Drunk legends

Bylo dávno po setmění. Možná už odbyla půlnoc.
Zářivě planoucí hvězdy svítily na temné obloze jako světlo, jenž prosvítalo temnou oponou noci. Všem jim vévodil chladně bílý měsíc- skoro jako pastýř a jeho ovce. Celé tohle „nebeské stádo“ se odráželo ve skleněných tabulkách oken... Skoro jako oči... Oči domů, které mlčky sledovaly ulici pod sebou.
Na šedý štěrk dopadají rudé kapičky. První...druhá...třetí... Tekutina dražší než voda se rychle vsakuje do nekonečné záplavy prachu. Chvíle ticha na uctění této...
„Lá-hev sa-ké... škyt,“ dostal ze sebe šedivec.
„P-počkej,“ zažvatlala ta s velkýma...očima a zaostřila na lesklé střípky vedle svých bot. „To si vyp-vyp-vypiješ, Jiraiyo!“
„Checht. Právě že nevypije!“ zasmál se škodolibě bílý přízrak s mastnýma vlasama... Ne, není to ta holka z Kruhu.
„Tsu, ršíkám, že to bylo omylem. Jde o úhel pohledu. Tšeba ten chodník dopadl na láhev,“ žvatlal opilecky Jiraiya na omluvu, ale ani jeho sladké „š“ nedokázalo obměkčit agresivitu páté.
„Ale, princezno, nebuď na něj takááá přííísná,“ zastal se Jiraiyi ten třetí z klubu „opilí sanninové“.
Prudce se na něj otočila(, spadla, zvedla se ze země) a podívala se do jeho hadích očí.
„Chimaru! Víš co mi můžeš?“
„Je to Orochíííímaru. Víš, Tsunáááde Himééé?“ zařval Jiraiya. Za to, jak mu páchlo z huby by se mělo přinejmenším zabíjet.
„Tsunáááde Himééé, Tsunáááde Himééé,“ řvali pak ti dva na celý kolo, na celou Konohu.
„Psssšššsss! Jestli mě tu Shizune najde tak nalitou, odejde a já budu platit alíky (alimenty) na TonTon!“
„Tejk it ízy!“
„Silence! I kill you!“ neovládla se pátá.
„Tohle na třídních srazech miluju!“ zasnil se dramaticky Jiraiya.
„Huh?“
„Zase se vidíme po tolika letech, můžeme se hustě namazat a-a-a taky se nemusíme hnedka zabíjet, že jo, Chimaru!“
„Říkal js-“
„Hlavně nikomu neříkej rok naší maturity. Mohlo by mě to –škyt- zničit,“ zaskuhrala Tsunade, která po nesčetných plastikách vypadala jako mrkací panenka.
Trojice vrávoravě klopýtala ulicemi a vyzpěvovala si všechno openingy i endingy z anime.
„3 2 1 mejk sam nojs!“
„Ticho tam dole! Kdo má v tomhle rámusu číst?“ vynořila se z jednoho přízemního okna hlava Kakashiho a Orochimaru, který šel nejblíže ke zdi, zděšeně vyskočil své parťačce do náručí.
K jejich velkému štěstí ale Kakashiho oko nedokázalo prohlédnou tmu, což jim dalo šanci mlčky se odplazit.
„To bylo vz-vzrůšo!“ smál se na plné kolo Jiraiya, zatímco Orochimaru vylézal Tsunade z výstřihu, nechal se její pěstí dopravit až k zemi a jazyk vyplázl až daleko daleko před sebe.
„Ty jsi byl vždy přízemní... Ale nezapomněl jsi, co jsem tě kdysi učil...“ zasmál se Jiraiya na Orochiho účet.
„Chjo... Vy dva idioti...“ oddechla si Tsu a snažila se upravit si horní díl svého spodního prádla. „Občas nevím, kdo z vás je větší perverzák.“
Přišla chvíle žabího mastera: „Huh? Chimaru může být perverzák, ale *hrdinná póza Gaie* já jsem v tom případě sup-“
„Že máš na trenkách motiv Supermana, už dávno víme,“ zařechtala se nepřítomně hokage a klopýtala ulicí dál.
„He?“ roloval si jazyk zpět do pusy Orochimaru. „Motivy akčního superhrdiny na spodním prrrrádle? Jak to, že vo tom nevim?“
„Ještě abys to věděl,“ odplivl si Jiraiya svojí zubní náhražku někam do dálky. „Moje žuby! A mimoto- moje špodní pládlo ukazuju výhladně jenom dámám.“
„Dámám? A co že o tom ví Tsu?“
Tsunade ztuhla v polovině kroku- možná ho slyšela, možná byla moc opilá na další krok. Otočila se k Orochimarovi, takže druhou možnost vylučujeme.
„Víš co?“ začala. „Sundej si tu mašličku okolo pasu a-a-a oběs se na ní, sprrrosťáku jeden!“
„Mám na tu mašličku dobrý vzpomínky.... A kdybych si jí rozvázal, nikdo by mi jí už nezavázal tak pěkně, jak to umí Kabuto!“
„No jo... pedofile jeden zamindrákovanej...“ řekl Jiraiya, když si konečně nasadil zuby. Trochu kamínků, takže to křupalo, ale to nevadí!
„Hele, lidi, musím běžet někam vystřízlivět, zítra mě čeká pár schůzek... R-R-Raikage, Mizuuuukagé... však to znáte, né?“
„Nejsi na rande trochu stará?“
„A proč se zahazuješ s každým kagem, ale skutečnej chlap jako já a Oroch... jako já ti není moc dobrej?“
Tsunade se otočila na podpatku a nebezpečně vyrazila za dvojkou.
„Takže za druhé: Je to pracovní schůzka!“
„A Tsu...?“ podivil se Orochimaru. „A co zaprvé?“
„Zaprvé jsem vynechala, protože k čemu bych mrtvole říkala zadruhé?“ procedila mezi zuby.
„He, to byla úvaha jak prasé!“
„Tak to ukončíme?“ ujistil se Orochimaru.
„Y-Yup...“ přitakal velice srozumitelně zvrhlý poustevník.
„Tak kluci...“ chytila je kolem ramen a srdečně se usmála, „Příště se uvidíme zase na nějakým tom srazu, nebo na pohřbu Jiraiyi, jó?“
„Oukej,“ souhlasil had.
„Pohřbu?“ naznačil Jiraiya němě rty.
„Tak teda sbohem, jdu zneužívat malýho Sasukeho... Chtěl jsem říct.... No to je jedno,“ mávl rukou a jeho mastná hlava zmizela v nejbližším stínu. Rachotání a padání popelnic naznačovalo směr jeho odchodu... Určitě do Uchiha čtvrti...
„Nedáš mi p-pusu na dobrou noc?“ pokusil se a našpulil rty Jiraiya...
„Nech mě o tom popřemýšlet... NE! Sbohem... A jestli uslyším stížnosti z dámských sprch, vypreparuji tě a pod názvem looser tě prodám do muzea...“
„Taky jsem tě rád viděl,“ rozešli se a každý zamířil svým směrem.

Ani jeden si noční příhodu nepamatoval, probudili se s tou největší kocovinou, kterou kdy měli.