Joanne´ fan club

Watashi wa Sakura desu,
bydlím ve vesnici Konoze.
Dříve jsem neměla v rukávu mnoho es,
všichni se mi smáli, vypadala jsem uboze.

Však síla, kterou jsem obdařena byla,
byla větší a větší den co den.
O této síle snad každá dívka snila,
být jako já byl jejich sen.

Nazačátku byly vlasy hodně dlouhé,
však při zkoušce jsem je ostříhat musela.
Všichni říkali: "Jsou krásné.", toť řeči pouhé
a já na mikádo chodit zkusila.

Osoba, kterou jsem vždy milovala, odešla,
pamatuji si - byla to zlá a krutá noc.
Ze své cesty tudíž sešla,
chtěla jen jednu věc a to moc.

Pátrat po něm s Narutem musíme,
hledat jej a naděje se nevzdat.
Nové techniky se neustále učíme,
přesto všechno se nepřestávám smát.

Nový mistr, Jiraiya poustevník,
s ním odešel Naruto trénovat z Konohy.
Přespávat museli chodit na seník,
cesta byla dlouhá, bolely je nohy.

Už to jsou dva roky a ještě něco k tomu,
vrátil se Naruto, všichni šli mu naproti.
I já šla, však setkali jsme se až u lomu,
řekl: "Ahoj." a dlouho stáli jsme v objetí.

Za ty roky změnila jsem se hodně,
lékařské techniky a větší sílu mám.
Už nejsem malá, už nenosím sukně,
otázku: "Vrátí se ještě?", často si pokládám.

Až jednou misi jsme dostali,
já viděla ho, viděla Sasukeho!
Všichni jsme na něj zírali,
on však vytáhl meč jeho.

"Jděte pryč ,již k vám nic necítím!"
řekl a jeho zbraň se dotkla krku mého.
Brečím, můj pláč podobá se psím vytím.
Nechci na světě nic - jen jeho!
Sasukeho!

Poznámky:

Tak to je moje úplně první báseń zde. Omlouvám se za chyby, ale nikdo není dokonalý. Smiling Prosila bych jakékoliv komentáře, ať dobré či zlé... pravdu ustojím.

Drobečku, otevři ty svoje očička,
je ti tak podobný, má tvoje líčka.
Taky má, Minato, tvoje krásné vlasy,
je jako ty za mlada, to bývaly časy.

Koukni, koukni, usmívá se na tebe,
už, už, už …už tě má skoro u sebe.
Za chvíli si zlý boj s Kyuubim zkusíš,
prosím neodcházej, i když musíš.

Chybíš mi tu Minato, strašně moc,
prosím, ve zdraví přežij tuhle noc,
a vrať se k nám, čekáme tě tady,
a vrať se k nám, bez úhony a vady.

Proč najednou tak zlé tušení mám,
Minato, prosím, vrať se rychle k nám.
Proč mě najednou u srdce bodlo?
Minato, co se ti to, pro Boha, vyvedlo?

Můj broučku, máš v sobě něco zlého,
nedovol, aby se to zmocnilo života tvého.
Vždy statečný, odvážný a hodný buď,
lidi podle chování a úsudku suď.

Už je na čase, odejít bych měla,
aby si pro mě smrt přijít směla.
Jdu za tvým otcem do nebe,
oba navždy milujeme, Naruto, tebe.

Poznámky:

no takže doufám, že všichni pochopili .-) říká to Kushina, když porodila Naruta...jinak zkusím napsat celou Narutovu cestu ninji

Přátelé, přátelé, pojďte si hrát,
prosím pojďte, dnes se chci smát.
Nikdy jsem se moc zasmát nemohl,
jelikož není, kdo by mi pomohl.

Všichni se na mě tak zle dívají,
Odpor a strach v očích mívají.
Za co mě všichni tolik nenávidíte?
Co tak moc zlého ve mně vidíte?

Co že to v sobě za netvora mám?
Kyuubiho, ten, který uškodil vám?
Odpusťte, za to já přeci nemohu,
ale slibuju, že ho v sobě přemohu.

A vám všem jednou ukážu,
co já, Uzumaki Naruto dokážu.
Titul Hokage já určitě získám,
a každého nepřítele ztřískám.

Dnes na Akademii zkoušky byly
a můj sen bez okolků smyly,
však za svého senseie jsem skoro život dal,
ten uznal mě ninjou a tím nový osud započal.

Poznámky:

Pokračování Smiling...doufám, že to není hrozné xDD (jaksi mně dochází rýmy xD)

Dnes jsem nový tým získal,
nevím, jestli budeme vycházet.
Hned na začátku jsem to spískal,
jedna houba jim bude asi scházet.

Proč do týmu se Sasukem mě dali,
stále mě uráží a taky se mi směje.
Všechny dívky by si ho za muže vzali
on však stále ódy o pomstě pěje.

Dále v týmu je Sakura Haruno,
je chytrá a hezká, rád ji mám.
V dětství byla kamarádkou Ino,
pohádali se, za to ruku do ohně dám.

A taky náš sensei Hatake Kakashi,
který pod maskou skrývá tvář svou.
On vždy podrží nás i misi naši,
nazývají ho Kopírovacím ninjou.

Všichni pro mě novou rodinou jsou,
díky nim jsem konečně optavdu šťastný,
díky nim můj život není procházka tmou,
díky nim mám v srdci ten pocit slastný.

Poznámky:

Pokračování...Prosím zanechce komentář, kritiku unesu a ještě se pokusím polepšit .-)

Cesta shinobiho namáhavá je,
ale já bych ji stejně nevyměnil,
Přesto srdce některých ninjů taje,
láska, štěstí ani čas jej nezhojil.

Se Zabuzou, s mečem dlouhým jako on,
na velkém mostě bojoval náš tým.
Ten, jenž si nesl název z Mlžné démon,
neměl city, ani srdce, byl jako dým.

Sen tohoto démona, byl snem i žáka jeho,
jmenoval se Haku a jako sníh byl čistý.
Byl však pouze silnou zbraní pro něho,
my umírali a Zabuza si byl výhrou jistý.

Poslední dobou tíží mě jedna otázka,
pokud zesílím budu bezcitný jako on?
Žít a nepocítit, co je to láska?
A na lidi pořádat krvavelačný hon?

Démon, který beze slitování zabíjí.
Nemáš ani potuchy, co jsou to pravé city!
Naše hodiny smrti pomalu odbíjí,
bojím se, že jména naše na pomník budou vryty.

Nikdy nezapomenu Sasukeho slova:
„Nechci zemřít, dokud bratr můj žije.“
Umíral a mě se zmocnila hrozná zloba,
až jsem myslel, že mi snad tělo ubije.

Smrt neustále kolem nás kráčela,
a nakonec si sebrala několik zlých duší.
Tělo Zabuzy rudá krev smáčela,
pro sen mistra, Hakovo srdce už nebuší.

Pro milovaného člověka položil život svůj,
pro osobu, která mu naději dala.
Já na něj zavolal: „Haku, stůj!“,
ale láska k mistrovi poslední dech mu vzala.

Pro lidi to byl osudný a šťastný den.
místo našeho boje nese jméno „Narutův most“,
zemřel tyran, toď jejich toužebný sen,
a i démon pochopil, že mít city není blbost.

Poznámky:

Josh!!! poslední dobu mě opustila múza a navíc vůbec sem nemohla přijít na nadpis...takže se omlouvám, snad zase ta potvora někdy přiletí

Byl krásný letní den,
já hlavně proto šla ven.
Venku přemýšlela jsem jen
- ten večer jsem měla sen.

V tom snu jsem psa mohla mít,
chtěla jsem pouze běhat a snít,
chtěla jsem s ním na Měsíc výt,
ne jen doma, tiše a sama hnít.

Co se to však ráno přihodilo?
Byl pryč, něco ho asi odehnalo.
Najednou by mě všechno unudilo,
nebýt toho, že se to štěně večer vrátilo.

Od té doby vlezu dřív, něž mi máma ustele.
Vletu tam, do té velké, vyhřáté postele.
Já kvůli němu snad z ní ani nevstanu!
Akamaru přijde a já v tom snu zůstanu.

Poznámky:

Tak další, tak to dopadá, když si přeju psa a mám "psací" den

Safra Shizune sundej to prase,
vypilo mi saké a spí na stole zase.
Raději psa sis pořídit měla,
nebo třeba kočku, by ti píseň pěla.

Já chtěla andulku Shizune, andulku!!
Pojmenovala bych ji jako Vendulku.
Sa*ra Shizune pošli ho na pole,
nebo okusí sílu mé staré hole.

Shizune, ono to sežralo moje tikety,
a teď ještě háže exkrement na palety!
Vem si ho, nebo mu pěstí dám,
však jenom problémy přineslo nám.

Tsunade-sama, ale Ton-Ton za to nemůže,
je to domácí mazlíček, to je vše, co zmůže.
Ale popěstujte si ho, on milý je a moc,
prosím nevyhánějte ho, vždyť je noc.

Co s ním, ale nadělám nyní??
Už vím, pošleme ho za nějakou sviní,
nebo až vyroste našijeme do něj broky ,
nebo ještě lepší, až vyroste půjde na troky.

Poznámky:

ehmmm omlouvám se všem TonTon-filům xDDD...to mě jednoho dne chytla totálně vysmátá nálada, a hned jak se mi v hlavě vytvořila první sloka, tak jsem věděla, jak chudák TonTon skončí xDDD...opět se omloubám, doufá, že aspoň trochu rozesměje

Takže, povídka pro Charlie, doufám, že se bude líbit. trochu smutné, ale Zakuv život byl hold takový...jinak ty věty trochu sklonené jsou jejich myšlenky, aby se to nepletlo.
A pro ty, co nepochopí, odehrává se po boji na začátku třetí části chuninské zkoušky.

„Zaku, jsi v pořádku?“ položil svou ruku na hranu postele.
„Dosu,…už..už jo,“ řekl tiše a přes všechnu bolest se pousmál.
„Ten tě ale vyřídil. Zajímavá osoba, mít brouky v těle,“ řekl a mírně se zasmál.
„No to jo, nic takového bych nikdy nečekal.“ Trochu se nadzvedl a zády se opřel o hranu postele.
„Zklamal jsem, já jsem zklamal Orochimaru-sama!!!“ vyjekl po chvíli, když si uvědomil, co se stalo. Sršel z něj strach a nejistota. Chtěl se zvednout ale…
„Lež!! Zbytečně se nehýbej,“ tlakem své ruky jej Dosu vrátil zase na postel.
„Dosu, já…“
„Zaku neměj strach, všechno bude v pořádku,“ snažil se ho utišit.
„Ne, ne, zklamal jsem ho, člověka, který ve mně věřil, zklamal jsem ho,“ v jeho hlasu bylo slyšet zoufalství. Najednou se utišil a zhlédl Dosuovi do očí, : a co Kin? Jak dopadla ona?“
„Nezvládla to, porazili ji taky.“ Dosu zřetelně četl v Zakových očích, jako v knize, plné strachu a nenávisti na sebe sama.
„Neboj se, dobře to dopadne,“ usmál se Dosu na svého přítele, chytl ho za rameno a přátelsky s ním potřásl.
„Už půjdu, a ty se koukej vyspat,“ pomalu odešel z nemocničního pokoje, který Zakovi přidělili.
Orochimaru-sama, zklamal jsem vás, omlouvám se- pomalu si lehl a ponořil se do světa snů, jiného, veselejšího než jeho opravdový život.

„Zaku-kun, vstávej!!“ Tak známý, divný hlas. Pomalu otevřel oči.
„Orochimaru-sama…“
„Konečně jsi vzhůru, nemáš čas jen tak tu vylehávat, ještě budeš mít práci.“
„Orochimaru-sama, omlouvám se, já se snažil,“ sklonil hlavu, snad doufal, že se vyhne jeho zlobě.
„Zaku-kun,“ pomalu se k němu začal sklánět, když do pokoje vběhla Kin.
„Orochimaru-sama!?!?!“ neuvěřitelně se ho lekla.
„Kin, s tebou už jsem mluvil,“ narovnal se a olízl si rty. Pomalu začal odcházet, „ Zaku-kun,…s tebou si ještě promluvím,“ řekl vysměvačným tónem a když procházel kolem Kin, vrhl po ní zlostný pohled.
„Zpackali jsme to, oba,“ řekla a posadila se na roh jeho postele.
„Já vím,“ soucitně sklonil hlavu.
„TY!? NIC NEVÍŠ,“ rozkřikla se na něj, „Chce nás zabít, obětovat.“ Z očí jí sršela nenávist a zlost.
„ Kin, uklidni se, pokud je to naše cesta, tak tedy zemřu,“ mluvil tiše, ale jakoby bez citu, žádný smutek, ani zlost či nenávist.
„BLÁZNE!!“ řvala na něj znova, „ Nemíním zemřít tady, jako sluha!“ Pomalu se zvedla a vyběhla z pokoje.
Vydal se hledat svého mistra, bloudil po chodbách, nakonec se vydal ven z nemocnice. Našel ho stát na kopci, odkud si prohlížel Konohu.
„Orochimaru-sama!“ přistoupil k němu.
„Takže jsi přišel. Hádám, že ti to už řekla.“ Podíval se na něj svým úšklebkem.
„Ano,“ hlavu měl skloněnou, bál se jeho reakce, „ omlouvám se za své selhání a hodlám přijmout jakýkoliv trest.“
„Ale Zaku!“ podíval se na něj Orochimaru, „ tohle není trest, to je mise.“
„Mise?“ podíval se na svého mistra.
„Ano, můj plán zničit Konohu potřebuje dvě oběti, lidské oběti.“ Jeho tón byl plný výsměchu a pýchy, ale toho si Zak nevšímal.
„Vy jste ty oběti, to je vaše mise, vaše poslední mise.“
„NÉÉ-ÉÉ,“ zakřičel po jeho slovek v křoví schovaný Dosu, „ Zak je skvělý ninja, vezměte si místo jeho mě, prosím nezabíjejte…“
„Dosu!?“ nemohl uvěřit svým očím a uším Zak. Je pravda, že poslední dobou byl pro něj Dosu něco víc, jeho přítelem, kamarádem, ale tohle by od něj nikdy nečekal. Postavil se kvůli jemu samotnému Orochimarovi. Nechtěl ho ztratit, rozhodně ne, a rozhodně ne na poslední misi určenou pro něj.
„Dosu mlč, tohle je mise pro mě, ne pro tebe!“ okřikl svého nejlepšího přítele.
„Ne! Nechci tě ztratit, jsi můj přítel, já, nemůžu tě nechat…“
„JSTE SE ZBLÁZNILI NE?!?!“ Okřikl oba nakonec Orochimaru.
„City jsou zátěže, které tě jen táhnou k zemi, jsi slabší kvůli nim.“ Z jeho očí sršela nenávist a ohromná zloba.
„Ale jak chceš, mám pro tebe jinou misi, Dosu,“ najednou se utišil a mluvil zase tím jeho vysměvačným tónem.
„Jeden z ninjů z chuninské zkoušky mě bude dělat problémy, musíš ho zabít, dnes večer, je to Gaara z Písečné.“
„Dobře Orochimaru-sama, je to vaše mise, rád ji pro vás splním,“ sklonil hlavu.
„Blázni,“ řekl ironicky Orochimaru, když je opouštěl, „užijte si to spolu,…naposledy.“
„ Dosu? Proč si to udělal?“ řekl tiše a smutně Zak a sedl si na trávu.
„Jsi kamarád, nechci, aby si zemřel,“ přisedl si k němu.
„ Ta jeho slova a ta tvoje mise, neměl jsi nic říkat.“
„Raději zemřu, než abych žil bez tebe,“ podíval se na svého nejlepšího kamaráda, „ na to si tě až moc vážím,“ dodal s úsměvem a ruku mu dal za rameno.
„Blázne,“ zasmál se a na jeho rameno dal svou ruku.
„Víš, jsem rád, že jsme spolu v týmu,“ řekl po chvíli Dosu, „jsi skvělý ninja.“
„Nápodobně,“ usmál se na něj Zak.
Začalo se připozdívat, „ Už půjdu Zaku, hodně štěstí.“ A objal svého přítele, „Tobě taky.“
Shinobiho cesta je tak krutá- nechal své myšlenky volně plynout, zatímco jeho nejlepší přítel, jediný přítel kterého kdy měl, šel na misi, na jistou smrt. Dosu hodně štěstí- po tváři se mu kutálely slzy, jedna za druhou až utvořili potůček.

„Mám misi, tě zabít,“ řekl Dosu, když uviděl jeho cíl sedět na střeše, byl už večer a v tmavé noci se jako slunce ve dne, tyčil Měsíc v úplňku.
„Jeho moc se každým úplňkem probudí,“ řekl tiše Gaara a jeho tělo nabíralo na neuvěřitelné podobě.
Shukaku?! Zaku, vždy jsi byl můj nejlepší přítel-a tělem mu projela bolest, poslední bolest.

„Zaku?“ zvolala tiše Kin, když vešla do jeho pokoje.
„Ano?“ Seděl na posteli.
„Dosu, včera zemřel,“ řekla smutně a odešla.
Dosu, sa*ra proč?! Kvůli mně jsi zemřel- nedokázal udržel city na uzdě, kapka za kapkou spadávaly slzy na polštář a jakkoliv se snažil, nezabránil tomu.

Následujících několik dní plynulo tak rychle. Poslední dny, které si přál prožít, co nejlépe, mu utíkaly mezi prsty, až jednoho dne došla do jeho pokoje Kin….“Zaku,“ pohlédla na něj, „je čas.“
Vstal a společně došli k jejich mistrovi, muži, kterému důvěřovali, kterému byli ochotni dát i svůj život. Kin šla poslušně, jako beránek, měla až moc velký strach na to, aby odporovala samotnému Orochimarovi.
Stáli tam vedle sebe před nimi Orochimaru, v ruce přichystaný kunai.
Cesta shinobiho je tak moc krutá, ze všech cest ta nejkrutější. Orochimaru- sama, děkuju za vše, v dětství jste mi pomohl, dal naději, rád pro vás zemřu.
Dosu, doufám, že se tam někde potkáme- tiše se usmál a čekal na osudnou ránu.
Dosu, jsi můj nejlepší přítel-oba spadnou na zem, pomalu jim odchází síly a kaluž krve pod nimi se zvětšuje a zvětšuje.
*Nádech* cesta shinobiho je tak těžká *výdech*-jeho poslední.