieral veci a otočil sa ku Kintarovi.
"Prídu ďalší. Vyhneme sa im. Zanechali sme za sebou veľa mŕtvol."
Odvrátil sa od neho a pomaly si kusol do prstu.
"Kuchiyose no Jutsu!"
Privolávacia technika zafungovala v momente ako sa dotkol zeme. Pred nimi sa vo víre prachu zjavila mohutná biela orlica, ktorá zaškriekala a roztiahla krídla. Keď jej pohľad padol na Maedu, sklonila sa k nemu. Ten s úsmevom prešiel dlaňou po jej zobáku a otočil sa ku Kintarovi.
"Poletíme. Dávaj si veľký pozor. Jej pierka sú ostré, ako čepele katany."
Odvrátil sa od neho a zahľadel sa jej do očí.
"To je Kintaro. Je so mnou. Bude letieť tiež."
Jej pohľad skĺzol na Kintara a prikývla. Potom sa pomaly sklonila k zemi.
"Následuj ma a dotýkaj sa tam, kde sa dotýkam ja." Normálne naňu vyskočí, no tentokrát kvôli Kintarovi pomaly vylezie po jej perí a zastane medzi jej krídlami.
O . o<-->o . O
Konečně mohli vyrazit. Kenzo měl v plánu po cestě zjistit, co je ta holka vlastně zač. O peníze jí nešlo a dobré skutky? Kdo dnes dělá dobré skutky.
Než se však stačili dát do řeči, proletěl kolem nich senbon. Kenzo na něj nijak nereagoval, protože jeho neohrožoval. Zato však rychle prozkoumal terén, jestli nezahlédne někoho, kdo by jim útočil do zad, kdyby se otočili. Neviděl nic. Yakumo instinktivně hodila kunai, který přesně zasáhl cíl. Byl to však pouze bushin. To jí však neodradilo. Vytvořila klon a ten se rozeběhl roh. Osobně nechápal, k čemu je to dobré. Obyčejný klon přeci žádné informace nezíská, ale jako volavka to mohlo posloužit.
Kenzo stál stále na místě. První,co jej napadlo bylo, jestli to nemohli být ti z oné vesnice. Když si však všiml reakce Yakumo, zauvažoval, jestli spíš někdo nejde po ní.
Chvíli po odběhnutí Yakumina klonu se z jedné stříšky objevila obří ohnivá koule, která mířila jejich směrem. Kenzo chvíli přemýšlel, jestli to útočník myslí vážně, poslat ohnivou kouli z takové dálky. Stačilo pár úskoků a byl pryč z epicentra. Navíc už věděl, kde se útočník nachází, protože viděl, odkud koule letěla.
v klidu se k útočníkovi postavil čelem a s mírným nezájmem na něj zavolal:"Jestli máš problém tady s tou holkou, netahej do toho mě. Nicméně musím tě varovat, že je pro mě právě teď důležitá, takže tě jí nemůžu nechat zabít."
V klidu si sáhl k levému pasu a pomalinku povytáhl katanu z pouzdra. Byl připravený rychle tasit, ikdyž mu bylo jasné, že takhle daleko to asi nezajde. "Jestli chceš pokračovat v boji, ukaž co v tobě je."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Vesnice Mora no Hi
Naitakiho klona probodl kunai.
Holka vyběhla a zastavila se přímo před Naitakim. Zeptala se ho proč zaútočil. Naitaki se rozběhl proti ní udělal náznak že chce hodit jehlu ale jen se odrazil a probodl jí. Ozvalo se syčení a holky zbyl jen kouř.
"Klon ?!.. sakra"
Yakumo Hizashi
Vesnice Mora no Hi
Všimla si letící jehly a tak vytáhla kunai a odrazila ji. Poté uviděla i nějakého kluka, ale ten byl zaměstnaný tím mužem. Podívala se tedy směrem, kudy přiletěla jehla a hodila tam kunai. Poté vytáhla další, vytvořila klon, který hlídal a ona se rozeběhla k místu odkud přišly jehla i klon. Zaběhla za roh domu a uviděla dalšího kluka. Takže tamten musel být klon. To ale není důležité, nyní se musela zaměřit na toho kluka.
"Proč jsi na nás zaútočil?"zeptá se ho s klidným pohledem.
Naitaki Kensei
Kinumichi-Vesnice Mora no Hi
Naitaki se rozmyslel co má udělat první.
Peníze.Potřebuju peníze.
Vesnice Mora no Hi je neutrální a tak tam pozabíjím pár vychloubáčaů a okradu.
Rozešel se a přemýšlel o jeho dalších krocích. Cestou si zdřímnul a pak dorazil před vesnici kolem sedmé hodiny.Vešel za brány vesnice a uviděl jednoho muže a holku.
"Sakra, vypadají dost prachatě
Takovej úlovek hned na začátku ? Ale ten chlapada jako Shinobi.
A dost silný. Kde se tu sakra vzali?"
Mohl bych je zabít tady a rychle vypadnout a nebo zajít hluboko do města a pa kse s těží drápat ven.
Naitaki serozhodl.
Zašel za barák.
Udělal pečetě pro Kawarimi no Jutsu.
Jeho klon vyšel z pozadí baráku a rozběhl se proti nim.
Vytáhl jehlu a hodil ji do tý holky.
Yakumo Hizashi,Tým Kenzo
Vesnice Mora no Hi
Došla do svého pokoje, převlékla se a lehla na postel. Po chvíli usnula. Vzbudila se často ráno, umyla si obličej, něco snědla, oblékla se a zaplatila za pobyt. Poté se rozešla k hlavní bráně. Přišla přesně v sedm a všimla si, že na ni muž už čeká. Došla tedy k němu a zeptala se."Můžeme vyrazit?" optá se ho.
Vesnice Mora no Hi
Reakce té holky ho celkem překvapila. Shinobi, který má dost peněz a dělá dobré skutky? Celé to bylo nějaké podivné. Kdyby to nebyla mladá holka a nevyzval jí k řeči on sám, začal by ji podezřívat, že se ho pokusí zneškodnit. Člověk dnes opravdu nikdy neví. "Tak dobře, ráno." Řekl jí bez slov poděkování, či rozloučení. Otočil se a odešel.
Došel si zpět do hostince a v klidu se najedl a umyl. Byl rád, že se zase jednou může natáhnout na pohodlnou postel a trochu se prospat. Katanu si však nechal na dosah z postele. Ani nevěděl jak a usnul.
Ráno se vzbudil s rozedněním,jako každý den. Nevěděl proč, ale zkrátka nemohl dlouho spát. Oblékl se a omyl si obličej. Sbalil si své věci a sešel do hostince pro něco k snědku. Odcházel ven, právě když bylo na čase. Přišel k bráně chvíli před sedmou, nesnášel nedochvilnost, proto raději chodil vždy dříve.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Yakumo Hizashi,Tým Kenzo
Vesnice Mora no Hi
Vezme batoh,který byl pod stromem a hodí si ho na záda. Poté se podívá na toho muže. "Klidně vás tam zavedu, pokud tam se mnou chcete jít, čekejte zítra ráno v sedm u hlavní brány vesnice."řekne a začne pomalu odcházet, než odejde ještě dodá. "A nemusíte mi za to platit. Dělám prostě jen dobrý skutek. Navíc nepotřebuji další peníze."řekne a pokračuje dál v chůzi.
vesnice Mora no Hi
jak bylo vidět, stále si držela odstup a chovala se spíše odtažitě. Kenzovi to bylo jedno, potřeboval z ní jen dostat informace. "Dobrá. Mohla bys mi říci, jak se tam dostanu, případně mi ukázat cestu. Cenu si zvol sama, rád ji zaplatím." Řekl jí a čekal, jakou závratnou sumu si ta holka vymyslí.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Naitaki Kensei
Naitaki utíkal co nejdál ,ale vlastně nevěděl ani kam.
Měl připravený jen plány na opuštění Konohy ,ale nikoliv
místo kde by se potom usadil.
Naitaki se otočil a kouknul se na zdi Konohy které byli už skoro nedohlednutelný díky dálce a dobře maskovanýho místa.
Naitaki přemýšlel co dál.
Musím si najít rychle nějakýho senseie.
A když to nepude tak rychle tak si budu muset vybudovat nějaký respekt.
Naitaki se dostal do místa zvanýho Kinumichi
Naitaki četl ,že je tady dost banditů čekajících na obchodníky.
"Sakra mám se sebou jen paralizujicí jed"
Naitaki se uklidni a rozešel se dál do tmavého lesa.
Bylo to divný.. nebyla tady žádná zvěř.
Najednou se asi 20 metrů před nim na větvi ukázal jeden týpek celej v jizvách.
Byl jen jeden.
"Co to tady máme za šaška?"
Naitaki se usmál.
Týpek Pokračoval : Kde pak máš maminku krysíku?
Sekočil z větve.
Naitaki si vyndal jehlu.
"No ták přece se nebojíš" řekl týpek.
Naitaki vytáhl další jehlu.
První hodil a druhou hodil do stínu té první.
Týpek první vykryl. Už chtěl něco říct když v tom ho
zarazila druhá jehla která ho trefila do ledviny.
Skácel se. Naitaki k Němu přišel.
"Od cuť se živej nedostaneš" byla poslední fráze týpka.
Naitaki vytáhl shuriken a propíchnul tím lebku.
Vzal tělo a hodil ho za nejbližší strom.
Yakumo Hizashi,Tým Kenzo
Vesnice Mora no hi
Jde poznat, že je také opatrný. Z toho co říkal, se nezdálo že by byl pro ni nebezpečím. Trochu se uklidnila, ale zůstavala stále na pozoru. Hmm...Svitky před čtvrtou světovou válkou. Něco podobného párkrát viděla v knihovnách. pomyslí si. Bylo to ale kus cesty. "Znám knihovnu, kde takové svitky jsou ale ne v této vesnici." řekne. Neměla ve zvyku moc důvěřovat cizím, ale tento muž by ji mohl něco přiučit.
Vesnice Mora no hi
Děvče přestalo trénovat a s rozvahou se optala, kdo se ptá. To se mu líbilo. Dávala si na sebe pozor. Ať už byla odkudkoli, dávala si pozor. Kenzo se prohrábl ve vlasech a snažil se působit klidným dojmem. "Říká někdo, kdo zaplatí za dobré informace. Hledám staré svitky z dob před čtvrtou velkou válkou. Naneštěstí, v těchto končinách se moc nevyznám a chodit od vesnice k vesnici a hledat knihovny naslepo mě moc nebaví."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Yakumo Hizashi,Tým Kenzo,Vesnice Mora no hi
Již pár hodin trénuje hody šurikeny, ale stále se jí zdá, že technika není dostatečně dobrá. Někdo by řekl že to cvičení trošku přehání, ale ona má cvičení docela v oblibě. Taky tím strávila více než většinu volného času. Najednou zaslechne něčí kroky. Nemá ráda, když k ní někdo takhle nečekaně chodí. Podívá se směrem, odkud přicházejí kroky a všimne si muže. Chvíli si ho měří pohledem. Když se jí poté optá z jaké je vesnice,podívá se na něho takovým pokerovým obličejem. "Kdo to chce vědět,smím-li se zeptat?"optá se ho. Schová poslední šurikeny do kapsičky a pozorně ho sleduje. Ten muž jí nepřipadal moc neschopný, takže by si měla dávat pozor. Navíc si nechce přidělat další problémy.
Vesnice Mora no hi
Z lesů se pomalu začaly vynořovat první střechy malé vesničky Mora no hi. Nebyl tady poprvé, nicméně pokaždé, když se blížil k bráně si připadal jako tehdy, když na onu vesnici prvně narazil. Chodíval sem často, především, když se chtěl schovat, nebo si odpočinout. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.
Vesničané si jej nevšímali a hleděli si své práce. Proč by se o něj také měli starat. Kromě dvou samurajských mečů na něm nebylo nic zvláštního.
Kenzo tedy v poklidu došel až ke svému oblíbenému hostinci, kde se ubytoval. Hostinský nejevil žádné známky radosti, ani nelibosti. To byl přesně ten důvod, proč se zde vždy ubytoval. Ihned, jak to bylo možné, zmizel ve svém pokoji. Pečlivě jej prohledal a když zjistil, že je v bezpečí, rozbalil své věci a vytáhl svitek. "Chudák Akira." Pomyslel si. "Kdyby mě poslouchal, nemusel by zemřít. Alespoň ne mojí rukou." Nad svou úvahou se nemile ošil. Nicméně kdyby to neudělal, vše by jim řekl a to si nemohl dovolit.
Nakonec tyto myšlenky opustil a chtěl se začíst do svitku, když si oknem všiml jakési holky, která na mýtině hází shurikeny. "Ninjové... Jsou opravdu všude." Poté se pustil do čtení svitku.
O pár hodin později vyčetl pár užitečných informací. Potřeboval by se však dostat blíže k informacím. Možná ta kunoichi dole. Možná ona by mu mohla povědět, co potřebuje slyšet.
Sešel tedy dolů na mýtinu a chvíli z povzdálí sledoval cvičení té holky. Po pár minutách k ní vyrazil a promluvil: "Promiň. Nechci rušit, ale nešlo si nevšimnout, že budeš asi nijna. Nevidím však čelenku. Z jaké jsi země?"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Vesnice Mora no hi
Právě prošla hlavní bránou vesnice.Nebyla moc velká,ale to jí vůbec nevadilo.Měla ráda spíše menší vesnice,ve velkých se moc nevyznala a navíc v nich bylo až moc hlučno.Aspoň to říkávala.Rozhodla se, že si vesnici nejprve projde.Při prohlídce si zašla do blízké restaurace,kde poobědvala rámen,zaplatila a poděkovala.Při odchodu si všimla jednoho domu,který byl zřejmě na pronájem.Tahle ulice se jí líbila a tak zašla za domovníkem,kde se domluvila na pronájmu.Vešla do svého bytu.Nebyl velký,ale stejně v něm nestráví mnoho času.Vybalila si těch málo věcí,které měla a vydala se ven.Po chvilce hledání správného místa,došla na malou mýtinku,u lesa a začala cvičit s šurikeny.
Douji Hachirou-tim Haijin
cajovna
Uz uz otvaral dvere, ked ho chytila nejaka ruka. Rychlo sa otocil ale vedel, ze je to sensei. Bez odvravania ho nasledoval a vypocul si plan. Hoci nebol kruty, tak sa pousmial: ,,Sensei, tento tim mi bude sediet´´ Konecne. Konecne si mohol robit co ho napadne a nedat sa obmedzovat nejakymi moralnymi alebo spolocenskymi zakonmi. Na nic necakal a vosiel dovnutra. Rozkopol dvere a podisiel ku baru: ,,Okamzite nalievaj, jasne?´´ arogantne povedal casnicke. ,,A naval aj prachy...´´ to sa jej uz vsak nepacilo, rovnako ako par muzom, ktory tam sedeli. Jeden ku nemu pristupil a strcil donho. zAcal mu nadavat, ale Douji sa iba pousmial. Bleskovo ho chytil pod krk a povedal mu: ,,Vzdy si premysli, do koho strkas...aj ked ty na to nebudes mat prilezitost...´´ vytasil katanu a zabodol mu ju zo spodu do hlavy az mu prevrtala mozog. Sledoval, ako mu z ust zacala tiect krv a potesene sa na to pozeral.
To uz vsak okolo vypukol zmatok. Par muzov sa ho pokusalo zastavit a adalsi utekali von. ,,Cara, nedovol im ujst´´ zakrical a pustil sa do tych co mu stali v ceste. Jedneho odkopol dalseiho rozrezal napoly katanou. Nemal s nimi problem, boli to obycajni ludia. Ten, co ho odkopol sa pomaly zdvihol. Douji sa nanho otocil. Odlozil katanu a vytasil kosu. ,,Ahoj ahoj, vies ako vyzera smrt? Takto...´´ a s kosou v rukach k nemu kracal ako smrtka. Muz bol vydeseny ako sa k nemu Douji blizil. Cely sa klepal a Douji sa stale priblizoval. Napriahol kosu a sekol. Muz padol na zem. Za sebou pocul vykrik. Rutil sa nanho nejaky mensi chlapec s flasou v ruke. Douji sa otocil a vytrhol mu flasu z ruky. Chytil ho pod krk a nevsimal si, ze sa metie. Pristupil ku oknu a cez neho ho vyhodil von. Pozrel sa cez neho. Chlapec to prezil a utekal prec. ,,Takze, utecenca mame...Cara, chces sa pridat?´´ spytal sa ked si utieral zbrane od krvi.
Hajin Tori
Zem Ohňa
Dobehol ich práve, keď sa Douji chystal vstúpiť. Položil mu ruku na rameno a pokynul mu, aby bol potichu a následoval ho. To isté aj Care. "Mám pre vás úlohu." prehovoril, keď sa dostali od čajovne niekoľko metrov ďalej. "Vojdite do čajovne a začnite tam vyvádzať. Dnu by sa nemal nachádzať žiaden ninja. Vašou úlohou je zabiť zopár civilistov, aby bolo jasné, že ste ninjovia. Minimálne jedného zdravého nechajte ujsť, aby informoval Konohu. Otázky?"
Kintaro Ouro
Cesta do Zeme Železa
Nebol to súboj, bol to masaker. Len hlupáci sa pustia do boja s ninjom, keď ním sami niesú. Jeden z mužov sa utopil vo vlastnej krvi potom čo si prehryzol vlastný jazyk, keď dostal ranu od Kintara. Iný sa pokúsil utiecť. Chyba. Skončil so zlomeným väzom. Nezáležalo na tom ako, nakoniec všetci protivníci ležali na zemi v kalužiach krvy s neprirodzeným tvarom dela. Stáť ostal len Kintaro... Kintaro a idi*t.
Láska a mier!!!
Saito Hashu
Země Železa
"Tak tedy začneme s tím Hebiontei. Jen počítej s tím, že než se to naučíš, tak si nejednou rozbiješ tlamu." varoval Saito svoje žáky a sebral hrst sněhu. Pár vteřin z ní plácal kouli, kterou pak s nápřahem hodil tak deset metrů za Mika, počkal až bude koule na Mikově úrovni a v tu chvíly vyrazil.
Z počátku to vypadalo jako by běžel Saito normálně a chystal se naběhnout přímo do Mika. Jestli ho ti dva pozorovali opravdu svědomitě, tak jim metr před Mikem zmizel. V tu chvíli skočil něco jako šipku kupředu a když málem narazil hlavou do země, natáhl před sebe levou ruku. Ve chvíly kdy se dotkla země zaryl prsty pevně do země a z této neuvěřitelné polohy, která vypadala skoro jako by se jen snažil zbrzdit pád, vystřelil kupředu ještě rychleji než předtím.
Celé to představení netrvalo víc jak tři vteřiny a přesto když se zastavil, chytil sněhovou kouli, kterou házel za Mika.
"Takže takhle vypadá Hebiontei, doufám že jste dávali pozor." řekl a oprášil si ruce od sněhu. "V zásadě je to akorát šipka do stejné polohy ze které startují běžci při závodech. Vy, jako genninové, budete rádi až se ji naučíte, ale až se ji naučíte pořádně a tím myslím opravdu pořádně, budete schopni během toho běhu ještě rozseknout toho týpka co obcházíte, ale zatím to nezkoušejte, jen si natlučete čumáky..." Pak jim dal rukou poky, ať začnou trénovat jestli chtějí nebo ne a sledoval co budou provádět. Musel si přiznat, že si ten pohled užije...
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
Země Železa
Na tohle už Miko slyšel. Zastavil se, otočil a zamířil pomalu zpět k Saitoovi.
Zbavit protivníka zbraně by mohlo být v boji velmi efektivní, stejně tak jako se dostat přes obránce k cíli za ním.
"Nebudu si vybírat, nauč nás oboje."
Možná že čekání v téhle zmrzlé díře k něčemu bude.
Saito Hashu
Země Železa
"Nóó.." protáhl jako by Saito přemýšlel, "můžeme se koulovat." Pak se zasmál při té představě. "Nebo vás taky můžu naučit jak rozbít jakoukoliv zbraň. Vyberte si." Nebyl si jistý co si Miko vybere, co si Tenno vybere bylo naprosto zjevné, ten kluk polykal techniky jako poušť vodu. Pak ho napadala ještě jedna věc. "Nebo vás můžu naučit jak obejít prvního soupeře a zaútočit na druhého. A není k tomu potřeba ani měnit směr." To poslední ho napadlo bezděčně, ani nevěděl jak na to přišel, protože svůj Hebiontei nepoužil už celé věky.
Ami Kanura
Hranice Země Ohně
"Jako další bych tě měl naučit Henge no jutsu, ale než se na to vrhneme, tak tě taky budu muset naučit přemýšlet! Nemůžeš neustále omdlévat! Jsi teď společníkem nukenina a to ne zrovna oblíbeného v této oblasti. Když pokaždé omdlíš, riskuješ, že tě někdo okrade nebo ti rovnou podřízne ten tvůj krček, takže ještě jedno omdlení a slízneš si to i se smetanou jasné?" Pak se s povzdechem otočil a a pokynul mu aby vyrazil za ním. Po chvilce chůze došli ke skále, kterou někdo osekal do téměř rovné podoby a táhla se do výšky tak daleko že bylo stěží vidět vrchol. "Polezeš nahoru a uděláš značku tak vysoko jak vylezeš a zase slezeš, jasné? Varuju tě, nepokoušej se vylézt až nahoru, nemáš šanci a jestli omdlíš.... no věř mi, že já tě tu nechám a seškrabávat tě nebudu." Pak se opřel o stěnu a rukou mu ukázal, že může lézt.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Yasushi Maeda
Cesta do Zeme Železa
Nesledoval Kintarov osud. Musel sa sústrediť na troch mužov, ktorý ho s rozzúrenými výrazmi obklúčili. Jeden z nich spravil krok vpred a začal kričať. Boli nemotorní, ich výzbroj bola chabá a robili zbytočne veľa pohybov. Pre nich dvoch nepredstavovali veľkú hrozbu, no nesmeli nechať nič na náhode. Podcenenie súpera bola jedna z najväčších chýb, akú mohli urobiť. Nepriateľ, ktorý bol k Yasushimu najbližšie mal robustné telo. Bol pomalý, no jeho seknutie mečom bolo celkom nebezpečné. Vyhol sa mu skrčením, oprel sa rukami o zem a v momente jeho noha vystrelila vzad, odkiaľ sa blížil druhý nepriateľ. Kop do hrude ho odhodil dozadu a zanechal v tráve, plujúc krv. Opäť sa blížil útok, tentokrát z každej strany. Na pravo bol robustný jedinec, na ľavo útlejší chlap, no omnoho rýchlejší. Yasushi uskočil vzad a ich meče sa skrížili. Nečakal však kým začnú reagovať, v momente vyrazil vpred a z rýchlej otočky uštedril útlemu mužovi kop do boku, že zobral zo sebou aj robustného chlapa a pristáli na tom, čo chrapčal v tráve. Ozvalo sa vysunutie katany z púzdra a vyskočil na chrbát jedného z nich. Bez dlhšieho váhania, nechal meč prekĺznuť cez jeho krk a tento postup zopakoval aj pri ďalšom. Posledný stále ležal na zemi, rebrá mu zrejme poranili plúca, snažil sa prosiť o milosť, no nešlo mu to. Uchopil Yasushimu okraj nohavice, no ten na jeho prosby kašlal. Poslal ho na druhý svet rovnako ako tých predtým. Keď sa otočil ku Kintarovi, jeden z jeho súperov už ležal na zemi. Ďalší dvaja práve útočili, no rozhodol sa nezasiahnuť.
O . o<-->o . O