DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Ake Hoku
Na palubě lodi
Ake sledoval jak dva vazouni z posádky vyrazili na Moshinův příkaz vytáhnout kotvu. Tanosuke a Yataro, Ake si je pamatoval. Během jejich krátké společné plavby naučili Akeho zacházet s lanovím a Yataro ukázal Akemu jak správně táhnout za veslo, aby si nestrhal záda. Byli to dobří chlapi, občas trochu nerudní, ale ve své podstatě správní chlapi a teď museli zemřít.
Ake nechal oba chlapy kolem sebe projít, rvát se s nimi tváří v tvář by mohlo být zdlouhavé a nepříjemné, čemuž se chtěl Ake vyhnout.
"Vemeno, huh?" uchechtl se Ake tváří v tvář Moshinovi a začal se hýbat. Už to nebyl ten neohrabaný vyzáblý spratek co se nalodil, ale závan větru, který za sebou nechával jen mrtvé. Ake se pohnul rychleji než kterýkoliv ze tří mužů poblíž stihli mrknout, na patě se otočil a kopancem do Achillovy šlachy poslal Yatara do salta vzad. Ake pak kop protáhl do vysokého oblouku, který zakončil perfektní gilotinou, čímž, ač těžko uvěřitelně, zarazil Yatarovu hlavu do desek paluby.
Ake pak bez meškání zakročil a jako duch se prosmýkl za zády překvapeného Tanosukeho, chytil ho za hlavu a dalším rychlým krokem se dostal opět před něj. Zmatený Tanosuke, který celou dobu nechápavě zíral na kolmo stojící tělo s hlavou zaraženou v palubních deskách, ucítil jen ocelový stisk Akeho prstů a pak se jeho hlava prudkým trhnutím otočila. Když se s ním svět zastavil, zjistil, že má před očima bledého kapitána Mohsina, pokusil se něco říci, ale zjistil, že z jeho úst nevychází žádný zvuk, pak už se mu jen zatmělo před očima a jeho tělo s těžkým žuchnutím spadlo na dřevěnou palubu.
Ake pustil Tanosukeho hlavu a jeho bezvládné tělo se sesulo na palubu, jen koutkem oka si všiml nepatrného záškubu Yatarovy ruky. Z nějakého důvodu mu to připomnělo jak ho, ani ne dva týdny zpět, učil Yataro pít alkohol a strašně se smál, když to napoprvé Ake všechno vyplivl. jeho ruka dělala stejný pohyb tu noc, když byl namol opilý v podpalubí. Akeho výraz se nezměnil, když kopnutím převrátil tělo tak, že zlomilo Yatarův krk uvězněný v deskách paluby.
"Kde jsme to byli, Moshino? Ano, vemeno, ano, vyfackuješ mi ten úpal z kebule, že?" Prohodil Ake ledovým hlasem, a i když měl na rtech tenký úsměv, nebylo v něm žádné veselí. Kapitán plavidla na něj stále nevěřícně zíral nedokázajíc ze sebe vydat hlásku zděšením. Ten vyzáblý nemotorný klučina, kterého nabral při poslední plavbě, se před jeho zraky změnil ve vraždící stvůru. Asi vteřinu tam na sebe tak koukali, chlapec a už, než se Moshino konečně vzpamatoval, na patě se otočil a pokusil se rozběhnout, než však udělal jediný krok, ucítil jak se mu něčí paže ovíjí kolem krku.
"Klid, je umřít je jednoduché, je to jako kopnout panáka, prostě se zhluboka nadechnete a..." *křup* Místo posledního slova Ake jen prudce trhnou paží a Moshinův život skončil tak jako dvou členů jeho posádky.
Roku se mezitím stihl vzpamatovat, okamžitě pustil kormidlo a rozběhl se k zábradlí na pravoboku, chystajíc se hledat spásu ve vlnách. Právě se přikrčil a chystal ke skoku přes zábradlí když v tom ho něco prudce zasáhlo do krku až se mu rozostřilo vidění. Když se mu oči zase zaostřili, zjistil, že leží na zemi asi metr a půl od místa kde byl před okamžikem, v kaluži něčeho hustého a červeného. Jeho poslední myšlenka byla na jeho vlastního syna, který na něj čekal v Kirigakure a na to jak moc se podobá tomu chlapci, který ho právě...
Ake stále stál u zábradlí na pravoboku, kde v zábradlí chyběla jedna příčka. Příčka kterou vytrhl holou rukou a poslal jako oštěp přes půl paluby, kde vzala život Rokuovi. Ake ještě okamžik zíral na svoji nataženou ruku, kterou právě hodil kus dřeva, vyděšen jak reflexivně jednal, ale byla v tom i trocha pýchy. Pýchy válečníka a zabijáka k dokonalé odezvě a perfektnímu provedení. Když byl hotov se čtyřmi na palubě, vyrazil si pro šestici dole u vesel. I když ani jeden ze čtyř nevykřikl, nárazy těl o palubu upozornili šestici u pádel, že se něco děje, a tak, když Ake sešel do podpalubí, čekali tam na něj, ozbrojeni háky, tyčemi a noži.
jejich boj byl statečný, ale skončil rychle. Během deseti výdechů stál Ake nad šesticí mrtvých těl a i když byly těla křižována ranami, každé mělo na sobě alespoň jednu čistou přesnou ránu, nikdo z nich netrpěl.
Poté co Ake prohledal kapitánovu kajutu a našel všechny peníze co vydělali cestou z Kirigakure do Země větru přetáhl Ake všechna těla do podpalubí, odkud vzal i kus provazu, kterým na palubě přivázal kormidlo tak, aby navedlo loď na otevřené moře. Pak už jen sestoupil do podpalubí, kde svým mečem udělal několik děr do trupu lodi. Takhle loď popluje aspoň půl dne než se podpalubí naplní vodou natolik, aby se loď potopila. Takhle se loď se svým zbožím a těly potopí v celku a nikoho nenapadne je hledat dřív než za pár týdnů.
Ake přešel po palubě se svým batohem plným věcí na zádech, obul si boty a oblékl triko, které před soubojem odložil a s posledním pohledem na loď přeskočil zábradlí a nechal loď mizet v dálce, zatímco on pokračoval pěšky po vlnách moře směrem k neosídlenému pobřeží. V batohu na zádech měl dost vody na týden střídmého užívání a zhruba stejně tolik jídla, teoreticky dost zásob na to aby došel do Skryté písečné a zpět.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kapitán Moshino a jeho posádka
Vody Země větru
„Co to sakra děláš!? Byls dlouho na sluníčku nebo co!?“ vyštěkl na Akeho Moshino zpoza kormidla, když mladík uvolnil kotvu.
„Tanosuke, Yataro, dostaňte tu kotvu zpátky na palubu! A ty mi poď podržet kormidlo, Roku, než tomu vemenu vyfackuju ten úpal z tý jeho kebule!“ zahalekal na své muže, kteří Akeho počínání až doteď nechápavě přihlíželi, načež si to sám vykročil plavovláskovi naproti.
Netušil, co měly ty jeho řeči znamenat, ale co mu mohl ňákej usmrkanec!? Takovej potížista... Za to si Touma něco vyslechne!
Feudální záležitosti
„Uruse! (Sklapni!)“ okřikl Hirotada Fuse vztekle a dál se rozhlížel kolem sebe.
„Premiantka jo!? Prej kazekage osobně! Kecy! Je to jen malá holka...!“ zatínal Fuse zuby a po spánku mu stékal pot. Sám však o svých myšlenkách tak přesvědčený nebyl.
Když se do místnosti vrhla nová trojice rusovlásek, prudce se na ně otočil a vytřeštil oči, těkaje pohledem od jedné k druhé.
„Kuso, tohle je vopruz!“ zaklel muž v duchu a dal se na ústup vzad.
Najednou se před ním ale objevila čtvrtá Toshimi a zastoupila mu cestu.
„To je ta pravá!“ vytáhl Fuse shurikeny a mrštil je po čtvrté dívce.
Hizuki Shima
Tým Beta
Loď Mořská panna
Chika s kapitánkou rozdělily dvojice a přestože ani žádné námitky nečekaly, nedočkaly se jich ani od nejmladšího člena skupinky. Vlastně se zdálo, že jí je to úplně jedno a spíše se zajímala o ten příběh ohledně názvu lodi. Když se dostalo i k tomu a pouze se vyprávění odsunulo na večeři, na chvíli posmutněla, ale tato změna nálady byla pomalu pryč, než si jí mohl někdo všimnout a dívka vyrazila rychlejším krokem k čelu jejich výpravy směřující k lodi. Zřejmě by i vyběhla napřed, kdyby věděla kudy a neuvědomovala si, že když se ztratí, odloží se příběh a celkově všechny věci nadcházející ještě o její hledání.
Když potom skutečně všichni dorazili k lodi, zastavila se s otevřenou pusou. " Já spím, že ano? Takováhle super loď přece nemůže ani existovat..." Vyjeví své překvapení nahlas a nenápadně se pokusí se štípnout. "Tak asi nespím a toto je skutečné... Páni..."
Až do konce prohlídky potom mlčela a snažila se ničeho se nedotýkat. "Tak toto vypadá skoro jako ta zvláštní budova, kde jsme byli s rodiči a bylo zakázáno na cokoliv sahat, protože to bylo moc cenné a tak..."
Svůj údiv zpracovávala až do chvíle, kdy před ní byl položen talíř s polévkou, která voněla do širého okolí. "Děkuji mockrát." vzpomněla i ještě celkem včas na slušné vychování a poděkovala tak jak číšníkovi, tak kapitánce. Než jí však napadlo vzít do ruky lžičku, odvedl její pozornost Shi zpátky k příběhu. Naklonila se mírně ke kapitánce a nepobízela ji. Pouze v tichosti onen příběh očekávala a otázkou bylo zda mlčela únavou, nebo se bála, že by vyrušovala vypravěčku.
Hikari Kibono
Tým Omega
severní cvičiště
Achjo. On nezastavil vůbec u nikoho. Kde se v něm sakra bere to jeho spalování? Hikari přidala na tempu. Po včerejšku ani omylem nesdílela Ritsuovo nadšení, které se přeneslo i na její parťačku. To ale neznamenalo, že chtěla přiběhnout na cvičiště jako poslední. Cestou minula zelináře, který si ještě ťukal na čelo a díval se kamsi dopředu, na obláček prachu, zvířeného jouninem, kterého se snažila dohnat. A o chvilku později minula dvojici dam, jež se snažila ukáznit vlasy po poryvu větru, který jounin svým během u nich zvedl.
Přes prach který teprve začal klesat zpět k zemi neviděla, kde a zda se její sensei konečně zastavil, ale začala mít obavy, že se z tohoto jejich nástupu vyklube trénink na něco, co by se dalo nazvat jen vytrvalostním tryskem. Jak to sakra dělá? To si nějak pomáhá čakrou, nebo co? Začalo ji píchat v boku a musela se přinutit dýchat pravidelně, aby to přestalo, a aby si přitom udržela rychlost, nebo mohla dokonce přidat. Konečně po chvilce zahlédla plavou kštici, ztrácející se na pískem pokryté písečné planině. To vypadalo na další den ve výhni pouště. Pokusila se ze sebe vyždímat ještě trochu rychlosti navíc a poohlédla se po Rise. Konečně doběhla k Ritsuovi, celá udýchaná. Připadala si, jakoby celé ty roky tréninků na akademii byly bez efektu. Vůbec mu nestačila!
Hlídači
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Střecha
Kočka seděla na opačné straně střechy a dívala se na měsíc. Ten totiž začal klesat. Přechýlila se půlnoc a Kirazu se podle jeho polohy snažil zhruba odhadnout, kolik je hodin. Čas ubíhal pomalu, byla to nuda, ale on stále seděl ve své kočičí podobě a očima visel na měsíci. Když poklesl na úroveň, z níž odhadoval zhruba jednu hodinu ráno, vstal, protáhl se a opatrně se opět vyplížil k okraji střechy, aby se podíval, jak to vypadá v domě. Opět se snažil hledat známky únavy ve tvářích svých studentů. Počítal s tím, že by už měli být v tuhle noční dobu alespoň trochu unavení.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Pravá Toshimi byla na střeše věže a rozhodně nelenila. Měla toho zmetka plné zuby a potřebovala ho dostat co nejrychleji. Netušila, jak na tom Raizo je, ale modlila se ke všem kami, aby žil. Alespoň že o Hirovi to věděla stoprocentně.
Na scéně se znovu objevily tři rusovlásky; každá z nich proskočila do místnosti vchodem – před Fuseho a po jeho bocích – a všechny se na něj vyřítily.
Tentokrát ho určitě dostane a pak nastane druhá část – vyhrožování a používaní donucovacích prostředků. Jindy by kunoichi váhala, ale teď šlo o vše. Musela toho chlapa sundat!
Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Loď Mořská panna
Dvojice na spaní byly rozdány a on byl svým způsobem za Shiho rád. Alespoň ho bude mít pod dohledem. Při prvních krocích na loď se cítil poněkud nesvůj. Mělo to být podruhé v životě, co se bude plavit na lodi. Byl zvyklý na pevninu, kde se může utopit maximálně v tekutých píscích. Ta nekonečná hlubina, která pod nimi zanedlouho bude, ho děsila.
*A jestli nás chytne bouřka!*
Ostatní si mohli všimnout, že je trochu nesvůj. Vůbec nekomentoval prostory, nevypadla z něj ani jedna vtipná či hloupá poznámka, zkrátka bylo vidět, že není ve své kůži.
Vnitřek lodi ho ovšem ohromil. Nedokázal si představit, kolik tohle muselo stát peněz a práce.
*A s tímhle se ta ženská plaví po moři? Co když se to utopí?*
Nahlas však nic nekomentoval a jen si udiveně prohlížel každou místnost, do které vešli. Jídelna nebyla o nic méně monumentální. Dokonce tu
byla zařízená i obsluha. Takovéhle způsoby viděl naposledy, když si s pár přáteli zaplatili luxusní hotel. Měsíc potom si mohl dovolit jen to nejlevnější a nejnutnější jídlo. A teď mu za tohle ještě platili. Pořád mu nějak nedocházelo, že je to pravda.
"Díky moc, pane!" sklonil mírně hlavu na znamení vděku, když mu sluha naservíroval jídlo a vodu.
Shi
Tým Nekomi
Loď Mořská panna
Ta loď byla fenomenální. Rozhodně to bylo to nejluxusnější, co za posledních pár let viděl. Měl za to, že i pár feudálních pánů by mohlo kapitánce její bohatství závidět.
Na rozdíl od svého originálu mu lodě nikterak nevadily. Kolem bylo ale příliš zajímavostí, než aby si to Shi uvědomil.
"Když si pomyslím, že jsem ještě dneska spal ve spacáku na poušti, jedl jen ohřívané zbytky a pod mýma nohama byl jen písek, tohle je vážně ráj." mluvil spíš pro sebe než pro ostatní, ale každopádně nepřeslechnutelně.
S úsměvem a díkem přijal večeři a pořádně si prohlédl sluhu. Vypadal, že se ve své profesi vyzná, což podle Shiho soudu ještě zvyšovalo cenu lodě. Platit si profesionála zřejmě nebyla levná záležitost.
"Hezká loď. Jaký že je ten příběh, co se k ní pojí?"
Shi příběhy zbožňoval. Bylo to na něm vidět. Zvídavost mu rozsvítila oči.
Ai Hisayo
Team Alfa
Dům
Ai se zaposlouchala, co řeknou druzí dva. Jaku napomenul Kura, že se neptal jeho a Ai se na něj jen otočila a zamračila se. Neodpověděla mu, na to, zda mu pomůžou chytit senseie. jen hleděla z okna. Nakonec Jaku odešel a zůstala tam jen Ai s Kurem. Kuro se nějak rozpovídal. Ai se na něj otočila a sledovala ho. Poslouchala ho jak vypráví o rodině, o té pravé. Trochu ji bylo líto, že ji ztratil. 'Takhle prima kluk a ztratí rodinu. Je mi ho líto.' pomyslela si modrovláska. Pak ji dal najevo, že jedné z mála věří a dá na její slova. Dívenka se pousmála.
,,Jasně, mě můžeš věřit, Kuro." řekla s milým úsměvem. Sedla si na postel.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Dom
Hliadka
Aj naďalej som počúval ich rozhovor. Trochu som skrivil ústa, keď Jaku hovoril o pasci. Potom zišiel dole a o svojom pláne mi povedal.
,,Človeče, to nemusí byť sensei a kľudne to môže byť nepriateľ, preto si myslím, že je nanajvýš nezodpovedné aby ste sa mu všetci traja ukazovali na oči," hovoril som stále s kunaiom v ruke.
,,Naviac ak chceš pascu, nemusíš o tom tak hovoriť, mohol ťa tam hore počuť, ani si to nemusel hovoriť tým dvom. A navyše ak to sensei naozaj je, tak som si istý, že tu má nejaké odpočúvacia zariadenie, alebo dokonca kamery. Ba dokonca by sme si na pasce mali dávať pozor skôr my. Myslím, že namiesto pascí by sme sa mali radšej pripraviť, pretože tá mačka je tu už v podstate odkedy sme prišli, takže ak niečo niekto chystá, tak už je asi neskoro na tvorenie pascí, nestihli by sme to," všetko, čo som mu povedal som mu povedal šeptom, aby to nikto nepoučil a stále som mal v ruke kunai.
,,Kry mi chrbát!" dodal som ešte a pripravil som sa do bojovej pozície, keby sa náhodou niečo stalo.
Geninovia na stráži domu
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Dom
Bol rád že Ai si tiež myslí o že tá mačka je ich sensei aj to že je to druhá skúška. Pozrel na Ai len nepatrne sa pousmial, na budúce sa už môže na to vykašľať, očividne ani Jakua nezaujíma jeho názor. "Určite nás nebude len sledovať, keď sa zamyslíte tak sensei vyčkáva na to pokiaľ na nás nezačne padať únava. Stále sme ľudia a máme potrebu spánku" pozrel s Ai na Jakuho a potom zas na Ai. Sám Kuro si nemyslel že by im nejaká pasť mala pomôcť, ale nič na to Jakuovi nepovedal a posadil sa na zem. Počkal ešte chvíľu potom čo Jaku odišiel a začal rozprávať.
"Ten systém o ktorom si hovorila v obývačke že ho nezmeníme, on už bol iný. Už sa zabudlo prečo vznikla štvrtá vojna ninjov a čo s ňou vzniklo, mier a priateľstvo medzi vesnicami. Len bohužiaľ ľudská chamtivosť a túžba po moci spôsobila toto všetko" pozeral na Ai a odopol prívesok draka so šerpy. "Toto je symbol mojej rodiny, nikto neprišiel na to čo znamená. Ja to viem a chcem sa toho držať" pousmeje sa a pozrie po izbe.
"Bol mi rok keď moji skutočný rodičia prišli o život vinou svojho najlepšieho priateľa" stisol draka a zavrel oči na malú chvíľu než sa zas pozrel na Ai. Ešte si nebol istý či chce Ai povedať všetko, tak len začal. "Tebe verím dosť, si jediná ak nerátam moje adoptívne sestry ktorej na mne aspoň trochu záleží, preto dám na tvoje slová" povedal aspoň časť s toho čo chcel povedať.
Aki Saburou
Tým Gama
Seděla na zemi, zády opřená o zeď, hlavu zaraženou hluboko mezi koleny. Kolem byly slyšet jen hlasité nádechy a výdechy, jak se dívenka pomalu ale jistě vzpamatovávala z předchozí situace. Věděla, že se něco takového může stát, v podstatě si tím byla jistá, ale rozhodně to nečekala takhle brzy. Co si o ní teď ostatní budou myslet? Bude se jim vůbec schopná podívat do očí? Jedno však bylo jasné - sedět v koutě a dělat, že tu není, nebude dobré řešení ani v nejmenším. Už jen z toho důvodu se plavovláska opět postavila na nohy načež pomalým krokem došla až k Tajimu.
"Hoj." Usmála se dívka, jako by se v podstatě nic nestalo a pohledem nervózně pokukovala po sensei. Stoprocentně si toho všimla, o tom nemohla být ani řeč.
"Tak jak vám to jde?" Snažila se zahnat temné myšlenky konverzací a ještě jednou se z plného srdce usmála.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Hlídači
Jaku Tanoki
tým Alfa
dům
"Tak za prvé, mluvil jsem s Ai a ne s tebou Kuro, a za druhé, já si taky myslím, že sensei je ta kočka, i když jsem tu kočku neviděl. Jen si ale myslím, že sensei nás nebude jenom sledovat." řekl Jaku, jak Ai a Kuro domluvili. Potom se otočil ke dveřím a řekl: "A jestli ta kočka JE sensei, musíme udělat nějakou past abychom ho dostali." a šel zpátky do obýváku. Tam viděl Yoshimitsua s kunaiem, připraveného bojovat.
"Vypadá to, že sis myslel, že nás sensei napadne. No, teď to potřebovat nebudeme, hodlám nachystat past na něj, pomůžeš mi?" řekl mu, a doufal, že řekne ano.
Osamu Ritsu
Tým Omega
severní cvičiště
"Ghehéééééééé!" vystřelil ze dveří domu jako raketa a už uháněl ulicemi Suny, až se za ním zvedal oblak prašného kouře.
"Dobré ráno, Arato-san!" zahlaholil při probíhání kolem stánku s čerstvou zeleninou.
"He?" zdvihl stařík tázavě hlavu, ale místo blonďatého jounina ho ovál jen proud vzduchu a písku.
"Ah, dobré, dobré," zamával dlaní ve vzduchu, když se díval na mizící čáru.
"Blázen," poťukal si ukazováčkem na tvář s rozpačitým úsměvem ve tváři. Sotva se však vrátil ke svojí práci, zaujala jeho pozornost dvojice dívek, která v závěsu běžela za uhánějícím Ritsuem.
"Hee?" sledoval překvapeně drobnou blondýnku, která s podobným výskotem proběhla kolem jeho stánku a kterou o několik metrů dál dobíhala bělovláska.
"Dobré ráno, paní Setsuko!" proletěl Ritsu kolem hloučku horlivě diskutujících žen.
"Dobré, Ritsu-kun!" zdvihla žena ruku na pozdrav s veselým úsměvem, vzápětí však společně se svými přítelkyněmi vyjekla, když je zahalil oblak prašného písku a přetvořil jejich pracné účesy na vrabčí hnízda.
"Propáníčka-" vydechla Setsuko šokovaně a roztřesenou dlaní si přejela přes pocuchané vlasy, ve snaze je urovnat zpět.
"No tohle?" zadívala se vzápětí na dvojici dívek, pospíchající za Ritsuem.
"Ghííííííí," zabrzdil s úsměvem od ucha k uchu uprostřed písečné planiny.
"Yosh!" otočil se energicky na Risu s Hikari.
"Ha?" zamrkal na prázdné místo před sebou, kde očekával obě geninky nastoupené vedle sebe.
Ai Hayo
Team Alfa
Dům
Geninové na stráži domu.
Ai koukala na onu kočku, která seděla na střeše. Koukala na ní s vykulenýma očima a stále tomu nevěřila. Když ona kočka zalezla, Ai přestala koulet oči. Stále koukala na tu střechu, ačkoliv tam ta kočka nebyla. Nakonec do pokoje vešel Jaku a Ai se na něj ani nekoukala. Stále koukala z okna. Sice se na něj nekoukla, ale poslouchala ho. Jakmile domluvil, jen ukázala na tu střechu.
,,Tam seděla naposledy a pak zašla na druhou stranu. Teď ji nevidím." řekla klidným hlasem. Nakonec se otevřeli dveře a Ai se ohlédla, vešel Kuro a Ai, která se dívala z okna, se lehce pousmála. I ten se dal do řeči a Ai stále koukala na střechu a přitom ho poslouchala.
,,Ano, je na blízku. Ale momentálně ji nevidím, protože se schovala za hřeben tamté střechy." řekla a ukázala na tu střechu, kde byla naposledy viděna. ,,Ale nevím, zda tam stále je, nejsem senzibil." dodala. Pak se otočila na ty dva hochy, co stáli u ní.
,,Nevím jak ty Jako, ale já mám stejný dojem jako Kuro. Že ta kočka je sensei a tohle je jeho druhá zkouška. Nenapadá mě jediný důvod, proč by tohle měla být mise, když jsme nesplnily jeho čtyři zkoušky. Podle mě je to na 100% sensei." řekla dívka svůj názor na onu kočku a stále se koukala z jednoho chlapce na druhého.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Dom
Moc som nepočúval, čo hovorili, až Jaku potom povedal, že ruší zatiaľ stretnutie. Ja som ale zostal sedieť na gauči. Zvyšok tímu sa rozišiel vlastnými cestami. Chvíľku som iba pozeral do blba, no potom som započul ich hlasy z hora. Samozrejme, že som nechcel načúvať, no steny sú tenké. Trochu som pozdvihol jedno obočie, čo avšak nebolo poznať, kedže druhé vlastne ani nemám, to je výhoda mať spálenú tvár a mať len jedno oko, nikto nevie, kedy skepticky zdvíhate len jedno obočie a kedy žmurkám preto, lebo musím a kedy žmurkám kvôli nejakému plánu. Teraz som ale zdvihol obočie pochybovačne, keď Kuranosuke povedal, že nepochybuje o tom, že mačka je sensei. Dávalo by to zmysel, ale robí trochu unáhlené závery. Mohla to kľudne byť mačka nepriateľa, alebo dokonca senseiova mačka, alebo nepriateľ, alebo to mohla byť jednoducho nejaká pasca. Preto som nešiel hore po schodoch a pre istotu som si pripravil kunai, ak by tí, ktorí išli tej mačke na oči, náhodou stretli svoj osud.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Nebyl si jistý, jestli vůbec někdy viděl svoji parťačku v přímé konfrontaci jeden na jednoho. Ale začátek měla opravdu povedený. Týpkovi zmizel úsměv z tváře a Hiro se rozhodl, že trochu přiloží do ohně.
"Nas*al jsi Toshimi ze Zlatých písků, kámo. Premiantku mezi studenty! K sobě do stráže si ji vybral sám Kazekage!" Vymýšlel si Hiro
a psychicky se snažil Fuseho rozhodit. Nejlépe odvést jeho pozornost.
Mladík se pomalými kroky přesouval uvnitř bariéry podle pohybu Fuseho, aby si byl jistý, že ho slyší.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Přístav Mie > Loď Mořská panna
Mladému loutkáři se uvnitř ulevilo, když byly pokoje konečně rozděleny. S dívkou sice pokoj ještě nesdílel, nebo alespoň ne takhle sám, ale vzhledem k tomu že šlo ze všech možných zrovna o Hizuki, byl z toho podstatně méně v rozpacích, než kdyby šlo o Chiku nebo kapitánku. Při té představě Daisuke jen nasucho polkl, zahnal ruměnec ve tvářích, a pokusil se vykouzlit svůj klasický, relativně neutrální úsměv.
„Dobře,“ přikývl a rozešel se s ostatními k lodi.
Plavovláska se zajímala o původ jejího jména a tak i Daisuke na Kaori zvědavě pohlédl. Sám očekával nějakou vzrušující historku. V natěšenosti si ji vyslechnout se s Hizuki ale měřit nemohl.
Když dorazili k lodi, spadla hnědovláskovi čelist.
To nebyla nějaká obyčejná loď, to byla jachta! A jeho čelist padala níž a níž, čím blíže se s lodí a jejím interiérem seznamovali. Naprostý opak jejich posledního výletu po moři.
„Vážně sme pořád na misi...?“ přemýšlel, když se skupinka večer usadila ke stolu, prostřenému jak pro daimyou, a sledoval stříbrovlasého číšníka kmitat kolem stolu.
Připadal si jako v pětihvězdičkovém hotelu, ve kterém v životě nebyl, takže si ani nebyl jistý, jak by se měl přesně chovat.
„A-Arigatou gozaimashita,“ poděkoval zdvořile muži, když před něho položil rybí polévku. Její vůně ho udeřila do nosu jako ten nejjemnější parfém. Ještě ani neochutnal a už teď věděl, že to bude patrně to nejlepší, co zatím jedl.
„V... Vážně sme ještě na misi...?“ přemýšlel Daisuke, zatímco třesoucím se pohledem a s nepatrnou slinou v koutku úst sledoval třpytící se hladinu polévky před ním.
Feudální záležitosti
„Ty seš mi vostrá, holka, skoro by se o tebe jeden pořezal,“ ušklíbl se pobaveně Fuse, když se Toshimi rozohnila. Ve skutečnosti mu nepřipadala moc nebezpečná, takže ji bral na lehkou váhu. Hirotadova povzbuzování si nevšímal.
Rusovláska se však od slov přesunula k akci a vytasila se s písečnými shurikeny.
Fuseho ležérní pohled se tak změnil v ostražitý a on se vrhl za bariéru, ve které byl uvězněný černovlásek, kterou tak využil jako štít před hvězdicemi, které se od ní neškodně odrazily.
Kunoichi tím však nekončila. Vrhla se po něm, a to hned třikrát.
Muž těkl zpoza bariéry pohledem k zemi. Stín zde však byl všude a tak se nedalo poznat, která z nich byla ta pravá, a podle kroků to takhle rychle Fuse určit nedokázal.
„Tsch!“ odfrkl si muž a vyskočil zpoza bariéry. Vytáhl osm shurikenů, v každé mezeře mezi prsty jeden, a mrštil je v širokém rozptylu po všech třech. Všechny tři se však rozplynuly. Ta pravá mezi nimi nebyla!
„Kuso! Kde je...!?“ znervózněl Fuse a začal se divoce rozhlížet kolem sebe.
Geninovia na stráži domu
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Dom
Vypočul si Ai a pozrel na ňu keď mu položila ruku na rameno, aj keď nič nepovedal mohla si všimnúť jeho pohľadu. V očiach sa mu tentokrát odrážali jeho pocity, bolesť ktorú sa snažil zakryť pred ostatnými vo svojom okolí. Len na chvíľu sa na ňu pozeral než zas privrel oči. Len čo Jaku povedal že si môžu robiť čo chcú postavil sa na nohy a zašiel do kuchyne. Ani ho nejako nezaujímalo kam šli ostatný s týmu, musel si pretriediť myšlienky a tak stále behal po kuchyni. V hlave mal Aiine slová že jej môže veriť vo všetkom, a nikomu neprezradí jeho tajomstvo pokiaľ on sám nebude chcieť. Trochu sa pousmeje a už rozhodnutý sa vybral pohľadať Ai, keď ju nenašiel na balkóne domyslel si že bude v nejakej z izieb na poschodí. Všimol si kam šiel Jaku a tak tam šiel aj on. No zastavil sa a zamyslel, ani nevedel či chce aby vedeli že počúval, no nakoniec vykročil k nim bližšie. "Už som si tým istý že tá čierna mačka nie je nikto iný ako náš sensei. Sedela na konci ulice a sledovala tento dom. A podľa toho ako Ai pozerá na tú strechu predpokladám že je zas na blízku nemám pravdu Ai? Aj keď ju už asi neuvidíme, ak sa presunula na druhú stranu strechy" povedal a pozrel na Ai a potom na Jakuho.
Hlídači
Jaku Tanoki
tým Alfa
dům
Jaku mlčel po celou dobu, co mluvili ostatní. Potom, co Ai odešla, Ještě chvíli čekal, a pak řekl: "Pro teď tohle setkání týmu ruším. Můžete si dělat, co chcete," a šel do kuchyně. Udělal to jenom z jednoho důvodu, z toho, aby se zamyslel nad tím co ostatní řekli.
"Kuro nic neřekl, ale to jsem čekal, Yoshimitsu měl dobrou pointu, ale nemyslím si, že by sensei chtěl, abychom se pozabíjeli, ale Ai měla nejlepší pointu. Nějaké cenné předměty tu určitě jsou, ale mně nezajímají, a že tohle je nejspíš senseiův dům. Ale kdo ví, co když nakonec zjistíme, že tohle je doopravdy mise, a my se mýlili." pomyslel jsi, pousmál se, a pak jsi nalil nějakou vodu. Pak ho ale napadlo, proč se nezeptat Ai na tu kočku kterou viděla. Takže zašel na balkón, ale Ai tam nebyla. Tak ji šel hledat. Moc dlouho to netrvalo, stačilo se porozhlédnou balkónem po oknech, a viděl ji. Pak za ni zašel a řekl: "Ahoj Ai. Hele, neříkala jsi náhodou něco o nějaké kočce, kterou jsi viděla z balkónu? Možná by se nám to hodilo k zjištění o téhle zkoušce." a počkal na její odpověď.
Hikari Kibono
Tým Omega
byt senseie - cesta na cvičiště
"Platí,"kývla na Risu a když se i ona nadšeně rozběhla za Ritsuem, napadlo ji, jestli by jí měla závidět, že se tak snadno chytila na senseiův elán...nebo jestli by se raději neměla bát, že je to nakažlivé.
"Hezký den," popřála ještě jejich hostitelce a pak si pospíšila za oběma, aby jí neutekli příliš. Skoro doufala, aby cestou minuli nějaký stánek s cukrovinkami nebo zmrzlináře.... třeba by to Ritsua přibrzdilo...Pružně a rychle seběhla schody a utíkala za zbytkem svého týmu.
Chika Yoshitsune, Kaori
Sensei týmu Beta
Přístav Mie
„Ale no tak,“ zašklebila se Kaori. „Když jsou všichni gentlemani, nikam se nedostaneme,“ rozhodila rukama. Ukázala na Tekura se Shim. „Předpokládám, že dvojčata budou chtít být spolu,“ oznámila.
Chika stanula vedle ženy a usmála se jako sluníčko. „Já budu spát s Kaori.“
Hnědovláska kývla. „Takže poslední pokoj bude tvůj,“ ukázala na Daisukeho a její prst se přesunul k Hizuki, „a tvůj.“
„Krásně jsme to rozdělily,“ zahihňala se zelenovláska. Fakt, že měl být Daisuke na pokoji s dívkou, ji pobavil.
Jelikož neočekávaly žádné námitky, vydaly se rovnou k lodi. „Nic se neděje,“ usmála se Kaori na Shiho, než se obrátila na dívku. „S jejím jménem se pojí příběh. Řeknu vám ho při večeři.“
Mořská panna byla loď luxusní podoby o střední velikosti, která byla sice obytná, ale plnila také funkci přepravní. V podpalubí byly vyhrazeny prostory pro převážení jedlých surovin. Kaořina posádka byla pro mnoho kuchařů na ostrově zprostředkovatelem potravin z pevniny.
Kajuty byly zařízené jako pokoje ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Postele povlečené voňavým prádlem, všude vytřeno. Každá kajuta měla dokonce vlastní koupelnu se sprchou i vanou, na poličce nad umyvadlem mohl každý najít mejdlíčka, malé šampony a desinfekci a na věšácích viseli čerstvě vyprané ručníky a osušky.
Tým beta dostal čas na vybalení v kajutách a výměnu oblečení. Než se však nadáli, seděli v jídelně u stolu s bělostným ubrusem a třpytícím se nádobím. Kaori seděla v čele a okolo stolu kmital starší muž v uniformě číšníka s naprosto seriózním výrazem. Sumčí fousky pod nosem mu dodávaly vzezření majordoma.
Naprosto mistrně všem nalil sklenici vody a nandal všem přítomným rybí polévku, aniž by jí ušpinil nějaký kraj talíře nebo nedej-kage ubrus.
Risa Mokushi
Tým Omega
Byt Ritsua
„Hm…,“ předvedla Risa pro ni dost zvláštní činnost, totiž že se zamyslela. „Co třeba že poražený koupí vítězi zmrzlinu?“ zazubila se.
Rozhovor Ritsu s Mio ho zaujal. Ti dva opravdu vypadali jako sourozenci. Vyděsil ji až blonďákův rozpačitý úsměv. To znamenalo, že pravděpodobně dopadnou jako včera. Na kapačkách.
S rozpačitým výrazem zamávala na modrovlásku a vydala se za senseiem. Ten jim vysvětlil, jak se to s dívkou má a blondýnka pokývala. ‚Takže ne sestra. Ale stejně jsou roztomilý!‘
Jounin byl zase plný nakažlivé energie a kunoichi se okamžitě rozeběhla za ním. „Jehehéééé!“
Hizuki Shima
Tým beta
Přístav Mie
Její zvědavost jí nedala a tak oči po chvilce otevřela, jenom aby zjistila, že se jí skutečně podařilo ženu zmáčet a dokonce se do rány přimotala i sensei."Tak tohle byl opravdu nepovedený kousek... Kdybych to udělala schválně je to něco jiného, ale... um..."
Když se na ní ustanovil pohled obou dam, pokusila se ještě více skrčit a zacouvat za Daisukeho. Když se od nich potom ozval smích a zelenovláska jí ubezpečila, že žádný trest nebude, zatvářila se na chvíli opravdu zmateně a potom se opravdu úlevně usmála. "Takže jsem nic nezkazila? Ufff... to by bylo opravdu zlý."
"Dobrý?" otočila se zmateně šeptem na Tekura a protože už z ní strach téměř úplně opadl, vrátil se i její nadšený výraz. "Sice neúmyslně, ale asi jo... Děkuji Tekuro-kun," zazubila se a naklonila hlavu na stranu při dalších slovech kapitánky.
"Proč se Vaše loď jmenuje zrovna Mořská Panna? Tedy je to super jméno, ale slyšela jsem, že názvy lodí mají zajímavé důvody a tak..." Vyhrkla ze sebe dříve, než se stihla zarazit a zadívala se do země. "Tedy... pokud nevadí, že se ptám..."
Když se i do její hlavy dostal problém před kterým stáli, vyjádřila již pánská část jejich skupinky své názory. Chvíli stála jen tak beze slova, že se to jistě vyřeší i bez ní, ale nakonec se stejně ozvala. "Já se vyspím kdekoliv bude místo... Jsem nejmenší, takže se opravdu vejdu skoro všude." Navrhla víceméně mimo téma, jak už to čas od času dělává a zkoumavě se zahleděla na Chiku s kapitánkou, jak to vyřeší.
Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Nekomi
Přístaviště
Zatímco Tekuro jen s úsměvem na rtech pozoroval celou scénu a říkal si, že se mu Hizuki jako kolegyně zamlouvá čím dál víc, Shi nemohl odtrhnout zrak od kapitánky a Chiky.
*Že ty dvě spolu už něco měly?*
Daisukeho ani jeden z nich už neřešil. Jeho reakce už mu nestála ani za nechápavé zavrtění hlavou. Copak by se neměl těšit?
"Dobrej zásah, Hizuki-chan." zašeptal Tekuro mladé kunoichi a spiklenecky na ní mrkl.
Jednu věc ale Tekuro se Shim sdíleli. A to byl fakt, že už je docela solidně začínaly bolet nohy. Ani jeden nevěděl pořádně proč, ale začínalo to být poměrně otravné.
Tenhle fakt je také přiměl k tomu, aby ani jeden nerýpal do Daisukeho poznámky.
"Daisuke má recht. Dámská volenka!" zvolal Tekuro.
"Jasně, omlouvám se, jsem tu navíc. Díky za pozvání, kapitánko." zasalutoval Shi. Na moment mu totiž zatrnulo, že by mohl nakonec zůstat v přístavišti a opustit tým. To nechtěl. Začínalo se mu tam docela líbit.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Pozorovala Fuseho a jakmile znovu otevřel oči, uvědomila si, že je něco moc špatně. Rázem se Hiro ocitl uzavřený v bariéře a muž s turbanem se jim vysmál.
Teď proti Fusemu stála sama a přepadal ji šílený vztek. Vztek na toho imbecila před ní, co měl půlku mozku v kalhotách.
„Kono yarou,“ zavrčela dívka a probodla ho naprosto vražedným pohledem. „Dobu, kdy bych hezky prosila, jsi o dost propás!“ stiskla ruce v pěst. „Seš blbej takhle od jakživa, nebo ses praštil do hlavy?! Kdybych si myslela, že na toho tam dole stačíme sami, nešli bychom za tebou! Máš mít cos chtěl! Když to nepůjde po dobrým, půjde to po zlým!“
Hned na to po něm vrhla písečné shurikeny a složila několik pečetí. Rázem ji obalil kouř, z nějž následně vyběhly dívky tři a každá se po něm vrhla s kunaiem.
Hlídači
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Dům
Kirazu se pohledem na své žáky nudil. Bylo vidět, že o něčem mluví, ale o čem, to nijak neřešil. Hledal na nich známky únavy. Když se Ai zvedla, zpozorněl. Díval se, jak odchází. Když mu zmizela z dohledu, vrátil se pohledem ke zbytku a čekal, jestli se taky někam rozejdou. Když si najednou všiml Ai v jednom okně, jak se dívá přímo na něj. Kočka jí pohled opětovala, chvíli seděla na místě a pak se pomalu zvedla a odkráčela na druhý konec střechy, odkud ona nemohla vidět žáky a žáci nemohli vidět ji. To mohla být tak půlnoc. Kirazu si řekl, že počká ještě dvě nebo tři hodiny, a pak by mohl začít. Mezitím měl v plánu dům čas od času zkontrolovat.
Kami Kamai
Tým Delta
Západní kaňon
Jen jsem si povzdychla a dívala jsem se na ty dva.'Kiho nápad není moc dobrý, přece jen by jsme se dotýkali země. A od Tsubaki, proč to dělat složitě, když by to mohlo jít i jednoduše a nebo může vymyslet ještě něco složitějšího, abychom se přizabili,' řeknu si pro sebe zatím co se dívám okolo.
Po chvíli si všimnu Tsubakina pohledu, ale zatím nic neříkám a zamyšleně se dívám na zem a snažím se něco vymyslet. Následně se podívám na můj vějíř a něco mě napadne. 'To by přece mohlo být, posadit se na můj vějíř, ten to vydrží a ne se tady mučit s nějakým trakařem,' řeknu si pro sebe.
„Hej, co třeba si tedy sednout na můj vějíř, ten to vydrží a ne se tady opírat a nebo dělat trakaře. Proč to dělat tak složitě, když to jde jednoduše,“ řeknu a podívám se na Kiho a pak na Tsubaki. Bylo pravdou, že mi pomalu začínalo lézt krkem to jejich neustálé dohadování, jako nebylo občas špatné si dělat z Kiho srandu, ale už jsem chtěla mít tuto hrůzu za sebou.
'No a teď se případně budou hádat, kdo bude mít na zemi ruku a kdo nohu, ach jo, se z nich snad brzo zblázním,' pomyslím si.
Ai Hayo
team Alfa
dům
Geninové na stráži domu
Ai seděla na gauči a poslouchala, co ji Kuro odpoví. Kuro ji odpověděl a zároveň ji položil otázku. Ai se mu podívala do očí.
,,Pro mě je důležitější zachránit kamaráda, ale zárověň i splnit misi. Ale kdybych si měla vybrat mezi záchranou přítele a splnění mise, vybrala bych záchranu přítele. Když ho zachráním, bude víc lidí, aby jsme splnili další mise. Ale tento systém Shinobi je založen na tom, aby jsme plnili mise na úkor ostatních. Zachraň život, ale neuspěj v misi a potrestají tě. Splň misi a nech přítele zemřít a odmění tě. To je bohužel dnešní systém. Tento systém my nezměníme." řekla Ai a vstala. Došla ke Kurovi a položila mu ruku na rameno. ,,Nevím co se ti v životě stalo, ale řeknu ti jedno. Mě můžeš věřit ve všem, nikdy neprozradím tvé tajemství, když nebudeš chtít. Pomůžu ti ve všem, v čem budu moc ti pomoc. dořekla modrovláska a pousmála se na Kura. Ten v ruce držel nějaký medailonek s fotografiemi, kde byl s nějakými dívkami. Ai se snažila přimět Kura, aby věřil alespoň ji a tak se raději na ty dívky neptala. Vyslechla si další věty od Kura a stále se na něj usmívala. Měla smíšené pocity, nevěděla zda ji vůbec někdy Kuro bude důvěřoval, ale v to doufala. Sama nikdy nechtěla opustit tento team, ale to co řekla, musela říct, aby z Kura dostala pár slov. Nakonec se otočila na Jakua. Týkalo se to, jestli je toto mise nebo zkouška. Kuro nic neřekl a lukostřelec řekl svůj názor. Ai chvíli přemýšlela.
,,Jestli je tohle mise, tak kde jsou nějaké cenné věci? Možná sem se nedívala dost důkladně, nebo pro někoho jsou cenné věci, které pro mě cenné nejsou. Takže to může být mise, ale i zkouška a tohle je senseiův dům." pověděla jim. Sundala ruku z ramene Kury a odešla k oknu. Chvíli se z něj koukala, jestli je někdo nesleduje. Koukala všude, na střechy, do oken, ale nikoho neviděla. Až když se koukla na jednu střechu, uviděla zase tu samou kočku, kterou viděli s Lukostřelcem z balkóna. Ai se otočila ke svým teamovým kolegům.
,,Dořeště to bezemě, chci si něco ověřit." řekla dívenka a zmizela v prvním patře. Došla na balkón, ale odtamtud nebylo vidět na tu střechu, kde seděla ona kočka. proto hledala nějaké okno v prvním patře, kterým na ní uvidí. Konečně ho našla a zůstala u něj. Koukala na onu kočku na té střeše. Stála tam a pozorovala ji. 'Ta kočka má nějaký zájem o tento dům. Tak počkat. To snad nemůže být ten kdo si myslím že to je.' Ai vypadala vystrašeně. Protože tomu nechtěla věřit.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Měl mu tu hlavu useknout, vážně měl! A pokud měl mladík vystihnout aktuální situaci, tak byli po krk ve sra*kách.
Fuse je samozřejmě přelstil a Hiro zůstal uzavřený v bariéře. A Toshimi s ním venku.
Věděl, že on tu bariéru deaktivovat nedokáže, jestli Toshimi by na to přišla, byla otázka. Každopádně je měl Fuse v hrsti a on fakt netušil co má dělat. Vlastně nemohl dělat vůbec nic.
"Ať už se rozhodneš jakkoliv Toshi, věřím že se rozhodneš správně!"
Podpořil mladík parťačku.
"Já bych toho srá*e shodil z věže, kdyby bylo po mém..."
Pomyslel si a napjatě čekal jak se situace vyvine.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Dom
Hliadka
Potom ako som dopovedal sa reči ujala Ai. Nechodila okolo horúcej kaše a povedala mu, čo si myslí a čo spraví ak sa Kuranosuke nezačne správať normálne. Nad tým som sa iba pousmial. Bolo mi v zásade jedno, či niekto odíde alebo nie. Ja som sa medzitým usadil na gauč a situáciu sledoval. Všetky oči na Kurovi očakávali jeho odpoveď. Nakoniec aj odpovedal. Bola to podľa mňa postačujúca odpoveď. Chvíľu som sa zamyslel nad tým, že či by radšej splnil rozkaz, alebo zachránil život. Myšlienku som ihneď pustil z hlavy. A aj keby, jeho činy nikoho nezachraňovali. No, čo už, Kuranosukeho vilomeniny aspoň poskytovali lepšie krytie mne, lebo sa dostalo viac pozornosti jemu. Potom Jaku prešiel k druhej téme.
,,Ak to naozaj nieje misia, asi je to nejaký test, či sa v jednom dome nepozabíjame alebo čo, no myslím, že i tak sa to časom dozvieme," povedal som nezaujato a obzeral si nábytok.
Osamu Ritsu
Tým Omega
byt Ritsua,
Jakmile dívky sklidily společnými silami ze stolu, došel Ritsu k Mio, která uklízela umyté nádobí zpět na své místo a dvěma prsty jí zatahal za levý culík.
"Děkujeme za snídani, Mio-chan," zazubil se na ní, když k němu zvrátila hlavu, aby se mu vzhůru nohama zadívala do obličeje. Modrovláska mu oplatila široké zezubení, jež v jejím podání vypadalo trochu komicky.
"Není zač, Ritsu-nii. A ne že ty dvě ztrháš!" zdvihla varovně vařečku do vzduchu, načež mu s ní zašermovala před nosem. Ritsu sledoval kmitající kus dřeva v její drobné ruce, přičemž se mu rty zkroutily do rozpačitého úsměvu a na čele naskočila kapka potu.
"Hai, hai, Mio-chan. Dám na ně pozor," uklidnil ji, drbajíce se rozpačitě na zátylku.
"Tak jdeme, Riso-chan, Hikari-chan," otočil se bokem ke geninkám a kývnul hlavou směrem ke dveřím.
"Přeju hezký den!" houkla za nimi Mio, když se zaklonila, aby viděla z otevřených dveří do chodby.
"Tobě taky, Mio-chan. Žádné flákání při tréninku!" odpověděl jí Ritsu. Ihned poté urychleně zabouchnul dveře, aby mokrá utěrka neskončila v jeho obličeji.
"Hehe," uchechtnul se, když se s rozpačitým výrazem obrátil k blondýnce s bělovláskou.
"To byla Mio-chan. Bydlí v domku hned vedle mých rodičů. Vyrůstali jsme spolu. Je jako mladší sestra," oznámil jim pro vysvětlení, kdo vlastně malá modrovláska je. Ihned poté se však napřímil a ukázal paží ke schodišti.
"A teď poklusem klus! Až na severní cvičiště!" zavelel energecky a sám se bez čekání vyřítil po schodišti dolů.
"Jehehéééééé!"
Neznámá dívka
Černé písky, 1. divize
Oáza
"Takeshi-" špitla dívka rozechvělým hlasem a umlkla. Neměla by o něm mluvit, ne s někým, koho vůbec neznala. Copak mohlo hrozit od cizích pocestných?
"Takeshi je jedním z deseti strážných ninjů feudálního pána," hlesla nakonec a prsty sevřela okraje rukávů svého pláště.
"Chtějí mě unést, aby ho donutili feudálního pána zradit-" zajíkla se.
"Ale to by Takeshi nikdy neudělal!" vyhrkla ihned poté, až jí bledé tváře zrůžověly pod návalem emocí.