Parodie
„Tak slezeš už ze mě?!“ rozčiloval se Pein sedící ve sklepě, když se dotyčného nemohl stále zbavit.
„Pardon šéfe.“ odpověděl mu dotyčný, ale nic se nedělo.
„Sakra děláš si ze mě srandu?“ zuřil Pein.
„Já bych chtěl slézt, ale nemůžu.“
„Co se to tam dole děje?!“ ozval se shora v obývacím pokoji Konanin hlas.
„Já jsem totiž v pytli.“
„To jsme teď oba.“ odvětil Pein.
„Né, vážně šéfe, já jsem v pytli.“ obhajoval se dotyčný.
„Fajn, tak se odkul.“ poradil mu Pein.
Pein hnal všechny v čele s Hidanem do kuchyně.
„Usaďte se, jelikož jsme se konečně zbavili všech pobudů, musíme spolu něco probrat.“ posadil se do čela stolu a posunul se až když si všiml Konanina vyčítavého pohledu.
Všichni se kupili kolem stolu a prali o židle, protože v místnosti jich byl nedostatek.
Právě vcházeli Kisame s napůl slepým Itachim. Pein se přísně podíval na Sasukeho, když mu došlo, že ho zapomněli přivázat.
„Pěkně prosím podal by mi někdo mi někdo misku?“ řekl Hidan. Když přišel někam kde dříve bývala kuchyně, nyní se jako všechny ostatní místnosti stalo útočištěm pobudů.
Zmatený Sasori mu podal misku.
„Děkuji.“ otočil se Hidan a odešel.
„Řekl: Prosím pěkně?“ svraštil obočí Sasori.
„Řekl: Děkuji?“ přidal se k němu Zetsu.
„Řekl: Misku?“ vystrčil hlavu z koupelny Kisame „Moji misku?“ zvýšil hlas.
„Na tomhle se mi něco nezdá.“ kroutil se Sasori.
Hidan sešel do kuchyně pro svou odměřenou dávku zrní, slimáků a kukuřičných lupínků, které mizely závratnou rychlostí. Trochu ho překvapilo, že tam našel asi patnáct lidí podivných vzhledů a chování, válejících se všude kolem. Rozhlédl se, pokrčil rameny, přecedil zrní a lupínky od slimáků, ty odložil na stůl a namířil si to zpět nahoru. Slimáci kteří se následně rozutekli nadělali na stole patřičný svinčík.
Deidaru probudil nepříjemný pocit, měl už pár minut dojem, že do něj někdo šťouchá a tahá ho za pyžamo.
"Tobi přestaň a zmiz, já chci ještě spát." ošil sebou.
Varování: Ano je to delší než jste ode mě zvyklí, ve wordu mi to hodilo sedm stránek, ale sekat to na dvě půlky, by pak nedával děj smysl, tak proto.
Pein, Konan, Sasuke a Deidara seděli u snídaně, když do kuchyně vběhl plačící Kakuzu. Nejprve na něj trochu překvapeně zírali, ale když začal smrkat do utěrky, Konan se velice rychle vzpamatovala. S několika pohlavky a jakousi poznámkou o tom, že to ona teda prát nebude zmizela z místnosti.
Od rána se ze skrýše Akatsuki ozýval příšerný hluk, který nakonec vzbudil i Peina. Šel se podívat směrem ke kuchyni odkud vycházel, tam spatřil Kisameho pobýhajícího z jednoho místa na druhé kolem stolu a upravujícího zářivě růžový ubrus s modrými mráčky, který mu byl nepříjemně povědomý. Nevěřícně zatřásl hlavou a protřel si oči – nic. Vůbec to nepomohlo, potřeštěný Kisame tam byl stále.
„Co to tu kur*a provádíš?“ obořil se na něj Pein.
Další Jednorázovka z mé dílny kotelmaniac™. Opět se jedná o parodii na Akatsuki a opět doufám, že mě příznivci některých postav neukamenují, neočoudí dýmovnicí, nepostřelí a neuvrhnou v temnotu. 
Všem přeji příjemné počteníčko
„Takže, jak bych to asi řekl…“ unaveně začal přednášku Tobi „máme nedostatek lidí. Jistě jste si toho všichni všimli, že nás pár ubylo a proto musíme sehnat náhradu.“
Ukončil úvodní dialog a jen se zeptal, zda všichni chápou.
Zvláštna noc, prípravy na svadbu a únos do izby šialenstva
Sedela som na posteli a pozorovala tmu za oknom, kde sa pred chvíľou niečo pohlo. On, ten o ktorom som teraz snívala. Ale on tam už dávno nebol. Zmizol. Ale prečo sem prišiel? A prečo potom zmizol? Veď ho poznám, on pozná mňa ako tvrdí a už sme sa spolu rozprávali, tak nemal dôvod zdrhnúť, ako keby bol nejaký šopeh. Možno sa cítil trápne, lebo som ho prichitila ako ma sleduje pri spaní. Potichu som sa zasmiala nad tou stupidnou myšlienkou a vstala z postele.
Tak jako u nás i v Konoze mívají prázdniny, jenže jaké...
„Vážení a milí, doufám, že až nastanou... ..ehm, to slovo budete všichni stále v pohotovosti a nikdo si neodjede na Hawai jako mistr Gai loni!“ napomínal třídu Iruka a tvářil se přísně.
„Jelikož.“ Iruka se zarazil, zjistil, že absolutně nikoho nezajímá, co právě povídal. Chouji a Shino měli na lavici sklenici s motýlem, do níž právě přidali brouka a sledovali, jak se to vyvine. Neji stojící v rohu třídy si právě z nudy Byakuganem projížděl třídu.
Kapitola VIII - Popílek
Jashinova Vánoční koleda vznikla na motivy oblíbené písničky Rolničky, rolničky. Při čtení si melodii prosím prozpěvujte 
Hurá teče krev,
jedem na bobech,
lidi křičí, ocel zní,
ta krása bere dech!
Trojúhelník v kruhu,
začínám hrát tu hru,
olíznu krev, probodám se
tak chystej si truhlu!
Smrt, bolest, krev,
strach a řev,
to Jashin pod stromek ti dá.
Přidej se k nám věřícím,
páč má zbraň už padá. (na tebe)
Smrt, bolest, krev,
strach a řev,
to Jashin ti chystá.
Nepřidáš se k nám teď hned?
To smrt je tvá jistá.
Sakura se rozběhla k Ryotovi. Pár metrů od něho uhodila do země, která se začala rozestupovat. Takovou monstrózní sílu od tak malé dívky Ryota nečekal. Včas uskočil na strom, ze kterého předtím spad. Odrazil se a v mžiku stál za Sakurou. Vytáhl svitek a přivolal si meč černý jako noc. V rukojeti bylo zasazeno sedm drahokamů: smaragd, topas, lazurit, Diamant, opál, rubín a ametyst. Ty barevně zářili.
„Dobrý den, jste Hatake Kakashi?“ otázal se upravený muž v drahém obleku a urovnal si kravatu.
„To jsem já,“ Kakashi seděl na lavičce a ani se neobtěžoval zvednout oči od právě rozečteného dalšího dílu Icha-Icha.
„Jako právní zástupce Ochranného Svazu Autorského jsem od vás přišel vybrat poplatek z každého okopírování a použití cizí nindžovské techniky.“
Právník si nyní získal Kakashiho plnou pozornost.
Kurama hleděl do ohně. Plamínky vesele tančily a vytvářeli podivuhodné vzorce. A však Kurama nebyl přítomen. Byl uvnitř své mysli, ani zde nebyl člověkem, nýbrž liškou s devíti ocasy.
„Proč i tady vypadám jako on? Doufám že mi to kyuubi nějak vysvětlí,“ kráčel dál stokou dokud nenarazil na otvor, který vedl ke kyuubiho kleci. Šel dál tunelem. Konečně došel na konec a před ním se válel původce všeho.
„To ti ta voda nevadí?“
„A měla by?“ odpověděl znuděným hlasem Kyuubi.
Deidara a ostatní protočí oči, ale vykročí směrem ke stavbě, která má zachránit –spíš zabít- Kisameho. A mně nezbývá nic jiného, než jít s nimi. Nebo-li jít spáchat sebevraždu.
V nočních ulicích jdeme jako borci největší na stavbu. Nezávidím těm lidem, které jsme potkali. V klidu si vykračují z klubu a narazí na gang naprostých bláznů, kteří ruší noční klid. Čekám, kdy se za námi ozve policejní auto.
Přijdeme k plotu, který je rozprostřen kolem celé stavby. Všichni začnou přelézat plot, až na Kisameho, mě a Itachiho.
„Proč jsi utek?“
„Nesmíš mě tolik chválit. Pak jsem z toho v rozpacích.“ Tím Kurama ukončil debatu a šli dál. Konečně byli u Sakury doma.
„Tak pojď přeci nezůstaneš venku, nebo snad chceš?“ Zeptala se Sakura s ironií v hlase.
„Ehm, radši počkám venku“ Sakuru to překvapilo, ale bez dalších otázek se vydala do domu. Naruto si oddychnul. Aspoň si trochu odpočnu. Bez dalšího váhání se natáhnul před práh domu.. Z ulice se ozývaly pochvaly směřující na krásu lištičky. Naruto si tyto pochvaly vychutnával.
Všechny postavy a události v tomto příběhu jsou fiktivní a jakákoliv podobnost se skutečnými lidmi, žijícími, mrtvými či idlujícími na Konoha irc, nebo Tenrai shoutu, je čistě náhodná.
Drkotání vlakové soupravy dokáže uspat i plně nabuzeného mladého muže. Ponořit se do krásného obláčku snění. Hatakemu spadla ruka podél těla. Upustil i knížku, pro jejíž napsání nasazoval nejednou život. Ta se pomalu zatoulala pod sedačky slavného expresu.
Až rána pocházející z přibouchnutých dveří jej vrátila do reality ze spánkového království, kde si právě užíval volnou chvilku čtení své oblíbené knihy na louce.
Pomalu pootevřel oko, aby zjistil, kdo za nového cestujícího jej navštívil v prázdném vagónu.
,,Takový trapas," mumlají ostatní a i když vím, že to není na mě, přesto se mi chce propadnou sto metrů pod zem. Že bych si šla zaskákat do rozbořeného baráku?
Odejdeme z nemocnice. Jdeme cestou kolem “klubovny“, když se za námi ozvou známé hlasy…
,,Hej, počkejte na nás.“ Otočíme se a spatříme Itachiho a Zetsua a za nimi něco, co připomíná člověka kříženého se záchodem.
,,Proboha, co to je?“
,,To je Kisame, šéfe.“
,,Co mu to trčí z…pozadí?“
