Kakashi skica

Myslím, že to, co ti vadí, vnesla do toho obrázku referenční předloha. Taky to z toho vnímám. Protože ten obrázek předlohového kluka byl z 99 % focený pro nějaký účel se záměrem nějak na fotce zapůsobit. Nebyla to přirozená momentka. A to vytváří vždy nepřirozený afekt a patos. Cílem takových fotek je většinou působit smyslně (pootevřené rty), dravě, nebezpečně, roztomile, atd. Je to všechno možné, jen né přirozené. Teď je otázka, jak s tou předlohou pracuje autor sám. V čem konkrétně mu pomáhá. Někdo si neumí představit postavu v určité pozici, tak použije dané natočení těla, někdo naopak potřebuje zachytit výraz, někdo přebírá dílčí efekty jako lesk vlasů, apod. A dost často lidé nejsou spokojeni se stavem svého kreslení vůbec a okopírují raději celý obrázek a jen změní některé detaily jako šaty, vlasy, barvu pozadí - aby to vypadalo přesně jako jejich vysněná Naruto postava. To určitě není případ naší Corisan , nicméně mám pocit, že ona dost často kopíruje i ty afektované pózy, že se jí to vlastně líbí a snaží se to přenést zcela vědomně a cíleně. Může to přinášet velmi příjemné pocity, když si člověk kreslí pohledného muže svých snů (mám taky spoustu takových obrázků za sebou, nebudu lhát), ale je to stejně tak prvoplánové a laciné, jako v případě krve, kterou jsem nedávno vytýkala suikenovi. Neříkám to tak drsně proto, že já bych se považovala za něco víc a všechno uměla - no, snažím se to pojmenovat a ukázat na tom, že všichni zkoušíme, všichni podléháme snadnému a líbivému, všichni stejně chybujeme a je jedno, jakým stylem kdo kreslí a jak je zdatný a poučený.
Corisan je pro mě jedna z nejnadanějších kreslířek, které jsem mezi laiky poznala a je trošku škoda, že v té rané fázi ji někdo poučený nevedl a nevede, aby se zbavila přesně těchto nešvarů. Protože vidím, že má obrovský dar a cit pro kresbu jako formu výtvarného vyjádření a snaží se zdokonalovat i v anatomii, láká jí zobrazovat lidské tělo se stejnou posedlostí jako mě , baví ji hrát si s linkou, se světlem, obecně s vyjadřovacími prostředky a dociluje překvapivých úspěchů. Ale občas dělá stejné chyby jako kdysi já (a možná je tu na Konoze dělám občas i teď, právě proto, že je to příjemné, je to snadné ) - totiž jde jen po povrchu, po líbivosti. Jak postavy samotné, tak i v té formě (kresbě), a tím pádem se to odráží i v obsahu. Na začátku její tvorby to dělala míň, a jsem si stopro jistá, že se svými výstupy nebyla moc sama spokojená, byť byly mnohem upřímnější .
Co říct závěrem - Cori, není to vůbec špatné, ale chce to víc hloubky. Třeba se v tom předchozím textu pletu a uvažuješ jinak, ale tak to na mě působí + letité vlastní zkušenosti. Rozhodně ti to nezakazuju , ale zkusila bych se víc než na vizáž soustředit na vnitřek a taky na realitu. Když kreslíš reálný portrét, tak fotka tě naprosto nezachrání a nic ti nedá ani ve stínování, ani v anatomii. To musíš odpozorovat na reálných lidech a musíš v sobě najít touhu jít po příčině věcí. Čili na konkrétním příkladu - neptat se, zda ta bílá pastelka bude dobře vypadat v kontrastu s tužkou na barevném pozadí, ale spíš zda to světlo je správně umístěné, zda ten tvar dobře vystihuje. To ti teď moc pomůže, protože stínování nemáš vůbec dobře, to je opravdu jen na efekt, abys oklamala nenáročného diváka a možná trochu i sebe .
Ale abych nebyla jen negativní - obrovský aplaus za to nádherné ucho!