Zapojte se do společné tajné vánoční mise!
Ano, ninjové, je tu jedna mise, které může zúčastnit každý, kdo má chuť se zapojit do společného vánočního projektu. Máte přesně 24 hodin od vydání mise na to, se přihlásit. Potom vyčkejte na instrukce, které vám přijdou soukromou zprávou. Musíte být trpěliví a zároveň připraveni reagovat, až se tak stane, neb správný ninja je stále ve střehu . Kdo nezareaguje do 24 hodin od zadání instrukcí, misi nesplní.
Vyhodnocení mise
Tááákže…takhle mise byla záležitostí asi dvou minut, kdy mě napadla, sepsala jsem ji a obratem uveřejnila . Vůbec jsem neměla tušení, co z toho vzejde a taky jsem musela ještě něco málo poladit během mise, takže za to se dotyčným účastníkům omlouvám. Chtěla jsem původně, abychom společně vytvořili příběh, který měl být vánoční a uveřejnit ho ideálně na Štědrý den. Nicméně sešlo se vás hodně a pokud by tu lidé nebyli, nebo se na misi vykašlali, tak by to trvalo rok . Proto jsem spustila najednou čtyři příběhy. Všechny mají stejný začátek, který jsem napsala já a poslední tři věty, které jsem opět doplnila já ve spolupráci s Hromisem . Každý účastník dostal zadání, v němž s přečetl tři poslední věty jednoho z uvedených příběhů a měl navázat dalšími dvěma větami. Musím říct, že jste se ještě dost drželi a většina z vás přesně v duchu Vánoc nadělovala a rozbalovala dárečky . Tři příběhy jsou psány česky, jeden slovensky. A pojmenovala jsem si je pracovně A,B,C,D. Musím říct, že někde jste utekli kamsi , jinde to sedlo neskutečně a ač jste neznali postavy, ani předešlý děj, tak jste to trefovali znamenitě a vcelku nevznikl mnou očekávaný totální nesmysl .
Většina z vás splnila úkol hned a svědomitě, ostatní mě trochu napínali, ale to k tomu patří. Hezké počtení a díky vám, byla to sranda! Přeju všem krásné svátky a úspěšný a dobrý celý nový rok!
Váš vánoční příběh :) Příběh A
Tsunade šla zasněženou ulicí. Vesnice o svátcích vpadala tak tiše a poklidně. V tom jí někdo položil ruku na rameno. Musel našlapovat hodně tiše, že si ho nevšimla, až byl blízko, nebo byla tak zamyšlená? Otočila se k příchozímu a spatřila známou rozesmátou tvář a podezřele se tvářící snítku jmelí. Podívala se mu do očí, ale stále mlčela. Uvědomila si, co má pravděpodobně v plánu a s vyděšeným výrazem zaběhla za roh. Zády se opřela o vysoký dřevěný plot pokrytý sněhem a zavřela oči.
„Proč se přede mnou schováváš?“ Ozvalo se náhle vedle ní.
„Protože nevím, co dělat, srdce mi buší jako o závod! A ty na mě moc tlačíš, abych se rozhodla, ale na mě toho je prostě moc!“ Kunoichi si zoufale zakryla tváře dlaněmi. Kde teď měla sehnat vánoční výzdobu – včetně velkého vánočního stromku?! Bez pořádného vánočního stromku přece nebudou žádné Vánoce! Zhluboka se nadechla a pokusila se uklidnit, ale moc se jí to nepodařilo.
„No dobře,“ řekla si po chvíli a hned dodala, „do Vánoc nezbývá moc času a asi potřebné věci jen tak nekoupím, tak co takhle…je vyrobit?“ Hlavou jí však proběhlo, že takový strom se dá vyrobit dost těžko, leda, že by zapřáhla někoho, kdo jednak umí famózně realisticky malovat a navíc své kresby převést z papíru do prostoru…A možná by ho mohla nějak uplatit, aby pro jednou použil zelený inkoust. „No jo, ale jak?“ Blesklo jí hlavou a začala usilovně přemýšlet, ale nic jí nenapadalo, a tak se rozhodla navštívit přátele a poradit se s nimi. Připravila si vše potřebné a vydala se na cestu s Saiovi. Po cestě přemýšlela o dárcích, nejvíce jí však dalo zabrat, jaký dárek by měla dát svojí tajné lásce. Cestou vesnicí narážela na různé obchůdky a stánky s různým vánočním zbožím. Její pozornost však upoutal stánek dvou podivných mužů, a na pultu jejich stánku umolousaný balíček s nápisem „NÁHRDELNÍK LÁSKY“. Byl tam jediný, takže usoudila, že na něm něco bude. Přišla ke stánku, aby se na onen balíček mohla podívat lépe a případně ho prozkoumat. Jeden z mužů jí krabici podal a pobídl ji, ať ji otevře. Než ale stačila cokoli udělat, stánek se začal chvět, až se zhroutil do sebe a zmizel.
Sasuke se chytil za spánky.
...
Příběh B
Tsunade šla zasněženou ulicí. Vesnice o svátcích vypadala tak tiše a poklidně. Vtom jí někdo položil ruku na rameno. Prudce se otočila a zatajila dech, když spatřila Kakashiho, jak vláčí těžký pytel plný vánočních dárků. Usmál se na ni a podal jí jeden z úhledně zabalených balíčků. Hnědovláska se také mile usmála, poděkovala a rozhodla se dárek rozbalit až doma. Když vzhlédla od dárku, Kakashi už tam nebyl, jen stopa po velkém pytli plném jiných dárků pro ostatní ninji. Pokračovala dál svojí vlastní cestou s dárkem v ruce, ale Konoha se zdála jiná než před chvílí. Už tu nebyla ta hnusná strojená atmosféra, plná "zamilovaných" tváří, ale láskyplně se usmívající nekonečný proud lidí. To bylo hnědovlásce jedno a pokračovala domů. Po cestě potkala Hinatu a Naruta, kteří si to kráčeli z vánočního trhu. Na chvíli se zastavila, prohodila s nimi pár slov, popřála si s nimi "šťastné a veselé" a vydala se poloprázdnou uličkou směrem domů. Po pár minutách chůze jí náhle někdo zakryl dlaní oči. Leknutím zavrávorala, však už v sobě měla dvě sklenice punče, ale nevyděsila se. Její intuice jí totiž okamžitě napověděla, že za ní stojí ten, kterého si tolik přála potkat - ostatně jakýkoli jiný člověk by jí zakryl oči oběma dlaněmi. Dech se jí zatajil, srdce bilo na poplach, celé tělo jí ztuhlo nedočkavým očekáváním, a v klíně se jí rozlilo sladké teplo, když se otočila a její tělo se otřelo o to jeho. Zorničky se jí rozšířily překvapením, když rozevřel kabát a vytáhnul ho – jmelí. Jemně jej vzala do dlaní, když jí to podal, usmála se a vymotala z vlasů rudě zbarvenou stužku, které jí minulé Vánoce dal. Obmotala jí kolem jmelí a úhledně vytvořila mašličku přesně tak, jak bylo jejím zvykem a jak tenhle způsob vázání nemohl nikdo jiný ani napodobit. Její tvář se začervenala, pozvedla hlavu a jejich pohledy se setkali. V jeho očích viděla záblesk červené stuhy omotané na jmelí a také jeho touhu.
"Pět minut, vánoční pudink, můj pokoj," zeptala se smyslně.
"Haúúúúú," zavyl v odpověď. Jeho neartikulovaný výkřik byl jen projevem nezvladatelné touhy a zžíravého očekávání.
"Dobře, vezmu sebou tu největší lžíci, kterou mám," sliny se mu už sbíhaly. Přešel tedy ke spíži a vytasil lžíci velkou jako jeho vlastní dlaň. Chlupatý přítel se neobtěžoval čekat a vyrazil napřed. Co? Pes? Kde se tu vzal pes??
...
Příběh C
Tsunade šla zasněženou ulicí. Vesnice o svátcích vypadala tak tiše a poklidně. Vtom jí někdo položil ruku na rameno. Než se však stačila otočit, dotyčný se postavil před ní a Tsunade, celá překvapená, ustoupila o krok dozadu. Před ní stál Naruto, s úsměvem od ucha k uchu a s obrovským dárkem na dlaních.
„N-Naruto, co to děláš?“ Zeptala se ho Tsunade. On svůj úsměv ještě více rozšířil, přistoupil k ní blíže a se slovy „Veselé Vánoce, Baa-chan“ ji objal a předal dárek. Tsunade překvapeně zamrkala nad jinchuurikiho nevšedním gestem. Dalších několik vteřin si udiveně prohlížela krabici zabalenou v tmavě modrém vánočním papíře, ležící na jejích rukou, darovanou Narutem.
„No tak, Bábi, otevřete ho!“ Vybídl jí rozesmátý blonďák, když viděl její váhání. Mrskla po něm ještě jednou nedůvěřivým zrakem, načež rychlým pohybem roztrhla balicí papír. Překvapeně se podívala na meč a pak i na blonďáčka, který se usmíval od ucha k uchu.
„Tak co, líbí se ti, líbí?“ Vyzvídal Naruto. Opatrně omotala prsty kolem rukojeti meče a s posvátnou úctou si ho prohlížela, jako by se bála, že se rozpadne.
„Je dokonalý,“ zašeptala po chvíli, pak sebou rychle mrskla a začala ve skříni hledat dárek, co měla pro něj. Dárek od ní byl naopak uložený v malé roztomilé krabičce. Naruto nedočkavě rozvázal oranžovou mašličku, která byla kolem dárku pečlivě zavázána, a krabičku otevřel. Když to spatřil, zalesklo se mu v očích, jako nikdy předtím. Rozbalený dárek opatrně položil na stůl a skočil jí radostí kolem krku. Sakra, to už jsme ale jinde…
Sasuke si podrážděně promnul oči. Znovu!
...
Příběh D
Tsunade išla zasněženú ulicou. Dedina vyzerala o sviatkoch tak ticho a pokojne. Tú jej niekto položil ruku na rameno. Nebolo to však jemné pohladenie, ale silný stisk.
"Prišiel čas splatiť tohtoročný dlh, Tsunade" škrekľavo zapišťal majiteľ nechválne známeho podniku Lucky dojo.
"Beriete aj šek?" otočila sa Tsunade s anjelským úsmevom nevinného malého dievčatka, hoci to v jej vnútri vrelo hnevom. Nešlo iba o to, že ju urazilo hrubé správanie majiteľa podniku Lucky dojo, ale hlavne jej nešlo do hlavy, ako ju mohol vypátrať. Začala pociťovať úzkosť a mala čo robiť, aby to nebolo badať na jej tvári. Zhlboka sa nadýchla, rozmýšľala nad najlepším možným riešením tejto situácie, pričom sa snažila ignorovať majiteľov triumfálny úškrn. Rovnaký úškrn ako mal jeho syn, keď ju opustil a nechal ju samú aj s ich synom.
"No, tak nechaj mi môjho vnuka, viem sa oňho postarať lepšie ako ty!" Počúval, čo hovoril jeho takzvaný starý otec a premýšľal nad tým len malú chvíľu než prehovoril
„Kto vám dal právo rozhodovať o mojom živote?“ opýtal sa a pousmial nad tým, že úplne cudzí člověk chce rozhodovať o jeho živote.
„Vlastne máš pravdu,“ pousmial sa jeho takzvaný starý otec a odklepol popol z cigarety. Nechcel už znova celé vianoce stráviť so starcom, chcel byť viac so svojou rodinou, viac so svojimi skutočnými rodičmi. Naruto nevedel ako starému otcovi povedať že chce vianoce stráviť zo svojou skutočnou rodinou, vykročil ráznym krokom a išiel za ním. Ked prišiel za ním a videl jeho smutný pohľad, tak mu povedal nech strávi vianoce s ním a jeho rodinou, tak sa vybrali do Konohy a vianočné sviatky strávili všetci spolu celá rodina. Počas štedrovečernej večere s celou rodinou si Naruto všimol starcovu zvráskavenú tvár. Úsmev na perách, oči plné dojatia a slzy šťastia, ktoré starec silou mocou potláčal aby nepadli. Netrvalo dlho a prestal sa snažiť, slzy sa mu kotúľali po tvári a síce to nebola jeho vlastná rodina, rozhodne sa tieto Vianoce cítil viac doma ako kedykoľvek predtým. Starec rozmýšľal či vôbec existujú slová, ktorými by mohol Narutovi vyjadriť svoju vďaku, pretože i keď netuší, čo bude robiť, keď skončia sviatky, o tieto chvíle ho už nikto nepripraví, bez ohľadu na to, či v Konohe zostane alebo nie. Naruto sa na neho usmial a chytil ho za rameno. Aj on bol rád, že mohol urobiť niekoho šťastným... .
Vyčerpaný Sasuke začul klopanie, zdvihol sa a šiel otvoriť domové dvere.
"Šťastné a veselé! He..co, ty vyzeráš nejako nešťastne, stalo sa niečo? "Naruto a Hinata stáli na prahu a podávali mu pravicu.
"Vymýšľam genjutsu ako vianočný darček pre Tsunade, ale dal som si punč, a to som asi nemal.
Pozn.: úvodní obrázek převzat z adresy http://static.zerochan.net/NARUTO.full.31414.jpg
Datum ukončení mise:
18. prosince 18.18.18
Info a pravidla:
Pravidla misí, jejich seznam a další info zde:
KONOHA MISE .
Pro mise je třeba být přihlášen.
Nindžové na této misi:
Ali ✓ ,
Amenett ✓ ,
andaateikaa ✓ ,
Arashi ✓ ,
Avárt ✓ ,
BeeSan ✓ ,
Corisan ✓ ,
Ejinka-chan ✗ ,
Endasaku Haruko ✓ ,
Evčaa ✓ ,
evekka ✓ ,
Foxiha Lisak ✓ ,
Hentai_shojo ✗ ,
hinata666 ✓ ,
Hyuchi ✓ ,
Ivanitko ✓ ,
Jano ✓ ,
Jiraya33 ✗ ,
Karamo ✗ ,
Katema ✗ ,
Kiba-niisan ✓ ,
Kimiimaro ✓ ,
Kuriko ✓ ,
Kutulumototo ✓ ,
Kyell ✓ ,
Lala ✓ ,
Lee ✓ ,
LenkaFejfarova ✓ ,
Makinator ✓ ,
Martina-hor ✓ ,
Miesič ✓ ,
miko-kun ✗ ,
Nightmare moon ✓ ,
niky.riky ✓ ,
noleda ✓ ,
Nyssa ✓ ,
Palantir ✓ ,
Poštolka ✓ ,
Sentouki ✓ ,
Shiraishi ✓ ,
Speedy ✓ ,
TheNikollett ✓ ,
totep ✓ ,
Tsumiki-san ✓ ,
Uchiha Serena ✗ ,
Uchiha-Mariko ✓ ,
Yuki Kaze-san ✓ ,
YuraYura ✓ ,
zoraniz ✓
Tak - jsem sice od přírody zbabělec, ale co bych to jednou nezkusila. Když se píše, že se zúčastnit může každý... Budu vám věřit.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
začíná to trochu jak "po stopách naruta 6", tak snad tato mise dopadne podstatně lépe
Asi tak aspon mam hezkej titul, ktery jen tak nikdo nema