Nováčci

Když zpoza hor vylezlo zlatavé Slunce, tak z postele vylezla i vyspalá růžovláska.
„Áhh...“ zívla si. Ťuk, ťuk, ozvalo se ze dveří.
„Oh, kdo to může být? Hned tam budu!“ křikla a oblékla si župan. Seběhla schody, přišla ke dveřím a otevřela. Ve dveřích stál Sasuke s růží. Oblečený v černém tričku, šedé vestě, na krku stříbrný náhrdelník a šedé kraťasy.
Co tady dělá Sasuke?! A vypadá strašně moc sexy!
„A-ahoj Sasuke-kun.“
„Dobré ráno, kočko,“ usmál se černovlásek.

Do pokoje, kde spí dva milenci, vnikají sluneční paprsky. Černovlásek se pomalu probouzí jako první a snaží se přitom nevzbudil svoji milovanou dívku. A podařilo se mu to. Tiše se vydává do kuchyně a tam připraví snídani do postele pro dívku, která ještě spí. Když už je hotový, namíří si to do pokoje.

Z pohledu Sasukeho
Ona je tak krásná a roztomilá, když spí, vzdychl nahlas černovlásek a vzbudil růžovlásku.
„Áhh...“ zívla si. Když viděla černovláska s táckem v rukou, tak na něho jen zamžourala unavenýma očima.

Ráno se vzbudilo rozžhavené slunce, jehož paprsky dopadaly do pokoje růžovlasé dívky.
Stěny pokoje jsou bílorůžové, povlečení postele šedorůžové, vedle postele stoleček, na kterém je růžový budík. Kobereček pod postelí je šedý.
„Áhh! Konečně pátek!“ zívla si rozcuchaná zelenoočka. Vstala z postele a namířila si to do koupelny, která je naproti posteli. Když se viděla v zrcadle, málem ji trefil šlak.
„Panebože!!!“ vykřikla. Musím s tím něco udělat hned teď! řekla si a pustila se do toho.

Ráno

„Bíp, bíp, bíp!“ zazvonil růžovlásčin budík.
„Áááh!“ zívla a švihla s sebou zpátky do postele. Chvilku si snad zdřímnout můžu, usmála se ospale a usnula.

O půl hodiny později

„Ááááh, no tohle je trochu lepší,“ řekla si a podívala se na budík.
„Do prd**e!!! Já zaspala!“ křikla Sakura a běžela se obléct.
„Já jsem taková blbka!“ pokárala se a šla se ještě do koupelny upravit. Poté polapila svoji tašku, seběhla schody, obula si boty a vyrazila do školy.

Z pohledu Naruta

Sakura vyšla z Narutova domu a rovnou si to namířila domů. Přitom si urovnávala myšlenky v hlavě. Co to, sakra, mělo znamenat, nejdřív Sasuke a pak Naruto? Naruto a Sasuke jsou přátelé a když se jeden z nich dozví, že jsem se líbala s tím druhým tak... mě budou nenávidět oba dva. Smutně se podívala na noční oblohu a mraky jí připomínaly Naruta a Sasukeho, jak se usmívají. Když už došla domů, tak se šla rovnou převlíct a spát.

Dalšího dne

„Bíp, bíp, bíp!" zazvonil Sakuřin růžový budík.

Do pokoje růžovlasé dívky se přes žaluzie prodírají sluneční paprsky.Zatracené slunce, to si už nemůžu dopřát ještě malou chvilku spánku?! Pomyslela si. Potom se podívala na budík. Hmmm... stejně je za chvíli sedm hodin, řekla si v duchu a šla se obléct.
„Mami, jdu do školy!" křikne a zavře za sebou dveře.

Ve škole

„Ahooj, Sakura-chan!" křikne na Sakuru blonďák. V tu chvíli se otočí černovlasý kluk ke dveřím od třídy a vidí tam Sakuru oblečenou ve školní uniformě.

Ve Skryté Vodopádové vesnici žije holka s tyrkysovými vlasy, které se všichni straní. Jenže nechápe proč se s ní nikdo nebaví a přehlíží ji. Po akademii si ji žádný sensei nechtěl vzít na starost, kvůli tomu čím byla. Tak se rozhodla sama a tajně se učila ovládat svoji chakru. Chodit po stromech a po vodě zvládla během dvou dní. Přestože neměla žádné kamarády, byla veselé povahy.

„Naruto, tak hovor, kde je?“
„Dal som mu slovo, nemôžem ti to povedať,“ krčil sa za kancelárskym stolom v Hokage pracovni. Vedel, že sa Sakura vie pekne naštvať a je celkom reálne, že by jej hnev rozdýchaval dlho na nemocničnom lôžku.
„Varujem ťa, ak mi to nepovieš, spravím z teba šalát!“ vyhrážala sa. Naruto len nervózne prehltol.
„A je to tu...“ v duchu sa modlil.
Otvorili sa dvere: „Sakura!“ vošiel dnu strieborno-vlasý Kakashi.
„Kakashi-sensei, idete ako na zavolanie,“ modlikal Naruto.

Červené oblaky sa preháňali oblohou a Naruto spal na podlahe. Bez deky a bez vankúša.
Iba on a studená podlaha. Narutovi bola zima a triasol sa. Chladný vzduch, ktorý vládol v jeho izbe, bol tak studený, že Naruto mal červený nos.
Snažil sa myslieť na niečo iné, než na tu zimu, ktorú práve cítil... No tak nejako mu to nešlo.
Mal zimomriavky, ktoré mu prechádzali z chrbtice na celé telo. Ešte nikdy nebola v jeseni taká chladná noc. Naruto si zvykol na všeličo... Ale toto je novinka!

Byly to dva dny od souboje s bratry Doruem a Toruem, když došel k jednomu většímu přístavnímu městu. Zde se Kakuzu rozhodl započít své pátrání po svém novém týmovém partnerovi. Už zaslechl leccos, ale nic konkrétního se nedozvěděl. Až po třech dnech se mu povedlo náhodou v jedné putyce zaslechnout nějakého chlapa, který se zmínil o někom, kdo se má sejít s Nuruem. Vymlátit z něho u zdi za hospodou informace kde a kdy se bude setkání konat, byla hračka. Vyčkával do zítřejší půlnoci a poté zamířil k dohodnutému místu.

[left]Byl druhý den, pozdní odpoledne, kdy se konečně Naruto a Hikari opět setkali – jako celkem obvykle - nad miskami ramenu.

„Tak co, jakej je váš jounin, dattebayo?“
„Ani mi nemluv. Je šílená. Jmenuje se Mitarashi Anko. Podle toho, co říkal Yomi-kun, patří prý do týmu speciálních operací,“ rozhovořila se Hikari o tom, jak proběhlo jejich setkání. „I když jsme se jí představili, neříká nám jinak, než spratci. Koho jste nakonec vyfasovali vy?“

Nemůžu spát. Pořád jsem nervózní. Dneska je první den mých dětí, respektive Boruta na akademii. A nejenom to. Znovu a opět mám mít řeč. Slavnostní řeč na uvítání nováčků v akademii. Dovolím si tipnout, že je něco po půlnoci. A já nemám nachystaný nic. Jako vážně? Chce se mi spát, jsem unavený a co víc, absolutně mě nenapadá, co bych jim mohl vykládat. Co jim vykládala babča Tsunade?

„Tak co?“ otázal se vůdce.
„Dopadlo to špatně,“ odvětil maskovaný.
„Jak špatně?“
„Došlo ke ztrátám.“
„Řekni mi, co se stalo.“
„Ichibi byl uloven snadno. Krátce poté jsme bojovali proti páru shinobi z Písečné. Ty jsme porazili. Vytipoval jsem si i svůj nový cíl. Náhodou jsme na něj narazili, ale ztratili jsme Hidana a bohužel i jinchuurikiho.“
„Co?! Ztratili jste Ichibiho?! Aspoň mi vysvětli, co ten tvůj cíl umí!“

„Kdo sakra jsi?“ vyštěkl Hidan. Osoba, na kterou teď oba hleděli, měla dlouhé černé vlasy, přivřené zelené oči a hrála na flétnu.
„Ptám se tě, ku*va, kdo jsi?“ zařval znovu. Hudebník neodpovídal, jen hrál dál na flétnu.
„To neumíš mluvit, nebo co?!“ vřískl nesmrtelný. Odpovědí mu byla melodie flétny. Kakuzu si osobu prohlížel. Vzpomínal, jak ho stařík popisoval – černé vlasy, zelené oči, flétna – a ten popis na tohohle chlápka seděl.
„Noroi Akuma?“ zeptal se. Černovlásek přestal hrát.

„Už tam budem?“
„Od písečné jdeme zhruba půl hodiny. Takže ne, nebudem. A pokud tam vůbec někdy chceš dojít, tak sklapni.“
„Jo, jasně. A jak dlouho budem s tímhle rudovlasým cestovat? Já jen, kdy budeme mít klid.“
„Vracíme se tam, odkud jsme přišli. Takže to máme asi patnáct hodin,“ ukončil konverzaci maskovaný. Nesmrtelný by něco řekl, jenže náhle ho za nohu chytila ruka.

Ráno, krásné a prosluněné ráno.
Stála jsem na balkónu, pozorovala jak se Suna probouzí do své krásy.
Z mého pokoje, ve vile samotného Kageho, jsem měla nejlepší výhled na hlavní třídu mojí milované Suny.
Bylo to už půl roku, co jsem zde začala bydlet.

Sedím s hlavou vztýčenou smerom k nebu
Mysliac na teba, na tvoju tvár
Cítiac sa ako stroskotanec, čo pláva k brehu
Iba jeden dotyk tvojich pier by som si prial

Iba raz dotknúť sa tej jemnej tváre
Hľadieť ti do krásnych očí
Naposledy položiť svoju ruku do tvojej dlane
A posledný krát to skúsiť, do toho neskutočného sna vkročiť

Premýšľajúc nad tebou pozorujem hviezdy
Však viem, že pri tebe prestávajú žiariť
Tak ako molekuly i my dvaja tvoríme väzby
Už sa nedokážem pred tebou viac radostne tváriť.

„Iruko-chan! Iruko-chan!,“ volala na mě máma, „vstávej!“
„To už je tolik?“ odpověděl jsem rozespale.
„Radši dnes vstaň dříve, Iru-chan!“
„Tak dobře…“ Pomalu jsem se posadil na posteli a promnul si slepené oči. Můj pohled sklouzl ke kalendáři, kde se v levém horním rohu nacházel červený křížek. Dnes je prvního září! Úplně mi to vypadlo z hlavy! Rázem jsem ožil a bleskově se převlékl. Seběhl jsem chodbou dolů do kuchyně, kde na mě čekala snídaně a úsměvy rodičů.