Parodie
Nenadálá potřeba táhnoucí se blonďákovým tělem ho po další prohrané vyčerpávající psychické bitvě donutila odrhnout peřinu a vrávoravým krokem dojít temnou chodbou až k záchodu.
„Yo,“ promluvil z temné noci známý hlas uživatele sharinganu.
Deidara zamručel pozdrav a svižným krokem přistoupil k záchodovému prkýnku, když v tu zůstal stát v strmém úžasu: „Itachi, ty jsi nespláchnul,“ vykoukla hlava zakrytá blonďatými vlasy do chodby.
Jsem členem dost mocné rodiny.
Bílé oči neznamenají zákal.
Omyl, jsem sluha dost mocné rodiny.
Za tuto zradu jsem chtěl zabít svého otce, ale bohužel můj strýc byl rychlejší.
Dostal jsem tetování, abych nebrečel.
Sasuke mi jej závidí. Prý si obstará své a mumlal něco o Orochimarovi.
Mám chránit svojí rodinu – nikdy!!! Já jsem rebel!
Rozhodl jsem se vyvraždit svůj klan, ale jakýsi Itachi vyvraždil ten svůj dříve. Teď už bych nebyl originální, tím pádem bych ani nebyl dost krutopřísný.
Itachi zíral na zaprášené reproduktory z kterých se linula líbivá hudba, díky které vibroval celý pokoj.
„Ztiš si to, k***a!“ zabouchal na stěnu Sasuke.
„Naser si, k***a!“ odpověděl starší bratr.
„Až se vrátí máma s tátou všechno jim řeknu!“
„Zabiju tě! Zabiju tebe, tvýho tátu, tvojí mámu, babičku, dědečka, bratra, papouška!“ nedal se zastrašit Itachi.
„Ty jsi můj brácha!“ zaznělo přes zeď.
„Jeden z nás dvou musí být adoptovaný!“
„Sakuro jdi ještě pro Hinatu! Já se na chvíli postarám o Kuramu.“ Sakura odešla a akorát vešla Shizune s nějakým balíčkem v ruce.
„Máš to?“
„Tady to máte“ Shizune položila balíček na stůl.
„Co to je?“ Naruto přiťapal blíž k balíčku a opřel se o stůl.
„Malé překvápko, snad sis nemyslel, že půjdeš na misi bez vybavení?“ Tsunade začala rozbalovat balíček.
„Kde by asi tak mohla být?“ Přemýšlela Sakura, akorát uviděla Nejiho. Rozběhla se za ním.
„Hej, Neji!“
Tak dlouho, že už Deidara vespod začal nadávat, čemu se to jako tlemíme. A že není fér smát se cizímu neštěstí...
,,Jo, náramně vtipné. Až se dosmějete, mohli by jste mi pomoct. Já vím, že vás to obtěžuje, ale fakt by se to hodilo. Celkem mě z toho bolí tady záda a myslím, že mám zlomenou nohu," ozývá se naštvané bručení.
,,Promiň, Deidaro, ale ono to vypadá fakt komicky."
,,No a co! Prostě mě z toho bordelu tady vytáhněte!!!"
,,Nemusíš hned řvát."
Ask Anyone! 16…APRÍL 2!!!
Nebo ne? O.o
Před dvěma lety…
„Takže to všechno…byl jen…vtip?! Akatsuki neútočí?!“ zuřila Tsunade s podezřelou flaškou kofoly v ruce.
„Už to tak vypadá, Hokage. Zdá se, že to vše bylo v režii zákeřného Uchihy Itachiho, který dostal do genjutsu nejen nás, ale dokonce i Akatsuki,“ informoval ji s ledovým klidem Shikamaru.
„Zatracenej Itachi!“ práskla do stolu Tsunade. „A zatracenej Apríl! Musí se tomu udělat přítrž!“
„Přítrž? Čemu?“ mračil se podezíravě Shika.
Po ukončení všech konfliktů se mnoho ninjů ocitlo bez práce. Rozšíření technologií rovněž zapříčinilo vymizení mnoha běžných zakázek pro ninji. Ne každý z bývalých bojovníků byl ochoten, nebo schopen najít si normální práci.
„Pffff, i ty mraky se dneska nějak loudají!“ vzdychla si Temari a stiskla pevněji Shikamarovu ruku, aby ho donutila zareagovat.
„Z jihovýchodu už pádí čtyři beránci!“ odvětil jí zcela s klidem.
„A ten černej vlk, co je pronásleduje,“ přidal se Chouji.
„To je ale rande! Proč si připadám, že vám tu dělám křena!“ vybouchla blondýnka a pustila Shikamarovu ruku.
Poslíček, který pizzu rozváží, právě odešel objednávku zanést zákazníkovi. Kakuzu se dostane ke kufru. Vytáhne, mě neznámo odkud, šroubovák a začne pomalu otvírat kufr...
,,Heej!!!" ...
,,A do p*dele," zakleje Kakuzu a rozběhne se zpět k nám, bez večeře. Já i Hidan se svíjíme smíchy, prostě nejde se nesmát. V tu chvíli to vypadalo tak komicky. Poslíček s naštvaným, hodně naštvaným výrazem v obličeji běžící za Kakuzem a Kakuzu zdrhající před poslíčkem.
Celou Konohagakure no Sato halil toho dne opar děsu, který zanechával v pozadí i optimismus slunečního svitu, tak obvyklého v letních měsících, jehož půlka právě nastávala. Ten strašlivý pocit, ta hrůzná předtucha něčeho zlého se plazila ulicemi a v brzku zachvátila každého, kdo byl tak nepozorný, aby jí to dovolil. Sevřela lidskou duši, zatnula do ní drápy a pak už nepustila. Ve sklepeních pod budovou Hokage totiž někdo, nebo spíše něco, příšerně ječelo.
„Volala jste mě sensei?“ Položila Otázku nově příchozí.
„Jistě,“ Hokage pozvedla hlavu. „Dostaneš misi třídy S, tak to neber na lehkou váhu.“ Odpověděla pevným hlasem.
„Dobrá,“ Dívka zaváhala. „O co se bude jednat?“
„Budeš se starat o jedno zvíře. Jaké? Toti nepovím.“ Tsunade zacukaly koutky. Bystrá žákyně si toho všimla a na hokage hodila tázavý pohled.
,,Tak dost!" zařve zrzek a všichni okamžitě sklapnou. Hmm, očividně velitel této bandy...
Všichni utichnou, ale Deidara si stejně mumlá pod nosem něco o tom, že mu Hidan nadává a očividně to nikoho nezajímá. Zrzek ho ale stejně slyšel.
,,Deidaro, chceš mi snad prát ponožky?!"
,,Ani ne, šéfe. Díky za nabídku. Obejdu se bez praní tvých ponožek!"
,,Tak sklapni!"
,,Rozkaz." Stejně je ale Deidarovi vidět na očích, co si myslí.
Zrzek se obrátí ke mně.
,,Jak se jmenuješ, krasavice?" To mi dost polichotilo, začervenám se.
Demokracie to je slovo,
přemýšlela Tsunade.
Možností však příliš mnoho,
Jak zaplnit parlament.
Každý svoje heslo skládá,
v parlamentu je místo mé.
Konoha však předvolává
výběrové řízení Tsunade.
Kakashi se hlásil první,
v závěsu za ním hnedle Gai
Že budou vést zasedání a
se vším jim pomáhat.
Shikamaru sedí v rohu,
už ho to nějak nudí.
Půjde radši rovnou domu,
koukat, jak mraky plují.
Neji v tom má celkem jasno,
k čertu s blbou demokracií.
Můj absolutismus to je ono.
Pokouší se uspět se svou sympatií.
---Většině obyvatel Konohy by se mohlo zdát, že tento den byl naprosto zbytečnou zmínkou v kalendáři. Slunce zlehýnka hřálo, vítr o sobě dál vědět jen zřídka lehkým zazvoněním zvonkohry v okně jednoho z domků a lesy v okolí Listové voněly tak, jak to umí jen v těch dnech, které jsou zalité naprostou pohodou. Klid a mír. Ideální den na to, abyste vytáhli vaši oblíbenou deku na nějaké slunné místo, dali ruce za hlavu, natáhli nohy a o nic se nestarali.
„Co by se asi tak strejdovi líbilo?“ Tokime koukala po obchodech a nemohla se rozhodnout, jaký dárek by byl nejlepší pro zabijáka z Akatsuki. Napadlo jí, že by mu koupila masožravou kytku, ale obchod rodiny Yamanaka byl zavřený.
„No skvělý, potřebuju poradit. Ale od někoho staršího, kdo mu bude věkově blíž,“ mluvila si pro sebe, a koukala po lidech, které by mohla tak bezvýznamně obtěžovat.
„Aah, Kakashi,“ zaradovala se, když spatřila šedovlasého chlípníka nad Icha Icha. Doběhla k němu a s úsměvem pozdravila.
Paprsky ranního slunce svítily přes malé okno a dopadaly na mladíka, spícího na posteli. Ospale zazíval, převrátil se na bok a zasvítilo mu do obličeje. Chvíli tam ležel a pak vyskočil z postele, chytil se za hlavu a začal pobíhat kolečka kolem svého pokoje.
„Aaaaa! Pálí, pálí!“ křičel a poskakoval s dlaněmi na obličeji. Dveře do pokoje se rozletěly dokořán a vstoupil blonďatý muž, oblečený v černém plášti s červenými mraky a otráveným obličejem.
„Co to vyvádíš Tobi takhle po ránu?“ zeptal se blonďák a sednul si do křesla v rohu.
Snažím se psychicky připravit na další den. I když, tento den byl v pohodě, další by měl být ještě lepší. Hm, uvidíme ráno...
UPOZORNĚNÍ K PŘÍBĚHU:
Kdo jste neviděl anime Death Note, asi se v tom nebudete moc orientovat...-_-"
(jo, budu to psát všude xD)
-----------------------------------------------------
"Lollipop, lollipop, oh lolli, lolli, lolli....lollipop!" zpíval si človíček, vytírající podlahu v Akatsuki sídle.
"Padam-pam," přizvukovalo podivné, děsivé stvoření, které sedělo v rohu a žvýkalo jablko.
Tobi se otáčel s mopem kolem dokola jako s taneční partnerkou a na tváři, skrytou pod maskou, měl blaženě veselý výraz. Zjev-sama...tedy Ryuuk-sama, byl totiž ve skutečnosti veselá kopa a trpělivě mu naslouchal. Dokud dostával jablka, představoval věrného přítele, kterého skrček doposud ještě neměl. Akorát pořád říkal něco o zabíjení a o tom Zápisníku.... ale to Tobi moc dobře nechápal. Způsobovat další rány do hlavy se mu nechtělo, navíc měl stále z té malé černé věcičky trochu strach, ačkoliv mu Ryuuk-sama stále dokola tvrdil, že mu zápisník neublíží.
No super. Právě stojím před tabulí ve své nové třídě a ještě k tomu je to první den, takže se musím představit.
,,Ahoj, jsem Konan a přistěhovala jsem se tu z hodně velké dálky. Nic moc o sobě říkat nechci, poznejte mě radši sami." oznámím nervózně. Přešlapuju na místě, tak moc jsem nervózni a chci si jít sednout, ale třídní učitelka mě samozřejmě ještě mučí dál. Achjo...
[i]"Mě...měla ses vidět...huháhahaha..." zajíká se,
"To byl...hahaha... pohled, když sis to uvědomila...haháááhahaha..."
Opravdu úplně vážně před něj předstoupím, ale už ho znova nebiju.
Jelikož ten pocit jakési zrady ve mě je silnější, než touha po pomstě.
"Ani nevíš jak mi bylo, když jsem si myslela, že tu kvůli mě umře i moje kamarádka..." řeknu zlomeně, pak se otočím a jdu zpět ke zbytku lidí ze třídy.
"Zklamal jsi mě, ani nevíš jak!" ještě křiknu a pak už odkráčím, ani se na něj neotočím.
