FC pro Satoru

Krvavá červeň rozlila se po kraji,
to si jen rozmary přírody pohrají
s lidskými životy a jejich osudy.
Snad nahněvaly se mořské obludy.
Či hladové smrtce zachtělo se krve,
lačna čerstvého masa z lidu život serve?
-
V šedý háv zahalily se trosky domů.
Rozhněvaná bažina rve kmeny stromů.
Vpád živlu nečekán a nezván zjevil se,
před ním život neuprchl, neskryl se.
Zbídačená zem ztichle lidstvo k sobě pojí,
okovy soudržnosti svázáni vedle sebe stojí.
-
Země vycházejícího slunce neutěšeně pláče,
rudý kohout se škodolibou radostí po ní skáče.
Slunce nevyšlo, přes šedý plášť se neprodralo,
pohlazení útěchy zmořené pevnině nepodalo.
Lid posmutněle semknut v jeden národ,
s hrůzou očekává s čím ještě potká ho závod.
-
Planeta se mohutně otřásá v základech,
hrozivá budoucnost člověku bere dech.
Proto lid započal se ptát stále znovu a zas.
Chýlí se snad ke konci našeho světa čas?
Život na planetě Zemi táže se, jako jeden muž:
"Příjde opravdu dle kalendáře Májů skáza už?"