Malá velká letní výzva 098

Další flashback... no jasně.
Ty první dva panely mi přijdou trošku matoucí. To, jak znázorněná scéna plynule přechází z jednoho do druhýho, mi evokuje nějakou kontinuitu, jako by čtenář plynule vklouzl do vzpomínky, postupně se zaostřil na ten rozhovor a na Rikua (nebo nějakýho jeho předka). A do toho plynulýho přechodu je najednou vražená ta bublina na černým pozadí, kterou naopak vnímám jako přerušení, jako výrok natolik závažnej, že s jeho vyslovením na chvíli všechno okolo umlkne, zastaví se, zmizí. Pro mě jde v podstatě o dva protichůdný prvky, který spolu dost bojujou - osamělá bublina anuluje plynulej náběh scény, a návrat ke scéně zase anuluje závažnost tý bubliny, protože se pokračuje, jako by se nic nestalo. Pak moc nevím, co si z toho mám vlastně vzít (což může velice dobře být důsledek toho, že se dopouštím nějaký interpretační chyby). Jak jsi to myslela?