DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Ai Hayo
Team Alfa
Dům
Geninové na stráži domu
Ai seděla na posteli a přemýšlela nad senseiem. Na chvíli zavřela oči a tehdy si i uvědomila, jak moc ráda by spala, ale nynější okolnosti jí to nedovolí. Jakožto Shinobi si nemůže dovolit spát během mise. Ihned otevřela oči, aby nakonec sama neusnula. Podívala se na Kura a uviděla na něm menší úsměv a pár okamžiků na to i bolest, kterou okamžitě zakryl. Ale nestihl ji zakrýt čas a tak si ji Ai všimla. Koukala na Kura a mírně se usmívala.
,,Tohle je na pytel co? Všichni bychom spali, ale ani jeden nemůžeme. Tohle je mise a mi jakožto Shinobi si nemůžeme usnout během mise. Ten zatracený sensei, co si jako myslí?" řekla mordovláska potichu, ael Kuro ji mohl slyšet, zda poslouchal. Ani si nevšimla, že lukostřelec odešel a tak nevěděla, jestli odešel před tím jejím proslovem, nebo až po něm. Ai si zívla a protáhla se.
,,Hned sem zpět, Kuro." pověděla a odešla z pokoje. Namířila si to do koupelny, kde měla v plánu si umýt obličej, aby se probrala. Došla k umyvadlu a naplnila dlaňe vodou, kterou si opláchla obličej. Asi po 10 minutách se vrátila zpět do pokoje a usadila se zpět na postel.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Hideo se skrčil a mladík minul. Hiro dopadl na zem, okamžitě se otočil na patě a srazil Hideovu čepel stranou.
"Hirotado Yutsurai zpět na bojišti!" Zvolal a dal se do protiútoku. Původně chtěl zvolat Zlaté písky, ale rozmyslel si to, protože by tím mohl prozradit Toshimi.
"Už vím jak tě porazit...nemusím ti zasadit jakoukoliv ránu, bude mi stačit, když zapříčiním tvůj pád." Pomyslel si Hiro a v hlavě se mu rodil improvizovaný plán. O tom, jestli byl dobrý, nebo špatný, se měl teprve přesvědčit.
Mladík sevřel meč obouruč a v mírném předklonu provedl fingovaný bodný útok proti Hideovi. Byl to neskutečně naivní útok s mnoha možnostmi k nepřátelskému protiútoku. Ale o to tu šlo především. Mladík vsadil na to, že ho Hideo podcení a na pomyslnou udičku se chytí. "Tak pojď! Jsem takovej týpek, že už vím, jak zaútočíš!"
Do střetu se navíc znovu zapojil Raizo, což bylo dobře, protože by mu v případě neúspěchu mohl zachránit krk. Jen doufal, že se ti dva ve strachu o něj nějak neukvapí.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Dom
Hliadka
Nad Aiinou odpoveďou som iba skrivil ústa. S Jakuom žiadne pasce moc nepostavíme, kedže ho premohla únava. Asi by som ho mal za to zjazdiť, ale nemohol som mu to zazlievať. Aj keď som si to nechcel priznať, únava sa zapisovala ja na mne. Mal som už výrazné kruhy pod okom. Dalo by sa povedať, že ma poháňal už iba adrenalín, ktorý ale tiež začínal vyprchávať. Bol som ale zvyknutý ostať hore tak dlho ako som iba chcel, potom som si iba proste ľahol do postele a instatne zaspal. A potom tu ostal ten posledný. Prichytil som ho ako sa dotýka medailonu a na tvári mu behajú rôzne výrazy.
Hmm, nad čím asi tak premýšľa? Možno ho posadol nejaký démon, há há, ano, únava sa začínala podpisovať aj na mojom premýšľaní, ktoré, ak by som bol vyspaný, by sa zdalo ako absurdné. Koniec koncov, neracionálne zmýšľanie ma ale robilo ešte nebezpečnejším ako pre seba, tak pre okolie. Odvrátil som od neho zrak, ale mierne som sa zasmial nad mojim vynikajúcim vtipom. Potom som ale odkráčal z miestnosti, i tak to bolo zbytočné.
Pff, vraj nikdy nerobila pasce na mačky. Ani ja, do kelu, ale všetko je po prvý raz, hovoril som si v hlave. Prechádzal som chodbou a prechádzal som okolo Jakua. Zastavil som. Napadlo ma, že by som mu mohol nakresliť fúzy, tak ako som to chcel urobiť Kuranosukemu, no ten nápad som zavrhol a namiesto toho som sa doňho chystal šťuchnuť nohou.
,,Vstávaj," hovoril som mu nahlas.
Geninovia na stráži domu
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Dom
Na príchod Yoshimitsua nijako nereagoval a zostal ticho aj potom čo dohovorila Ai. Bol aj tak toho názoru že bude lepšie, keď si bude Yoshimitsua držať čo najďalej od seba. Nemal s neho nijako dobrý pocit, ani nevedel prečo. Naučil sa, starať sa o seba viac menej sám bez pričinenia ostatnych. Bol to tak trochu samotár, ktorý bol radšej keď ho prehliadali ako by mal byť stredobodom pozornosti. Siahol na medailón ktorý mal na retiazke okolo krku a stisol ho v dlani. Zablúdil myšlienkami ku svojím rodičom a aj adoptívnym sestrám. Bolelo ho že nemal možnosť spoznať svojích skutočných rodičov, pre neho bola rodina prvoradá tak aspoň trochu ho napĺňalo šťastím to že ho jeho adoptívne sestry mali radi. Na tvári sa mu usadil malý úsmev keď spomínal koľko krásnych zážitkov mal zo svojími adoptívnymi sestrami. No pre jeho smolu sa mu do mysle vkradli aj spomienky ktoré sa snažil tak úpenlivo zabudnúť. Veľmi nepatrne ho striaslo a v tvári sa mu na malú okamih mihla bolesť. No veľmi rýchlo ju zakryl a začal sa zas tváriť tak aby jeho tvár neprezrádzala nič.
Feudální záležitosti
„Raiton: Hakireki Tora no Jutsu!“ poskládal Raizo několik pečetí a zvolal, načež se napřáhl jiskřícími dlaněmi s prsty zkroucenými tak, aby jeho ruce připomínaly něco jako pařáty, a máchl s nimi před sebe. V tu chvíli se raitonová chakra, nahromaděná v jeho dlaních, uvolnila a nabrala tvar dvojice tygrů, kteří zařvaly a kličkuje a skákaje jeden přes druhého se rozeběhli na Hidea.
„Namenna! (Nepodceňuj mě!)“ zařval Hideo a zapružil v kolenou, zatímco jeho meč, držený u pasu jako by se ho chystal tasit, obalila silná vrstva chakry.
Když k němu oba tygři dorazili, první se zničehonic odrazil a vrhl se po bělovláskovi zleva, načež se po něm ohnal pravou packou. Hideo se jeho výpadu ale jen tak tak vyhnul prudkým skrčením, načež se vrhl vpřed, přímo proti druhému tygrovi, který se ho chystal obejmout svými smrtonosnými drápy a zakousnout se mu do krku.
Šermíř se však sklouzl koleny po zemi, tygra doslova podjel a vymrštil se zpátky na nohy, přesněji řečeno na tu pravou, aby se mohl rychle na koleni levé otočit a ohnat se po dvojici tygrů, které nechal za sebou, svým mečem.
„Futae Setsuga!“ zvolal, čímž proti nim vyslal nahromaděnou chakru ze svého meče v podobě ničivého srpku.
Když se obě techniky střetly, zalila místnost na chvilku modrá záře, jak oba tygři explodovali a Hideův chakrový srpek se rozplynul. Boj však nestagnoval.
Bělovlásek se se zatnutými zuby na svého soka hned zase přes rameno ohlédl a připravil se přejít do protiútoku.
V tom mu ale zabránil zvětšující se stín pod ním.
Hideo se div už neodrazil, když si stínu všiml, jeho zorničky se zúžily, oči vystřelily vzhůru a on se sehnul podruhé, takže mu Hirotadův jiskřící meč prosvištěl jen těsně nad hlavou.
„Ten kluk!“ zaskřípal muž zuby, sevřel rukojeť svého meče pevněji a ohnal se jím přistávajícímu Hirotadovi po břiše. Čepel bělovláskova meče už zase zářila, ale ne tak silně a hustě, jako předtím.
„Hah, hah, kuso! Hah,“ oddechoval mezitím ztěžka Raizo s přimhouřeným okem, rozpletl prsty spojené v pečeť a vytáhl ze země Hirotadův meč, který mu tam předtím mladík nechal. Z obou jeho mečů už byly jen kovové úlomky na zemi.
Bylo vidět, že si Hideo přestal hrát a začal jejich boj brát vážně. Technika Hromových tygrů nebyla něco, čemu se dalo jen tak uhnout nebo to vykrýt a on to přesto dokázal. Takhle to nešlo. Tímhle tempem Raiza Hideo udolá, navzdory tomu, že měl blonďák zpátky své techniky.
„Hiro...!“ zamračil se jounin, když viděl, jak se do boje zapojil i černovlásek.
Koutkem oka zachytil i Toshimi, která se do sálu také nenápadně dostala.
„Co máte vy dva za lubem?“ přemýšlel Raizo, načež se zahleděl zpátky na Hidea a zamračil se.
Ať už to bylo cokoliv, tohle nebylo žádné střídání, ale týmová práce!
Jounin se odrazil a vystřelil vpřed, třímaje v ruce zapůjčenou katanu, jejíž čepel zářila podobně, jako ta Hirotadova. Šel Hideovi po nohách a byl připravený se přizpůsobit jakémukoliv plánu, co mohli ti dva mít, jak jen mu to jeho kondice jen dovolí.
Jeho limit se ale rychle blížil a jestli tenhle souboj rychle neukončí, nevyjdou z něho vítězně...
Tekuro a Shi
Tým Beta a Nekomi
Mořská panna
Až v posledních chvílích se projevila ta podobnost mezi Shim a Tekurem. Oba dva hltali každé slovo jejich nové kapitánky a fascinovaně zírali, jako by si v jejích očích promítali celý příběh. Za celou dobu se nedotkli jídla ani pití.
Až na samém konci příběhu oba dva, téměř synchronizovaně pozvedli poháry do vzduchu.
"Na prapraděda. Na předky. Na kapitánku. Na Mořskou pannu!" zvolali a vyprázdnili poháry. Nebylo to v souladu s jediným pravidlem stolování a etikety, ale na druhou stranu bylo velice zajímavé pozorovat, jak sehraně působili.
*No, tak jsme se uvedli.* Tekurovi už dlouho přicházela na mysl teorie, že se dostal do stádia, kdy všechny ty blbosti, které dělá, dělá jen pro ty protočené oči ostatních, pro ty vražedné pohledy, pro ty nechápavé výrazy. Co ho ale překvapilo, že se k tomu přidal i Shi.
Že by nakonec měli mnohem více společného, než si původně myslel?
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Toshimi se zastavila vedle něho a nevěřila svým uším. Žádný plán. Prostě na toho chlapa jen tak skočí.
„Co to říkáš za blbosti?“ stiskla ruce v pěst, jenže mladík se odrazil a byl ten tam. ‚Kuso, ten idiot!‘ zaúpěla v duchu. Nejdůležitější byl přeci… ‚Pořád je takovej a já ho stejně mám ráda! Jsem nenapravitelná!‘
Nechala vnitřní rozbory být a co nejrychleji se dostala k jedné ze sutin nedaleko boje. ‚Kryj Raiza, kryj Raiza,‘ opakovala si v duchu. ‚Já jsem u všech písků Kokumotsu! Budu vás krýt oba!‘
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Hiro se mračil, když sbíhali po stěně věže směrem dolů. Nebyli pro něj soupeři?! Co jí dávalo právo takhle mluvit? Jen přišla, nechala přizabít Katashiho a kvůli tomu museli vyklidit pole, aniž by Hideovi čelila byť jen vteřinu! Jasně, byli unavení a on sám cítil i přes nabuzující sílu adrenalinu, že už moc dlouho nevydrží, ale stejně!
Spolkl jedovatou poznámku. Na výčitky nebyl čas a prostor.
"Díváš se na to špatně Toshi, my pro něj soupeři jsme, ale ne jeden bez druhého...navíc mu dlužím pořádnou ránu do hlavy a to se se schováváním moc neslučuje."
Mladík se odrazil od zdi a v pokleku přistál na zbytcích stále držejícího stropu sálu.
Raizo s Hideem bojovali přímo pod ním.
"Zaútočím na něj z výšky. Určitě počítá s tím, že se vrátím. Ty se ukryj v sutinách a čekej na příležitost. Pokusím se mu znehybnit ruku. Pokud půjde do tuhého, kryj Raiza. Jeho život je důležitější než můj, bez něj bychom to projeli tak či onak."
Řekl své kolegyni tiše a na sucho polkl.
Co to sakra mlel?! Jeho život byl důležitý! Ještě ho čekaly přece všechny ty úctyhodné momentky slávy, nebo ne?
Mladík si povzdech, čepel jeho meče se rozzářila a začala praskat elektrickými výboji. Mladík seskočil a snesl se na Hidea tiše jako predátor. Když byl Hideo na dosah, Hiro sekl po jeho krku s úmyslem zkrátit toho zmetka o hlavu.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
„He?“ zarazila se i Toshimi, když se Fuse zatvářil jinak než vyděšeně. ‚Krucipísek, asi jsem to přehnala,‘ dostala tik do oka.
Hirova výhružka naštěstí zabrala a Fuse se začal konečně činit. Dívka si oddychla a uložila si do paměti, že příště, až bude někomu vyhrožovat, měla by v případě chlapa uvažovat spíše nad kastrací.
Když se černovlásek však měl k odchodu, rudovláska shlédla na muže pod ní. „Sorry, ale to nepůjde. Nechci, abys nám vpadnul do zad,“ oznámila mu a hbitě mu vrazila pěstí, aby ztratil bědomí. Pak se vydala za kolegou.
„To jsem viděla, když vrhnul katanu po Katashim,“ kývla a shlédla pod sebe. „Problém je, že ani já ani ty pro toho chlapa nejsme soupeři a nevím jak tobě, ale mně se dost klepou kolena. Musíme vymyslet tutovku ze zálohy, jinak by se mohlo stát, že nás využije proti senseiovi. Pro začátek se navrhuju fofrem schovat do sutin, než si nás ta příšera všimne. Mohli bychom připravit nějakou past.“
Taji Sakyu
tým Gama
Sirotčinec
"Ani ne..."Začal Taji když ho plavovláska pochválila."Ale každý capart má rád sladkosti."Odpověděl a znova máchnul švihadlem."Zvlášť když si je nemůžou dovolit tssss..."Pomyslel si trpce dál pro sebe.Aki se ho zeptala kam zmizelo bratrstvo prasklé bubliny a zrovna když Taji začal otevírat pusu,aby jí odpověděl,spustilo trio svojí palbu.Aki sebou mrskla na zem a tím se všemu vyhla.Taji zavrčel ,když uviděl dvě střely mířící mu do obličeje a zběsile trhnul švihadlem a povolal vítr.
Naštěstí zrovna nikdo nepřeskakoval ,protože všichni se ohlédli za výkřikem.Balónky strhnuté poryvem a švihadlem prasky a jejich zbytky společně s většinou obsahu se roztříkly o kus vedle do prachu.Zbylých pár kapek dopadlo na Tajiho a ten ucítil známou vůni."Grrr pořád jede špinavá voda z kuchyně jo?JÁ VÁM DÁM SPRATCI!"Zakřičel Taji a zahodil švihadlo.Litoval,že jeho naginata je momentálně opřená o stěnu mimo jeho dosah,ale vracet se pro ni nehodlal.Pro výtržníky byl stojící a lamentující mladík lákavý cíl,takže další salva letěla celá na něj."Shunshin no jutsu."Zašeptal Taji a složil ruce do pečetě.Balónky se rozprsky o zem,kde před chvílí mladík stál,avšak chlapci neměli moc času přemýšlet nad tím kam zmizel,neboť za jejich zády něco zarachotilo o střešní tašky."TAKŽE...voda z kuchyně a balonky jo?CO takhle rovnou pastu na kliku nebo čuránky do postele?!"Trio se pomalu otočilo a uvidělo Tajiho jak si s nepříčetným výrazem prokřupává klouby."Donutili jstě mě použít techniku GRATULUJI...teď z vás nadělám sashimi a to pak pohodím kočkám!"Zahřímal Taji a udělal krok k couvajícím chlapcům.S čím však nepočítal byl poslední balónek,který stále svíral černovlásek za zády.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Nakonec Fuseho zlomili. Pod tíhou strachu složil pečeti a techniku zrušil.
Hiro, sledující boj pod sebou, zahlédl jak zářící znak na Raizově hrudi zmizel.
"Funguje to! Ale musíme rychle dolů Toshi, dokud je moment překvapení na naší straně!" Informoval Hiro parťačku a obrátil se na Fuseho.
"Dík za spolupráci. Teď bejt tebou, beru roha dokud můžeme Hidea zabavit."
Než se oba Zlaté písky daly do pohybu, Hiro ještě k Fusemu dodal. "Příště si líp vybírej svý parťáky."
Mladík se musel na Toshimi s vděčností usmát. Byl zatraceně rád, že tu byla s ním.
"Ten týpek...Hideo, je nebezpečný šermíř, ale používá i techniku na dálku. Navíc dost často. Zkus ho znehybnit, nebo aspoň zpomalit a já na něj zaútočím ze shora." Popsal mladík rychle nepřítele a navrhl plán útoku zatímco běželi z věže dolů.
Feudální záležitosti
Toshimi se dala do popisu účinků jedu a Fuseho zorničky se zúžily.
„Zvedne se mi tlak a zbystří smysly!?“ děsil se muž, zatímco dívka pokračovala.
„Zvlášť centrum bolesti a vědomí!? začal Fuse drkotat zuby.
„A p-p-pak se mi maso začne loupat z těla a... začne mě v dlouhejch šlahounech škrtit?“ zarazil se ninja v turbanu a zamrkal. Tahle část zněla tak neuvěřitelně, že zafungovala totálně antiklimaticky.
„Co to je za popis sakra!? To je jak z nějakýho fantasy hororu!“ stekla muži po čele kapka.
Hirotadova poznámka o kastraci ovšem velmi uvěřitelná byla, a představa onoho zákroku podstatně bolestivá.
„Počkejte! Počkejte! Žádný kastrování jo!? Udělám to! Udělám to!“ začal koktat zděšeně Fuse a mávat při tom rukama, které posléze složil v pečeť.
„Kuso...! Kuso!“ semkl ještě naposledy víčka a na sucho polkl.
„K... Kai!“ zvolal však nakonec a zrušil svou techniku.
„Co se děje!? Proč ste přestaly!? Neříkejte mi, že-!?“ dožadoval se mezitím odpovědí od obou zdravotnic feudální pán Aozoru, když obě zničehonic přestaly Katachiho operovat.
I Kenchi, ležící na lůžku opodál, ztuhl a sevřel ruku Negumi pevněji.
„... Kobachi-sama to přežije,“ vydechla nakonec ta první z nich a otřela si zpocené čelo. Katashi byl sice v bezvědomí, ale jeho dech i pulz byly pravidelné.
Tíživá atmosféra smrti, vznášející se nad ošetřovnou, se rázem rozplynula.
„Yokata... Yokata!“ ulevilo se Kenchimu, kterému se vehnaly slzy do očí, a on si je rychle zakryl předloktím ruky, kterou držel za ruku i Negumi.
„Gomenne, Negumi-chan. Gomenne... gomenne...!“ vzlykal Kenchi skrz zatnuté zuby.
Růžovláska na něho nejprve jen překvapeně hleděla, ale nakonec se na něho i ona se slzami v očích usmála a zakroutila hlavou.
„To nic...“ špitla, načež se zahleděla ke dveřím ošetřovny.
„Hirotado, Toshimi, Raizo! Prosím, přežijte!“ modlila se v duchu úpěnlivě, když tu si něčeho všimla.
„Otče, ty znaky...!“ vykulila dívka oči a zvedla pomalu ruku s nataženým ukazováčkem k Aozorovi.
„Hm?“ nechápal nejprve feudál, ale když shlédl, spatřil jak ty podivné znaky, co se na jeho těle objevily tehdy, když je Katashi se svými muži v sále napadli, pomalu mizí.
„Doushita? (Co je?) Tohle je fakt tvuj limit, huh!?“ vysmíval se Hideo Raizovi, kterému akorát uštědřil další šrám na stehně a blonďák tak před ním nedobrovolně klesl na kolena, opíraje se o Hirotadovu katanu.
„Gh...!“ bojoval s únavou a bolestí jounin přes zatnuté zuby a propaloval při tom svého soka neústupným pohledem.
„No, je fakt, že už sme si vyhráli až až... Čas to skončit, Raizo!“ napřáhl se Hideo jednou ze svých katan, jejíž čepel se rozzářila jasnou, chakrovou modří, a ďábelsky se ušklíbl.
„Neboj se, brzo ti tam pošlu společnost!“ řekl bělovlásek a sekl.
Jeho meč se však zastavil na půl cesty. Zablokovala ho katana, kterou mu dal blonďák do cesty.
Její čepel zářila stejnou modří, jako ta Hideova, jen o něco jasněji, s jiskrami odskakujícími tu a tam do stran.
„... Běž napřed... šmejde!“ zabodl do Hideovi šokované tváře Raizo pohled, načež škubl pravačkou a odrazil tak od sebe bělovláskovu zbraň i s jejím majitelem.
Když se poté Raizo pomalu narovnal, všiml si Hideo konečně, že už nebylo po znacích na jeho těle ani stopy.
„Kuso... Co je, Fuse!?“ zúžily se nukeninovi zorničky a on pohlédl skrz zbořený strop k věži, tyčící se nad nimi.
V tu chvíli na něho však padl stín a on se musel rychle zase otočit zpět, aby mohl zablokovat výpad jiskřící katany, kterou se po něm Raizo ohnal.
„Řikal sem ti, že se máš dívat do těhle modrejch očí... Tak nečum po jinejch!“ připomněl muži Raizo, kdo je jeho nepřítel, a přitlačil na katanu.
„Ngh...!“ zatnul zuby Hideo, když se objevila prasklina pro změnu na jeho meči, načež se zamračil, svedl Raizův výpad stranou, a uskočil do bezpečné vzdálenosti.
Blonďák sevřel rukojeť své zbraně pevněji a spokojeně se pousmál.
„Dobrá práce, Hiro, Toshimi!“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Fuse se začal znovu vymlouvat a Hiro přidal svoji trošku. Musela se snažit, aby si nepředstavovala, jak… Místo toho se zasmála a mlsně olízla. „To si nechám na toho bělovlasýho fešáka tam dole. Tenhle se přímo hodí pro jed, co je v injekci,“ zabodla psychopatický pohled do Fuseho očí. „Takže ty opravdu chceš vědět, co ti to udělá? Poslouchej dobře, kocourku. Nejprve se ti zvedne tlak a tvoje smysly se vybudí na maximum, zvlášť centrum bolesti a vědomí. Pak se začne dít ta největší legrace. Maso se ti začne odtrhávat z těla a v dlouhých šlahounech tě začne škrtit, zatímco další svaly budou trhat tvoje tělo na kusy. Díky vědomí zvýšenému na maximum si tuhle párty užiješ až do samého konce, protože tvůj mozek vybouchne až za hodně dlouhou chvíli. Možná tak hodinu po tom, co ti explodují bulvy,“ vysvětlila mu s chutí, co dokáže průhledná tekutina v lahvičce. „Pořád si myslíš, že ti Hideo udělá něco horšího? Nestálo by za to trochu gamblit?“
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Toshimi nakonec donutila Fuseho bariéru zrušit. Hiro došel k okraji cimbuří a nahlédl dolů.
Propadlý strop mu skýtal relativně dobrý výhled na to, co se v sále dělo. Raizo byl pořád naživu. Ještě že tak! Ale nevypadalo to, že by byla pečeť pryč.
"Je živej, ale..."
Fuse se ohledně pečeti začal kroutit. Hiro už toho měl dost. Měl sto chutí tomuhle slizounovi přeorganizovat obličej i chrup. Fuseho strach z Hidea musel být vážně velký a proto ho museli trumfnout.
"Už je to podruhé během deseti minut, co tu škemráš o život. Tak sakra chlape seber zbytky důstojnosti, najdi koule jestli je máš a pochlap se!
Bojíš se smrti?! Tady Toshi je vůči tobě milosrdná, když ti nabízí smrt jedem. Já mám alternativu. Prostě tě vykastrujeme! Není horší osud než být jen bezcenná parodie na opravdového muže. Podle mě tě Hideo v takovém stavu nechá naživu! Ale samozřejmě je to tvoje volba...Toshi, chceš místo jehly podat nůž? Vím, že máš i takovéhle záliby..."
Snažil se znít co nejpřesvědčivěji a byl si jistý, že mu to jde. Jednou by mohli s Toshi hrát Dobrý a zlý polda.
Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď Mořská panna
Shi připomněl příběh o původu jména lodi, na které se plavili, a kapitánka se jim ho hned, co vydala pokyn k jídlu, jala převyprávět.
Daisuke nevěděl, čím by měl být fascinovaný víc. Jestli neobyčejně chutnou polévkou, a nebo vskutku romantickým, ale zároveň smutným příběhem.
„To byl krásný příběh...“ pronesl hnědovlásek zasněně a zatlačil slzičky dojetí silou vůle zpět, když Kaori dovyprávěla.
Celé její povídání dokonale dobarvovala rybí polévka, která navozovala tu správnou atmosféru i niterně a fyzicky.
Feudální záležitosti
„Ghh!“ zaskřípal Fuse zuby. Ta holka byla nebezpečná a navíc i dost mazaná. Zhroucený strop jim skýtal výhled na ty dva a Fuse jim tak nemohl prostě jen tvrdit, že tu pečeť skutečně zrušil, aniž by to byla pravda.
„K-Kai...!“ složil muž pečeť uvolnění a bariéra, věznící Hirotada, povolila a zmizela. Se zrušením pečetě na Raizovi a Aozorovi ale váhal.
„To-Tohle nemůžu! Když to poděláte tak mě Hideo zabije!“ bránil se naléhavě muž s turbanem, potící se čím dál víc.
„Ten jed nemůže bejt horší než to co by mě udělal von!“
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Toshimi se usmála a v jejím obličeji zahrál jakýsi zvrhlý podtón. „Já jsem v klidu. To ty ses začal pěkně potit,“ sdělila mu a znovu se zahihňala. „Tvůj ubohej život je mi celkem ukradenej, takže pohni, než si to rozmyslím. Když budeš hodný, určitě si u mě získáš sympatie a já tu jehlu zahodím,“ dodala, aby si Fuse myslel, že ho neotrávila jen z dobrého rozmaru. „Triky by sis měl odpustit pro vlastní dobro.“
V duchu se dívka neuvěřitelně potila a neustále se snažila nepřemýšlet nad tím, co si o ní právě teď myslí Hiro. Vžívala se do role psychopata a sama byla překvapená, jak nechutné pocity v sobě cítí.
„Hiro,“ oslovila svého parťáka, aniž by spustila z muže pohled a jakkoliv polevila na pozornosti nebo svém hraní, „až tě zbaví bariéry, podívej se přes římsu, jak je na tom Raizo.“
Hiroatdo Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
Jeho úder do bariéry byl samozřejmě k ničemu, ale Toshimi se podařilo Fuseho vyřídit a znovu ho tak dostat do patové situace.
"Jóó, neříkej že jsem tě nevaroval. Její temnou stránku nemám moc rád, ale efektivitu tomu upřít nemůžu." Prohlásil Hiro a zase si vymýšlel.
Toshimi-drsňačku viděl poprvé. A opravdu jí to šlo!
"Sakra nesmím jí nikdy doopravdy naštvat, jinak mě sejme..."
Chika Yoshitsune, Kaori
Sensei týmu Beta
Mořská pana
„Vy jste mi ale netrpěliví!“ zachichotala se Kaori. „Přeji vám tedy dobrou chuť a hned se dám do vyprávění. Můj prapraděd,“ započala vyprávění. „se dříve plavil do neprobádaných končin na jihu, kam si ještě žádný mořeplavec netroufl plout. Zažil tam mnohá dobrodružství a nejzajímavější bylo právě jeho setkání se zvláštním druhem bytostí. Ano, byly to právě mořské panny. Jejich nádherná těla svedla na scestí už mnoho námořníků, ale prapraděd měl štěstí, že jednu z nich zachránil. I tak ho však okouzlila, a to nejen pro své dokonalé partie. Byla chytrá a milá a do prapraděda, který byl sám opravdu fešák, se zamilovala. Jak se prapradědova loď plavila, víla plavala s nimi do chvíle, než všechny pohltila vánice. Loď málem ztroskotala, ale víla obětovala svůj život, aby uklidnila vlny. Prapraděd dlouho smutnil a na počest své ztracené lásky pojmenoval svou loď Mořská panna. Loď se dědila z generace na generaci a teď je v mých rukou. Vítejte v Mořské panně,“ usmála se nakonec.
Chika se usmála a položila dlaň na kapitánčin hřbet ruky.
Feudální záležitosti
Zatímco se Hirotado marně pokoušel prolomit bariéru, která pod jeho útokem jen lehce zazářila, ale dál držela, začínalo se jeho parťačce dařit zvrátit váhy válečné štěstěny na svou stranu.
„Klon!?“ vytřeštil Fuse oči, když rusovláskou před ním vržené zbraně pouze proletěly a ona se rozplynula.
Příliš pozdě se poté obrátil za sebe na zbývající trojici, z nichž jedna tou pravou už být rozhodně musela.
Toshimi ho dopadla, povalila na zem a než ji ze sebe stihl muž setřást, měl jehlu u krku.
„H-Huh!?“ zatnul Fuse zuby a instinktivně se zaklonil, aby se dostal od jehly co nejdál. Toshimi mu ale nedala prostor, načež se dala do řeči, a ne jen tak ledajaké.
„T-To neni žádnej premiant, to je magor...!“ polkl Fuse zpoceně.
„D-Dobře! Jen klid jo!? Jen klid! Nezapomeň že mě potřebujete živýho!“ usmál se nervózně.
„Jen složim kai a bude, jo? Už žádný triky! Slibuju!“ dušoval se muž s dlaněmi rozevřenými vedle hlavy, aby na ně Toshimi viděla.
Hlídači
Kirazu Dangatsu
Tým Alfa
Střecha
Kirazu bedlivě sledoval a snažil se vypozorovat, co se dalo. Všechno ale bylo ukončeno Yoshimitsuem, který zatáhl závěsy a znemožnil mu výhled do domu. Kirazu se strnule díval do jednoho okna. V hlavě mu probíhaly myšlenky a poslední úpravy jeho plánu. Zvedl hlavu a podíval se na měsíc. Ještě nebyl čas, ale ta správná chvíle se blížila. Sklonil hlavu a plánoval. Snažil se vybavit každý detail domu a probrat si různé možnosti. Pokusil si vybavit, jak se jeho žáci předvedli v boji se Sakarem. Čas od času zvedl hlavu k pomalu klesajícímu bíle zářícímu měsíci a sledoval, jak se jeho čas pomalu, ale jistě blíží.
Aki Saburou
Tým Gama
Plavovláska si oddechla při pohledu na spokojeně poskakující děti, které si hru se švihadlem nadmíru užívaly. Musela přiznat, že měla opravdu veliké starosti z toho, jaký rozruch její menší amok způsobí, ale nakonec se to vyvinulo kupodivu dobře, především díky Tajimu. Na to, jak na první pohled působil tvrdě a nepřístupně se opravdu snažil s dětmi spolupracovat, díky čemuž se Aki nemohla jinak než usmát.
"Musím uznat, že to s dětmi umíš parádně. Kéž bych to zvládala tak dobře, jako ty." Usmála se a v jejích tvářich se objevily menší červánky. Jestli to půjde takhle bezproblémově dál, tak by to tu možná mohli i přežít. Ona trojka se navíc už nějakou chvíli neozvala. Třeba se poučili. Pomyslela si Aki a podívala se směrem, kde trojice ještě před chvíli stála.
"Viděl jsi je odejít?" Zvolala plavovláska směrem k Tajimu a rukou ukázala směrem k zdi na druhé straně dvorku, kam ti tři po neúspěchu s první lumpárnou odešli. Dívka se začala nervózně otáčet na všechny strany, když v tom si na poslední chvíli všimla naplněného balónku, který jí mířil na hlavu. Rychlostí blesku sebou plácla na zem jako uschlá švestka a s přimhouřenýma očima sledovala trojici, která už mezitím vyhodila další kupodivu přesně mířený balónek.
제발 좀 잘난 척하지 마
알고 보면 네가 제일 불쌍해
그래 날 더 자극 시켜봐
잠깐 재미라도 볼 수 있게
Risa Mokushi
Tým Omega
Ulice Sunagakure
„Dobré ráno, Arato-san!“ zopakovala Risa, zatímco uháněla dál. „Dobré ráno, Setsuko-san!“ Po nějaké chvíli začínala zjišťovat, že se jí Ritsu vzdaluje. Nejprve si myslela, že zrychlil, ale s přibývající vzdáleností si uvědomila, že jí těžknou nohy.
Zanedlouho se spíše potácela a hlasitě oddychovala. Šíleně ji píchalo v boku a v krku cítila krev. Včerejší trénink se spojil s dnešním během a blondýnka si najednou uvědomila, že už vážně nemůže. Cvičiště se objevilo až o několik kilometrů poději. Jejich sensei ta už samozřejmě stál a vypadal energicky jako vždycky.
Risa se zadýchaně došourala před muže a padla na kolena. Taková rozcvička jí vážně dala zabrat. Jako loutkář nikdy nic takového nezažila!
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, 2. divize
Sídlo Kobachi
Toshimi se zablesklo v očích. Zatímco mezi klony byla ona sama, pro jistotu vyslala i jednoho klona do ninjových zad, doufajíc, že se bude Fuse bát útoku zezadu. A on na její trik, na její hloupý pokus, kterému nedávala šance, opravdu skočil! Tedy, šlo spíše o náhodu, nicméně si opravdu myslel, že dívka za ním je originál.
Kunoichi se okamžitě prudce odrazila, přičemž prudkost podpořila trochou chakry a srazila muže k zemi, spoléhajíc na čtyřicetikilové závaží na jejích zádech.
Jakmile se ozvala rána, rudovláska na nic nečekala, vytáhla z kapsy vypůjčenou injekci a přiložila ji Fusemu těsně ke krku, aby cítil jehlu. „Jeden jedinej podezřelej pohyb,“ zavrčela zadýchaně a nebezpečně, načež se uchechtla. „Nechtěla jsem to tu před Hirem vytahovat, ale donutils mě k tomu,“ stiskla jeho rameno pevněji. Věděla, že se chvěje únavou, ale snažila se vypadat, že se těší, až mu zabodne injekci do krku. „Je to dost odporná věc, tenhle jed. A je tak vzrušující dívat se na někoho, kdo ho má v sobě.“ Hned se přiblížila rty k mužově uchu. „Ale můžeš se ještě zachránit. Zbav Hira bariéry a Raiza pečetě. Jsou moji a já se budu moc moc zlobit, když mi je nevrátíš. Měl by sis pospíšit. Jsem ne-tr-pě-li-vá,“ pohladila ho na závěr hrotem injekce na kůži. Samozřejmě si dávala pozor, aby ho neškrábla.
Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, II. div.
To mu vážně nezbývalo nic jiného, než tu chodit dokolečka a fandit?
Muselo tu něco být! Třeba to už bylo v nějakém filmu nebo tak.
Mladík usilovně přemýšlel, ale nic ho nenapadalo. Neměl žádný mocný artefakt ani schopnost nějaké vyšší moci. Evidentně nebyl ani génius.
Kdyby věděl jak ta bariéra funguje, možná by přišel na to jak ji zrušit.
"No jo...ve škole jsem koukal po holkách a o bariérách nevím nic."
Pomyslel si sebekriticky.
Nenapadlo ho prostě nic lepšího než vyvinout na bariéru tlak a ověřit si, jestli ji Týpek nemusí náhodou udržovat.
"Třeba budu tak hustej, že to prostě prorazím!"
Sevřel rukojeť meče obouruč a zavřel oči. Kolem meče začaly praskat elektrické výboje, jejichž četnost se stále stupňovala až se zdálo, že čepel září. Hiro otevřel oči a prudce udeřil do bariéry v místech, kde stál Fuse. Když se to nepovede, třeba budou mít štěstí. Lekne se, spadne z věže a zabije se.
Ai Hisayo
Team Alfa
Dům
Geninové na stráži domu
Ai koukala z okna na místo, kde byla ona kočka, nebo-li sensei. Nic nevnímala a vyrušil ji až Jaku, který vešel dovnitř. Začal něco povídat o nějakém plánu. Ai se na něj podívala jen jedním okem a přemýšlela, zda má cenu kutit nějaký plán. Pro Ai byla tvorba nějakého plánu zbytečnost. Přeci jen sensei se nechytí do nějaké pasti vytvořené geniny. Jaku odešel a ani ne 10 vteřin na to, vešel lukostřelec. Řekl jen to, že jestli se chceme vyspovídat, máme mu to říct. Modrovláska neměla v úmyslu mu cokoliv říkat.
,,Tu past běžtě dělat beze mě, já pasti na kočky nikdy nedělala a tak bych vám akorát překážela." pověděla dívčina a stále seděla na posteli a teď hleděla opět z okna. Spát se ji nechtělo, měla plnou hlavu senseie a tím, co asi chystá. Za jiných okolností, by už asi dávno spala.
Yoshimitsu Kazama
Tím Alfa
Dom
Hliadka
Jaku povedal, že mi bude kryť chrbát, no potom odišiel za ostatnými hore. Asi mu unikol význam slov "kryť mi chrbáť". To som ale neriešil, išiel som sa porozhliadnúť po dome, pohľadať niečo, čo sa mohlo použiť na Jakuov plán obrany. Nechcel som ísť hore a presviedčať ich, aby pomohli, i tak to bolo zbytočné, pretože Kuranosuke by to i tak neurobil. Teraz bolo potrebné konať. Prešiel som cez obývačku do chodby a narazil som na komoru s metlami. Vošiel som do nej, ani neviem prečo. Asi som očakával, že tam niečo nájdem, no očividne tam nič potrebné nebolo. Stále som tam stál a asi čakal na zázrak. Bolo to až divné, chvíľu som mal pocit, akoby môj život skončil v tej komore na metly. Potom som z nej vyšiel a pokračoval v hľadaní užitočných vecí. Potom ma ale niečo napadlo. Prešiel som všetky okná na dome a zatiahol závesy. Chvíľu mi to trvalo, bol to predsa veľký dom s komorou na metly. Ako poslednú miestnosť som si nechal tú, kde sa teraz všetci nachádzali. Vošiel som dnu.
,,Poctím vás svojou prítomnosťou," hlesol som im svoj pozdrav a ani som sa nezastavil a došiel som k oknu. To už ale bolo zatiahnuté. Zatváril som sa kyslo.
,,Ak máte niečo na srdci, tak hovorte, to by malo tú mačku zdržať, nech už to je ktokoľvek," povedal som im. Nerad som sa s nimi radil, radšej by som to zvládol sám, ale to by mi asi neprešlo a zastihla by ma salva sťažností od kolegov.
Geninovia na stráži domu
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Dom
Nepatrne sa len pousmial keď Ai nenapadla žiadna otázka a premýšľal nad tým čo asi chystá ich sensei. Bol si už istý úplne že je tá mačka práve on, aj toho načo ešte čaká. Veď už sám to povedal nahlas, že čaká na to keď na nich začne padať únava. Cez zaťažené závesy nemohol sensei vidieť do izby takze ani zistiť čo sa deje v danej izbe. Pozrel na Ai keď povedala že dúfa že tá mačka nie je skutočne ich sensei. "Tak je to sensei určite, tým som si istý a aj tým že čaká práve na to kedy na nás začne padať únava" povedal jej a stíchol keď začul ako sa niekto blíži k izbe. Na tvári si nechal svoj výraz že je stratený v myšlienkach. Ani sa nepozrel na Jakuho ktorý vošiel do izby. Len nepatrne pozrel na Ai a prevrátil očami keď Jaku povedal že by mali vytvoriť plán obrany, hneď zamietol to že by sa presunul do obývačky. Už vedel že do obývačky je dobrý výhľad z okolia domu a tu mal istotu že ich tak ľahko nemôže sledovať. Pozrel cez dvere čo nechal za sebou Jaku otvorené a pousmial sa keď videl to ako zmohla únava a zaspal. No sám mu na to neskončil, že by bol až tak unavený ako sa tvári. Bolo mu k úžitku čo všetko zažil, naučil sa poznať keď niekto niečo predstiera. Pozrel na Ai a nič nepovedal, bolo na nej ako sa rozhodne či pôjde za Jakum alebo nie. Sám Kuro bol úplne v poriadku, únavou netrpel vôbec. Je vidieť koľko človeka naučí výchova a prostredie v ktorom vyrastá.
Hlídači
Jaku Tanoki
tým Alfa
dům
"Budu ti klidně krýt záda, ale teď hlavně potřebujeme plán obrany, a k tomu budeme potřebovat všechny, ať se to někomu líbí, nebo ne." řekl Jaku potom, co Yoshimitsu skončil. Pak hned šel do pokoje, kde byli minule. Jak tam přišel, tak viděl Kura, nejspíš ztraceného v myšlenkách, a Ai, která se s vystrašeným výrazem koukala z okna. Pak řekl: "Jsem zpět, a napadlo mě, že bychom mohli udělat plán obrany, kdyby se na nás pokusil zaútočit. Pojďme zpátky do obýváku, tam to probereme." A už vyšel, ale únava ho zmohla, a usnul. Tedy tak to aspoň vypadalo, ale ve skutečnosti to jen předstíral. Z dálky to šlo poznat jen opravdu těžce, ale na blízku by to někdo chytrý hned překoukl. Teď stačilo jen čekat.
Nekomi Satsuki, tři výtržníci
Tým Gama
sirotčinec
Zatímco se situace uklidnila a fialovlasá jouninka se z větší části věnovala mňoukání a hrdelnímu vrnění mezi nejmladšími dětmi, jež jí drbaly za měkkými oušky, starší děti se na pokyn Tajiho pustily do přeskakování švihadel v souboji o sladkou odměnu. Trojice potížistů vše sledovala ze svého rohu dvoru se značnou nechutí, naprosto odmítající se k dětinské zábavě připojit.
"Pošlou sem ninji hlídat děcka a ty paka nevymyslej nic lepšího, než je skákání přes kus provazu za pitomý bonbóny," zamručel zrzek. Přestože měl už novou žvýkačkou v puse a práskal bublinu za bublinou, ještě pořád měl na Tajiho pifku za zdevastování té první. Žvýkačky byly nedostatkové zboží a ten nafoukaný pitomeček ho o jednu připravil.
"Měli bysme je odsud dostat," přidal se otráveně černovlásek, který nebyl z jejich přítomnosti o nic nadšenější. Šedovlásek odvrátil oči od bělovlásky s hnědovláskem a stočil pohled vzhůru na vršek budovy.
"Vyženem je," oznámil vzápětí zbytku a s kývnutím hlavy směrem ke dveřím se společně nepozorovaně odplížili ze dvora dovnitř sirotčince.
"Co máš v plánu, Kinosuke?" zamrkal černovlásek na šedovlasého chlapce, když společně proběhli chodbou až do zadní části sirotčince, kde se nacházela menší, zašlá kuchyně. Hned vedle byla přes zeď prostorná jídelna, ve které bylo několik pilně pracujících řemeslníků. Šedovlásek se přitisknul zády ke zdi a opatrně nahlédnul okýnkem do jídelny.
"Jdeme," špitnul poté k černovláskovi se zrzkem a přikrčeně se proplížili kolem ke dveřím kuchyně. Do nich vzápětí nenápadně proklouzli jako malé myšky a rychle za sebou zavřely. Kinosuke se pátravě rozhlédnul kolem sebe, hledajíce velkou nádobu. Fialkové oči se mu zastavily u velkého, hliněného hrnce v rohu místnosti.
"Tohle," odpověděl teprve na otázku, když se všichni tři zadívali na její obsah.
"Ble, to je nechutný!" zacpal si zrzek demonstrativně nos nad špinavou, mastnou vodou, v níž se předtím umylo nádobí a teď tu čekala na vylití.
"Smrdí to," ohrnul černovlásek znechuceně vrchní ret. Díky teplu začala voda velmi brzy nevábně zapáchat.
"Přesně," kývnul šedovlásek na souhlas a natáhnul nad nádobu dlaň. Oběma chlapcům se okamžitě rozzářili oči pochopením při pohledu na barevné balonky, které vylovil Kinosuke z kapsy.
"Takže na tři, jasný?" špitl šedovlásek k černovláskovi se zrzkem, jakmile se o několik minut později krčili za římsou střechy s několika naplněnými balonky v náručí. Oba chlapci přikývli svorně na souhlas.
"Fajn. Ráz, dvá, TŘI!" odpočítal Kinosuke, načež všichni tři vyskočili na nohy a mrštili dolů ze střechy tři balónky plné smradlavé vody. Jejich cíl byl naprosto jasný a tempo neúprosné.
"Dostaňte ty smraďochy!" zavýskal černovlásek během zuřivé palby odhodlaně, ve snaze trefit Tajiho s Aki přinejlepším do hlavy.
Ai Hisayo
Team Alfa
Dům
Geninové na Stráži domu
Ai seděla na posteli a sledovala Kura, jak zatáhl závěsy a sedl si na zem, vedle postele. Nechtěla mluvit o svém životě, protože byl mnohem lepší jak jeho. 'Kdybych mu mohla nějako pomoci, rada to udělám, jenže nevím jak.' pomýšlela si dívenka a na tváři se jí objevil smutný výraz. Seděla na posteli a přemýšlela. Z myšlenek ji vytrhnul až Kuro, který na ni promluvil.
,,Mě teď žádná otázka nenapadá. Možná za chvíli si na nějakou vzpomenu a zeptám se tě." pověděla modrovláska. Po té době co seděla na posteli, začala mít zvláštní pocit, že se něco stane. Rychlé otočila hlavou do zařazeného okna a koukala skrz ni na onu střechu, kde viděla tu kočku. Z úsměvu se jí na tváři objevil neutrální výraz, který říkal, že je Ai vyděšená. Sice se snažila tento výraz skrýt, ale neúspěšně. Koukala z okna a doufala, že se jí ten pocit jenom zdá. Kouknula na hodiny, které byly nad dveřmi. Bylo chvilku po půlnoci.
,,Prosím ať se mýlím. Ať ten můj pocit není skutečný. Prosím, ať ta kočka není fakt sensei." řekla Ai nechtěně nahlas, takže ji Kuro musel slyšet. Teď se zatvářila opravdu zděšeně. S tímto výrazem koukala na Kura a pak zase koukala z okna. Ruce opřené o kolena a prsty propletené mezi sebou. Koukala z okna.
Geninovia na stráži domu
Kuranosuke Yukimara
Tým Alfa
Dom
Usmial sa úprimne a zatiahol závesy hneď ako sa aj posadila na posteľ, ak by náhodou ich chcela tá mačka zas sledovať a sám Kuro sa posadil na zem vedľa postele. Vrátil draka na šerpu a pozrel po izbe, ani nevedel kde začať s tým čo chcel ešte Ai povedať a tak na malú chvíľku zavrel oči aby sa mu lepšie premýšľalo. O nejakú chvíľu pozrel zas na Ai a len sa pousmial. Už zas sa vrátil k svojmu typickému výrazu, ktorý neprezrádza skoro nič. "Ak ťa niečo o mne či mojom živote zaujíma tak sa kľudne opýtaj, aj keď asi na všetko ti nebudem schopný odpovedať" povie jej a stočil pohľad k zemi. Bolo to pre neho ľahšie odpovedať na otázky ako hovoriť sám od seba. V ruke stisol medailón s fotkami a privrel oči, už zas bol trochu stratený v myšlienkach.