Cyklus života a smrti

Sama nemám takovou těžkou zkušenost jako ty, ale mám na tyhle věci svůj životní názor, který se stále malinko proměnuje se zkušenostmi. Předně je to tak, jak říkáš - nic se nám neděje náhodou. Dostáváme přesně to, co v tu chvíli nejvíc potřebujeme. Ať to dobré, nebo i to špatné. Všechno se nám staví do cesty proto, abychom se z toho poučili. Stejně jako kamarádství a solidarita s Aničkou obohatily a pomohly otevřít oči Tobě, Aničce to třeba pomůže v dalším procesu pochopení sama sebe a třeba i k nějakému zvratu v uzdravování. U psychických nemocí asi nikdy nelze dopředu říct, co může nastartovat kýžený obrat. Může to být titěrná maličkost, může to být soustavný zájem a empatie.
Obrázek je nádherný. Škoda, že jí to nemůžeme dojít říct všichni najednou, aby viděla, že je tu na světě nesmírně důležitá a užitečná, že kdyby chtěla, mohla by dokázat velké věci, namalovat úžasné obrázky, které by lidi potěšily, má určitě talent!
Já mám za to, že všechny nemoci mají svou příčinu, a také svůj "přírodní" lék. Tím lékem může být nějaká bylina, ale stejně tak porozumnění, nebo nějaká metoda, kterou dnes náš povrchní materialistický a uspěchaný svět už dávno zapomněl. Věřím, že existují cesty a lidé, kteří ještě neztratili vhled do...řekněme jiného světa, nebo lépe... do vnitřního světa nás samotných, dokáží pozitivně pracovat s naší vůlí a myslí a uměli by pomoct odstranit blokace, které způsobují takovou nemoc. Věřím, že to dovede čínská medicína, věřím, že to umí mniši v Indii a Tibetu, určitě i hypnóza si se spoustou věcí tohoto charakteru dokáže poradit. Velkým problémem je ale najít člověka, který by ji u nás uměl skutečně správně a bezpečně provést. Je to hodně o konkrétních lidech, ale kdo hledá, musí zákonitě i najít. Kdyby Anička byla moje sestra nebo dcera, tak bych neváhala zkusit všechny dostupné i nedostupné cesty. Naše zdravotnictví sice umí dobře až excelentně řešit chirurgické zákroky a vyměňovat orgány, ale tím to končí a vše, co má základ v psychice, ve vnímání, v lidských vztazích a emocích - co je neuchopitelné a nezměřitelné přístrojem - tam selhává na plné čáře. Neuchopitelné se totiž zase musí léčit neuchopitelným. Tišící léky a přístroje se snaží léčit pouze důsledky, neléčí příčiny. A to nikdy nemůže fungovat. A bohužel většina nemocí fyzických je pouhým odrazem a důsledkem disharmonie psychické. Ze stresu vzniká průjem, bolesti zad, žlučníkové kameny, rakovina,...
Mám takovou teorii, která by mohla souviset s tou karmou - myslím si, že v těchto případech nejsou trestáni ani tak ti trpící, jako daleko víc jejich blízcí. Ti spáchali v minulých životech hříchy, za které nyní trpí. Rodiče takového dítěte například. Pro ně především je to trest a stejně tak i cesta, jak dojít k vykoupení, jak pochopit a napravit, co bylo nebo je špatně. Jak se polepšit. Děje se to stále i v našich každodenních životech, přicházejí drobná i větší varování, která když ignorujeme, tak se stanou neštěstí.
Budu trochu reagovat i na ostatní příspěvky níže. Podle mě jediná cesta k uzdravení, nápravě i štěstí je návrat ke způsobu života, který je v souladu s přírodou. Jsme stvořeni k tomu, abychom jedli maso, potřebujeme ho, tak proč se mu úplně vyhýbat? To je nesmysl úplně stejně pokřivený jako zotročovat a týrat dobytek a přejídat se masem 7x týdně. Já jím maso jenom občas. A když ulovím rybu a chci ji sníst, abych se nasytila, tak se jí omluvím a zabiju ji tím nejrychlejším a nejméně trýznivým způsobem. Nikdy ji nevyhodím a sním ji celou, protože jinak by zemřela zbytečně a cítila bych se pod psa. Proč by to takhle nemohlo fungovat v celé společnosti? Proč vyhazujeme jídlo do popelnic, proč se cpeme přes moc, proč chováme dobytek jako něco, co existuje pouze z naší vůle a jen pro naši potřebu? Ano, kráva má právo tu žít stejně plnohodnotně jako my a my máme právo ji zabít, pokud to bytostně potřebujeme, abychom přežili, stejně jako potřebujeme "zabít" česnek a brokolici. A nemělo by nám vadit, když nám v lese zabije medvěd muže, protože i on si jen sháněl obživu. Proč ho za to trestat a střílet? Musíme změnit přístup k přírodě ze stavu "příroda je tu pro mě a má mi sloužit" do stavu "jsem tu jen na chvíli a mou povinností je vynahradit a vrátit přírodě vše, co si beru, co potřebuji k přežití". To je celá věda. Proč se stěhují lidé z měst do vesnice a cítí se tam šťastně, když mohou chodit do lesa, pít vodu ze studny, starat se o zahradu? Protože pochopili, že v tom jediném je smysl, a to jediné nás činí opravdu šťastnými. Už od doby, kdy lidé objevili zemědělství a začali chovat dobytek, aby se v zimě měli pohodlněji - od té doby to jde s lidstvem k šípku . Příroda to doposud zvládala, ale my se chceme mít stále pohodlněji a bezpečněji a zajištěněji, a ona to už moc dlouho zvládat nebude. Jsme neskutečně hloupí, že tohle nevidíme a vesele vytváříme, nakupujeme a vyhazujeme plasty a ničíme si oceány, chceme víc a víc a paradoxně je nám z toho hůř a hůř a ještě se tomu divíme. Ech...
Nějak jsem se rozpovídala. Jsem ráda, že mise splnila účel. Jsi skvělý člověk, že ti není jedno osud druhých a dáváš, co můžeš, abys pomohla. Jenom prosím, buď opatrná. Ne vždy člověk dobře rozpozná, kde je jeho hranice a můžeš se lehce dostat do stavu, kdy toho bude na tebe moc. Pokud můžeš, svěřuj se s tím i jiným nezúčastěným lidem a dej na ně, pokud na tobě uvidí nějaké nežádoucí vážné proměny a přílišný stres. Pokud bys z toho i ty měla mít vážné nervy a deprese, tak tím Aničce určitě nepomůžeš, právě naopak.

Věřím, že váš příběh bude mít šťastný konec, přeji vám to oběma z celého srdce a držím palce, ať to obě ustojíte a zvládnete! Je tu totiž ještě jedna obrovitánsky mocná zbraň a lék, a to je lidská vůle. Stejně jako psychika umí slabým lidem vyvolat nemoc fyzickou, silným lidem dokáže vrátit zdraví i tam, kde odborníci lámou všechny hole . Hledej v rámci svých sil a možností s ostatními cesty, když Anička je nyní vidět a hledat nemůže, tím jí podle mě můžeš hodně pomoci. A celou svou bytostí věř, že se to může napravit. Je jedno, zda věříš v karmu, Boha, medicínu, v sebe nebo Alibabu, vše zabere, jen když budeš opravdu věřit. Přesně, jak to řekl Dalailáma .

Tiež musím napísať, ako už predomnou Sempai-sama, že rozumiem Tvojej úvahe. Keďže ako kresťan nevyznávam reinkarnáciu a karmické dlhy, verím však v to, že žiadne utrpenie nie je nezmyselné a každý skutok po smrti bude odvážený. Ak by som sa mala v krátkosti vyjadriť k utrpeniu nevinných vo svete, tak by som napísala len toľko: skutočne každý skutok, ba aj myšlienka je akcia, na ktorú nasleduje reakcia. Žiadne dobro nevyšumí do stratena, ale prinesie úrodu. A rovnako, nijaké zlo sa nestratí, ale ovplyvňuje negatívne iných (a to svet živý aj neživý). Bohužiaľ, práve to zlo, ktoré páchame, je vykupované utrpením aj nevinných, a preto sme všetci nejakým dielom zodpovední za ich utrpenie. V podstate je to veľmi vážne uvedomiť si, že za moje chyby trpí niekto iný. Tá zodpovednosť je ešte väčšia ako v prípade, keď by som si bol vedomý len toho, že moje skutky rozhodnú o mne, či už v tomto živote, alebo v budúcom. Naším poslaním je uvedomovať si to a snažiť sa každé utrpenie, ktoré v mojom živote príde, pridať a spájať s utrpením iných pre záchranu duší. To je podstata spoluvykupiteľstva. To je odkaz, ktorý nám zanechal Kristus, ktorý hoci nemusel, vybral si cestu utrpenia. Snáď som nikoho neurazila.
Čo sa týka priateľkinej diagnózy, práve tá bezdôvodnosť a lekárska neschopnosť vyliečiť ľudskú dušu je na psychických chorobách to najsmutnejšie. Otec podstupoval liečbu elektrošokmi pred skoro 30 rokmi a hľa, táto oblasť medicíny nikam nepokročila. Zjavne proste nemá kam, pretože duša nie je hmotná, nezaberajú na ňu medikamenty, nedá sa odrezať a nahradiť plastikou, nedá sa transplantovať. Ak môžeš, modli sa nad Aničkou, keď ju ideš navštíviť. Ak dovolí na seba siahnuť, dotkni sa jej a modli sa. Modlitba je prianie dobra, požehnávanie, spoluúčasť v bolesti. Ako písala aj Sempai, sú ľudia poverení misiou na veľmi silnú príhovornú modlitbu - exorcisti. Nie je to len vyháńanie diablov ako z filmu. Duši môže uľaviť len ten, od koho duša vyšla.
Modlím sa aj za teba, aby si nezablúdila v kruhoch, aby si nebola zmetená z cesty ľuďmi. S utrpením zvierat máš pravdu. Doma sa prispôsobujem strave, akú varí maminka, ale sama sa snažím mäsu vyhýbať. Rovnako však trpí aj pôda, ktorá je intenzívnym poľnohospodárastvom využívaná už nie ako živý ekosystém, ale len ako nosný substrát, kde všetky jej pôvodné činnosti nahradil človek svojimi plánovanými a presne odmeranými zásahmi. Okrem toho, všetky rastliny, zvieratá a vtáky poľnohospodárskej krajiny sú ohrozené vyhynutím. Takže ani vegetarián či vegán nie je od toho "oslobodený". Ja sa snažím pestovať čo možno najviac vlastných potravín, pomáhať každému, komu môžem (poteší ma aj zachránený malý hmyzík). Ak budeš chcieť, môžeš si prečítať moju krátku jednorázovku Splnený sen. Myslím, že by sa Ti mohla páčiť.
Edit: Idem s krížikom po funuse, už si si ju hrdinsky prečítala. Zistila som to až po prečítaní komentárov.