Nováčci
Už před několika lety mi došlo, že mír mezi pěti velkými národy má asi takovou šanci na dlouhou životnost jako láhev saké ve stolu alkoholika. My ninjové jsme totiž od malička cvičeni k jedinému cíli, a to k boji. Co si pamatuji, tak odjakživa měl náš klan nějaké nepřátele, proti kterým jsme museli bojovat, a přátele, kterým jsme nemohli věřit, protože jak je známo, situace na bojišti se mění každým okamžikem, a tak se z přátel často stávali nepřátelé a naopak.
Když si byl král jistý, že je Kakashi dost daleko a opravdu nic neuslyší, šel se podívat na "sušenky", které se mezitím vzpamatovali a snažili se zdrhnout.
"Ale, ale, copak to tu vidím? Snad ne snahu o útěk."
"Vy, kdo jste a co po nás chcete?!" řval Naruto.
"Já jsem se ptal první."
"Nebuďte hloupej, je snad očividný, že se snažíme zdrhnout, ne?"
"Stejně tak je očividný, co po vás chci."
"Ne, to teda není očividný!"
„Nejdříve bych vám všem chtěl poděkovat, že jste se dostavili na toto setkání. Jsem rád, že konečně můžeme projednat naše problémy. Zejména jsem rád, že se konečně k problému postavily čelem všechny vesnice. I když se toho posledním roce stalo hodně, a některé věci už nelze vzít zpět, tak vás vyzývám, abyste nemysleli pouze na sebe, ale na celé vesnice a národy, které zastupujete.
„Vítáme vás v Zemi železa, už jsme si mysleli, že nedorazíte, Hokage-sama,“ řekl starý samuraj s bílými vlasy v zeleném brnění, který nás přišel přivítat k hlavní bráně pevnosti.
„Děkujeme za vřelé přijetí, bohužel nás zdržela sněhová bouře, která tudy v posledních dnech prošla,“ poděkoval za přivítání Hashirama. Domluvili jsme se, že o příhodě s bandity a Osmiocasým pomlčíme. Na setkání musíme vypadat silní jako nikdy předtím, a nemyslím si, že by tomu poslední události nijak zvláště pomohli.
Únos Himawari
(Listová)
„Tak co, Shikadai, sudé nebo liché?“ zeptala se Chouchou.
„Ach bože, Chouchou, proč jsem vlastně s tím souhlasil, že si s tebou zahraju kostky, to je taková otrava,“ odfrkl si Shikadai.
„Radši bych pozoroval mraky a odpočíval,“ prohlásil.
„Hele, to tvoje pozorování mraků nás pak dovedlo do velkého průšvihu,“ řekla rychle.
„Co ti myslíš?“ zeptal se nechápavě.
„Ty si nevzpomínáš?“ řekla a hlavu si opřela o svoji ruku, pak se znuděně na něj podívala.
Kakashi rychle běžel za ostatními. To slovo mu neustále hrálo v hlavě: "...nepřežije!". Mohlo to znamenat cokoliv. Buď někdo chystal nějakej útok, nebo se to týkalo nějaké neškodné dětské srandičky. Ovšem to bylo nepravděpodobné. Ještě tu také byla třetí možnost, která souvisela s jejich misí najít a ochránit vyvolenou.
"Hej, vstávejte, vy lemry!" budil je Kakashi.
Odpovědí mu bylo jen jejich převalení na druhý bok.
"Tss, myslíte si, že na mě vyzrajete?" usmál se Kakashi, došel pro kýbl a naplnil ho vodu. "Tak koho první?"
„Ty ještě nejsi hotový?“ řekl jsem bratrovi, když jsem se přemístil mu na pomoc.
„Čekal jsem na tebe, je nuda pacifikovat ocasého démona, když k tomu člověk nemá žádné fanoušky,“ odpověděl mi Hashirama, na kterém už taky byla vidět únava. Doufám, že to vydrží, jinak jsme všichni v kelu.
Mezitím se asi sto metrů od nás bili Osmiocasý a bratrův golem. Osmiocasý měl kolem krku a pravé ruky omotaného dřevěného draka, hlavní golemovu zbraň, démon zase na oplátku měl kolem golema omotaná svá chapadla a snažil se ho roztrhat na kusy.
Stál jsem tam. Před osobou, před kterou bych si v životě nedokázal představit, že budu stát a o něco ji prosit. Před osobou, kterou jsem nenáviděl velkou etapu svého života. Asi si myslel to stej... Vlastně bych se ani nedivil, kdyby mě přivítal tím, že čekal, až jednoho dne dorazím.
„Naruto-kun, to jsou k nám ale hosti. Nebo bych měl spíše říct Nanadaime?“ pousmál se, jako by mě již očekával.
Malá holka se probudila na trávě, spala zde, protože se jí tu líbilo a hlavně tráva byla krásně měkoučká, po úplném probuzením se vydala směr nejbližší vesnice. Vstoupila do ní, na první pohled ji zaujaly tři hlavy Hokage, ty monumentální skalní útvary, hleděla na ně se zájmem, ale bez respektu. Klidným tempem procházela vesnicí, než dorazila k sídlu Hokageho. Procházela budovou dokud nenašla správné dveře. Znala to tu jako by tu už někdy byla nebo bude? Zaklepala, vyčkala vyzvání ke vstupu. Za pár okamžiků se z místnosti ozvalo očekávané: „Vstupte.“
"Co to je? Co to je?" řval Naruto,"To bude určitě ta příšera, o které jste mi povídali!"
"Ehm, jo jasně..." zamumlali Sai a Sakura.
Když viděli, jak se za Narutem blíží Kakashi, trochu se usmáli a sledovali, co se bude dít.
"Čau!!!" zařval Kakashi.
"Aaaaa, apokalypsa, zubáci jsou tady!" řval Naruto a chtěl utéct, ale při jeho pokusu zakopl o kořen a spadl. Otočil se, aby viděl příčinu jeho budoucí smrti, a když viděl, kdo to byl, zrudl vztekem. "Kakashi-sensei?!" začínal se vztekat a pomalu si stoupl.
„Rozbiješ to ty, nebo já?“ prohlásil bratr, když jsme stáli před červenou bariérou, která nám bránila v cestě dál. Tráva, stromy, i naše klony, které jsme použily jako pokusné králíky, všechno, co se dotklo bariéry, shořelo na popel. Tu zevnitř držela čtyři podivná černá monstra, která měla místo tváří barevné masky. Celý les uvnitř bariéry byl vypálený, uprostřed bariéry sedělo v kruhu šest banditu, a koncentrovali čakru, zbylí dva šli pomalým krokem k nám.
*crrr*
„Zatracenej budík!“ zamumlal unaveně a naštvaně Naruto a vší silou bouchl do budíku, který se od úderu rozbil. „Tak, a je klid,“ vzdychl a snažil se znovu usnout.
Po dvaceti minutách to vzdal.
„Tak nic, no. Jdu si alespoň vyčistit zuby,“ řekl a naštvaně vstal. Po vyčištění zubů si šel dát ledovou sprchu, aby se probral a po sprše se šel nasnídat.
Na dnešním dnu mu něco nesedělo, něco se mu zdálo divné, ale asi po minutě přemýšlení o tom, co je špatně, to vzdal, radši se oblékl a šel ven.
V noci jsem nemohl spát, pořád dokola jsem si procházel plán, co jsme večer, po tom co jsem zjistil, že Hashirama utekl nahánět bandity a nechal tu pouze svůj dřevěný klon, vymysleli. Snažil jsem se v něm najít slabá místa a připravit se na to, co budeme dělat, když v některém z nich selže.
Samotný plán byl jednoduchý, až Hashirama dostihne bandity, osvobodí Toutovu rodinu a pokusí se chytit alespoň jednoho z banditů živého, aby ho mohli v Konoze vyslechnout. Já zatím půjdu dál po cestě do Země Železa společně s Hashiramovým klonem, prostřednictvím kterého spolu budeme ve spojení. Až bude po všem, dá mi bratr vědět a já se za ním přemístím hned potom, co označím místo, kam dojdeme, svou značkou. Až budu s bratrem, pošleme s našimi klony zajatce naproti Asumovi a ostatním, my se zatím přemístíme na označené místo. Bude to pro mě sice dost náročné, ale pořád je to lepší, než aby bratr používal ty pečetě, co vzal z mé laboratoře.
Půlnoční měsíc v úplňku svítil na lesní cestu. V jeho svitu se třpytil bílý sníh, který padal celý den. V bílé pokrývce byly vidět stopy srnek, zajíců, lišek a dalších lesních zvířat. Normálně by zde byly také stopy koní, povozů a lidí, ale ty zde dnes chyběly. Pod jedním ze smrků u cesty hledala liška něco k jídlu, i když v tomto téměř po celý rok zmrzlém údolí se podobný úkol zdá nemožný. Najednou nastražila uši, naježila srst a utekla schovat se zpět do temnoty lesa, ucítila totiž pach toho nejděsivějšího nepřítele všech zvířat.
"Hokage-sama, přivedla jsem ho. Čeká na chodbě."
"Dobře, pošli ho sem!"
"Dobře," řekla jenom Shizune a šla na chodbu. "Můžete jít dovnitř."
Muž nic neřekl, jen kývl a šel dovnitř.
"Hokage-sama, co se děje tak důležitého, že to nemohlo počkat až domedituju?"
"Nebuď hned protivný."
"Fajn, co se děje?"
"Jde o Měsíc. Podívej se sám!"
"Dobře," povzdychl muž a přistoupil k oknu. "Hmm, to je divné. Jak je možný, že jsem si toho nevšiml."
"Tak co s ním je?" ptala se netrpělivě Tsunade.
"Nemám ponětí."
V Listové vesnici byla vyhlášena mise pro začínající Jouniny. Byla to mise, která byla u Písečné vesnice, šlo v ní o záchranu významného obchodníka s vzácnými svitky.
„Co kdybych vytvořil vlastní trojčlenný tým?“ řekl si mladičký Asuma Sarutobi.
Jako první ho napadl jeho dobrý kamarád Hatake Kakashi, tak se vydal k němu domů. Když dorazil, tak zaklepal na dveře, ale po chvilce čekání nikdo stále neotvíral.
„Třeba se šel podívat ke Kushině za mistrem,“ zamyslel se.
Je večer. V televizi právě začíná oblíbený pořad Sakura, který drží několik rekordů ve sledovanosti. Dnes není hostem žádná populární herečka ani zpěvák, ale muž, který učinil velmi zajímavý archeologický objev.
„Dobrý večer, dnes zde máme výjimečného hosta, pana doktora Hoshiho Makashimota. Myslím, že ho nemusím více představovat.“
„Dobrý večer i Vám, děkuji za vaše vřelé přivítání.“
„Prosím, posaďte se. Pane doktore Makashimoto…“
40 let před útokem devítiocasého liščího démona, v době, kdy byly skryté vesnice teprve nově zakládány a svět ninjů ještě nepoznal hrůzu velkých válek, se odehrál příběh…
Ve vesnici skryté v Listí začínalo nové ráno. Sluníčko vylézalo nad obzorem, který sestával z nebývale vysokých listnatých stromů táhnoucích se, kam až oko dohlédlo, a svým příjemným teplem, které věnovalo každému bez rozdílu stejnou měrou, příjemně hřálo obyvatele vesnice, probouzející se do nového dne.
Jednou za dvě stě let si Měsíc a Slunce vybírali vyvolené, kteří budou strážit chrám Tmy a Světla. Ten den, kdy se to všechno stalo, měla být svatba Prince a Princezny.
Princezna Měsíce, žena zvolená Měsícem, byla překrásná, mladá a chytrá dívka, která ráda četla knihy, znala všechny bohy na světě, a kterou brzy čekala svatba s Princem Slunce, mužem zvoleným Sluncem.
Mezitím co se Princ připravoval na svatbu, těšil se, jak si vezme Princeznu a získá tím velkou moc. Bylo mu jedno, že s tou mocí má strážit chrám. On dychtil jenom po moci a bohatství. Ovšem stále pochyboval, jestli je to správně. Že by v něm byl ještě kousek citu a lidskosti? Možná, ale když se do toho ponořil Bůh chaosu Koba, bylo už jasno.
Už tady tvrdnu alespoň deset hodin a furt jsem nic nezjistil! Proč jsem si já blb vybíral zrovna takovej blbej úkryt, to je fakt blbý. Ano, Kabuto, jen nadávej na všechno, že je to blbý, to je totiž fakt dospělý a originální. Možná by jsi tady nemusel být, kdyby tě třeba napadlo se přemístit, ale to ty ne, že jo? Asi mám problém, páč už přes hodinu mluvím sám se sebou. No nic, jdu se přemístit.
Jen co Kabuto vylezl ze svého úkrytu, uslyšel blížící se kroky.
Do háje! To se fakt může stát jen mně!
