Vesnice skrytá v dešti

Je mi jasné, že Martínkov vypadá trochu jinak, než Peinovo sídlo, ale vesnice skrytá v dešti to tedy dnes odpoledne rozhodně byla
Historka:
Sedím si tak na jednom ze svých nejmilejších míst, na kořenech smrku rostoucího na ostrohu vybíhajícím do prohlubně, co asi bývala starým lomem, a koukám do kraje. Zaslechnu jakýsi hluk a všimnu si, že pode mnou pronásleduje smečka loveckých psů srnce. Srnec vběhl do mladé smrčiny a psi za ním. Ze srnce byla trochu vidět hlava, psi se v té smrčině schovali úplně. A najednou vidím, jak srnec prudce zabočil doleva, tedy směrem ke mně, vyběhl ze smrčiny a pak se volným krokem vracel, odkud přišel. Psy jsem pak spatřila zmateně pobíhající na protější stráni. Asi neměli moc dobrý čich

Skrytý obsah

Dlouho jsem rozvažovala nad přidáním jiných fotek... brněnských střech omotaných dráty podobně, jako konožské střechy (ale ty dráty na fotce skoro nebyly vidět); znojemskou rotundou (jenže jsem se nerozhodla, za co ji vydávat); lapidáriem smírčích kamenů alias konožským hřbitovem (jenže ta fotka vypadala mimořádně nudně)... a tahle fotka to nakonec vyhrála v podstatě kvůli té nádherné pavučině