Parodie

Miesto vraždy. Možno to poznáte z knihy, filmu, či nedajbože z osobnej skúsenosti. Miesto ohradené policajnými páskami, uprostred ktorého si tróni mŕtvola. Asi taká mŕtvola, ktorú práve obťahuje Tekka Uchiha bielou kriedou, zatiaľ čo Yashiro kontroluje, či jeho kolegovia natiahli pásku presne podľa predpisov a Inabi si do zápisníka zapisuje doteraz zistené údaje.
„Tak, máme tu mŕtvolu mladého muža vo veku...“ začal Inabi nahlas.

K večeru se temný les zdál více strašidelnější než za dne, i když jeleni tuto maličkost nevnímali tak, jako lidé. Vnímali pouze hrozbu.
Byl by to obyčejný les, kdyby neskrýval své děsivé tajemství. Jaký les ne, že? Tedy spíše hrob, ze kterého se linou podivné zvuky. Někdo by to mohl nazvat hlasem lesa, ale zasněnci ví své… mluvíme o jednom klanu.
V tomto utajeném hrobě spočívá jistá osoba, co má tendenci být naživu, i když je jaksi jeho tělo na více kusů. Poněkud vtipné. Jen jeho hlava vykazuje jisté známky života…

Hinata -

Stále ma ignoruje,
A lásku v mojom srdci si buduje.
V neustálom strese,
Sa so mnou láska nese.

Stále čakám že si ma všimne,
A bude verne stať pri mne.
Ale to je len klam hlavy,
A ten sen sa ocitol pod metrom lávy.

Sasuke -

Je mi všetko fuk,
A okolo mňa nikto nepovie ani muk.
Ignorujem osoby,
A ich márne spôsoby.

Pomsta bude krásna,
A tá predstava zo sna.
Naruto mi bráni v ceste,
Ako v priateľským meste.

Môj rival je dôstojný,
No aj tak mám spánok pokojný.

Dveře třídy se otevřely a do místnosti vešel rázným krokem muž v dlouhém černém plášti. Položil si desky s poznámkami na stůl, pak se postavil před třídu, vypjal hruď a zhluboka se nadechl. Čekal.
Varovali ho, ale on si nemyslel, že ho čeká něco náročnějšího než jindy. Tohle zvládne levou zadní a pak si zajde na manikúru, ale když se rozhlédl po osazenstvu a chvíli ho sledovat, tak ho jeho přesvědčení nějak přešlo a jeho nálada šla každou chvíli víc ke dnu. Pak zatřepal hlavou a nadechl se.

Vracel se Hidan z mise polem,
pořád se podivně rozhlížel kolem.
Hledal, kde si chvíli schrupnout,
než mu jeho nervy rupnou.
A tak unavený, s bolením v palici,
usnul v přezrálé pšenici.

Avšak, co se nestalo,
neštěstí ho potkalo.
Nebylo to vůbec fér -
kosu mu přejel buldozér.

Na čele mu vyrazil pot -
z jeho kosy se stal šrot.
"Rychle, rychle, musím do Obi,
tohle už nespraví ani Tobi!"

Kosu už měl vybranou,
u pokladny stál,
nevzali mu kredit kartu -
přesně, jak se bál.

"Jak je možný, že po tý dřině,

Udělal poslední dva skoky a posadil se na nejvyšším stupínku. Rozhlédl se po třídě. Toto byl jejich první den a jeho taky. Nevěděl, co čekat, jediné čím si byl jistý, byl fakt, že se do nich pokusí vtlouct veškeré své zkušenosti. Nesedělo jich tu moc, za jeho studia se zdály třídy početnější, ale v té době také hrozila válka. Teď už to nebylo tak nutné, ale i přes to se tu shromáždilo několik nadšenců. Když budou hodně dobří, budou pracovat s těmi nejlepšími a vyslouží si respekt a obdiv.

Nervózně přecházel ze strany na stranu. Zastavil se, zkontroloval kapsy, zhluboka se nadechl a pak se nejistě rozhlédl ze strany na stranu. Ten kravál ho znervózňoval. Měl by to udělat hned teď, ať už to má za sebou.

„Dobrý večer, dámy a pánové. Vítám vás při sledování naší jubilejní Kishilympiády!“
„Je čtvrtá, co je na tom za jubileum?“
„Každá Kishilympiáda je přece jubilejní!“
„Jistě.“
„Jmenuji se Rock Lee a spolu se svým spolukomentátorem Hyuugou Nejim vás provedu dnešním prvním plaveckým blokem.“
„Jakým blokem?“
„To se tak říká, Neji.“
„To nedává smysl.“

„Do prčic, tohle je v háji!“
„Co se děje, Shizune?“
„Potřebuji pomoct, a to rychle.“
„Ukaž, vždyť to nemůže být tak strašné.“
„Je to špatné, Kotetsu, hodně špatné.“
„Prosím tě. Izumo!“
„Hm?“
„Co s tím uděláme?“
„Buď utečeme, zachráníme si život, ale necháme v tom Shizune, jako správní gentlemani-“
„Něco lepšího bys v té makovici neměl?“
„Kdybys mě nechal domluvit. Nebo tu zůstaneme, pokusíme se spravit, co se spravit dá a budeme čelit následkům.“

„Dnešní den bude dobrý na umírání,“ prohodila stříbrovlasá postava a popotáhla si masku o něco výš, aby jí nesklouzla úplně dolů. Zvedla oči k obloze plné bílých nadýchaných mraků a rozjívené vlasy čechral mírný vánek. Stébla trávy na louce se lehce ohýbala pod jeho náporem a občas vykoukla ze zeleně i hezká bílá kopretinka. Její lístky byly hebké a neposkvrněné. Možná jen dočasně. Kdo ví, co se stane za pár chvil.

„Je to ještě daleko?“ otázala se dívka následující svého otce temným tunelem.
„Tak ještě asi půl hodiny, maličká.“
„Tak dlouho? Vždyť už jdeme dvacet minut! Kam až jste toho všiváka zahrabali?“
„Za hranicí. Nebylo by moudré držet si ho pod vesnicí, na to je moc nebezpečný.“
„Za padesát minut bych prošla vesnici třikrát!“ afektovaně rozhodila rukama, až se bolestně udeřila do drsných stěn klaustrofobního podzemí, které se neustále stáčelo doleva. „Počkat, ale my chodíme pořád dokola!“
„To se ti jenom zdá, maličká. Tunel je vykopán do spirály.“
„Které pako toto navrhlo?“
„Tvůj dědeček!“

Metal, střely, z praků palba,
u Akatsuki je dnes kalba.
Basy piva, litry vína -
to zas bude kocovina.

Pein pod stolem leží,
vstane však už jen s těží.
Opile zkoumá spodek stolu,
při tom leje do sebe kolu.
A potom řve, na sr****:
"Kdo tam dal ty žvýkačky?!"

Nikdo si ho nevšímá,
metal všechny zajímá.

Déda to má na háku,
chce vytočit lítra,
a potom se z repráku,
line hlas J. Biebra.

Tobi se hned zaradoval
a hned už jde na action,
Dédu s Biebrem vyšachoval -
pustil tam One Direction.

Všichni si hned zacpali uši

Naruto se napřímil, oprášil si imaginární prach ze své ošuntělé teplákovky, teatrálně si odkašlal a potlačil dávivý reflex.
„To si to nemůžete nechat na potom?“ obořil se znechuceně na dvojici sedící proti němu za stolem. „Hej, s váma mluvím!“ zvýšil hlas, ale i to bylo k ničemu. Zhluboka se nadechl, obešel stůl, štítivě odvrátil hlavu a napřáhl ruce, aby ty dva od sebe oddělil, ale v tom se po něm vrhla zrzka s vlasy absurdně vyšisovanými od slunce. Přistál až o protější zeď, ke které ho přišpendlila ruka, jíž ho držela pod krkem.
„Naruto!“ zavrčela hrozivě. „Zkus to ještě jednou a neodejdeš po svých!“

„Kdo vede?“ zahuhňal přicházející cvalík a poprskal drobky oba své týmové parťáky.
„Kde jsi byl, Choji?!“ vyjel na něho káravě Shikamaru s pohledem dál neochvějně přikovaným na bitevní pole.