Parodie

,,Sasuke, vstávaj!“ prevalil som sa na druhý bok. Jasné.... už vstávam.
,,Uchiha Sasuke!“ vystrelil som z postele od ľaku a hlavou som takmer prerazil strop.
,,Dopr...“ Prikrčil som sa a chytil sa za boľavé miesto. V momente mi tam navrela hrča. Au... to bolelo. Rukou som si pretrel zlepené oči a zadíval sa pred seba.
Kde to som?
Modré steny, posteľ s tmavými návlečkami, veľká skriňa so zrkadlom, písací stôl na ktorom som mal knihy, shurikeny a kunaie.

Ako vlastne vnikla najznámejšia zločinecká organizácia? Ako sa dopracovali k plášťom a pre nich typickým znakom? Čo v skutočnosti stojí za Orochimarovým odchodom? To všetko nájdete tu

Do už aj tak preplnenej miestnosti prichádzali poslední členovia.
„Ku*va, ako dlho ešte?! Mám pauznutý napoly rozbehnutý rituál, ak mi ten pošuk ujde, tento raz to ten **** už vážne schytá!“
Kakuzu ho prepálil povýšeneckým pohľadom: „Tvoje sadistické úchylky nikoho nezaujímajú, peniaze – to je božia moc!“

Zdravím, mí věrní, přeji vám krásný nový rok!
Když už máme všichni tolik toho volna, rozhodla jsem se publikovat další díl Blázince v Konoze.
Není to tak dávno, co se ke mě dostaly zvěsti o zeleném monstru, které se plíží setmělou Konohou a děsí zdejší dámy. Popis setkání byl vždy stejný - dáma jde sama vesnicí, když tu se ze tmy ozvou cizí kroky. V rychlém sletu se zjeví zelená, úděsný smrad a oslnění dotyčné bleskem. Následkem šoku dáma povětšinou omdlévá, či na několik dní upadá do kómatu.

Nastal Vánoční čas, ale nikdo se neradoval. Nikdo nepekl cukroví, nikdo nezdobil stromečky. Nikdo nepodléhal vánočnímu šílenství. Jen vločky se tiše snášely k zemi. A ani v Konoze, ani v Suně, ani jinde na světě už nevěděli, co to jsou Vánoce. A proč?

Vítám vás u již třetího čtení. Zatímco minulé dva díly byly věnovány ninjům Konohy, dnes vás, mí drazí budoucí kolegové, seznámím s ninjou třídy S.
Ještě než začneme, představím vám svého ... ehm, rádce. Jde o summona páva. K čemu mi kdy byl? Sama nevím, jeho specialitou je zasahování do mých sezení, neustálé brebentění a dohánění mé maličkosti k šílenství. Jmenuje se Li Po a jak jistě poznáte, se svým jmenovcem nemá absolutně nic společného.

[center]Svému cíly jsou už velmi blízko.
Největší cukrárna v Konoze,
toť místo jejich zločinného činu.
Chtějí zkazit všem dětem Halloween,

Po několika dlouhých dnech hladu se blížili k městu. Měšce s penězi měli plné, takže se nebáli, že by měli hladovět ještě o něco déle, ale i tak museli být oba stále v pozoru. Kapsářů a dalších podobných drobných zlodějíčků bývalo ve velkých městech plno. A okrádali hlavně cizince. Proto oba doufali, že když budou tak moc zahalení, tak se jich budou lidé raději bát a zlodějíčci zrovna tak.

"Umění, je prostě výbuch..." Rozplývalo se mladé děvče před rozpadající se budovou.
"Ne, Deidaro, umění je věčné..."
Počkat, co? Deidaro? Tak jo, zkusím to znova:
"Umění je výbuch..." Rozplýval se mladý chlapec před rozpadající se budovou.
"Ne, Deidaro, už jsem tu přes sto let a říkám ti, že umění je věčné..."
Cože? No tak fajn!:
"Umění je výbuch." Říkal chlap před domem, co byl na kousky.
"Ne, Deidaro... Počkat, ty máš nový lak?
No to si ze mně děláte legraci, ne?!

[center]Temný hvozd, nový pokus, jedna skrýš,
nenašla by ji ani jedna myš.
Orochimaru to tu řídí, on je tu hlavoun,
i přesto dokáže být pěkný bručoun!
-
Nedaří se a nedaří se zvládnout jeden prvek,
řádí jim tam šotek!
Oba dva vědci neví si už rady,
jak zbavit experiment vady!
Vše už dávno zkontrolovali,
snad posté opravovali.
Stále neví, kde je kámen úrazu,
náhle diví se svému úžasu.
-
Papírek se rychle plní vzorci,
aby to nezapomněli páni vědci.
Orochimaru velí: „Kabuto, hoď ho stroje!“

Napadl mně takový nápad, který pravděpodobně nepřekousne spousta z vás, ale za zkoušku to někdy stojí ne?

P.S: Hrozí tu velké riziko spoileru

Protáhl se. Nevěděl proč a nevěděl jak. Ale to jej nezajímalo. Konečně byl chvíli na sluníčku. Z balvanu si podal bílý hrneček s kávou a lokl si. Přišlo mu příjemné, jak tento stimulant prochází jeho pošramoceným trávicím traktem. Svůj křídový obličej nastavil proti paprskům slunce.

Co se to proboha děje?“ ptala se růžovláska sama sebe.
„To je už třetí editorka, co tak náhle zmizela bez jediného vysvětlení,“ zabědovala.
„Vážně je to divné, to abych to vzala za ně. Třeba se objeví,“ snažila se být optimistická, ale i tak z toho neměla dobrý pocit.
..
„Vychází to lépe než jsem čekal,“ zasmál se Sasuke sám pro sebe.
„Teď ještě musím přijít na to, kdo je hlavní editorka,“ zapřemýšlel v duchu.

Mezitím někde v Konoze si jeden mladík prohlíží prazvláštní dopis.

[center][i]Jak mám vlastně začít?
Nestačil jsem se napít.
Přejdu rovnou k věci,
Bez vody se špatně vedou řeči!
-
Proč mám tenhle živel rád?
Je příjemné si v něm hrát.
Voda chladí, povznáší,
starosti odnáší.
Chtělo by to bezednou sklénku,
teď jsem vynechal myšlenku!
Zapomněl jsem ji, jaká škoda,
zase mi došla, ta moje voda!
-
Proč není sklénka bezedná věc?
Je to otrava a doslova pevná klec.
Komu se líbí její dolévání,
Stal se cvokem k politování.
Kisamem bych chtěl býti
a jeho vodní jutsu míti.

Kapitola XI - Páv, prsten, Potěmkin, pasák, prasák, prsa a ples

Ples se blížil kvapným tempem. Než se studentky Dívčího internátu madam Tsunade nadály, už je od této společenské události dělil jen jedna jediná noc. Naplněné šimravým vzrušením dokončovaly poslední detaily svých kostýmů, dokud je nedotáhly k dokonalosti. Tu přidaly růžičku, tu stužku uvázanou do mašličky. Přišívaly flitry, lepily třpytky...

„Dokončil jsem štíty!“ zajásal Gaara.

„Teda Tobi, tohle bych do tebe neřekl,“ vydechl užasle Deidara.
„Já taky ne,“ přiznal se Sasori.
„Ale byl to vážně skvělej nápad.. Donutit Konan, aby pracovala v Maid kavárně je ten nejlepší nápad, co se kdy v té tvé duté hlavě zrodil,“ pochválil ho šéfik. Zbytek jen mlčky přikývl a dále se kochal pohledem na chudinku Konan.
...
Sasuke se jen lehce ušklíbl. Jeho plán vycházel přesně jak chtěl. Znovu se zašklebil, když spatřil obrys vesnice.

„Au, Au, Au!“ ozývalo se z obývacího pokoje Akatsuki, kde se právě Sasori ze všech sil snažil dívat na televizi.
„Au, Au, Au, Au!“ dotěrné zvuky nepřestávaly.
Fotofil znechuceně odvrátil hlavu od obrazovky, na kterou mu každou chvíli stříkala krev.
„Co to děláš?“ zeptal se silně naštvaným hlasem.
„Bodám si au nůž au do ruky au.“ odpověděl Jashinista, aniž by se od své činnosti na chvilku odtrhl.
„To vidím, tak to jdi laskavě dělat na chodbu!“ rozkřikl se Sasori.

Nedokázal jsem jej ochránit, je to má chyba! Za všechno můžu já! A nebo spíš voda! Papíry! Ne, schody! Kdybych nespadl, nestalo by se to... Zase bude průšvih u Konan a to vše jen díky mně a mojí vzručnosti a šikovnosti... Kvůli smrti Hidana.
Jáshin mu nepomohl, nechápu proč! Vždyť jsem se modlil, ať přežije, vždyť je nesmrtelný... Je to nepochopitelné. Zavaří se mi z toho mozek, já to vím! Raději zvednu hlavu a sleduji, jak stříbrovlasého odvážejí na léhátku.

„Za tohle tě trest nemine,“ pokračoval dále a zbylí dva jen přikyvovali. Sasuke uvěznil chudinku Karin do iluze kde musí prát, žehlit, uklízet a vařit.
„Za tohle mi někdo zaplatí...” pomyslel si.
…
Sasuke na nic nečekal, zasedl k počítači, otevřel si poznámkový blok a začal cosi psát. Když byl hotov ďábelsky se usmál a začal onu věc tisknout. Naposledy překontroloval, zda je tam vše, co chtěl a v příští sekundě vyběhl z jeskyně.

V jedné ne moc vzdálené skrýši...

"Sakuro! Tohle už je po desáté, co nemáš domácí úkol. Jak si to mám vysvětlit? Tví domácí mazlíčci jsou závislí na tom, aby ti jedli domácí úkoly do mateřského jazyka? Jednou to byl pes, pak kočka, potom.. Ano, akvarijní rybičky, morče.. A dnes?" změřil si Kakashi studentku pohledem.
"Prosím, Papoušek Kakadu." špitla pomalu rudnoucí Sakura. Prostě neměla talent na vymýšlení výmluv. Ale ten papoušek jí ho opravdu snědl!! Kdesi v jejím smyšleném paralelním světě.

„Peine, jak jistě víš, jsem slepý. Vysvětli konečně tomu skrblíkovi, ať mi konečně koupí nový slepecký brejle!“ stěžoval si Itachi Peinovi.
„Já vím, Itachi, ale od té doby, co jsi ztratil ty poslední, ti už žádné nekoupí,“ řekl soucitně Pein a snažil se na sebe otočit Itachiho, který mluvil do zdi.
„Ale Peine, ty jsi šéf! Jsou to tvoje peníze!" snažil se Peina překecat Itachi, „nebo aspoň nějakou hůlku! Já mám modřin! A to ani nemluvím o tom trapasu, když jsem omylem vlezl Deidarovi do sprchy!“