Akio

Jsem ráda, že jsi tu napsal tenhle komentář a že jsi upřímný. A velmi by mě zajímal názor Mariko a její upřípná "zpověď", jak to vlastně vnímá ona, jak pracuje, kolik času tomu dává, jak přijímá naši kritiku. Málokdy se k tomu vyjádří a je to škoda, podle mě.
Často jí kritizuji (v dobrém úmyslu ji posunout dál) to samé, co ty. Nicméně asi by bylo dobré pokusit se to rozebrat ještě z jiných úhlů pohledu. Opakující se skicovitost obrázků může pramenit z nedostatku času (já jsem zářný příklad ), protože Mariko tu má i propracované obrázky, vím, že to umí líp. Takže to může být jen výsledek nestíhání, ale třeba i záměr, proč ne. Máš ale pravdu, že i taková rychlá skica může být propracovaná v anatomii - jak správně poukazuješ třeba na to ucho, které se jí moc nepovedlo. Dá se i jednou linkou nakreslit tvarově mnohem líp.
Pak mluvíš o duši, bezprostřednosti a emocích - taky cítím ze všech Maričiných děl, že kreslí z okamžitých pocitů, rychle a jde to od srdce a od ruky rovnou na papír, bez větších korektur hlavou. Nepřemýšlí příliš o technice, ani nad hlubšími obsahy, ani nad prezentací. Na jednu stranu tak z její práce vyzařuje jedinečný otisk její duše. Všemi těmi čarami, kterými hledá tvar a nemaže je, nám ukazuje své pocity, svou leckdy úpornou snahu vyjádřit to, co cítí a co zamýšlí. A to je nádherné.
Každý máme nějaké naučené způsoby, jak kreslit to a ono, které rádi opakujeme, některé si uvědomujeme, některé ne. Podle toho pak většinou jsme rozpoznatelní pro ostatní, je to pro nás signifikantní. Ty např. kreslíš všem velmi podobný a zvláštní nos, Mariko má zase zažitou určitou disproporci v tvářích, kterou opakuje všude, byť to není realisticky správně. Uzumaki clan zase kreslí postavám disproporční krátké nohy, já mám (patrně) u všech postav stejně nakreslené oči. Můžeme to jednak brát jako chybu, na které se dá pracovat, ale taky je to typický rys našich prací, který je tak navzájem propojuje a charakterizuje je.
V případě Akia se mi moc líbí, jak tu Mariko zvládla linii brady a spodní čelisti, i oči jsou krásně realisticky zvládnuté, výraz je supr. Je cítit, že se snažila o reál a naráží přirozeně na problém proporcí anime kresby - tj. veliké oči vs. vyjádření dospělého chlapa, což se vždycky spolu trochu bije. Má problém se správným umístěním jednotlivých částí obličeje (ale stejný velký problém s tímto má třeba Corisan a další). Chce to na začátku kreslení cíleně zabrzdit emoce v rozletu a zkrotit energii, která s námi mává a nutí nás hned hodit na papír nápad. Nesmíme brzdit moc, aby nás energie úplně nepřešla , ale pokud se nám podaří chvíli déle se pozdržet v té fázi rozměřování a třeba si i papír po chvilkách otáčet vzhůru nohama, trkne nás to a tyhle proporce se zdaří uhlídat. A jakmile nám přejdou do ruky a zautomatizují se, už nad tím nikdy nemusíme přemýšlet. Hlavní chyba - pusa je příliš nízko, zřejmě by chtěla celá oblast brady zvětšit, aby se pusa dala posunout výš. A oči jsou hodně velké a posunuté hodně do prava, nejsou ve stejné ose jako nos a pusa.
Ale jinak se mi portrét moc líbí, kresba je to nesmírně živá a příjemná. Stínování vzniklo samo jako důsledek hledání, což je princip zcela obvyklý a mně moc blízký . Akio je švihák.