Birugakure no Sato (Plzeň)

Report od Styron Leonyd

2. oficiální sraz Birugakure no Sato
V sobotu 26. 9. 2009 proběhl již třetí sraz (ale druhý oficiálně vyhlášený) plzeňských narutardů. Sešli jsme se v hojném počtu 15 lidí, jmenovitě: organizátor Any, asistent bufi, naše známá dvojka Gumička a Lampička, Shodaime Birukage Malwa, RicoTheCat, Mieko, Orino, Natsuki, Kondrakarus, nováček Ninken přinesla volejbalový míč, další nováček Lurok a pak ještě chlapec, jehož jméno jsme si nezapamatovali a překřtili ho na Smrtku. A pak samozřejmě moje maličkost, tedy Styron Leonyda, a přivedla jsem s sebou i bratra Johnnyho Wolfa.
Místo srazu měla být konečná zastávka tramvaje číslo 4, ovšem nakonec to dopadlo tak, že tam čekala jen hrstka. Malwa a RicoTheCat dělali pravidelné obchůzky, Kondrakarus hlídal batohy v parku a ostatní se toulali někde úplně jinde. Zde opět přišel ke slovu náčrtek – znak Birugakure no Sato, velký půllitr s pivem a nejdřív Kondrakarus a pak Gumička s ním zkoušeli hledat zbylé členy. Dopadlo to nakonec tak, že jsme narazili na chlapíka, který se usmíval pokaždé, když kolem něho některý z těch dvou prošel s obrázkem, nejspíš má rád plzeňské Biru. Obrázek zcela jistě zveřejníme.
Ačkoli někteří účastníci trochu halekali, a vzbuzovali tak rozruch, největší starost asi byla kvůli kataně, kterou si jeden ze členů přinesl. Marně jsme se domnívali, že jsme zahlédli Shiwu, a tudíž jsme hulákali na jinou dívku. Jak jsme zjistili později, naše opozdilé dámy se rozhodly nepřijít vůbec, neb se nás prý lekly.
Svědkem uskutečnění dalšího srazu Birugakure no Sato se stal Borský park a několik milých stařenek. Anyho první hra byla míčová, seznamovací. Stáli jsme v kruhu, někomu se hodil míč a ostatní měli o tom člověku říci co nejvíce, on sám pak informace doplnil. Možná mnohé z nás napadlo, jak je možné, že jsme takoví sklerotici.
Další hra – a asi nejzábavnější toho dne – se jmenovala Buldok. Spočívala v tom, že jeden člověk stál proti ostatním, kteří běželi naproti němu, a zkoušel někoho chytit a musel ho udržet 3 vteřiny ve vzduchu. Chycení mu pak samozřejmě pomáhali. Největší rekord drží zřejmě RicoTheCat, neb ho nezvedlo ani 6 lidí naráz Smiling. Tato hra byla však příliš kontaktní a došlo i na pár drobných zranění, proto byla v půlce přerušena, abychom si mohli lízat rány. (Nejlepší obrana je útok a tak po několika kolech rybičky začaly chytat rybáře Eye-wink)
Ten den jsme odháněli pejska, kterému se líbil náš míč, házeli shurikeny po stromě, chlapci zkoušeli ničit plastové lahve katanou, ale asi nejvíc jsme si užili hru spočívající v tom, že se opět házel míč a měli jsme představovat anime, které bychom doporučili nebo naopak ne. Musíme samozřejmě říci, že ke slovu se dostali i Pokémoni, Digimoni a Beyblade. Padla také pověra o tom, že frisbee je nekontaktní sport. Nejeden člen Birugakure no Sato se toho dne přesvědčil o opaku. Poslední hra byla nazvána ponorky, ale protože jsme se s bratrem již odebrali domů, o jejím průběhu informovat nemůžu. Dle mně dostupných zpráv pak skupinka přeživších zamířila do Plazy, kde nejspíš zbaštila kde co.
A na závěr pár hlášek:
Lukor se představil následovně: Mám rád cigára a má nejoblíbenější postava je Gaara.
Lampička nám neustále vtloukal do hlavy, že jeho babička je hovado.
Orino získala přezdívku džípíeska.
A na úplný závěr – a pevně doufám, že nám chlapci sesmolili video – nám naše nesmrtelné duo Gumička s Lampičkou představili zbrusu nové žabí jutsu. Naruto by se od nich mohl učit.