Nováčci

Probudila mě bolest, která se linula z ramena a stehna do celého těla. Byla jsem si stoprocentně jistá, že mě bolí i vlasy na hlavě. Pootevřela jsem oči, ale jen trošku, protože víc to nešlo. Byla jsem strašně unavená. Viděla jsem jen obrysy věcí v pokoji, kde jsem ležela. Zřejmě je asi noc.
„Kde to jsem?“ zašeptala sem si sama pro sebe a znovu zavřela oči.

Smysl života? Každý má nějaký jiný. Každý má něco pro co žije, bez čeho by byl jeho život smutný a opuštěný. A já ten smysl našla před pěti lety. Nevěděla jsem, jestli mám plakat smutkem a nebo štěstím, když jsem se tu novinu dozvěděla. Přece jen, bylo mi teprve dvacet. Nevěděla jsem, jak to budu všechno zvládat. Ale nakonec, nakonec jsem ta nejšťastnější žena na celém světě a teď vím, že tehdy to určitě byly slzy štěstí…

Už sa blíži trinásteho piatok,
všetkých poverčivých je to sviatok.
Aj v Konohe žijú taký,
poverčivci - vieme aký.

Naruto už od rána
vôňu ramenu nasáva.
Bol to však bohužiaľ len
jeho obľúbený chutný sen.
Na obed už rýchlo beží,
od Ichiraku na ramen sa teší.

"Ešte predtým... než pôjdeme nájsť Kakashiho, vám musím povedať o tom, čo sa vlastne odohralo v tej jaskyni," zhlboka sa nadýchol. "Sasuke sa snaží začať piatu vojnu ninjov," naprázdno prehltol.
"Naruto! Ty idiot! To si nám mal povedať hneď, ako si sa to dozvedel! Toto je vážne..." rozčuľovala sa Sakura aj napriek jej stavu.
"Ja viem... prepáč."
"To už je teraz jedno. Dôležité je nájsť Kakashiho. Nevie niekto, kde by mohol byť?"
"Keď sa premiestnim do bijuu módu, nájdem ho behom chvíľky. Sakura, zvládneš to sama?"

Naruto nechápal, čo po ňom Sakura chce. "Pre teba urobím čokoľvek, Sakura-chan." Nahol hlavu do ľavej strany a usmial sa.
Ona chcela niečo povedať, ale plač a slzy jej to nedovolili. Naruto len čakal na odpoveď.
Zhlboka sa nadýchla a snažila sa pokojne rozprávať.

***

Sasuke sa opieral o ošúchanú stenu pri Ichiraku rámen.
Čakal na Naruta. Jeho traja spoločníci vykukovali spoza stromu pár metrov pred Sasukem a nervózne, zároveň nedočkavo, hľadali ich cieľ.
"Sasuke," povedal Naruto pokojným hlasom.

Spoza jedného zo stromov sa vynoril blondiačik. Čierny plášť s červenými obláčikmi povieval vo vetre. Z opačnej strany stromu o niečo neskôr vykukol nízky muž. Alebo to nebol muž? Je to vôbec človek? Pohyboval sa veľmi pomaly. Naruto aj Sasuke venovali svoju pozornosť mladému chlapcovi. Ostatní hľadeli na "tú vec" so zvláštnym vzhľadom.
"Akatsuki," zamumlal Sasuke.
"To si ty! Ten čo minule napadol Konohu!" ukázal Naruto rozzúrene prstom na Deidaru.
"Je to moje umenie!" skríkol a usmial sa.
"Je to umenie, pretože umenie je výbuch!"

"Hej ty, ehm, Naruto?" nenápadne sa priblížil Suigetsu.
"Stalo sa niečo... Suigetsu?"
"Mám otázku," obzrel sa, či Karin nie je niekde okolo.
"Ak ide o otázku, sú ľudia v dedine priateľskí, tak..."
"No, to už neriešim. Rozhodol som sa, že na to prídem sám. Zaujíma ma, ako to máš teraz so Sasukem." Suigetsu sa krivo usmial. Naruto sa napokon premohol a povedal: "Dlho sme sa nevideli, takže je to ťažšie."
"Tak počúvaj, Naruto, mal by si sa s ním porozprávať."
"Hm? V tom nie som práve najlepší."
"To zvládneš!" slabo ho päsťou udrel po ruke.

Sakura vyšla po schodoch a zaklopala na zničené drevené dvere. Keď nikto neotváral, priložila ucho ku dverám. Spoza nich sa ku nej blížil dupot, ktorý sa čím ďalej stupňoval. Kľučka sa pohla a Sakura sa od dverí rýchlo odtiahla. Stál tam Naruto s cestovinami na hlave aj tričku. Udivene sa na chlapca pozerala, ale potom si uvedomila, že je to Naruto a toto nieje neobvyklá situácia. Preto sa rozhodla neriešiť rámen na jeho žltých vlasoch.
"Sakuro-chan. Prišla si v nevhodný čas," zopár cestovín mu spadlo z hlavy.

Sakura z diaľky zbadala Saia, ako sa opiera o strom a v dlani zviera štetec.
"Sai!" zakričala a zdvihla ruku nad hlavu.
"Ahoj. Hľadala som ťa. Až potom mi došlo..."
"Ako si vedela, kde sa nachádzam?"
"No, až potom mi došlo, že na toto miesto chodíš často. Prečo sa ti to tu tak páči?"
"Neviem. Asi je tu pekné prostredie a ticho. Rád som tu sám." Sakura si uvedomila, že to môže byť narážka na to, že Saia otravuje.
"Aha. Rozumiem."
"Prečo si prišla? Čo potrebuješ? Ak chceš vedieť, kde je Naruto, išiel..."
"Nie!" povedala hlasnejšie, ako mala v pláne.

Sakura ležala na posteli s otvorenými očami a premýšľala nad hádkou medzi Narutom a Sasukem. Tak dlho sa nevideli a hneď si idú po krku. Skoro akokeby sa vôbec nič nezmenilo. Práve naopak. Pomaly si začala uvedomovať, že už nič nebude tak ako predtým. Aj keď sa Sasuke vrátil.
Rukou sa dotkla čelenky konožských ninjov a zdvihla sa s postele. Čelenku si zaviazala okolo hlavy a upravila si rúžové vlasy, ktoré jej padali do očí. Pohľadom prechádzala po svojich veciach na stole. Zrak sa jej zastavil na zarámovanej fotografii týmu sedem.

Od Sasukeho odchodu ubehol takmer rok. Naruto po celú tú dobu myslí na ešte stále nedodržaný sľub, ktorý dal Sakure.

"Naruto! To je ale hlupák. Chceš prespať celý deň?" kričal Kiba cez pootvorené okno.
"Au! Au!" Ospalý Naruto sa skotúľal z postele a dopadol na misku s nezjedeným Rámenom. "Kiba! Čo tu tak skoro ráno robíš a prečo ma nenecháš spať!"
"Vraj ráno. Sú tri hodiny. Obleč sa."
"Ha?"
"Máš sa dostaviť k Tsunade-sama."

Trojica šla spať až takmer nad ránom. Pred obedom ich zobudili kriky z vonka. Všetci traja vstali, niečo na seba hodili a vyšli von, kde sa zhromaždili ľudia na ulici tak natesno, že sa Hinata so Sasukem a Itachim ledva pretlačili dopredu. Na nosidlách vyrobených z dvoch drevených tyčí obviazaných a pevne upevnených prestieradiel odnášajú mŕtveho muža ležiaceho na kožušine. Muž má v sebe zabodnuté dva šípy. Jeden šíp je v ramene, pravdepodobne po nepresnom zásahu. Ten druhý mal v hrudy, len pár centimetrov od srdca.

„Videli ste, ako sa na nás ten chlap z recepcie pozeral? Akoby sme mu urobili niečo strašné,“ pokrúti hlavou Hinata, sediac s oboma bratmi Uchihovcami za stolom v podniku, kde boli po ich prvom príchode do Zemi Ľadu.
„Na mňa nepozeraj," oháňal sa Itachi. „Sasuke sa s ním predsa bavil.“
„To je pravda.“ Hinata sa otočí na Sasukeho, ktorý pozerá smerom k baru.
„Sasuke, čo sa vlastne stalo? Prečo nás vyhodil. Čo si tomu chlapovi povedal?“
„Tá Akina... dnes tu nerobí,“ povie Sasuke, ktorý zrejme nereaguje na to, čo chce Hinata vedieť.

Sasuke se opíral o strom. Těžce oddechoval. Trénoval opravdu hodně tvrdě, neboť je tu stále jedna věc, kterou musí udělat. Co ho ale překvapovalo, že s ním ten blb zvládá držet krok. Vypadalo to, že je do tréninku zapálenější víc než on. Když se tenkrát probudil v nemocnici, hned po tom, co se jim společně podařilo porazit Orochimara, Naruto stál u jeho postele, ruce měl založené na prsou a spiklenecky se na něj usmíval. S naprostou samozřejmostí mu oznámil, že mu pomůže porazit jeho bratra. Žádný škemrání a prosení, aby se vzdal pomsty.

Uplynuly necelý dva týdny. Sakura chodila za Itachim každý den, vyprávěla mu zážitky, co prožila ten den a ošetřovala mu zranění. Itachi na tom byl čím dál tím líp. Ze začátku na Sakuřino vyprávění nereagoval, ale jak dny plynuly, tak začal sem tam něco odpovídat, až pak spolu začali mluvit normálně. Atmosféra v chatě se úplně změnila.

Haruno Sakura byla u sebe doma a uklízela svůj pokoj. Zrovna měla volno z práce a shodou náhod pro dnešní den neměla žádné plány.

Yondaime hokage sedel na streche svojho domu hladiac na panorámu Konohy a spomínal na deň narodenia svojho jediného syna.
Na najšťastnejší a zároveň najsmutnejší deň v jeho živote. V ten deň prišiel o všetko a zároveň získal novy zmysel života.
Pri pôrode nastali komplikácie a on sa musel rozhodnúť, buď zachráni ženu, ktorú miluje, alebo dieťa.
Deväťchvostý využil príležitosť oslabenej pečate a pokúšal sa dostať von, bolo takmer isté, že po narodení by Kushina démona nezvládala ďalej potlačovať.

Sakura kráčela směrem k hlavní bráně. Celé tělo ji bolelo, Hokage jí dala pořádně zabrat. Teď už netrénují tak často jako dřív, ale i tak to stačí, aby ji pár dní bolelo úplně všechno. Štvalo ji, že nemohla s Narutem a Sasukem na misi, místo toho musela zítra něco vyřídit pro Lady Tsunade ve vedlejší vesnici. Ani se jich nestihla zeptat, kdo ráno vyhrál, ale podle toho, jak se Naruto spokojeně šklebil a Sasuke se na něj zas díval jako kdyby mu chtěl utrhnout hlavu, tak by tipovala, že vyhrál Naruto.

Bol to znova krásny slnečný deň v Konohe. Listy na strome sa jemne pohybovali vo vetre, ktorý v ten deň fúkal. Kiba, Akamaru a Hinata dorazili do kancelárie piatej Hokage, Tsunade, pre ďalšiu misiu.

Díval se na ni, jeho oči byly chladné, bez zájmu. Po bolesti nebylo ani stopy. Sakura si založila ruce na prsou. Zamračila se. Chvilku si navzájem dívali do očí. Itachi se po chvilce odvrátil a zahleděl se do stropu.
Sakura vzala kalíšek s vodou a pomalu se roztřesenými kroky přibližovala k Itachimu. „Jenom klid, není ve stavu, ve kterém by ti mohl ublížit!“ okřikla se v duchu. Klekla si k němu, snažila se dýchat pravidelně, ale třas jí nechtěl opustit.
„Přinesla jsem ti vodu. Měl by ses napít,“ natáhla ruku s kalíškem k němu.