Parodie

Jedno letní odpoledne se Tsunade, vážená Hokage, rozhodla uspořádat menší konožský fotbalový turnaj. Samozřejmě proto musela mnohé obětovat, od papírů na letáky, přes občerstvení, které až příliš ochotně zajistilo Ichiraku rámen, až po peníze za mise, které tím pádem byly zrušeny. Přitom si alespoň tisíckrát vyslechla Shizuneniny nadávky a komentáře typu: „Kde máte to saké, „Víte, kolik to bude stát?“ a „Vy teď na něčem ujíždíte?“

Kapitola X - Korálky a smsky

Padaly vločky. Stmívalo se. Kolem projela motorka. Mrzlo, až praštělo. Svět se zastavil.

„Prosím, neopakuj to,“ zamumlala Hinata nyní rudá až za ušima.

„Takže já jsem podle tebe pindík.“

BUM! KŘACH! Pein otevřel oči. Ležel na své posteli v sídle Akatsuki, až doteď se oddávaje zaslouženému spánku. Podíval se na hodiny, bylo půl deváté. V tu chvíli mu bylo jasné, co se děje. Tradiční bitva již začala. Opakovala se každým dnem a v sázce byly životy všech členů organizace. Byla nevyhnutelná. Bitva... o koupelnu.

"A DOST!" zahřměl Pein a Kisame upustil Samehadu, kterou se až doteď snažil prorazit stěnu koupelny, kde se očividně zamkl jeden z členů. Všichni obrátili zraky směrem k náhle příchozímu šéfovi.

„Proč míříme do Konohy?“ zeptal se Sugeitsu při pohledu na monument kagů.
„Lepší non-stop krejčovství široko daleko nenajdeš,“ pohotově odpověděl Sasuke.
„Já jsem se svojí mašlí vysoce spokojen!“ pokusil se o vzpouru Orochimaru, avšak marně, neboť mu Sasuke familiérním gestem naznačil, že smrdí. Z toho všeho cestování měla naše čtveřice totálně propocené oblečení. Jediný Sugeitsu na tom byl jakž tak dobře, neboť si zvládal prát oblečení na sobě.

Jednoho večera se v Konoze,v jednom sále sešly všechny týmy: tým Kakashi,tým Gai,tým Asuma a tým Kurenai. V sále stálo vyvýšené pódium s reproduktory, mixážním pultem a mikrofony. Pod pódiem byly dvě křesla a po sále byly rozmístěny židle pro každého člena týmu.
Když se tedy všichni sešli,Naruto začal hned vyzvídat:
„Nevíte někdo co se děje? Zrovna jsem si chtěl dát rámen,”tvářil se dost načuřeně a hladově.

Sídlo Akatsuki - obývák, 24. prosince.
Přesně ve 4 ráno nečekaně všechny ospalce vzbudil domovní alarm tak, že spousta z nich se ve spěchu nestačila ani převléct ze spacího jak spěchali zneškodnit domnělého vetřelce. Tobi si dokonce myslel, že se k nim s předstihem propadl děravou střechou Santa Claus, načež mu to DeiDei vyvrátil tvrzením, že na Santovo pozadí je každá díra malá, takže by musel zazvonit nejprv u dveří.
„Senpai a jak to můžete tak jistě vědět? Vy jste snad Santu někdy viděl?“

Bylo asi pět hodin ráno a Kisame už se plazil po čtyřech kolem Deidarovy postele. Z chodby ho pozoroval Sasori a když měl už plný foťák Kisameho pozadí v několika pozicích, odvážil se zeptat.
„Kisame, co to děláš?“
„Pšššš!“ napomenula ho ryba a plazila se směrem k jednomu z klaksonů namířených na Deidaru. Měl totiž už delší dobu dojem, že Deidara neužívá léky tak jak měl, konkrétně od doby kdy ho poslal ven s odpadky a on se vrátil s celým arzenálem lopatek na stavbu báboviček.

Ten den všichni členové Akatsuki věděli, že se něco stane. Abychom si rozumněli, tato rudoobláčková organizace trpěla velice často vnitřními rozvraty, jenž měly na svědomí vrtkavé, nepřátelské a padoušské osobnosti jejích členů, což vůdce Akatsuki (tak zvaný Pein) řešil způsobem, že je rozesadil do příhodných dvojic a poslal na různé světové strany, aby si navzájem nepřekáželi. Bylo tedy velmi ojedinělé, aby se všech deset sešlo na jednom místě a dokázali strávit celý den v jedné místnosti.

To se vám tak jednoho večera, který se na první pohled ničím nelišil od ostatních, semlelo něco, co naprosto změnilo život jedné skupiny extrémně nebezpečných zabijáků. Alespoň na čas. To si ale tehdy naši milí Akatsuki ještě neuvědomovali a tak tomu všemu nemohli zabránit. A kdo ví, třeba by byli tak pošetilí a i s vědomím následků by se do té hlouposti vrhli…
…začněme ale od začátku, udělejme si v tom pořádek a vyprávějme ten neuvěřitelný příběh hezky popořadě.

UPOZORNĚNÍ K PŘÍBĚHU:
Kdo jste neviděl anime Death Note, asi se v tom nebudete moc orientovat...-_-"
(jo, budu to psát všude xD)
-----------------------------------------------------
"SASUKEEE! CO TO DĚLÁŠ?!" zaječela neznámá ženština, kterou svým pádem z nebes zjevně povalil na zem, "VYLILS MI MOJE POSLEDNÍ, SVÁTEČNÍ SAKÉ!" a poté ho přetáhla pěstí po hlavě tak mocně, až počal pomalu upadat do bezvědomí. Ještě než ale úplně přestal vnímat svět, zaslechl další ženský hlas, jak říká: "Tohle není Uchiha Sasuke, víte, Tsunade-sama?"

"Mé jméno je Suisei a tímto Vás vítám u Průvodce Konožským blázincem.
Ano, jako budoucí psychiatři by jste měli mít základní představu o tom, co se děje běžně s lidmi ve vašich vesnicích, proto jsem si pro vás nachystala krátké záznamy ze sezení s mými pacienty.
Dobrá,než se však dostanu k pilotnímu dílu, dovolte abych vysvětlila, proč se blázinec nachází zrovna tady, na okraji kráteru Konohy.

„Je tu prvý hosť! Je tu prvý hosť!“

„Sklapni Tobi.“

„Áno, samozrejme Pein-sama! Pre vás všetko. Dobre viete, že Tobi je dobrý chlapec a spraví všetko, čo sa od neho žiada...“

„Tobi sklapni!!“

Posledné tri týždne boli pre Akatsuki veľmi vyčerpávajúce. Veľa členov ich neskôr opisovalo ako najdesivejšie a najbolestivejšie skúsenosti zo svojich S-stupňových životov Shinobi. Všetci pracovali non-stop, celá základňa bola v šialenom zhone a ako dni ubiehali, stále sa to zhoršovalo. Našťastie konečný výsledok naozaj stál zato.

Toto je môj prvý preklad, takže sa ospravedlňujem ak to bude trošku neprirodzené
Príbeh sa odohráva potom, ako Akatsuki pochytali všetkých Jinchuuriki (aj keď potom trošku nechápem, čo tam robí Naruto). Ja som sa na tejto poviedke naozaj zasmiala a dúfam, že sa vám bude páčiť aj môj preklad, aj keď v originály to je určite lepšie. Pár vecí mi tam nedávali zmysel, tak som to pomenila, ale snažila som sa čo najviac držať pôvodnej verzie. Tak snáď sa bude páčiť

Originál: http://www.fanfiction.net/s/8419534/1/The-After-Party

Všichni už seděli jako zařezaní v lavicích a čekali koho jim letos přidělí za učitele. Shino a Chouji právě vedli pro zbytek osazenstva třídy celkem nezvyklou debatu o chuti pražených brouků. Naruto seděl sám úplně vzadu a organizoval souboj levé a pravé ruky která do příchodu učitele stihne nalepit více žvýkaček.
Konečně se otevřeli dveře a Naruto vyskočil s radostným pokřikem.
"Levá vyhrála!" ječel.

„Tsunade-sama,Tsunade-sama!“
„Co je Shizune?“
„Přišla zpráva,“ řekla Shizune a podala Tsunade svitek.
„Hm? Co to je?! Á!“ rozkřičela se hokage, roztrhala svitek na malé kousíčky a ty vyhodila z okna. „Myslela jsem, že když se stanu hokagem tak aspoň žádosti o vyplacení dluhů přestanou chodit, ale ono né, žádosti o zaplacení dluhů pořád chodí a ještě k tomu musím pořád papírovat! Shizune!“
„Ano, Tsunade–sama?“
„Přines mi saké. Okamžitě!“
„Ale…“
„Co?!“
„Hai.“

Den na který se tolik těšila byl konečně tady. Jestli má něco dát tuhle partu zase dohromady bude to dnešní významná oslava Halloweena. Konan se od rána vznášela jako kouzelná víla.

Kapitola IX - Kakao a dortíček

Napadl první sníh. Druhý, třetí a čtvrtý sníh na sebe nenechali dlouho čekat. Byl to totiž velice dobře vychovaný sníh a jako takový samozřejmě věděl, že nechat někoho netrpělivě vyhlížet z okna, zatímco se kvapem blíží Štědrý den, zavání buranstvím. Ne, tento sníh plnil své povinnosti svědomitě.

Ráno bylo kruté, Pein evidentně celou noc nespal, což bylo zvláštní, protože Konan ano. Opatrně se dobelhal k židli. U stolu už seděli Sasori, Hidan, Zetsu a Sasuke.
„Tam bych si teda nesedal.“ oznámil Sasori.
Pein se na něj zmateně podíval.
„No tam totiž obvykle sedí Tobi a Deidara od něj dnes dostal bonboniéru, takže asi víte co myslím...“ objasnil po chvilce.
Pein neměl nejmenší ponětí co tím myslí, ale pochopil to, když se nakonec rozhodl posadit.

"Tak tohle přestává všechno!"
V útrobách tajné základny zlé organizace Akatsuki, jenž byly ještě před hodinou tak důstojně tiché, se ozýval křik a skřípění zubů. Pein totiž způsobil katastrofu už jen tím, že sezval všechny členy na společnou poradu.

Od božího rána byli všichni na nohou. Pein s Konan se už zase hádali.
„Zničil si moje svatební šaty, aby sis z nich udělal záclonu?!“ ječela Konan.
„Vzal jsem si tě s nimi, patří mi stejně jako ty!“ rozčiloval se Pein.
„Tak zaprvé do nebyla žádná svatba, ale Hidanův pochybný obřad s omezeným počtem na dávek a za druhé ti nepatřím! Dokážu ti to, klidně se hned teď odstěhuju ke komukoliv z nich než s tebou sedět v jedné místnosti!“
„Fajn tak jdi! Hodně štěstí při výběru.“ zařval Pein.
„Bez té záclony se odtud nehnu!“