Nováčci

Konan sa vytratila zo Sasukeho objatia. Odrazu tam stál len on a za ním Sakura. Sasuke sa mierne pootočil a pozrel sa na Sakuru. Sakura opäť zbledla keď videla v Sasukeho očiach slzy. Tie ale nepatrili jej. „Sasuke...ty...“ koktala Sakura ale viac zo seba nevedela vydať ani hlásku.
„Odpusť mi to! Sakura, odpusť! Ja neviem, čo sa to so mnou deje! Ona... Neľúbim ju ale...“

Tiché bubnování deště a hučení okapů. První zvuky nového dne. Rozespalý mladík letmo pohlédl oknem ven. Letní deštík se proháněl Konohou a tuto ospalou atmosféru se rozhodl hlasitě narušit budík. Neochotně se posadil a dlouze zívl. Letmo zkontroloval kalendář, 6. srpna. Musím sehnat květiny. No nic, práce nepočká. Pomyslel si a zvedl se z postele. Posnídal, provedl ranní hygienu a oblékl se. Nic, co by vybočovalo z normálu, avšak když si bral z šuplíku hodinky, na chvíli se zastavil. Pohledem spočinul na krabičce vlevo.

Následujícího rána probudily Naruta první sluneční paprsky. Opatrně se posadil a začal si protírat oči. Pohled mu sklouzl na hromadu pilulek rozsypaných po zemi. Povzdech si. Nesmím na ně zapomínat. Tohle se už nesmí opakovat. Ještě, že je dneska volno. Těžce vstal a zamířil do koupelny. Pustil vodu a opláchl si tvář.

!!!Varování Povídka není vhodná pro osoby mladší patnácti let!!!

V Konoze bylo krásné slunečné odpoledne končícího léta, avšak ne všichni si užívali krásy počasí. Byli tady i tací, kteří truchlili pro své známé. A jedním z těch, nad kterým lidé smutnili, byl i Kiba Inuzuka. Kdo by si to byl pomyslel, že tak mladý a energický ninja bude prachsprostě zavražděn. Dosud se neví, kdo spáchal tento ohyzdný zločin a i samotný způsob zabití je plný nezodpovězených otázek.

Mikoto pomalu přichází k hlavní bráně, hlouček z Písečné organizuje Kankuro, aby postupně nastoupil na Gaarův písek. Mikoto se jde těžko, mrzí ji, že se nerozloučila, ani ty brouky si nevyzvedla. Pořád v krytu duše doufala, že se něco stane a nebude moci odejít z Listové, ale nic se nestalo. Ten večer za ní ani nešel, jak jsem si vůbec mohla myslet, že by o mě stál?

„Měli bychom jít,“ zvedne se Shino. Povídali si tu tak dlouho, bude se brzo šeřit, kdyby byla tma, tak už jdou pozdě. Mikoto znervózní, neví, jestli se jí chce jít, víc se jí líbilo být jenom s ním. Venku pofukuje po několika horkých nocí opět chladnější vítr. Mikoto chladno připomíná, že se bude muset vrátit. Podívá se na Shina, neví proč, ale nejde jí to říct. Brouky ještě nakrmila, než vyšli, dokud se nerozhodne, nechá je tu. Hovor plynule plyne stejně jako jejich cesta. Je slyšet hudba a smích.

Muž, skákajíc z větvě na větev, se pohyboval neskutečnou rychlostí vpřed za jasným cílem. Své okolí skoro nevnímal a přesto byl ostražitý víc než kdy jindy. Při jednom skoku pozvedl ruku a setřel kapky potu, jenž mu stékaly po jeho odřené tváři a padaly na jeho tmavě žlutý plášť, který mu zakrýval skoro celé tělo. Muž zaregistroval nějaký podezřelý pohyb, to jej ovšem nerozhodilo, pokračoval ve své cestě a nenápadně zajel pravou rukou do své kapsy. Dále následovala prudká otočka a z ruky mu vyletěly dva shurikeny, oba našly cíl.

„Konan sa nepochybne nechala ovládnuť čiernou mágiou. Jeden z našich najlepších ninjov sa stal jej obeťou z nepochopiteľného dôvodu. Život mladého človeka sa skočil tragicky. My musíme zakročiť aby sa takáto vec už nikdy nezopakovala. Po dôkladnej prehliadke jej domu sa zistilo, že Konan koná sama bez akejkoľvek pomoci. U nej doma sa našli rôzne knihy, obsahujúce informácie o čiernej mágii, o zabíjaní, dokonca sa tam nájdu informácie aj ako skryť telo.

Kapitola 9 – Tým Shinra opět pohromadě

Bílá bariéra obklopila Soukena a Shinru. Plameny vyplnily celý otvor, kde se nacházeli, ale k nim se nedostaly.
„Tohle je vše… co jsem mohl udělat…“ řekl s velkou námahou Souken. „Omlouvám se…“ Byla staříkova poslední slova.
Shinra tak docela nechápal, co se stalo, ale bylo mu jasné, že nebýt jeho otce, tak už by byl mrtvý.
Díky Tati, víc ani nepotřebuju… porazím ho, slibuju.

U Lady Tsunade
"Môj brat! Môj brat! Môj malý braček!!!" Plakala Temari. Prišla o svojho jediného brata. Vinou svojej priateľky. "Zabila ho! Zabila! Konan!"
"Je to strašné. Bol to úžasný ninja a skvelý človek." Povedal Deidara a pevne objal Temari.
"Takto to nemôžeme nechať! Konan je nebezpečná pre nás všetkých! Shizune! Okamžite zvolaj zasadanie rady! Povolaj tých najvýkonnejších ninjov z Konohy, Suny aj okolitých dedín!" Povedala rozhodne Lady Tsunade. "Tvoj brat bude mať dôstojný pohreb..."

Rázem atmosféra zhoustla, všechny černé brýle upínají na ni zrak. Jakoby věděli, že ji to znervóznilo a znervózní ještě víc. Už podruhé si vzpomněla na den, na který se snažila tak dlouho zapomenout. Mlčky kouká na broučka, který běží po ruce Shinovy matky až na rameno jejího manžela, za které ji drží. Vyměňují si tak informace? užasne.
Ticho roztrhne Shino.
„Říkali jste, že jste výzkum nedokončili.“ Atmosféra se opět pohne.

Star dead. Hora známa z poviedok a príbehov starých mám. Tradovaná celé stáročia. Prenádherné vrcholce hory, vyzdobené rozprávkovo vysokými stromami.
"Myslím, že sme tu,“ povedal Sai a tím Kakashi vykročil vpred.
"No, máme čo robiť,“ vzdychla si Ino, keď uvidela obrovský vysokánsky les.

Jakmile bouře skončila, byly dívky připravené se neprodleně vydat na cestu. To, co Fuu zachránila letem, zničila bouře během pár hodin.
„Yukino, připrav se. Musíme hned vyrazit, jestli to máme stihnout včas.“ Fuu zase vzala Yukinu do náruče, letěla tak rychle jak jen mohla, aby to stihly v čas. Při letu si všímaly, že v okolí jsou vysoké duny, které tu nebývaly.

Opäť nastala noc a čas aspoň na chvíľu odpočinku. Sai a Sasuke založili oheň a Kakashi s Ino rozložili stany. Sakura len stála o pár metrov ďalej a premýšľala nad udalosťami, ktoré sa stali pred niekoľkými hodinami. Kakashi... Jeho dcéra... Itachi a...
„Sasuke!“ vykríkla odrazu Sakura, keď si spomenula na noc v lese. V tom k nej niekto pristúpil odzadu a silno ju objal okolo pásu.
„Láska... Si v poriadku?“ spýtal sa jemným hlasom Sasuke.

Mikoto rázně ujde pár metrů a postupně zvolňuje. Přemýšlí. Ale Shino je jako zbraň používá. Byli spolu s Hinatou v týmu, říkal jí to, když se ptala na toho muže se psem. Náhle narazí obličejem do něčeho zvláštního, zaštípe ji v nose prášek na praní a zároveň si uvědomuje, že to něco se vlní. Couvne a zvedne oči, aby se podívala, do čeho to narazila. Byla to Shinova hruď.
„Musím se ještě oblíknout. Počkej tu,“ zamává s taškou v ruce.

Shino si užívá, že je bez kabátu, broukům nechá větší volnost než obvykle. Hemžení na jeho těle přitahuje Mikotin pohled, který si taky užívá. Moc nemluvili a šli rychle. Mikoto to nevadilo, měla o čem přemýšlet. Les plynule přešel v sad. Je udržovaný, hodnotí ho, asi budeme blízko vesnice. Shino se zastaví na prašné cestě a začne si oblékat kabát.
„S tím svým kabátem jsi proměnlivý jako počasí.“
„To kvůli lidem,“ konstatuje.

S Mikoto se uvelebili na platanu. Je krásný letní večer. Tiše koukají na louku, jak se proměňuje. Květy se na noc zavřely, ale některé se rozvily až po západu slunce, aby mohly přilákat noční motýly. Noční zvířata ožila a vydala se na svou noční pouť.
Náhle Mikoto klesne hlava, což ji probere jen na tak dlouho, aby si našla pohodlnější polohu

Cítila som, ako sa mi z pľúc vytráca posledná zásoba kyslíka. Potom som len utekala, aby som sa čo najrýchlejšie dostala z dosahu hmly. Suché vetvičky stromov ma udierali do tváre. Nemala som čas sa im vyhýbať. Musela som sa odtiaľ okamžite dostať. Telo ma bolelo s každým nádychom. Mala som pocit, že strácam vedomie. Ešte zopár minút som bežala, kým som sa konečne zastavila, aby som sa mohla poriadne nadýchať. Inak by mi vážne hrozilo, že odpadnem. Po chvíli som konečne lapila dych. Bola som úplne vyčerpaná a neostala mi takmer žiadna čakra.

Shino se probudí brzo ráno. Zadívá se na Mikoto. Ženy, přemýšlí, tohle prostě nechal na broucích. Navíc ho nikdy žádná nezaujala, vlastně nejraději měl Hinatu. Byla taky jediná, co ho brala normálně. Někdy ho v rozjaření vzala kolem ramen Tenten, ale tu snad nebral ani jako ženu. Zato Ino se Sakurou chovaly sice přátelsky, ale nemohl si nevšimnout, že si od něj udržují odstup. Navíc ty jejich ukřičený povahy.